Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Etney teda stál naproti Arcanusovi, usmíval se jak měsíček na hnoji a doufal, že tím, že se zeptal na ošklivé mrně, které je nyní hlavní divadelní představení smečky, to napravil. Pak mu ale byla představena Gee. Uhlově černá vlčice s modrýma nohama a tyrkysovýma očima. Moment, má modrý nohy? Cožžžhhe? rozchechtal se v mysli. To stoupla do slizu, který vyfrkl pohádkový skřítek, o kterém mi vyprávěla matka? Skřítci v lese, co frkají modrý sliz doopravdy existují?! Do pekel pekloucích! Musím je najít, taky chci takovou ozdobu, pak nebudu tak obyčejný a každý si mě lehce zapamatuje!! Usmál se na Gee a následně se i zazubil, protože ho napadlo, že by se jí mohl líbit jeho krásný (špinavý) chrup. “Nová členka?!“ nadšeně pronesl a spolu s chrochtáním zavrtěl ocasem a pomalu i celým zadkem. “To rád slyším! Moc ti to sluší, Gee,“ mrkl na ni a mírně se k ní nahnul, aby jí dal najevo, že je to ale kočka. Nová vlčice jo? Tak to jí to tu budu muset ukázat! napadlo ho. V tu ránu zapomněl na hloupé, překážející a smradlavé vlče.
Netrvalo dlouho a tu nechutnou věc, kterou Etney nesnášel, i když ji ještě ani neviděl, mu otec zase připomněl. Naštvaně vyfoukl vzduch z čumáku a koukl na něj. Děkuju! “Ach, ech, to jsem rád,“ vynuceným úsměvem podpořil to, co právě teď řekl, ale bylo poznat, že je mu to úplně jedno, jestli nějaký zpropadlík, co narušuje jeho klid v životě, žije nebo nežije. “Rá-rád ho uvidím!“ Dodal, aby vypadal před Gee jako ten hodný starší bratr a pohlédl na ni. “No tati, ale co Gee? Určitě bych jí nejdříve měl ukázat celou smečku! Takže na bratra juknu až pozdějáš,“ pokrčil lopatkami k sobě a nahlouple se celý zatetelil radostí, jak to skvěle vymyslel. Pak jej ale otec pohledem přiměl, aby odstoupil pár kroků bokem, takže tak učinil. Když odcházel, ohlédl se na Gee a její něžný hrudníček a drobné tělíčko. To je ale kočička, přesně takovou potřebuju! Nějakou, kterou můžu ochraňovat svým svalnatým tělem! Pak ale pohlédl otci do očí, protože si vzpomněl, že s ním něco chtěl řešit. Běžně by asi řekl frajerským tónem „tak co máš na srdci?“ nebo něco jako „tak co mi chceš, tatine?“, ale řekl si, že pro teď to jednoduše vynechá, aby (po Etneyovsku) nepodporoval již hořící ohýnek v jeho otci. Nechtěl, aby pak vzniklo ohnivé tornádo, které by ho smetlo a popálilo, pak by měl ošklivé jizvy a ty by kazily jeho vzhled, fujky. Zůstával však stát, nedával najevo, že myslí na blbosti a koukal na otce. To, co řekl jako první, mu vyrazilo dech – nepříjemně. To, co řekl jako druhé, mu vyrazilo dech, jak jinak, než příjemně. Pootevřel tlamičku, ale nic z ní nevzešlo. Pak se jen začal usmívat a egoisticky pozvedl čumák až vysoko k obloze. Nová delta, jo? S postem učitele, jo? už se těšil, až si sám sebe prohlédne někde v řece. Až pohlédne na svůj dokonalý odraz. Třeba se něco změnilo a vypadá jinak, když je teď tou novou deltou. “Úžasné! Neboj táto, nezklamu tě. Toho spratka naučím disciplíny! Hezky po Etneyovsku! (// jeho nová fráze btw)“ přislíbil mu. “Začnu hned zítra!!“ rozhodl se, svůj post očividně vzal hodně vážně. “Nesmí to být posera, posery nikdo nemá rád, budu ho brát na nebezpečné výpravy!“ rozhodl se. A od teď mu NIKDO nesmí kafrat do jeho nového životního poslání. Koukl na otce, usmál se a odťapal blíž k Gee. Celý se klepal, bylo na něm vidět, jak nedočkavý je. Chtěl to nikomu neříkat aspoň 5 minut, ale nevydržel to. Bez servítek to na Gee vychrlil – “Jsem nová delta!!!!!!“ vykřikl a na tváři se mu objevil bláznivý výraz. Kdyby ho někdo viděl zpoza stromu, jistě by si jej spletl s úchylným vrahem. Nohy se mu pod náporem vzrušení, jak tu novou informaci tak rázně vyštěkl, rozjely do stran, hrudník trochu poklesl k zemi, ocas visel jako štětka dolů. V obličeji ten výraz, no prostě topovečka. “Právě jsem se dozvěděl, že mám nový cíl! Víš Gee, já nemůžu žít jen tak, narodil jsem se na tento svět proto, abych něco splnil! Abych něco dokázal! Jsem předurčen k tomu, být lepší než ostatní! A teď musím vychovat bratra! Však počkej, já mu ukážu, bude to moje druhý já! Eeeh...Jak se jmenuje tati? Možná se jmenuje Bouře. Bouře Etneyovský. Nebo třeba Pekelník Etneovský. Jo to zní hodně dobře, takové frajerské, jde z toho strach. Když bude mít trapný jméno, překřtím ho, otočil hlavu na otce, upravil si postoj a už si v hlavě sestavoval plány vlčečí výchovy. A taky svoje rozhodnutí o překřtění vlčete.

