Gallirea - Příspěvky uživatele

Etny si upřímně vlčice vůbec nevšiml. Ležel, mumlal si ty svoje řeči, ale jakmile vlčice promluvila, málem vyletěl z kůže. Rychlostí blesku vyskočil na tlapky a koukal na vlčici jako na zjeva. Jak bylo možné, že si vůbec nevšiml její přítomnosti? Že by mu déšť přerušil čichací aparát? Nebo třeba ten déšť jen vymazal pachy té vlčice z povrchu zemského. Jo, to bude asi ono. "Téda, vůbec jsem si tě nevšiml, co tady děláš? Taky se tady schováváš před tím deštěm?" zeptal se a přiblížil se k ní o píď. Fakt sotva o milimetr. Ale zanedlouho o další a pak zase o další. Jakoby se snad bál, že mu ona ukousne rypáček. "Jinak mě by byla určitě škoda, jsem totiž princ! Jednou převezmu Alfa trůn svého otce, to bude teprve ta správná vláda! Pche!" pyšnil se hned a spokojeně zamlaskal. Najednou už byl zase plný života a nadšení. "Slyšela si o mně už? Ptáci v lesích si o mém jménu často štěbetají, závidí mi ho totiž. Mám krásné jméno. Ale jsem si jistý, že to tvoje je taky krásné! Jak se jmenuješ?" zazubil se na ni. Ale zdaleka nebude tak krásné, jako je to moje, dodal ve své mysli. Nemyslel to zle, to vůbec ne! Byl prostě jen trošku - více - narcistický a namyšlený, no. Nikdo mu to nemůže mít za zlé. "Jsem rád, že tu nejsem sám! Vlci mě opustili, asi se jim nelíbilo, že jsem se nepřidal ke smečkovému lovu. Tak jsem odešel sem a tady jsem našel tebe," zazubil se znova a zastříhal ušima. "Máš zajímavej pruh nad čenichem. Ten hnědej, co se ti táhne až k čelu. To jsem ještě neviděl," pokýval jemně hlavou, aby opravdu uznal, že je to pěkná barvička.

<< Asgaar

Běžel, aby se skryl před otravným deštěm. Jeho srst byla jako srst zmoklého kuřete. Připadal si najednou tak méněcenný, tak ošklivý...tak k ničemu. Na srsti si zakládal, vlk z královské rodiny přeci nemůže mít takovou hrůzu na kůži, ne? Celý zadýchaný se zastavil tam, kde ho opět skryly stromy a hlasitě si oddechl. "To je hrůza, nikdo mě nesmí vidět, opravdu ne! Zítra musí svítit slunce, abych byl hezký suchý a opět krásný," porozhlédl se okolo sebe a přemýšlel, co by tak měl teď podniknout. Byl tu sám, byla noc, nikde nikdo.
Po chvíli lelkování se vydal někam, kde by mohla být nějaký menší nora, kde by mohl hodit dalšího šlofíčka, protože se cítil unavený, i když před chvílí spal. Byl ale teď z těch "rodinných neshod" tak naštvaný, že nemohl ani nic najít. Proto se jen složil k jednomu většímu stromu, položil si hlavu na svoje vlastní tlapky a koukal upřeně před sebe. "Jak je možné, že mají rodiče větší zájem o Awnay, než-li o mě? Vždyť je jasné, že ona je beznadějný případ a já jsem následník trůnu! Vůbec tomu nerozumím. Calum se taky ztratil, pečovatelka Laurina je taky vlk ví, kde a já jsem zůstal opět sám. Jak jinak, že? Nikdo mě nechce. Možná bych měl radši umřít," povídal si huhlavým tónem posmutněle. Opravdu se cítil mizerně. Byl odstrčený. Cítil, že se o něj nikdo nezajímá a nikdo ho nechce. Proč? Povzdechl si, zavřel kukadla a snažil se usnout. Nedařilo se mu to. Po chvíli oči zase otevřel a převalil se na bok. Ach joooo! Chci nějakou společnost, teď hned! Nejlépe nějakou sexy vlčici, přikázal matce přírodě ve své hlavě. Očekával, že matka příroda jeho příkaz splní - a to bez námitek. Teď už jen vyčkat. Jak dlouho to asi bude trvat?

Etney chvíli vyčkal, ale jakmile zjistil, že o něj opravdu nikdo nestojí, nehodlal tu dál ztrácet svůj drahocenný čas. Na to jsem až moc vzácným hostem, abych tu stál jak pecka a nikdo si mě nevšímal! Půjdu někam, kde o mě budou stát a kde mě budou obdivovat! Sebral se a opravdu se z rodného lesa vydal pryč. Ještě párkrát se ohlédl s nadějí v očích, že třeba zahlédne otce, který jej prosí, aby zůstal, že se dlouho neviděli, ale nic. Nikde nic, nikdo nikde. Naštvaný Etney přidal do kroku, u toho si ještě dupl tlapkou, aby ukázal, jak moc naštvaný je a odfrkl si. "Nikdo o mě nemá zájem, jak je to jen možné? Vždyť jsem tak krásný, tak skvělý...tak dokonalý! Mojí skromnosti, ušlechtilosti a elegance by si měl každý vážit, tohle totiž jen tak někoho nedá. Mě obdarovala sama matka příroda!!" mumlal si sám pro sebe a slovo "matka příroda" velmi zdůraznil, aby naznačil, jak veleváženým vlkem je.
Přidal do běhu, tlapky se mu pěkně skládaly jedna před druhou a on se soustředil na pečlivé dýchání, aby ho za chvíli nebolely plíce z toho, že nemá dost kyslíku. Zanedlouho ale na své srsti - jakmile vyběhl z lesa - ucítil nepříjemné kapky deště. Co je to?! Prší?! pozastavil se, vzhlédl k obloze a chvíli na ni čuměl jak na obrázek, jakoby snad něco mohl z té černé oblohy plné mraků vykoukat. Až mu spadla velká kapka přímo na čumák, hlavu sklonil a celý se oklepal. "Fuj! Honem pryč, honem někam, kde jsou stromy a kde mě to uchrání před touto zkázou! Tohle kazí moji krásnou srst, fuj!" zažbleptal tak rychle, že se mu skoro zlámal jazyk o jeho vlastní zuby. Dal se do běhu a následoval svůj vlastní čenich. Netušil, kam jen jde. Kam ho ten čenich zavede.

