Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Nazdar!...No kdo to je?!...No mozek, kdo jinej!!...No ajooo mozek! jasně! už jsem se bál, že žádnej nemám, že mě opustil!...Né ježdá, neblázni, nidko tak blbej mozek nechce, za kým bych jen šel? jenom jsem spal…Nom, aha, no ale někdy bys mi mohl přijít na pomoc, podat pomocnou mozkovnu! třeba jako tehdy, když jsem se hádal s Duncanem, nechal jsi mě, mozku, úplně ve štychu! kdybys mi pomohl aspoň trochu, třeba bych Duncana umluvil a Lethia by si vybrala mě…Nechutné! Lethia? vždyť stejně byla hnusná, já jsem ji viděl, měla křivý nohy zadní a k tomu i divnej rypák…Nekecej blbosti, mozkovno, jak jsi ji mohl vidět, když jsi uvnitř mojí hlavy?...Nekecám, fakt jsem ji viděl přes tvoje oči…Nene, ty můžeš vidět přes moje oči? jak to zvládáš?...Normálně, prostě… jsem tvůj mozek, ty blbečku…Neříkej, to bych bez tebe nevěděl, inteligente…Nenadávej mi, sám seš inteligent! že já tě kousnu!...Nemůžeš mě kousat, jsi můj mozek! navíc jsem si myslel, že jsme kamarádi!! a ty na mě v poslední době úplně dlabeš, byly přece doby, kdy jsme si společně povídali a byli spolu, mozku debilní!...No to samozřejmě byly doby, ale ty už jsou fuč, kdybych byl s tebou, neoplýval bys takovou dokonalostí, víš? chápeš už?...No chápu, je samozřejmý, že jsem dokonalej, ale myslíš, že jsem i krásnej?...Nepochybně! tys neviděl ty krásný a štíhlý, elegantní tlapky?...Náááh, samozřejmě, že viděl! ty jeden lichotníku!...No, tak vidíš, a teď jdu spát...No tak dobrou, někdy se zase ozvi, občas potřebuju helfnout, znáš to, ne?

....Neb jak si Etney povídal sám se sebou ve své hlavě....

// Za novou větu považuji vždy to, co říká Etney a pak to, co říká mozek - odděleno tečkama. :-)

Jak Etney předpokládal, Gee se toho ujmout nechtěla. “Nechceš mi vyléčit tlapku?“ zakňučel zklamaně. Svěsil koutky dolů a pohled upřel do země. “Určitě léčivé sliny máš, jen o tom nevíš,“ zamumlal tichunce, stále dotčeně. Pak na ni vzhlédl a dál tam jen tak smutně seděl na zadku. Jak jako „to já dělat nebudu“? proč jako ne, mám krásný tlapky. Je to vlastně čest olíznout tlapu někomu, jako jsem já! nechápal to. Vždyť tohle byla velkorysá nabídka z jeho strany a ona se nad ní ofrnila. Ušklíbl se, přece jen je lepší mít kolem sebe služky a vlčice, které ho uctívají. Snažit se o přízeň cizích, to je moc náročné. A taky nudné.
Sluníčko se začalo zatahovat za mraky, nastávala pomalu, ale jistě noc. To jsme tu proseděli celý den? Nejdřív byl trochu zklamaný, že promarnili tolik času. Pak mu ale došlo, že je to vlastně dobře, protože by se měli vrátit k úkrytu a tam pozřít nalovené (možná však už zkažené) ryby. “Tojo!“ vyhrkl pohotově. “Awnay je spíš obří černá skvrna na rodinném stromu! Udělala škrtanec v rodinném kruhu, protože se k nám vůbec nehodí. Ale určitě ji jednou poznáš i sama, třeba se tu ještě někdy objeví,“ pak se krátce zamyslel. “Došlo mi, že ona ta omezená tukanka ještě vůbec neví, že je ten smradlavej záprdek na světě. Vím to zase jen já, chm, jsem prostě dobrej. No, ale taky mě napadlo, že Awnay od narození měla taky takový hnusný zápach… Hlouposti. Smrděla po tupém mozku. A Sionnův zápach je stejný, to znamená (začal odvozovat, přičemž se u toho tvářil děsně intelektuálně), že jsou to oba stejní dementci. To je mi ale rodina,“ nakrčil znechuceně koutky tlamy a dál zůstával nemohoucně sedět. “I ve tvé rodině, kromě toho otce, kterého neznáš, je černá ovce? Nebo ve smečce? Z jaké že smečky to pocházíš, Gee? Jo a řekni mi taky něco o sourozencích. Nemáš je ráda? Nebo máš ráda jednoho a druhého ne?“ vyzvídal. “A nikdo s větším talentem nepřijde,“ od srdce se pobaveně zasmál a nahodil pohled jako „ty blbá!“. “Nikdo takový totiž není!“ Zase skoro zapomněl na tu tlapu, už už se chtěl postavit, ale naštěstí (v jeho zájmu!) mu to Gee zase připomněla. Poprosit? A hezky? Cože? A proč? divil se. Proč on by měl o něco prosit? Stačí, když to někomu přikáže, ne? Umím vůbec ještě prosit? Ani si nepamatuju, jestli jsem to slovo někdy použil, chtěl se nad tím ještě hluboce zamyslet, ale Gee začaly kolem vousků zmateně pobíhat malé jiskřičky elektřiny. Koukal na ni, jakoby právě viděl poprvé v životě jinou bytost, než je on sám. Překvapilo ho to, jak ona ty jiskřičky asi tak dělá?! Zvědavě se celý ošil a zazubil se. “Jak to děláš? Naučíš mě to? Je to velmi zajímavé! A krásné! A taky speciální! To by mě nikdo ve schopnostech nepředehnal, kdybych tohle uměl!“ nadšeně zavrtěl ocasem. Jak ale seděl na zadku, vytřel jím akorát bordel v trávě a ke všemu se mu tam nalepily kudlibabky. Nožky mu stále trčely do vzduchu, mimochodem i ta "zraněná". Jeho pohled však byl přilepený na jiskřících vouskách malé, roztomilé Gee.

