Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Etney povytáhl zlehka obočí a nevěřícně zakroutil hlavou. Nechápal, že Aki je až tak silně zabedněný a naivní a věří tomu všemu, co Etney říká. Myslel jsem, že pochopí to, že jsem myslel to slovo ironicky, pousmál se, aby zakryl svoje pochybnosti o něm. Dal se po jeho souhlasu ohledně lovu ryb na pochod tím směrem, kterým přišel. “Jo, taky nejsem zrovna bedna v lovu ryb,“ zamumlal tiše. Ani mu nevadilo přiznat, že něco neumí. Tento vlk byl totiž jiný, než všichni ostatní. Etneyovi z té chvilky, co si povídali a poznávali se, připadalo, že je opravdu hloupý, naivní a nemá svůj mozek. Není vůbec hrdý a nechá se lehce ovlivňovat ostatními. Uvědomil si totiž, že kdykoliv cokoliv řekl, Aki s tím souhlasil a přitakával. Dokonce i sám odsouhlasil to, že je blbý. Tak když si to myslí i on sám, něco na tom asi bude, napadlo ho a vlka si prohlédl. Vzhledově vypadal normálně. Tak proč to byl takovej dutej pařez?!
Pomalu ťapal směrem k Medvědí řece, kde bude větší klid. Teda ne, že by u jezera nebyl, ale byli tu moc na očích a tím pádem jako snadný terč pro krvelačné medvědy. Teda hlavně podle Etníka byli krvelační, moc dobře si totiž vzpomínal na tu událost v jejich smečce, když medvědi zaútočili a málem mu na jeho urozené zadní kýtě udělali jizvu. Tyhle potvory si dovolily poničit jeho výsosti úžasnou srst na těle! Zlehka se zamračil a radši na to už nevzpomínal. Fakt, že byl celou dobu zalezlý pod keřem, aby ho nebylo vidět, ten už dávno zapomenul. V jeho hlavě to bylo totiž tak, že celou dobu hrdě bojoval, aby chránil svůj domov a smečku (jako správný následník trůnu). Hlavou mu však zase projelo to, jak se Aki před krátkou chvílí omluvil za to, že byl moc akční a projevil radost. Etney byl sice takový trochu proradný, rád fantazíroval a urážel všechny ve svůj prospěch, ale rozhodně nebyl hloupý a věděl, že Aki neudělal nic špatně a za tohle by se omlouvat neměl. “Myslíš si o sobě i teď, že jsi blbý a zaostalý?“ Vyplivl na něj prostou otázečku a podíval se na něj. “Proč ses omluvil za to, že jsi předtím z radosti vykřikl? Přece na tom nic špatného nebylo,“ vrátil pohled zpět před sebe a pokračoval v cestě. Tak trochu předtím Akiho zkoušel, jak na něj bude reagovat, ale když teď zjistil, jak vlastně nudný a nijaký tento vlk je, neměl potřebu se před ním vytahovat. Rozhodl se jednat s Akim lépe, aby měl pocit, že má nějaké kamarády. Určitě je sám, nějak ho přepadla „pomáhací nálada“.

