Příspěvky uživatele

< návrat zpět

V prvé řadě děkuji za akci, byla super :) V té druhé díky za všechny super odměny

1. kategorie
nová magie od Smrti - elektřina
1x hvězdička do vytrvalosti
25 ametystů

2. kategorie
1x hvězdička do rychlosti
60 oblázků
10 ametystů

3. kategorie
25 ametystů

// vím, děkuji za upozornění. Ale pro Mari to platí až ve chvíli, kdy na ni život promluví :D

// post o mně? hned si ho jdu přečíst :D

// Gratulace :) Btw Nym, to je super :D

<< řeka Tenebrae

Od řeky doběhl kamsi mezi husté stromy, kde musel zpomalit, aby si nezlámal pacičky. “Yuh, hustý!“ pronesl fascinovaně. Tenhle les byl skoro tak krásný, jako les Asgaarský, odkud pocházel. Ale třesky plesky, nic a nikdo nemá na Asgaar, umínil si.
Během cesty si všiml dalšího kostíka, kterého rozrazil a ten se rozpadl na částečky. Les se mu však moc nelíbil, a proto se tu nehodlal dál zdržovat. Poté, co přemohl kostíka, se otočil na tlapkách a vyrazil z lesa pryč zpět k řece. Když k ní doběhl, občerstvil se studenou, čistou a vynikající vodou a klusem mířil až na Ježčí mýtinu, kde si chtěl chvíli odpočinout.

>> Ježčí mýtina (přes řeku Tenebrae)

// Azola chycena

<< Ohnivé jezero (přes Kopretinovou louku)

Od Ohnivého jezera přes Kopretinovou louku doběhl až k řece Tenebrae, kterou musel přebrodit. Opět si tak namočil tlapičky, ale naštěstí si našel poměrně mělké místo, takže voda sahala jen po kotníčky. “Já jsem opravdu někdo! Ti dva čarovlci vůbec nevěděli, co s tím zpropadeným kostlivcem mají dělat! Ale já jsem přilítl jak ta nejsilnější vichřice a pomohl jsem jim!!“ Fantazíroval si a představoval to, co se nestalo. Tedy jistě, kostíka porazil, ale bylo to trochu jinak, než jemu se zdálo. Nicméně pokračoval vesele v cestě dál a díky dobré náladě mu bylo i do zpěvu, takže si broukal.

>> Tmavé smrčiny

// :´D

<< Náhorní plošina (přes Středozemní pláň)

Doběhl až k jezeru, které za posledních pár chvilek navštívil už nespočetněkrát. Nezdržoval se tu, jezero se mu nelíbilo, celá oblast mu byla tak nějak nepříjemná. Jezero oběhl a pokračoval svým tempem dál v domnění, že brzy potká dalšího kostíka, kterého by mohl smést z povrchu zemského. Ještě ho celo dobu nenapadlo, že to jsou furt ti samí kostíci dokola, že se vždy znovu postaví. On si prostě myslel, že tu jsou noví a noví kostíci, úplná armáda kostíků! Chtěl je tedy vyprovodit z tohoto světa v dobré víře. Nechtěl tu nezvané hosty!

>> Řeka Tenebrae (přes Kopretinovou louku)

<< Náhorní plošina

Spokojeně si to ťapal od Kamenné pláže k Náhorní plošině s vědomím, že určitě brzy někoho najde. Však na Kamenné pláži už mu kostivlk i přišel sám naproti! A pak se to stalo – všiml si hloučku vlků, jež stáli na Náhorce. Dva s kloboukem a jeden kostík. Teda!! Ten kostík je asi oxiduje! Asi je ovládá a oni jsou tak bezmocní, že se nemohou ani pohnout! Rozběhl se ke skupince a už z dálky křičel: “Zachráním vás, pokrevní bratři!!!“ Sice vůbec nevěděl, o koho se jedná, ale vem to čert. Nikdy ty čarovlky asi neviděl, necítil teď ani jejich pach, nehodlal se tím prostě zabývat. Přiřítil se ke skupince s křikem “Yooodleeeyiii!“ a vrazil do kostlivce, který se na to konto rozpadl na kostičky. Etney dva čarovlky oběhl dokolečka a zazubil se. “Zachránil jsem vás, bratři! Tak Adios!“ Rozloučil se a už pelášil pryč. Očka se mu leskla nadšením a tělo bylo plné energie. Jsem bůh! Určitě to bylo díky tomu, že mu nějaký kouzelný anděl přičaroval ten domeček na spaní.

