Gallirea - Příspěvky uživatele

Přechodit bolest? Cože?! Ta je ale drzá! Má mě podepřít svým tělem a postarat se o to, abych v pořádku došel do centra dění ve smečce. Pak by mě možná otec politoval, napadlo ho, ale v tom Gee odcupitala pryč se slovy, že se něco děje. “Meh,“ hlesl tiše. Zůstával dál sedět na zadku a koukal na mizející záda drobné Gee. Teprve až zcela zmizela z dohledu, se postavil na všechny čtyři a oklepal se. “Konečně můžu přestat s tím herectvím. Bylo to pěkně náročný a vyčerpávající, blah!“ nahodil zhnusený výraz. Snažit se vetřít se k vlčici, která mě ignoruje, to mě nudí. Jako, jak mě může ignorovat? Jsem to přece já, to nemá ani trochu úcty k mé velectěnosti? zamračil se, lehce zakroutil hlavou a vyrazil ven z lesa. Říkal si, že by ho asi teď Gee a nikdo ze smečky neměl nějakou dobu vidět. Tedy hlavně Gee, ta by si říkala, že se mu trn v tlapě vyléčil nějak rychle. A matka by určitě měla kecy, že nepomohl smečce, když se něco dělo. Na to konto prostě usoudil, že bude lepší se vypařit.

>> Medvědí jezero (přes Medvědí řeku)

// děkuji pěkně za akci, Lau :)

ÚKOL Č. 17

Vážení, přistupte blíže a pozorně poslouchejte! Já, Etney I., princ Asgaarský a budoucí král Gallirejský vám nyní představuji smečku, která prostě stojí za to! ASGAAAR! Hej ty, prcku! Sklapni a poslouchej! Takže, tahle smečka, vážení, jak jsem říkal, stojí za to! Z jednoho prostého důvodu – jsem jejím členem. Nepromeškejte tu šanci mě poznat, pokecat se mnou. Možná se dokonce staneme přáteli! Ale to jenom možná. Totiž spíš ne, ale i tak stojí za to přidat se k nám, když jsem ve smečce já! A pak můj skvělý otec a méně skvělá matka. A můj trapný bratr. Jen pojďte, čekáme Vás.

Můj hlas patří Arcanusovi a Blueberrymu :)

No, já na školu sice nekašlala a snažila se tam dva roky po sobě dostat, ale TSP nejsou moje silná stránka :-D nakonec jsem za to ale ráda, protože teď mám úplně nejvíc skvělou práci, kterou bych nevyměnila. Navíc jsem si zvykla, že mám stabilní příjem a nechtěla bych být zase jako za studentských dob bez peněz :-D maturitu mám (r. 2017), a od té doby se potuluji po různých pracích (brigádně, na zkoušku a tak). V březnu 2019 jsem ale našla tuhle topovku :D a snad tu budu ještě pár desítek let :D
A ohledně plánů tak jako... plánů v životě :D začala jsem chodit do fitka, baví mě to. Snažím se k tomu trochu správně jíst, ale to mě nebaví a nejde mi to :D Protože miluju sladkosti

ale tak :D snažím se to aspoň omezit a to jídlo během dne jíst vyvážené a ok. Přes rok pořád trénuji malé gymnastečky, v srpnu jedu na soustředění a prostě miluju svůj život! :D halelujah :D

