Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Etney si myslel, že tento vlček je hodný a slušný, proto na něj šel opatrně a zlehka, nechtěl si dělat nepřátele všude, kde se ukázal. Když vyráběl bobo, vzpomněl si totiž na to, co mu kdysi otec radil, když si mu stěžoval, že nemá moc kamarádů. Jak přicházel k tomuto jezeru a černobílého vlka zahlédl, rozhodl se, že tuto radu aplikuje, ale když si teď vyslechl lavinu ošklivých věcí na svoji maličkost, naštval se na něj. Vlk před ním nejspíš nebyl zas takový andílek. Sice tak vzhledově vypadal a měl takový výraz v obličeji, ale rozhodně se tak nechoval. Ztuhl mu výraz ve tváři, uši přitiskl na krk a ocas, předtím vysoko nesený, svěsil nyní k zemi. Byl znechucený. “Tak poslouchej, ty malej uprděnej hovňousku,“ začal chladným a bodavým hlasem. “Mám dojem, že jsem se tě vůbec, ale vůbec na nic neptal. Nechci slyšet názor takovýho nemehla, jako jsi ty! A už vůbec nechci slyšet nic na moji úžasnou královskou maličkost. Ty mi nesaháš ani po drápy na prstech, ty vobejdo!“ nyní už jeho hlas byl naléhavější, rozvášnil se. Udělal krok blíže k němu. “Já ti něco povím!“ udělal další krok k němu. “Vypadáš opravdu směšně! Tvůj kožich nejspíš neviděl vodu už pěkně dlouho, protože smrdíš jako rybník brčálník. Máš nekvalitní drápy na tlapách, všiml jsem si toho hned, jak jsem se na tebe podíval. Tvůj ocas je jak ocas nějakýho otrhánka! A ještě ke všemu, tvoje uši jsou jakýsi pofidérní, jedno je menší než to druhý. A o očích ani nemluvím, dokonce švidráš!!“ pohodil naštvaně hlavou. “Seš prostě úplnej mameluk! Měl by ses jít někam zahrabat, ty ňoumo! Hnuse jeden! Prašivče!“ slovo po slově po něm teď doslova plival. Až skončila vlna tsunami, nahodil na něj ošklivý výraz, vycenil zuby a otočil se, že půjde pryč – tady už skončil. Zasekl se však po pár krocích, zůstal chvilinku nehybně stát, a pak se ohlédl, přičemž pronesl: “Jo a mimochodem, ty otravnej vochechuláckej švidro – smrdí ti kaďák, měl by sis ho občas umejt!“ pak se spokojeně vydal od jezera i vlka, kterého zpražil na tři doby, pryč. Chtěl jít za Lucy, ta jediná mu opravdu rozuměla. Svět je krutý, pomyslel si a zrychlil svůj krok.

>> řeka Mahtae (přes Medvědí řeku)

// VLA: 2) VLCI

Odstíne šedi? povytáhl zlehka obočí, když ho vlk, který stál naproti němu, přivítal takovýmto oslovením. Fakt, že si s oslovením začal, už dávno zapomněl. Zamračil se na něj a naštvaně frkl: “Jmenuju se Etney I. Asgaarský, budoucí Alfa Asgaarský a vévoda Gallirejský!“ představil se, a dal mu tak jasně najevo, že se mu oslovení „odstíne šedi“ moc nelíbí. Byl by i řekl něco škaredého, ale jeho maličkost se rozpustila nad tím, jak vychválil jeho magii příkazu. V očích se mu zalesklo a do toho se mu přidal i akčně vrtící se ocásek. “Ano! Mám úžasnou magii, jsem na ni pyšný! Je to magie hodná mistra, víš? Jsem rád, že nemám nějakou looser magii, třeba jako máš ty, ta tvá je taková jako…meh…o ničem,“ pokrčil rameny. “Ale jinak jo, važ si toho, že máš zlaté oči. Vlci, co vlastní zlatá kukadla, jsou o něco víc než ti, co je nevlastní. Zlaté oči jsou daleko vzácnější a lepší než barevné, to si zapamatuj, ano?“ snažil se působit hodně intelektuálně a vyspěle. Stál tam, našponovaný jak pravítko, a házel na vlka pohledy jako „to čumíš, kolik toho vím, co?“.

