Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Nejradši bych mu jednu vrazila!! :D :D

<< Zlatavý les

Doběhl tedy do lesa, který byl opravdu velký. Musel zpomalit, aby nezakopl o nějaké pařezy, klacíky, kmeny a vlk ví, co ještě. Nechtěl mít zmalovanou držku, přece jen to byl někdo, ne nikdo! Někdo! Povytáhl bradu směrem k obloze a pyšně vzdychl. Ještě že byl tak skvělý, takový bourák. Neuměl si představit, jaké by to bylo, kdyby to byla nějaká tulácká nicka. Děsivá představa.
V lesíku došel až k jakési pěkné skalce, odkud vytékala úplně čistá a průzračná voda. Očka mu zazářila, byla to nádhera! A navíc dostal žízeň, takže se sklonil a zhluboka se několika velkými doušky napil. Lesem se ale táhl dětský hlásek a chichot, takže okamžitě zpozorněl, nastražil uši a zíral před sebe. Kapičky vody, které měl na čumáku kvůli tomu, jak se občerstvoval, mu kapaly dolů na zem a sem tam dopadly i na mokré tlapky. V lese se mu líbilo, neboť tu tolik nepronikl otravný a studený déšť a vítr. Vydal se po sluchu a zanedlouho se přikrčil k zemi. Z dálky už viděl kosťovlka a kosťomládě. Když se nad tím ale zamyslel, připadali mu povědomí. Kde jsem je jenom viděl? Narovnal se a zamířil přímo k nim. “Hej, kostliblbci!“ oslovil je. “Někde jsem vás už viděl. Ale nemůžu si vzpomenout kde. No, ale to je jedno, přišel jsem vás šťouchnout, abyste se rozpadli a nehýzdili dál náš svět!“ bručel na ně nepřátelským tonem. Shlédl na to mládě, to mu tím svým poskakováním a halekáním drásalo nervy až do… No od tam, kde nervy začínají, až tam, kde končí. Prostě po celé jejich délce, a že měl pořádně dlouhé nervy v těle! Rozmáchl se a tlapou do mláděte udeřil tak silně, že odletěl dva metry a rozbil se o jeden z mnoha stromů zde. Samozřejmě, že neměl ani tušení o tom, že je to jeho otec a hnusný bratr (no, i kdyby to věděl, bratra by i tak nejspíš uhodil, byl totiž otravný). Nemůžu si vzpomenout, kdo to je, všichni ti kostlivci vypadají úplně stejně. Místo těla kosti a místo hlavy lebka, odfrkl si a nabral svým mohutným tělem i toho dospělého. Sice se nadřel trochu víc, jak u mláděte, ale i tak se dospělý rozpadl na malé kosti. “A už tady neoxidujte!“ pronesl naštvaně, ještě jednou si ty dvě hromádky prohlédl a vydal se zase pryč. Těším se, až se pochlubím otci, jak sem šikovnej!!! Byl teď spokojený, hlavně teda proto, že se ten malý tak nabral o ten strom, to Etneyovi dělalo moc dobře. Opravdu moc moc dobře. Byl zase totálně happy.

>> Náhorní plošina (přes Údolí morény)

<< Kopretinová louka (přes Ohnivé jezero)

Možná, že otec by to věděl! Ten taky ví všechno! A nebo… Nebo možná Život nebo Smrt! Ale co když tohle zařídila právě ta Smrt?! Z myšlenek jej vytrhlo to, že uslyšel ptačí zaštěbetání a hlasité mávání křídly někde ve stromech, lekl se. Uskočil do strany a ztuhnul, přičemž se mírně přikrčil. Koukal kolem sebe, skoro ani nedýchal. Když bylo zataženo a pršelo, všechno bylo takové tmavé a děsivé! Navíc to nečekal, soustředil se jen na svoje myšlenky. Když se stále nic nedělo, narovnal se, vydechl a oblízl si čenich. Vážně chci domů, utvrdil se v tom, co si myslel před malou chvílí, a dal se znovu na cestu. Minul Kopretinovou louku, kde vládl příjemný klid a mír. Kdyby s sebou měl nějakou vlčici, jistě by tu s ní měl techtle mechtle, bylo to tu opravdu romantické! Celé poseté květinami. Neměl ale čas se zdržovat, neboť cítil, že kostíci jsou už opravdu blízko! Mířil k Ohnivému jezeru, kde byl naopak zase těžký vzduch a nepřiměřeně velké teplo. Jako v pekle! Začínal pomalu věřit na vlkočerty a vlkoďábla, o kterých mu povídala maminka, když byl ještě malý. Od Ohnivého jezera to ale už bylo jen kousek do lesa, který díky bohu znal, takže se v něm nemusel ničeho bát. Zvesela si poskočil a přidal na rychlosti.

