Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Západní louky

Casipa zcela vážně, horlivě a upřímně přikyvovala na vše, co Etny řekl. To se mu moc líbilo, konečně našel někoho, kdo ho uznával. Asi kouká, jak jsem chytrý a pohotový, že už všeho vím, co dělat. Nojo, ještě že jsem tak skvělej. Měl bych žít sám se sebou, nikdo mi není hoden...I když ona nevypadá zle, ale zatím no...Nijak nadšeně nevypadá. Já přece potřebuji vlčici, která mě bude uznávat, následovat mě a podporovat v mém vládnutí zemi! Není lehké ji najít, ach, zasténal nespokojeně v hlavě, ale navenek nedával nic znát. Jistě, Casipa se mu vzhledově líbila (kdyby ne, jistě by si jí nevšímal a poslal ji někam), ale byla pravda, že zatím mluvil převážně on a ona jen kývala tou její palicí. "Co? No, to nevím. Asi by je svět měl chránit, aby se jim nic nestalo, když budou tak bezchybní, ne? Protože tady všude jsou samí nuzáci, kteří mi nesahají ani po tlapky, tak je to." dopověděl a opět si odvrátil pyšně hlavu někam do kelu. Nějak se mu zvedlo ego před touhle vlčicí. Cítil se totiž momentálně tak obdivovaný a chtěný! Že tyhle pocity udělaly své. "A bezchybní vlci budou rodit jen bezchybná vlčata. A takhle to bude pořád dokola, to je zákon dokonalosti prostě, víš? Takhle to funguje," vysvětlil jí velmi trpělivě, následně k ní přišel a tlapkou ji poplácal po čele, jakoby snad Casipa byla hloupá a nic nechápala. "Neboj, taky nejsi špatná," ujistil ji upřímně, mírně se pousmál a jak tak stál v její blízkosti, koukal jí do fialových očí. Najednou se k ní z ničeho nic přiblížil, olízl jí její vlhký čenich a zazubil se. "Měl jsem nutkání to udělat, tak jdem," otočil se na tlapce a vyrazil. Choval se, jakoby nic právě neudělal, jakoby to oblíznutí čeníšku (jindy věrné oblíznutí u partnerů) nic neznamenalo.
Mířil dál k nějaké té vodě. On totiž tohle místo jakž takž znal a věděl, že poblíž jsou vodopády. Pohled na ně je nádherný, ale kus od nich byla i klidná voda, která byla dobrá na to vykoupání a počvachtání se. Navíc na pití byla skvělá - čistá, dobrá...prostě výtečná. Asi to bylo tím, že ji čeřil ten vodopád. Jak šel otočený ke Casipě zády před ní a vedl ji na to místo, na tváři se mu objevil zvláštní výraz. Možná začal být trochu rozčarovaný z toho, jak se právě v tento moment choval. Z toho všeho - jak byl drzý, panovačný, namyšlený...Jak jí oblízl ten čenich. Možná bych se měl trochu zklidnit? Ale přece to jsem já, takhle se chovám, ne? Nebo ne? Cítil, že je trochu zmatený. Jestli to bylo tím, že byl mladý a jeho chování bylo neustálené? Jen klid. Vše, co učiníš, je správné! Jsi dobrý vlk a dobří vlci zůstanou dobrými vlky," ujistil se nakonec, neznatelně přikývl a otočil hlavu na jeho společnici, která momentálně odsouhlasila, že s ním bude "trávit více času". "Dobře!" Výskl najednou a poskočil si na tlapkách. Začal se usmívat. "Jsem rád! Víc tě aspoň poznám. A neboj, budu dobrý kamarád! Budu tě chránit, ani vousek na tlamičce se ti nezkřiví, věř mi. Obstarám ti vše, co budeš potřebovat. Budu se o tebe krásně starat," usmíval se dál jako tele. Teď zněl úplně jako nějaký podpantoflák. Vždyť ještě před chvílí překypoval hrdostí a pýchou, tak proč najednou řekl tohle? Na jeho výrazu to taky bylo znát, že nechápe. Proto se raději otočil a změnil směr tak, aby byl ke Casí znovu zády. Co to říkáš za nesmysly, troubo jeden? To ona by měla přece obskakovat tebe! Ty jsi tu ten velký boss, ne?! za pochodu se oklepal ve snaze oklepat i jeho divné chování a zastavil se na menším srázu. Ten sráz byl pokrytý měkkou, kratší travičkou, byly tam květiny a ze srázu byl krásný výhled na okolí. Byl tam ten vodopád, čistá voda, všechno krásně vonělo a zvuky padající vody, to bylo jako pastva pro uši. "Líbí se ti tu?" zeptal se, ohlédl se na ni a pak vrátil pohled zase před sebe. Jemu se tady líbilo moc. "Je to tu takové romantické, nemyslíš? Úplně jako pro partnery," zazubil se a neznatelně se k ní přiblížil, aby se jejich těla skoro dotýkala. Choval se opravdu divně! Ale nějak teď pocítil tu touhu být vedle vlčice. Nejspíš to bylo tím jarem...a taky mládím.

