Gallirea - Příspěvky uživatele

loterie 12,

Svítalo. Etny vzhlédl nahoru nad koruny opadaných stromů a zahleděl se na tu velkou žlutou kouli, která hřála tak moc, jak jen jí to paní zima dovolila. Hlasitě vzdychl a tlapkou si protřel čenich, který si mimochodem při srážce narazil o matku. Ta má ale herdek tvrdý tělo! Je to očividně takovej oříšek, hm? A to jsem narazil jen někam do hrudi, neměla by být její srst měkká? Zamyšleně na matku pohlédl, jemně našpulil rty na tlamičce a následně od ní odvrátil pohled. Za co bych se jako měl omlouvat? Však to ona mi vlezla do cesty! To ona byla ta nepozorná, ne já! Absolutně nechápal, proč ho matka teď viní, vždyť on byl tak nevinný. Pouze přišel pozdravit rodinu, ale ta si toho ani trochu nevážila. Kdyby přišla Awnay, jistě by skákali metr nad zem, napadlo ho hned. Že by na svoji sestru trochu žárlil? Ale to přece ne, však on je lepší než Awnay, o tom snad ostatní nemohou ani pochybovat.
Etney byl rád, že od Yetera uslyšel souhlas, že na lov půjde rád s nimi. "Aspoň tam nebudu s těmito starochy sám, hehe," pošeptal si velmi tiše sám pro sebe, aby otec s matkou neslyšeli ani slovo. Tedy, aspoň se o to pokusil...Prostě mu to tak vylétlo z tlamičky, no. Když pak ale Yeter zavrčel, Etny na něj zvědavě koukl a naklonil hlavinku jemně do strany. Očividně vůbec mepochopil, proč jeho kamarád vrčel. Něco se mu snad nelíbilo? Něco ho svědilo v krku a potřeboval si ulevit? Nebo třeba už byl netrpělivý, a chtěl se předvést na tom lovu! Jasně, to bude ono. Šedouš tedy spokojeně přikývl, že si to ve své hlavě vyjasnil a konečně pochopil, proč Yeter zavrčel. Matčinu průpovídku o tom, že on nepotřebuje mluvčího, zcela odignoroval. Budu si dělat to, co chci! "No, proč se ho tak škaredě ptáš, mami? Nechce tu dělat zločiny!" zastal se hned bojově svého kamaráda - opět se rozhodl, že to vyřeší za něj. "Jen tu pobude pár chvil s námi, venku je zima, je to nebezpečné! No a navíc má jistě hlad, více tlapek vždy uloví lepší kořist, hah! Jo no, a měli jsme dlouhou cestu, byli jsme AŽ U ŽIVOTA (na tuto část věty kladl velký důraz)! Dovedl jsem ho tam já, víš, víš?! Věděla jsi to?!" Nadšeně začal poskakovat na místě nahoru a dolů. Byl celý paf z toho, že ho zvládl správně dovést až nakonec. "A ani jsem nezabloudil," dodal pyšně, a pozvedl čumák vzhůru. Co na tom, že tak trochu ztratil směr, to Yeter jistě ani nepoznal. "A cos ty dělala? Byla jsi s tátou? Já jednou rozhodně nebudu takto trůnit na jednom místě. Budu cestovat a poznávat nová místa, abych byl hodně chytrý a vzdělaný a pak mohl machrovat, kde všude jsem už byl," zvesela mu vyjely koutky nahoru a zoubky mu o sebe cvakly, když je srazil k sobě,a by se mohl pořádně zazubit. "Ale už teď jsem k sežrání. Prostě slaďouš," pípl pak, kecl si zadkem na zem a zadní nohou od sněhu se začal drbat u ucha. Ten sníh, který zůstával mezi jeho polštářky a pod drápkama začal lítat přímo na Elisu, která stála naproti němu. Etneyovi ještě u toho drbání z tlamy vypadl jazyk, byl do toho prostě tak zažraný, že si to ani neuvědomil. Jakoby snad chytil nějaké breberky. Potom si tu tlapu ale strčil do tlamy, aby si ji řádně očistil. Pak ji párkrát oblízl, a ve chvíli, kdy jeho očista skončila, mu vystřelil zadek ze země, jakoby ho píchla včela. "Tak jdem? Mám hlad," pokáral přítomné, že teda jako zdržují. "Nebo se snad někdo chce přidat? Myslím, že ostatní možná taky mají zájem zkusit, jaké je to lovit s jeho veličenstvem...Tím myslím sebe, samozřejmě. Kdybyste to náhodou nepochopili," začal se zase vytahovat. Jeho tón hlasu byl dost samolibý, ale on to tak nemyslel, prostě se jen potřeboval před rodiči vyzdvihnout, no.