>> Vrbový lesík

<< Ježčí mýtina (přes Tenebrae)

A další řeka. Etneye už zebaly tlapky. Nebylo zas takové horko, aby musel pořád přecházet ledové řeky. Navíc stále pršelo, bylo zataženo a nevypadalo to, že by mělo jen tak přestat a vysvitnout sluníčko. Počasí mu fakt na těchto cestách nepřálo. Nejradši by si teď zalezl do jeskyně domů a přitulil se k otci. Dlouho se k nikomu netulil. Přísahal si, že jak tohle všechno přejde, navštíví zase rodinu, seznámí se s tím zpropadeným mrňousem a pokusí se najít Severku s Matali, jeho jediné dvě kamarádky. Ale bude zase všechno někdy ještě normální? Budu zase normální vlk? Nebudu čarovlkem už navěky? A co otec? Je normální vlk a nebo je taky nějaký jebnutý? Možná z pekla vzešel ďábel a celou Gallireu proklel!! vymýšlel teorie, jak by to mohlo být, a proč se vlastně změnil na čarovlka. Chtěl by se na to někoho zeptat, ale vůbec nevěděl, koho.

>> Zlatavý les (přes Ohnivé jezero)

<< Zubří vysočina (přes Řiční eso)

Od planinky, která byla obklopená lesíky, se dostal zase k říčnímu esu, které překročil nedávno. “Zase se setkáváme!“ zahalekal a mávl tlapkou směrem k vodě, jakoby ji zaklínal. No, když byl teď ten čarovlk, musel se trochu ponořit do jeho vyfantazírovaného světa, ne?
Odpočatý a překypující novými silami, které získal při odpočinku, když byl zmražen, se do vody pustil a přebrodil ji. Za tokem řeky se oklepal, ještě jednou se ohlédl za sebe a poté se rozběhl na mýtinu, kterou už taktéž moc dobře znal. Tak jako jiné části Gallirei v krátké době tuto oblast navštívil už hodně krát. Navíc tipoval, že za tu dobu, co bude probíhat honba za kostíky, se tu ukáže ještě několikrát.

>> Kopretinová louka (přes řeku Tenebrae)

<< Studánky (přes Elysejká pole)

Sice se od těchto míst vzdaloval, nicméně ještě než stihl utéct, překvapila ho nemilá a nezvaná návštěva. Etney se na ni zašklebil a už už se nadechoval, že ji pošle do pekel pekelných, nicméně Duch zřejmě neměl času nazbyt a Etneye bez jakýchkoliv řečí zamrazil. Chudáček musel zůstat trčet na jednom místě. Super! Tak takhle se asi cítí kostlivci, které zničím?
Když konečně rozmrzl, mohl se vydat na cestu. Rozhlédl se kolem sebe, aby se ujistil, že tu není ještě někdo, kdo by ho mohl zmrazit, a potom, když usoudil, že není, přidal do kroku. Tak kde můžu najít další kostlounky? potřeboval by asi nějakou vlčí mapu s místy, kde budou kostlouni vyznačeni. Jak tak šel, uvědomil si, že už to tu tak děsivé není a mohl se konečně pořádně uvolnit. Ten stresující pocit z nového neznámého místa vyprchal z jeho těla ven. Vlastně mu to tu připadalo i poměrně pěkné – takový palouček obklopený lesíky. Kdyby tu nebyl sám, ale s nějakou přitažlivou sexy čarovlčicí, a nespěchal by dál kvůli honbě za kostíky, jistě by se tu více porozhlédl a prozkoumal to tu, nicméně nyní nechtěl ztrácet čas. Pousmál se, v duchu si slíbil, že se na tuhle pěknou planinku jistě v brzké době vrátí, a vyrazil.