<< Vyhlídka

Stále po cestě přemýšlel nad tím, jaký byl ale Duncan pitomec. Si myslel, jakej to je frajer, co. Myslel si, že mu ta mladá čůza skočí kolem krku, že je jakože hustej, co, pak se však v myšlenkách zasekl. A taky že skočila, co? Jak jinak. Naivní děvčátko, naštvaně se ušklíbl. Byl rozčílený, že ho Duncan tak urážel a ta mladá vlčice na to neřekla půl slova. Ale když on urazil Duncana, to byl hned oheň na střeše a on byl ten nejhorší.
Pokračoval v cestě domů, domů do Asgaarského lesa. Když nad tím tak přemýšlel, usoudil, že je pěkný pocit mít se kam vrátit. To vědomí, že není sám, že má rodinu a že vždy bude někam patřit, ho hřálo u srdce. “Já mám domov a rodinu, na rozdíl od tebe, stupído! Pobudo jeden! Smradlavko! Vylezl odněkud z díry a už se vytahuje! Určitě ani Alfa nebyl, to totiž nejde dohromady!“ brblal si stále sám pro sebe tichým tónem hlasu narážky na Duncana. Teprve až se přiblížil tam, kde už to znal, ztichl. Zastavil se, hlasitě vydechl a teprve pak pokračoval v cestě. Projelo mu hlavou, že všechny trable musí nechat tady za hranicemi lesa, aby to netahal domů. Tam o moje problémy nikdo nestojí, teď je tam hlavní program to malé nechutné vlče. Ach, nesnáším ho, a to jsem ho ještě ani neviděl. No počkejte všichni, já mu dám co proto, už vymýšlel plány, co a jak bude dělat. Byl rozčílený, že to vlče mu vzalo pozornost jeho rodičů. Dřív to byl nádherný Etney a přísavka Awnay. Pak, co odešla ze smečky, jen úžasný Etney. Teď už to ale je škaredé vlče, co má jistě IQ tykve, pak princ Etney a pak, na posledním místě postižená opelichaná Awnay. To je mi ale rodinka. Vůbec k nim nezapadám. Po kom jsem tak dokonalý?!
Když prolezl několika cestičkami, dorazil doprostřed lesa, kde se obvykle vlci scházeli. Zahlédl tam otce a nějakou vlčici, tak se k nim spolu s lhostejným, znuděným pohledem vydal. “Zduř kréťové, jak se vede?“ oslovil je, ale bylo na něm vidět, že ho to vůbec nezajímá. Nula úcty k otci, žádné gentlemanství k dámě, jiný slovník, než dosud používal. Že by další pubertální fáze? “Kde je to mrně? Ještě žije?“ zeptal se již s daleko větším zájmem, a stanul naproti otci a vlčici. Nastalo ticho. Po krátké chvíli mu to ale přišlo hloupé, řekl si, že otce pozdraví slušně a podle společenských pravidel. “Jsem doma, tati.“ oznámil mu. To byl hergot pozdrav?! pokáral sám sebe, ale už cítil, že není cesty zpět – kdyby jej slušně pozdravil, nebyl by tak hustej. “Vypadáš dobře,“ zazubil se. Zkoušel napravit to, co řekl při příchodu.