>> řeka Mahtae

Etneye probudilo silné škrontání v břiše. Jemně s sebou cukl, tlapky mu nadskočily nad zem a on otevřel oči. Huh?! Chvilku mu trvalo, než si vzpomněl, co se vlastně stalo. Byl tak moc unavený, že upadl do tvrdého spánku a spal až do teď. Převalil se ze zad (kde měl nohy nahoře a byl celý pokroucený) na bok, nožky dal před sebe a hlasitě vzdychl, až se zvedl prach ze země, a odletěl kousek od jeho čumáku.Jemně se oblízl a jantarovýma očima vzhlédl na slunce, které momentálně bylo vysoko na obloze, ale bohužel zanedlouho ho zakryl velký tmavý mrak. Ježiš, měl jsem jít na ten zpropadenej lov. Co teď mám jíst? Myš? Musím něco sehnat... nespokojeně se zakroutil, nechtělo se mu totiž vstávat. Vyvaloval se tak na tom svém vyhřátém místečku a převalil se znovu na druhý bok. Chápejte, když už měl od prachu ten jeden bok, musel mít i druhý, aby to bylo vyvážené. "Chmmmm, já chci jíst!!" zaskučel z ničeho nic zoufale a oči se mu zaleskly naštváním a smutkem, že se na něj každý vyprdl.
Pomalu se začal sbírat z té země, oklepal ze sebe smetí a prach a koukal před sebe. Nikde nikdo. "Každej na mě prdí, naši šli určitě za tou zpropadenou Awnay. Vždyť ona je stejně ztracený případ, tak proč se o ni vůbec zajímají?!" šeptal si sám pro sebe pod vousy velmi potichu, aby ho nikdo neslyšel. Dával si teď pozor, když byl doma, nechtěl dostat seřváno, že říká nepěkné věci - kdyby tu byli rodiče nebo chůva. "Ýťo? Jsi tu aspoň ty?" štěkl trochu hlasitěji. Když se ale nic neozvalo, potichu si dodal - "asi ne." Naštvaný na celý svět si kecl zadkem na zem a uraženě koukal před sebe. Dobře, jak ostatní chcou! Hlavně teda jak rodiče chcou! Nebudu nic jíst! To je pěkně zamrzí, až se vrátí a ze mě bude seschlá kostra! To jim přijde draho! zakroutil nad nimi hlavou. Vůbec nechápal, jak ho vůbec mohli takto odstrčit, vždyť to byl jejich jediný syn!! A dokonalý syn ke všemu...a jako bonus byl přenádherný a úžasný. Tak proč se o něj krucinál nikdo nezajímá?! "Já všem ukážu, zač je toho tlapa! Já jsem princ! Všichni by se mi tu měli klanět," brumlal si stále urážky a narážky na celý svět.

Naštvání z Etneye nevyprchalo ani poté, co jej otec a ostatní vybídli, ať není nafouklý a ať se přidá k lovu, že jinak nebude jíst. "Stejně bych vám tam jen zacláněl," zamumlal si tiše pod vousy a pozoroval, jak se vlci rozbíhají po kořisti. Potichu si vzdychl, kdyby to byla Awnay, jistě se z ní každej posadí na zadek, kdyby se urazila. Nakrčil jemně nos a odfrkl si, jak ho to tu ale štve. Dokonce i jeho kamarád Calum - Yeter se na něj vyprdl! Ukázat, jak se loví...Bych vám to všem nandal, stačilo by jen pohnout tlapkou a bylo by, tse! reagoval ve své mysli na Calumovu řeč. Jak byl napruzený, vlastně mu ani nevadilo, že se Calum nepřidá do smečky.
Po chvíli se otočil na tlapce a rozešel se pomalu zpět do hloubi lesa, kde byl smečkový úkryt a ostatní. Setmělo se, měsíc vylezl na oblohu a Etney se hlasitě nadechl nočního svěžího vzduchu. Lehký vánek si pohrával s jeho srstí a on spokojeně ulehl k jednomu většímu kameni, kde se stočil do klubíčka a položil si hlavu na své tlapky. Oblízl si čenich a potichu zakňučel. Mrzelo ho, že nakonec zase skončil sám. "Svět je tak nespravedlivej! Matka mě nazve tlusťochem, ale nikoho to netrápí. Asi si všichni myslí, že jsem doopravdy tlustý, nebo co! Když se mě nikdo nezastal," utrápeně vzhlédl očima k tmavé obloze, a pak oči zavřel. Rozhodl se, že se prospí. Sice měl bolesti břicha z hladu, ale unavený byl z dlouhé cesty taky, takže bylo na čase, aby si doplnil vypotřebovanou energii. Třeba budu pak mít i lepší náladu, pch, napadlo ho. Zanedlouho však usnul tvrdým spánkem.

