Gallirea - Příspěvky uživatele

Já se původně vyjadřovat nechtěla, ale nakonec sem taky něco hodím :-)

Já za Haruhi byla neaktivní dlouho, opravdu dlouho (promarnila jsem veškerý ča,s kdy to tu aktivně žilo..škoda). Vrátit jsem se vůbec neplánovala, ale nakoplo mě to, jak mi kdysi Savior napsala, že se Haruhi smaže, když bych neměla zájem dál hrát. A nemohla jsem dopustit, aby moje princezna byla smazaná a už nikdy neožila :-) Mám k ní citové vazby, myslím, že každý hráč tu to chápe. Aspoň trochu. Vzala jsem si teda nový charakter - Etnyho. Ten mi vlil krev do žil :-) Díky němu jsem aktivně ožila. Za Haruhi mě ta hra už moc nebaví, nevím proč, nějak nedokážu najít chuť...Vždycky napíšu, ale není to úplně to, co dřív no. Snad se mi ta chuť nějak vrátí :-) Každopádně Etney mě fakt baví, takže za sebe můžu říct, že já aktivní hodlám zůstat :-) Samozřejmě někdy jsou kratší výpadky, že několik dní nenapíšu, ale to se určitě stane někdy každému, když je toho v reálu moc.

Ohledně smečky je to škoda, Haruhi tam vždy hledala svoji sestřičku :-D takhle už zůstane asi ze všech sourozenců sama. :)

Když to tak shrnu, mrzí mě, že jsem tehdy proflinkala ty roky, kdy to tu bylo aktivní a každý tu žil :-) Nějak jsem neměla chuť...Ale co už, čas se vrátit nedá. Pokusím se teda aspoň já pomoci svojí aktivitu tomuto webu a doufám, že se vrátí nějací staří hráči zpět ke své aktivitě :-) Je to super, jen tak dál, nepřestávejte se snažit! Dlouhá léta to tu už funguje, byla by škoda, kdyby to vše přestalo...

// Tak se přidávám ^^

Ladnými kroky mířil k rodnému lesy. Nespěchal, šel si jako na procházce. Vždyť na něj každý čeká s otevřenou náručí, to bylo jasné. Nicméně, nebavilo ho jít krokem, proto ve chvíli, kdy se ujistil, že ho nikdo nevidí, přidal na tempu. Nemohl si kazit přece pověst toho "pohodáře", který nikdy nikam nespěchá, ne? Teď tedy klusal směrem k domovu a doufal, že jeho smradlavá, nechutná, tupá a nanicovatá sestra bude poblíž, aby jí mohl laskavě sdělit, že smrdí, že se má umýt a že teda je mezi nimi vše ok, a zase odejít za svojí partnerkou a třeba dělat vlčata, nebo tak něco. Nojo, vlčata. Jak se vlastně asi dělaj vlčata? Už jsem to někdy zkoušel? Nedonesl mě nějakej vlčí bůh nebo tak? Jsem tak nepodobný sestře, určitě v tom něco bude! Mě donesl vlčí bůh a ji vlčí prdící ďábel z pekel, nebo tak něco. Haha, napadlo ho. Ale když budu chtít mít vlčata, neměl bych se to naučit? Je to určitě snadný a nenáročný, to je jasný. Já všecko umím přirozeně, tse...no ale měl bych se přeci jen pojistit, abych si neudělal nějaký trapas. Když už tu budu, mohl bych se zeptat otce, jak se to dělá. Však on mě udělal, ne? Od toho je to můj fotřík, měl by mi to říct, s dalšími plány v hlavě vstoupil přes hranici jeho lesa. Právě v tu chvíli ho praštila do frňáku neznámá vůně (spíše pach). Zašklebil se, nakrčil nos a jemně zpomalil. "Co to tu páchne? Awnay se zas někde vykadila nebo co? Ona fakt neví, kdy přestat! Je takové čuně, měl bych jí asi něco říct. Smrdí to tu jak v močálech, přitom tady je to vznešený Asgaarský hvozd! Měla by se k němu chovat s úctou! Okamžitě jí vyhubuji, rodiče mě ještě pochválí, bude koukat." Hlasitě se nadechl a zakřičel sestřino jméno. "Awnay, kde jsi?!" Nicméně šel dál hlouběji do lesa s myšlenkou, že sestru co nejdříve najde a pokárá ji, jaký to nadělala ale humus u nich doma. Zajímalo by mě, jestli si Awnay vůbec uvědomuje, co provedla. Navíc ten pach cítím čím dál tím víc, jakto?! Vždyť od těch bobků jdu pryč, ne?! Nebo vo kolika?! Zas si ze mě někdo dělá šprťouchlata?! Ts, to už není pravda! Kdo to?!! Naštvaně začal dupat tlapkama, mračil se a kráčel směrem, o kterém si myslel, že je správný. A jak jinak, pan dokonalý se nemýlí (nikdy), byl správný! Zanedlouho dorazil k hloučku vlků a vypozoroval, že jsou tu nějací dva nezvaní návštěvníci. Prodral se do davu, u toho jemně strčil do své sestry a hodil po svých rodičích významný pohled, že synátor dorazil, ať oslavují. "Awnay, to ty ses tak hnusně vykakala na...začátku...toho...lesss," pomalu mu sklapla tlama. Nejdřív měl hlasitý a naštvaný tón, že jí vyhubuje, ale jak si všiml, že jsou tu ti medvědi, ztichl. Byl fascinovaný, překvapený. Neměl slov, co tu jako dělali? Odkašlal si a řekl si v mysli, že zachrání situaci. Pustil se tedy sám ke slovu. "Sorry jako, ale dovolil jsem vám snad já, král Etney I., hlava pomazaná, vznešený princ a taky následník trůnu, vstoupit sem do lesa?! Přišel jsem za rodinou a vy tu takhle trapně přijdete? Měli jste se mě nejdřív zeptat," začal žvatlat trapárny velký jak tlama velryby. Ani si neuvědomoval, jak trapnej teď je, ale co už...Byl to prostě on. Byl svůj. Mnohá slova jen slyšel, netušil, co přesně znamenají a už je hned musel vykvávat na veřejnosti. Přišel si teď ale tak významně, tak důležitě...Jeho hruď se nadmula pýchou.