>> Ježčí mýtina (přes Říční eso)

<< Vysoká strž

A jak tak pelášil, po cestě smetl dalšího kostlivlka, jež se nacházel na prapodivně prapodivném místě. Celé tohle okolí bylo divné, už se těšil, až odsud opravdu vypadne. “To musím říct tátovi, co jsem to našel za divná místa,“ zahuhlal si pod vousy a doufal, že už sem hooodně dlouhou dobu byť jen tlapkou nevkročí. Nicméně, mohl si gratulovat, na tomhle divném místě přepral rovnou dva kostlouše! Juhu! Radostí si povyskočil - zadníma tlapama kopl směrem dozadu a zadkem směrem nahoru jako malé, nezbedné vlče. Pak přidal do kroku a začal se od těchto divných míst vzdalovat.

>> Zubří vysočina (Přes Elysejské pole)

<< Jezevčí les (přes Houštiny)

Les ho však vyvedl na ještě míň příjemné místo, než kde byl doteď. Dostal se mezi vysoký porost čehosi divného, kde nemohl pořádně ani chodil. Sakra práce, chci odsud už pryč!! Začal se rozčilovat a pomalu jej pohlcoval chaos. Přidal do kroku, tedy vlastně se dal do běhu, aby z této divné oblasti byl co nejdříve pryč. Terén se začal zvyšovat a najednou, aniž by si to uvědomil, běžel do kopce. S myšlenkami „kde to zase je“ se snažil najít cestu pryč. “Ksakru! Ještě spadnu dolů“ sykl skrze zuby naštvaně a zahleděl se dolů na protékající řeku. Byl hodně, hodně vysoko.
Otočil se, že půjde hezky rychle pryč, ale v tom se za ním objevil další Kostloun. Etneyovi zazářila očka radostí, že našel dalšího a vrhl se proti němu. Zcela zapomněl na chmurné myšlenky, které měl před chvílí v hlavě a vzpomněl si na ně zase až potom, co se Kostlivlk rozpadl na malé kostičky. “A máš to!“ štěkl na něj, jakoby kostlivlk něco snad provedl. Už se však nijak neradoval, otočil se ke kostičkám zády a pelášil pryč z tohoto nebezpečně vysokého místa.

>> Studánky

<< Ježčí mýtina (přes Říční eso)

Etney se pomalu dostával do částí Gallirei, které neznal. Ještě je nikdy nestihl prozkoumat a nikdy je nenavštívil, to ho děsilo. Z klusu přešel do kroku, našlapoval pomalu a opatrně a rozhlížel se kolem dokola. Překročil další řeku, která mimochodem byla plná písku a kamínků, a pokračoval dál. Nožky ho vedly až do lesíka, který nikdy dřív neviděl. “Hustý!“ hlesl fascinovaně. Zkoumání ho bavilo, ale přitom se mu zvědavý pocit mísil s pocitem strachu a obav. Ohlédl se za sebe a pak pokračoval dál. Les byl listnatý, a to pro Etneye znamenalo jediné - dobrá skrýš před nekončícími hromadami vody, co padala z oblohy. V lese však přidal do kroku, neboť se nerad zdržoval v neznámých místech sám a ještě ke všemu v místech, kde neviděl pořádně kolem sebe (kvůli hustě rostlým stromům) a tak nemohl zkontrolovat terén.

>> Vysoká strž (přes Houštiny)

<< Kopretinová louka (přes řeku Tenebrae)

Přes Kopretinovou louku se mu šlo opravdu hezky. Bylo to tak příjemné a uvolňující prostředí plné klidu, míru a ticha. Doťapal až k řece a zaradoval se. Konečně mohl umýt to bláto ze svých tlapek. Vstoupil do ní a nechal tok, aby udělal svoji práci. Mezitím se občerstvil a tím i zchladil a vyšel z řeky ven. Tlapky měl zase čisté, ale bylo to asi stejně jedno. Kožich měl zmáčený deštěm a tak se na něj lehce nalepil jakýkoliv bordel a jakékoliv letící smítko. Rozhodl se, že si chvíli odpočine, takže se vyvalil do trávy na druhé straně řeky, zaposlouchal se do šumění vody a kapek dopadajících na hladinu řeky, a načerpával potřebnou energii.
Až se cítil dost odpočatý, tep i dech se mu po dlouhé cestě zklidnil, zvedl se a oklepal ze sebe nečistoty. Byl nyní zcela připraven, mohl se vydat dál a to rovnou poklusem! Začal se vzdalovat od Kopretinové louky a přibližoval se k Ježčí mýtině. Říkal si, že už podivně dlouho nenarazil na žádného kostliváka, jakto?! Musel lépe hledat!

