Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Co znamená choulostivý? Je to dobrý nebo špatný? No, ale zmínila tam, že mám královský zadek, takže je to asi dobrý. Královská choulostivá řitinka, hehe! Přikývl na tu pěknou řeč své sestry, aby ten fakt o choulostivém zadku potvrdil, i když vlastně vůbec nevěděl, co to znamená. “Přesně tak! Takže nám je sem okamžitě, ale O-KAM-ŽI-TĚ do...ve...hehe...totiž....nooo, radši nic.“ S přihlouplým výrazem a poťouchlým úsměvem na tváři se nakonec raději odmlčel, když uslyšel tu větu o Ragarských duších. Copak v každém lese žijí duchové? Co to sakra je? To není možný! Awnay mi určitě kecá, musím se zeptat doma otce! Nebo možná... možná raději Laury, nenápadně se porozhlédl kolem sebe a pro jistotu i stáhl ocas mezi nohy, aby mu případně nějaký duch nevletěl zezadu kakací dírkou do těla. Od teď se zase cítil mírně nejistý. Jeho postoj se z hrdého a sebevědomého vlka rázem změnil na ťulínka poprděného. Stál tam jak jahůdka, jak totální jojínek, uši připlesklé na krku, ocas mezi nohama a oči mu neustále ujížděly do stran, jak tak horlivě kontroloval svět kolem sebe. Kdyby se někde něco šustlo, vyletěl by z kůže! “Vítání?“ zopakoval jemně pohrdavým tónem hlasu a povytáhl obočí nahoru. On se přece dobrovolně nebude zdržovat někde, kde létají zabijáčtí duchové padlých předků! “Jistě na mé kamarádky rádi...milerádi počkáme!“ řekl to, protože jeho sestra měla v plánu na Severku s Matali počkat. Museli přece tahat za jeden provaz, jsou sourozenci, ne? Nicméně i po tomto rozhodnutí a přivítání ve smečce zůstával stát na místě bez hnutí. Je tu ta možnost, že když pohnu tlapkou, chňapne mě zespod duší břečťan, obmotá mi nohy a vcucne mě do pekla!! Padlý břečťan, který uschnul zaživa pod náporem slunečních paprsků!! zděšeně vykulil oči. Kéž by tak všichni kolem věděli, co se mu honí hlavou. Takže... my počkáme přímo zde!“ vyštěkl z ničeho nic. Odmítal udělat byť jen krok do strany. “Kdyby nás náhodou Severka obecná a Matali veverkovská nemohly najít,“ osvětlil své náhlé rozhodnutí vymyšlenou lží. Nezapomněl svým kámoškám dodat ke jménům jejich tituly, které jim vymyslel už tehdy na jejich společné výpravě. Teda aspoň doufal, že to nespletl. Už si přesně nepamatoval, která z nich byla veverka a která obecná. Hehe.

// Severko, ááááw a Etney je nesmírně šťastný, že jsi zpátky! a já taky.

Ahoj všem! Tak já…to alespoň zkusím, abych pak nebyla zklamaná, že jsem to nezkusila :D

Chtěla bych se přihlásit do konkurzu a získat tak možnost již pátého – a také posledního T.T charakteru. Je pravda, že poslední měsíc má aktivita byla dost tristní, ale to bylo skrz osobní důvody v reálném životě (no, to určitě má jednou za čas každý, takové ty depky). Nyní se má aktivita naplno vrací a mám chuť vdechnout život zase někomu dalšímu <3 Nechci si vyrábět úplně nový charakter bez známostí, spíš bych chtěla svůj slot věnovat někomu, kdo zde chce mít hrající dítě či sourozence
Na hře jsem už od Silmarionu, náš vlčí svět opravdu miluju a neplánuji skončit. Za Haruhi jsem jeden čas měla „hrací depku“ a nevěděla jsem, jak s ní pokračovat, nicméně díky zimnímu teroru :D a lavině jsem tuhle situaci vyřešila, a svoji babičku tak nemusela nechat zemřít Dále mám Etneye, toho jsem si vzala jako odrostlého, kdy nic moc nestihl s minulými hráči zažít a…neskutečně mi sedí <3 a pak mám ještě své dvě slečny, se kterými mám v hlavě mnoho plánů – Marion už čeká na Thorana :D a určitě mu šííleně podlehne a daruje mu své srdce. Jinak jsem kompletně přepsala příběh i povahu Etneye a Mari, je tam zahrnuto vše, co zatím stihli zažít, a myslím, že toho není zrovna málo Posty píši tak, jak mi čas pracujícího a sportovně dost aktivního člověka dovolí

Řekla bych, že jsem opravdu dlouhodobě aktivní hráč, co sice má občasné výpadky, ale jinak hru obohacuji o (řekla bych) poměrně kvalitní posty a také stálou aktivitu. Snažím se také účastnit smečkových i jiných Gallirejských akcí a zastávám ten názor, že když nejdou do našeho světa noví hráči, musí hru držet „staří“ hráči spolu s novými charaktery Taktéž jsem nikdy nesmazala jediný charakter a nevyměnila vlka, což je nepodstatné, ale jako fakt u konkurzu to mohu zmínit :D

Prosím tedy o zvážení a byla bych nesmírně šťastná, kdybych od admin týmu dostala jejich důvěru a také možnost posledního slotíku. Děkuji