>> Medvědí řeka

“No ještě, že jsi tak chápavej,“ zabrumlal Etney. Kdyby tento vlk se vším tak nesouhlasil a více by přemýšlel a používal svoji pidi-mozkovnu, jistě by Etneye štval. Jeho domněnky o smečce a přijímání nových vlků totiž byly správné, ale nejspíš byl silně naivní a nevyspělý, takže Etnymu vše uvěřil. A tak ho tedy díky tomu Etney snášel poměrně dobře - stačí, když má Etney pravdu a je happy jak dva grepy. Teď se tu jen hrdě naparoval a na tváři se mu sem tam objevil takový malý, ale rozhodně nepřehlédnutelný podvraťácký úsměv.
Aki mu začal na jeho dotaz o minulosti sáhodlouze vyprávět o své rodině a příhodě s motýlkem. Etney povytáhl obočí, “smutné.“ Pronesl chladným tónem, přičemž dal jasně najevo, že to, co právě Aki popsal, nebyla žádná příhoda, ze které by si měl Etny sednout na zadek a rozplakat se nad tím, jak je to strašné. “Nojo, řeknu to takhle – když je vlče blbý, tak je blbý a nikdo ho z toho nevyléčí. To je jako můj malý bratr Lionn. Nebo Pionn, nějak tak. No, ten se narodil s demencí mozku a vyléčit už nejde. Rodiče nad tím, že je tak šáhnutý a zpomalený v jednom, hodně truchlí. Tys byl asi blbej od přírody, tak ses s tím musel nějak sám poprat,“ shrnul vše zjednodušeně do pár vět, a zároveň si pogratuloval, jak mu krásně a odborně vysvětlil, proč se vlastně ztratil. Podstatný fakt, že svého malého bratra ještě pořádně nespatřil, teď pro něj nebyl důležitý a Etney ho tak zazdil. “Mám i sestru, ale ta bloudí vlk ví kde. Vždycky to byla černá ovce rodiny, nikdo ji neměl rád. Narodila se zbytečná a zbytečnou zůstane!“ Nasadil umíněný pohled. Sice vše popisoval, jakoby nesnášel celý svět, ale doopravdy měl svoji sestru celkem (trošičku!) rád. Však spolu vyrůstali, nešlo se vzájemně nesnášet. “Její srst vždycky smrdí jak žumpa. Navíc vždycky dojde špinavá a má slepené chlupy od všemožnýho bordela,“ povídal dál hejty na svoji sestru, kterou taktéž dlouhou dobu neviděl. Ještě by povídal i dál a s chutí pomlouval svoji rodinu, ale Aki najednou hlasitě vykřikl, že konečně našel tu slavnou Gallireu, kterou se tak dlouho snažil najít. Šedý vlček nadskočil leknutím a vykoulil oči. “Co tak ječíš!“ vyletěl. “Chceš mi porušit můj úžasně vyvinutý sluch?!“ začertil se a zlehka vycenil svůj, jak často rád říkával, bělostný lesknoucí se chrup. Pak se však zklidnil a oblízl si čenich. “Dobře, Aki. Rád tě poznávám,“ jeho chování se měnilo o 360 stupňů jen tak z ničeho nic. Vždycky mu náhodně přeplo v hlavě a bylo. Jakoby mu na jednom rameni seděl andělíček z vlčího nebe a na druhém rohatý ďábel z vlčího pekla. “Půjdeme spolu někam? Třeba na ryby?“ navrhl, i když ryby obecně moc nemusel. Nevěděl však, co podniknout a tak navrhl to, co ho napadlo jako první.

Slevu prosím k Životu :-)

Wháá! Mockrát děkuji za skvělé odměny a za celou akci, moc mě bavila a splnila jsem si konečně svůj dlouholetý sen = splnit nějakou akci od začátku do konce :D

Já tedy prosím rozdělit 840 bodíků:
150 bodů = 150 oblázků
150 bodů = 150 mušliček
200 bodů = 20 křišťálů
150 bodů = 30 opálů
150 bodů = 30 pomněnek
40 bodů = 8 ametystů

Ještě jednou moc děkuji!