// Omlouvám se, nemám teď moc chuť psát :-D většinou všichni hodí posty, když nemám čas :-D proto jsem Etneye dala spát :-)

// Tak Etney se teda urazil, že Elisa řekla, že je tlustej :D :D

Já, že si zasloužím, aby na mě někdo byl rázný? Proč? vždyť nic nedělám, ne? Mírně se nad řečmi Caluma ofrnil a nakrčil nosánek. Jakým právem si vlastně dovoluje takto prince Etneye obviňovat? Tse. Etney se na Caluma ještě jednou podíval a pořádně si jej prohlédl. Tak je se mnou nebo s mými rodiči? Zastává se mě nebo jich? Zamyšleně zastříhal ušima. Nakonec však hlasitě vzdychl a zakroutil hlavou. Něco na styl, jakože tohle teď nebude řešit, že má lepší věci na práci.
Vlci se pomalu shromažďovali, takže i Etny usoudil, že je pomalu čas k lovu. Navíc, jak ucítil pach své sestry, nejraději by hned teď utekl někam pryč, aby jej Awnay neviděla a nekazila jeho super image. Proč zrovna já musím mít takovou nanicovatou sestru? Byl zklamaný, že jeho sestra není nějaká uťáplina, která by ho vždy následovala a obdivovala, ať už by udělal cokoliv. Najednou ale zaslechl něco, co ho šokovalo. Skoro se mu úlekem zastavilo srdce. Cože? Tlouštík? Mrsknul otrávený pohled směrem ke své matce a vycenil jemně zuby, aby naznačil, že tohle nebyla sranda. "Nejsem tlustý!! Mám atletickou a svalnatou postavu, matko! Víš, taky neříkám, že jsi stará rašple, takže si to můžeš klidně odpustit, není to vtipné!" zvedl naštvaně čenich až k nebesům a sedl si zadkem na zem. Cítil se tak poníženě, tohle tedy opravdu přehnala. Jak o něm mohla říci, že je tlustý?! Vždyť on to byl takový elegán...Kdyby tu byla Awnay, jistě by to podle matky byla ta nejštíhlejší modelka. Ale protože jsem tu já, jsem odporný a vyžraný tlusťoch, to je fakt paráda. Proč je jen svět tak nespravedlivej? Přitom ale nejsem tlustej!! Mám nádhernou postavičku, určitě se všem líbím...Jinak by na mě přece neletěla kdejaká vlčice, že. Matka to určitě řekla schválně, aby mě jen naštvala, navíc určitě žárlí, že jsem hezčí než ona. Zadek zvedl ze země, celý se oklepal, až mu vypadl jazyk z tlamy a znovu se na matku zahleděl. Že právě řekl něco totálně trapného a neslušného mu vůbec nedošlo.
Všichni se nakonec rozešli na lov někam dál od smečky, takže Etney mlčky - naštvaný samozřejmě - následoval oba rodiče. Měl našpulené rty a stále nervózně frkal a přešlapoval. Matka mu tou hloupostí o váze teda zvedla žluč! Že by byl opravdu tlustý? Ale ne, to je hloupost. Jenže byl problém, že se teď chudáček nemohl soustředit na nic jiného, než jen na ty matčiny kecy. Fakt prima. Dík mamčo, jemně se pousmál, ale pak se přikrčil a dělal, že tu není, aby nevyplašil stádo. Kdyby ho vyplašil, jistě by dostal zase - jako vždy - vyhubováno. A navíc od obou dvou rodičů a nedivil by se, kdyby i od zbytku smečky. Měl teď najednou pocit, že sem nepatří. Asi to vše udělalo jen to, že si do něj matka rýpla.
Etneye, který byl totálně otrávený a uražený, přešla najednou chuť přiložit tlapku k dílu. Pouze už se viděl, jak se úlovkem láduje. A to si pište, že se ládovat bude, už si to hezky naplánoval. Ostatní uloví, on sní. Krásná představa. Nicméně, momentálně naprosto bez nálady (navíc jim to přeci musel dát sežrat, že ho matka takto škaredě oslovila) pouze nehybně sledoval, jak se ostatní domlouvají na lovu a jeho úspěšně ignorují. "Jen běžte, já tu pohlídám ty keře," zamumlal vážně naštvaně, přičemž znechuceně odvrátil hlavu na stranu. Však já jim ukážu, zač je toho tlapa!

Etney postával v blízkosti rodiny a Caluma na smečkové půdě. Zhluboka vzdychl, ucítil totiž pachy ostatních vlků, jak se blíží. Chápu, že mě všichni chtějí vidět a přivítat, jak se patří, ale musí se sem hrnout všichni naráz?! Znechuceně si přitiskl uši ke krku a zarazil pohled svých jantarových očí do prokřehlé Gallirejské země. Ještě pořádně neroztál ani napadený sníh, a už pršelo! Navíc se stmívalo, copak po něm vlci budou chtít, aby předváděl svůj mistrovský lov ve tmě? Tedy jistě, měl skvělý zrak i v noci, ale i tak! Raději by se vyspal, počkal by v zahřáté jeskyni a pak si jen smlsnul na tom, co by ulovili ostatní. On by se spokojil i se zajícem, není tak náročný.
Pohlédl na matku a zazubil se. Já bych byl krásnej i bez ocasu, matko. Nevšimla sis, že jak jsem dospěl, jsem ještě více dokonalý, než když jsem byl vlče? Ptáci a jiní tvorové lesa si o mně v tajnosti povídají, zdají se jim o mé královské maličkosti dokonce i sny! Jsem totiž představitel naprosté elegance, dokonalosti a inteligence, víš?" pozvedl spokojeně čumák ke smrákající se obloze a zavřel u toho oči. Škoda, že taková není i Awnay, mohli jsme být prima dvojka. Bohužel mi její škaredost a hloupost kazí image, napadlo ho, ale raději se nahlas nevyjadřoval. Nikdo totiž na jeho řeči nijak nereagoval. Copak říkal něco špatného, nebo snad něco, co bylo z cesty? Měl pocit, že ne! Že ho jen každý zde přehlíží. Bez tak žárlí na to, jak on je skvělý, a oni ne. To bude určitě ono, jen žárlí, nic jiného...
Postával a vyčkával, až se teda matka laskavě rozhodne jít dál. Nechápal, na co vlastně čekala, vždyť vlky už přivolala, ne? Pohlédl na Caluma, pak na otce a následně na matku. Však já jim předvedu, jak loví profesionálové, zašklebil se sám pro sebe. "Otče, tak kdy vyrazíme?!" optal se netrpělivě. Měl totiž pocit, že na hranicích lesa cítí pach své sestry. Sice to byla už dlouhé doba, co ho naposledy cítil, ale pachy se moc nemění, a on si ho dost dobře zapamatoval. Nikomu ale nechtěl nic říkat, aby náhodou sestru nepřizvali taky k lovu, to už by byl fakt zoufalý. "Tak co zatím říkáš na moji rodinu?" zeptal se šeptem svého kamaráda, který postával vedle něj.