Etnyho nádherný kožich a ladné tělo zužoval pocit nesmírného horka. Hlasitě a ztěžka dýchal, z otevřené tlamy mu kapaly sliny a on měl pocit, jakoby zevnitř zaživa hořel. "Šílený vedro," hlesl tiše sám pro sebe. Ač se čvachtal tlapkama v chladné řece, i tak pociťoval, že okolní vzduch není takový, jak by měl být. Prostě to už bylo přehnané, všechna zvířata musela trpět. Nechápu to. Už jednou jsem matce přírodě dal, co si zasloužila! Řekl jsem jí, že takhle teda ne a ona si zase dělá srandu ze mě?! Za koho mě jako má?! Nemůžu tomu uvěřit! Nikdo mě tady nerespektuje, já všem ukážu, fakt jako!! Rozhořčen a zbaven čistého vědomí hleděl do vody, jak je krásně čistá a průhledná. U toho, i když sotva na půl ucha, poslouchal Casipu, co říká ohledně Awnay. Pokyvoval u toho hlavou, aby jí dal najevo, že slyší, ale nic neřekl. I poté, co domluvila, mlčel. Možná, kdybych uměl ovládat magii vzduchu, mohl bych se ochlazovat zevnitř, to by bylo prima. Není divu, že mlčel, když přemýšlel nad svými věcmi, nad kravinkami.
Po chvíli se ale přeci jen "vzpamatoval" a pohlédl na svoji partnerku. Zazubil se a nahodil zamyšlený pohled. "Takže, má drahá a překrásná Casiopeo," začal poklidně a rozvážně. Jeho hlas měl lehký nádech velmi inteligentního a rozumného vlka. Posadil se na břeh řeky, uši našpicoval dopředu, ocas stočil elegantně kolem zadních nohou a nadechl se, přičemž pokračoval v mluvení. "Napadlo mě, že by možná bylo vhodné, kdybych se do smečky vrátil, našel Awnay a všechno jí vysvětlil. Nemyslím, že bych se jí mě omlouvat, to spíš ona by mé maličkosti měla líbat tlapky, že ano, to oba víme!" Krátce se odmlčel a pyšně si odfrkl. Zavřel oči, pousmál se a až poté pokračoval. "Ale spíš bych ji tak našel, řekl bych jí, že by se měla vykoupat, protože smrdí, ale že mezi náma je všecko v cajku, chápeš, ne?" domluvil zbytek věty již jako nějaký vandrák, nahodil výraz jako "nejsem tady", vykulil oči a zažbleptal jazykem z tlamy nahoru a dolu, jakoby si chtěl olíznout čenich, ale netrefil se. "Měla bys zůstat tady, květinko. Je velký vědro, nechci, abys mi po cestě někde omdlela. Nemáš tak silné a mužné tělo jako já, já vydržím víc, ty jsi křehká a musím na tebe dávat pozor. Já zvládnu vše, co si zamanu, jsem silák, takže se o mne vůbec nemusíš bát, ano?" mrkl na ni, zvedl zadek ze země, protáhl si zadní tlapky a zatřepal "hrozně ladně" hlavou, jakoby byl ten největší frajer na celé Gallirei. "Mistr umění odplouvá, vážení! Uvidíme se za malou chvíli, lásko, ano?" zazubil se. "Když někoho potkáš, řekni, že čekáš na svého partnera, který má čistou a neposkvrněnou krev! Jsem syn Alf Asgaarské smečky!!" hrdý na svůj původ se vydal na cestu za sestrou. Za rodinou. V neuvěřitelném vedru, které ale, jakožto největší bourák, musel přežít.