1 a 4

// opravuji :) s požehnáním od Skyl :D

Nazdar!...No kdo to je?!...No mozek, kdo jinej!!...No ajooo mozek, jasně! Neuvěříš, ale už jsem se bál, že žádnej nemám, že mě opustil!...Né ježdá, neblázni, nikdo tak blbej mozek nechce, za kým bych asi tak jen šel? Nemusím se ale přece furt ozvýat…Nom, aha, no ale někdy bys mi mohl přijít na pomoc, podat pomocnou mozkovnu! Normálně tehdy, když jsem se hádal s Duncanem, ses na mě prachsprostě vykašlal, mozku mozkovatej! Neříkám, že musíš furt, koneckonců se obejdu bez tebe, ale kdybys mi pomohl aspoň trochu, třeba bych Duncana umluvil a Lethia by si vybrala mě…Nechutné, Lethia? Nějaká Lethia, vždyť stejně byla hnusná a zavšivená, já jsem ji viděl, měla křivý nohy zadní a k tomu i divnej rypák…Nekecej blbosti, mozkovno, jak jsi ji mohl vidět, když jsi uvnitř mojí hlavy?...Nekecám, fakt jsem ji viděl přes tvoje oči…Nene, ty můžeš vidět přes moje oči? No, jak to jako zvládáš?...Normálně, prostě… jsem tvůj mozek, ty blbečku…Neříkej, to bych bez tebe nevěděl, inteligente…Nenadávej mi, sám seš inteligent! Nemrkneš a já tě tááákhle rychle kousnu!...Nemůžeš mě kousat, jsi můj mozek! navíc jsem si myslel, že jsme kamarádi, ale ty na mě v poslední době úplně dlabeš, byly přece doby, kdy jsme si společně povídali a byli spolu, mozku debilní!...No to samozřejmě byly ty doby, ale už jsou fuč, kdybych byl s tebou, neoplýval bys takovou dokonalostí, víš? No tak chápeš už?...No chápu, je samozřejmý, že jsem dokonalej, ale myslíš, že jsem i krásnej?...Nepochybně, tys neviděl ty krásný a štíhlý, elegantní tlapky?...Náááh, samozřejmě, že viděl, ty jeden lichotníku!...No, tak vidíš, a teď jdu spát...No tak dobrou, někdy se zase ozvi, občas potřebuju helfnout, znáš to, ne?

Nazdar!...No kdo to je?!...No mozek, kdo jinej!!...No ajooo mozek! jasně! už jsem se bál, že žádnej nemám, že mě opustil!...Né ježdá, neblázni, nidko tak blbej mozek nechce, za kým bych jen šel? jenom jsem spal…Nom, aha, no ale někdy bys mi mohl přijít na pomoc, podat pomocnou mozkovnu! třeba jako tehdy, když jsem se hádal s Duncanem, nechal jsi mě, mozku, úplně ve štychu! kdybys mi pomohl aspoň trochu, třeba bych Duncana umluvil a Lethia by si vybrala mě…Nechutné! Lethia? vždyť stejně byla hnusná, já jsem ji viděl, měla křivý nohy zadní a k tomu i divnej rypák…Nekecej blbosti, mozkovno, jak jsi ji mohl vidět, když jsi uvnitř mojí hlavy?...Nekecám, fakt jsem ji viděl přes tvoje oči…Nene, ty můžeš vidět přes moje oči? jak to zvládáš?...Normálně, prostě… jsem tvůj mozek, ty blbečku…Neříkej, to bych bez tebe nevěděl, inteligente…Nenadávej mi, sám seš inteligent! že já tě kousnu!...Nemůžeš mě kousat, jsi můj mozek! navíc jsem si myslel, že jsme kamarádi!! a ty na mě v poslední době úplně dlabeš, byly přece doby, kdy jsme si společně povídali a byli spolu, mozku debilní!...No to samozřejmě byly doby, ale ty už jsou fuč, kdybych byl s tebou, neoplýval bys takovou dokonalostí, víš? chápeš už?...No chápu, je samozřejmý, že jsem dokonalej, ale myslíš, že jsem i krásnej?...Nepochybně! tys neviděl ty krásný a štíhlý, elegantní tlapky?...Náááh, samozřejmě, že viděl! ty jeden lichotníku!...No, tak vidíš, a teď jdu spát...No tak dobrou, někdy se zase ozvi, občas potřebuju helfnout, znáš to, ne?

....Neb jak si Etney povídal sám se sebou ve své hlavě....

// Za novou větu považuji vždy to, co říká Etney a pak to, co říká mozek - odděleno tečkama. :-)