<< Medvědí řeka

Už z dálky zahlédl, že se u jezera něco děje. Všude byli nějací vlci, on prostě chudák nemohl mít chvíli klidu! U něj v Asgaaru byli cizáci – viz Alastor! V Borůvce bylo doslova narváno, a teď i zde cítil pachy a viděl v dálce obrysy. Zpomalil a snažil se jim vyhnout, takže prostě šel trošku jiným směrem, aby se s nimi nemusel potkat. Doběhl ke břehu, naglgal se vody a když si oblizoval čenich, všiml si, že skupinka kolem černobílého vlka se opravdu trošku rozplynula a zbyl tam s ním jen bílý vlček. Rozhodl se, že k nim přijde, protože už z dálky si všiml, že černobílý má zlaté oči. Zajímalo ho, jakou vlastní magii, protože jak se chvástal na mýtině trikolóře, že on má za magii Příkaz, potřeboval zjistit, jestli třeba i někdo jiný nemá za vrozenou takovou pecku.
Pomalu se k němu blížil, a až byl v dostatečné vzdálenost, odkašlal si, aby na sebe upozornil. Přišel však až úplně k němu a zahleděl se mu do očí. “Čau černobílej!“ pozdravil, zastříhal oušky a nasadil nevinný úsměv. Nyní přišel opravdu jen s úmyslem zeptat se na magii, neměl náladu popichovat se. “Hele, nebudu chodit kolem horké kaše. Máme stejnou barvu očí, chci se tě zeptat, jakou máš vrozenou magii? Jestli mi to teda prozradíš a není to nějaké přísně tajné!“ zazubil se na něj, přičemž pak dodal: “Já třeba mám magii příkazu!“ mrkl na něj, aby mu dal najevo, že když on řekl o své magii jako první, i on mu může tu svoji prozradit, že je to naprosto bezpečné.

// VLA: 3) MAGIE

<< Borůvkáč (přes Mahtae)

Spěchal, ťapal rychle a příliš se nezdržoval. Lesem probíhal poměrně dlouho, neboť jak došel směrem z Asgaaru, byl na úplně jiné části, než kam potřeboval jít. Řekl si, že by mohl jít svoji potřebu vykonat někam kus od smečky, neboť na takovou práci potřeboval značný klid. Navíc se nechtěl účastnit rozhovoru se všemi těmi vlky, kteří tam dorazili. Bylo jich tam nějak moc a to Etney opravdu zase tolik nemusel. Neměl na to ani teď náladu. Možná by radši sbalil Lucy a šel někam jinam.
Razil si to podél řeky Mahtae, neměnil směr. Běžel pořád po břehu, nevybočoval. Chtěl se potom i stejnou cestou vrátit, kdyby náhodou třeba změnil směr a pak by netrefil přímo na to místo, kde stála Lucy, to by ho štvalo. Když našel jakési vhodné místečko, které se mu na vykonání jeho potřeby zamlouvalo, otočil se několikrát dokolečka, aby si ho udupal, přičapl si a začal kadit. Až dílo dokončil, podíval se na to, uznale kývl hlavou a zazubil se. “Pořádná kláda!“ hlesl pobaveně. Byl to boban jakoby tejden nebyl na velké! Pak se sebral a běžel pryč. Chtěl dojít až k Medvědímu jezeru, kde by se napil vody a možná si i ulovil nějakou rybu. Doufal, že když bude chvíli pryč, trochu se ten Borůvkový les uklidní a někteří vlci odejdou.