// edit: a dovedla jsem zpět Severku! :D :D

Zanedlouho poté, co zavyla jeho sestra, se lesem ozvalo vytí jednoho ze smečkových vlků, a tak bylo jasné, že o nich zdejší ví. Etney dál zůstával stát ve své „nastavené“ pozici (vypjatá hruď, ocas hezky přirozeně, uši dopředu), pouze si tlapkou ještě upravil srst na hlavičce a čenichu, aby vypadal co nejlépe. “Nemám něco mezi zubamááá-ááá?“ zeptal se, a aniž by pořádně stihl dopovědět slovo „zubama“, už rozevíral tlamu a různě na sestru cenil zuby. To už ale zahlédl v dálce koutkem oka příchozího, takže se honem rychle hodil do klidu, nahodil svůj intošský výraz a mlčky postával jako nějaký namakaný bodyguard vedle své sestry.
Po příchodu vlka se Awnay chopila slova jako první, i když se Etney už dávno nadechoval, že začne. Místo toho ale nadechnutý vzduch z plic vydechl, mrskl ocasem a našpulil na pár chvilek uraženě rtíky. Poté, co je oba Awnay představila, navázala ihned na důvod, proč tu vlastně jsou. To už ale Etney se svojí skromnou dávkou trpělivosti, kterou mu vlčí bůh nadělil, nevydržel a skočil jí do řeči zvýšeným hlasem tak, aby ho bylo pořádně slyšet. “Etney I. Asgaarský,“ opravil ji co nejvíc vznešeným (vůbec nezněl vznešeně, ale Etneyovi to tak připadalo) hlasem a k tomu si tichounce jen tak na oko odkašlal. Samozřejmě si tlamičku u pokašlání přikryl tlapkou, aby vypadal, že má řádné královské vychování. “Jmenuju se Etney I. Asgaarský, budoucí Alfa Asgaarský, vévoda Gallirejský a prvorozený syn slavného vlka Arcanuse a jeho družky Elisy!“ vypálil ještě svůj naučený, vymyšlený dodatek svých královských titulů na Starlinga, přičemž se ale pořád snažil u toho působit co nejvíc vznešeně a hrdě. Byl ale tak vzrušený, že to šlo dost těžko. Chtěl se totiž před těmito vlky pořádně ukázat, nandat jim to. Srdíčko mu zběsile bilo, žaludek měl jako na vodě a nadržený pocit z celé této situace v jeho těle rostl nevídanou rychlostí. Výraz ve tváři měl však klidný a vyrovnaný.
To už ale trojici vlků navštívil další vlk, kterého už nejspíš Etney kdysi viděl. Něco ho nabádalo v mysli, že tento vlk možná zná nějak blíže Fiéra i Awnay, ale jistý si tím nebyl. “Jak už řekla má urozená sestra,“ chopil se tentokrát slova dříve. “Hledáme zde Severku s Matali, dvě vlčice, mé kamarádky,“ doprovodil své vysvětlení krátkým pokývnutím hlavy a jemným pousmáním. Už to vypadalo, že bude mlčet a že tuhle situaci nakonec zvládl celkem obstojně, ale to by nebyl Etney, aby nedodal ještě nějaký svůj klasický hlod. “Nachází se zde, nebo tu jen marním svůj drahocenný královský čas místo toho, abych dohlížel na své poddané?“ povytáhl arogantně obočí a na oba vlky před sebou upřeně zíral. Teda ne přímo na ně, ale spíše do rozestupu mezi nimi, protože stáli oba dva vedle sebe, a kdyby zíral přímo na ně, rozjely by se chudáčkovy jeho nadstandardně bystré oči. Pak by švidral a to by přece nepůsobilo moc vznešeně. Nakonec ale svůj upřený pohled „kamsi do daleka“ změnil na těkání očima z jednoho na druhého. To působí lépe, souhlasil jeho vyšinutý mozek se změnou očního pohybu.

