Příspěvky uživatele

Ta vlčice mi snad viděla dovnitř hlavy, reagovala na mé myšlení. Vyhrabala důlek a naplnila ho něčím, o čem mi můj instinkt říkal, že je to k životu potřebné. Nestíhal jsem vnímat celé dění, jen pootevřel tlamičku, pozorujíc co dělá. Potom něco řekla, netušil jsem, přesný význam jejích slov, ale vycítil jsem odpověď na mou otázku, a tak jsem kymácivě a opatrně přistoupil blíže. Nebylo tam nic očekávaného, nýbrž vlk. Vypadal podobně jako Awnay, byl však mnohem hezčí, vypadl i chytřejší, hlavně měl opravdu hezké oči. Usmál jsem se. On na mě. Mou pozornost, upoutal okamžik, když přede mě ta samá vlčice položila další zajímavou věc. Nechal jsem na chvíli vlka být a šel k tomu. Chvíli jsem to obcházel, abych zjistil situaci. Cosi vypadalo neškodně a hlavně to nevydávalo zvuky. Zastavil jsem se, přejel si to pohledem. Přišel jsem blíž a očuchal to, však něco uvnitř mě mi říkalo, že čumáček nebude ta nejlepší část těla, kterou použít. Vsadil jsem tedy na jazyk, opatrně jsem ho vyplazil s pusy a olízl věc, chuť byla zvláštní, ale ne špatná, spíše úplně jiná než maminky mlíčko. Pokusil jsem se tedy použít zoubky. Stiskl jsem čelist a táhl, bohužel mi to nějak nešlo, místo žvance v puse jsem si sedl na ocásek. Musel jsem vyzkoušet jinou taktiku. Otočil jsme se, poodešel pár kroků zpět, vzápětí jsem se rozběhl, skočil na to, kousl a trhl. Radostí jsem vyskočil do vzduchu, povedlo se. Pomalu jsem žvýkal, při tom se uvolňovala chuť, bylo to dobré, moc dobré. K té chuti jsem dodal jen: "Mňáaa-m." Stejným postupem jsem si utrhl ještě pár soust, mé bříško bylo již spokojené. Znamená to snad "kousej a trhej když máš divný pocit v bříšku"? Napadlo mě. Tato otázka byla zajisté zajímavá, ale příliš komplikovaná a snaha odpovědět si by byla při nejmenším nudná a vysilující. Vykašlal jsem se na to, abych se mohl znovu věnovat tomu vlkovi. Přišel jsem k jamce. Stále tam byl. Nejspíš se bál, že ho kousneme. Popošel jsem o kousek dál, doufajíc, že mě bude následovat. Ale vlček nikde. Mrskl jsem očima po Lauře, spící sestře i vlčici, nebyl tam. Vrátil jsem se tedy k té jamce. Pojď ven! S myšlenkou jsem se usmál. On však ne a ne jít. Nechápal jsem, co mu mohlo vadit. Snažil jsem se být milý, musel mít nějaký problém. Varovně jsem na něj štěkl, nebylo to vůbec vtipné. Stále nic. Že by se zalekl mého hlasu? Ten byl totiž skoro jako ten tatínkův. Pro změnu jsem tedy kníkl, ale ne vystrašeně, nýbrž radostně. Nic. Přestávalo mě to bavit. Mohl se ozvat, nebo nakouknout, však tohle by nešlo. Rozčíleně jsem skočil do jamky. To co v ní bylo, bylo však chladné a mokré, navíc jsem vlka asi vystrašil, jen tak si zmizel. Taková námaha pro nic?! Byl jsem uražený. Naštvaně jsem seděl celý mokrý v důlku, mé oči upřeně sledovaly zem, ignorujíc okolní svět. Jediné, co mě rozzlobilo více než vlk, byl můj kožíšek. Tohle si nezasloužil! Nebyl bych naštvaný, kdybych za to mohl já, ale to vlk v jamce celou nešťastnou událost způsobil. Měl by přijít a omluvit se mi i mému kožíšku, lump jeden. Trucování někde v mokrém dolíku, to nebylo nic pro mě. Zvedl jsem se směrem ke koutu jeskyně. Všechno mě záblo, a tak jsem se rychle oklepal. Kapičky z mého kožíšku, vytvořili na zemi tmavou skvrnu a jedna z nich dolétla až zpět do jamky. Pfee