loterie 11

Mysl je neuvěřitelně skvělá věc. Můžete si v ní vytvořit představy, jaké chcete, není to prima? Mysl vám udělá náčrtek toho, co si přejete vidět, zažít nebo zkusit. Maluje vám super truper obrazy přímo v hlavě, ať už díky vaší fantazii a nebo samovolně. Momentálně však tento vlček spí, takže mysl si dělá to, co chce a samovolně mu vykresluje MOŽNOU BUDOUCNOT (// :D lol, etney král). Mávnutí kouzelného proutku vytvořilo v Etneyově hlavě tu nejskvělejší představu, jakou si jen mohl přát.
Mech obrůstal Etneyův Alfa trůn z drahých kamenů, vedle trůnu stáli vlčí sluhové a zamilovaně vzhlíželi na svého pána, přičemž v jejich hlavě jim určitě pořád dokola hrála myšlenka, jak je Etney úžasný a dokonalý. Maso z různých druhů zvířat se povalovalo na měkké trávě, aby se samozřejmě neušpinilo, a tak král Etney mohl jíst pouze čisté jídlo bez nečistot. Maliny a jiné lesní plody prosvítaly skrz zelené jarní lístky na keřích, které lemovaly hranice Etnyho obrovské smečky, která sahala od severních hor až někam po jižní údolí. Mnoho vlků pod Etnyho vládou žilo spokojený život, ovšem našli se i nějací tuláci bez rodin, bez místa, kde by mohli složit hlavu či uspokojit hladový žaludek. Mnohdy to ale byla jejich vina, protože Etney vládl tlapou mírumilovnou a spravedlivou. Mírumilovnou a spravedlivou natolik, že vlčí svět nepotkala žádná krize, válka či jiné nepříjemnosti již po mnoho let. Měkká kožešina v obří jeskyni se povalovala na zemi, a na ní se válelo několik cca dva týdny starých vlčat. Matka o ně pečlivě a starostlivě pečovala, aby z nich vyrostli další šikovní vlci - hlavně, aby podědili spoustu vlastností po otci, samozřejmě. Mari - matka vlčat - měla s Etnym super vztah, oba se moc milovali (jak by taky ne, vždyť byla po boku toho nejsuprovějšího vládce ever!). Musela být spokojená, jinak to ani nešlo. Měla takový komfort, o jakém mnoho vlků pouze snilo. Mellisa a Mari II. byla vlčata Etnyho - jeho malé dcerušky. Merlord a Etney II. zase jeho synáčci. Moc spokojená rodinka!
Možná, že by tento úžasný sen pokračoval ještě dál, ale Etney se začal pomalu probouzet, a tím tuto úžasnou pohádku přerušil. Měl trošku zastřené smysly, cítil se zmatený, jelikož ten sen byl tak úžasný! Momentálně ale pomalu zjišťoval, že nic z toho nemá a je zase jen obyčejný vlk, ale najednou si uvědomil, že on není obyčejný! Může být obyčejný jen pro nějaké obludky, kteří ho neuznávají a neví, o koho se jedná, ale on sám o sobě přeci ví, že je to nejdokonalejší stvoření s nádherným kožichem, vypracovanými svaly a bystrými smysly, jaké kdy bylo přivedeno na svět.

// prostě mě to za něj fakt baví :D

loterie 10,

I přesto, že Etney byl schovaný mezi stromy v lese, pociťoval na svém těle ten chladný zimní vítr. Celý se oklepal, až se mu rozjely přední nohy do stran a začal si oblizovat čenich. Ta zima nemá konce! Tiše si sám pro sebe zakňučel, upřímně? Ta zima se mu už opravdu nelíbila. Ono klouzání po zadku ze zledovatělého kopce bylo fajn, ale to vše už trvalo nějak dlouho. Podíval se na Yetera, poté na svého frajerského otce a tiše si zamlaskal. Cítil, že tu frajeřinu po něm podědil, jak jinak. Když si do něj ovšem Ýťa rýpl, aby nebyl drzý, stáhl uši ke krku. Už by mu i něco řekl (možná něco na ten styl, že on si může dovolit být drzý, protože je to velký princ nebo tak), ale otec se ho zeptal "takže to nezvládneš?" V tu chvíli Etney uši nastražil, očka mu zazářila a začal přešlapovat z tlapky na tlapku. "Ale kdeže! Já zvládnu všechno!! Říkal jsem ti, že onehdá, když jsem se toulal daleko od domova, jsem sám ulovil velikého jelena?!" začal mluvit fascinovaným, pravdomluvným a dechberoucím tónem hlasu. Mohl by klidně lusknutím prstu být top slavný herec ve vlkodivadle. Všechna přetvářka u něj vypadala tak přirozeně, jak jen to dělal? Možná mu to šlo tak dobře, protože těm povídačkám sám věřil. "Měl obrovské parohy, a tak se proti mě rozběhl, že mě jako zažene. Nelekl jsem se ho a skočil na něj jedním odrazem zadních tlap!" Začal své povídání i předvádět - přikrčil se, odrazil se a vysokým skokem dopadl kousek před sebe a dělal, že se zakusuje do kořisti. Nezapomněl při tomto hereckém výkonu pořádně vycenit zuby, aby mu šly krásně vidět a všichni mu je mohli pochválit. "A pak ten jelen spadl na zem mrtvý! Nečekali byste to, co? Ale já umím ulovit cokoliv, na co ukážete! Jsem skvělej, mám na to talent, víte? Jednou mi dokonce jedna vlčice, která mě viděla snad poprvé v životě řekla "no ty, krasavče, máš na lov od přírody talent! Jsi u toho tak cool! Takový frajer, nechceš být otec mých vlčat?" No tohle mi opravdu řekla!!" začal divoce přikyvovat. "Samozřejmě jsem ji jako slušně vychovaný vlk zdvořile musel odmítnout, jak jinak." Tiše si zamlaskal a zavrtěl zlehka hlavou, aby dal najevo, že takové chování se mu u vlčici teda absolutně nezamlouvá. Pak nadšeně koukl na Yetera i na otce a čekal, co mu na jeho pohádku poví. Uvěří mu?
Lesem se ozvalo táhlé vytí nějakého vlka. Dle tónu okamžitě poznal, že se jedná o jeho agresivní, bouřlivou a nepoddajnou hydro mámu. "Yuch! Ona chce jít na lov s námi!!" zašklebil se a koukal, jak otec vyráží vstříc šedé hydře. "Kam tak spěchá? Matka snad nepočká?! Důležitý jsem tu já, však jsem se teď po tak dlouhé době vrátil!! Měl by mi být vděčný, že jsem se vůbec ukázal, tse!" Pozvedl jemně hlavu, ale bez dalších námitek se rozběhl za otcem jako střela. Přece nemůže zůstat pozadu. Nohy mu metly nadzvukovou rychlostí, jazyk měl vyplazený až na hrudi, že mu vlál pod náporem větru, uši jakbysmet a ocas? Ten snad nechal daleko za sebou, jak tak rychle vypálil. Nezapomněl se ovšem ohlédnout na svého dobrého přítele. "Yetere, honem!!" zakřičel na něj a ocasem zavrtěl. Jakmile otce dohnal, zpomalil podle jeho tempa a hlasitě si oddechl. Ještě, že mám tak vyvinuté svaly na zadních nohou! Není to jen tak běžet 1000 vlkokm za sekundu. Jsem prostě opravdu, opravdu, ale opravdu ten největší boss. Nikdo na mě nemá! Byl tak ponořený do svých myšlenek, že ani nepostřehl, že se blíží k matce a otec už dávno brzdil a zastavoval. Když očima zaostřil, zjistil, že vedle něj už nikdo netrtá a...No a BUM! Vrazil to do matky plnou silou, že se chudák svalil na zem a natloukl si záda. Zmateně koukal na oblohu a začal se pomalu sbírat ze země. "Žjóva! Někdo mi sprostě vlezl do cesty, no až zjistím, kdo to je, já mu dám! Takhle Prince Etneye znemožnit! No kdo to.." naříkal při jeho obtížném vstávání. Jak si zanedlouho však uvědomil, kdo by to asi tak mohl být (následně se i přesvědčil, že jeho myšlenka je pravdivá), ztichl. Roztáhl hubu do širokého úsměvu a zvedl tlapku, se kterou začal mávat ze strany na stranu. "Nazdar, jak je?" stále se zubil. Ale omluva, že takhle škaredě matku srazil? Té se zatím nikdo nedočkal...Ale vždyť on to neudělal schválně, Elisa byla jen v nesprávnou dobu na nesprávném místě, je to vlastně tedy - podle Etnyho úsudku - zcela její vlastní chyba. "Jo mámo, tohle je můj kamarád Yeter," obrátil hlavu na Caluma.