// no děkan!! však Etney Sionnovi dá ale lekci!!

Nebyl si jistý, jestli Lethia náhodou neměla zatemněný mozek nebo zalehlé uši, když začala hořekovat, že to, co on říká, není pěkné. Wtf?! To je ale kráva! No tož, on do mě celou dobu valí lejna a urážky, ale já jsem neslušný? Fascinován nynější situací se celý ošil, ale snažil se zachovat si svůj poklidný výraz, že ho to jako vůbec nese*e (// pardon, prostě se to tam hodí :D). Ve skutečnosti mu však vřela krev v žilách a nejradši by se vzteky rozbrečel jako malé vlče. Pak by možná ještě začal dupat tlapkama, že tohle není fér a ať táhne pryč. Byl už však dospělý (i když třeba rozmazlený), tak se snažil nějak chovat a zachovat si svoji důstojnost. “Eh, Lethio, drahá,“ začal zlehka. “Nejsem si jistý, jestli ses náhodou nepřeslechla, ale tadyhle hovňousek (pohodil hlavou směrem k Duncanovi) do mě stále jenom reje, má blbý připomínky a urážky, ale ty MĚ říkáš, že nemluvím pěkně?“ uchechtl se té ironii.
Dál tam jen tak postával, občas mrskl ocasem, jinak se nehýbal. To, že by ji měl chtít snad využít, to raději přešel. Nějak na to neměl co říct. Slečna dominantní, pozor! Ona sama se o sebe postarááá, pomyslel si krapet zhnuseně. Na tuhle vlčici už změnil názor, už o ni zájem neměl. On chtěl křehotinku, o kterou by se mohl starat a obskakovat ji. Lethia nejspíš nebude ta vvhodná. Navíc, jak si ráčilo jeho veličenstvo všimnout, nejspíš více letěla na hovňouse, nežli na krále Gallirei. No, její volba. Ona se zakope do stejné díry, ze které vylezla ta nicka. Však on ji využije, odkopne a ona bude někde v keři plakat se zlomeným srdíčkem. No, pak za mnou ale nelez, jo! Děvče“ Ts! V mysli nad vším tím ohrnoval rypáček, protáčel oči a vlk ví, cop ještě. Začínal být už fakt dost rozladěný a protivný, cítil to sám na sobě. Vyslechl si, co začal říkat Duncan za pohádky, zastříhal ušima, povytáhl obočí na styl „to jako vážně?“ a upřímně se pousmál. “Eh, poslyš, tohle je ale fakt docela trapný. Ty sám jako neslyšíš, co říkáš za blbosti? Není to ani cool ani úžasný. Nojo, máš hold IQ houpacího vlka, prosím tě. Jo a nevím, jak ty - kostitřas obecný - bys mi mohl nějak ublížit. Vždyť na tobě ta kůže visí, no jen se podívej. Už začínáš stárnout, očividně,“ pokynul tlapkou na jeho bok, kde mu ona kůže visela. “Děláš ze sebe frajera, ale kamzíka ulovit neumíš, je mi z tebe na nic. Proč se s tebou mám vůbec nějak zahazovat, ty nefakčenko. Jen tu postáváš a lelkuješ. Vždyť ty jsi ten otrok, co by měl pracovat pro výše postavené vlky, ne? Jo a možná, že jsem ten nejrozmazlenější vlk, ale ty prostě jen závidíš, že jsem měl dobrý dětství a ty ne. Z toho taky pak vyplývá, proč seš tak blbej jak tágo,“ vyplázl zlehka jazyk. “Takže kušuj a nedělej tady machra před vlčicí, bez tak sis dávno už uprdl z toho, jak seš trapnej a nejde ti to. Však to tady nějak začíná smrdět,“ na oko si přičichl vzduchu po okolí a pak se zhnuseně zašklebil. Lethiu po zbytek jejího rozlouvání ignoroval, neměl na ni vůbec náladu. Pak Duncan však začal žvanit něco o tom, že půjde pryč. Etney pozvedl tlapu k obloze a zvedl k ní i oči. “Óó všemohoucí vlčí bože, konečně jsi seslal Duncanovi trochu toho rozumu do jeho nefungujícího mozečku a jeho díky tobě napadlo, že ho tady nikdo nepotřebuje, díky, díky moc!“ pronesl a zpříma na vlka koukl. Pak však protočil oči a pohlédl na vlčici, která stála po jeho boku. Nechal ji domluvit a pak spustil. “Ale Lethio, klidně jdi s ním, však co já se budu starat o tvoje blaho. Ty jsi asi zabedněná, když nepoznáš, že on je hajzlík, co tě chce jen využít a vůbec mu o tebe nejde. Nejde mu o nějakej tvůj charakter nebo dobrotu v srdci. Jde mu jen o tvůj vzhled, že vypadáš dobře. Myslíš, že by se zahazoval támhle s Mařenkou vod vedle? Nebo s Gertrůdou od sousedů, když obě vypadaj, jak kdyby vylezly z díry, kam kálíme hovínka?!“ poklepal si prstíkem na čelo a otočil se k Duncanovi zády, ale mu dal najevo, že je mu úplně u zadečku, co si o něm tento pošuk myslí. “Jdi s ním a časem toho budeš litovat, to ti slibuju,“ rozešel se pomalým krokem pryč. “A ty bastarde,“ otočil na něj ještě hlavu a věnoval mu poslední pohled. “Doufám, že ti ňákej pták brzo nasere na hlavu a ty pak pochopíš, že dělat ze sebe frajera, když na to prostě nemáš, se nevyplácí,“ mrkl na něj a pak šel prostě pryč. Napadlo ho, že by mohl navštívit zase Asgaar, protože tady strávil delší dobu, než původně chtěl. Uvědomil si, že se určitě už narodilo to vlče. Nojo, jeho hnusný sourozenec. Jak asi vypadá? Nebude třeba tak stejně škaredý, jako tehdy trikolóra? Nebo stejně blbý, jako tadyhle Duncan? To by bylo opravdu smutné!