// omlouvám se, moc věcí a málo času :D dnes napíšu večer :)

Chudáček, nožička ho stále „bolela“, on poskakoval směrem k Gee a sténal nejvíc, jak to jen šlo. Zajíci mezitím přeběhly úspěšně ve zdraví holou oblast lesa a zmizeli za stromy. Když se Gee začala o Etneye zajímat a nabízela mu vytažení trnu z tlapky, v myšlenkách se zhrozil. Na jednu stranu se mu hrozně líbila její starostlivost a péče, a taky to, že ji měl jen sám pro sebe a ona si ho naplno všímala. Na druhou stranu věděl, že lže, a musel rychle vymyslet nějaký plán, aby se tímto divadýlkem neznemožnil ještě více, než kdyby šel lovit. Takže, trn nemusí jít vidět, může být malinkatý, že. Nemusí to ani být trn, mohl jsi jen stoupnout na něco pichlavého, ale v tlapce ti to zůstat nemusela. Dělej dál nemocného chudáčka, trošku bolestivý výraz a bude to dobrý, bude ti to věřit. A bude to tvoje malé tajemství, zastavil svoje poskakování a rozhodl se, že se posadí. Sice by to zvládl sednout si normálně, ale to by bylo moc okaté a Gee by pak určitě měla dojem, že lže. Rozhodl se tedy pro variantu, že kydne zadkem do trávy tak, jak nejvíc nemotorně to jde. Sesunul tedy zadek na zem a celý se svalil do trávy na pravý bok. Opřel se o přední tlapku a nevinně se uculil. “Jejda, s tou tlapou to šlo špatně,“ obhájil sám sebe. To bylo hodně dobrý! Poupravil svoje tělo do sedu a tlapku nastavil směrem k Gee. “Opatrně, hrozně mě v tom píchá. Ale zkus mi to olízat, třeba to pomůže!“ Navrhl a lišácky se pousmál. Najednou pocítil velký chtíč toho, aby mu Gee tlapku olízala. Chtěl zažít to, aby se o něj tak hezká vlčice pořádně postarala stejně tak, jakoby to byla jeho partnerka. Aby všude mohl vykládat svoje historky.
Bylo ráno, jeden by řekl, že po noci bude chladněji, ale sluníčko stále nabývalo na síle. “To je hrůza, musíme se jít pak někam zchladit,“ zkonstatoval počasí. Pak zamával tlapkou, aby se Gee teda konečně pustila do její očisty. “A jinak jo, Awnay je moje sestra. Ale je jak kdyby snad patřila do jiné rodiny nebo co. Odešla ze smečky, furt se se všema jenom hádá, a teď se podrž! Smrdí! Má hnusnou srst a smrdí, no fakt!“ začal vážně přikyvovat a na chvíli dokonce i zapomněl na to, že má hrát tlapkové divadlo. “Jednou jsme jako malí šli ven a… A Awnay, nooo Awnay (zasekl se a přemýšlel, co by si vymyslel o sestře za hemzy)…Jo! Ona tehdy začala žrát chrousty! Jak kdyby byla hladový bezdomovec, tulák! Říkám jí „Awnay, tohle se nehodí“, a ona stejně měla plnou tlamu chroustů. Pak jí trčely z tlamy jejich nožičky a křidýlka, prostě hnus. Taky se ráda vyvaluje v bahnu a věcech, které smrdí. No a proč? Protože logicky je jí to blízké, když smrdí i ona,“ hlasitě vydechl a pak se zase nadechl. Tahle pohádka ho značně vyčerpala. “A ohledně smečky, nedědí se to. Ale já mám takový talent a schopnosti, že se Alfou prostě stanu,“ přesvědčen o své dokonalosti se na Gee zazubil. Pak mu ale úsměv ztvrdnul. “Tak co bude s tou tlapou?“ asi zapomněl, že Gee není jeho služka nebo vlčice z harému, který si imaginárně stvořil v hlavě.