Jak Etney předpokládal, Gee se toho ujmout nechtěla. “Nechceš mi vyléčit tlapku?“ zakňučel zklamaně. Svěsil koutky dolů a pohled upřel do země. “Určitě léčivé sliny máš, jen o tom nevíš,“ zamumlal tichunce, stále dotčeně. Pak na ni vzhlédl a dál tam jen tak smutně seděl na zadku. Jak jako „to já dělat nebudu“? proč jako ne, mám krásný tlapky. Je to vlastně čest olíznout tlapu někomu, jako jsem já! nechápal to. Vždyť tohle byla velkorysá nabídka z jeho strany a ona se nad ní ofrnila. Ušklíbl se, přece jen je lepší mít kolem sebe služky a vlčice, které ho uctívají. Snažit se o přízeň cizích, to je moc náročné. A taky nudné.
Sluníčko se začalo zatahovat za mraky, nastávala pomalu, ale jistě noc. To jsme tu proseděli celý den? Nejdřív byl trochu zklamaný, že promarnili tolik času. Pak mu ale došlo, že je to vlastně dobře, protože by se měli vrátit k úkrytu a tam pozřít nalovené (možná však už zkažené) ryby. “Tojo!“ vyhrkl pohotově. “Awnay je spíš obří černá skvrna na rodinném stromu! Udělala škrtanec v rodinném kruhu, protože se k nám vůbec nehodí. Ale určitě ji jednou poznáš i sama, třeba se tu ještě někdy objeví,“ pak se krátce zamyslel. “Došlo mi, že ona ta omezená tukanka ještě vůbec neví, že je ten smradlavej záprdek na světě. Vím to zase jen já, chm, jsem prostě dobrej. No, ale taky mě napadlo, že Awnay od narození měla taky takový hnusný zápach… Hlouposti. Smrděla po tupém mozku. A Sionnův zápach je stejný, to znamená (začal odvozovat, přičemž se u toho tvářil děsně intelektuálně), že jsou to oba stejní dementci. To je mi ale rodina,“ nakrčil znechuceně koutky tlamy a dál zůstával nemohoucně sedět. “I ve tvé rodině, kromě toho otce, kterého neznáš, je černá ovce? Nebo ve smečce? Z jaké že smečky to pocházíš, Gee? Jo a řekni mi taky něco o sourozencích. Nemáš je ráda? Nebo máš ráda jednoho a druhého ne?“ vyzvídal. “A nikdo s větším talentem nepřijde,“ od srdce se pobaveně zasmál a nahodil pohled jako „ty blbá!“. “Nikdo takový totiž není!“ Zase skoro zapomněl na tu tlapu, už už se chtěl postavit, ale naštěstí (v jeho zájmu!) mu to Gee zase připomněla. Poprosit? A hezky? Cože? A proč? divil se. Proč on by měl o něco prosit? Stačí, když to někomu přikáže, ne? Umím vůbec ještě prosit? Ani si nepamatuju, jestli jsem to slovo někdy použil, chtěl se nad tím ještě hluboce zamyslet, ale Gee začaly kolem vousků zmateně pobíhat malé jiskřičky elektřiny. Koukal na ni, jakoby právě viděl poprvé v životě jinou bytost, než je on sám. Překvapilo ho to, jak ona ty jiskřičky asi tak dělá?! Zvědavě se celý ošil a zazubil se. “Jak to děláš? Naučíš mě to? Je to velmi zajímavé! A krásné! A taky speciální! To by mě nikdo ve schopnostech nepředehnal, kdybych tohle uměl!“ nadšeně zavrtěl ocasem. Jak ale seděl na zadku, vytřel jím akorát bordel v trávě a ke všemu se mu tam nalepily kudlibabky. Nožky mu stále trčely do vzduchu, mimochodem i ta "zraněná". Jeho pohled však byl přilepený na jiskřících vouskách malé, roztomilé Gee.

// omlouvám se, moc věcí a málo času :D dnes napíšu večer :)