// Bohužel vůbec nevím, jaké je pořadí - jestli teda Castor a Lucy jdou s námi. Když tak prosím o info

Nerada bych někoho předběhla.

loterie 12,

Svítalo. Etny vzhlédl nahoru nad koruny opadaných stromů a zahleděl se na tu velkou žlutou kouli, která hřála tak moc, jak jen jí to paní zima dovolila. Hlasitě vzdychl a tlapkou si protřel čenich, který si mimochodem při srážce narazil o matku. Ta má ale herdek tvrdý tělo! Je to očividně takovej oříšek, hm? A to jsem narazil jen někam do hrudi, neměla by být její srst měkká? Zamyšleně na matku pohlédl, jemně našpulil rty na tlamičce a následně od ní odvrátil pohled. Za co bych se jako měl omlouvat? Však to ona mi vlezla do cesty! To ona byla ta nepozorná, ne já! Absolutně nechápal, proč ho matka teď viní, vždyť on byl tak nevinný. Pouze přišel pozdravit rodinu, ale ta si toho ani trochu nevážila. Kdyby přišla Awnay, jistě by skákali metr nad zem, napadlo ho hned. Že by na svoji sestru trochu žárlil? Ale to přece ne, však on je lepší než Awnay, o tom snad ostatní nemohou ani pochybovat.
Etney byl rád, že od Yetera uslyšel souhlas, že na lov půjde rád s nimi. "Aspoň tam nebudu s těmito starochy sám, hehe," pošeptal si velmi tiše sám pro sebe, aby otec s matkou neslyšeli ani slovo. Tedy, aspoň se o to pokusil...Prostě mu to tak vylétlo z tlamičky, no. Když pak ale Yeter zavrčel, Etny na něj zvědavě koukl a naklonil hlavinku jemně do strany. Očividně vůbec mepochopil, proč jeho kamarád vrčel. Něco se mu snad nelíbilo? Něco ho svědilo v krku a potřeboval si ulevit? Nebo třeba už byl netrpělivý, a chtěl se předvést na tom lovu! Jasně, to bude ono. Šedouš tedy spokojeně přikývl, že si to ve své hlavě vyjasnil a konečně pochopil, proč Yeter zavrčel. Matčinu průpovídku o tom, že on nepotřebuje mluvčího, zcela odignoroval. Budu si dělat to, co chci! "No, proč se ho tak škaredě ptáš, mami? Nechce tu dělat zločiny!" zastal se hned bojově svého kamaráda - opět se rozhodl, že to vyřeší za něj. "Jen tu pobude pár chvil s námi, venku je zima, je to nebezpečné! No a navíc má jistě hlad, více tlapek vždy uloví lepší kořist, hah! Jo no, a měli jsme dlouhou cestu, byli jsme AŽ U ŽIVOTA (na tuto část věty kladl velký důraz)! Dovedl jsem ho tam já, víš, víš?! Věděla jsi to?!" Nadšeně začal poskakovat na místě nahoru a dolů. Byl celý paf z toho, že ho zvládl správně dovést až nakonec. "A ani jsem nezabloudil," dodal pyšně, a pozvedl čumák vzhůru. Co na tom, že tak trochu ztratil směr, to Yeter jistě ani nepoznal. "A cos ty dělala? Byla jsi s tátou? Já jednou rozhodně nebudu takto trůnit na jednom místě. Budu cestovat a poznávat nová místa, abych byl hodně chytrý a vzdělaný a pak mohl machrovat, kde všude jsem už byl," zvesela mu vyjely koutky nahoru a zoubky mu o sebe cvakly, když je srazil k sobě,a by se mohl pořádně zazubit. "Ale už teď jsem k sežrání. Prostě slaďouš," pípl pak, kecl si zadkem na zem a zadní nohou od sněhu se začal drbat u ucha. Ten sníh, který zůstával mezi jeho polštářky a pod drápkama začal lítat přímo na Elisu, která stála naproti němu. Etneyovi ještě u toho drbání z tlamy vypadl jazyk, byl do toho prostě tak zažraný, že si to ani neuvědomil. Jakoby snad chytil nějaké breberky. Potom si tu tlapu ale strčil do tlamy, aby si ji řádně očistil. Pak ji párkrát oblízl, a ve chvíli, kdy jeho očista skončila, mu vystřelil zadek ze země, jakoby ho píchla včela. "Tak jdem? Mám hlad," pokáral přítomné, že teda jako zdržují. "Nebo se snad někdo chce přidat? Myslím, že ostatní možná taky mají zájem zkusit, jaké je to lovit s jeho veličenstvem...Tím myslím sebe, samozřejmě. Kdybyste to náhodou nepochopili," začal se zase vytahovat. Jeho tón hlasu byl dost samolibý, ale on to tak nemyslel, prostě se jen potřeboval před rodiči vyzdvihnout, no.