>> Asgaar

// přijdu hned po osudovce ^^

Když Casí odsouhlasila, že ho taky má ráda, vykouzlila mu na tváři upřimný, široký úsměv. Nechal se od ní obejmout a přitiskl k ní svoji chundelatou hlavu (konkrétně k jejímu krku). Chvíli u ní byl přitulený, a až jej ona pustila udělal od ní malinký krůček vzad. Aby měli oba dva dost prostoru. Stál tiše, koukajíc na své tlapky, které oblévala čirá voda z řeky Mahtae, a vůbec se nehýbal. Očividně nad něčím přemýšlel. Byl hluboce ponořen do svých myšlenek, když v tom najednou prudce sklonil hlavu a v zubech se mu objevila menší rybka, která s sebou házela a snažila se osvobodit. Etney ji však prokousl vejpůl, tudíž ryba zanedlouho zemřela. "Taffffi mafff," zaprskal skrze rybu, kterou stále držel v tlamě, a podával ji Casipě. Ulovil ji pro ni. Jakmile si ji přebrala, zvedl hlavu k obloze a pyšně nadmul hruď. Jsem tam šikovný lovič ryb! Rybolovec! Rybníkový lovec, pohlédl na svoji (nyní již) partnerku a zazubil se. "Chutná ti? Já zase tolik rybky nemusím, mám po nich divnou pachuť. Určitě mi pak smrdí z tlamy, jako smrdí moje sestra. Nojo, moje sestra," blábolil, až si díky tomu vzpomněl na Awnay. Vrtalo mu hlavou, jestli je na něj naštvaná. Pak koukl na Casipu a potichu vzdychl. Stále zůstával ve vodě, bylo to velmi příjemné. "Myslíš si, že jsem to přehnal a Awnay urazil? Myslíš, že jsem to neměl dělat?" zeptal se utrápeně. Očividně ho hlodalo svědomí, kterého i tak měl málo. Nicméně, bylo opravdu zvláštní, že se zrovna on, nadmíru egoistický a sebevědomý vlk, ptá Casipy na tohle. Nejspíš to byl znak toho, že jí opravdu důvěřuje. Sklonil hlavu dolů a hleděl na svůj odraz. Tak se mu honilo hlavou, jestli by za ní neměl jít a omluvit se jí, že to trochu přehnal. Jenže když si vzpomněl, jak se chovala ona a dočista se vyžívala v tom, jak jej provokovala, moc se mu za ní jít nechtělo. Tipoval, že bude někde ve smečce, možná v úkrytu, ale kdo ví...Ještě by ji musel hledat. Naštvaně se zamračil, tlapkou šplouchl na toku vody tak, aby rozehnal svůj odraz a vzhlédl na Casí.

// V pohodě

Já další postík hodím až tehdy, co se vrátím ze soustředění, tzn nejdříve 20. srpna :-)

<< Asgaar

Etney i Casipa společně mířili k řece Mahtae. Šedivý mladý vlček byl nesmírně šťastný, že ho rodina nezklamala a dovolila mu, aby Casipa zůstala. Teď byli s Casí už opravdu jako rodina (aspoň podle Etneyových pravidel o rodině). Měli každý svoji drahou polovičku, měli kde hlavu složit, měli tu už nějaké ty známosti - jistě, Etney vícero, to bylo jasné, jeho dokonalost přivábí všechny vlky...A nakonec? No nakonec už mohli podle něj konzultovat vlastní vlčata. On si už připadal jak těžký tatík. Alfa samec. Princ Gallirejský. Král tohoto lesa..On měl několik titulů, kterými se mohl pyšnit, připadal si prostě skvěle.
Jak tak ťapal, velmi důležitě vykračoval tlapku před tlapku, ocas podél těla, celý napjatý a chtěl působit, že je hrozně cool. Když se ale ohlédl na Casipu, oči se mu vždy změkčily. Strašně miloval, jak Casipa souhlasila skoro se vším, co on pověděl. "Už jsme skoro u řeky, a jak říkáš, dáme si rybu. Ale spíš si očvachtáme kotníky, je krásný počasí," zazubil se. A jak řekl, tak udělal. Přihopsal energicky k chladné vodě (dovedl Casipu tam, kde byl tok vody opravdu poklidný. Tuhle řeku znal jako své vlastní nožky!), pomalu se jí dotkl packou a následně pokýval několikrát nahoru a dolů hlavou. "Voda je akorát, můžeme tam," odsouhlasil, jakoby měl být nějaká vodoměrka. On už si připadal, že je za vše v tomto lese svědomitý a má vše na starosti. Že je důležitý článek smečky. Nicméně, vlezl tedy do té vody a hlasitě vydechl. "Je to super, pojď honem," vybídl ji. Pak sklonil hlavu a zasněně s úsměvem na tváři pozoroval, jak je voda čistá a krásně průhledná. Jak tak tekla, šlo vidět dno. Bylo tam spoustu kamínků, písku a dalších věcí. To se Etnymu moc líbilo. "Hele, chceš vidět ty-" odmlčel se právě ve chvíli, když Casipa vznesla svůj dotaz. Zvědavě na ni koukl, chvíli se zamyslel, ale pak hned několikrát přikývl. "Jistě! Myslel jsem, že to už je jasné. Mám tě moc rád," usmál se, přišel za ní těch pár kroků a oblízl jí čumák. Pak na ni koukal a nic nedělal, jen mlčky stál. Jantarové oči měl zabořené do těch jejích a přihlouple se usmíval.