>> Jezevčí les (přes Říční eso)

<< Středozemní pláň (přes Ohnivé jezero)

Už ho unavovalo, jak míjel a přecházel pořád přes ty samé oblasti. Támhle to je Náhorka, támhle zase vlčí máky, teď Ohnivé jezero. Připadal si, jakoby snad kroužil kolem dokolečka. Rozhlédl se, aby se ujistil, že fakt jde jinudy a nekrouží tu. Až usoudil, že jde správně, vyrazil a zamířil od jezera pryč. Bylo tu takové horko, a kvůli dešti sražený, nedýchatelný vzduch, tak hrůza! Chtěl co nejrychleji pryč!
Zamířil na louku, kterou už jednou, kdysi, navštívil. Už si nepamatoval, za jaké situace a s kým, ale měl za to, že když začínal randit s Casipou. Nojo, Casipa. Kde je jí asi konec? vzpomněl si na vlčici, co se na něj přilepila jako to bláto na Náhorce na jeho nohy, a pak jej z ničeho nic opustila a už se nikdy neukázala. Rodina měla pravdu, vybavil si ten moment, jak ji otec nechtěl přijmout hned do smečky skrz to, že ji ani on ani matka neznají. Teď už pochopil, proč to tak udělali.

>> Ježčí mýtina (přes řeku Tenebrae)

<< Kamenná pláž (přes Náhorní plošinu)

A zase chudák dorazil na stejné místo, které proskákal jako laňka. Zase bude mít špinavé tlapky a zase bude nešťastný. Snažil se najít okliku, aby nemusel přes to bláto. Pak šel různě po špičkách, po třech nohách, zkoušel to i šaškovsky po dvou, ale nakonec to všechno vzdal. Z Náhorní plošiny, kterou už znal jako svoje boty, přešel přes další louku - Středozemní pláň, kde se mu na zablácené tlapky nalepila ještě tráva a jiný borčus. Energii a rychlý krok vystřídalo naštvání a rozmrzelý výraz. Super. Úžasný! Zpropadenej déšť! Nadával si v mysli, nicméně pokračoval dál v cestě. Šel však pomalým krokem, potřeboval si chvíli odpočinout. Nechtěl zastavit úplně, ale zase už nemohl běžet, takže prostě šel odpočinkovým krokem. Déšť ho mezitím už celého promočil a ze srsti na hlavě mu do očí stékala voda. Nepříjemné!

>> Kopretinová louka (přes Ohnivé jezero)

<< Náhorní plošina

Ze zabahněné oblasti úspěšně utekl a lepivý povrch nahradily tvrdé kamínky. Zpomalil do klusu a koukal pod nohy, aby na nich neuklouzl. Přece jen oblázky měly rovný, kluzký povrch a ještě do toho pršelo, takže mokré kamínky se rovnaly nabitý čumák! Nabitý KRÁLOVSKÝ čumák, a to Etney neměl zapotřebí. Zamířil rovnou k řece, kde byl trochu klidnější tok vody a pomalinku do ní vlezl. Nechal si ošplouchnout zabahněné tlapky a děkoval za něco tak skvělého, jako je voda. Kdyby měl zůstat špinavý ještě o něco déle, radši by se zahrabal celý pod zem. Jak tam tak stál, sklonil hlavu a začal vodu z řeky pít. Sotva do sebe dostal pár doušků, vyrušil ho nějaký pohyb a závan pachu. Okamžitě přestal pít, zvedl hlavu a zbystřil. Rozhlédl se kolem sebe a nedaleko řeky spatřil běžícího kostlivlka, jak táhne pryč (Etney usoudil, že se jeho úžasné maličkosti lekl a proto se dal na útěk). Ani náhodou! Rozběhl se za ním a vycenil naštvaně zuby. Přece ho nenechá utéct! Na kamínkách už mu za tu krátkou chvíli, co běžel a honil kostlivce, párkrát ujela tlapka, ale naštěstí měl další tři tlapky, na kterých stál, a vybalancoval to. Když vlka dohnal, vrazil do něj svým mohutným, košatým hrudníkem a vlk spadl na zem. Kostičky se rozpadly a Etney tak ulovil dalšího kosťouna. Spokojeně se na své dokonané dílo podíval a následně odkráčel pryč a u toho si gratuloval, jaký má ale veliký talent. Měl by získat titul „Král Gallirejský, princ Asgaarský a syn Arcanusův Etney I., nejúspěšnější lovec kostlounů ever!“. Zamířil tedy pryč odsud s plánem ulovit někoho dalšího. Na Akiho, a také na svůj hlad, už dočista zapomněl. A zapomněl taky na to, že míří zase na louku, kde si před chvíli zašpinil své královské tlapky, které si teď umyl.