>> Medvědí jezero

Zanedlouho poté, co Etney dorazil do lesa a oslovil tu malou kulatou koblihu, zaslechl hlas svojí Lucy. Vykulil překvapeně oči a bezděky začal máchat energicky ocasem. Ohlédl se za sebe a viděl ji, jak k nim přichází. Ona mě našla! Tušila, že budu tady! Jsme propojeni! Nemohl uvěřit tomu, že za ním Lucy opravdu dorazila a SAMA ho vyhledala! “Lucy!“ hlesl šťastně a lehce se o ni otřel bokem, aby ji přivítal, protože se na ni přece tolik těšil, a musel jí to dát nějak najevo! Vypadalo to, že se tato nadpozemsky dokonalá vlčice s touhle tlustou bečkou už někdy setkala, usuzoval to dle toho, co mu řekla. Pobaveně se zasmál, “to sedí!“ pritakal, a nahnul k ní hlavu, když mu tiše pověděla, jak to s tímto puberťákem vlastně je. Etney zcela vážně přikývl a černobílého vlka si přeměřil pohledem. “Uh, takže akorát další lůza, co si hraje na profíka, jo?“ zamumlal tiše svoji reakci na vlče Lucy do ouška. To už ale ten malý pidižvýk, který si zřejmě připadal, že je něco extra, začal mumlat nějaký kraviny na Etnyho maličkost, ale Etney ho moc neposlouchal. “Prosím tě, sklapni. Nikoho nezajímáš,“ zpražil ho. Když se dozvěděl, že je to jen další nýmand, rozhodl se, že se s ním nebude nikterak zabývat. Lemry mě neberou!
Začalo se to tu nějak moc plnit různými vlky. Bylo to zvláštní, neboť Etney měl za to, že tohle je území smečky. Území smečky by přece cizinci neměli jen tak navštěvovat, ne? Alespoň u nich doma to takhle nefungovalo. “Nazdar,“ pronesl otráveně ke všem vlkům, kteří zde byli a kteří ho pozdravili. “Lucy, na chvíli si odskočím, musím jít hodit bobana,“ pronesl tiše do jejího velectěného ouška, a následně se zahleděl do zlatavých oček tomu malému skrčkovi. “Ne, že tady budeš na moji Lucy něco zkoušet! Hned si tě podám, potutlenej tuline!“ zavrčel na něj, otočil se k němu zády a odkráčel pryč. Ještě se párkrát po cestě ohlédl za Lucy a zkontroloval tak celou její maličkost. Potřeboval se přesvědčit, že je v pořádku!

>> Medvědí řeka (přes Mahtae)

// lol :D a víš, že myslel? Baghý a Nori, já myslela, že jsi vlčice!! :D :D

<< Asgaar

Z rodného lesa zamířil k hranicím dalšího smečkového lesa. Proč jsem utekl zrovna sem? nechápal, proč se radši nesbalil směrem k řece Mahtae, tam by měl jistě klid. Jak byl ale ve stresu a vyděšený, že někoho potká, prostě nevnímal, jakým směrem běží, no.
Netrvalo dlouho a jak tak ťapal podél hranic, zahlédl partu vlků, takže se k nim rovnou vydal. Bylo tam jedno skoro dospělé vlče, které bylo plné faldíků. Hm, tukánek, mírně se uculil. Pak, dle pachu odhadl, že tam stojí dvě vlčice. Nikdy je neviděl, ale klidně se s nimi seznámí. No, všude bylo lépe, než v jeho rodném lese. On se tam prostě teď zdržovat nechtěl. Ať už přijde ta Lucy! Mluvila přece o Borůvkové smečce, ne? Třeba sem zamíří a bude předpokládat, že tu na ni budu čekat, napadlo ho. “Hej buřte!“ zavolal na černobílého puberťáka. Došel z ke skupince vlků, odkuckal si a u toho kuckání si je všechny prohlédl. “Ahoj, nechci do tebe nějak šťárat, ale vypadáš celkem při těle, neměl bys víc běhat? Třeba kolem hranic?“ zeptal se ho. Dvě vlčice prozatím ignoroval. Měl za to, že pokud se s ním ony budou chtít bavit, měly by začít jako první! To vlčice se přece mají snažit o pozornost samců, no ne? A ještě takových samců, jako byla jeho maličkost, tse.

// VLA: 2) VLCI

<< Vyhlídka

Od Vyhlídky už to bylo do jeho rodného lesa opravdu jen kousek. Snažil se však jít hodně po okraji hranic, aby byl co nejméně viditelný. Pohyboval se pomalu, aby na sebe nepoutal příliš pozornosti, kdyby se tu případně někdo nacházel. Byl ale rád, že se konečně nachází zase v prostředí, které zná jako svoje tlapy. Nelíbilo se mu, když sám cestoval někde po světě, a přitom ani nevěděl, kde momentálně je a kudy by měl pokračovat.
Ťapal po smečkových hranicích a rozhlížel se kolem sebe. Opravdu nerad by teď na někoho z rodiny narazil, nebyl na to ještě připravený. Sice se mu hlavou stále honilo jen to, jak by to měl asi s rodinou urovnat, ale ještě prostě nepřišel na vhodný způsob. Věděl však, že s otcem to půjde rozhodně snadněji než s matkou. Alespoň že s Awnay to mám všechno uhlazené, ta mě má ráda, ta jediná mě bere takového, jaký jsem. A já se kvůli nikomu měnit opravdu nebudu, jsem se sebou spokojený. Vždyť nemám skoro žádné chyby, nechápu, proč furt někomu vadím, tiše si povzdechl. Jak byl zamyšlený, skoro si ani nevšiml, že se u hranic potuluje nějaké vlče. Upozornilo ho až praskání větviček, když se ten malý tvoreček pohyboval. Etney se zastavil, zpozorněl a zahleděl se do dálky. Vlče bylo opravdu malé, takže se mohl vydat klidně blíž, nebylo pro něj žádnou hrozbou. Vypadá jak malá hromádka hoven, je celý hnědý. To je ale odporná barva, s takovou bych se teda narodit nechtěl. Zajímalo by mě, kdo je jeho rodič. Určitě je takhle škaredej po rodičích. No, po kom jiném taky, že? U vlčete se zastavil a prohlédl si ho z větší blízky. “Ahoj prcku, co tady děláš? Nemyslím si, že jsi ve správné smečce, nikdy jsem tě tu totiž neviděl,“ pronesl tiše. Chtěl počkat na jeho odpověď, ale protože uslyšel praskání větví a lehký větřík rozevlál pachy různých vlků, polekal se a vzal nohy na ramena. Nechtěl se ani za nic s NIKÝM z lesa vidět. Vlče nechal za sebou a více už se jím nezabýval.