Etney zavřel spokojeně oči a usmál se. „Já vím, jsem celý úžasný!“ pronesl. Dělalo mu vnitřně opravdu dobře, když ho někdo takhle chválil. Měl pak dobrý pocit, že ho dotyčný uznává a že je v jeho očích někdo. Není to jen pocit, já jsem někdo! Dodal si sám sobě ještě trochu sebevědomí. Pak očka otevřel, koukl na Akiho a zaposlouchal se do jeho nadšeného hlasu. Otázka, zda ho přijme, se mu moc nelíbila. Nevěděl, jak na ni má odpovědět, protože přece jen Alfa nebyl a tak neměl pravomoc na to někoho přijímat. Vzápětí se mu však rozsvítila žárovička u hlavy a dostal nápad. Naprosto ženiálno-geniální nápad. „No, já tě nepřijmu, o tohle se stará mé služebnictvo. Jedna šedá vlčice spolu s černým vlkem tohle mají ve smečce na starosti, tak tě za nimi třeba zavedu, a když se jim budeš líbit, možná tě přijmou, já jim do toho ale mluvit nebudu,“ vysvětlil mu takovým tónem hlasu, že by tomu i jeho Alfa otec uvěřil! Aspoň si to teda Etník myslel. “Rozumíš, jakožto Alfa musím nějak zaúkolovat vlky ve smečce, aby jen tak nelelkovali,“ pokrčil lopatkami k sobě a nevinně se zazubil.
Po dalších Akiho otázkách Etney usoudil, že tohle bude na dlouho, takže se posadil. Mrskl ocasem, naprázdno přežvýkl a přikývl. “No to víš, že jo!“ nadšeně vyhrkl. Rád mu poví o své smečce, alespoň si ji bude moci vyfantazírovat podle svého. Vyfantazíruje si ji takovou, jakou by si přál jednou vlastnit a vést. “Moje smečka, Aki, leží na jihu této překrásné země. Rozkládá se na velkých travinách, které jsou hojná stáda zvěře na lovení. Najdeš tam samé šťavnaté jeleny, měkké laňky, malé i středně velké zajíce a dokonce v potůčku, který je – nečekaně, hehe – pojmenovaný po mně, najdeš i různé ryby. Etneovský potůček protéká přímo středem území mé smečky. Nedaleko se nachází les, takže tam nalezneš i stín v horkých letních dnech. A taky… Taky…“ Došla mu fantazie, zpanikařil. Očima zatěkal ze strany na stranu a nadechl se, aby svůj příběh dopověděl. Musel co nejrychleji začít mluvit, aby to nebylo moc nápadné! “No a taky je tam spousta vlčic, které čekají na takové vyspělé a silné jedince, jako jsi ty!“ ukázal na něj tlapkou a zachichotal se. Dobře jsem to zaobalil. Podle mě mi to šlo na jedničku. Tahle smečka by se mu v budoucnu moc líbila! Možná Asgaar jednou, až bude opravdickou Alfou, přesune právě na takové místo. Pozoroval Akiho a vyčkával na jeho reakci. Určitě je mnou a mým příběhem oslněn, spokojeně zamručel a olízl si čenich. “No a co ty, odkud vlastně pocházíš? Narodil ses ve smečce nebo toulavé matce? A narodil ses tady na Gallirei?“ vyptával se pro změnu zase on (tentokrát s opravdovým a nefalšovaným zájmem). Akiho naivita a hloupost se mu moc líbila, vlček se mu zamlouval. Rozhodl se, že si Akiho bude držet u těla…A třeba s ním bude i cestovat! Tento vlk, jak Etney usoudil, bude ideálním společníkem na cesty! Konečně někdo, kdo ho bude uznávat tak, jak se patří!

“Nevěděl, nevěděl,“ zabrumlal si sám pro sebe to, co před chvílí řekl Aki. “No jakto, že jsi nevěděl? Tohle, můj milý kamaráde, musíš předvídat! Musíš předvídat, že můžu být já třeba někde poblíž. Co kdyby se mi něco přihodilo, nechal bys mě tam a okomentoval to tím, že jsi zrovna spal?“ zakroutil nad tím nevěřícně hlavou. Trošku se teď choval, jakoby dotyčného vlka znal už celé měsíce, ve skutečnosti se však viděli jen nějakých pět minut poprvé v životě. To o vlčici přešel, daleko více ho totiž zaujala vlkova nadcházející slova o smečce. Etneyovi se rozzářila očka a jemně se uchechtl. “Ano!“ prohlásil pohotově, majestátně vypjal hruď a zamrskal svým huňatým ocasem ze strany na stranu. Stále tam stál tak pyšně s hlavou vztyčenou a do toho dodal pevným hlasem: „Mám svoji smečku!“ Nahodil zářivý úsměv jako z reklamy na zubní pastu a několikrát zamrkal, aby tomu dodal ten správný říz. “Jsem totiž... Alfa Asgaarské smečky!“ sice se na vteřinku zasekl, než to celé dopověděl, nicméně jeho hlas byl tak neoblomný a vyrovnaný, že o tom, co teď řekl, nešlo ani pochybovat. “Mám svoji smečku. Všechno mi to tam spadá pod tlapy, jsem hodně silný s dobrým strategickým myšlením a prostě... No přirozeně vůdčí typ! Můžu ti o té smečce povědět víc, kdybys chtěl?“ nabídl mu. Najednou si Aki získal jeho pozornost, takže Etneyův hlas se změnil z protivného a vyčítavého na přátelský a přívětivý. Své jméno samozřejmě chtěl přehnat a říct ho tak, aby působilo vznešeně, takže spustil s velkým, hlubokým nádechem. “Jsem Etney I. Asgaarský. Budoucí...ehm...“ najednou však nevěděl co by, takže se zakuckal, aby svoji nerozvážnost a to, že to nedomyslel, skryl. Chtěl říct budoucí Alfa, ale díky vlku si vzpomněl, že se teď jako Alfa představil. Najednou ho ale něco napadlo. Zajiskřilo mu v očkách a lajdácky se pousmál. “Budoucí Dablalfa! Víš, co to je?“ přivřel jedno oko a pohlédl na něj z větší blízky. Pak šeptem dodal: “To znamená být Alfa dvou smeček zaráz,“ několikrát přikývl, aby ho ujistil, že je to pravda a u toho se rozhlédl po okolí, jestli je jakože někdo nesleduje – jakoby to bylo přísně tajné. Sice se mu pod názvem Dablalfa skoro zamotal jazyk, ale musel něco narychlo vymyslet, no. Doufal, že to nezapomene, aby se ho Aki pak nezeptal a on nevěděl, o co gou. To by byl, panečku, trapas.