“Nojo, to rozhodně! To máš recht,“ začal energicky pokyvovat hlavou nahoru a dolů, aby dal najevo, že tento nápad – sníst již NALOVENÉ ryby – se mu zamlouvá daleko více, než lovení zajíce. Když mu Gee takhle odsouhlasila to, že ve chvíli, kdy nebudou moci zajíce najít, sní nalovenou kořist, rozhodl se použít svůj geniální plán, který ho před chvílí napadl. Zatím mlčel, šel vedle ní a poslouchal, co říká. Když domluvila o svém otci, nadechl se a najednou začal hulákat: “Aha! To nevadí, Geee!!!“ řval na ni, jakoby od něj stála pět kilometrů daleko. Celý se u toho zadýchal, byla to makačka. “Určitě to byl nějakej bídák! Ten Keisu!!! Nic si z toho nedělééééj! Fakt nééé! A navíííííc, matka o něm určitě nemluvila z jistýýýých důůůvodůůů!!“ nemohl popadnout dech. Hlasitě vydechoval a pak zase vdechoval vzduch do plic. Určitě u toho chudáka černouhlíčku poprskal. Sliny mu lítaly od tlamy všude, kam se jeden podíval. “Myslel jsem, že bys mi třeba nějaká místa mohla ukázat,“ promluvil už normálním tónem a pak se zahleděl na holou plochu před nimi. Nějak tu nerostly stromy, to bylo dost zvláštní, ani nevěděl, že v jejich lese nějaké takové místo je. Zhodnotil ho však jako hrozbu. Hrozbu v tom smyslu, že by se tu mohl zjevit zajíc. “TAK GEEEEE!! ŽÁDNÝ ZAJÍCE TADY NEVIDÍÍÍM! ASI MUSÍME JÍÍÍÍÍT NA TY RÝÝÝBÝÝÝ!!“ hulákal dvojnásobně a u toho začal poskakovat a ocasem mlátit do stébel trávy, aby udělal co největší hluk. Byl jako na pružince. Tohle rozhodně všechny vyplaší! Nojo, Etneyi, jsi třída! Jsi pořádnej řízek! Fakt šílenej bouchač! Tohle napadne jen pořádnýho frajera! Takhle se nebudeš muset znemožňovat před uhlíčkou a budeš se moci v lovu ještě zlepšit, gratuloval sám sobě ve svých myšlenkách, jak to ale skvěle zaobalil.
Začal se otáčet, že tohle místo opustí a půjdou se najíst těch ryb (přitom sem sotva přišli). “Awnay taky byla otravná, když byla malá. Pak vyrostla, a co? Nečekaně je otravná i dál, takže tohle už jsem vzdal. Bude to určitě stejnej spratek, jako je Awnay. Oba budiž k ničemu. Jen já jsem hoden převzít po otci smečku,“ promluvil naprosto rozhodným, pevným hlasem. Pak se ale usmál, a kdyby to šlo, jistě by si nasadil nějaký hustý slunečný brýle a zatnul tlapku, aby mu naběhly ty jeho pořádný bicáky a tricáky. Pak by udělal na Gee teprve pořádnej dojem, holky přece rády hustý týpečky, ne? “Půjdeme? Tady už nic nevykoumáme,“ zazubil se a u toho se mu zalesklo v očkách. Byl to trochu lišácký pohled. Už už, spokojen s tím, jak tuhle situaci bravurně ovládl a vzal ji do svých tlapek, se rozcházel pryč, když v tom se ale stalo něco, co mu naprosto vyrazilo dech. Ztuhl na místě, ocas se mu automaticky stáhl mezi nohy a uši připlácly ke krku. Dva zajíčci - mladí, energičtí a hlavně hbití, vyhopkali zpoza stromu a začali každý trtat na jinou stranu, daleko od sebe. Jistě si Etneye všimli a vyplašil je hluk, jenže je vyplašil o něco později, než naše princátko potřebovalo. On je chtěl vyplašit hned a chtěl, aby zdrhli tak, aby je nešlo vidět. Ale ono né, ti trubadůři museli zdrhnout zrovna tak, aby je oba Gee co nejvíc viděla! A teď šlo do tuhého. Etney koukl na Gee a nenapadlo ho v tu chvíli nic lepšího, než zvednout zadní nožku do vzduchu, přilepit ji skoro až na bříško a začít kníkat. Šlo mu to dobře, jakoby měl vystudovanou spešl Asgaarskou školu herectví. “Gee! Já jsem si něco bodl do tlapky!!“ začal skučet. U toho poskakoval po třech a nešťastně, skoro až zničeně, na Gee koukal. Tohle ti jde! podpořil sám sebe v mysli.

