Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Léto se blíží ke konci a já vás jdu zas prudit!

Předešlé akce se zúčastnila Rowena a Cynthia - obě napsaly svá dílka doopravdy poutavě a humorně, za což moc děkuji. Upřímně jsem se nad některými obraty zasmála. :D Získávají tímto tedy do inventářů 10 oblázků. Pokud by chtěly, mohou pod tento post hodit své výtvory. :)

S vyhlášením staré akce (které mělo přilítnout mnohem dřív ) vyhlašuji zároveň akci novou. Tentokrát se jedná o kreslicí počin. Zajímalo by mě, jak byste si představovali erb Ragaru! Techniku nechám zcela na vás, beru vše - od tužkovývorů, po akvarely, přes grafiku až třeba po suchý pastel. Tvar a motiv je též čistě na vás. Jsem moc zvědavá, co vše byste do takového symbolu zahrnuli... Čas máte celé tři týdny, tedy oficiálně až do půlnoci dne 13.9.2020! Svá dílka zasílejte mně do SZ s předmětem "Erb Ragaru".

Dodávám, že pokud máte jakékoliv nápady na akce pro smečku - herní nebo neherní, to už je jedno, jsem otevřena všem návrhům! Už něco málo na stole mám, ale doopravdy vítám jakoukoliv iniciativu.

S koncem léta nás taky čekají vyhlídky na barevný podzim. Je mi jasné, že mnozí z vás budou začínat zase (nebo nově) se školou, takže předem všem přeji hodně štěstí a pevné nervy už teď. V souvislosti s tím bych vás ale chtěla VŠECHNY poprosit, abyste mi dali nějaké info, nebo aspoň "předpověď aktivity". Jak to vidíte se svým místem ve smečce? Jestli máte vlastně stále zájem? Jestli plánujete dlouhodobější neaktivitu? Všeobecně by mě nejvíc zajímali hráči jako Winter, Sayap, Haruhi a Riveneth. S poslední zmíněnou paradoxně stále nemáme herně dovyjasněno, jestli tedy je nebo není členem smečky... :D Je mi jasné, že teď většina lítá po Galli a plní VLA, ale ti, kteří tohle míjí, by mohli aspoň jednou do měsíce napsat na území hor...
Já osobně za sebe můžu říci, že koncem srpna se mi bude měnit režim s prací, kterou omezím. Zároveň v polovině září odjíždím na adapťák, takže jeden týden tu budu spíš sporadicky a hlavně mobilově. Pak mě čeká nástup na vejšku, takže předpokládám, že se to ze začátku neobejde bez karambolů, nicméně moc doufám, že svižně zajedu do nějakých kolejí.

No a to je ode mne pro dnešek všechno. Díky za pozornost, mějte se fajnově.