Návrh, aby s vlčaty počkal, byl podle Etneyova uvážení nakonec dobrý. Pokýval hlavou a snažil se u toho tvářit velmi inteligentně, jakoby sežral všechnu moudrost světa. "Ano, má dráha, ano. Máš pravdu. Jednou, až budu Alfa celé smečky, až budu ten slavný král Etney, nikoliv princ, tak to bude ten pravý čas na vlčata. Protože až já budu král, tak vlčata budou princezny a princové. Ale kdyby je měl už teď, když jsem princ, co by pak byli oni?" zamyslel se a nahodil krátký otrávený výraz, jakože "nic takového! Moje vlčata nebudou nicky!". "To by byla obyčejná vlčata, to já nechci. Budu mít vlšištu, to bude moje malá princeznička. Na tu budu muset pořád dávat velký pozor, víš? Aby se jí ani chloupek nezkřivil. No a na syna, to bude můj malý princ...ten bude celý, ale úplně celý po mně," zafantazíroval si a zazubil se. Představa jeho vlastních dětí se mu moc zamlouvala (hlavně v poslední době. Čím byl starší, tím více pociťoval tu touhu zjistit, jaké je to být otcem - někdy byla silnější, jindy zase slabší, ale ve skrytu duše tam někde pořád byla. On sám o sobě má mínění, že je rozený mateřský typ, takže o sobě ani trochu nepochyboval. Věděl, že jeho vlčata budou TOP po všech stránkách. Když se ale Casíno zmínilo o Etnyho sestře, zpozorněl. "Co?" pošeptal tiše. "Moje sestra si nemůže najít dobrého vlka, kdo by ji jen chtěl?" zašklebil se. "No tož, představ si tchoře se žlutýma očima, co smrdí jak skunk na míle daleko. To přece nejde, tohle stvoření by se mělo vymazat z povrchu zemského, ale protože je to má sestra, tak tu zůstane. Konec konců bych se asi cítil až moc sám a neměl bych na koho dávat pozor, když ještě nemám ta vlčata," zamlaskal si tlamou a u toho krátce zapřemýšlel. Kdyby Awnay umřela, asi by to opravdu nebylo fajn. Hlava mu spadla kousek do strany a v očích měl nepřítomný pohled. Krátké přemýšlení se změnilo v náročné a hluboké - totiž, chtěl si představit Awnayina vlčata, ale to prostě nešlo. V hlavě se mu vybavilo první vlče - jen kupa černých chlupů. Druhé vlče by bylo asi nahé, protože kvůli Awnayiným breberkám by přišlo o srst už v jejím bříšku. No a třetí vlče by byl nejspíš nějaký hybrid s třema nohama (podle Etneyova úsudku by o čtvrtou nohu přišel už v břiše, protože ostatní dva sourozenci by jej utlačovali kvůli nedostatku místa, protože Awnay je zakrslá a uzoučká), to ne. Prostě další Awnáčata nikdo nechce, tak je to.
Spokojený se svým vlastním hotovým závěrem, že jeho sestra nikdy vlčata mít nebude, se zvedl a oklepal ze sebe pyl, chomáče bílých odkvetlých pampelišek a jiné fujtajbly, které jeho srsti neslušely. "Můžeme najít nějaký kus krásně čisté a klidné vody, kde se okoupeme, co myslíš?" navrhl pak, oblízl si čenich a došlo mu, že od rána nic nepil. Docela by si dal tu vychlazenou dobrou vodu. No, bylo rozhodnuto - najdou nějaké pěkné jezírko. Rozešel se někam pryč a po očku se ohlédl na Casipu, zdali pak jej i nadále následuje. Líbila se mu její náklonnost vůči němu (tedy aspoň tak si to on vyložil. Cítil se teď jako vůdce,jako ta správná Alfa!). Po upřímném názoru na jeho jméno pokýval hlavou. Jistě, jistě. Tohle jsem už přece slyšel, jsem dokonalý, nemusíte mi to každej furt opakovat! Vím, že mi všichni závidí, ale kolikrát mám všem vysvětlovat, že Etney se může narodit jen jeden? Víc jich prostě není...Díky bohu! Začínal občas propadat zoufalství, že každý vlk na světě chce být tak super truper, jako je on. To totiž nešlo, Etny byl jen jeden! Pyšně - hrdý sám na sebe - pozvedl hlavu a ladně začal našlapovat. Hezky tlapka po tlapce, krok po kroku...To je ono. "Poslyš Casiopeo, líbím se ti? Co bys řekla, kdybychom spolu strávili více času? Můžeš být moje kamarádka, dovolím ti to," zeptal se jí, jakoby se nechumelilo, a dál si našlapoval svým exklusivním krokem. Zezadu vypadal možná jako nějaký páv, co se nese na těch dlouhých párátkách a kroutí zadkem. Ocas měl vysoko vztyčený (škoda jen, že na sobě ten ocas neměl nějaký ta paví oka). Ke Casipě se choval, jakoby ji znal už od dětství. Měl za to, že ho prostě od prvního pohledu obdivuje, což se mu samozřejmě líbilo. Proto jí nabídl to přátelství. "Svoji magii taky používat moc neumím, vlastně jsem to nikdy moc netrénoval. Jsem si ale jistý, že talent mám od narození, takže se to naučím dost rychle, když budu chtít," pověděl a otočil na ni hlavu, přičemž přizpůsobil krok s tím jejím, aby šel vedle ní a ne před ní. "Máš nějakého vlka? Teda jako vlčího kamaráda, chápeš," optal se trochu neomaleným hlasem a vycenil na ni své zuby v náznaku úsměvu.