Zalovila? Ughhh! v mysli sakroval, házel úšklebek za úšklebkem a nadávku za nadávkou. Navenek však jen s úsměvem přikývl. “Jasně, proč ne,“ přitakal. V tu chvíli, co to odsouhlasil, také začal přemýšlet, jak se z toho vykroutit. Bolí mě noha? Ne, to je moc divný, vždyť jsem do teď nekulhal. Co třeba: Ach Gee, omlouvám se, hrozně mě rozbolela hlava! A nebo: Ach Gee, víš, jsem neschopný v lovu. Na všechno ostatní jsem machr a vše zvládám, ale lov mi zrovna moc nejde, víš? Nebo jí spíš řeknu, ať si něco uloví sama, však tlapky i tlamu má! A nebo možná něco jako“ štípla mě Gee vosa, jsem nemohoucí! Naštvaně koukal před sebe a opravdu netušil, co jí má říct a jak se z toho dostat. Nechtěl se znemožnit hned na prvním rande. Chtěl udělat dojem!
Společně tedy vyrazili na místo, kde (jak tvrdil jeho otec) byli nějací zajíci. “Co když žádného nenajdeme? To se budeme muset vrátit a ulovit v řece rybu,“ zachichotal se a v tu chvíli se mu rozsvítila žárovička u mozku. Prostě se bude snažit dělat co nejvíce hluku, aby všechny zajíce odradil a ti utekli! Jasně, ženiální plán! Ženiálně ženiální! Výraz se mu změnil na spokojený, přidal do kroku a usmíval se. Poslouchal příběh Gee, jak se dostala sem do lesa a sem tam se na ni ohlédl. “Aha, rozumím. No a jak se jmenují tví rodiče? A kde si se narodila, v jaké smečce? Já jich moc neznám, víš, když jsem se narodil v Asgaaru, no upřímně, zatím jsem nikam daleko necestoval,“ pověděl jí a už koutkem oka pozoroval její výraz, jestli si o něm náhodou nebude myslet něco špatného, když přiznal barvu a prozradil o sobě, že nezná celý svět, že na to bohužel jen vypadá, že je tak vzdělaný a chytrý, a že zná každičký kousek Gallirei. “Máš sourozence? Nějaké otrapy? Jako je můj otravnej bratr s ještě otravnějším jménem SIOOOONN!!“ mluvil v klidu, ale jakmile začal mluvit o Sionnovi,celý se nadmul a jeho jméno vyprskl s bručením a naprostým odporem a nesnášenlivostí.

Jak již Etney mohl za tu chvíli zjistit, Gee nebyla moc upovídaná, ale i přesto byla miloučká. Dál na ni koukal, stál naproti ní. Prohlížel si její křivky, pěknou a kvalitní srst a vlídný výraz ve tváři. Mírně se pousmál a přikývl, “dobře.“ V tom momentě mu otec vštípil do hlavy, že ho nepřestanou mít rádi. Vykulil zlehka oči a polekaně nadskočil zadníma tlapkama nad zem, vypadal to poměrně vtipně – jakoby ho něco bodlo do zádele. On totiž zapomněl, že otec vládne magii myšlenek, nějak to vypustil z hlavy. “Eh,“ vypadlo z něj tiše spolu s krátkým výdechem. Otočil hlavu na otce a mírně se pousmál. Popravdě ho to zahřálo u srdce. Přikývl a prohlížel si ho, Arcanus se s nimi začal loučit. Etney si náhle uvědomil, že s rodiči přestal trávit čas a čím dál tím více lítá někde za smečkou, zamrzelo ho to. Už dlouho s tátou nic nepodnikl, řekl si, že to bude muset napravit. “Děkuju tati,“ vyprovodil ho a ještě hodnou dobu se mu díval na záda, která nakonec zmizela za stromy a keři. Pohled pak vrátil na Gee a nastalo ticho. Zbyli tu jen sami dva.
Bez přemýšlení se Etney rozešel někam pryč z místa, kde teď byli. “Gee, můžeme se jít buď podívat, jestli zbyly ty ryby, nebo můžeme jít najít zajíce, co ty myslíš, že je lepší?“ bylo to zvláštní, s Gee se cítil tak uvolněně. Úplně tak, jakoby ji znal věky. Přitom ji neznal ani deset minut. Až tak na něj tahle vlčice působila? Zvláštní. Kráčel vedle ní a zrakem kontroloval okolí. “Co tě přivedlo k nám do Asgaaru?“ zeptal se. Asgaarská magie? Nikdy jsem ji ale nepoužíval, napadlo ho. Cítil se teď trošku trapně, protože moc lovit neuměl, byl to takový malý nešika a nechtěl se před Gee hned ze začátku ztrapnit. Hlavně se ale rozhodl, že to alespoň s jednou vlčicí zkusí zcela upřímně – nebude se vytahovat, nebude o sobě kdákat ptákoviny a taky se nebude předvádět. Zkusí se chovat úplně normálně tak, jakoby jednal s rodinným příslušníkem. Třeba by pak našel alespoň věrnou kamarádku, která by vždy vyslechla jeho (často) bolavé srdíčko a pomohla mu se vším, co by potřeboval, to by bylo moc příjemné.