Ten vlk, který se probudil a posadil se naproti Etnymu, působil jako hlupák. On jen tak nepůsobí, on je IQÁČ. No a navíc, já tady na něj mluvím a on se až teď uráčil věnovat se mi. Trubkoš! Zlehka se zamračil a povytáhl obočí, aby naznačil, že jedinej, kdo tady je mezi něma blbej, je on. Kdyby nad tím ten hnědej náhodou uvažoval a napadlo by ho, že je to snad Etney. Etney totiž vůbec není blbej, kde že! Ale hnědej je blbej! Jo! “No jistě! Čekám tady už tak jednu vlčí zimu, konečně ses probral! A jak si to vůbec představuješ, spát tady u jezera, když jsem zrovna já na cestě, máš se mi věnovat! Co kdybych něco potřeboval? Co kdybych od tebe potřeboval pomoct, hm?!“ naštvaně si odfrknul. Teď jsem mu to dal, prohlédl si jeho kožich. Nebyl úplně špatný, vlastně mu barvou trošičku připomínal Yetera. Yeter, ten hajzlík, co na mě zapomněl. Ten budižkničemu, co mě vyměnil za vlčici, potichu si povzdechl. “Ptal jsem se, jestli jsi tady náhodou neviděl běžet sněhově bílou vlčici. Měla nádhernou, štíhlou postavu, elegantní pohyby, roztomilý kukuč a kvalitní srst,“ popsal vlčici, kterou si v hlavě vysnil. Rád by měl takovou partnerku, ta by se k němu hodila. Ne jak ten póvl tady kolem něj, ten kazí jeho image. Ta vlčice, kterou popsal, by ho vytáhla ještě o dvě třídy výš! (Kdyby to jen šlo, heh, Etney už je ve třídě dokonalosti první). “No a co tady vůbec pohledáváš?“ podezíravě si ho přeměřil pohledem. Třeba tu plánuje lovit ryby a Etney by mu to mohl všechno sežrat! Haha, ženiální plán od ženiálního ženiálce!