>> Borůvkový les

// VLA: 2) VLCI

<< Vřesový palouk (přes Kaskády)

Myšlenka na Lucy ho popoháněla dál, už ji chtěl mít zase po svém boku. Tohle prostředí tak nějak znal a věděl, že se bude tudy blížit ke svému rodnému lesu. Napadlo ho, jestli už z Maharu třeba Lucy neodešla, takže si řekl, že zkusí jít na hranice smečky, co nejvíc nenápadně, samozřejmě! Aby si ho nikdo nevšiml, a zkusí vyčenichat pach Lucy. Pokud se nikde lesem nebude vznášet, bude jasné, že doma ještě není a tím pádem bude vědět, že se musí vrátit pro ni do Maharu.
Překonal Kaskádu, kterou nedávno minul, a zamířil podél řeky k Vyhlídce, kde se kdysi v dávné době, kdy ho měl ještě otec rád, rozhodl vylít si srdíčko a začal mu vykládat o Severce s Matali. Tehdy měl z otce pocit, že mu rozumí a chápe ho, nyní má pocit, že je mu ukradený. Smutné. Vlastní syn je mu ukradený. Jakoby měl už jen jednoho syna, že? Toho bílého. Napadlo ho ale, že kdyby si zkusil s rodiči třeba aspoň promluvit nebo na tohle téma navázat řeč, třeba by se vysvětlilo, že to vlastně takhle nemyslí a pořád jim na něm záleží. Nebo taky ne, že. Ale aspoň by se mu pořádně osvětlila situace. Pořád mu to v hlavě šrotovalo, chudák prostě nevěděl. Nechtěl mít se svojí rodinou tak moc špatné vztahy, jaké poslední dobou měl, vyčerpávalo ho to a stresovalo. Jenže co měl dělat? Byl moc pyšný na to, aby přišel žádat o odpuštění.

>> Asgaar

<< Zarostlý les (přes řeku Kierb)

Řeka byla klidná, ne moc rozbouřená, což se mu hodilo - měl po té dlouhé cestě opravdu žízeň. Z lesa se tak dostal konečně pryč a u této řeky se mohl aspoň trochu občerstvit. Najednou z něj veškerá nervozita a nepříjemný pocit z duchů v lesích spadl a mohl si konečně uvolněně oddechnout. Přišel k řece, zahrabkal do ní tlapkou a chvíli ji pozoroval. Měl rád vodu už od dětství, nikdy mu nevadila a plavání mu nečinilo vůbec žádný problém. Sklonil hlavu, napil se a spokojeně u toho zamručel. Ještě chvíli u řeky zůstal, přemýšlel nad Lucy, nad rodinou a nad vším, co v posledních dnech stihl zažít, a pak ji přehopsl (určitě ale ne ladným skokem). Zamířil směrem k malému paloučku, který se nacházel hned za řekou. Obklopený byl ze všech stran lesy, takže tohle bylo jediné místo, kde mohl mít tak nějak klid od nekonečných stromů a zabijáckých lesních duchů. A nakonec...tento palouček se mu vlastně i celkem líbil. Byl klidný, takže si tu opravdu mohl odpočinout. Krásně to tu vonělo, dokonce až tak omamně, že měl zanedlouho pocit, že ho to každou chvíli uspí. Prostě opravdu příjemné místečko...Když ale ucítil, že na něj jde spánek, raději se rychle zvedl a pokračoval v cestě. Nemohl si dovolit spát, ne teď, když ještě nebyla Lucy vedle něj.