// omlouvám se za zdržení :-) Nebyl čas :-)

Loterie 9,

Etney se cítil opravdu skvěle, že je zase doma po tak dlouhé době. Jistě, nebyl to žádný mazánek, ale svoji rodinu měl rád. Navíc svoji dokonalost jsem zdědil po otci, měl bych mu být vděčný. Nebo...Možná ne? Možná jsem dokonalý proto, že jsem dokonalý! Už jsem se tak prostě narodil, moje osobnost nemá byť jen jedinou chybu! Nojo, vlastně rodiče můžou být vděční, že jsem se jim narodil zrovna já. Jednou převezmu Alfa trůn a budu vládnout celé smečce, nastane vláda Etneye dobrosrdečného a vznešeného. Etney I. Dobrosrdečný, to zní opravdu skvěle! Nad svými myšlenkami se musel usmívat, proto jen seděl na zadku a přihlouple mu vyjížděly koutky do stran. Jantarová očka koukala do jednoho místa někam mezi stromy, očividně vůbec nevnímal, co se okolo něj děje. Plně procitl až ve chvíli, kdy začal jeho otec říkat nějaké blbosti o tom, že by měl princ Etney přiložit tlapku k dílu. Cože?! zhrozil se. Copak otci není jasné, že je chudák unavený z dlouhé cesty? Že má prokřehlé tlapky, je vysílený a hladový?! Tse! "Otče, myslím, že by to nebyl nejlepší nápad vzhledem k tomu, že spolu s Yeterem máme za sebou dlouhou a náročnou cestu v krutých mrazech. Sníh nás bodal do očí! Skoro jsme oslepli! Tuny nasněžené bílé hnusoby nám pak znemožňovaly rychlého postupu, museli jsme dělat často přestávky, což zapříčinilo právě to, že jsme tak hladoví a unavení - zabralo to 2x tolik času! Ono brodit se vysokým sněhem, který ti je...No skoro až po čumák! není jen tak!" několikrát vážně přikývl a zavřel u toho oči, aby tomu svému povídání dodal tu správnou důležitost. Noco, že jsem trochu přeháněl, to nikdo nemusí vědět, ne? Očka otevřel a plný očekávání sledoval otce, zda mu povolí zůstat doma. Po očku koukl na Yetera, zda souhlasí s jeho povídáním. Trošku do něj (velmi nenápadně) drbl tlapkou, aby mu přitakal. "Proč raději nejde naše úžasná princezna Awnay? Nedávno mi povídala, jak loví jen tu nejlepší a nejchutnější zvěř! Jak je zkušená a skvělá lovkyně, a že má speciálně vyvinutý čich na to, aby našla úplně zdravou zvěřinu bez nemocí." Ohrnul jemně horní rty v náznaku otráveného úšklebku, ale popravdě? se sestrou nemluvil už pěknou dobu.
Najednou však otec řekl něco, co Etnyho bodlo u srdce. "Jakto, že nerozhoduju? Mám taky právo rozhodnout o vlkovi, zdali tu může přečkat nebo ne! Jsem princ!!!" naštvaně mu vyletěl zadek ze země a pozvedl pyšně hlavu. "Nechci nikoho vidět, jak zpochybňuje moji moc! Ani tebe, táto!" dotčeně odvrátil hlavu. Jak to jeho otec mohl jen říct?! Jak ho mohl takto ponížit před kamarádem? Pfff! "A co by tu asi tak měl lovit, tento les je plný prázdnoty," zabrumlal na oko stále naštvaně a pohlédl na otce. "A co ostatní? Jak se jim daří? Co matka?" začal navazovat konverzaci, která se týkala úplně něčeho jiného...Navíc jeho tón se také změnil, jakoby úplně zapomněl na to, že byl ještě před pár sekundami naštvaný, že jej otec ponížil.