>> Vodopády

Byl moc rád, že s ním Casíno souhlasí. Bylo přece samozřejmé, že je správně vychovaný. "Upřímně, myslím, že lepšího vlka není. Jsem správně gentlemanský, skromný, krásný, umím nabídnout a podat pomocnou tlapku, o své blízké se starám a rozhodně nikoho nepomlouvám. Co více by měl vychovaný vlk dělat? Myslím, že tohle je značka ideálu," pověděl a blaženě se pousmál. Kdyby to šlo, asi by se roztekl. "Jo a taky si myslím, že bych byl správný otec, co myslíš ty? Asi bych zvládl vychovat vlčata. Navíc by ze mě podědili všechno kladné. Teda, vlastně...já nemám v sobě nic záporného, hehe. Takže je jasné, že by zdědila ta vlčata jen to kladné. Totiž moji krásu, pevnou a zářivou srst, nádherný kukuč, skvělý sluch, pevné svaly, 0% tuku...chápeš. Prostě vše, co je pro sexy mexy vlky třeba. Ale třeba Awnay, má sestra, vlčata mít snad nikdy nebude. To by byly stejné obludky, jako je ona. A to svět nepotřebuje, další takové lůzry, že?" jemně nad ztraceným případem zakroutil hlavou a tiše si povzdechl. "Je to škoda, že zrovna já mám takovou sestru. Ale co už, nemůžu se tím pořád zabývat. Život jde dál. Teď mám tebe!" povytáhl jemně koutky do sexystického úsměvu, na kterém si dal moc záležet. Prostě chtěl být přitažlivý. Zakmital obočím a ukázal své krásně žluté zuby. To, že ji fascinovaly jeho svaly moc nebral v potaz, protože samozřejmě věděl, že ty svaly má, že ano. Takže tak nějak tušil, že z něj (z těch svalů) každá vlčice bude paf! Ten pocit mu dělal nesmírně dobře. Ohledně matky přírody se krátce zamyslel, nějak nevěděl, co odpovědět. "No, řekněme, že jsem prostě přikázal, aby mi přišla naproti nějaká hezká vlčice. No a hele! Příkaz byl splněn, jsi tu ty. Zvláštní, že? Asi mám nějakou nadpřirozenou moc, protože jinak nevím, jak bych to byl dokázal, že jsi se tu objevila, chápeš," pokýval zlehka hlavou, jakoby řešil nějaké normální věci každodenního života. Přitom teď řešil svoji nadpřirozenost! To přece bylo něco mega, ne normální věc.
Náhle však sklapl a jen se koukal na tu krásnou slečinku, která stála před ním. Bylo to zvláštní, ta změna hlasu. On ji moc dobře zaznamenal, všiml si, jakým tónem to řekla. "Jsi naštvaná?" zeptal se pak trochu nechápavým tónem a naklonil hlavinku do strany. Je naštvaná, že mám hezčí jméno, než má ona? Nebo co se stalo, že najednou tak změnila hlas? hlavu naklonil i na druhou stranu, aby jí to nebylo líto, že by ji měl nakloněnou jen na tu první stranu a povzdechl si. "Vím, že mi to jméno trochu závidíš, holka. Ale neber si to tak! Ne každý má tak pěkné jméno, jako mám já, ale tvoje jméno...No tvoje jméno patří z řad vlčic, které znám, na jedno z vrchních pozic!" začal rychle přikyvovat hlavou. "Opravdu nelžu, jméno Casipa je moc krásné. Takže nemusíš být zklamaná a ani naštvaná, že se nejmenuješ Etneyka. Rozumíš, krásko?" pověděl, přiblížil se k ní a konejšivě ji poplácal tlapkou po zádech. "Neboj, jsem tu pro tebe," zašeptal jí do ouška, jakoby ho seslala sama bohyně. Cítil se dost cool, že může tadyhle Casiopee zlepšit náladu. Spokojeně si oblízl čenich, rázně přikývl a zase si lehl zpět do trávy. Další krátkou chvilku bylo mezi těmato dvěma vlky ticho, ale to jen z toho důvodu, že Etney sledoval, jak se Casiopea roztomile převaluje v trávě. Najednou pocítil takový zvláštní pocit, který nikdy necítil. Sám ho nedokázal ani popsat, prostě...měl jen nutkání za ní přijít, lehnout si a přitulit se, i když ji vůbec neznal. Divné. Kdyby teď neležel v té trávě, jistě by se celý oklepal, aby tyto myšlenky vyhnal z hlavy. Teď ale jen ležel a jantarovýma očima přejížděl po vlčici, která ležela naproti němu. Na půl ucha ji poslouchal, stále zaslepen její roztomilostí a pokýval hlavou. "Uhm, pravdu díš," vyžbleptl velmi tiše, skoro neslyšitelně. Počkat, co říkala? snažil se vybavit si její poslední věty, bohužel se mu to však nepovedlo, takže si raději přestal namáhat mozek. Měl totiž pocit, že se mu každou chvíli usmaží, jak urputně přemýšlel. "Magie?" zopakoval náhle, opřel se o jednu tlapu a nadzvedl hrudník. "Tu já mám!! A mám tu nejlepší! Mám magii příkazu!" spokojeně a pyšně pozvedl hlavu k nebesům. Čumák zabodával skoro až do tmavých mraků a oči měl zavřené. Kdyby je měl otevřené, jistě by zářily hrdostí nad jeho super truper magií. "A jakou máš ty?" zeptal se pak a koukal na ni.

<< řeka Mahtae

Když Etneyovi řekla, že se museli učit sami, zaváhal. Opravdu, nebo si ze mě utahuje? Teď byl trošku zmatený, opravdu totiž nevěděl, jestli mluví pravdu nebo ne. Upřímně se totiž nikdy s jinými vlčaty nesetkal. A s jinými vlky se nikdy nebavil o tom, jak vyrůstali. Vlastně po většinu doby žvanil jen o sobě. "No, jistě. Naši se pěkně nadřeli! Ale odvedli dobrou práci, jen se podívej, co ze mě vyrostlo za štrámáka," pozvedl pyšně hlavu a jemně zakroutil svým tělem, aby ukázal, že v sobě má i nějakou tu špetku ladnosti. Ve skutečnosti ale vypadal vtipně.Jeho trošku ztučnělé tělíčko se zavlnilo jako tělo hada, fujky. "A všimla sis mých svalů? Hlavně na zadních nohou, dívej," jak dopověděl, zadní nohu natáhl za sebe a zatnul ji. Inu, nějaký ten svalík tam naběhl, ale žádná sláva. On o sobě měl jen moc vysoké mínění.
Když pokračovali v cestě, vyřkla Casipa asi něco, co neměla. Etneyovi se totiž tahle věta moc a moc zalíbila. Očka se mu lišácky zaleskla a šťastně zamlaskal tlamou. "No to si piš, že má štěstí! Beze mě už by byla někde ve škarpě. Tos ještě neviděla, jak vypadá. Trochu jakoby...prolezla ušmudlanou norou. Navíc smrdí, jakoby ji zasáhl tchoř svojí tchoří bombou, víš? Takže si o ni nikdo ani tlapku neopře. Má smutný život, takže je dobře, že jsem tu já, její bratr. Jsem ten, který se o ni v nejhorších chvílích postará. Nechám si třeba ulovit něco, nebo možná taky...Třeba, no...Mohla by mě obskakovat, posluhovat mi, snad chápeš. To by jí pomohlo, naučila by se, že svět není peříčko!!" rozpovídal se. "To si piš, že jak ji uvidím, hezký jí vpálím do toho jejího umouněného ksichtu, že má štěstí, že mě má!" byl pevně rozhodnut. Už se nemohl dočkat, až jí to hezky poví. Ta bude koukat. Jak šel, začal vrtět zadkem. Nemohl si pomoct, jeho tělo bylo plné nadšení. Překypoval dobrou náladou, nejraději by začal skákat do oblak. Chápejte, kdokoliv kdykoliv řekl jakoukoliv chválu na jeho maličkost, úplně ho to vždy uspokojilo. "A z toho mrtvého bratra si nic nedělej, máš mě! Jsem tvůj skoro bratr," pověděl. Očividně se teď sám povýšil na Casina bráchu. Já jsem tak skvělej, pomáhám snad všem vlkům tady. Jednou určitě půjdu do vlčího nebe, vím to. Vzhlédl k obloze a zadíval se na tmavé mraky. "Myslíš, že bude zase slejvák? Nebo možná bych mohl zkusit matce přírodě přikázat, aby nepršelo. Už se mi to jednou podařilo, poslechla mě," pokýval hlavou a pozvedl obočí a čekal, co na to vlčice odpoví. "A jsem princ Etney, ale stačí, když mi budeš říkat Etny. Líbí se ti moje jméno? Přesně, jak říkáš...přesně se hodí k mojí skvělé osobnosti," zazubil se a přední tlapkou si přejel po jemné srsti na hlavičce. Nechápu, jak se někdo může narodit tak krásný, měl nejspíš prostě štěstí. Nebo se jeho rodiče hodně snažili, když ho tvořili!
Mezitím, co poslouchal povídání o její rodině, hledal vhodné místo, kde by se mohl vyvalit. Slunce sice nesvítilo, ale tráva na louce byla měkká a teplo bylo taky. Jak to místo našel, vyvalil se na bok a hlasitě vzdychl. Vzdychl tak silně, že odkvetlé květy pampelišky se rozletěly kus od něj a přistály na zelené trávě. "Jistě, jen sestru. Zároveň se mnou se narodil bratr, ale byl slabej, tak umřel. Líto mi ho není, měl se víc snažit o to, aby přežil. Prostě...z téhle rodinky jsem se vydařil jen já," pokrčil rameny. On za svoji upřímnost přece nemohl, ne? "A tobě se stýská po tvých sourozencích? Ber to pozitivně, aspoň ti nikdo neotravuje život. To moji rodiče pořád povyšují nade mě moji fuj tajblovou ségru, asi jsou slepí no. Jakože slepí, že nevidí ten veliký rozdíl mezi náma dvěma. Co myslíš, může to být ten důvod, Casi?" zeptal se upřímným tónem. Opravdu přemýšlel, proč mezi nimi rodiče dělají takové rozdíly - aspoň je dělali podle jeho názoru.