loterie 11

Mysl je neuvěřitelně skvělá věc. Můžete si v ní vytvořit představy, jaké chcete, není to prima? Mysl vám udělá náčrtek toho, co si přejete vidět, zažít nebo zkusit. Maluje vám super truper obrazy přímo v hlavě, ať už díky vaší fantazii a nebo samovolně. Momentálně však tento vlček spí, takže mysl si dělá to, co chce a samovolně mu vykresluje MOŽNOU BUDOUCNOT (// :D lol, etney král). Mávnutí kouzelného proutku vytvořilo v Etneyově hlavě tu nejskvělejší představu, jakou si jen mohl přát.
Mech obrůstal Etneyův Alfa trůn z drahých kamenů, vedle trůnu stáli vlčí sluhové a zamilovaně vzhlíželi na svého pána, přičemž v jejich hlavě jim určitě pořád dokola hrála myšlenka, jak je Etney úžasný a dokonalý. Maso z různých druhů zvířat se povalovalo na měkké trávě, aby se samozřejmě neušpinilo, a tak král Etney mohl jíst pouze čisté jídlo bez nečistot. Maliny a jiné lesní plody prosvítaly skrz zelené jarní lístky na keřích, které lemovaly hranice Etnyho obrovské smečky, která sahala od severních hor až někam po jižní údolí. Mnoho vlků pod Etnyho vládou žilo spokojený život, ovšem našli se i nějací tuláci bez rodin, bez místa, kde by mohli složit hlavu či uspokojit hladový žaludek. Mnohdy to ale byla jejich vina, protože Etney vládl tlapou mírumilovnou a spravedlivou. Mírumilovnou a spravedlivou natolik, že vlčí svět nepotkala žádná krize, válka či jiné nepříjemnosti již po mnoho let. Měkká kožešina v obří jeskyni se povalovala na zemi, a na ní se válelo několik cca dva týdny starých vlčat. Matka o ně pečlivě a starostlivě pečovala, aby z nich vyrostli další šikovní vlci - hlavně, aby podědili spoustu vlastností po otci, samozřejmě. Mari - matka vlčat - měla s Etnym super vztah, oba se moc milovali (jak by taky ne, vždyť byla po boku toho nejsuprovějšího vládce ever!). Musela být spokojená, jinak to ani nešlo. Měla takový komfort, o jakém mnoho vlků pouze snilo. Mellisa a Mari II. byla vlčata Etnyho - jeho malé dcerušky. Merlord a Etney II. zase jeho synáčci. Moc spokojená rodinka!
Možná, že by tento úžasný sen pokračoval ještě dál, ale Etney se začal pomalu probouzet, a tím tuto úžasnou pohádku přerušil. Měl trošku zastřené smysly, cítil se zmatený, jelikož ten sen byl tak úžasný! Momentálně ale pomalu zjišťoval, že nic z toho nemá a je zase jen obyčejný vlk, ale najednou si uvědomil, že on není obyčejný! Může být obyčejný jen pro nějaké obludky, kteří ho neuznávají a neví, o koho se jedná, ale on sám o sobě přeci ví, že je to nejdokonalejší stvoření s nádherným kožichem, vypracovanými svaly a bystrými smysly, jaké kdy bylo přivedeno na svět.