Chudáček, nožička ho stále „bolela“, on poskakoval směrem k Gee a sténal nejvíc, jak to jen šlo. Zajíci mezitím přeběhly úspěšně ve zdraví holou oblast lesa a zmizeli za stromy. Když se Gee začala o Etneye zajímat a nabízela mu vytažení trnu z tlapky, v myšlenkách se zhrozil. Na jednu stranu se mu hrozně líbila její starostlivost a péče, a taky to, že ji měl jen sám pro sebe a ona si ho naplno všímala. Na druhou stranu věděl, že lže, a musel rychle vymyslet nějaký plán, aby se tímto divadýlkem neznemožnil ještě více, než kdyby šel lovit. Takže, trn nemusí jít vidět, může být malinkatý, že. Nemusí to ani být trn, mohl jsi jen stoupnout na něco pichlavého, ale v tlapce ti to zůstat nemusela. Dělej dál nemocného chudáčka, trošku bolestivý výraz a bude to dobrý, bude ti to věřit. A bude to tvoje malé tajemství, zastavil svoje poskakování a rozhodl se, že se posadí. Sice by to zvládl sednout si normálně, ale to by bylo moc okaté a Gee by pak určitě měla dojem, že lže. Rozhodl se tedy pro variantu, že kydne zadkem do trávy tak, jak nejvíc nemotorně to jde. Sesunul tedy zadek na zem a celý se svalil do trávy na pravý bok. Opřel se o přední tlapku a nevinně se uculil. “Jejda, s tou tlapou to šlo špatně,“ obhájil sám sebe. To bylo hodně dobrý! Poupravil svoje tělo do sedu a tlapku nastavil směrem k Gee. “Opatrně, hrozně mě v tom píchá. Ale zkus mi to olízat, třeba to pomůže!“ Navrhl a lišácky se pousmál. Najednou pocítil velký chtíč toho, aby mu Gee tlapku olízala. Chtěl zažít to, aby se o něj tak hezká vlčice pořádně postarala stejně tak, jakoby to byla jeho partnerka. Aby všude mohl vykládat svoje historky.
Bylo ráno, jeden by řekl, že po noci bude chladněji, ale sluníčko stále nabývalo na síle. “To je hrůza, musíme se jít pak někam zchladit,“ zkonstatoval počasí. Pak zamával tlapkou, aby se Gee teda konečně pustila do její očisty. “A jinak jo, Awnay je moje sestra. Ale je jak kdyby snad patřila do jiné rodiny nebo co. Odešla ze smečky, furt se se všema jenom hádá, a teď se podrž! Smrdí! Má hnusnou srst a smrdí, no fakt!“ začal vážně přikyvovat a na chvíli dokonce i zapomněl na to, že má hrát tlapkové divadlo. “Jednou jsme jako malí šli ven a… A Awnay, nooo Awnay (zasekl se a přemýšlel, co by si vymyslel o sestře za hemzy)…Jo! Ona tehdy začala žrát chrousty! Jak kdyby byla hladový bezdomovec, tulák! Říkám jí „Awnay, tohle se nehodí“, a ona stejně měla plnou tlamu chroustů. Pak jí trčely z tlamy jejich nožičky a křidýlka, prostě hnus. Taky se ráda vyvaluje v bahnu a věcech, které smrdí. No a proč? Protože logicky je jí to blízké, když smrdí i ona,“ hlasitě vydechl a pak se zase nadechl. Tahle pohádka ho značně vyčerpala. “A ohledně smečky, nedědí se to. Ale já mám takový talent a schopnosti, že se Alfou prostě stanu,“ přesvědčen o své dokonalosti se na Gee zazubil. Pak mu ale úsměv ztvrdnul. “Tak co bude s tou tlapou?“ asi zapomněl, že Gee není jeho služka nebo vlčice z harému, který si imaginárně stvořil v hlavě.