Sluníčko se začínalo probouzet a vystřídalo se s měsícem. Sice se zanedlouho schovalo za tmavé mraky, ale Etney oceňoval vůbec to, že aspoň na chvíli vykouklo. Teplota se zvedala a bylo tepleji a tepleji, užíval si to. "Uh, konečně už je pryč ten chladný večer, půjdeme se někam osušit? Někam na louku? tady je dost stromů, to je nuda, pojď," pověděl, a aniž by se nějak ujistil, že jde spolu s ním, nebo že nějak souhlasí s jeho návrhem, prostě se rozešel. Rozešel se někam, kde tipoval, že bude nějaká louka.
"No, dobrá otázka. Moji poddaní zůstali ve smečce, ale víš, já je nepotřebuji. Vystačím si sám! Jsem dobře vychovaný, proto nemám problém si sám ulovit, sám se napít či sám vykonat potřebu. Jsem naprosto samostatný vlk, chápeš?" vychválil se opět až do nebes a zazubil se. "Je mi jasné, že třeba má sestra je na tom se samostatností hůř. Je neschopná, beznadějný případ. Neumí lovit, neumí nic. Je to takový...jako taková...černá ovce naší rodiny. Já jsem podědil po obou rodičích ty světlé stránky jejich povah a dovedností, ona podědila ten zbytek. Je prostě a jednoduše na nic. Ale co už, to se nezmění. Inu, sourozence si vlk nevybírá, že. Musím se s ní smířit, musím se naučit žít s tím, že má sestra je nýmand," nešťastně svěsil hlavu. Vypadal tak věrohodně, byl to skvělý herec. Top herecké výkony! Ťapal s tou svěšenou hlavou, sem tam s ní zakroutil a působil tak smutně, že ho opravdu mrzí, že sestra je tak nešikovná. Pak se ale ohlédl na Casipu. "A ty máš taky nějaké sourozence?" radostně poskočil z tlapky na tlapku a zazubil se. "Jsem hrozně rád, že tu nejsem sám, samota je nudná. Není pro někoho, jako jsem já. Já, taková čistá a nevinná duše," párkrát zamlaskal tlamičkou a pokýval hlavou. Měl za to, že je ten nejlepší z nejlepších. "A o moc kratší to není, můžu ti říkat třeba Casí? To mi připadá lepší, co myslíš?" ždrkl do ní lehce svým vlhkým čumáčkem a jemně se pousmál. Jeho jantarová očka se zabořila do těch jejích fialových, ale hned po chvíli zase roztržitě zavrtěl ocasem a už poklusával dál a dál na tu louku. "Vyvalíme se na sluníčko, bude nám fajn. Možná si můžeme i něco ulovit?" zavolal na vlčici. Choval se, jakoby ji snad znal věky. Jakoby to byli staří dobří přátelé. "Jo a k té mé barvě, tedy...nechtěl jsem se zase chválit, ale vím! Mám úžasnou barvu po otci i po matce. Je to smíšenina jejich srstí!" vyhrkl nadšeně. Očividně do sebe byl opravdu dost zakoukaný. Ale na druhou stranu obdivoval i své rodiče. "Můj otec Arcanus, král celého Asgaaru, je celý černý. Matka Elisa zase šedá. Když se ty dvě barvy smíchaly, vznikla taková nádhera, kterou mohu nosit na těle já. Mega, co? Jací byli tví rodiče?" zeptal se zvědavě a koukal na ni, přičemž dál pokračoval v cestě.