Etney, stále sedíc po boku Casipy, byl rád, že už bylo po této rodinné hádce. Sice to skončilo nepěkně a Awnay se očividně urazila, ale on plánoval, že ji najde a nějak se s ní dohodne na příměří. Ne, že by měl v plánu se jí přímo omlouvat, to by srazilo jeho sebevědomí, omluvit se té měchuřině, ale...přece jen, je to jeho sestra, sourozenci by měli držet při sobě. Sledoval oba rodiče, a jakmile se oba domluvili na tom, že by Casipa mohla zůstat ve smečce alespoň na zkoušku, rozzářila se mu radostí očka. Zadek se mu zvedl ze země rychlostí blesku a ocas se rozkmital ze strany na stranu jako u malého štěněte. Tak přece se v rodičích nezmýlil, přece jen ho nakonec oba dva podpořili! Usmíval se jak měsíček na hnoji a ještě hodnou chvíli nic neříkal. Až nakonec, až už matka byla na odchodu, ze sebe vydral děkovné slovíčko a pak se tam s Casipou ocitli sami dva. Pohlédl na ni svýma jantarovýma očima láskyplným pohledem. "Casí, omlouvám se, že se to tu tak zvrtlo. Říkal jsem, že Awnay je hrozné stvoření, prostě je hloupá a závidí mi, že já jsem tak chytrý, krásný a cool, chápeš no," pokrčil lopatky k sobě, jakože se nedá nic dělat. Působil rozvážně, jako pravý Alfa samec lesa, jenže najednou mu zase šiblo a on jako malé vlče radostně povyskočil až k oblakům a otočil se kolem své osy. Rozdováděně vybízel Casipu ke hře v "hrací" póze, kterou mají vlci i psi. "Mám hroznou radost, že tě tu rodiče nechali. Všecko ti tu ukážu, každé zákoutí, které jsem tady já objevil. Sice úkryt ti neukážu, protože nesmíme, ale nevadí. Já s tebou budu zůstávat venku!" štěkl po Casí a přicupital si to k ní, přičemž se dotkl svým čumákem toho jejího.
Nakonec se ale rozešel plnit přání vlastních rodičů, a to bylo, aby Casipě ukázal tento les. "Kam chceš jít nejdřív? Mohl bych tě třeba zavést k řece. Ta sice není součástí našeho lesa, ale často k ní chodím. je to tam takové klidné a super, co myslíš?" zeptal se, ale víceméně na její odpověď nečekal a zamířil k místu, se kterým ji chtěl seznámit. Měl za to, že už ho Casipa viděla, ale proč jí to místo neukázat ještě jednou a podrobněji, že.

>> Mahtaë

// jakto, že neměl?!