// prostě mě to za něj fakt baví :D

loterie 10,

I přesto, že Etney byl schovaný mezi stromy v lese, pociťoval na svém těle ten chladný zimní vítr. Celý se oklepal, až se mu rozjely přední nohy do stran a začal si oblizovat čenich. Ta zima nemá konce! Tiše si sám pro sebe zakňučel, upřímně? Ta zima se mu už opravdu nelíbila. Ono klouzání po zadku ze zledovatělého kopce bylo fajn, ale to vše už trvalo nějak dlouho. Podíval se na Yetera, poté na svého frajerského otce a tiše si zamlaskal. Cítil, že tu frajeřinu po něm podědil, jak jinak. Když si do něj ovšem Ýťa rýpl, aby nebyl drzý, stáhl uši ke krku. Už by mu i něco řekl (možná něco na ten styl, že on si může dovolit být drzý, protože je to velký princ nebo tak), ale otec se ho zeptal "takže to nezvládneš?" V tu chvíli Etney uši nastražil, očka mu zazářila a začal přešlapovat z tlapky na tlapku. "Ale kdeže! Já zvládnu všechno!! Říkal jsem ti, že onehdá, když jsem se toulal daleko od domova, jsem sám ulovil velikého jelena?!" začal mluvit fascinovaným, pravdomluvným a dechberoucím tónem hlasu. Mohl by klidně lusknutím prstu být top slavný herec ve vlkodivadle. Všechna přetvářka u něj vypadala tak přirozeně, jak jen to dělal? Možná mu to šlo tak dobře, protože těm povídačkám sám věřil. "Měl obrovské parohy, a tak se proti mě rozběhl, že mě jako zažene. Nelekl jsem se ho a skočil na něj jedním odrazem zadních tlap!" Začal své povídání i předvádět - přikrčil se, odrazil se a vysokým skokem dopadl kousek před sebe a dělal, že se zakusuje do kořisti. Nezapomněl při tomto hereckém výkonu pořádně vycenit zuby, aby mu šly krásně vidět a všichni mu je mohli pochválit. "A pak ten jelen spadl na zem mrtvý! Nečekali byste to, co? Ale já umím ulovit cokoliv, na co ukážete! Jsem skvělej, mám na to talent, víte? Jednou mi dokonce jedna vlčice, která mě viděla snad poprvé v životě řekla "no ty, krasavče, máš na lov od přírody talent! Jsi u toho tak cool! Takový frajer, nechceš být otec mých vlčat?" No tohle mi opravdu řekla!!" začal divoce přikyvovat. "Samozřejmě jsem ji jako slušně vychovaný vlk zdvořile musel odmítnout, jak jinak." Tiše si zamlaskal a zavrtěl zlehka hlavou, aby dal najevo, že takové chování se mu u vlčici teda absolutně nezamlouvá. Pak nadšeně koukl na Yetera i na otce a čekal, co mu na jeho pohádku poví. Uvěří mu?
Lesem se ozvalo táhlé vytí nějakého vlka. Dle tónu okamžitě poznal, že se jedná o jeho agresivní, bouřlivou a nepoddajnou hydro mámu. "Yuch! Ona chce jít na lov s námi!!" zašklebil se a koukal, jak otec vyráží vstříc šedé hydře. "Kam tak spěchá? Matka snad nepočká?! Důležitý jsem tu já, však jsem se teď po tak dlouhé době vrátil!! Měl by mi být vděčný, že jsem se vůbec ukázal, tse!" Pozvedl jemně hlavu, ale bez dalších námitek se rozběhl za otcem jako střela. Přece nemůže zůstat pozadu. Nohy mu metly nadzvukovou rychlostí, jazyk měl vyplazený až na hrudi, že mu vlál pod náporem větru, uši jakbysmet a ocas? Ten snad nechal daleko za sebou, jak tak rychle vypálil. Nezapomněl se ovšem ohlédnout na svého dobrého přítele. "Yetere, honem!!" zakřičel na něj a ocasem zavrtěl. Jakmile otce dohnal, zpomalil podle jeho tempa a hlasitě si oddechl. Ještě, že mám tak vyvinuté svaly na zadních nohou! Není to jen tak běžet 1000 vlkokm za sekundu. Jsem prostě opravdu, opravdu, ale opravdu ten největší boss. Nikdo na mě nemá! Byl tak ponořený do svých myšlenek, že ani nepostřehl, že se blíží k matce a otec už dávno brzdil a zastavoval. Když očima zaostřil, zjistil, že vedle něj už nikdo netrtá a...No a BUM! Vrazil to do matky plnou silou, že se chudák svalil na zem a natloukl si záda. Zmateně koukal na oblohu a začal se pomalu sbírat ze země. "Žjóva! Někdo mi sprostě vlezl do cesty, no až zjistím, kdo to je, já mu dám! Takhle Prince Etneye znemožnit! No kdo to.." naříkal při jeho obtížném vstávání. Jak si zanedlouho však uvědomil, kdo by to asi tak mohl být (následně se i přesvědčil, že jeho myšlenka je pravdivá), ztichl. Roztáhl hubu do širokého úsměvu a zvedl tlapku, se kterou začal mávat ze strany na stranu. "Nazdar, jak je?" stále se zubil. Ale omluva, že takhle škaredě matku srazil? Té se zatím nikdo nedočkal...Ale vždyť on to neudělal schválně, Elisa byla jen v nesprávnou dobu na nesprávném místě, je to vlastně tedy - podle Etnyho úsudku - zcela její vlastní chyba. "Jo mámo, tohle je můj kamarád Yeter," obrátil hlavu na Caluma.

// omlouvám se za zdržení :-) Nebyl čas :-)

Loterie 9,

Etney se cítil opravdu skvěle, že je zase doma po tak dlouhé době. Jistě, nebyl to žádný mazánek, ale svoji rodinu měl rád. Navíc svoji dokonalost jsem zdědil po otci, měl bych mu být vděčný. Nebo...Možná ne? Možná jsem dokonalý proto, že jsem dokonalý! Už jsem se tak prostě narodil, moje osobnost nemá byť jen jedinou chybu! Nojo, vlastně rodiče můžou být vděční, že jsem se jim narodil zrovna já. Jednou převezmu Alfa trůn a budu vládnout celé smečce, nastane vláda Etneye dobrosrdečného a vznešeného. Etney I. Dobrosrdečný, to zní opravdu skvěle! Nad svými myšlenkami se musel usmívat, proto jen seděl na zadku a přihlouple mu vyjížděly koutky do stran. Jantarová očka koukala do jednoho místa někam mezi stromy, očividně vůbec nevnímal, co se okolo něj děje. Plně procitl až ve chvíli, kdy začal jeho otec říkat nějaké blbosti o tom, že by měl princ Etney přiložit tlapku k dílu. Cože?! zhrozil se. Copak otci není jasné, že je chudák unavený z dlouhé cesty? Že má prokřehlé tlapky, je vysílený a hladový?! Tse! "Otče, myslím, že by to nebyl nejlepší nápad vzhledem k tomu, že spolu s Yeterem máme za sebou dlouhou a náročnou cestu v krutých mrazech. Sníh nás bodal do očí! Skoro jsme oslepli! Tuny nasněžené bílé hnusoby nám pak znemožňovaly rychlého postupu, museli jsme dělat často přestávky, což zapříčinilo právě to, že jsme tak hladoví a unavení - zabralo to 2x tolik času! Ono brodit se vysokým sněhem, který ti je...No skoro až po čumák! není jen tak!" několikrát vážně přikývl a zavřel u toho oči, aby tomu svému povídání dodal tu správnou důležitost. Noco, že jsem trochu přeháněl, to nikdo nemusí vědět, ne? Očka otevřel a plný očekávání sledoval otce, zda mu povolí zůstat doma. Po očku koukl na Yetera, zda souhlasí s jeho povídáním. Trošku do něj (velmi nenápadně) drbl tlapkou, aby mu přitakal. "Proč raději nejde naše úžasná princezna Awnay? Nedávno mi povídala, jak loví jen tu nejlepší a nejchutnější zvěř! Jak je zkušená a skvělá lovkyně, a že má speciálně vyvinutý čich na to, aby našla úplně zdravou zvěřinu bez nemocí." Ohrnul jemně horní rty v náznaku otráveného úšklebku, ale popravdě? se sestrou nemluvil už pěknou dobu.
Najednou však otec řekl něco, co Etnyho bodlo u srdce. "Jakto, že nerozhoduju? Mám taky právo rozhodnout o vlkovi, zdali tu může přečkat nebo ne! Jsem princ!!!" naštvaně mu vyletěl zadek ze země a pozvedl pyšně hlavu. "Nechci nikoho vidět, jak zpochybňuje moji moc! Ani tebe, táto!" dotčeně odvrátil hlavu. Jak to jeho otec mohl jen říct?! Jak ho mohl takto ponížit před kamarádem? Pfff! "A co by tu asi tak měl lovit, tento les je plný prázdnoty," zabrumlal na oko stále naštvaně a pohlédl na otce. "A co ostatní? Jak se jim daří? Co matka?" začal navazovat konverzaci, která se týkala úplně něčeho jiného...Navíc jeho tón se také změnil, jakoby úplně zapomněl na to, že byl ještě před pár sekundami naštvaný, že jej otec ponížil.