<< Jedlový pás

Terén, ve kterém se teď sourozenci pohybovali, se Etnymu vůbec nelíbil, a to hned z několika důvodů. Plno kopců, při jejichž výšlapu bolely princátko tlapky a celé nohy, nerovný povrch, který ho rozčiloval, severní část země, tudíž větší chlad, a jako třešnička na dortu velikananánská spousta podezřelých stromů, za kterými se mohly ukrývat různé duchyně, duchové a jejich dušata. Oklepal ze sebe jakési jehličky, které mu nejspíš právě ti zmiňovaní duchové shodili za krk, a koukl udiveně na sestru. “Tady taky?!“ zopakoval totálně udiveným hlasem to, co mu právě teď řekla. Musel ale šeptat, protože se bál, že když to duchové uslyší, půjdou po něm. Přikrčil hlavu, přitiskl uši na krk a znepokojeně zkontroloval očima celé širé okolí. “Jakto, že jsou všude duchové? Vždyť... Vždyť to budou v každém lese!! Nebudu teď moct nikam chodit!!“ strachoval se, znovu se rozhlédl a u toho začal pomalu, ale jistě, stahovat ocas mezi nohy. Dech mu začal těžknout, a kdyby to šlo, dozajista by se začal celý potit. Navíc onen složitý terén mu na tom dechu a potu taky moc nepřidal. “Že jsme sem vůbec chodili! Fakt už! Měl jsem se na to vyprdět a zůstat doma,“ hudroval naštvaně. Od teď půjdu s pořádně nakrabaceným xichtem, abych dal všem najevo, jak mě to tady nebaví! Zamračil se, nafoukl tváře, našpulil pusu a s nahozeným hrbem na zádech protivně pokračoval dál v cestě. Chtěl teď mlčet a po zbytek cesty nic neříkat, jenže mu ten příběh, který mu ségra vyprávěla, vzal i ten poslední vítr z plachet. Naštvaný výraz vyměnil za vyděšený a nakrčil nosík jako malé vlče, kterému zde něco smrdí. “Awnay! To nemyslíš vážně!“ vyhrkl vysokým pisklavým hláskem a začal cupitat malinkatými krůčky vedle sestry. Jeho pohyby byly netrpělivé a hlas velmi naléhavý. “Určitě kecáš! Neviděla jsi žádný stín, že ne? Řekni, že ne! Nebudu tam už moct žít! Budu se muset odstěhovat!! A nebudu moct být Alfou!!“ začal vyvádět. Najednou se ale pozastavil a zadumal se. Když je to ale duch mého malého brášky, možná... Možná by mi nic neprovedl! Třeba, kdybych ho našel a promluvil si s ním, bylo by to lepší! Možná by se z něho stala má podpora! A mohl by mi pak dopomoci k trůnu!! Vykulil oči a doběhl svoji sestru. “Napadlo mě, Awnay,“ začal najednou nadšeně vyprávět, přičemž do toho začal vrtět ocasem. “Co kdybych se s Castielem nějak spojil? Mohl bych se od něj dozvědět něco víc! Jestli v tom lese celou dobu žije s námi, mohl by mi povědět vše, co se celou tu dobu v mé nepřítomnosti v lese dělo!! Alfa musí znát všecko! A taky bych třeba věděl, jaký na mě mají názor ostatní!“ Radostně si poskočil a výskl. “Ženiální plán, že jo?!“ začal se radost, chmury ho přešly a strach z duchů vymizel, protože na něj jednoduše zapomněl. Teď nad duchy přestal uvažovat.
Když ucítil pach různých vlků a uslyšel sestru výt, došlo mu, že právě dorazili někam do nějaké smečky. Odvodil si, že tu nejspíš tedy žije Severka i Matali. “Jak že se to tu jmenuje?“ zeptal se sestry a zvědavě začal vše očichávat. Očichával různé stromy, kamínky, keříčky, a nakonec vrazil šňupák dolů a začal s ním rejdit o zem. “Tolik pachů! Určitě mě tady všichni budou obdivovat, protože... protože se jim budu líbit! Že?“ ukončil své čmuchání a začal zase poskakovat vedle sestry. “Já nikdy nedělám hlouposti!“ ohradil svoji maličkost, pyšně vypjal hruď a zůstal stát. Nahodil ještě trochu více inteligentní výraz. Připadal si teď tak majestátně. Určitě ze mě všechny vlčice a vlčí homouši potečou! Budou se jim zapalovat lejtka, je to jasný. Jsem sexy chlap! Jsem tutovej! Pořádnej řízek! Fakt šílenej bouchač! Dodával své maličkosti ještě kapku sebevědomí, aby bylo ještě vyšší, než je teď.

<< VVJ (přes ZG)

Jakmile vstoupili do lesa, uvědomil si Etney, jak velká tma tu vlastně je. Tím, že tu byly samé jedle, neproniklo dovnitř ani trochu měsíčního svitu. Pozastavil svůj krok, aby mohl vzhlédnout nahoru k obloze. Špičky vysokých stromů se líně pokyvovaly ve výšinách a šedivý vlček na ně zaujatě hleděl. “Awnay, myslíš, že aji tady jsou duchové? A co třeba u nás v Asgaaru? Tam taky?“ napadlo ho a svůj pohled namířil tím směrem, kterým stála jeho sestra.
Nakonec, když ho ujistila, že je to už hodně blízko, se dal opět do pohybu. Tentokrát už mlčky, neboť právě začal přemýšlet nad svýma dvěma kámoškama z minulosti. Vzpomínal. Občas se mu ale pod tlapy připletla nějaká šiška či ho do polštářku bodlo pár jehliček, to ho vždy ze vzpomínání vytrhlo. “Myslíš, že tam budou? Severka s Matali…A co když si na mě nebudou pamatovat? Že jako zapomněly?“ vyslovil své obavy, které se mu zrovna ploužily hlavou, nahlas.

>> Ragar

“Tebe bych za matku teda nechtěl,“ pronesl neutrálním tónem hlasu. “Stejně nechápu, jak s tím plandavým uchem můžeš bejt. Kde jste se potkali? On se ti líbí? Třeba já mám stokrát hezčí uši jak on. A taky kožich! Viděla jsi jeho kožich?!“ zhnuseně vyplul jazyk ven z tlamy, jakoby zvracel, přičemž k tomu vydal i onen doprovodný zvracecí zvuk. “Je trojkolorní! Trikolorní! Trojbarevňák! A ještě ke všemu, jakoby toho nebylo málo, jsem si nedávno všiml, že má pěkně protáááááhléééé rypoň,“ několikrát spolu se zavřenýma očima velmi důležitě přikývl a pak pohlédl na svoji sestru. “A taky se ztrácí, neumí se nás – polobohyně a totálního boha - držet“ dodal, ale to už spíše jen tak zamumlal. “No, takže fakt nechápu, co na něm teda vidíš.“
Zrychlil krok a dostal se před sestru. Tma mu nevadila, zrak měl dobrý. Zaregistroval, že od jezera mířili společně zase kamsi k lesům, to se mu moc nezamlouvalo. Okamžitě se mu hlavou prohnaly věci, které mu Aw povídala o duších a mrtvé smečce. Na to konto se mu totálně naježily chlupy na týlu a on svůj krok zase zpomalil, aby se Aw dostala před něj a mohla ho vést. “Doufám, že už to bude brzo!“ ohradil se, aby nevypadal moc vyděšeně.