Etney je tvůj super truper kámoš :D :D

// Tak kde to vazne? Se pripojuji na dovci, ze si počtu a ono nic :-D

Etney pozoroval sestru, jak dál plivala škaredé věci na něj a na jeho přítelkyni. Už by se byl Casipy zastal další sprškou škaredých nadávek, ale ona zřejmě nebyla jeho ocas a zvládla to tedy úspěšně sama. Pokyvoval hlavou, aby Awnay věděla, zač je toho loket a poškleboval se. "Jo, Awnayno, to je to poslední, o co jí jde!" zopakoval a vycenil zlehka zoubky. "Ona je moc dobrá vlčice, má stokrát lepší charakter než ty!" pozvedl čumák nahoru a našpulil rty, něco na styl jakože "Awnay je nikdo a já jsem ten, co má tu nejvíc supiš vlčici pod sluncem". Pak zastříhal ušima, když uslyšela ZNOVU hlas své otravné sestry a protočil naštvaně očima. "Otec říkal, že už toho bylo dost! Tak drž už zobák, ty fakt nevíš, kdy je dost. Jsi totálně nesnesitelná. Nezajímá mě, proč jsi utekla a za jakým účelem, prostě jsi jednou už utekla a sprostě opustila domov, konec, tečka!" zvyšoval postupně hlas, dokonce k ní opět udělal jeden naštvaný krok, ale v tu chvíli se mu do hlavy vtiskla otcova myšlenka. Zašklebil se nad nepříjemným pocitem a zatěkal očima. Přitiskl uši k hlavě a mrštil po něm naštvaným pohledem. Jak jako, že se mám uklidnit? To ona mě provokuje, copak to sakriš nevidí?! zakroutil hlavou. Srdce mu zrychleně pracovalo, oddechoval taky rychleji než normálně, byl stále naštvaný. Vyslechl si zbytek sestřiných slov a pak se jen díval, jak odchází. Hurá. Konečně vodprejskla, konečně ji to napadlo, málem jsem jí jednu vlepil! Jóó!! Boj se, ty jedna hlupačko! Měj ze mě strach, máš proč! To já jsem budoucí král! Začal vystrkovat svůj hrudník a toužebně zaryl drápky do země. Najednou ho polil takový příjemný pocit klidu, když Awnay odkráčela. Jakoby se v něm něco změnilo.
Poklidně postával vedle Casipy a poslouchal, jak se představoval rodině. Kdyby tu od začátku nebyla jeho sestra, jistě by se celá tahle situace vyvrbila jinak. Prostě za to mohla ona, byla kazisvět, kazismečka, kazivzstah...prostě kazila vše, co mohla. Když nad tím ale zapřemýšlel zpětně, usoudil, že jeho slova možná přeci jen byla příliš tvrdá. Nejspíš se nechal unést. Sklonil jemně hlavu a koukal do země, snažil se na sobě však nedávat nic znát. Nebyla zase pravda, že by sestru až tak nesnášel, jen ho teď vytočila. Vytočila ho šíleně moc, proto se takhle zachoval. Jo, to bylo určitě tím. Koukl na rodinu a potichoučku si zklamaně povzdechl. Takhle se to vůbec nemělo stát. Vyslechl si káravou řeč rodičů, že by se nad sebou měl znovu zamyslet a pak koukl na partnerku, která se k němu přiblížila a tichým hlasem řekla víceméně totéž. Koukal na ni, pak očima přejel na matku, na otce a zase zpět na Casipu. "Já chci ve smečce zůstat, ale chci, aby jsi tu byla se mnou," pronesl pak potichu. Změna tónu hlasu byla naprosto očividná, zase to byl ten starý přátelský Etny. "Omlouvám se, ujelo mi to," pronesl hned. "Prostě mě vytočila, ale vy jí taky nikdy nic neřeknete a necháte to zajet až sem. Kdybyste ji okřikli hned na začátku, nemusel bych tak vypěnit. Ona nás ale od svého příchodu pouze urážela!" vysvětlil rodičům a přitom sám sebe tak trošku ospravedlnil, proč se vlastně tolik vytočil. Rychle "vystřízlivěl" a vše ho teď poměrně mrzelo. Opřel naštvaně hlavu o Casipinu jemnou srst a hlasitě si povzdechl. Cítil se najednou tak utrápeně. Co si měl jen počít? "Ještě jednou se omlouvám za tu hádku, takhle jsem to v plánu neměl. Chtěl jsem vám jen Casipu v klidu představit, no nějak mi to nevyšlo no." Pověděl pak, posadil se a pokrčil lopatkami k sobě, jakože "stane se, no". Sám v sobě ale hledal odpověď na to, jestli se pak má vydat za sestrou a omluvit se jí a pokusit se o udobření, a nebo jestli se na to má jednoduše vyprdnout a nechat čas, aby na tom zapracoval. Třeba se to prostě uleží...Fakt si nevěděl rady.

// další postík napíšu až po 16. červenci, budu na dovči a tam nic spisovat nebudu :-)