loterie 8,

Etney stojíc vedle svého přítele netrpělivě koulel očima po lese. Co mu tak trvá? Copak snad ohluchl?Neví snad, že přišel urozený princ, dobrota sama? Že jsem přišel já?! Nadával si na svého tatínka, protože jej napínal a nechával jej čekat. Nervozita stoupala čím dál tím více. "Huh? Král Arcanus," pověděl potichu Etney na Calumovu otázku ohledně jeho jména. "Ale jeho se bát nemusíš, když tak se mu pokloň, jistě ho to potěší. Teda já bych si pak přišel výjimečný a uznávaný, ale to jsem i tehdy, když se mi zrovna nikdo neklaní," povídal mu a u toho uvažoval nad svojí úžasností a skvělostí. Pak na něj ale pohlédl a jantarová očka se zabořila do těch jeho hnědých. "Yetere, ale počkej, až uvidíš matku! Z té jde teprve strach, jak jsem už říkal. Jednou zabila svojí vlastní tlapou obrovského bizona!!" našpulil jemně rty a pokýval hlavou, jakože je to ale naprostá pravda! Holý fakt.
Najednou se však vynořil zpoza stromů otec. Rozhodně nešel přehlédnout, na bílém sněhu byl jako pěst na oko. Etney nastražil ouška a začal netrpělivě přešlapovat z tlapky na tlapku. Najednou ho zalil takový pocit úlevy, že jde opravdu jen on a nikdo jiný. Tak moc rád jej viděl, měl takovou radost, že se mu rozkmital ocásek. Byl najednou zase jako malé vlče. Musel se hodně držet, aby jej nezačal obsakovat a povídat mu, co vše zažil. "Otče, jsem doma," oznámil mu, oblízl si čenich a zazubil se. Vesele poskočil, ocásek mu stále jel a jel. "Tohle je Yeter, můj nový kamarád. Potkal jsem ho na Náhorní plošině, měl s sebou takovou škaredou vlčici, která měla normálně tři barvy!! Nebyla tak krásná jako já, víš? Ani jako ty! No skoro se mohla svojí ošklivostí přirovnat k Awnay, fujky! Ale tady Yetera jsem zavedl k Životu, je z něj hodně silný vlk! A je stejně úžasný, jako jsem já. Naučil jsem ho to, chápeš?" huba mu jela jako kolo od vozu. Hlasitě pak začal oddechovat a pokynul hlavou na Caluma, aby otce také přivítal. "Jo a na svých toulkách jsem vyhládl, kde je má krmě?" nasadil všeznalecký tón. Najednou už způsobně seděl, narovnaný, ocas hezky kolem tlapek, uši dopředu. Jakoby pobral všechnu moudrost světa, jako nějaký vlčí princ či vážený šlechtic. "Říkal jsem Yeterovi, že může zůstat, jak dlouho chce," dopověděl a přikývl. Vůbec mu nedocházelo, že on teda Alfa rozhodně není a o takových věcech nerozhoduje. Ale proč by taky mělo? Však byl tak mocný!

<< řeka Midiam

loterie 7,

Etney začínal být celý napružený z toho, že se blíží ke svému domovu. Cítil, jak se mu z nervozity začal tvořit v krku velký knedlík, který ani za nic nejde spolknout. Krk ho i trochu pálel, což u něj bylo neobvyklé. Z čeho měl takové obavy? Bylo to z toho, že rodinu dlouho neviděl, nebo z toho, že do smečky vede přítele? Otočil hlavu s našpicovanýma ušima na Caluma a pokýval hlavou. "To rozhodně, však jsme krasavci," ale já ještě větší, než ty. Vlčice by tam šli hlavně kvůli mně!
Pomalu vedl Caluma blíže a blíže ke smečce. Proplétal se mezi stromky, překračoval různé kořínky a jiné věci, o které by mohl zakopnout a byl rád, že už je po dlouhé cestě někde, kde si bude moci odpočinout, bylo to únavné, kor v té zimě, pravda. Najednou ale Calum řekl, že by mohli mít vlčata i spolu. Etney se zastavil a trošku fascinovaně koukl do jeho očí. "Spolu?!" vyhrkl. "To jde? Ale počkej, myslel jsem, že vlčata může mít jen vlčice a vlk, a ne dva vlci nebo dvě vlčice. Jde to? Ale není na tom něco divného?!" přiblížil se ke Calumovi trochu blíž a hleděl na něj jako na zjeva. Zde se krásně projevila jeho nevědomost o vztazích a vlčatech, byl zřejmě ještě poměrně mladý, no moc vlčici v životě taky nepotkal. Když si však uvědomil, jak bláznivě tohle všechno znělo, tiše si odkašlal a rozešel se dál. "Já jsem, totiž vždy měl u sebe jen vlčice! Plno vlčic! Nikdy ne vlky," snažil se okamžitě jeho nevědomost zamluvit. Je přece dokonalý, no ne?
Při vstupu na lesní půdu, která patřila smečce, se zhluboka nadechl. Jemně položil tlapu do měkkého, avšak studeného sněhu a vzhlédl směrem k obloze. Za chvíli bude noc, přišli jsme akorát. Kam teď? kráčel tedy skrz les a přemýšlel, jestli má jít rovnou ke smečkovému úkrytu nebo kam. Vydal se však směrem, kterým cítil nějaké pachy vlků. Pár z nich mu bylo až moc povědomých, nebyl to náhodou takový ten obvázaný vlk, kterého tehdy potkal, když si vyrazil "na výlet"? Nemožné, ten k nim do smečky přece nepatřil! Najednou se Etny zastavil. Ohlédl se na Caluma a olízl si čenich, nějak se mu dál jít nechtělo. "Jsem trochu nervózní," kvíkl směrem ke svému novému příteli tak, aby to slyšel pouze on. Vždyť nikdo nemusel vědět, že v jeho super úžasném těle se skrývá i nějaká ta ne moc dobrá vlastnost, ne? On teda nervozitu jako vlastnost chrabrého a neohroženého Alfa samce rozhodně nepodporoval. Nervozita je na nic, jen překáží..To byl jeho názor na takové pocity. Jenže teď tímto pocitem byl doslova pohlcen. "Počkej, chci, aby přišel jen můj otec, zkusím to takhle," nadechl se a hlasitě zavyl, aby dal otci (i ostatním, nečekaně) vědět, že se jeho syn vrátil. "Počkáme, snad přijde jen on, nechci tu ostatní. Nemám na ně náladu, jsem unavený," rozmrzele se celý ošil. Možná říkal pravdu, ale možná to bylo i tím, ve společnosti hodně vlků se mu dnes být nechtělo.