<< Asgaar - přes Medvědí řeku

Bez tak se tam všichni staraj jen o toho malýho ňoumu a nikdo si ani nevšiml mé přítomnosti. Jak že se to vůbec jmenovalo? Pionn? Lionn? Ne, asi spíš Pionn, snažil si vzpomenout, jak že se ta věc, ten jeho (dosud jím nepoznaný) bratr jmenoval. Opravdu nechtěl bratra. Měl za to, že se ho zlobivá a neférová matka měla nejdřív zeptat a poradit se s ním, jestli on, mistr světa amuleta, chce v rodině nové otravné, uštěkané a ohyzdné mládě. Bude kazit jeho image a reputaci! Musím se od té věci držet dál, usoudil, byl s tím prostě hned hotový. Však co jako! Jemu stačilo ke zbláznění to, že jeho sestra byla nýmand. On byl snad, kromě otce, jediný normální z rodiny. Nechápal, že rodina Asgaarských mohla být tak mimo, když on byl tak skvělý. Kde se to, ksakru, narodil? Beztak táta zakopl a na matku omylem spadl. Normální vlk by si o ni ani ocas neotřel, pak se mu to však rozleželo v hlavě. Nojo, je to jasný. Matka mu vyhrožovala, že ho zakousne, protože jinak si to neumím představit. Takový krasavec jako je on a taková plešatka jako je ona? Rázně nad touhle představou zavrtěl hlavou. Byla to přece jednoduchá rovnice = kdyby se otec nepodvolil, už by byl někde pod kytkama. Ale díky tomu, že se podvolil, se narodil Etney. A otec mu předal všechny jeho skvělé vlastnosti, proto je Etney teď tak bezchybný.
Aniž by si to uvědomil, dotlapkal k řece, kde její břeh byl klidnější než kdekoliv jinde. Měl štěstí. Bezostyšně se do řeky pustil a jako nějaký tank ji přebrodil až na druhou stranu. Matka není tak škaredá, ale je zkažená zevnitř. Navíc by mohla mít hustší srst, je taková opelichaná, chudinka, ušklíbl se. Pak se uchechtl a jedním větším skokem překonal jakousi lehkou bažinku nedaleko řeky. Rozběhl se vstříc Medvědímu jezeru, chtěl se podívat, jestli tam nebude nějaká kočka, kterou by mohl sbalit. Nedaleko jezera však zpomalil a zklidnil se, aby nebyl uhnaný. Nahodil frajerskou chůzi, zvedal tlapky hezky vysoko a u toho házel zadečkem ze strany na stranu. Kdyby to byl gayskej vlčina, nebo snad samice, dalo by se to pochopit. Ale proč tohle dělal pořádnej Alfa vlk, to nebylo nikomu jasné. No byl to prostě Etney. Dokráčel až k nějakému cizímu vlkovi a přejel ho pohledem. “Yo!“ snažil se o cool pozdrav. Zastříhal ušima a povytáhl jedno obočí, aby jeho výraz byl drsnější. “Neviděl jsi tu jednu štíhlou, bílou vlčici? Hledám ji, jsem její partner,“ pohodil namyšleně hlavou, jakoby chtěl odhodit afinu, co mu zavazí na očích. Ve skutečnosti by ale mohl odhazovat leda tak svoje ego, kterého bylo až nesmírně mnoho. Samozřejmě to byla lež, on partnerku neměl, ááále chtěl vypadat hustě. Zastával ten názor, že menší lži nikdy nikoho nezabily. Stál naproti tomu vlkovi a ještě jednou ho sjel pohledem. Teď mu teprve došlo, že vlk spí!!! Etney se plácl tlapkou do čela a zakňučel. Jak může ten hlupák spát, když jsem tu já a mluvím s ním!!!“ Naštvaně se zamračil a tlapkou do něj šťouchl. Pak se zohnul a následně si k němu přičichl tak, že se ho skoro dotkl svým vlhkým čumáčkem (jako takový polibek na přivítání, hehe). Kontroloval, jestli to náhodou není jenom mršina. Nebyla. Frkl a znovu do vlka rýpl. “Hey baady (nahodil pořádný, moderní tón hlasu), slyšíš mě?“ znovu na něj promluvil a čekal, co se bude dít.

Přechodit bolest? Cože?! Ta je ale drzá! Má mě podepřít svým tělem a postarat se o to, abych v pořádku došel do centra dění ve smečce. Pak by mě možná otec politoval, napadlo ho, ale v tom Gee odcupitala pryč se slovy, že se něco děje. “Meh,“ hlesl tiše. Zůstával dál sedět na zadku a koukal na mizející záda drobné Gee. Teprve až zcela zmizela z dohledu, se postavil na všechny čtyři a oklepal se. “Konečně můžu přestat s tím herectvím. Bylo to pěkně náročný a vyčerpávající, blah!“ nahodil zhnusený výraz. Snažit se vetřít se k vlčici, která mě ignoruje, to mě nudí. Jako, jak mě může ignorovat? Jsem to přece já, to nemá ani trochu úcty k mé velectěnosti? zamračil se, lehce zakroutil hlavou a vyrazil ven z lesa. Říkal si, že by ho asi teď Gee a nikdo ze smečky neměl nějakou dobu vidět. Tedy hlavně Gee, ta by si říkala, že se mu trn v tlapě vyléčil nějak rychle. A matka by určitě měla kecy, že nepomohl smečce, když se něco dělo. Na to konto prostě usoudil, že bude lepší se vypařit.