// Napíšu později, mám tady hráčku od Amnesie :-D

Vlastně, čím víc přemýšlel, tím spíš mu docházelo, že ho nejvíce štve Awnay. Štve ho její přítomnost, její pach, její kecy, její všechno. To, jak tu rozumovala bylo to nejvíc nejhorší, co Etneyovi trhalo žíly a dralo nervy. Hrudník se mu vzdouval v návalu vzteku 2x rychleji, než obvykle a očima sledoval půdu, na které stál. Koukal tedy spíše do země, jelikož měl pocit, že kdyby koukl na sestru, která stála nedaleko, musel by se poblít.
Když si vyslechl Awnayin klidný tón hlasu, povzdechl si. Jakto, že jeho kárají a jí nic neřeknou? Přitom ona ho celou dobu od začátku, co je tu přítomna, jen provokuje. To je fakt takovej mazánek a on je tak nechtěný? Co na něm bylo špatně? Bylo mu smutno ze všeho tady. Vzhlédl na Awnay a zamračil se. "Říkal jsem ti, ať držíš rypák, blbko," neodpustil si další urážku. Nemohl si pomoci, prostě se mu vždycky ulevilo, když Awnay nazval nějak ošklivě. "Ty, kdybys byla Alfou, to bych raději umřel dřív, než by umřela hlady a tvojí neschopností celá smečka," odpověděl bručivým tónem hlasu. Trochu jej štvalo, že ho nazývá bráškou, protože on k ní cítil strašně silný odpor. Možná to bylo tím, jak mezi sebou od začátku soupeřili a taky tím, že ona do něj v jednom kuse rýpala. Nevěděla, kdy je dost. A ještě to pak dovršila tím, co řekla na konci jejich rozhovoru. Kdo se má vzpamatovat?! Jako já?! Nachmuřeně se koukl sestře do očí a opět mu vstala srst za ušima z toho, jak byl vytočený. Potichu vrčel a cenil zuby, zatímco sestra rozumovala. Nakonec opět vyletěl, až mu sliny skáply na zem z jeho agresivně nakrčených rtů. "Neber si mě Awnayno vůbec do tlamy, a navíc...Ano, otce s matkou jsem možná zavolat měl, ale tebe vůbec ne. Tobě jsem Casipu představit vůbec nechtěl, ty ses sem jen jako otravný hmyz připletla, tak se klíďo můžeš zase odplést pryč," štěkl, zavřel oči, nadzvedl hlavu k obloze a odvrátil ji pryč. Nakonec, po chvíli ticha, koukl na otce. Vyslechl si ho a přikývl. Nic neřekl, nijak se nezatvářil a nepohnul se. Byl jen naštvaný a zklamaný zároveň, takže moc nepřemýšlel o tom, jak to otec myslí a jestli to myslí dobře nebo špatně, jestli to třeba jen nedělá naschvál nebo tak. "Med kolem tlamy jste mi nikdy nemazali," žbleptl si tiše sám pro sebe, avšak tak, aby to šlo slyšet. Pak ale zpozorněl, když začala mluvit i matka a zvědavě nastražil uši. Doufal v kapku pochopení alespoň z její strany, ale dočkal se také jen pokárání a vyzdvižení jeho sestry. Napruzeně se zamračil, přešlápl z tlapky na tlapku a protočil očima. "Zase Awnay. Furt všichni žvaníte jen o Awnay. Zatímco já tu byl a snažil se s vámi vycházet, ona utekla, po dlouhé době se ukázala a ještě tu mele kraviny a nesmyslně se nade mnou vytahuje. Měli byste jí jako rodiče něco říct, ne ji ještě vyzdvihovat! Dělá se mi z toho zle, jaké mezi námi děláte rozdíly. Vždycky to byla jen Awnay, proč?!" zavrčel naštvaně na svoji vlastní matku. Najednou změnil téma na něj a Awnay, jakoby se před chvílí vůbec neřešilo téma "cizinec na území smečky". Cítil se tak neuvěřitelně ponížený před sestrou a před Casipou, že by se nejraději schoval metr pod zem. Oči se mu zaleskly smutek a těžkým zklamáním. Byl zklamaný z toho, že se nedočkal absolutně žádné špetky pochopení od rodičů. Myslel si, že to prostě bude probíhat jinak. Jediné, co si vyslechl, bylo pokárání od otce, od matky a i od smradlavé, nejvíc debilní sestry. Opravdu bezva. Pohlédl na Casipu a nasucho polkl. Byl z toho všeho tak rozhozený jako snad nikdy předtím. On si obvykle z věcí a hádek nic nedělal, oklepal se a šel radostně dál, ale tohle jej vytočilo na maximum. "Půjdu s tebou, říkal jsem, že se o tebe postarám," prolomil ticho mezi všemi přítomnými, když opožděně zareagoval na Casipy řeč. "Navíc nechci sdílet smečku dohromady s Awnay. Už to dál není moje sestra," odvrhl ji a hodil po ní zlým pohledem. Neměl ji vůbec rád. Prostě si nemohl pomoct. Čekal jen další pokárání od rodičů za to, co právě řekl. On si však nevzpomněl na jedinou pěknou věc, kterou pro něj kdy sestra udělala. Stále ho jen ponižovala a to on prostě nesnesl.

