Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Medvědí řeka

Od řeky došel až k jezeru, které viděl už z dálky. Když se ale nadechl okolní vůně, ucítil něco zvláštního. Tak nějak mu podvědomí říkalo, že by se tu asi neměl příliš dlouho zdržovat. Došel až ke břehu jezera, zahleděl se na hladinu a tiše si povzdechl. Momentálně se mu myšlenky vrátily k Matali. Připadala mu nějaká zvláštní. Málomluvná sice byla vždycky, ale až tak moc? Byla navíc i nějaká smutná, alespoň Etneyovi to tak připadalo. A asi i unavená, jakoby za sebou měla nějakou dlouhou túru. Najednou ho začalo mrzet, že od vlčích slečen utekl tak rychle. Měla však dojem, že ho tam Starling a vlastně ani Falion příliš nechtějí. Pamatoval si, jak předtím v pohoří pociťoval tu divnou atmosféru, když tam přišel mezi ně. Když začal vítat Severku i Matali. Sice dělal, že se nic neděje, ale moc dobře to všechno vnímal. I to, jak málo ho obě holky přivítaly. A přitom on je tak rád viděl. Obzvlášť Matali...Tu krásnou roztomilou Matali. Jak rád by ji pozval někam ven. Šla by ale vůbec? Odvrátil od hladiny zrak, aby se již více na svůj odraz nemusel koukat, a s táhlým povzdechem se rozešel dál. Rozhodl se, že Matali v nejbližší době zase vyhledá a zkusí ji někam pozvat. Možná k nějakému jezeru – třeba tomu pěknému horskému, jak tam rozkopl ty oblázky.

>> Ohnivé jezero (přes Středozemku)

// VLA: 1) území, vodní plocha č. 5

<< Ovocná tůň (přes Mahtae)

Od tůně se vydal přes řeku někam pryč. Když nasál do nosu vzduch, uvědomil si, že je to tu opravdu cítit větším množstvím vlků. Asi nebylo příliš vhodné zdržovat se sám na cizím smečkovém území, když to byl skoro Alfák. Skoro Alfák by neměl nikoho z nepřátelské smečky jen tak pokoušet! Jó, kdyby tak věděl, že Borůvka je vlastně spřátelená smečka...No, to by samozřejmě věděl, kdyby trávil nějaký čas doma, hehe.
Podél řeky doťapal až skoro k dalšímu velkému jezeru, které zahlédl už z dálky. Plahočil se však od tůně celkem daleko, řeka byla dlouhá. Ani nevěděl, jestli kráčí pořád po stejné řece, nebo už se řeka rozděluje na dvě různé řeky. Ze začátku byl tok řeky poblíž jezera mírný, avšak čím blíže byl Etney jezeru, tím živější a nebezpečnější ten tok byl. Raději se mu tedy vyhnul a šel pořád po břehu. Nechtěl si na poslední chvíli přivodit snad nějaký úraz. Navíc už byl opravdu unavený, tím by potom byla celá ta situace horší a mohlo by se stát, že už by domů třeba taky nedošel. A to by přece nemohl! To by Alfa trůn zdědila buď Awnay nebo otravný Sionn. Fuj.

>> Medvědí jezero

Lekl se, když za sebou uslyšel pohyby a hlas. Mírně s sebou cukl, pak otočil hlavu na vlka, který ho navštívil a pak se na něj rovnou otočil celý čelem. “Ty jsi Beta?“ zeptal se a začal si ho od hlavy až k patě celého prohlížet. Pak se začal usmívat. “Tady nemají nikoho kvalitnějšího? Vždyť za chvíli půjdeš pod kytky, staříku, haha!“ zakřenil se a začal si hopsat na místě. “To já jsem čilej a mám se k světu! Dívej!“ zvedal hezky vysoko tlapičky a snažil se působit lehce, ale ve skutečnosti působil dost těžkopádně – jako vždy! Pak ale přestal dělat blbosti a s jasnou nechutí ve tváři se dal na odchod. “Odejdu, ale bez toho vyfluslýho ovoce. To je tak odporný, že vám ho tu nechám, proč bych ho taky jinak flusal, že. Navíc na mě potřebujete nějakou památku, ne? Tento den se zapíše do dějin jako den, kdy vaši ne moc dobrou tůňku navštívil a pokřtil sám pan velký Etney, vévoda Gallirejský a skoro Alfa Asgaarský!“ začal Stormovi vykreslovat svojí tlapkou to, co měl zrovna v hlavě. Pak se znovu lišácky zazubil a jako malý chlapec odběhl pryč.