>> Medvědí jezero (přes Medvědí řeku)

// děkuji pěkně za akci, Lau :)

ÚKOL Č. 17

Vážení, přistupte blíže a pozorně poslouchejte! Já, Etney I., princ Asgaarský a budoucí král Gallirejský vám nyní představuji smečku, která prostě stojí za to! ASGAAAR! Hej ty, prcku! Sklapni a poslouchej! Takže, tahle smečka, vážení, jak jsem říkal, stojí za to! Z jednoho prostého důvodu – jsem jejím členem. Nepromeškejte tu šanci mě poznat, pokecat se mnou. Možná se dokonce staneme přáteli! Ale to jenom možná. Totiž spíš ne, ale i tak stojí za to přidat se k nám, když jsem ve smečce já! A pak můj skvělý otec a méně skvělá matka. A můj trapný bratr. Jen pojďte, čekáme Vás.

Můj hlas patří Arcanusovi a Blueberrymu :)

No, já na školu sice nekašlala a snažila se tam dva roky po sobě dostat, ale TSP nejsou moje silná stránka :-D nakonec jsem za to ale ráda, protože teď mám úplně nejvíc skvělou práci, kterou bych nevyměnila. Navíc jsem si zvykla, že mám stabilní příjem a nechtěla bych být zase jako za studentských dob bez peněz :-D maturitu mám (r. 2017), a od té doby se potuluji po různých pracích (brigádně, na zkoušku a tak). V březnu 2019 jsem ale našla tuhle topovku :D a snad tu budu ještě pár desítek let :D
A ohledně plánů tak jako... plánů v životě :D začala jsem chodit do fitka, baví mě to. Snažím se k tomu trochu správně jíst, ale to mě nebaví a nejde mi to :D Protože miluju sladkosti ale tak :D snažím se to aspoň omezit a to jídlo během dne jíst vyvážené a ok. Přes rok pořád trénuji malé gymnastečky, v srpnu jedu na soustředění a prostě miluju svůj život! :D halelujah :D

1 a 4

// opravuji :) s požehnáním od Skyl :D

Nazdar!...No kdo to je?!...No mozek, kdo jinej!!...No ajooo mozek, jasně! Neuvěříš, ale už jsem se bál, že žádnej nemám, že mě opustil!...Né ježdá, neblázni, nikdo tak blbej mozek nechce, za kým bych asi tak jen šel? Nemusím se ale přece furt ozvýat…Nom, aha, no ale někdy bys mi mohl přijít na pomoc, podat pomocnou mozkovnu! Normálně tehdy, když jsem se hádal s Duncanem, ses na mě prachsprostě vykašlal, mozku mozkovatej! Neříkám, že musíš furt, koneckonců se obejdu bez tebe, ale kdybys mi pomohl aspoň trochu, třeba bych Duncana umluvil a Lethia by si vybrala mě…Nechutné, Lethia? Nějaká Lethia, vždyť stejně byla hnusná a zavšivená, já jsem ji viděl, měla křivý nohy zadní a k tomu i divnej rypák…Nekecej blbosti, mozkovno, jak jsi ji mohl vidět, když jsi uvnitř mojí hlavy?...Nekecám, fakt jsem ji viděl přes tvoje oči…Nene, ty můžeš vidět přes moje oči? No, jak to jako zvládáš?...Normálně, prostě… jsem tvůj mozek, ty blbečku…Neříkej, to bych bez tebe nevěděl, inteligente…Nenadávej mi, sám seš inteligent! Nemrkneš a já tě tááákhle rychle kousnu!...Nemůžeš mě kousat, jsi můj mozek! navíc jsem si myslel, že jsme kamarádi, ale ty na mě v poslední době úplně dlabeš, byly přece doby, kdy jsme si společně povídali a byli spolu, mozku debilní!...No to samozřejmě byly ty doby, ale už jsou fuč, kdybych byl s tebou, neoplýval bys takovou dokonalostí, víš? No tak chápeš už?...No chápu, je samozřejmý, že jsem dokonalej, ale myslíš, že jsem i krásnej?...Nepochybně, tys neviděl ty krásný a štíhlý, elegantní tlapky?...Náááh, samozřejmě, že viděl, ty jeden lichotníku!...No, tak vidíš, a teď jdu spát...No tak dobrou, někdy se zase ozvi, občas potřebuju helfnout, znáš to, ne?