loterie 8,

Etney stojíc vedle svého přítele netrpělivě koulel očima po lese. Co mu tak trvá? Copak snad ohluchl?Neví snad, že přišel urozený princ, dobrota sama? Že jsem přišel já?! Nadával si na svého tatínka, protože jej napínal a nechával jej čekat. Nervozita stoupala čím dál tím více. "Huh? Král Arcanus," pověděl potichu Etney na Calumovu otázku ohledně jeho jména. "Ale jeho se bát nemusíš, když tak se mu pokloň, jistě ho to potěší. Teda já bych si pak přišel výjimečný a uznávaný, ale to jsem i tehdy, když se mi zrovna nikdo neklaní," povídal mu a u toho uvažoval nad svojí úžasností a skvělostí. Pak na něj ale pohlédl a jantarová očka se zabořila do těch jeho hnědých. "Yetere, ale počkej, až uvidíš matku! Z té jde teprve strach, jak jsem už říkal. Jednou zabila svojí vlastní tlapou obrovského bizona!!" našpulil jemně rty a pokýval hlavou, jakože je to ale naprostá pravda! Holý fakt.
Najednou se však vynořil zpoza stromů otec. Rozhodně nešel přehlédnout, na bílém sněhu byl jako pěst na oko. Etney nastražil ouška a začal netrpělivě přešlapovat z tlapky na tlapku. Najednou ho zalil takový pocit úlevy, že jde opravdu jen on a nikdo jiný. Tak moc rád jej viděl, měl takovou radost, že se mu rozkmital ocásek. Byl najednou zase jako malé vlče. Musel se hodně držet, aby jej nezačal obsakovat a povídat mu, co vše zažil. "Otče, jsem doma," oznámil mu, oblízl si čenich a zazubil se. Vesele poskočil, ocásek mu stále jel a jel. "Tohle je Yeter, můj nový kamarád. Potkal jsem ho na Náhorní plošině, měl s sebou takovou škaredou vlčici, která měla normálně tři barvy!! Nebyla tak krásná jako já, víš? Ani jako ty! No skoro se mohla svojí ošklivostí přirovnat k Awnay, fujky! Ale tady Yetera jsem zavedl k Životu, je z něj hodně silný vlk! A je stejně úžasný, jako jsem já. Naučil jsem ho to, chápeš?" huba mu jela jako kolo od vozu. Hlasitě pak začal oddechovat a pokynul hlavou na Caluma, aby otce také přivítal. "Jo a na svých toulkách jsem vyhládl, kde je má krmě?" nasadil všeznalecký tón. Najednou už způsobně seděl, narovnaný, ocas hezky kolem tlapek, uši dopředu. Jakoby pobral všechnu moudrost světa, jako nějaký vlčí princ či vážený šlechtic. "Říkal jsem Yeterovi, že může zůstat, jak dlouho chce," dopověděl a přikývl. Vůbec mu nedocházelo, že on teda Alfa rozhodně není a o takových věcech nerozhoduje. Ale proč by taky mělo? Však byl tak mocný!