>> Západní louky

Etny si upřímně vlčice vůbec nevšiml. Ležel, mumlal si ty svoje řeči, ale jakmile vlčice promluvila, málem vyletěl z kůže. Rychlostí blesku vyskočil na tlapky a koukal na vlčici jako na zjeva. Jak bylo možné, že si vůbec nevšiml její přítomnosti? Že by mu déšť přerušil čichací aparát? Nebo třeba ten déšť jen vymazal pachy té vlčice z povrchu zemského. Jo, to bude asi ono. "Téda, vůbec jsem si tě nevšiml, co tady děláš? Taky se tady schováváš před tím deštěm?" zeptal se a přiblížil se k ní o píď. Fakt sotva o milimetr. Ale zanedlouho o další a pak zase o další. Jakoby se snad bál, že mu ona ukousne rypáček. "Jinak mě by byla určitě škoda, jsem totiž princ! Jednou převezmu Alfa trůn svého otce, to bude teprve ta správná vláda! Pche!" pyšnil se hned a spokojeně zamlaskal. Najednou už byl zase plný života a nadšení. "Slyšela si o mně už? Ptáci v lesích si o mém jménu často štěbetají, závidí mi ho totiž. Mám krásné jméno. Ale jsem si jistý, že to tvoje je taky krásné! Jak se jmenuješ?" zazubil se na ni. Ale zdaleka nebude tak krásné, jako je to moje, dodal ve své mysli. Nemyslel to zle, to vůbec ne! Byl prostě jen trošku - více - narcistický a namyšlený, no. Nikdo mu to nemůže mít za zlé. "Jsem rád, že tu nejsem sám! Vlci mě opustili, asi se jim nelíbilo, že jsem se nepřidal ke smečkovému lovu. Tak jsem odešel sem a tady jsem našel tebe," zazubil se znova a zastříhal ušima. "Máš zajímavej pruh nad čenichem. Ten hnědej, co se ti táhne až k čelu. To jsem ještě neviděl," pokýval jemně hlavou, aby opravdu uznal, že je to pěkná barvička.

<< Asgaar

Běžel, aby se skryl před otravným deštěm. Jeho srst byla jako srst zmoklého kuřete. Připadal si najednou tak méněcenný, tak ošklivý...tak k ničemu. Na srsti si zakládal, vlk z královské rodiny přeci nemůže mít takovou hrůzu na kůži, ne? Celý zadýchaný se zastavil tam, kde ho opět skryly stromy a hlasitě si oddechl. "To je hrůza, nikdo mě nesmí vidět, opravdu ne! Zítra musí svítit slunce, abych byl hezký suchý a opět krásný," porozhlédl se okolo sebe a přemýšlel, co by tak měl teď podniknout. Byl tu sám, byla noc, nikde nikdo.
Po chvíli lelkování se vydal někam, kde by mohla být nějaký menší nora, kde by mohl hodit dalšího šlofíčka, protože se cítil unavený, i když před chvílí spal. Byl ale teď z těch "rodinných neshod" tak naštvaný, že nemohl ani nic najít. Proto se jen složil k jednomu většímu stromu, položil si hlavu na svoje vlastní tlapky a koukal upřeně před sebe. "Jak je možné, že mají rodiče větší zájem o Awnay, než-li o mě? Vždyť je jasné, že ona je beznadějný případ a já jsem následník trůnu! Vůbec tomu nerozumím. Calum se taky ztratil, pečovatelka Laurina je taky vlk ví, kde a já jsem zůstal opět sám. Jak jinak, že? Nikdo mě nechce. Možná bych měl radši umřít," povídal si huhlavým tónem posmutněle. Opravdu se cítil mizerně. Byl odstrčený. Cítil, že se o něj nikdo nezajímá a nikdo ho nechce. Proč? Povzdechl si, zavřel kukadla a snažil se usnout. Nedařilo se mu to. Po chvíli oči zase otevřel a převalil se na bok. Ach joooo! Chci nějakou společnost, teď hned! Nejlépe nějakou sexy vlčici, přikázal matce přírodě ve své hlavě. Očekával, že matka příroda jeho příkaz splní - a to bez námitek. Teď už jen vyčkat. Jak dlouho to asi bude trvat?

Etney chvíli vyčkal, ale jakmile zjistil, že o něj opravdu nikdo nestojí, nehodlal tu dál ztrácet svůj drahocenný čas. Na to jsem až moc vzácným hostem, abych tu stál jak pecka a nikdo si mě nevšímal! Půjdu někam, kde o mě budou stát a kde mě budou obdivovat! Sebral se a opravdu se z rodného lesa vydal pryč. Ještě párkrát se ohlédl s nadějí v očích, že třeba zahlédne otce, který jej prosí, aby zůstal, že se dlouho neviděli, ale nic. Nikde nic, nikdo nikde. Naštvaný Etney přidal do kroku, u toho si ještě dupl tlapkou, aby ukázal, jak moc naštvaný je a odfrkl si. "Nikdo o mě nemá zájem, jak je to jen možné? Vždyť jsem tak krásný, tak skvělý...tak dokonalý! Mojí skromnosti, ušlechtilosti a elegance by si měl každý vážit, tohle totiž jen tak někoho nedá. Mě obdarovala sama matka příroda!!" mumlal si sám pro sebe a slovo "matka příroda" velmi zdůraznil, aby naznačil, jak veleváženým vlkem je.
Přidal do běhu, tlapky se mu pěkně skládaly jedna před druhou a on se soustředil na pečlivé dýchání, aby ho za chvíli nebolely plíce z toho, že nemá dost kyslíku. Zanedlouho ale na své srsti - jakmile vyběhl z lesa - ucítil nepříjemné kapky deště. Co je to?! Prší?! pozastavil se, vzhlédl k obloze a chvíli na ni čuměl jak na obrázek, jakoby snad něco mohl z té černé oblohy plné mraků vykoukat. Až mu spadla velká kapka přímo na čumák, hlavu sklonil a celý se oklepal. "Fuj! Honem pryč, honem někam, kde jsou stromy a kde mě to uchrání před touto zkázou! Tohle kazí moji krásnou srst, fuj!" zažbleptal tak rychle, že se mu skoro zlámal jazyk o jeho vlastní zuby. Dal se do běhu a následoval svůj vlastní čenich. Netušil, kam jen jde. Kam ho ten čenich zavede.