Falko

I když by se novinky, které nesla Baghý do hor, nedaly považovat za něco pozitivního, její návštěva jako taková Falionovi udělala radost. Už jen to, že se sem rozhodla sama přijít, na něj zapůsobilo v moc hezkém světle. Tuto vlčici si rozhodně plánoval uložit do paměti. Vřele se s ní rozloučil a vyprovodil ji svým pohledem, dokud malinká siluetka nezmizela mezi stromy.
//začátek značkovacího postu
Pak vstal a dlouze se nadechl. Vůně hor ho zkrátka nikdy nezklamala. Ani nevěděl, jak přesně by to popsal. Cítil tu samozřejmě pach smečky, stromů, všemožných ostatních živočichů, květin... Snad i vůni chladných bystřinek... Voní to tu jako domov. Jinak si to vysvětlit nedokážu.
Líně jako kočka, co se zrovna vyhřívala na sluníčku, protáhl své silné vlčí tělo a vykročil. Jeho nohy se nemíhaly příliš rychle. Vlastně naopak. Falion zvolil krásné pohodové tempo a jaksi samovolně se dal na obchůzku toho jeho milovaného pohoří.
Ač si vybral život "vysoko nad zemí", jak jej jednou příhodně nazval Satrling, nelitoval toho. Měl svoje útočiště, kde se mohl nonstop schovávat před vším. Tedy... Jak se to vezme. Smečka a povinnosti v ní jej samozřejmě jistým způsobem svazovaly, ale stálo mu to za to. Rád se staral o teritorium, které neváhal v případě potřeby bránit, co mu síly stačily.
Vlčí huba se zakřivila do jemného úsměvu. Falionovy oči sice vypadaly lehce unaveně, ale ještě stále vyzařovaly klid a spokojenost z tohoto místa. Hnědý kožich se otřel o strom. A pak ještě jednou, a ještě. To se vlk jednak drbal, jednak zas obnovoval svou vůni na hranicích. Teď vážně není způsob, jak by se nějaký tulák mohl "přečichnout". Prostě není. Aby někdo nepoznal moji vůni, musel by být úplný idiot, nebo by... Chmmm, nebo by do smečky musel přijít zhůry. Vzhlédl k nebesům. Opět se duchaplně nadechl. Na zádech se mu objevila křídla. Stačil jeden mžik a už směřoval k mrakům.
Vzlétl tak akorát vysoko, aby mohl kroužit nad stromy a dobře se orientoval. Z výšky vypadalo všechno tak jiné! Dokonce i stezky a trasy, které ostatní využívali k návštěvě Ragaru.
Mnohokrát se snesl zpět k zemi, aby nejdůležitější body obnovil. Byl vskutku pečlivý, to se mu muselo nechat. Možná až moc; puntičkářsky.
Na druhou stranu ho vždy velmi fascinovalo, že i když se jeho značkovací trasy měnily jen velmi málo, pokaždé při obchůzce nalézal nové věci a poznatky, které mu docela překvapivě dělaly nesmírnou radost. Hory byly velké a přímo bujely životem. Proto se mu tu taky líbilo, že ano. A nejen jemu. I jiní obyvatelé oceňovali tu rozmařilost paní přírody.
Konečně schoval křídla, když měl pocit, že dostatečně vyznačil vše, co vyznačit chtěl. Ještě tedy spíš jen tak ze srandy zvedl nohu a počůral jeden překrásný, ale opuštěný kámen. Tak, mám hotovo! zaradoval se nad tím veledílem, které opětovně oživil.

//Rzi přibyly v inventáři 4 vlčí máky.

//Připsány 3 kopretiny.

//Zajímavá myšlenka zakomponována do VLA. 6 pomněnek je tvých

//Pěkný postík, Norimu přibylo 6 vlčích máků.

Nakonec se ukázalo, že Baghý není zas takový nervák, aby totálně ignorovala Falionovy slovní i neverbální konejšivé signály. A to ho velmi potěšilo. Necítil se pak tak špatně za to, že ji nevědomky vyděsil. Už jsem na Galliree tak dlouho, že mi magické věci nepřijdou vůbec zvláštní. Nezamýšlím se nad tím. V porovnání s tím, jak vyjukaný sem přišel, z něj byl teď někdo diametrálně odlišný.
"To je v pořádku. Jsem rád, že jsme se dobrali zdárného vyrozumění," lehce se pousmál, když modrooká dodala do sbírky i její vlastní omluvu. Už jen za toho milé gesto v jeho očích zas malinko stoupla.
Plně jí věnoval svou pozornost a poslouchal vyprávění. Přitom sem tam pokývl, aby Baghý ukázal, že ji skutečně vnímal. "No nebudu lhát, mile mě to překvapilo. Myslel jsem, že v dnešní době se už dobrosrdečnost nenosí," vydechl po její salvě slov. "Ještě jednou moc děkuji. A stále platí, že kdybyste ve svém lese potřebovali výpomoc... Hmmm... S tou rekonstrukcí, můžete se spolehnout. Ovládám mnohé magie včetně země." Samozřejmě se nechtěl chvástat. Upřímně nabízel svou pomoc.
Prohlédl si její kožíšek. "Když už jsme u toho, dovol mi, abych ti aspoň trochu vysušil kožich," nabídl svůj um pro nastolení komfortnějšího stavu milé cestovatelky. Kolem Baghý se vytvořil příjemný teplý vánek, který postupně něžně pofukoval kolem jejího těla a hladil ji po srsti. "Tak," opět lehce pozvedl zjizvený koutek tlamy, "nyní už jsi volná, pokud chceš." Ve skutečnosti ji tady ani předtím nedržel, že ano, ale nyní se ohledně jejího stavu cítil lépe i samotný Falion.