<< řeka Midiam

loterie 7,

Etney začínal být celý napružený z toho, že se blíží ke svému domovu. Cítil, jak se mu z nervozity začal tvořit v krku velký knedlík, který ani za nic nejde spolknout. Krk ho i trochu pálel, což u něj bylo neobvyklé. Z čeho měl takové obavy? Bylo to z toho, že rodinu dlouho neviděl, nebo z toho, že do smečky vede přítele? Otočil hlavu s našpicovanýma ušima na Caluma a pokýval hlavou. "To rozhodně, však jsme krasavci," ale já ještě větší, než ty. Vlčice by tam šli hlavně kvůli mně!
Pomalu vedl Caluma blíže a blíže ke smečce. Proplétal se mezi stromky, překračoval různé kořínky a jiné věci, o které by mohl zakopnout a byl rád, že už je po dlouhé cestě někde, kde si bude moci odpočinout, bylo to únavné, kor v té zimě, pravda. Najednou ale Calum řekl, že by mohli mít vlčata i spolu. Etney se zastavil a trošku fascinovaně koukl do jeho očí. "Spolu?!" vyhrkl. "To jde? Ale počkej, myslel jsem, že vlčata může mít jen vlčice a vlk, a ne dva vlci nebo dvě vlčice. Jde to? Ale není na tom něco divného?!" přiblížil se ke Calumovi trochu blíž a hleděl na něj jako na zjeva. Zde se krásně projevila jeho nevědomost o vztazích a vlčatech, byl zřejmě ještě poměrně mladý, no moc vlčici v životě taky nepotkal. Když si však uvědomil, jak bláznivě tohle všechno znělo, tiše si odkašlal a rozešel se dál. "Já jsem, totiž vždy měl u sebe jen vlčice! Plno vlčic! Nikdy ne vlky," snažil se okamžitě jeho nevědomost zamluvit. Je přece dokonalý, no ne?
Při vstupu na lesní půdu, která patřila smečce, se zhluboka nadechl. Jemně položil tlapu do měkkého, avšak studeného sněhu a vzhlédl směrem k obloze. Za chvíli bude noc, přišli jsme akorát. Kam teď? kráčel tedy skrz les a přemýšlel, jestli má jít rovnou ke smečkovému úkrytu nebo kam. Vydal se však směrem, kterým cítil nějaké pachy vlků. Pár z nich mu bylo až moc povědomých, nebyl to náhodou takový ten obvázaný vlk, kterého tehdy potkal, když si vyrazil "na výlet"? Nemožné, ten k nim do smečky přece nepatřil! Najednou se Etny zastavil. Ohlédl se na Caluma a olízl si čenich, nějak se mu dál jít nechtělo. "Jsem trochu nervózní," kvíkl směrem ke svému novému příteli tak, aby to slyšel pouze on. Vždyť nikdo nemusel vědět, že v jeho super úžasném těle se skrývá i nějaká ta ne moc dobrá vlastnost, ne? On teda nervozitu jako vlastnost chrabrého a neohroženého Alfa samce rozhodně nepodporoval. Nervozita je na nic, jen překáží..To byl jeho názor na takové pocity. Jenže teď tímto pocitem byl doslova pohlcen. "Počkej, chci, aby přišel jen můj otec, zkusím to takhle," nadechl se a hlasitě zavyl, aby dal otci (i ostatním, nečekaně) vědět, že se jeho syn vrátil. "Počkáme, snad přijde jen on, nechci tu ostatní. Nemám na ně náladu, jsem unavený," rozmrzele se celý ošil. Možná říkal pravdu, ale možná to bylo i tím, ve společnosti hodně vlků se mu dnes být nechtělo.

// nechtěla jsem se vtírat do hry Bellovi a Lauře, nevím, jak jsou na tom ostatní, ale oslovila jsem tedy jen Arcaníka :D

//lot 6

<< Třešňový háj

"Hm, jo asi máme. Ale fakt, už si to moc nepamatuji. Ale co není, může být! Tedy, myslím to tak, že kdyby tam vlčic bylo málo, můžeme spolu nějaké nalákat do naší smečky. Totiž, kdo by odolal takovým krasavcům, jako jsme my dva! Konkrétně mě odolat nejde," zazubil se a pyšně si povzdechl, jak je dokonalý a krásný. "Jsem prostě skvělý. Krásná jantarová očka a k tomu super ostré drápy, bílé zuby, krásné a pevné svaly, super postava. Ale hlavně ta moje srst, wrrr," udělal na Caluma "wrrr" jako nějaká zamilovaná micinka - vycenil u toho jemně zoubky a nasadil laškující pohled. "Viď, že jo?" ujistil se pak. Chtěl od něj taky slyšet, že jeho maličkost je dokonalá po všech směrech. Jakmile jej však ujistil, že do smečky jde samozřejmě jen kvůli jeho otci, začal pokyvovat. "Já vím, je skvělý, jistě. Ale jdeš tam přece i kvůli mě, ne? Jsem taky skvělý. Sice asi ještě ne tak, jako je můj otec, ale počkej, vše chce svůj čas! Jednou ze mě bude Alfa! Budu mít Alfovský trůn, Alfovskou korunu plnou drahých kamenů, super velikou jeskyni, hodně kožešin, hodně vlčic - ty, které si jen zamanu. Dostatek masa je samozřejmostí, a to vše bez hnutí jediného prstu na tlapce," ujišťoval ho, že v jeho životě ještě nastane kupa změn. Že on tíhne jinam, než k životu tuláka.
Společně se tedy blížili k Etneyově rodné smečky. Šedý vlček už se těšil, jak všechny vlky představí právě Calumovi, a jak ho provede všelijakými zákoutími jejich lesa a údolí. "Všechno ti ukážu a se vším tě seznámím, neměj obavy," Etney prostě dělal, jakoby se tam měl Calum zabydlet. "Jo jinak ta vlčata, jistě jistě. Něco tu po sobě taky musím zanechat, samozřejmě. Přece by tak dokonalý tvor, jako jsem já, nemohl jen tak zmizet z povrchu zemského. Musí to po mně zůstat nějaká památka. Ale moje děti budou dokonalé, to je jasné. Budou tak krásné, jako jsem já. Něžné a elegantní po matce, silné a úžasné po mně." Pozvedl tlapku do vzduchu, aby si Calum mohl prohlédnout jeho rýsující se svaly. "Vidíš? To nemá jen tak někdo," zazubil se spokojeně. Hrdost z něj vyzařovala na tisíce metrů. "Jasně, nemáš se proč bát. Když tak odejdeš," zopakoval po něm trochu nepřítomným hlasem, protože ve své mysli si stále představoval dokonalá vlčata, která bude mít s nějakou skvělou super truper vlčicí (nejlépe vysokéhé postavení). "Počkej, co? Ty u nás nepobudeš delší dobu?" zeptal se pak nechápavě, když si uvědomil, co řekl.

>> Asgaarský hvozd