>> řeka Mahtae

Etneye probudilo silné škrontání v břiše. Jemně s sebou cukl, tlapky mu nadskočily nad zem a on otevřel oči. Huh?! Chvilku mu trvalo, než si vzpomněl, co se vlastně stalo. Byl tak moc unavený, že upadl do tvrdého spánku a spal až do teď. Převalil se ze zad (kde měl nohy nahoře a byl celý pokroucený) na bok, nožky dal před sebe a hlasitě vzdychl, až se zvedl prach ze země, a odletěl kousek od jeho čumáku.Jemně se oblízl a jantarovýma očima vzhlédl na slunce, které momentálně bylo vysoko na obloze, ale bohužel zanedlouho ho zakryl velký tmavý mrak. Ježiš, měl jsem jít na ten zpropadenej lov. Co teď mám jíst? Myš? Musím něco sehnat... nespokojeně se zakroutil, nechtělo se mu totiž vstávat. Vyvaloval se tak na tom svém vyhřátém místečku a převalil se znovu na druhý bok. Chápejte, když už měl od prachu ten jeden bok, musel mít i druhý, aby to bylo vyvážené. "Chmmmm, já chci jíst!!" zaskučel z ničeho nic zoufale a oči se mu zaleskly naštváním a smutkem, že se na něj každý vyprdl.
Pomalu se začal sbírat z té země, oklepal ze sebe smetí a prach a koukal před sebe. Nikde nikdo. "Každej na mě prdí, naši šli určitě za tou zpropadenou Awnay. Vždyť ona je stejně ztracený případ, tak proč se o ni vůbec zajímají?!" šeptal si sám pro sebe pod vousy velmi potichu, aby ho nikdo neslyšel. Dával si teď pozor, když byl doma, nechtěl dostat seřváno, že říká nepěkné věci - kdyby tu byli rodiče nebo chůva. "Ýťo? Jsi tu aspoň ty?" štěkl trochu hlasitěji. Když se ale nic neozvalo, potichu si dodal - "asi ne." Naštvaný na celý svět si kecl zadkem na zem a uraženě koukal před sebe. Dobře, jak ostatní chcou! Hlavně teda jak rodiče chcou! Nebudu nic jíst! To je pěkně zamrzí, až se vrátí a ze mě bude seschlá kostra! To jim přijde draho! zakroutil nad nimi hlavou. Vůbec nechápal, jak ho vůbec mohli takto odstrčit, vždyť to byl jejich jediný syn!! A dokonalý syn ke všemu...a jako bonus byl přenádherný a úžasný. Tak proč se o něj krucinál nikdo nezajímá?! "Já všem ukážu, zač je toho tlapa! Já jsem princ! Všichni by se mi tu měli klanět," brumlal si stále urážky a narážky na celý svět.

Naštvání z Etneye nevyprchalo ani poté, co jej otec a ostatní vybídli, ať není nafouklý a ať se přidá k lovu, že jinak nebude jíst. "Stejně bych vám tam jen zacláněl," zamumlal si tiše pod vousy a pozoroval, jak se vlci rozbíhají po kořisti. Potichu si vzdychl, kdyby to byla Awnay, jistě se z ní každej posadí na zadek, kdyby se urazila. Nakrčil jemně nos a odfrkl si, jak ho to tu ale štve. Dokonce i jeho kamarád Calum - Yeter se na něj vyprdl! Ukázat, jak se loví...Bych vám to všem nandal, stačilo by jen pohnout tlapkou a bylo by, tse! reagoval ve své mysli na Calumovu řeč. Jak byl napruzený, vlastně mu ani nevadilo, že se Calum nepřidá do smečky.
Po chvíli se otočil na tlapce a rozešel se pomalu zpět do hloubi lesa, kde byl smečkový úkryt a ostatní. Setmělo se, měsíc vylezl na oblohu a Etney se hlasitě nadechl nočního svěžího vzduchu. Lehký vánek si pohrával s jeho srstí a on spokojeně ulehl k jednomu většímu kameni, kde se stočil do klubíčka a položil si hlavu na své tlapky. Oblízl si čenich a potichu zakňučel. Mrzelo ho, že nakonec zase skončil sám. "Svět je tak nespravedlivej! Matka mě nazve tlusťochem, ale nikoho to netrápí. Asi si všichni myslí, že jsem doopravdy tlustý, nebo co! Když se mě nikdo nezastal," utrápeně vzhlédl očima k tmavé obloze, a pak oči zavřel. Rozhodl se, že se prospí. Sice měl bolesti břicha z hladu, ale unavený byl z dlouhé cesty taky, takže bylo na čase, aby si doplnil vypotřebovanou energii. Třeba budu pak mít i lepší náladu, pch, napadlo ho. Zanedlouho však usnul tvrdým spánkem.

// Omlouvám se, nemám teď moc chuť psát :-D většinou všichni hodí posty, když nemám čas :-D proto jsem Etneye dala spát :-)

// Tak Etney se teda urazil, že Elisa řekla, že je tlustej :D :D

Já, že si zasloužím, aby na mě někdo byl rázný? Proč? vždyť nic nedělám, ne? Mírně se nad řečmi Caluma ofrnil a nakrčil nosánek. Jakým právem si vlastně dovoluje takto prince Etneye obviňovat? Tse. Etney se na Caluma ještě jednou podíval a pořádně si jej prohlédl. Tak je se mnou nebo s mými rodiči? Zastává se mě nebo jich? Zamyšleně zastříhal ušima. Nakonec však hlasitě vzdychl a zakroutil hlavou. Něco na styl, jakože tohle teď nebude řešit, že má lepší věci na práci.
Vlci se pomalu shromažďovali, takže i Etny usoudil, že je pomalu čas k lovu. Navíc, jak ucítil pach své sestry, nejraději by hned teď utekl někam pryč, aby jej Awnay neviděla a nekazila jeho super image. Proč zrovna já musím mít takovou nanicovatou sestru? Byl zklamaný, že jeho sestra není nějaká uťáplina, která by ho vždy následovala a obdivovala, ať už by udělal cokoliv. Najednou ale zaslechl něco, co ho šokovalo. Skoro se mu úlekem zastavilo srdce. Cože? Tlouštík? Mrsknul otrávený pohled směrem ke své matce a vycenil jemně zuby, aby naznačil, že tohle nebyla sranda. "Nejsem tlustý!! Mám atletickou a svalnatou postavu, matko! Víš, taky neříkám, že jsi stará rašple, takže si to můžeš klidně odpustit, není to vtipné!" zvedl naštvaně čenich až k nebesům a sedl si zadkem na zem. Cítil se tak poníženě, tohle tedy opravdu přehnala. Jak o něm mohla říci, že je tlustý?! Vždyť on to byl takový elegán...Kdyby tu byla Awnay, jistě by to podle matky byla ta nejštíhlejší modelka. Ale protože jsem tu já, jsem odporný a vyžraný tlusťoch, to je fakt paráda. Proč je jen svět tak nespravedlivej? Přitom ale nejsem tlustej!! Mám nádhernou postavičku, určitě se všem líbím...Jinak by na mě přece neletěla kdejaká vlčice, že. Matka to určitě řekla schválně, aby mě jen naštvala, navíc určitě žárlí, že jsem hezčí než ona. Zadek zvedl ze země, celý se oklepal, až mu vypadl jazyk z tlamy a znovu se na matku zahleděl. Že právě řekl něco totálně trapného a neslušného mu vůbec nedošlo.
Všichni se nakonec rozešli na lov někam dál od smečky, takže Etney mlčky - naštvaný samozřejmě - následoval oba rodiče. Měl našpulené rty a stále nervózně frkal a přešlapoval. Matka mu tou hloupostí o váze teda zvedla žluč! Že by byl opravdu tlustý? Ale ne, to je hloupost. Jenže byl problém, že se teď chudáček nemohl soustředit na nic jiného, než jen na ty matčiny kecy. Fakt prima. Dík mamčo, jemně se pousmál, ale pak se přikrčil a dělal, že tu není, aby nevyplašil stádo. Kdyby ho vyplašil, jistě by dostal zase - jako vždy - vyhubováno. A navíc od obou dvou rodičů a nedivil by se, kdyby i od zbytku smečky. Měl teď najednou pocit, že sem nepatří. Asi to vše udělalo jen to, že si do něj matka rýpla.
Etneye, který byl totálně otrávený a uražený, přešla najednou chuť přiložit tlapku k dílu. Pouze už se viděl, jak se úlovkem láduje. A to si pište, že se ládovat bude, už si to hezky naplánoval. Ostatní uloví, on sní. Krásná představa. Nicméně, momentálně naprosto bez nálady (navíc jim to přeci musel dát sežrat, že ho matka takto škaredě oslovila) pouze nehybně sledoval, jak se ostatní domlouvají na lovu a jeho úspěšně ignorují. "Jen běžte, já tu pohlídám ty keře," zamumlal vážně naštvaně, přičemž znechuceně odvrátil hlavu na stranu. Však já jim ukážu, zač je toho tlapa!