>> Asgaar

// Lituju, vážení, ale nemohla jsem Etneyovi zabránit v odchodu :D prostě to nešlo :D jeho povaha na to není, on se rychle vytočí a opravdu by tu nezůstal :D ale děkuju za topovou hru, protože s tebou, Duncane, to byla fakt prča :D a ráda bych si v blízké době zase zahrála :-)

// no, tak me se uz jako pracujiciho obcana prazdniny netykaji :-( :-D ale budu se snazit byt normalne aktivni po vecerech a tak :-) jen ted mi nejak zdraví nepreje, tak je to takove bidne s tou aktovitou. Nejsem doma a nemam notas s sebou :-D

//Chápu, díky za info. Hlavně se uzdrav, ať jsi zase ok. :) Fal

// decka jeste asi do konce tydne budu v nemocnici, postik tedy na dalsi tyden a pak uz to snad poradne rozjdem! musim vymyslet, jak udelat, aby tu tak hrdý vlk, jako je Etney, zustal :-D jeho ego trpi :'D

// no stress :))

// takže chápu správně, že Haru a Sayap teď hrají jen spolu? at nedojde k nedorozumění :D

// vám patři ještě větší omluva než čekajícím v Ragaru. Měla jsem takové nepříjemné období, nicméně vše už je v pořádku a můžeme nadále hrát :)