Etney byl ze své sestry dost rozhozený. Vůbec nebyl rád, že ji vidí, doslova mu drala nervy a pila krev. Sledoval ji, když povídala nějaké kecy o tom, že tu je živá a zdravá a protočil oči. "Lepší by byla mrtvá či nemocná," zamumla si tiše sám pro sebe (skoro neslyšitelně). Nic neříkal, jen zaťal zuby vztekem, že se Awnay takto vyjadřuje. On byl přece stokrát...ne, dokonce tisíckrát lepší, než je ona! Takovej špekbuřt smradlavej! Nic neumí, hubu má prořízlou, furt jen machruje, že je to, co vlastně není! Je to jen záprdek, nechtěný hmyz! Měla radši jako vlče umřít ona, než Castiel! zanadával si v hlavě, ale pak se nad svojí myšlenkou pozastavil. Nebo možná snad...Asi není dobré si tohle myslet, co kdyby se mi to vyplnilo? A ona by fakt jednou pošla? To bych neměl sestru...Ale stejně, brácha Castiel by byl určitě lepší, než je ona! dokončil myšlenku a jantarovýma očima pohlédl na sestru. Šlo na něm poznat, jak má napjaté svaly a naštvaný výraz v obličeji, hlavně Casipa, která Etneye znala z přítomných nejspíš momentálně nejlépe, to mohla vycítit. Když se začala Awnay divit, o čem to jako mluví s druhou polovičkou, tiše zavrčel. "No, nediv se! Tebe nikdo nechce, protože jsi (na chvíli se odmlčel a posunul svoji hlavu přímo k té její, až se skoro dotkl čumákem toho jejího a pak vyštěkl zbytek věty) HNUSNÁ!" Pak se oddálil, nechal Casí, aby se na něj tělem přitiskla a konejšivě, jako pravý samec, jí hlavou objal její drobný krk, aby se cítila bezpečněji. Další Awnayina slova ohledně vládce a Alfa trůnu odignoroval, jen se k ní otočil zády a zamával jí ocasem u obličeje a čumáku. Dělal totiž, že se otáčí směrem, kterým jdou otec s matkou, ale ve skutečnosti jí chtěl jen prdnout do obličeje. Taky že za chvíli mohla pocítit nevábný puch. S podrazáckým výrazem se na ni otočil, zašklebil se a vítězně se usmál, pak hlavu otočil zase zpět na rodiče a povzdechl si. Ani reakce matky jej nijak neuklidnila, ve skutečnosti si to představoval trochu jinak. Nechápal, co jim oběma vadí, vždyť on přišel s dobrým úmyslem, aby jim představil Casipu a oni mají problém? Nechápavě na něj koukal, od matky se odsunul a postavil se ke Casipinému boku.
Po zbytek shledání se chtěl věnovat rodičům a sestru odignorovat, ale když však Awnay začala mluvit, vřelo to v něm víc a víc. Vyslechl si její slova, vykulil velmi naštvaně oči a otočil na ni s vyceněnými zuby hlavu. Agresivně vrčel. Kdyby tu neměl Casipu, jistě by po ní skočil, kde se v něm jen ta agresivita brala? Po slově "vystrnadit", směrem k ní udělal kratší skok a štěkl jí přímo u obličeje. "Drž už zobák, Awnay! Nestojím o tvoje debilní rady! Stejně jsou na nic! Vypadni!!" zarýval u křiku drápy do země. Srst měl zježenou a ocas stažený mezi nohama. Byl vzteklý jako pes se vzteklinou. Koukal jí výhružně do očí, ale nakonec se obrátil zády a hlasitě vydechl. Srdce mu bilo jako zvon...Oba rodiče sjel pohledem, odvrátil od nich hlavu a zahleděl se do Casipiných očí. Co se to s jeho rodinou dělo? Nebylo to takové, jako dřív. Necítil se zde dobře. Ze strany rodičů necítil byť jen kapku lásky a pochopení a od své sestry už vůbec ne, ta jej dokázala jen dokonale vytočit, vysírka jedna. Odhodlal se však něco říct, po dlouhém rozmýšlení. Hlasitě si oddechl a koukl směrem mezi matku a otce. "Pokud o nás...O NÁS (zdůraznil)...nestojíte, můžeme se sebrat a odejít. Chtěl jsem vám ji jen představit. Neměl jsem žádné nekalé úmysly. A Casipa? Ta sotva, dokonce ze setkání s vámi měla obavy, to já ji sem dotáhl," pověděl. Pak se na chvíli odmlčel a koutkem oka pohlédl na sestru. "Kdyby si sem někoho dotáhla tahle harpyje, určitě by to bylo v pořádku, že?" naštvaně se od rodiny odvrátil a zakroutil nad nimi hlavou. "Chceš odejít? Nebo chceš zůstat?" zeptal se Casipy potichu a starostlivě ji přejel pohledem. Moc dobře věděl, že jeho výstup k sestře nebyl vhodný a Casí nejspíš stresoval, ale on si prostě nemohl pomoct. Cítil se teď uvolněněji než předtím. Byl jen poměrně zklamaný z reakce rodičů, vždyť...Snad nečekali, že on navždy zůstane sám, nebo snad čekali? Čekali, že ho nikdo nebude chtít? Že je tak nesnesitelný? To sotva!! ohradil sám sebe v mysli. Navíc v jeho představách vše probíhalo zcela jinak, asi to byl až moc velký snílek. Ano, Etneyi, postav se nohama na zem. Nic není růžové...A už vůbec rodinná setkání nejsou růžová! napomenul sám sebe. Byl naštvaný na celý svět.