>> Medvědí řeka (přes Mahtae)

<< VVJ (přes VG)

Od jezera zamířil přímo přes planinu. Byl nasycený, napitý a trošku si odpočinul, takže jeho měřítko špatné nálady trošku stouplo, teď bylo tak v polovině mezi dobrou a špatnou náladou. Došel až k jakési tůňce, která byla schovaná mezi skalkami. Zvláštní, že za svoji cestu pořád potkává jen samé vodní plochy. Zastavil se u tůňky, aby si ji mohl pořádně prohlédnout, nejvíce ho zaujalo plavající ovoce na hladině. To ještě nikdy neviděl. Navíc nechápal, jak se tam to ovoce jako dostalo. Přiblížil se zvědavě až úplně ke břehu a tlapku zkusil vložit jemně a opatrně do vody. Voda byla příjemná a v žádném případě nebyla tak ledová jako tehdy ta voda v Safírovém jezeru. Ono je to docela mělký, že bych si zkusil sežrat nějaký to ovoce? Vidím tam plavat jakýsi žlutý cosi, co to je? pomalu došel až k tomu žlutému „cosi“, což byla hruška, ale to on samozřejmě nepoznal. Voda mu sahala kousek pod bříško, opravdu to nebylo moc hluboké. Do hrušky se zakousl a chvíli ji přežvykoval. Musel se však zhnusit, rozhodně to nebylo dobré jako maso... jako třeba ta kachna, kterou zblajzl před chvílí. Své sousto vyplul znechuceně do vody a pozoroval, jak se rozkousaná hruška mísí s vodou a následně větší nerozkousané kusy mizí v travinách, které rostly kolem tůně. “Hnus!“ vyplázl jazyk, vymáchal si ho ve vodě a protočil nad celou tou situací očima. Vylezl ven, oklepal se, aby neměl moc těžkou srst a povzdechl si. Náročné to cestování.

// VLA: 1) území, vodní plocha č. 4

<< ZG

Protože Velké vlčí jezero znal a cítil se u něj dobře, rozhodl se dát si menší pauzu. Vyvalil se u jižních břehů, jejichž hladina byla zkrášlena různými lekníny, mezi kterými plavalo vodní ptactvo, zejména však labutě a kachny, kterou by si Etney moc rád dal, kdyby mu ji tak někdo ulovil. Celou dobu, co ležel a nabíral energii, přemýšlel nad tím, jak se taková kachna dá šikovně bez větší námahy ulovit.
Poté, co si trochu odpočinul a znovu se napil (musel dodržovat pitný režim, že ano), rozhodl se, že zkusí kachnu ulovit. Připrcl se tedy do trávy, skoro ani nedýchal a nijak nedutal, neboť měl opravdu hlad a tu kachnu strašně chtěl. Pomalinku se přibližoval a vyhlídl si jednu kachnu, která vypadala, že má jakési zraněné křídlo. Plavala těsně u břehu a to křídlo měla tak nějak divně vylomené do strany, nebylo složené u těla. Na tu se tedy Etney zaměřil, protože měl za to, že to bude o dost lehčí kořist než ty zdravé. Pomalu se tedy blížil, a až byl v dobré vzdálenosti od kachny, která zatím nic netušila, neboť zobala zobákem ve vodě nějaké breberky, vystartoval a kachnu lapnul pod krkem ještě dřív, než stihla jakkoliv zareagovat. Spokojeně si ji pak odnesl dál od břehu a s endorfiny vyletěnými až k nebesům kachnu zardousil. Potom se složil do trávy a mohl se konečně po dlouhé době aspoň trochu nasytit. Ne, že by mu to stačilo, to vůbec! Však to byl kus vlka, radši by si dal celou kýtu vysoké, jenže tu teď jaksi neměl k dispozici, takže se musel spokojit právě s tou kachnou. Maso měla měkké, zřejmě byla ještě mladá. Pošmákl si. Navíc měl prostě radost sám ze sebe, že to dokázal hned napoprvé a nemusel tu ztrácet čas. Po občerstvení si šel umýt tlamu od krve do jezera a poté se vydal dál, už chtěl být doma.