// nechtěla jsem se vtírat do hry Bellovi a Lauře, nevím, jak jsou na tom ostatní, ale oslovila jsem tedy jen Arcaníka :D

//lot 6

<< Třešňový háj

"Hm, jo asi máme. Ale fakt, už si to moc nepamatuji. Ale co není, může být! Tedy, myslím to tak, že kdyby tam vlčic bylo málo, můžeme spolu nějaké nalákat do naší smečky. Totiž, kdo by odolal takovým krasavcům, jako jsme my dva! Konkrétně mě odolat nejde," zazubil se a pyšně si povzdechl, jak je dokonalý a krásný. "Jsem prostě skvělý. Krásná jantarová očka a k tomu super ostré drápy, bílé zuby, krásné a pevné svaly, super postava. Ale hlavně ta moje srst, wrrr," udělal na Caluma "wrrr" jako nějaká zamilovaná micinka - vycenil u toho jemně zoubky a nasadil laškující pohled. "Viď, že jo?" ujistil se pak. Chtěl od něj taky slyšet, že jeho maličkost je dokonalá po všech směrech. Jakmile jej však ujistil, že do smečky jde samozřejmě jen kvůli jeho otci, začal pokyvovat. "Já vím, je skvělý, jistě. Ale jdeš tam přece i kvůli mě, ne? Jsem taky skvělý. Sice asi ještě ne tak, jako je můj otec, ale počkej, vše chce svůj čas! Jednou ze mě bude Alfa! Budu mít Alfovský trůn, Alfovskou korunu plnou drahých kamenů, super velikou jeskyni, hodně kožešin, hodně vlčic - ty, které si jen zamanu. Dostatek masa je samozřejmostí, a to vše bez hnutí jediného prstu na tlapce," ujišťoval ho, že v jeho životě ještě nastane kupa změn. Že on tíhne jinam, než k životu tuláka.
Společně se tedy blížili k Etneyově rodné smečky. Šedý vlček už se těšil, jak všechny vlky představí právě Calumovi, a jak ho provede všelijakými zákoutími jejich lesa a údolí. "Všechno ti ukážu a se vším tě seznámím, neměj obavy," Etney prostě dělal, jakoby se tam měl Calum zabydlet. "Jo jinak ta vlčata, jistě jistě. Něco tu po sobě taky musím zanechat, samozřejmě. Přece by tak dokonalý tvor, jako jsem já, nemohl jen tak zmizet z povrchu zemského. Musí to po mně zůstat nějaká památka. Ale moje děti budou dokonalé, to je jasné. Budou tak krásné, jako jsem já. Něžné a elegantní po matce, silné a úžasné po mně." Pozvedl tlapku do vzduchu, aby si Calum mohl prohlédnout jeho rýsující se svaly. "Vidíš? To nemá jen tak někdo," zazubil se spokojeně. Hrdost z něj vyzařovala na tisíce metrů. "Jasně, nemáš se proč bát. Když tak odejdeš," zopakoval po něm trochu nepřítomným hlasem, protože ve své mysli si stále představoval dokonalá vlčata, která bude mít s nějakou skvělou super truper vlčicí (nejlépe vysokéhé postavení). "Počkej, co? Ty u nás nepobudeš delší dobu?" zeptal se pak nechápavě, když si uvědomil, co řekl.

>> Asgaarský hvozd

//lot 5

<< Ježčí mýtina - přes řeku Tenebrae

Etny se na Caluma zazubil a párkrát pokýval hlavou. “Jo, co si pamatuji, tak jo. Měla by tam být moje vychovatelka, moje druhá vychovatelka, moje matka...A dál možná, no,“ odmlčel se a začal přemýšlet. “Dál si nikoho moc nepamatuji, ale asi tam někdo bude. Můj otec je tak skvělý, že vlci do smečky k nám jdou jen kvůli otci, protože ho chtějí mít poblíž. Mám štěstí, že je to můj otec. Za to matka by každého odehnala byť jen pohledem.“ Nakrčil jemně nos a zašklebil se. Podle mě to vůbec nevadí, že jsem to neřekl na začátku. Já si přece můžu pravidla měnit jak chci a kdy chci! Jsem Etney, já můžu cokoliv! Byl trošku naštvaný, ale možná jen sám na sebe, že se „ukecal“...nebo spíše „prokecal“ do takového problému. Jistě, věřil si, že sbalí jakoukoliv vlčici, ale chtěl aspoň nějakou, která bude sexy mexy (jednoznačným důvodem bylo, aby se s ní Etney mohl chlubit kdekoliv by se mu zachtělo), a ne nějaká lůza lůz. Už si představoval, jak mu Calum vybere naschvál nějakou hyenu, i když nyní tvrdil, jak vybere nějakou dobrou. “Dobře tedy, ale vybereš mi nějakou krasavici, nějakou topovku!“ zazubil se pak.
Dál pokračoval v cestě. Společně už minuli černou řeku Tenebrae, kterou nějak šikovně přehopkali, aniž by se extra moc namočili. Etney věděl, že se blížili domů. Ale, jak už tu bylo zmíněno, co řekne doma rodině? Byl z toho krapet nervózní. Podíval se na Caluma, vyslechl si jeho odpověď ohledně rodiny a tiše si povzdechl. “A chtěl bys vlčata? No a jinak, když bude matka protivná, neděs se!“ varoval ho okamžitě, přičemž u toho jemně vykulil jantarová očka. “Ona se vždycky tak nafoukne a teď BUM!“ hlasitě vykřikl a rozhodil pravou tlapkou do strany tak prudce, že ho skoro bacil do obličeje. “Vybuchne jako časovaná bomba. Ti to řikám pěkně, Yetere. Moje matka jednou seřezala a seřvala a zesměšnila celou smečku vlků najednou! No je to pravda! A můj otec tomu jen přihlížel a přikyvoval. Bál se cokoliv udělat. Ale kdybych tam byl já, zatrhl bych jí to,“ zavřel oči, a začal pokyvovat hlavou, aby ho ujistil, že to myslí smrtelně vážně. Že se to jako doopravdy stalo. “Bojíš se?“ koukl na něj, udělal laškovný pohled a hned z toho se zazubil. Etney byl takový vtipálek. “Třeba se zamiluješ do mé sestry! Ale moje sestra je stejně na facku. Nejradši bych jí jednu ubalil! Pořádně tlapou do čumáku. Je otravná,“ protočil oči v sloup. Ale popravdě? Svoji sestru už dlouhá léta neviděl. Kdepak asi byla, kde se mohla toulat?