Etney postával v blízkosti rodiny a Caluma na smečkové půdě. Zhluboka vzdychl, ucítil totiž pachy ostatních vlků, jak se blíží. Chápu, že mě všichni chtějí vidět a přivítat, jak se patří, ale musí se sem hrnout všichni naráz?! Znechuceně si přitiskl uši ke krku a zarazil pohled svých jantarových očí do prokřehlé Gallirejské země. Ještě pořádně neroztál ani napadený sníh, a už pršelo! Navíc se stmívalo, copak po něm vlci budou chtít, aby předváděl svůj mistrovský lov ve tmě? Tedy jistě, měl skvělý zrak i v noci, ale i tak! Raději by se vyspal, počkal by v zahřáté jeskyni a pak si jen smlsnul na tom, co by ulovili ostatní. On by se spokojil i se zajícem, není tak náročný.
Pohlédl na matku a zazubil se. Já bych byl krásnej i bez ocasu, matko. Nevšimla sis, že jak jsem dospěl, jsem ještě více dokonalý, než když jsem byl vlče? Ptáci a jiní tvorové lesa si o mně v tajnosti povídají, zdají se jim o mé královské maličkosti dokonce i sny! Jsem totiž představitel naprosté elegance, dokonalosti a inteligence, víš?" pozvedl spokojeně čumák ke smrákající se obloze a zavřel u toho oči. Škoda, že taková není i Awnay, mohli jsme být prima dvojka. Bohužel mi její škaredost a hloupost kazí image, napadlo ho, ale raději se nahlas nevyjadřoval. Nikdo totiž na jeho řeči nijak nereagoval. Copak říkal něco špatného, nebo snad něco, co bylo z cesty? Měl pocit, že ne! Že ho jen každý zde přehlíží. Bez tak žárlí na to, jak on je skvělý, a oni ne. To bude určitě ono, jen žárlí, nic jiného...
Postával a vyčkával, až se teda matka laskavě rozhodne jít dál. Nechápal, na co vlastně čekala, vždyť vlky už přivolala, ne? Pohlédl na Caluma, pak na otce a následně na matku. Však já jim předvedu, jak loví profesionálové, zašklebil se sám pro sebe. "Otče, tak kdy vyrazíme?!" optal se netrpělivě. Měl totiž pocit, že na hranicích lesa cítí pach své sestry. Sice to byla už dlouhé doba, co ho naposledy cítil, ale pachy se moc nemění, a on si ho dost dobře zapamatoval. Nikomu ale nechtěl nic říkat, aby náhodou sestru nepřizvali taky k lovu, to už by byl fakt zoufalý. "Tak co zatím říkáš na moji rodinu?" zeptal se šeptem svého kamaráda, který postával vedle něj.

// Bohužel vůbec nevím, jaké je pořadí - jestli teda Castor a Lucy jdou s námi. Když tak prosím o info Nerada bych někoho předběhla.