>> Středozemní pláň (přes Náhorní plošinu)

<< Ohnivé jezero - přes louku vlčích máků

Cesta mu utíkala rychle, byl plný energie a nepociťoval únavu. Sice jeho nemotorné tělo vypadalo, že sotva běží a jazyk měl až na hrudníku, ale to byl jen klam! Stále měl energie za dva a mohl pokračovat v honbě za kostivlky. Musím jich chytit co nejvíc a pak třeba vyhraji vlkohár za první místo! A taky mě Gallirejský bůh, co vidí všechno, bude pasovat na nejlepšího chytače kostlivlků! pousmál se nad touhle myšlenkou a nahodil spokojený, blažený výraz. To by bylo super, kdyby konečně někdo ocenil jeho dokonalost!
Od horkého Ohnivého jezera už odběhl a nyní překonával loukou vlčích máků, která ale začínala být celá zabahněná a jemu se začaly propadat tlapky. Celou dobu totiž pršelo a půda už to nevydržela a suchá hlína se měnila v tekuté, lepivé bahno. Pohlédl na své tlapky a zhnusil se nad tím, jak je špinavý. To musím umýt! Rychle! zděsil se a začal skákat v blátě jako laňka, neboť se mu špatně vytahovaly ven jeho pohlcené tlapky, a díky výskoku vzhůru a do dálky to šlo daleko lépe!

>> Kamenná pláž

<< Tajemná louka - přes Ronherský potok

Běžel rychle dál a dál podél potoka. Věděl, ze miri zpet k Ohnivemu jezeru, kde uz jednou pred kratkou chvili byl, ale ted mu to kupodivu vůbec nevadilo. Hlavu mel plnou myslenek na kostlovlky, ktere jeste musi pochytat. Ze jsou jeste nejaci dalsi carovlci a maji za ukol take pochytst kostlovlky, o tom nemel ani tuseni. Mel proste dojem, ze je na vsechno sam a tak hnal a hnal, aby toho stihl co nejvic. Tohle je snad prvni aktivita, kterou bral vazne. Jindy vse hazel na ostatni a vsemu se jen smal a bral to na lehkou vahu, ale ted ne. Ted jakoby ho neco pinklo do mozku a on se cely od zakladu zmenil. Najednou mel chut zmenit Galli svet. Mel chut zachranit ho od vseho zleho. Mozna to bylo tim, ze se diky velkymu Dynakovi zmenil v carovlka a velkej Dynak mu aji zmenil mysleni. No Etney o nejakym velkym Dynakovi nemel ani tuseni, on ho tehdy u řeky, kde byl s Akim, nevidel. Jen se zmenil a uvedomil si to diky odrazu, ktery videl ve vode. Bezel a bezel, aby si splnil svuj sen. Ten sen byl: Velky kral Etney I. zachrání Gallireu od vseho zleho!! Třeste se, kostlivci!

>> Nahorni plosina (pres louku vlcich maku)

// psano pres mobil, pardon za pripadne chybky, a taky to, ze je to bez hacku :D to by bylo moc narocne - zrusila jsem si samoopravy, nebot me stvaly xD