>> Vyhlídka (přes Kaskády)

// VLA: 1) ÚZEMÍ 5/5

<< Spáleniště (přes Lužiny)

Byl rád, že se ze všech těch divných území dostal konečně pryč. Tady už to bylo daleko lepší a příjemnější. Překonal další pidi lesík a zamířil do jednoho hustšího a většího, který byl vidět už z dálky. Když do něj ale vešel, zanedlouho začal litovat, a to hned z několika prostých důvodů: za prvé, skrz velmi husté stromy nebylo v lese skoro nic vidět! Měsíční svit se sem prostě neprobojoval. Za druhé, bylo to tu hodně „bohaté“, těžce se tudy chodilo, vlk pořád musel dávat pozor, kam šlape! A konečně za třetí, měl dojem, že se tu ztratil. Tento les vypadal, že nikdy a nikde neskončí.
Opravdu dlouhou dobu se v lese motal, až se nakonec vymotal, a to jen díky tomu, že měl dobrý sluch. V dálce totiž uslyšel šum vody, takže se tím směrem vydal a naštěstí zanedlouho opravu v dálce uviděl téct řeku. Na nic nečekal a přidal na rychlosti. Chtěl z tohoto nekonečného lesa být co nejrychleji pryč.

>> Vřesový palouk (přes řeku Kierb)

<< Vysoká strž (přes Elysejská pole)

Tohle byla opravdu dlouhá noc. Etney toho měl už plné zuby. Tlapy měl uchozené, vždyť v nich měl už několik desítek kilometrů! Najednou ho i mrzelo, že od Lucy odešel a nechal ji tam, zase nad tím musel přemýšlet. Zpomalil z běhu do kroku, když zmizel pryč od toho lesa, který byl plný duchů, a dostal na nějaké poklidné a miloučké květinkové pole. Tím tedy procházel klidným krokem, aby se neuhnal a trošku si odpočal. Měsíc mu svítil pěkně na cestu, neboť zrovna vykoukl zpoza černých mračen. Rozhodl se, že se pokusí co nejrychleji Lucy zase najít, že by pořád byla na tom místě u těch močálů, jak se tam rozloučili? Co když odešla bez něj? Co když už ji nenajde? Začínal se strachovat. Na Lucy mu za tu kratinkou dobu začalo záležet, nechtěl být zase sám!
Z krásného poklidného pole se ocitl na jakémsi divném hliněném, poměrně i rozlehlém povrchu, který se mu zase tak nějak nezamlouval a na kterém rozhodně jeho spokojenost opět klesla pod bod mrazu. Zase byl rozmrzelý. Stačilo málo a jeho nálada se z „jó, jsem happy“ změnila na „všechny zabiju!“. Měsíc se navíc zase schoval za černé mraky, a tak už ho ani nic nedoprovázelo a nesvítilo na cestu, musel jít po slepu. Nějak to však zvládl, tuto podivnou krajinu překonal, a v dálce před sebou uviděl zase nějaký lesík – měl dojem, že tím stejným už jednou procházel, takže tam zamířil. Pořád lepší les než ta divná strž. Nebo ten divný mlhavý les. Fujky.

>> Zarostlý les (přes Lužiny)

<< Švitořivý les (přes Studánky)

Z příjemného lesa, ve kterém to žilo, a jeden si tam náramně oddychl, dorazil na místo, které bylo pokryté podivnou mlhou. Vzpomněl si, že tudy opravdu procházel. Tehdy se mu tohle místo opravdu nelíbilo, šel mu z něj mráz přes záda. A nyní? Nenastala od té doby žádná změna, i teď mu to místo připadalo pekelně podivné. Ještě když si vzpomněl na to, co říkala Awnay o duších a o tom, že existují. Kdykoliv dorazili někam do lesa, ona mu řekla, že je plné duchů, a dokonce! Že vídá v Asgaaru i jejich mrtvého bratra. Co když ta mlha byla v tomto lese proto, že tu byl úplný vlčí hřbitov?! Co když ta mlha byli jen duchové, co se vyškrábali zpod země a teď byli v tomto lese uvězněni? Nahnalo mu to pořádný strach. Sevřel půlky, stáhl ocas a z lesa vyběhl rychlostí blesku. Jakoby najednou i znal ten správný směr a správnou, nejrychlejší a nejjednodušší cestu. Prostě běžel přímo za nosem, neohlížel se, skoro ani nedýchal a nic neříkal, jen chtěl být z toho mlhavého podivného lesa co nejdříve pryč.
Z lesa doběhl až ke strži, ze které byl sice krásný výhled na dole protékající řeku, ale jinak to bylo stejně děsivé a zapadlé místo, jako byl ten les plný mlhy a podivných studánek. Nelíbilo se mu tu. Když vyštěkl, jeho hlas se dole ve strži odrážel od stěny ke stěně. Nebylo tu ani živáčka, opravdu divná část země. Nechtěl se tu příliš zdržovat a riskovat, že jeho královský zadek, který by měl zanedlouho nastoupit i se svojí novou chotí na trůn, něco (či někdo – třeba duch!) šťouchne a on spadne dolů ze strže přímo po hlavě. To ne. To byla mizerná představa! Otočil to a alou pryč.