>> Ovocná tůň (přes VG)

// VLA: 1) území, vodní plocha č. 3

<< Úzká rokle (přes Armany)

Jakmile vystoupal sráz, utíkal podél toku řeky a byl si jistý, že tentokrát už opravdu jde tím správným směrem. Běžel totiž přes hory, kde v minulosti zanechal svého malého bratra, když byla ještě tuhá zima. Když si na tuhle událost vzpomněl, ve skutečnosti ho to ani trochu nezamrzelo nebo nepocítil nějaký pocit zrady vůči své rodině. Ani trochu. Mířil dál, až došel na rozlehlou travinu, kterou, měl ten dojem, také znal. Možná, že to byl Galtavar, nebo tak něco. V dálce každopádně zahlédl Velké vlčí jezero, které měl moc rád, líbilo se mu tam. Bylo to takové příjemné prostředí. Navíc už tuhle oblast měl prozkoumanou a za tu dobu, co na Gallirei žil, si ji i pamatoval, na rozdíl od míst na severu, ve kterých se mohl lehce ztratit. Ty mu příjemné nebyly, ale tady už to byla lambáda. Zamířil tedy rovnou tím směrem, kudy bylo jezero a nikde se nezdržoval, chtěl už brzy dorazit domů. Začínal být už opravdu hladový a taky unavený. V hlavě si vykresloval, jak poté, co dojde domů, hned padne na nejbližší odpočívací místečko a usne.

>> VVJ

<< Tajga (přes Sněženkovou louku)

Tu louku, kterou v dálce uviděl, přešel poměrně rychle. Louka nebyla nikterak rozlehlá, takže to bylo v pohodě. Navíc se mu líbila, protože na tlapky byla příjemná a i vzduch zde byl mírnější, ne tak chladný jako nahoře v horách.
Od louky zamířil směrem k dalšímu lesu, ze kterého mimochodem slyšel i šum řeky. Sice nerad, ale musel, protože měl dojem, že už tudy kdysi šel a právě to byla tehdy ta správná cesta domů. Na 100% jistý si tím však nebyl. Tato oblast byla dle něj pro takového významného vlka, kterým on byl, poměrně nebezpečná. Byl zde sráz a bylo to tu dost kluzké, jak už si sám vyzkoušel, jenže on se prostě potřeboval dostat na druhou stranu a nevěděl, kudy jinudy by měl jít. Musel to tedy risknout. Jako připosraný se staženým ocasem mezi nohama pomalinku ťapal ze srázu dolů k řece. Kolem něj rostla velká spousta různých bylin, trav, keřů a ještě k tomu byl obklopen snad miliony stromů, za kterými se mohli skrývat další a další duchové. Paráda. Výlet přesně podle jeho gusta!
Nakonec však sráz překonal, přebrodil řeku, ve které se mimo jiné i občerstvil, a zamířil srázem zase nahoru. Nahoru to bylo ale o dost lehčí než dolů. To mu tlapy tolik neklouzaly. Aspoň, že je východ slunce a nebudu cestovat v noci, to by bylo daleko strašidelnější!

>> ZG (přes Armanské hory)

<< Safírové jezero (přes Sněžné hory)

Vždyť tudy jsem už šel sakra! Naštvaně dupnul tlapkou. Dostal se totiž do stejné oblasti, kterou procházel v dobu, kdy mířil omylem nahoru do Sněžných hor. Tady je to zakletý, blbej sever! Byl naštvaný. Ale nebyla to úplně tak jeho chyba, protože kdyby ho sestra nenechala samotného, nedošlo by k tomu! Nebo by ho taky mohla doprovodit Matali či Severka, když to byly jeho kamarádky a věděly, že on tu tady nezná. Tse. Rozhodně to nebyla jeho chyba, že se ztratil. V tomto lese už však alespoň nebyl sníh, a když se ohlédl, viděl za sebou tyčit se právě ty hnusné hory, které navštívil v krátké době hned 2x po sobě. Ale jedno pozitivní plusko to mělo – když je viděl za sebou, znamenalo to, že se od nich opravdu vzdaluje. Nejvíc ze všeho se však chtěl dostat do nějaké oblasti, kde bude pocitově tepleji, protože už mu tak trochu mrzly tlapy. A to rozhodně příjemné nebylo. Tentokrát se alespoň nemusel brodit žádnou řekou, protože se rozhodl jít rovně směrem dolů po lese právě podél té řeky, kterou předtím brodil. A zanedlouho v dálce uviděl louku.

>> Úzká rokle (přes Sněženkovou louku)