>> řeka Midiam

<< Ježčí mýtina

Etneye a Caluma potkala jedna z chladnějších nocí. Bylo zataženo, sníh křoupal pod tlapkami vlků a jemný vítr si pohrával s jejich (snad pořádně) hustou srstí. “ Ale tož, Yetere, sice jsem neřekl podmínky, ale chápeš!“ obořil se hned mladý vlček na staršího, a ohlédl se za ním. “Přece nemůžu balit nějakou, která je úplně škaredá! A tlustá třeba! A smradlavá k tomu! A třeba by nebyla vůbec vznešená, co já vím, mohla by mít i nějaký breberky, ne ne ne! Musíš mi vybrat jen takovou, která mi bude hodna. Ona se na mě pak nalepí, protože překypuji krásou a jsem jednoduše úžasný, a co já pak? Budu muset čelit nějaké bezzubce, to sotva.“ Pověděl naprosto vážně. Už si v hlavě představoval bezzubou, na jedno oko slepou, zjizvenou a opelichanou vlčici, která má ocas jak modřín své větve v zimě. Fuj! Etney potřebuje nějakou jemnou, mladou a drobnou krasavici z dobrého rodu, kterou by mohl ochraňovat a být jí skvělým partnerem, ne li přímo princem! Nebo králem! Nebo Alfou!! To je pravda! Klidně, ať je to dcera nějakých Alf. Sny Alf a dcera Alf...No, z toho jasně vyplývá, že bychom byli někdo! Ale já jsem někdo i tak, jemně mu zacukaly koutky v náznaku úsměvu. Etney byl prostě úžasný. “No, to víš, že nějakou seženu. Mám hodně služek, úplně mi podstrojují tunu jídla. Jen teď nemám jaksi žádnou po tlapě, no. Ale počkej doma, až tam uvidíš všechny moje sloužící, vypadnou ti oči z důlků!“ štěkl radostně, přímo odvázaně. Vůbec však nepřemýšlel nad tím, že doma žádné služky nemá. Jak to před Calumem asi bude vypadat? Nějak to vymyslím! Nějakou vlčici najdu, to je jasné.
Už byli v půli cesty vstříc jeho domovu. Ježčí mýtina byla jak jinak než pokrytá hromadou bílého sněhu. Etney tiše vzdychl, tahle zima už mu přišla dlouhá. “Je to...Listnatý les, ale jako...(chvíli se odmlčel)...je třeba hodně suchý. Přes léto se tam moc vody nedrží, všechna voda, kterou vlci k životu ale potřebují, se drží v údolí, které je nedaleko lesa. Je to taky naše oblast, takže nikdo ze smečky nemusí mít strach, a může ji plně využívat. Jinak stromy teda máme listnaté, ale teď je v zimě všechno odporně holé a smutné. Počkej v létě,“ zazubil se. “Hele, můžu se tě zeptat?“ začal hned potom, co dopovídal o své smečce, říkat další otázku. “Měl jsi někdy partnerku? Nebo třeba i vlčata?“ otočil na něj zvědavě hlavu, avšak pokračoval dál v cestě. Už mu taky škrontalo v žaludku, těšil se, až mu doma před tlapkama přistane pořádný kus masa (bez práce, samozřejmě)

>> Třešňový háj (přes ř. Tenebrae)

// napíšu zítra po práci :-)

S přihlouplým úsměvem přikyvoval hlavou a hlasitě si povzdechl. “No však já měl na mysli Života a jeho sestru, jen jsem se špatně vyjádřil,“ chtěl spravit to, co řekl špatně, aby vypadal, že vše ví a zná. “Neříkal jsem ti, že jsem onehdy jeho sestru potkal v lese? Skoro se mi chtěla klanět, říkala, že se jí líbí můj kožich. Prej jestli jí ho neprodám za párek drahokamů. Tak jsem ji pěkně nakopl, ludru,“ přivřel „nebezpečně“ oči a tiše zavrčel, jakože pouští hrůzu. “Utekla, jak jinak.“ dodal a jantarovýma očkama sjel okolí.
Pomalu se rozešel směrem, kde byly jeho rodné lesy. “To víš, sbalím! Jakoukoliv, jen si ukaž! Teda ale jen takovou, co se mi bude líbit. Co by na to řekla moje křehká duše, kdybych musel balit nějakou šeredku? Hm? Jen takovou, co je mi hodna!“ rozhodl pak, aby Calum náhodou neměl v plánu ho nutit, když mu to balení nepůjde. Prostě by jednoduše řekl, že se rozhodl, že se mu ta vlčice nelíbí. Vyřešeno. “Ale uvidíš, fakt. Bude to snadný, každá mi padá k tlapám,“ hlasitě si oddechl, jakože už je to otrava, jak ho každá chce. “Jsou otravné, nemám chvíli klidu. Pořád „Etneyi, princi Etneyi! Dotkni se mě tlapkou, ááááh!“ nebo třeba „Pane dokonalý, obtiskněte mi vaši bahnivou tlapku na moji srst, už si ji nikdy nesmyju!“ a nebo pak ještě „Pane králi, nechtěl byste něco dobrého? Například kus srnky, nebo nějakého soba?“ Víš? Pořád mě takhle nahání, no od vlčici nemám chvíli klidu!“ vážně zakroutil hlavou, jak je to vše hrozné, že nemá čas sám pro sebe, protože je tak slavný a krásný, že ho každý chce. Tlama mu zase jela o sto šest. Naštěstí zase začal mluvit Calum, tak ho pustil ke slovu, ale už se zase třepal na svoji odpověď. Doslovně ho pálily svaly v tlamě, jak se těšil, že mu odpoví. “Nééé, neokradl. Věděl, že jsem tu s tebou, nedovolil by si to. Určitě to nabývá pomalu, to jeho kouzlo, ale až se ráno vzbudíš, budeš uplně těžkej frajer!“ slovo frajer zdůraznil, nafoukl tváře a dupl předníma tlapkama do sněhu, aby tomu dodal ten správný říz. “Hihi,“ zazubil se pobaveně, zvedl ocas k obloze a už si to ťapal směrem domů. Hlavou se mu proháněla spousta myšlenek, ale jedna hlavní byla „co řeknu matce, až se vrátím po takové době domů?“