“Nojo, to rozhodně! To máš recht,“ začal energicky pokyvovat hlavou nahoru a dolů, aby dal najevo, že tento nápad – sníst již NALOVENÉ ryby – se mu zamlouvá daleko více, než lovení zajíce. Když mu Gee takhle odsouhlasila to, že ve chvíli, kdy nebudou moci zajíce najít, sní nalovenou kořist, rozhodl se použít svůj geniální plán, který ho před chvílí napadl. Zatím mlčel, šel vedle ní a poslouchal, co říká. Když domluvila o svém otci, nadechl se a najednou začal hulákat: “Aha! To nevadí, Geee!!!“ řval na ni, jakoby od něj stála pět kilometrů daleko. Celý se u toho zadýchal, byla to makačka. “Určitě to byl nějakej bídák! Ten Keisu!!! Nic si z toho nedělééééj! Fakt nééé! A navíííííc, matka o něm určitě nemluvila z jistýýýých důůůvodůůů!!“ nemohl popadnout dech. Hlasitě vydechoval a pak zase vdechoval vzduch do plic. Určitě u toho chudáka černouhlíčku poprskal. Sliny mu lítaly od tlamy všude, kam se jeden podíval. “Myslel jsem, že bys mi třeba nějaká místa mohla ukázat,“ promluvil už normálním tónem a pak se zahleděl na holou plochu před nimi. Nějak tu nerostly stromy, to bylo dost zvláštní, ani nevěděl, že v jejich lese nějaké takové místo je. Zhodnotil ho však jako hrozbu. Hrozbu v tom smyslu, že by se tu mohl zjevit zajíc. “TAK GEEEEE!! ŽÁDNÝ ZAJÍCE TADY NEVIDÍÍÍM! ASI MUSÍME JÍÍÍÍÍT NA TY RÝÝÝBÝÝÝ!!“ hulákal dvojnásobně a u toho začal poskakovat a ocasem mlátit do stébel trávy, aby udělal co největší hluk. Byl jako na pružince. Tohle rozhodně všechny vyplaší! Nojo, Etneyi, jsi třída! Jsi pořádnej řízek! Fakt šílenej bouchač! Tohle napadne jen pořádnýho frajera! Takhle se nebudeš muset znemožňovat před uhlíčkou a budeš se moci v lovu ještě zlepšit, gratuloval sám sobě ve svých myšlenkách, jak to ale skvěle zaobalil.
Začal se otáčet, že tohle místo opustí a půjdou se najíst těch ryb (přitom sem sotva přišli). “Awnay taky byla otravná, když byla malá. Pak vyrostla, a co? Nečekaně je otravná i dál, takže tohle už jsem vzdal. Bude to určitě stejnej spratek, jako je Awnay. Oba budiž k ničemu. Jen já jsem hoden převzít po otci smečku,“ promluvil naprosto rozhodným, pevným hlasem. Pak se ale usmál, a kdyby to šlo, jistě by si nasadil nějaký hustý slunečný brýle a zatnul tlapku, aby mu naběhly ty jeho pořádný bicáky a tricáky. Pak by udělal na Gee teprve pořádnej dojem, holky přece rády hustý týpečky, ne? “Půjdeme? Tady už nic nevykoumáme,“ zazubil se a u toho se mu zalesklo v očkách. Byl to trochu lišácký pohled. Už už, spokojen s tím, jak tuhle situaci bravurně ovládl a vzal ji do svých tlapek, se rozcházel pryč, když v tom se ale stalo něco, co mu naprosto vyrazilo dech. Ztuhl na místě, ocas se mu automaticky stáhl mezi nohy a uši připlácly ke krku. Dva zajíčci - mladí, energičtí a hlavně hbití, vyhopkali zpoza stromu a začali každý trtat na jinou stranu, daleko od sebe. Jistě si Etneye všimli a vyplašil je hluk, jenže je vyplašil o něco později, než naše princátko potřebovalo. On je chtěl vyplašit hned a chtěl, aby zdrhli tak, aby je nešlo vidět. Ale ono né, ti trubadůři museli zdrhnout zrovna tak, aby je oba Gee co nejvíc viděla! A teď šlo do tuhého. Etney koukl na Gee a nenapadlo ho v tu chvíli nic lepšího, než zvednout zadní nožku do vzduchu, přilepit ji skoro až na bříško a začít kníkat. Šlo mu to dobře, jakoby měl vystudovanou spešl Asgaarskou školu herectví. “Gee! Já jsem si něco bodl do tlapky!!“ začal skučet. U toho poskakoval po třech a nešťastně, skoro až zničeně, na Gee koukal. Tohle ti jde! podpořil sám sebe v mysli.