loterie 12,

Svítalo. Etny vzhlédl nahoru nad koruny opadaných stromů a zahleděl se na tu velkou žlutou kouli, která hřála tak moc, jak jen jí to paní zima dovolila. Hlasitě vzdychl a tlapkou si protřel čenich, který si mimochodem při srážce narazil o matku. Ta má ale herdek tvrdý tělo! Je to očividně takovej oříšek, hm? A to jsem narazil jen někam do hrudi, neměla by být její srst měkká? Zamyšleně na matku pohlédl, jemně našpulil rty na tlamičce a následně od ní odvrátil pohled. Za co bych se jako měl omlouvat? Však to ona mi vlezla do cesty! To ona byla ta nepozorná, ne já! Absolutně nechápal, proč ho matka teď viní, vždyť on byl tak nevinný. Pouze přišel pozdravit rodinu, ale ta si toho ani trochu nevážila. Kdyby přišla Awnay, jistě by skákali metr nad zem, napadlo ho hned. Že by na svoji sestru trochu žárlil? Ale to přece ne, však on je lepší než Awnay, o tom snad ostatní nemohou ani pochybovat.
Etney byl rád, že od Yetera uslyšel souhlas, že na lov půjde rád s nimi. "Aspoň tam nebudu s těmito starochy sám, hehe," pošeptal si velmi tiše sám pro sebe, aby otec s matkou neslyšeli ani slovo. Tedy, aspoň se o to pokusil...Prostě mu to tak vylétlo z tlamičky, no. Když pak ale Yeter zavrčel, Etny na něj zvědavě koukl a naklonil hlavinku jemně do strany. Očividně vůbec mepochopil, proč jeho kamarád vrčel. Něco se mu snad nelíbilo? Něco ho svědilo v krku a potřeboval si ulevit? Nebo třeba už byl netrpělivý, a chtěl se předvést na tom lovu! Jasně, to bude ono. Šedouš tedy spokojeně přikývl, že si to ve své hlavě vyjasnil a konečně pochopil, proč Yeter zavrčel. Matčinu průpovídku o tom, že on nepotřebuje mluvčího, zcela odignoroval. Budu si dělat to, co chci! "No, proč se ho tak škaredě ptáš, mami? Nechce tu dělat zločiny!" zastal se hned bojově svého kamaráda - opět se rozhodl, že to vyřeší za něj. "Jen tu pobude pár chvil s námi, venku je zima, je to nebezpečné! No a navíc má jistě hlad, více tlapek vždy uloví lepší kořist, hah! Jo no, a měli jsme dlouhou cestu, byli jsme AŽ U ŽIVOTA (na tuto část věty kladl velký důraz)! Dovedl jsem ho tam já, víš, víš?! Věděla jsi to?!" Nadšeně začal poskakovat na místě nahoru a dolů. Byl celý paf z toho, že ho zvládl správně dovést až nakonec. "A ani jsem nezabloudil," dodal pyšně, a pozvedl čumák vzhůru. Co na tom, že tak trochu ztratil směr, to Yeter jistě ani nepoznal. "A cos ty dělala? Byla jsi s tátou? Já jednou rozhodně nebudu takto trůnit na jednom místě. Budu cestovat a poznávat nová místa, abych byl hodně chytrý a vzdělaný a pak mohl machrovat, kde všude jsem už byl," zvesela mu vyjely koutky nahoru a zoubky mu o sebe cvakly, když je srazil k sobě,a by se mohl pořádně zazubit. "Ale už teď jsem k sežrání. Prostě slaďouš," pípl pak, kecl si zadkem na zem a zadní nohou od sněhu se začal drbat u ucha. Ten sníh, který zůstával mezi jeho polštářky a pod drápkama začal lítat přímo na Elisu, která stála naproti němu. Etneyovi ještě u toho drbání z tlamy vypadl jazyk, byl do toho prostě tak zažraný, že si to ani neuvědomil. Jakoby snad chytil nějaké breberky. Potom si tu tlapu ale strčil do tlamy, aby si ji řádně očistil. Pak ji párkrát oblízl, a ve chvíli, kdy jeho očista skončila, mu vystřelil zadek ze země, jakoby ho píchla včela. "Tak jdem? Mám hlad," pokáral přítomné, že teda jako zdržují. "Nebo se snad někdo chce přidat? Myslím, že ostatní možná taky mají zájem zkusit, jaké je to lovit s jeho veličenstvem...Tím myslím sebe, samozřejmě. Kdybyste to náhodou nepochopili," začal se zase vytahovat. Jeho tón hlasu byl dost samolibý, ale on to tak nemyslel, prostě se jen potřeboval před rodiči vyzdvihnout, no.

loterie 11

Mysl je neuvěřitelně skvělá věc. Můžete si v ní vytvořit představy, jaké chcete, není to prima? Mysl vám udělá náčrtek toho, co si přejete vidět, zažít nebo zkusit. Maluje vám super truper obrazy přímo v hlavě, ať už díky vaší fantazii a nebo samovolně. Momentálně však tento vlček spí, takže mysl si dělá to, co chce a samovolně mu vykresluje MOŽNOU BUDOUCNOT (// :D lol, etney král). Mávnutí kouzelného proutku vytvořilo v Etneyově hlavě tu nejskvělejší představu, jakou si jen mohl přát.
Mech obrůstal Etneyův Alfa trůn z drahých kamenů, vedle trůnu stáli vlčí sluhové a zamilovaně vzhlíželi na svého pána, přičemž v jejich hlavě jim určitě pořád dokola hrála myšlenka, jak je Etney úžasný a dokonalý. Maso z různých druhů zvířat se povalovalo na měkké trávě, aby se samozřejmě neušpinilo, a tak král Etney mohl jíst pouze čisté jídlo bez nečistot. Maliny a jiné lesní plody prosvítaly skrz zelené jarní lístky na keřích, které lemovaly hranice Etnyho obrovské smečky, která sahala od severních hor až někam po jižní údolí. Mnoho vlků pod Etnyho vládou žilo spokojený život, ovšem našli se i nějací tuláci bez rodin, bez místa, kde by mohli složit hlavu či uspokojit hladový žaludek. Mnohdy to ale byla jejich vina, protože Etney vládl tlapou mírumilovnou a spravedlivou. Mírumilovnou a spravedlivou natolik, že vlčí svět nepotkala žádná krize, válka či jiné nepříjemnosti již po mnoho let. Měkká kožešina v obří jeskyni se povalovala na zemi, a na ní se válelo několik cca dva týdny starých vlčat. Matka o ně pečlivě a starostlivě pečovala, aby z nich vyrostli další šikovní vlci - hlavně, aby podědili spoustu vlastností po otci, samozřejmě. Mari - matka vlčat - měla s Etnym super vztah, oba se moc milovali (jak by taky ne, vždyť byla po boku toho nejsuprovějšího vládce ever!). Musela být spokojená, jinak to ani nešlo. Měla takový komfort, o jakém mnoho vlků pouze snilo. Mellisa a Mari II. byla vlčata Etnyho - jeho malé dcerušky. Merlord a Etney II. zase jeho synáčci. Moc spokojená rodinka!
Možná, že by tento úžasný sen pokračoval ještě dál, ale Etney se začal pomalu probouzet, a tím tuto úžasnou pohádku přerušil. Měl trošku zastřené smysly, cítil se zmatený, jelikož ten sen byl tak úžasný! Momentálně ale pomalu zjišťoval, že nic z toho nemá a je zase jen obyčejný vlk, ale najednou si uvědomil, že on není obyčejný! Může být obyčejný jen pro nějaké obludky, kteří ho neuznávají a neví, o koho se jedná, ale on sám o sobě přeci ví, že je to nejdokonalejší stvoření s nádherným kožichem, vypracovanými svaly a bystrými smysly, jaké kdy bylo přivedeno na svět.