>> za Awnay

<< Ageron

Během cesty Awnay zmínila, že je nějak moc dlouho tma. Když se nad tím Etney zamyslel, musel uznat, že má pravdu. Párkrát přikývl a tiše si povzdechl. “Jo, je to divné,“ zamumlal čumíc upřeně před sebe. Popravdě ho ale ta tma nijak neděsila. Nejspíš si ještě totiž pořádně neuvědomil, jak moc divné to je. Pak se probral ze svého „zamyšleného transu“ a vesele zavrtěl ocasem. “Neboj, Awnay!“ vypískl a ze dvakrát pohodil hlavou. “Fiéra najdeme, však já jsem stejně přece chtěl najít Severku s Matali, ne? Proto jsme zamířili tam, kam jsme zamířili!“ Přišel si teď dost inteligentně. Rád šířil svá moudra. Spokojeně přikývl několikrát hlavou a s přiblblým úsměvem na sestru čuměl. A kam že to vlastně míříme? Jak se to jmenuje? Nějaká smečka? Neměl ani tucha, ale nechtěl (ani nemohl!) to dávat nijak zvlášť najevo. Proto se rozhodl dál setrvávat s tím úsměvem a doufal, že na něm nic nepůjde poznat. “A už jsme blízko? Jak je to ještě daleko?“ rozhodl se nenápadně něco vyzvědět, aby nebyl až za takového troubu. Ale co, však Awnay s Fiérem tuhle výpravu vedli, ne? On jen šel za nimi jako ocásek. Měl právo nic nevědět.

// tak nevím přesně, co dala Etneyovi.. :D snad jen domov, protože nikde jinde by ho nesnesli :D a taky poznal, jaké to je cítit touhu - touží být mocným Alfákem!

ale já, jakožto hráč, jsem za takovou aktivní smečku moc ráda. Baví mě hlavně akce s ní spojené. Žádnou kritiku nemám, ve smečce jsem plně spokojena. Alfové jsou aktivní, dějí se tu změny, vlci jakbysmet..

Děkujeme za vyjádření a třeba se Etney alfákem jednou stane

Awnay o „lese duchů“ zřejmě nevtipkovala, když ho v jeho otázce utvrdila. Stáhl ocas mírně mezi nohy a připleskl uši na krk. No, takže čím dál budeme od lesa, tím lépe! Nehodlám dopustit, aby se mi do mé zázračné mysli dostal nějaký zpropadený harantský duch a čerpal mé neobvyklé a oslnivé vědomosti! V tom měl Etney jasno. Awnay ho tedy nemusela vybízet víckrát jak jednou, okamžitě se rozešel a u toho začal pokyvovat hlavou. “Ano, ano, tím směrem vlastně jdeme, pravda,“ souhlasil krotce. Vlastně by teď odsouhlasil cokoliv jen proto, aby od toho divného prokletého lesa byl co nejdál. Během jejich cesty se ještě párkrát ohlédl, aby se ujistil, že se les nepohybuje nikterak z místa a že se mu oni stále vzdalují. Teprve pak dosáhl úplného duševního klidu. Během zbytku cesty nic neříkal, jen mlčky kráčel. Občas si prdnul, jindy zase odfrknul a pak taky tiše pomlaskával… Klasika. Musel vydávat alespoň nějaké zvuky, když už nemluvil. Kráčeli společně tedy dál přes rozlehlou zelenou planinu a mířili k jezeru.

>> za Awnay k VVJ

<< Smrkový les - přes Armany

“Duchové?“ ohlédl se na ni a povytáhl obočí. “Tady byla smečka?“ pozastavil svůj krok a zhluboka nasál pachy tohoto lesa do svých plic. Pak se ale zasekl a dech u toho na pár chvilek zadržel. Vykulil oči, něco mu totiž došlo! Teď jsem…Nadechl jsem se. Co když jsem teď nasál ty duchy do sebe a budou mi dělat v těle bordel?! zadržený vzdych vydechl a hlasitě se u toho zakuckal. Začal chaosit. Z tohoto měl teda nervy na dranc! Kdyby opravdu jeho posvátné tělo napadli zlí duchové a převzali nad ním kontrolu, co pak? Co by měl jako dělat?! Nikdo by mu to nevěřil! Vykulil oči a následně jimi zatěkal po okolí. Co když se mi dostanou do hlavy, zběsile a vyděšeně se otočil kolem své osy, aby znovu zkontroloval les. Tohle se mu teda opravdu nelíbilo! Srdce mu mlátilo v hrudi jako splašené, chudáček tomu opravdu uvěřil. Byl ještě naivní, no…
Když se Awnay opět rozpochodovala, radši bez jakéhokoliv čekání vyrazil za ní. Nechtěl tady zůstávat sám, byl vyděšený. Srovnal svůj krok s jejím a ještě hodnou chvíli mlčel. Byl zaražený, to jednak. Druhak se pak ale soustředil na okolní zvuky a pachy, kdyby náhodou zaslechl nebo ucítil něco divného, aby měl čas zachránit si svůj krásný kulatý a vypracovaný zadek. Až ve chvíli, co tento „les duchů“ opustili, se uvolnil a zase mohl začít i normálně dýchat. Předtím dech často zatajoval, aby mu nevlezli duši do těla i skrz nosní dírky. Nějací minidůšci. Kdo ví, co tu vše bylo za obyvatele!!
Pokračoval tedy s Awnay dál. Nedalo mu to však a musel se nakonec znovu vrátit k tomu, co bylo v lese. “Ty Awnay,“ hlesl tiše a za pochodu na ni koukl. “Tam fakt kdysi byla smečka? V tom lese?“ zvědavě zastříhal oušky. “Co se s ní stalo? Víš o ní něco? Jak se jmenovala a kdo ji vedl?“ na chvíli se odmlčel, a pak dodal: “A…myslíš, že…Opravdu existují duchové?“ Pohled pak vrátil zase zpět před sebe. To ohledně Sionna a převzetí smečky samozřejmě slyšel, ale rozhodl se na to nereagovat. On si totiž byl jistý, že smečku prostě jednou povede on! Kdo by o něj taky chtěl přijít nebo ho snad vyměnit?! Vždyť to bylo jasné – on je ten nejlepší a také nejvhodnější následník trůnu. Dokáže se o les postarat nejlépe z jejich rodiny, prostě ON je jejich budoucností! Jen hlupák by to nevěděl či tomu nevěřil. Ještě si sám pro sebe zlehka přikývl hlavou, aby tento nesmysl o budoucí Alfě ukončil.
Zatímco šmejdili přes hory, dorazili až do dalšího lesa, kde se Etney ale zastavil a koukl na sestru. “Kam ten Fiér zmizel? Co tady vlastně děláme?“ zamračil se. “Chtěli jsme jít hledat Severku, ne? A Matali. Můžeme jít přece bez něho, nepotřebujeme ho, že?“ pohodil zlehka hlavou. Vadilo mu, že jim Fiér takhle utekl a ani jim neřekl, kam jde. Byl na něj i poměrně naštvaný. A když tu nebyl, prostě budou muset pokračovat dál bez něj. "Nebo..." podíval se na ni. "Ty ho potřebuješ? Chceš ho najít?" povytáhl obočí a vyčkával, co mu sestra odpoví.