Zalovila? Ughhh! v mysli sakroval, házel úšklebek za úšklebkem a nadávku za nadávkou. Navenek však jen s úsměvem přikývl. “Jasně, proč ne,“ přitakal. V tu chvíli, co to odsouhlasil, také začal přemýšlet, jak se z toho vykroutit. Bolí mě noha? Ne, to je moc divný, vždyť jsem do teď nekulhal. Co třeba: Ach Gee, omlouvám se, hrozně mě rozbolela hlava! A nebo: Ach Gee, víš, jsem neschopný v lovu. Na všechno ostatní jsem machr a vše zvládám, ale lov mi zrovna moc nejde, víš? Nebo jí spíš řeknu, ať si něco uloví sama, však tlapky i tlamu má! A nebo možná něco jako“ štípla mě Gee vosa, jsem nemohoucí! Naštvaně koukal před sebe a opravdu netušil, co jí má říct a jak se z toho dostat. Nechtěl se znemožnit hned na prvním rande. Chtěl udělat dojem!
Společně tedy vyrazili na místo, kde (jak tvrdil jeho otec) byli nějací zajíci. “Co když žádného nenajdeme? To se budeme muset vrátit a ulovit v řece rybu,“ zachichotal se a v tu chvíli se mu rozsvítila žárovička u mozku. Prostě se bude snažit dělat co nejvíce hluku, aby všechny zajíce odradil a ti utekli! Jasně, ženiální plán! Ženiálně ženiální! Výraz se mu změnil na spokojený, přidal do kroku a usmíval se. Poslouchal příběh Gee, jak se dostala sem do lesa a sem tam se na ni ohlédl. “Aha, rozumím. No a jak se jmenují tví rodiče? A kde si se narodila, v jaké smečce? Já jich moc neznám, víš, když jsem se narodil v Asgaaru, no upřímně, zatím jsem nikam daleko necestoval,“ pověděl jí a už koutkem oka pozoroval její výraz, jestli si o něm náhodou nebude myslet něco špatného, když přiznal barvu a prozradil o sobě, že nezná celý svět, že na to bohužel jen vypadá, že je tak vzdělaný a chytrý, a že zná každičký kousek Gallirei. “Máš sourozence? Nějaké otrapy? Jako je můj otravnej bratr s ještě otravnějším jménem SIOOOONN!!“ mluvil v klidu, ale jakmile začal mluvit o Sionnovi,celý se nadmul a jeho jméno vyprskl s bručením a naprostým odporem a nesnášenlivostí.

Jak již Etney mohl za tu chvíli zjistit, Gee nebyla moc upovídaná, ale i přesto byla miloučká. Dál na ni koukal, stál naproti ní. Prohlížel si její křivky, pěknou a kvalitní srst a vlídný výraz ve tváři. Mírně se pousmál a přikývl, “dobře.“ V tom momentě mu otec vštípil do hlavy, že ho nepřestanou mít rádi. Vykulil zlehka oči a polekaně nadskočil zadníma tlapkama nad zem, vypadal to poměrně vtipně – jakoby ho něco bodlo do zádele. On totiž zapomněl, že otec vládne magii myšlenek, nějak to vypustil z hlavy. “Eh,“ vypadlo z něj tiše spolu s krátkým výdechem. Otočil hlavu na otce a mírně se pousmál. Popravdě ho to zahřálo u srdce. Přikývl a prohlížel si ho, Arcanus se s nimi začal loučit. Etney si náhle uvědomil, že s rodiči přestal trávit čas a čím dál tím více lítá někde za smečkou, zamrzelo ho to. Už dlouho s tátou nic nepodnikl, řekl si, že to bude muset napravit. “Děkuju tati,“ vyprovodil ho a ještě hodnou dobu se mu díval na záda, která nakonec zmizela za stromy a keři. Pohled pak vrátil na Gee a nastalo ticho. Zbyli tu jen sami dva.
Bez přemýšlení se Etney rozešel někam pryč z místa, kde teď byli. “Gee, můžeme se jít buď podívat, jestli zbyly ty ryby, nebo můžeme jít najít zajíce, co ty myslíš, že je lepší?“ bylo to zvláštní, s Gee se cítil tak uvolněně. Úplně tak, jakoby ji znal věky. Přitom ji neznal ani deset minut. Až tak na něj tahle vlčice působila? Zvláštní. Kráčel vedle ní a zrakem kontroloval okolí. “Co tě přivedlo k nám do Asgaaru?“ zeptal se. Asgaarská magie? Nikdy jsem ji ale nepoužíval, napadlo ho. Cítil se teď trošku trapně, protože moc lovit neuměl, byl to takový malý nešika a nechtěl se před Gee hned ze začátku ztrapnit. Hlavně se ale rozhodl, že to alespoň s jednou vlčicí zkusí zcela upřímně – nebude se vytahovat, nebude o sobě kdákat ptákoviny a taky se nebude předvádět. Zkusí se chovat úplně normálně tak, jakoby jednal s rodinným příslušníkem. Třeba by pak našel alespoň věrnou kamarádku, která by vždy vyslechla jeho (často) bolavé srdíčko a pomohla mu se vším, co by potřeboval, to by bylo moc příjemné.