>> Ohnivé jezero (přes Středozemní pláň)

// chycena Wizku

Když se Etney probudil, tyčila se nad ním mohutná stavba ze dřeva a pod ním byla měkká zelená travička. Zvědavě na to koukal a zkoumal to, zatímco ušima rejdil ze strany na stranu, jestli nezaslechne nějaké zvuky. Kdo to asi udělal? Nějaký anděl mě zachránil před lijáky! Vycítil, že jsem dobrým vlkem a zachránil mě! Blaženě se usmál a zavrtěl ocasem. “To musím říct tátovi! pošeptal a vylezl pomalu ze svého nového úkrytu. Jakmile vylezl, úkryt se rozpadl. Etney leknutím uskočil vzad a nevěřícně to pozoroval. Nějaké čáry! Magie a čáry!! Přiblížil se ke zhroucené dřevěné stavbě a přičichl si k ní. Pachově mu nic a nikoho nepřipomínala, nicméně svůj účel splnila – byl vyspinkaný do růžova a suchý. Vzhlédl nahoru k obloze a poklidně vydechl – obloha už byla čistá a bez mračen! Už nebude liják! Vesele poskočil a vydal se na lov dalších kostíků.

>> Náhorní plošina

// Marička chce být s Newlinkem společně na osudovce!

<< Náhorní plošina

Tak proběhl z Náhorní plošiny zpět na Kamennou pláž v domnění, že tam najde nějaký lepší úkryt, když jsou tam kameny. Na Náhorní plošině nic moc nebylo, musel tedy hledat jinde. No ale to by vlk neuvěřil, přímo do cesty mu vběhl další kostliváček. Etney byl nejdříve překvapený, protože naproti mu ještě nikdy žádný nepřišel. Pak se však vzpamatoval a ihned zareagoval, rozložil ho na kostičky tak, jako rozložil toho na Náhorce, a nakonec se rozběhl s lišáckým úsměvem pryč. Už mi i chodí naproti, no výborně! Doteď jsem honil spíš já je, ale už pochopili – a že bylo na čase – kdo je tu pánem! Žádnou jeskyňku nenašel, takže se nakonec musel spokojit s jakýmsi hustým křovím na okraji Kamenné pláže. Sice to nebylo úplně ono, ale zalezl si co nejvíc dovnitř a trochu ho to před deštěm skrylo. Suché místo by bylo lepší, ale už se mu to nechtělo hledat.

K ránu se obloha znovu zatáhla a spustil se silný liják doprovázený studeným větrem. Etney se začal pomalu probouzet a uvědomil si, že spokojeně prospal celou noc. Postavil se na nohy, oklepal se a s protáhnutím ztuhlého těla zívl. Srst měl okamžitě celou zmáčenou a začínalo mu být opět chladno. To jsem spal tak dlouho? To už určitě všichni kostlivlci utekli! rozhlédl se kolem sebe, přičemž chtěl vyrazit více na jih, kde delší dobu nebyl, ale zahlédl poblíž sebe stopy kostiváckých nožiček. “Vuhu! To tady nemůže být dlouho!“ zajásal a vydal se na cestu vedle nich, stopoval je a věřil, že ho stopy dřív nebo později dovedou k cíli. A to, že tu stopy nemohou být dlouho, odvodil z toho, že je déšť. Kdyby tu byly dlouho, déšť by je smazal.
Po chvíli stopování už z dálky spatřil bílé křehké stvoření, jak se potácí na rozmočené zemině. Déšť ze všeho, z čeho šlo, vytvořil bláto a to nepříjemně pohlcovalo tlapy vlků i nevlků. Etney však neváhal a rozběhl se kupředu. Tělem kostlivce zezadu rozrazil, ten se rozpadl na malé kostičky a princátko zajásalo radostí. “Tohle mi jde, to mě baví!“ Rozběhl se dál vstříc nějakému dalšímu protivníkovi. Pak ale měl v plánu schovat se, neboť chlad ho pořád nepříjemně zužoval a připomínal mu, že brzy prochladne, pokud se neschová. Déšť a zima dohromady, to prostě nešlo.

>> Kamenná pláž

// Děkuji za akci! :)

<< řeka Mahtaë (jih) - přes Kamennou pláž

Až doběhl na Náhorní plošinu skrze řeku Mahtaë, kterou před chvílí běžel, když stopoval kostiváka, zastavil. Náhorní plošina mu dala jasně najevo, že už doběhl více na jih, že je tu teplo a bezpečno. Našel si nějaké útulnější místečko vedle jakéhosi kamene, co tu na plošině byl a schoulil se do klubíčka. Svaly se mu v tu ránu uvolnily a on si konečně mohl po té dlouhé cestě odpočinout. Zívl, zavřel oči a do minuty se ponořil do říše snů. Byl unavený – fyzicky i psychicky. Svaly mu postupně během cesty vypovídaly službu (už na Sněžných horách to cítil) a mysl plakala a prosila o chvíli odpočinku. Teď už ale bylo všechno v pořádku a Etney konečně mohl načerpat na další lovení novou energii.