Zvědavě pozvedl obočí, když poplašená vlčice nereagovala. "Pokud jsem tě vyděsil, dovol mi, abych se ti omluvil," jeho tvář lehce změkčila studený výraz působený pravděpodobně hlavně barvou ledových očí. Jestlipak je ta vlčice v této zemi úplně nová? První věc, co ho napadla, měla přímou spojitost s její reakcí. Staří kmeti obvykle již byli zvyklí na všeliké úkazy a Falionova křídla je nezaskočila...
Jakmile se vlčice dozvěděla, co je modrooký zač, moc se její postoj nezměnil. Působila nejistě. "Prosím, ničeho se neboj. Pokud jsi sem nepřišla se zlými úmysly, nic ti nehrozí," ujistil ji a zlehka párkrát zhoupl ocasem. Dobře si všiml její kondice a hlavně podivně zbarveného očka.
Věci se pohnuly poměrně hodně kupředu, když z Baghý - tak se návštěvnice představila - vypadlo, že v údolí řádila Smrt. To Faliona nadmíru zaujalo. "To je od tebe velmi velkorysé," pokynul hlavou naznak díků."Byla jsi vyslána, nebo... Tě to napadlo samotnou?" zamyšleně prohodil. A s otázkami neustával. "Je vaše smečka v pořádku?" obratem se pokusil informovat více o té údajné zkáze. Jasně, že by se v tom asi neměl nějak extra vrtat, nicméně on nebyl úplně lhostejný typ. Byl připraven nabídnout pomocnou tlapku, pokud by to situace vyžadovala.
Dost ho potěšilo, že tato návštěva nebyl žádný drzoun, floutek nebo rozumbrada. Obyčejná vlčice a co víc - přišla s varováním! To už se mu dlouho nestalo, aby na něj někdo hnedka na první dobrou zapůsobil v tak pěkném světle.

Kdoví, jak bylo možné, že se najednou odnikud vzalo v Ragaru tolik nových pachů. Falion - ač se sotva nedávno vrátil z obchůzek - byl nyní opět nucen opustit společnost Matali, neboť dokonce k jeho uchu a půl dolehlo vzdálené vytí návštěvníka. Povzdychl si. "Vypadá to, že hory jsou poslední dobou oblíbené," omluvně se zasmál směrem k hnědé vlčici. "Jdu se podívat, kdopak nás to navštívil." Rozevřel křídla, jež se mu objevila na hřbetě, a bez otálení se vznesl k nebesům.
Ačkoliv se atmosférou stále neslo jisté dusno a parno, nebesa ukazovala svou krutější tvář a každou chvíli vysílala podivné poryvy větru. Vlk už se ale nebál létat. Svá křídla trénoval velmi často a poctivě. Již si jimi byl stoprocentně jist. Sžil se s nimi. Bral je jako část sebe.
Konečně zahlédl návštěvnici. Slétl dolů a s jemným dopadem na zem nechal svá křídla zmizet. Prostě se vypařila. "Zdravím, poutnice. Jsem Falion, alfa zdejší smečky. Smím vědět, copak tě sem přivádí?" Působil pozitivně naladěn, ačkoliv rozhodně nevrtěl ocasem naznak přílišného optimismu. Jeho hlas byl jemný, melodický a nenesl v sobě (zatím) žádné známky nepřátelství. Byl prostě jen zvědavý, copak donutilo hnědou vlčici překročit jasně značené hranice území.

//Pro účely VLA schváleno. Prozatím bez objednávky.

//Připsáno 5 pomněnek.

//Připsáno 6 kopretin.

//Připsáno 5 pomněnek. :)

//Ano, ano - už to mám i aktualizované. :D Cynthii přibylo 5 vlčích máků.

//Schváleno, připsáno. Pozor na neochotný odchod. Poslední dobou mi sem vlci chodí jak na Václavák. :D Asi budu muset být přísnější.