Když Gee Etneyovu radost podpořila gratulací, spokojeně se zatetelil a pozvedl bradičku ke korunám stromů. Byl na sebe najednou tak pyšný, dokázal něco výjimečného. Nesnilo se mu o tom, že bude opravdu ve smečce povýšený, prostě si teď říkal, že je opravdu ceněný a vlci zde si ho váží, proto se tomu tak stalo. Úsměv se mu nevytrácel z tváře, ocasem mu občas zakmital sem a tam a najednou měl prostě skvělou náladu. Úplně zapomněl na nějaké hašteření se s Duncanem, kterého potkal na Vyhlídce. Rád zapomněl i na to, že o něj Lethia neměla zájem – totiž, teď tu byla Gee. Tahle vlčice se mu od pohledu velmi líbila. Taková opatrná, křehká květinka, kterou je potřeba ochraňovat. Jak Etney stárnul, rostl v něm ochranářský pud, stále cítil potřebu mít nějakou svoji vlčici, o kterou by se mohl starat. Ale ne zas přehnaně, třeba lovit by jí nehodlal, neumí lovit. No asi by se mu ani nechtělo ji doprovázet na cestách s jejíma kamarádkama a poslouchat ty trapné kecy, které holky mají o tom, že tam potkala Fufíka a tam zase Ňufíka. No a taky by radši jen ležel a nechával se obskakovat. Víte co? Ono to s tou péči o vlčici nebude asi zas tak horký, určitě by mu to vydrželo jen pár dní, ale to je jedno, čert to vem. On to teď takhle prostě cítí.
Otočil hlavinku na otce, který ho varoval, že k němu musí být citlivý a chovat se k němu hezky, protože je ještě malinký. “Mmm,“ zamumlal. “Však pod mojí tlapkou rychle dospěje, neboj se. Už mám několik plánu, jak mu zocelit duši, aby to nebyl chcípak a měchuřina,“ mrkl na Arcanuse se spokojeným výrazem a pak koukl na Gee. Vyslechl si otcovu nabídku, že by ji mohl vzít za ostatními a chvilku na to nic neříkal. Pozoroval výraz Gee, jestli se jí nějak změní a pak si tiše povzdechl. “Nevím, nechce se mi za ostatníma. Nechci sledovat, jak obskakují to dítě,“ přiznal pravdu (snad poprvé za celou věčnost přiznal pravdu) a otočil se na otce. “Myslím, že matka je z něj teď celá unesená, proto tu ani není. Ani neví, že jsem přišel. Já i Awnay ji vůbec nezajímáme a nezajímali, proto má teď to malé pako, který má ještě pakovštější jméno. Kdo ho vůbec vymýšlel? Sionn Etneyovský zní debilně, bude se jmenovat Alfréd. Nebo Hans, nebo tak něco. Bude se jmenovat nějak krutopřísně,“ zazubil se. Etney byl hrozně zvláštní vlk. Jeden byl řekl, že smutní kvůli tomu, že ho, podle jeho slov, matka nemá ráda. Že je smutný a osamocený, z toho se pak ale zase začne smát a být happy. No, když ho ale vlk lépe pozná, pochopí, že Etney je vlastně zcela neškodný charakter. Takový ťunťa, který si váží každé maličkosti a vše ho udělá radostného, jen se na něj musí nastoupit správně, a to je specialita jeho otce, ten ho zná dost dobře, Etney to věděl, proto se vždy se svýma trablema a obavama svěřoval pouze jemu. “Gee,“ oslovil ji najednou. “Co bys chtěla ty? Co bys ráda dělala?“ zeptal se jí a naklonil hlavu jemně do boku. Zeptal se jí hlavně proto, že si vzpomněl na to, jak ho otce učil naslouchat ostatním. Bez dobrých gest a řečí si kamarády nezíská, už to pochopil. Jen se mu tak těžce chovalo, byl prostě jiný než ostatní. Neuměl se chovat přívětivě a vřele. Teď to ale bylo jinak – totiž Gee působila tak neškodně, že Etney necítil potřebu se nad ní povyšovat a vytahovat. Chtěl ji lépe poznat.