Když Gee Etneyovu radost podpořila gratulací, spokojeně se zatetelil a pozvedl bradičku ke korunám stromů. Byl na sebe najednou tak pyšný, dokázal něco výjimečného. Nesnilo se mu o tom, že bude opravdu ve smečce povýšený, prostě si teď říkal, že je opravdu ceněný a vlci zde si ho váží, proto se tomu tak stalo. Úsměv se mu nevytrácel z tváře, ocasem mu občas zakmital sem a tam a najednou měl prostě skvělou náladu. Úplně zapomněl na nějaké hašteření se s Duncanem, kterého potkal na Vyhlídce. Rád zapomněl i na to, že o něj Lethia neměla zájem – totiž, teď tu byla Gee. Tahle vlčice se mu od pohledu velmi líbila. Taková opatrná, křehká květinka, kterou je potřeba ochraňovat. Jak Etney stárnul, rostl v něm ochranářský pud, stále cítil potřebu mít nějakou svoji vlčici, o kterou by se mohl starat. Ale ne zas přehnaně, třeba lovit by jí nehodlal, neumí lovit. No asi by se mu ani nechtělo ji doprovázet na cestách s jejíma kamarádkama a poslouchat ty trapné kecy, které holky mají o tom, že tam potkala Fufíka a tam zase Ňufíka. No a taky by radši jen ležel a nechával se obskakovat. Víte co? Ono to s tou péči o vlčici nebude asi zas tak horký, určitě by mu to vydrželo jen pár dní, ale to je jedno, čert to vem. On to teď takhle prostě cítí.
Otočil hlavinku na otce, který ho varoval, že k němu musí být citlivý a chovat se k němu hezky, protože je ještě malinký. “Mmm,“ zamumlal. “Však pod mojí tlapkou rychle dospěje, neboj se. Už mám několik plánu, jak mu zocelit duši, aby to nebyl chcípak a měchuřina,“ mrkl na Arcanuse se spokojeným výrazem a pak koukl na Gee. Vyslechl si otcovu nabídku, že by ji mohl vzít za ostatními a chvilku na to nic neříkal. Pozoroval výraz Gee, jestli se jí nějak změní a pak si tiše povzdechl. “Nevím, nechce se mi za ostatníma. Nechci sledovat, jak obskakují to dítě,“ přiznal pravdu (snad poprvé za celou věčnost přiznal pravdu) a otočil se na otce. “Myslím, že matka je z něj teď celá unesená, proto tu ani není. Ani neví, že jsem přišel. Já i Awnay ji vůbec nezajímáme a nezajímali, proto má teď to malé pako, který má ještě pakovštější jméno. Kdo ho vůbec vymýšlel? Sionn Etneyovský zní debilně, bude se jmenovat Alfréd. Nebo Hans, nebo tak něco. Bude se jmenovat nějak krutopřísně,“ zazubil se. Etney byl hrozně zvláštní vlk. Jeden byl řekl, že smutní kvůli tomu, že ho, podle jeho slov, matka nemá ráda. Že je smutný a osamocený, z toho se pak ale zase začne smát a být happy. No, když ho ale vlk lépe pozná, pochopí, že Etney je vlastně zcela neškodný charakter. Takový ťunťa, který si váží každé maličkosti a vše ho udělá radostného, jen se na něj musí nastoupit správně, a to je specialita jeho otce, ten ho zná dost dobře, Etney to věděl, proto se vždy se svýma trablema a obavama svěřoval pouze jemu. “Gee,“ oslovil ji najednou. “Co bys chtěla ty? Co bys ráda dělala?“ zeptal se jí a naklonil hlavu jemně do boku. Zeptal se jí hlavně proto, že si vzpomněl na to, jak ho otce učil naslouchat ostatním. Bez dobrých gest a řečí si kamarády nezíská, už to pochopil. Jen se mu tak těžce chovalo, byl prostě jiný než ostatní. Neuměl se chovat přívětivě a vřele. Teď to ale bylo jinak – totiž Gee působila tak neškodně, že Etney necítil potřebu se nad ní povyšovat a vytahovat. Chtěl ji lépe poznat.