>> Spáleniště (přes Elysejská pole)

// VLA: 1) ÚZEMÍ 4/5

<< Zubří vysočina (přes Březinu)

Konečně nějaká změna – z luk dorazil do lesa, který přeběhl skoro jako nic. Lesík byl malý a ne moc rozlehlý, takže to rychlejším tempem opravdu nezabralo nijak dlouhou dobu. Šel dál a zabloudil do dalšího lesa, který byl teda ale něčím zvláštní. Byl jiný, než ostatní lesy. Nebylo tu totiž takové uši drásající ticho, byl tu slyšet krásný zpěv ptáků. Etney vlastně měl celkem rád ptáčky, protože právě krásně zpívali, jemu se to hrozně líbilo. Rád je poslouchal. Dokonce se na chvíli ve své cestě i pozastavil, když jeden ptáček seděl na větvi poblíž jeho maličkosti a on si ho všiml. Pozoroval ho, poslouchal jeho zpěv a v hlavě měl aspoň na pár chvilek prázdno. Nepřemýšlel nad ničím. Pak ho ale napadlo... Kam vlastně teda jde? Kam míří? Proč tady tak bezcílně bloudí po loukách a po lesích? Rozhlédl se kolem sebe, neměl pocit, že by tu někdy byl. Možná kdysi, hodně dávno, když se z něj stal nějakou náhodou čarovlk a on měl zachraňovat Gallireu před kostivlky. Jó, to byla tehdy sranda, to si pamatoval. Měl pocit, že je velmi užitečný, a taky že byl! Pak to říkal otci, a zdálo se, že i otec z něj byl nadšený. Pousmál se nad touto pěknou vzpomínkou, ještě jednou pohlédl na zpěvavého ptáčka a zase zamířil pryč. Někam...Nevěděl kam a proč, ale prostě šel.

>> Vysoká strž (přes Studánky)

// VLA: 1) ÚZEMÍ 3/5

<< Tulipánová louka

Z louky, na které se nic nenacházelo, dorazil znovu na rozlehlou louku, kde zase nic nebylo! Začínal být otrávený. Vadilo mu, že nezůstal s Lucy, honilo se mu hlavou, co teď asi v těch močálech dělá? Co když si tam teď notuje s tou černobílou vlčicí, když to byla její stará známá přesně tak, jako notuje i s ním? On nechtěl, aby Lucy dělala to, co dělá s ním i s někým jiným, od teď to prostě byla jen jeho Lucy. On to tak bral a NIKDO mu to už nemohl nijak vyvrátit. Tahle vlčice se mu kdo ví, z jakého důvodu velmi zalíbila, okouzlila ho. Padla mu do oka jak vzhledově, tak i svým správňáckým chováním. Během cesty si začínal v hlavě vykreslovat, jaké to bude, až ho vezme k nim do smečky a představí ho těm svým Alfám...no moment. Vždyť ona říkala, že žije v Asgaaru ne? Já tam taky přece žiju!! Došel mu konečně ten fakt, který celou dobu tiše proplouval kolem něj. Nepřemýšlel nijak zvlášť nad tím, co Lucy říká, spíše jí jen tak přitakával. Teď mu ale došlo, že pokud ho ona vezme do smečky, vezme ho do Asgaaru, kde se potká s rodiči a díky nim Lucy hned bude vědět, že je to syn Alf! Ale to přece bude dobře, ne? Alespoň jí to nebude muset nijak dokazovat a ona ho tak bude obdivovat ještě více než předtím. To je ono! Proto se mu Lucy tak líbí, protože ho uznává a bere ho jako někoho. Ne jako nikoho tak, jak ho bere většina vlků (včetně jeho rodiny).

>> Švitořivý les (přes Březinu)

// VLA: 1) ÚZEMÍ 2/5