Neustále jsem měl potřebu si hrát, moje nožky ne a ne se zastavit, ale musel jsem být hlavně nenápadný. K ulovení hustého čehosi ležícího nedaleko mého čenichu bylo skoro úspěšně hotové. Kladl jsem tlapku před tlapku a krčil hřbet, dýchal jsem pomalu a zhluboka, především tak aby si mě má kořist nevšimla. Byl jsem stále blíž a blíž, ale oni si všímali jen té druhé koule chlupů, mé sestry. Nechápal jsem to, však jsem byl mnohem zajímavější, hezčí a všechno, moje perličky v miniaturní puse byly mnohem bělejší než ty její. Awnay se prostě všude vnutí.Naštvaně jsem si řekl ve své mysli. Ale to tak nemohlo zůstat, rozběhl jsem se s úmyslem skočit na tu vlčici, které nás tu máma nechala. Nožičky se mi pletly jako o závod, odrazil jsem se od chladné jeskyní podlahy a pokusil se té tetě skočit na nos. Ano byl jsem dokonalý bez jediné chybičky, nic méně tohle nějak nevyšlo místo na vlčici jsem přistál o podstatně větší kus dál. Přistál jsem přímo na čumáčku zpět na chladnou zem. "Auuu...uuu," zajekl jsem. Rychle jsem si čumáčkem projel srst. Mohlo se mi totiž něco stát. Nechtěl jsem podcenit kontrolou svého tělíčka, zvedl jsem tedy každou tlapku a pořádně si jí prohlídl. Nožkám nic nebylo, naštěstí! Poslední kontrola otočila mou hlavičku a donutila mne zamávat ocáskem, jestli je též v pořádku. Byl zdravý! Pořád to neměnilo nic na tom, že se mi mohlo něco stát. Nenápadně jsem pozoroval obě béžové vlčice. Alespoň jedna, by mohla zvednout ocas a přijít mě politovat! Schoulil jsem se do klubíčka, ale očima jsem napjatě sledoval, co kdo udělá. Bylo by celkem špatné, kdyby mě nechali jen tak ležet. Jsem malé vlčátko a ta potřebují řádnou péčí. Maminka by je sežrala, nepochybně! Poznamenal jsem si v mých myšlenkách. Jak jsem tak pozoroval vlčice, všiml jsem si jejich očí. Jedna, tuším, že jí maminka říkala Lauro, měla oči takové zvláštní, ani světlé ani tmavé. Díval jsem se do nich bez hnutí, když moje očička zamířila tu druhou. Měla je zcela jiné, tmavší ani jedny nebyly ošklivé. V tu chvíli mi do hlavy vklouzla myšlenka. Jaké oči mám vlastně já? Vstal jsem a začal se ohlížet do všech stran. Viděl jsem svůj ocásek, tlapky, bříško, záda, dokonce i špičku nosu, ale oči jsem za boha na svém těle nemohl najít. Trhl jsem hlavičkou na znamení nesouhlasu, ty oči se mi snad schovaly. Frkl jsem. Zvuk mého vrknutí však doprovodil nějaký jiný. Byl strašidelný a já jsem se ho neskutečně lekl, až jsem nadskočil všemi čtyřmi do vzduchu. Nejhorší na tom bylo, že zněl skoro, jako kdyby vycházel z mého těla. Začal jsem se třást a rychle se ohlížet kolem sebe. Otočil jsem se na jednu stranu, potom na druhou, stále však nikde nikdo. Nechtěl jsem vypadat jak nějaký strašpytel a tak jsem si sedl. Díval jsem se na jeskyní strop, když ten zvuk znova zazněl. Tohle jsem již nezvládl, rozběhl jsem se a zabořil se vlčici, jejíž jméno jsem neznal, do kožíšku. Její kožíšek krásně hřál a tak jsem se k ní natiskl ještě více. Doufal jsem, že mě ochrání před tím děsivým zvukem. To divné "kruuuu, kruuu, kručení" jsem již neslyšel, tedy aspoň na chvilku. Z mého bříška, ale plynul taková divný pocit. Úplně jiný, než když jsem se napil z maminčina struku teplé bílé tekutiny, která v bříšku vždy tak příjemně hřála a dělala ho jaksi plným. Byl to snad pravý opak. Nevěděl jsem, jestli to nezpůsobuje právě vlčice, ke které jsem se schoval a tak jsem zase ustoupil. Ten pocit, šel však se mnou. Podíval jsem se na břicho, ale nevypadalo divně.

1) Arcanus
2) Elisa
3) Naxther
4) Laura
5) Meadow
6) Ainesson
7) Savior
8) Megan
9) Kessel
10) Awnay