Etney teda stál naproti Arcanusovi, usmíval se jak měsíček na hnoji a doufal, že tím, že se zeptal na ošklivé mrně, které je nyní hlavní divadelní představení smečky, to napravil. Pak mu ale byla představena Gee. Uhlově černá vlčice s modrýma nohama a tyrkysovýma očima. Moment, má modrý nohy? Cožžžhhe? rozchechtal se v mysli. To stoupla do slizu, který vyfrkl pohádkový skřítek, o kterém mi vyprávěla matka? Skřítci v lese, co frkají modrý sliz doopravdy existují?! Do pekel pekloucích! Musím je najít, taky chci takovou ozdobu, pak nebudu tak obyčejný a každý si mě lehce zapamatuje!! Usmál se na Gee a následně se i zazubil, protože ho napadlo, že by se jí mohl líbit jeho krásný (špinavý) chrup. “Nová členka?!“ nadšeně pronesl a spolu s chrochtáním zavrtěl ocasem a pomalu i celým zadkem. “To rád slyším! Moc ti to sluší, Gee,“ mrkl na ni a mírně se k ní nahnul, aby jí dal najevo, že je to ale kočka. Nová vlčice jo? Tak to jí to tu budu muset ukázat! napadlo ho. V tu ránu zapomněl na hloupé, překážející a smradlavé vlče.
Netrvalo dlouho a tu nechutnou věc, kterou Etney nesnášel, i když ji ještě ani neviděl, mu otec zase připomněl. Naštvaně vyfoukl vzduch z čumáku a koukl na něj. Děkuju! “Ach, ech, to jsem rád,“ vynuceným úsměvem podpořil to, co právě teď řekl, ale bylo poznat, že je mu to úplně jedno, jestli nějaký zpropadlík, co narušuje jeho klid v životě, žije nebo nežije. “Rá-rád ho uvidím!“ Dodal, aby vypadal před Gee jako ten hodný starší bratr a pohlédl na ni. “No tati, ale co Gee? Určitě bych jí nejdříve měl ukázat celou smečku! Takže na bratra juknu až pozdějáš,“ pokrčil lopatkami k sobě a nahlouple se celý zatetelil radostí, jak to skvěle vymyslel. Pak jej ale otec pohledem přiměl, aby odstoupil pár kroků bokem, takže tak učinil. Když odcházel, ohlédl se na Gee a její něžný hrudníček a drobné tělíčko. To je ale kočička, přesně takovou potřebuju! Nějakou, kterou můžu ochraňovat svým svalnatým tělem! Pak ale pohlédl otci do očí, protože si vzpomněl, že s ním něco chtěl řešit. Běžně by asi řekl frajerským tónem „tak co máš na srdci?“ nebo něco jako „tak co mi chceš, tatine?“, ale řekl si, že pro teď to jednoduše vynechá, aby (po Etneyovsku) nepodporoval již hořící ohýnek v jeho otci. Nechtěl, aby pak vzniklo ohnivé tornádo, které by ho smetlo a popálilo, pak by měl ošklivé jizvy a ty by kazily jeho vzhled, fujky. Zůstával však stát, nedával najevo, že myslí na blbosti a koukal na otce. To, co řekl jako první, mu vyrazilo dech – nepříjemně. To, co řekl jako druhé, mu vyrazilo dech, jak jinak, než příjemně. Pootevřel tlamičku, ale nic z ní nevzešlo. Pak se jen začal usmívat a egoisticky pozvedl čumák až vysoko k obloze. Nová delta, jo? S postem učitele, jo? už se těšil, až si sám sebe prohlédne někde v řece. Až pohlédne na svůj dokonalý odraz. Třeba se něco změnilo a vypadá jinak, když je teď tou novou deltou. “Úžasné! Neboj táto, nezklamu tě. Toho spratka naučím disciplíny! Hezky po Etneyovsku! (// jeho nová fráze btw)“ přislíbil mu. “Začnu hned zítra!!“ rozhodl se, svůj post očividně vzal hodně vážně. “Nesmí to být posera, posery nikdo nemá rád, budu ho brát na nebezpečné výpravy!“ rozhodl se. A od teď mu NIKDO nesmí kafrat do jeho nového životního poslání. Koukl na otce, usmál se a odťapal blíž k Gee. Celý se klepal, bylo na něm vidět, jak nedočkavý je. Chtěl to nikomu neříkat aspoň 5 minut, ale nevydržel to. Bez servítek to na Gee vychrlil – “Jsem nová delta!!!!!!“ vykřikl a na tváři se mu objevil bláznivý výraz. Kdyby ho někdo viděl zpoza stromu, jistě by si jej spletl s úchylným vrahem. Nohy se mu pod náporem vzrušení, jak tu novou informaci tak rázně vyštěkl, rozjely do stran, hrudník trochu poklesl k zemi, ocas visel jako štětka dolů. V obličeji ten výraz, no prostě topovečka. “Právě jsem se dozvěděl, že mám nový cíl! Víš Gee, já nemůžu žít jen tak, narodil jsem se na tento svět proto, abych něco splnil! Abych něco dokázal! Jsem předurčen k tomu, být lepší než ostatní! A teď musím vychovat bratra! Však počkej, já mu ukážu, bude to moje druhý já! Eeeh...Jak se jmenuje tati? Možná se jmenuje Bouře. Bouře Etneyovský. Nebo třeba Pekelník Etneovský. Jo to zní hodně dobře, takové frajerské, jde z toho strach. Když bude mít trapný jméno, překřtím ho, otočil hlavu na otce, upravil si postoj a už si v hlavě sestavoval plány vlčečí výchovy. A taky svoje rozhodnutí o překřtění vlčete.