<< Asgaar (přes Mahtae)

Když Etney kráčel po boku své sestry, ani si neuvědomil, že Fiér zmizel. Až tehdy, co překročil společně se sestrou řeku, se rozhlédl kolem sebe, a Fiéra nikde neviděl. Nojo, je tu najednou nějaké ticho, docvaklo mu. Koukl na Awnay a přihlouple se pousmál. Doufal, že Fiérův odchod nezavinil on. Ale přece říkal jen pravdu, ne? “Awnay, kde je ten tvůj rytíř v lesklé zbroji? Nevidím ho. A nikdo tady nekyndá nesmysly a mejlky o dokonalosti. Celou dobu si hloupě myslel, že je lepší, než jsem já, což samozřejmě není pravda. Že Awnay?!“ začal cupitat na místě vedle sestry a dožadoval se tak jejího přitakání, že má pravdu.
Když procházeli smrkovým lesem, ucítil ale Etney nějaké bolestivé štípnutí. Lekl se tam, že nadskočil zadníma tlapkama nad zem a s hlasitým “Au!“ popoběhl o kus před sebe. Zastavil se, ohlédl se na sestru a pak se otočil párkrát kolem své osy, aby zjistil, co to sakra bylo. “Kdo si sakra dovoluje džogat do vznešeného královského pozadí pána tvorstva! Jaký omezenec! Sprosťák! Awnay, v tomto lese žije sprostý hmyz, který si neváží mé přítomnosti! Určitě to byla nějaká lesní vosa! Jdeme pryč, honem!“ začal se rozčilovat, plašit a očima koulel sem a tam. Nesnášel vosy! Rozběhl se tedy přímo za nosem a doufal, že někde vepředu konečně najdou to ušaté trdlo, aby z nich zase byla trojka, a ne jen dvojka. Po malé chvíli ale zvolnil tempo z rychlého běhu na pomalý cval, a zauvažoval nad tím, že se najednou cítí hrozně divně. Že by do mě ta vosa vpustila nějaký jed?! C když umřu?! Kdo pak bude Alfou Asgaaru? Já se na to hodím přece nejvíc, já budu ten nejvíc chtěný a uctívaný alfák ever! přešel zase do kroku a začal hlasitě dýchat, jakoby uběhl maraton. Začal z toho být nějaký značně nervózní. “Hej Awnay! Co když mě kouslo něco jedovatého? Co pak, hm?! Nebudeš mít bratra! A budeš muset převzít smečku!“ začal plašit. Normálně z toho byl fakt vyjukaný. “Ale ty se na to alfování moc nehodíš, víš jak to myslím. Já jsem přece lepší dědic trůnu. Připravuji se na to od malička...a...a...nemůže mi to nikdo vzít! To pak teda nebude žádná alfa a smečka se rozpadne!“ začal se rozmachovat tlapkou kolem sebe, když říkal, že se smečka rozpadne. Pak zcela zastavil a zíral vyplašeně na svoji sestru. “Co když umřu?!“ zeptal se jí. Kdyby to šlo, jistě by se mu z toho všeho orosilo čelo. Ale bohužel měl tak nádhernou, hustou a kvalitní srst, že nějaký kapičky potu opravdu nebyly vidět.

>> za Fiérem

Fiér začal být ňááákej vostrej. Etney na něj koukal a usmíval se jako ťulpas. Připadalo mu vtipné, jak se Fíra najednou tak rozohnil. “Klíííídek,“ nahnul se k němu tak blízko, že se skoro dotkl čumákem toho jeho, a konejšivým, protáhlým tónem mu řekl tuto „uklidňující frázi“. “Seš machr, jistě. Každej to ví! Seš frajer, že jsi byl u Smrti, neboooj,“ začal pokykovat hlavou. Pak se ale nahnul k Awnay a pošeptal jí přes koutek tlamy: “Očividně chce tvoje uznání! Proto mi tohle všechno říká! Měla bys ho pochválit,“ pak několikrát vážně s tvrdým pohledem přikývl, aby bylo jasné, že tohle opravdu není hra! Že chudáček Fíro potřebuje obdiv za to, co dokázal…tedy nedokázal, přesněji řečeno. “A můj škrábaneček si neber do tlamy. Je náhodou hodně vzácnej, víííííš?!!“ obořil se na něj. “Udělala mi ho medvědice, která napadla náš les. Já jsem se krutě bil o naše území, probíhal lítý boj! Život za život! A já jsem vyhrál,“ pohodil spokojeně hlavou. Tím pohazováním hlavy si dokazoval, že je hodně cool. Nějaké sestřino upozorňování ignoroval, co by mu totiž mohl asi tak takový záprdek udělat? Trapas!
Pomalu se všichni tři rozešli směrem ze smečky. Etney byl opravdu spokojený, protože Severku chtěl najít už kdysi, jen se k tomu pořád nějak nedostal. A třeba tam bude i Matali, napadlo ho. Vyslechl si další urážky na svoji maličkost, ale to se na něj jen koukl, povytáhl obočí a pronesl: “No hlavně že ty jsi jako z pásu na výrobu vlčích kenů, mamlasi. Taky nejseš žádná špica, tak se zdrž takových vět. Ten tvůj trikolorní kožich, taková hrůza,“ odfrkl směrem k Fiérovi nějaký ten soplík, uchechtl se a doklusal k Awnay, aby šel po jejím boku. “To teda žerou! Mám svůj harém!“ zakřičel na něj ještě někam tam dozadu, kde se on šoural.