>> Ježčí mýtina

Etney, než stihl na cokoliv odpovědět, zůstal sám. Sledoval prchajícího Caluma a začal se u toho usmívat. “To si piš!“ hlesl tiše. Byl tak nějak „naspeedovaný“, že sbalí jakoukoliv vlčici, na kterou Calum ukáže. Tohle byla opravdu zábava. Nicméně seděl a čekal. Sem tam se zvedl, protáhl si tlapky, jindy zase hrabal díru, čumákem šťoural do sněhu, pak ho to zase nebavilo, tak seděl, a tak dále. Různě to střídal.
Jak tak seděl, všiml si, že jeho přítel opravdu nezklamal, a vrátil se k němu. Etney, s úsměvem na tváři, zvedl zasněžený zadek od země a rozkmital ocásek. Radostně začal pokňourávat jako malé vlče a poskakoval okolo hnědáka. “Vrátit ses, paráda! Jaké to u něj bylo??“ vyzvídal hned a stál naproti němu, koukal mu přímo do očí. “Nezařizuje?“ zhrozil se. “Jakto, že nezařizuje!! Tak to si asi potkal jiného života, možná tam jsou dva bratři! Já mu ukážu, až tam někdy půjdu. Nakráčím tam a tu vilu z něho vytluču, uvidíš.“ Začal se ohánět svými ostrými slovíčky, ale už se zase zubil a usmíval. Chrochtal blahem. “Jinak to s tou vlčicí není špatný nápad!! Nějakou najdeme, a uvidíš, jaké já sém lamač srdcí,“ nasadil profi tón hlasu a do toho nahodil laškující pohled. Jeho jantarová kukadla se leskla radostí. Jemně se nahnul ke Calumovi, aby si ho zblízka prohlédl, nic nového na něm však neviděl. “No, nemáš drahokam na krku, srst je pořád stejně hnědá, oči vybledlé...Na co jsi tam vlastně šel? To kdybych tam šel já, jistě bych se vrátil jako polobůh. Nebo možná i samotný bůh!“ pozvedl pyšně hlavu a kráčel si to pryč od Narrského vršku. Stále s hrdým pohledem, který vyjadřoval „já jsem ten někdo“. “Jinak vše bylo v pořádku, mě by si nikdo nedovolil ublížit, jsem syn nejsilnějšího Alfy na Gallirei. No, když o nich tak mluvím, míříme tam?“ zeptal se zvědavě. Vlastně teda nevěděl, co je teď v plánu, proto svoji chůzi zastavil a vyčkal, co mu bobeček poví.

<< Tenebrae

Etney a Calum společně přebrodili černou řeku Tenebrae, a blížili se vstříc cíli. Etney cestu nepopletl, no, možná trošku. Ale Caluma dovedl správně, díky boku!
Ujištění, že budou stále kamarádi, si Etny vážil. “To jsem rád. Víš, já mám sice moře přátel! Ale většinou jsou někde fuč. Nejsou mi na blízku, musím je hledat po celé Gallirei, no a nerad bych skončil sám, haha.“ Zazubil se. Upřímně, žádné kamarády neměl, ale to přece nemohl nahlas vyslovit, ne? Zaposlouchal se však do Calumova povídání o zlatu. Tohle bylo skoro poprvé, co se Calum pořádně rozpovídal. Etny přikyvoval a začínal se usmívat. “Takže já jsem doopravdy cennost! No počkej, až to povím sestře, zčerná závistí ještě víc, než je teď. Jestli to teda jde. V ní žádná krev nekoluje, ona je po matce, moje matka má obyčejnou červenou krev, nic moc, chápeš. Ale můj otec a já! No top krev! Nejlepší původ! Nejlepší rod!“ vychvaloval opět sám sebe a spokojeně našlapoval na tlapky. Hezky opatrně, byl tu zase sníh, tak aby do něčeho náhodou nestoupnul a nepropadnul se někam, nebo tak něco. “Odvolávám. Ale stejně jsi starší než já,“ trval si na svém. Když se Calum zeptal, zda tak půjde taky, rázně zavrtěl hlavou. “Vždyť já nic nepotřebuji, jsem krásný, štíhlý, elegantní, svalnatý, slušně vychovaný, silný! Nepotřebuji žádná vylepšení, na mě stejně nikdo nemá. Sbalím jakoukoliv vlčici, na kterou si ukážeš, vsaď se!“ povýšeně se na Caluma díval, že on je ten někdo a Calum nikdo. Nemyslel to zle, ale cítil se tak, kdykoliv byl s cizím vlkem. “Jsem prostě jednička. Ale neboj, ty seš hned za mnou, takže seš dvojka,“ ujistil ho a zazubil se.
Zastavil se před vrcholky velikých Narrských kopců. Věděl, že tam se ukrývá onen slavný Život. “Tak jsme tu, tady je Život. Nezapomeň si říct, že chceš tu vilu! Jasný? Vlčice, hromady vlčic. A taky nějaký drahokam na krk. Možná i zlaté drápy!“ nabádal ho a postával bokem. Díval se za ním, v očích se mu značil jakýsi smutek, nevěděl, zda ho ještě někdy uvidí. Nebyl zase tak důvěřivý, naučil se, že ne vždy vlci mluví pravdu. Možná, že on je toho zářným příkladem. “Tak se měj, vrať se! Počkám na tebe, dobře??“ ujistil se, ale doufal, že ho Calum nepodvede.