<< Vyhlídka

Stále po cestě přemýšlel nad tím, jaký byl ale Duncan pitomec. Si myslel, jakej to je frajer, co. Myslel si, že mu ta mladá čůza skočí kolem krku, že je jakože hustej, co, pak se však v myšlenkách zasekl. A taky že skočila, co? Jak jinak. Naivní děvčátko, naštvaně se ušklíbl. Byl rozčílený, že ho Duncan tak urážel a ta mladá vlčice na to neřekla půl slova. Ale když on urazil Duncana, to byl hned oheň na střeše a on byl ten nejhorší.
Pokračoval v cestě domů, domů do Asgaarského lesa. Když nad tím tak přemýšlel, usoudil, že je pěkný pocit mít se kam vrátit. To vědomí, že není sám, že má rodinu a že vždy bude někam patřit, ho hřálo u srdce. “Já mám domov a rodinu, na rozdíl od tebe, stupído! Pobudo jeden! Smradlavko! Vylezl odněkud z díry a už se vytahuje! Určitě ani Alfa nebyl, to totiž nejde dohromady!“ brblal si stále sám pro sebe tichým tónem hlasu narážky na Duncana. Teprve až se přiblížil tam, kde už to znal, ztichl. Zastavil se, hlasitě vydechl a teprve pak pokračoval v cestě. Projelo mu hlavou, že všechny trable musí nechat tady za hranicemi lesa, aby to netahal domů. Tam o moje problémy nikdo nestojí, teď je tam hlavní program to malé nechutné vlče. Ach, nesnáším ho, a to jsem ho ještě ani neviděl. No počkejte všichni, já mu dám co proto, už vymýšlel plány, co a jak bude dělat. Byl rozčílený, že to vlče mu vzalo pozornost jeho rodičů. Dřív to byl nádherný Etney a přísavka Awnay. Pak, co odešla ze smečky, jen úžasný Etney. Teď už to ale je škaredé vlče, co má jistě IQ tykve, pak princ Etney a pak, na posledním místě postižená opelichaná Awnay. To je mi ale rodinka. Vůbec k nim nezapadám. Po kom jsem tak dokonalý?!
Když prolezl několika cestičkami, dorazil doprostřed lesa, kde se obvykle vlci scházeli. Zahlédl tam otce a nějakou vlčici, tak se k nim spolu s lhostejným, znuděným pohledem vydal. “Zduř kréťové, jak se vede?“ oslovil je, ale bylo na něm vidět, že ho to vůbec nezajímá. Nula úcty k otci, žádné gentlemanství k dámě, jiný slovník, než dosud používal. Že by další pubertální fáze? “Kde je to mrně? Ještě žije?“ zeptal se již s daleko větším zájmem, a stanul naproti otci a vlčici. Nastalo ticho. Po krátké chvíli mu to ale přišlo hloupé, řekl si, že otce pozdraví slušně a podle společenských pravidel. “Jsem doma, tati.“ oznámil mu. To byl hergot pozdrav?! pokáral sám sebe, ale už cítil, že není cesty zpět – kdyby jej slušně pozdravil, nebyl by tak hustej. “Vypadáš dobře,“ zazubil se. Zkoušel napravit to, co řekl při příchodu.

// no děkan!! však Etney Sionnovi dá ale lekci!!