>> Smrkáč - přes Mahtae

// Když za něj píšu, nedokážu se prostě zastavit :D pardón za vyčerpávající délku :D :(

“Ne, špatně jsi to pochopila,“ ohradil se. “To oni se rozhodli odejít pro moje dobro! Aby mi nekazili tu moji reputaci, chápeš, ne? Vždyť říkám, že mi řekli „oooh, ty jsi pro nás až moc dobrý! Nemůžeme se s tebou přátelit!“ a já na to řekl „no budiž!“, chápeš, ne?“ zopakoval jí celý příběh tak, jak to doopravdy vůbec nebylo (// :D), ale zněl fakt přesvědčivě, takže by tomu mohla i ona uvěřit. Ještě se pro jistotu zářivě usmál, jakoby se nechumelilo, aby vypadal víc věrohodněji. Jsi dobrý herec, mohl bys dělat učitele herectví! Podpořil sám sebe, a pak se hned podíval přes hřbet své sestry na Fiéra. “Ty že máš nějaký klub? Nežbleptej nesmysly! Kdo by chtěl dobrovolně do Fiérovského nýmand klubu? Určitě nikdo!“ ofrnil se na nej. “Za to do úža Etney klubu se stojí fronta, kamaráde! Měl bys mi líbat tlapy, že jsem ti dal takovou excelentní nabídku! Ale ty jsi ji právě teď odmítl, takže se ti zavřela vrátka, abys věděl! Tak si seď v tom svým uprděným na nic klubu, jo!!“ odfrkl si. On byl přece lepší, než tadyhlecelý trikolorní nýmand! To snad bylo jasné, ne?! Pak k němu ale zase přehopkal, když Awnay zmínila to jeho ležící ucho. Lehce jako pírko, hezky zvedal tlapičky vysoko až k bříšku, skoro jako laňka či kůň. Zastavil se u Fiéra, zahleděl se na něj a nasadil zamyšlený einstein pohled. Pak začal pokyvovat hlavou s táhlým “Hmmm-hmmm-hmmm!“ Zvedl svoji tlapu a začal mu do napůl ležícího ucha drndat, takže ucho lítalo nahoru a dolů. Etney se začal smát a pořád mu do ucha šťoural, aby se furt pohybovalo. Byla to sranda, totiž chápejte, tohle s pevnýma stojacíma ušima dost dobře nešlo. “Nekecej, Awnay! To ucho je děsně srandovní, dívej! Takhle, když mu to ucho lítá, vypadá ještě víc jak tragéd než normálně!“ ještě jednou se táhle a pobaveně zasmál (snažil se znít tak, aby Fiéra ten jeho smích co nejvíc ponížil), ale pak toho nechal a dvěma dlouhými skoky se vrátil na své místo vedle Awnay, aby ho náhodou Fiér nemohl kousnout naštvaně do čumáku. Může být naštvaný leda tak sám na sebe, protože za to, že je to takový mamlas, si může jenom sám! Má být víc super tak, jako jsem já!
Konverzace se ale přenesla jiným směrem, a to „Severka´s life“. Nevěřícně vykulil oči a podíval se na nýmanda. “Cože?!“ vyhrkl. Ne, že by se mu líbila Severka víc jako Matali, to právě naopak! Líbila se mu daleko víc Matali než Severka, ale i tak ho to zaskočilo. A jakto, že o tom nic neví? Proč ho Severka nevyhledala, aby se ho nejdřív zeptala na svolení, jestli vůbec může mít partnera?! “No to je teda pěkná podrazačka! Sprostá!“ štěkl naštvaně a celý se načepýřil. Úplně jako malý ptáček. “A jinak pro teď s tebou souhlasím, sama sobě si šlape po štěstí! Kdyby se držela mě, byla by z ní jednou Alfa celé Asgaarské směčky! Žila by si jako krááálovna! Ale to nééé, ona radši bude s nanicovatým nicákem, který je určitě jenom hloupá kappa!“ zakroutil nad tím vším hlavou. Pak mu ale Awnay dala tu skvělou nabídku, to se mu hned rozzářila očka a několikrát energicky přikývl. “Samozřejmě, no to je ale...To ti je fakt totálně boží nápad! Ona bude ještě čubrnět! A on taky! Bude si říkat „kéž bych mohl být stejně skvělý, jako je tadyhle Etney I. Asgaarský!“ nebo něco jako „Proč mu nesahám ani po packy? Proč jsem takový tragéd a on je tak úžasný? Severko, jdi raději s ním, já pro tebe nejsem dost dobrý! Nemohu ti nabídnout život na špici tak, jako tadyhle pan úžasňák!“ a celou dobu by se na mě zasněně díval, nakonec by se do mě zamiloval a ještě by mě prosil, abych ho pasoval na svého sluhu!“ pokyvoval spokojeně hlavou, zatímco aktivně fantazíroval Když napodoboval hlas Severčiného amanta, zněl jak vytroubený trouba. Ale on takhle ten její amant doopravdy zní, ne? Etney by se vsadil o cokoliv, že ho napodobil na 100%! Pak několikrát zamlaskal a řekl si sám o sobě v duchu, jaký je to prostě skvělý myslitel, a že to jednou dotáhne opravdu na toho Boha. “Takže vážení! Máme dohodnutou výpravu! Já, pan torpédoborec a totální bombardér, má sestra Awnay s hodností přicvrndávačky, a nakonec trikolóra Fiér s hodností malého červíka, což je na žebříčku úplně ta nejvíc nejnižší hodnost, hehe! Ale když se budeš snažit, třeba se vyšplháš až na přicvrndávačku numero dvě!“ mrkl na něj. Pak začal nabuzeně přešlapovat (klusat) na místě, byl z toho celý happy! “Už se těším, to bude fakt totální nevídaná bomba! Všici budou čumět, jakej jsme bezva tým!“ pochvaloval si a začal klusat kolem Awnay a Fiéra dokolečka. Udělal asi 4 kolečka, až se zastavil na místě a hlasitě vydechl. Oblízl si čenich a pak se začal zase jak trouba usmívat od ucha k uchu. “Že mám super plány? No že, že?!“ začal na ně pohazovat hlavou, aby ho pochválili, i když původní plán jít najít Severku přece napadl Awnay, ne jeho, že. Ale na to už on dočista zapomněl. Byl tak nadšený z toho svého plánu, že už se mu ani nechtělo komentovat to, že Awnay musí být šťastná a spokojená, když je s ním. Ale víte co? Možná to byla i pravda. On ten nýmand nebude zas tak špatný společník, jak už Etney potajmu ve své mysli odhadl. Jen to nechce říkat nahlas. Chválit přece mají všichni jenom jeho, ne on ostatní, to je snad jasné. Takže on chválu bude říkat pouze ve výjimečných případech! “No a takže teď jsme u hranic, Awnay,“ začal zase mluvit, protože si vzpomněl na to, že ji tudy má vlastně provést. “Ty hranice si ale pamatuješ. A tahle vyšlapaná cestička,“ ukázal tlapičkou na dlouhou úzkou lesní cestičku, “tak tahle cestička vede až k údolí, tam je to moc pěkný!“ zazubil se. “A kdy vlastně chcete vyrazit? Já bych klidně vyrazil hned teď! Nic už nás tu přece nedrží, ne? Stejně tu není ani živáčka," navrhl, energicky zavrtěl ocasem a u toho zachrochtal nosánkem. On sám by řekl, že vypadá roztomile, ale jiný vlk by řekl, že u chrochtání vypadá jako degen.