Když si písková vlčice začala dělat starosti o toho sprosťáka a ptát se ho, jestli je v pohodě, musel Etney vyprsknout smíchy. “Netřeba péče, drahá! Koukněte na něj, ten vylezl odněkad z díry, kde se rozkládají mrtvoly a zbytky, proto tak ohavně páchne! Jistě že není v pořádku! A nikdy nebude! Je to omezenec s nízkým IQ, takže se o něj nemusíte bát. Takový socky vydrží kde co, a pořád zůstávají na nohou. Pak se přiblíží za těmi kultivovanými jedinci, jako jsme my dva, a nakazí je kdejakou chorobou!“ vyštěkl slovo „chorobou“ směrem k čumáku Duncana a zlehka vycenil zoubky. Pak ale pohlédl na Lethii a dovolil si do ní zlehka drcnout čumáčkem. Jen tak chlácholivě. Pak se k ní opatrně nahnul. “A vy byste se, drahá slečno, od něj měla držet dál, chce vás jen obalamutit a využít, cítím to z něj,“ pošeptal jí tichounce varování do ucha tak, aby to slyšela jen ona, přičemž se oddálil.
Duncan tu svoji prořízlou držku však nezavřel, a jak Etny usoudil, ani ji neplánoval zavřít. Asi bych mu měl pomoct, napadlo ho a lehce se uchechtl. Vyslechl si další sérii nadávek, povytáhl obočí a pohledem dal najevo, že je Duncan strašnej trapáček a že ho to, co právě řekl na jeho konto, vůbec nevzrušuje. “Nevytahuj se, posero. Kdybys to aspoň doopravdy ulovil, ale ono ti to nějak zdrhlo. Takovej pidi kamzík. Příště si nehraj na to, co nejsi a netrýzni zvířata. Chudák trpěl. Přenechej to radši zkušeným, buď té lásky,“ mrkl na něj a spokojen, jak mu to ale nandal, se porozhlédl po okolí. “Slečno Lethio, nepůjdeme někam jinam? Mám dojem, že to tu mírně zapáchá. No, ale vy ani já to samozřejmě nebudeme,“ pokrčil lopatky k sobě a hodil otrávený pohled po nezvaném hostovi Duncanovi. “Jistě, on je dobrák od kosti, že,“ hlesl v reakci na to, že nikdo není stejný, každý je jiný a oni oba jsou dobří vlci. “Víte, jak poznáte ňoumu?“ oslovil opět vlčici. “Že lže, jak když tiskne. Tohle Alfa nikdy být nemohl! Jeho smečka by pošla hladem. Kamzíka to ulovit neumí, plnou tlamu smradlavých zubů a debilních nadávek to má a kde nic, tu nic.“ Odmlčel se, pak však pokračoval: “Je jasné, že chce, abyste padla na kolena a uctívala ho, ale to vy jistě dělat nebudete, protože na rozdíl od něj jste chytrá a pozorná,“ párkrát pokýval rázně hlavinkou, aby tomu dodal na důrazu. Pak se však naštval. Stáhl uši k hlavě a vycenil zuby. Následně se ale uvědomil a nasadil velmi bolestný a lítostivý pohled, přičemž pohlédl na Lethiu a jemně do ní drcl tlapičkou. “Vidíte? Zase mě uráží! Pořád mě jen uráží! Copak nemá, ten vandrák zvandrákovatělej, kouska citu? Tohle nádherné jméno mi dala má skvělá matka. Moje nejúžasnější maminka!“ zavřel oči a dělal, že je šíleně zraněný a dost se ho to dotklo. “A maminek by si měl vlk vážit, ty jsou nejlepší… Že mám pravdu, Lethio?“ oči otevřel a bojovným pohledem pohlédl na Duncana. Etney se vzdát nehodlal. Chtěl pozornost dámy sám pro sebe. “A pro tvoje info, velectěný alfo ničeho, nejsem tulák. Laskavě si nejdřív něco zjisti a pak dělej teprve závěry, ano?“ poučil ho. Zároveň doufal, že si Lethia všimne toho, jak mu Duncan opět vyhrožoval. “Silácké kecy ti ale nepomohou. Nezaleknu se,“ okomentoval to, ale jen tak zlehka, samozřejmě. Jen aby si to Lethia opravdu uvědomila, že si tu opět hrál na siláka.

// já dám postík dnes, ale určitě počkáme, v klídku. Však nikam nespěcháme :)

// Hm, dám ti radu. Když napíšeš do pokecu, jistě si s tebou někdo milerád zahraje...pokud máš zájem hrát, musíš hledat společníky.

// já mám psát, měla jsem v reálu nějaké problémy, takže jsem na psaní neměla ani pomyšlení, ale dnes bych měla napsat

// ještě jednou obrovská omluva, už se dávám do kupy a je mi o dost lépe, co nejdříve napíšu. Jdu dnes do divadla, tak asi zítra

// Stalo se mi něco nepříjemného v reálu :( tak prosím o strpeníčko..

// umřu :'D prej etney...to te rodice nemeli radi? :'D lol