Nebyl si jistý, jestli Lethia náhodou neměla zatemněný mozek nebo zalehlé uši, když začala hořekovat, že to, co on říká, není pěkné. Wtf?! To je ale kráva! No tož, on do mě celou dobu valí lejna a urážky, ale já jsem neslušný? Fascinován nynější situací se celý ošil, ale snažil se zachovat si svůj poklidný výraz, že ho to jako vůbec nese*e (// pardon, prostě se to tam hodí :D). Ve skutečnosti mu však vřela krev v žilách a nejradši by se vzteky rozbrečel jako malé vlče. Pak by možná ještě začal dupat tlapkama, že tohle není fér a ať táhne pryč. Byl už však dospělý (i když třeba rozmazlený), tak se snažil nějak chovat a zachovat si svoji důstojnost. “Eh, Lethio, drahá,“ začal zlehka. “Nejsem si jistý, jestli ses náhodou nepřeslechla, ale tadyhle hovňousek (pohodil hlavou směrem k Duncanovi) do mě stále jenom reje, má blbý připomínky a urážky, ale ty MĚ říkáš, že nemluvím pěkně?“ uchechtl se té ironii.
Dál tam jen tak postával, občas mrskl ocasem, jinak se nehýbal. To, že by ji měl chtít snad využít, to raději přešel. Nějak na to neměl co říct. Slečna dominantní, pozor! Ona sama se o sebe postarááá, pomyslel si krapet zhnuseně. Na tuhle vlčici už změnil názor, už o ni zájem neměl. On chtěl křehotinku, o kterou by se mohl starat a obskakovat ji. Lethia nejspíš nebude ta vvhodná. Navíc, jak si ráčilo jeho veličenstvo všimnout, nejspíš více letěla na hovňouse, nežli na krále Gallirei. No, její volba. Ona se zakope do stejné díry, ze které vylezla ta nicka. Však on ji využije, odkopne a ona bude někde v keři plakat se zlomeným srdíčkem. No, pak za mnou ale nelez, jo! Děvče“ Ts! V mysli nad vším tím ohrnoval rypáček, protáčel oči a vlk ví, cop ještě. Začínal být už fakt dost rozladěný a protivný, cítil to sám na sobě. Vyslechl si, co začal říkat Duncan za pohádky, zastříhal ušima, povytáhl obočí na styl „to jako vážně?“ a upřímně se pousmál. “Eh, poslyš, tohle je ale fakt docela trapný. Ty sám jako neslyšíš, co říkáš za blbosti? Není to ani cool ani úžasný. Nojo, máš hold IQ houpacího vlka, prosím tě. Jo a nevím, jak ty - kostitřas obecný - bys mi mohl nějak ublížit. Vždyť na tobě ta kůže visí, no jen se podívej. Už začínáš stárnout, očividně,“ pokynul tlapkou na jeho bok, kde mu ona kůže visela. “Děláš ze sebe frajera, ale kamzíka ulovit neumíš, je mi z tebe na nic. Proč se s tebou mám vůbec nějak zahazovat, ty nefakčenko. Jen tu postáváš a lelkuješ. Vždyť ty jsi ten otrok, co by měl pracovat pro výše postavené vlky, ne? Jo a možná, že jsem ten nejrozmazlenější vlk, ale ty prostě jen závidíš, že jsem měl dobrý dětství a ty ne. Z toho taky pak vyplývá, proč seš tak blbej jak tágo,“ vyplázl zlehka jazyk. “Takže kušuj a nedělej tady machra před vlčicí, bez tak sis dávno už uprdl z toho, jak seš trapnej a nejde ti to. Však to tady nějak začíná smrdět,“ na oko si přičichl vzduchu po okolí a pak se zhnuseně zašklebil. Lethiu po zbytek jejího rozlouvání ignoroval, neměl na ni vůbec náladu. Pak Duncan však začal žvanit něco o tom, že půjde pryč. Etney pozvedl tlapu k obloze a zvedl k ní i oči. “Óó všemohoucí vlčí bože, konečně jsi seslal Duncanovi trochu toho rozumu do jeho nefungujícího mozečku a jeho díky tobě napadlo, že ho tady nikdo nepotřebuje, díky, díky moc!“ pronesl a zpříma na vlka koukl. Pak však protočil oči a pohlédl na vlčici, která stála po jeho boku. Nechal ji domluvit a pak spustil. “Ale Lethio, klidně jdi s ním, však co já se budu starat o tvoje blaho. Ty jsi asi zabedněná, když nepoznáš, že on je hajzlík, co tě chce jen využít a vůbec mu o tebe nejde. Nejde mu o nějakej tvůj charakter nebo dobrotu v srdci. Jde mu jen o tvůj vzhled, že vypadáš dobře. Myslíš, že by se zahazoval támhle s Mařenkou vod vedle? Nebo s Gertrůdou od sousedů, když obě vypadaj, jak kdyby vylezly z díry, kam kálíme hovínka?!“ poklepal si prstíkem na čelo a otočil se k Duncanovi zády, ale mu dal najevo, že je mu úplně u zadečku, co si o něm tento pošuk myslí. “Jdi s ním a časem toho budeš litovat, to ti slibuju,“ rozešel se pomalým krokem pryč. “A ty bastarde,“ otočil na něj ještě hlavu a věnoval mu poslední pohled. “Doufám, že ti ňákej pták brzo nasere na hlavu a ty pak pochopíš, že dělat ze sebe frajera, když na to prostě nemáš, se nevyplácí,“ mrkl na něj a pak šel prostě pryč. Napadlo ho, že by mohl navštívit zase Asgaar, protože tady strávil delší dobu, než původně chtěl. Uvědomil si, že se určitě už narodilo to vlče. Nojo, jeho hnusný sourozenec. Jak asi vypadá? Nebude třeba tak stejně škaredý, jako tehdy trikolóra? Nebo stejně blbý, jako tadyhle Duncan? To by bylo opravdu smutné!

>> Asgaar

// Lituju, vážení, ale nemohla jsem Etneyovi zabránit v odchodu :D prostě to nešlo :D jeho povaha na to není, on se rychle vytočí a opravdu by tu nezůstal :D ale děkuju za topovou hru, protože s tebou, Duncane, to byla fakt prča :D a ráda bych si v blízké době zase zahrála :-)

// no, tak me se uz jako pracujiciho obcana prazdniny netykaji :-( :-D ale budu se snazit byt normalne aktivni po vecerech a tak :-) jen ted mi nejak zdraví nepreje, tak je to takove bidne s tou aktovitou. Nejsem doma a nemam notas s sebou :-D

//Chápu, díky za info. Hlavně se uzdrav, ať jsi zase ok. :) Fal

// decka jeste asi do konce tydne budu v nemocnici, postik tedy na dalsi tyden a pak uz to snad poradne rozjdem! musim vymyslet, jak udelat, aby tu tak hrdý vlk, jako je Etney, zustal :-D jeho ego trpi :'D

// no stress :))