<< Kopretinová louka

Etney dál po boku svého nového super kamaráda šel a snažil se dovézt ho správně k tomu Životu, po kterém tak toužil. Já jsem dokonalý i bez Života, hah. Ale můj kamarád musí být taky dokonalý, očividně k tomu toho vlka potřebuje. Ale nevadí, hlavní je, že budeme super dvojka. Úplně tuc tuc! Nejmocnější na Gallirei! hravě si najednou z ničeho nic poskočil. Naštěstí on byl takové tele, že na tom nebylo nic divného. Ale představte si, že najednou jen tak jdete a někdo vedle vás prostě vyskočí bez jakékoliv změny výrazu, a jde dál, jak kdyby se nic nestalo. Divné, že? Ale přesně takto se Etny choval. “Neboj, máš krásnou barvu! Ale Život by ti ji mohl klidně i zdokonalit. Ale budeme se spolu i dál kamarádit, že?“ nasadil vlčečí oči, otřel se o něj čumákem a hlasitě zaštěkal. Vrtěl u toho svým huňatým ocasem, několikrát okolo něj poskočil a rozběhl se pryč. “Pojď!“ křikl.
Společně tedy mířili někam k řece, zde to Etney upřímně moc neznal. Zpomalil s vyplazeným jazykem u tmavé řeky a porozhlédl se. Byl tu les, řeka a...kameny. Jojo, hodně kamenů! Ohlédl se na Caluma a poslechl si jeho radu do života. “Aha,“ hlesl fascinovaně s hlasitým výdechem. “Vážně by mě chtěli zabít a prodat moji krev? To by šlo?“ nechápavě naklonil hlavinku do strany a prohlédl si svoji tlapu odshora dolů. “Jakože by mi svými nabroušenými tesáky rozfikli kůži a vysáli moji krev? Nemožné, nemožné!“ zazubil se. I když, možná mu něco v jeho hlavě říkalo, že by se o tom měl zmínit otci, aby mu poradil, jestli je to pravda nebo ne. To už by se více o své vznešené krvi nezmiňoval. Opatrně se na řeku koukl, byla fakt divně černá. Tok však nebyl tak silný, tak si říkal, že se snad nic nestane a opatrně si smočil tlapky, přičemž pomalu přebrodil řeku. Na druhé straně si zkontroloval, že je celý a tlapky mu to nerozežralo, vyčkal na Caluma a spolu s ním se vydal krokem dál. “Jo, přituhuje. Ale to já jsem přivolal tohle počasí, no aby...Aby...(honem přemýšlel), abychom trénovali naši fyzickou kondici a taky, abychom neonemocněli. Když chodíš v zimě a v nepříznivém počasí, posiluješ imunitu. Takže já jsem to tak zařídil přes myšlenky,“ pokýval důležitě hlavou a tlapkou (přesně drápkem) si ukázal na hlavu, jakože tam má ty svoje myšlenky. “Nicméně Ýťo, jsem tě skoro dovedl k cíli. U téhle řeky jsem sice nebyl, ale cítím v kostech, že jdeme správně. Tedy můj osmnáctý smysl říká, že jdeme určitě dobře, že jsem jako správně navigoval,“ dokončil větu a zazubil se. Normální vlci mají asi pět smyslů, ale Etney jich má nejmíň těch 18. “Jdeme dál, jsme skoro tam. Jak jsem už říkal, cítím to! Jsem nadpřirozený. Nadpřirozeně inteligentní,“ hlesl, spokojeně vydechl a u toho znovu přikývl. Asi nějaký tik, to jeho kývání palicí.

>> Narrské kopce

<< Středozemní pláň

“Do které?“ zopakoval tupě Etney. “No do které, do které...Do střední!“ zazubil se a přikývl, jakože má pravdu. Popravdě ale vůbec nevěděl, kdo ve smečce je nebo není, prostě netušil. “Hm, jsem vlče alf!“ zvolal pyšně, čumák zvedl směrem k obloze a usmíval se jak měsíček na hnoji. Pak ale na Caluma koukl a přikývl. Oblízl si tlamu a následně začal dýchat s jazykem ven, přičemž jako malé nevychované a neslušné vlče nechával stékat sliny z jazyka na zem. “Možná se jim nelíbilo tvoje zbarvení,“ rýpnul si. “Ale u nás ve smečce je každý spokojený, protože ji vede můj otec. Ještě aby nebyli, jednu bych jim vlepil za zátylek, kdyby měli problém!“ zamračil se a naznačil přední packou pohyb, který by vykonal na onom nešťastníkovi, který by mě problém s jeho otcem. “Totiž můj táta Arcanus první blahoslavený, je vlk, který byl seslán samotným vlčím bohem! Vlčí bůh cítil, že je třeba seslat urozenou krev, tak seslal mého otce! A já jsem urozený po něm, víš? Jsem Etney první blahoslavený! Všichni vlci si ke mně mohou chodit pro rady, jsem studna moudrosti. Opravdu!“ Horlivě přikyvoval, aniž by věděl, co slovo "blahoslavený" znamená. “Jsem od mala veden ke slušnému chování, ke skromnosti a zároveň ale i k hrdosti, která je pro vlka důležitá. No, a jak jsem říkal, v žilách mi koluje skoro stříbrná. Ne, ne stříbrná, ale zlatá krev!“ Pyšně našpulil rty a elegantně našlapoval dál. Ocas svěšený k zemi, uši v neutrální poloze.
Po chvíli ale začal Calum hovořit, takže Etny zase zapomněl na to, jak dokonalý je, a věnoval se jemu. “Javor Ori? Co je to za hloupý jméno? Podívej, já jsem Etney. Jednoduché a krásné jméno. Awnay je moje sestra, to ujde, ale jako...Nic moc. Ale Javor Ori? Pfff,“ vyprskl smíchy a smál se tak, že na chudáka Caluma skoro prskal svoje sliny. “Ne, vážně, to se tak jmenuje?“ koukal s pootevřenou tlamou, jakoby teď viděl nějaký nepřirozený jev za Calumem. “S mojí sestrou se taky nedá vydržet, plně tě chápu!“ stál za Calumem a utvrdil ho v tom, že má pravdu, že sourozenci jsou prudiči. Najednou však Calum řekl něco, co Etneyovi zvedlo náladu. Sice ji měl dobrou i předtím, ale teď to byla zlatá platinová barva nálady. Doslova. Očka mu zářila a na tváři se mu objevil přihlouplý výraz. “Vážně?! Chceš mě ještě někdy vidět? To je bezva! Představím tě rodičům, a někdy v budoucnu, když budeš chtít, se můžeš přidat k nám! Budeš mít ve smečce privilegia, zařídím to!“ nadšeně hulákal a u toho poskakoval na všech čtyřech tlapkách jako neposedné vlče. Tohle byl opravdový slib, kterému Etney věřil. Věřil, že jej Calum splní. “Uvidíme se, tlapku na to!“ zazubil se a natáhl před sebe tlapu, aby se mohl dotknout té Calumové.

>> řeka Tenebrae