Když mu Awnay položila tlapku na záda, pousmál se. Bylo to příjemné, už dlouho se ho nikdo nedotkl. Navíc tak konejšivě... Ani ho nenapadlo, že v tom bylo z části i něco jiného, protože nad tím zkrátka nepřemýšlel. Měl teď plnou hlavu jen svých nepochopených pocitů a starostí. Ale ne, že by byly nepochopeny jen ze strany smečky a cizích vlků, to ne, ony totiž byly nepochopeny i z jeho vlastní strany. Byl prostě tak trochu zmatený, v poslední době měl zvláštní reakce na všechno. Vždycky jsem byl přece veselej snílek, co rád fantazíroval a cpal to všem, i když jsem věděl, že to není pravda. Co to se mnou je? Přece nechci být nabručenej a znechucenej, nikoho si tím nezískám a jen všechny odeženu, zapřemýšlel sám nad sebou. Pak mu to z ničeho nic došlo. Zastavil se a zůstal zírat před sebe. Jestli kolem sebe chci vlky, musím být zase jako starý Etney. Ne protivný jako Elisa, ani starý a nudný jako Arcanus. Musím být zase svůj. Musím být veselej, pak si získám kamarády! Konečně mu všechno došlo, konečně všechno zase pochopil! Vykulil oči, pohlédl na dvojici vlků před ním a pak vzdálenost mezi nimi překonal velkým skokem. “Awnay!“ pronesl vzrušeně s o kapku lepší náladou, když zrovna doskakoval na zem vedle ní. “No, říkal jsem...“ Chystal se zopakovat jí vše, co řekl, ale ona už začala mluvit o matce. “Asi máš pravdu,“ odsouhlasil pak a krátce zavzpomínal na vše, co maminka kdy říkala a jak se chovala. “Nikdy to nevypadalo, že by oplývala láskou k nám. Ale co se týče toho hovňouse, tak ten ji bere, jak jinak!“ zmínil opět Sionna, a ušklíbl se u toho. Fuj. Nikdy ho nebude mít rád. Možná ho jednou bude snášet! Nemůže přece dělat zlo pokaždé, když ho vidí, to je jasné. Ale nikdy ho nebude mít rád. Možná bych ho mohl prostě ignorovat, občas mu udělat nějaký škaredý naschvál a jinak dělat, že neexistuje, napadlo ho. Pak si vykreslil situaci, kdy povídá nějaké nové krásné vlčici o své rodině a přitom bude dělat, že žádný Si-zmetek neexistuje. Pokýval hlavou. Ideální, takže na to zase přišel. Zase všechno nakonec frajersky vyřešil. Ach jo, jak sám sebe miloval. Byl prostě dokonalý. “Ále,“ mávl tlapkou, jakože jeho „výlet“ ani nestojí za to. Přece jí nebude povídat o tom, jak si sedl do ježčí nory a popíchal si prdel. Jaká potupa. Byl tehdy rád, že tam nikdo nebyl s ním. “Jen jsem potkal nějaké dvě vlčice a jednoho vlka. Ta jedna vlčice se mi fakt líbila, jmenovala se... Myslím nějak... Kaleo. Nebo tak něco. Byla pěkná, ale oni pak šli lovit a já se toho účastnit nechtěl, no. Rozumíš mi, tak na mě bylo až moc vlků, nemám rád taková obrovská shromáždění, poblil bych se z toho,“ povytáhl zhnuseně koutky tlamy nahoru. Potřeboval to zahrát tak, že je mu zle z velké společnosti, což samozřejmě nikdy nebyla pravda, protože on společnost miloval a vždy bojoval o to, aby byl jejím středem! Jen prostě nebyl rád středem, když se jednalo o lovení zvěře, protože to mu prostě nikdy nešlo, byl neobratné nemehlo a všechno vždycky jenom pokazil. Třeba jako tenkrát, když lovil se Severkou – zabořil to tlamou rovnou do trávy a zůstal tam trčet! A Severka mezitím chytila obě kachny. Trapas. Vykulil oči a zvedl hlavu nahoru jako nějaká žirafa. “Jááá?