// Uff, Awnay, nechtěla jsem tak vyletět, ale Etney sám vyletěl! :D :D Je nějaký napružený! :D

Společně s Casipou dorazil Etney do jeho domoviny. Hlasitě se nadechl a následně i vydechl nasátý vzduch z plic. Spokojeně se usmál a celý se zatetelil, přičemž se bokem natiskl na Casipu. "Tak co, líbí se ti ten les? Je pěkný, že ano? Já jsem ho celý prozkoumal, každý mě tu zná! Jsem král tohoto lesa, Casí. Můžeme mu vládnout spolu, chceš? Ptáci, včelky, vosičky a ostatní zvěřina mě poslouchá na slovo, ale bude i tebe, poručím jim to," pozvedl pyšně rypáček k obloze, že je teda tak šíleně dokonalý vládce tohoto obrovského lesa. "Mám prostě své kouzlo, vím to," dodal. Pak se ale zahleděl na Casí a po chvíli ticha jí oblízl něžně ouško. "Ale ty máš taky svoje kouzlo. Stejné, jako mám já! Takže jsme si pro sebe byli stvořeni," hlesl tiše pouze pro ni.
V tu chvíli ale tuto romantiku přerušila...Chvíle napětí...no nikdo jiný, než smradlavka to být nemohla. Etney se zahleděl do očí své sestry a ušklíbl se. "Sklapni, rajdo. Nevidíš, že tu mám svoji" (chvíli přestal mluvit, vypjal hruď a nahodil hrdý pohled) "drahou polovičku?! Kazíš nám tu romantickou chvíli! A navíc to tu pěkně zasmrádlo," dopověděl a vyplázl na ni jazyk. "Nevím, co tady vůbec děláš, nikdo tu o tebe nemá zájem. Vládcem tohoto lesa jsem tu já, tak vysmahni, rozumprdko!" Okamžitě a bez váhání na Awnay vyplivl vlnu urážlivých slov. Poté, co se Awnay představila, pohlédl na Casí něžným pohledem. "Ale je to nechtěná dcera, to si taky zapamatuj. Rozhodně si více váží mě, jsem ten lepší. A hlavně jsem samec! Ten, co jednou přebere Alfa trůn," dodal s povytaženým obočím a na Awnay se ušklíbl, jakože on je tu ten lepší a ona je jen nějaká muška v jeho zadku. Najednou ale Etney zbystřil, nastražil uši a zahleděl se do dálky. Uviděl černého vlka a šedou vlčici mířící přímo k nim. "Dívej, rodiče!" hlesl ke Casipě (Awnay si nevšímal) a ukázal pacičkou směrem, kterým přicházeli. Etny už chtěl otce horlivě pozdravit a Casipu mu představit, ale on se nezachoval podle jeho představ. Vypadal nějak napruženě, takže na něj jen překvapeně koukal. Doufal, že se jim Casipa bude líbit, že ji pořádně představí a oni ji přijmou s otevřenou náručí. Byl trochu zaražený, šlo to na něm poznat. Pohled tedy raději stočil od otce směrem k mamince, na kterou se usmál, když se na něj usmála ona. Upřímně, projel jím hřejivý pocit. Bylo to příjemné, že se mohl vrátit domů. "Mami, podívej," hlesl tiše a odťapkal si to se vztyčeným ocasem blíže k matce. Celý nadšený se zatetelil, ocasem zavrtěl a packou ukázal na Casí. "Tohle je Casipa, moje...moje přítelkyně!" vyštěkl to slovo "přítelkyně" a několikrát nedočkavě přešlápl, co na to maminka řekne (u toho hodil po Awnay vítězný pohled). "Chtěl jsem, abyste ji poznali a aby ona poznala vás," dodal, zavřel oči a očekával pochvalu, jaký je to hodný synátor, přičemž si sedl zadkem na zem, uši nastražil dopředu a ocas stočil kolem tlapek. Na tváři měl přihlouplý úsměv.

// mám čekat i na Eli? :-) nebo ta se nepřidá? abych věděla, jestli psát či ne :)

// lol :-D "Etny se zmínil, že smrdíš"