“ zděsil se. “Já jsem... Ne to takhle... Já jsem jim to přikázal, přísahám bohu! A nabídl jsem jim, že mohou být součástí mého dokonalého světa, ale oni nechtěli. Prej jsou na to moc nuzáčtí a trapní, že by mi kazili reputaci prej, tak jsem řekl „no dobře!“ a šel jsem dál,“ pokrčil pak lopatky k sobě a zazubil se. “Já si přece kamarády vždycky najdu! Jen musím najít takové, kteří mi budou sahat alespoň po kotníky na nohou, rozumíš no. Není to vůbec snadný, být takovej kůlovní borec, no,“ ujistil ji, aby si nedělala starosti. Doopravdy mu to ale moc nešlo. No, důležité ale bylo, že měl o poznání lepší náladu. Sice jen tak, z ničeho nic, a to na tom bylo to divné a u něj i neobvyklé, ale bylo to tak, takže... Tleskejme všichni! “Vypadá trochu jako nýmand, máš pravdu,“ zasmál se a znovu na něj koukl. To jeho plandající ucho tomu dodávalo ještě tu úplně nejvíc nej nej nýmandovskou šťávu. “Ale má tě rád, dívej, jak se tě drží. Nenechávej mi ho tady, nakonec by se ti po něm stýskalo,“ zazubil se, a pak se k ní nahnul a zašeptal: “Myslím, že tě má rád!“ pak na ni mrkl a několikrát navážno přikývl, aby tomu dodal ten správný tvrďácký říz, že to jako myslí na tuty vážně. “A jinak nic, už to neřešme. Jen jsem zase vybuchl, mám teď takový občasný výbuchy. Jako tikající bomba, víš?“ našpulil rty a začal dělat zvuky tikající bomby – “tsu, tsu, tsu, tsu...a BUM!“ najednou to BUM zařval, u toho vyskočil všema čtyřma nad zem, a jak dopadl, rozprsklo se všude kolem něj bláto. “To jsem se právě rozprskl já! Jako bych vybuchl! Hehehe!“ začal se smát, a vůbec ho netankovalo, že Awnay zašpinil celé nohy. Fiérovi naštěstí ne, protože ten byl z druhé Awnayiné strany. No, To už ale Etney měl pocit, že se chudákovi nýmandovi málo věnuje, takže obklusal Awnay zezadu a stanul vedle Fiéra. “Hele, tak co, brácho? Když jste už skoro partneři s mojí nejlepší a nejúžasnější – BEZE SRANDY!! (zdůraznil) sestrou, napadlo mě, jestli by ses nechtěl přidat do mého klanu bombarďáků? A být taky tak superúža, jako jsem já?“ nabídl mu. “Že, Awnay? Jo a Awnay!“ zvýšil hlas, aby ho bylo dostatečně slyšet. “Kde vlastně s Fiérem bydlíte? Ať vím, kde vás mám hledat! Budu chodit na návštěvy! Máte vlastní smečku? Jste v ní něco jako Alfy?“ napadalo ho a u toho se začal čím dál tím víc usmívat. “Napadlo mě, že se pak vydám někam ven. Chci zase najít Matali a Severku, moje dvě kamarádky, říkal jsem ti o nich? Ty jediné mě berou! Opravdu! Mají mě rády! Jo a taky jsem si říkal, že bych chtěl poznat už nějakou tu vyvolenou. Nějakou fešnou vyvolenou, kterou mi bude každej závidět, a já budu pokyvovat a říkat „jo, brácho, ta je moje!“, víš?“ jemně dloubl ramene do Fiéra. “To tady Fiér už asi svoji fešnou vyvolenou našel, že mám pravdu, kámo?“ jako malý skřet nakrčil čumák, takže se mu na čele objevily vrásky. Hlavu snížil k zemi, takže se mu nadzvedly lopatky, a vydal ze sebe divné „hihihi“. “A jak se ti žije? Máš se dobře? Tak dlouho jsme se neviděli!“ nadšeně poskočil a zase si dvojičku oběhl, aby stanul vedle boku Awnay. “No fáákt dlouho!“ položil jemně a mazlivě hlavu na Awnayin krk a pousmál se. Jsem rád, že jsi moje sestra,“ nahlas to ale říct nesmí! Tak jen takhle sám pro sebe v mysli.

// po domluvě s Launee Fiérka přeskakuji, ať má pak pořádně na co reagovat :) po tomto postu ale bude pořadí stejné, jako bylo předtím -> Awnay, Fiér, Etney :)