<< Sněžné hory

Poté, co spolu s táhlým funěním a občasnými nadávkami vystoupal až do vršku samotných hor, došlo mu, že tudy cesta asi nepovede. Narazil však na další jezírko, což mu připadalo podivné. Chvilku dokonce musel zapřemýšlet nad tím, jestli to není to stejné jezírko, které našel před chvílí, ale pak usoudil, že to není ono, protože tady nejsou ty bílé oblázky. Navíc tohle jezírko bylo větší a trochu tmavší než to předchozí. Zastavil se těšně u něj a zhluboka se nadechl. Cítil tu ve vzduchu stát několik dalších pachů, usoudil tedy, že tohle jezero v krátké době navštívilo asi vícero vlků. Tyjo, já jsem ale bombarďák! Už umím takhle větřit a rozeznávat pachy, to musím říct otci, bude rád za to, jak se hodně zlepšuju! pochválil sám sebe ve své mysli, sklonil se a i u tohoto jezírka si lokl vody. Ta byla však tak studená, že se mu naježily chlupy za krkem, přes celá záda až po zadek. Uskočil, oklepal se a mírně se ušklíbl. “Bleh!“ ne, že by voda nebyla chuťově dobrá, ale to, jak byla smrtelně ledová, mu zkazilo chuť. “Radši jdu pryč,“ zamumlal naštvaně a s nakrabaceným čelem zamířil zase zpátky mezi zasněžené hory. Cestovat s Awnay bylo o dost snadnější, to by se totiž jistojistě neztratil!

>> Tajga (přes Sněžné hory)

// VLA: 1) území, vodní plocha č. 2

<< Jezero Nä´hi (přes Tajgu)

Místní povrch už ho začínal pomalu, ale jistě štvát. Sníh ho zebal do tlapek a to, že musel jít pomalu a dávat pozor, kam šlape, mu na dobré náladě také nepřidalo. Proč je tady všude tolik sněhu! Vždyť už je léto, svítí slunko, copak to tady nikdy neroztaje? Tady bych teda žít nechtěl! A kam to vůbec jdu? Vůbec nevím, kudy mám pokračovat! Rozhlédl se kolem sebe. Momentálně se nacházel v menším lesíku, ve kterém se mimochodem také necítil nikterak skvěle, protože kdykoliv se přiblížil k nějakému stromu, vzpomněl si na to, co mu povídala Awnay. Krok raději zrychloval a zrychloval, až nakonec dosáhl snad rychlejšího běhu než kůň. Přebrodil jakousi uzoučkou řeku, která se v lese nacházela a vystoupal až někam do hor v domnění, že míří dobrým směrem, a vůbec ho nenapadlo, že míří akorát více na sever. Kdyby se nad tím třeba logicky zamyslel, došlo by mu, že na severu v horách je více sněhu než na jihu v lesích a tak asi nemíří tím správným směrem. Nicméně, nad touto věcí on nepřemýšlel, prostě šel tam, kam ho nohy zavedly. Stoupal stále výš a výš s dlouhotrvajícím nevědomím, kam to vlastně teda jde.

>> Safírové jezero

<< Ragar

Zanedlouho poté, co kráčel poklidným krokem pryč od Raglalské smečky, dorazil k malému roztomilému jezírku. “Horské jezírko, huh? Takové hezké my v lese nemáme, pravda. Až budu Alfa, měl bych nějaké založit,“ zamumlal si sám pro sebe, k jezírku se pomalu připloužil a ihned se sklonil, aby se z něj mohl napít. Voda byla chladná a dobře osvěžila, zahnala mu žízeň. Už dlouho jsem nejedl, sakra, mám fakt hlad, zaskuhral si v mysli a pohledem začal obdivovat bílé oblázky, kterými bylo jezírko obložené. Pak do nich jemně drcl tlapkou, aby zjistil, jaké to je se jich dotýkat, jenže jeden z oblázků byl zřejmě jakýsi „uvolněný“ či nějak „poškozený“, a když do něj Etney drcl, shodil ho tlapkou přímo do jezírka. Hlasitě to zažbluňklo a oblázek se začal potápět. Postupně klesal a klesal, až dopadl na úplné dno toho úžasně průzračného mini jezírečka. “Hernajs!“ zaklel vyděšeně a divoce se rozhlédl kolem sebe, jestli ho nikdo neviděl. Ještě mě někdo zprcne za ničení přírodního majetku, zakroutil zlehka hlavou a jedním dlouhým skokem se schoval za místní keře, přičemž se dal do běhu, aby od jezírka co nejrychleji zmizel a nikdo ho nemohl obvinit, že za to mohl on.

>> Sněžné hory (přes Tajgu)

// VLA: 1) území, vodní plocha č. 1

// po domluvě přeskakuji Matali :)

Starlingovi se Etnyho jizva nejspíš líbila a zaujala ho, což šedulku velmi potěšilo. Začal významně přikyvovat a ještě jednou mu stehno strčil pod čumák, aby se jizvou mohl znovu pochlubit, i když ji už každý zde viděl. “Ano, bolela! Ale stálo to za to, byl jsem pak za velkého lesního zachránce! Úplnej borec! Fakt šílenej bouchač, chápete, ne?!“ promlouval k nim akčním tónem hlasu, pak se zazubil. Jó, kdyby tak všichni věděli, že celá akce probíhala tak, že ihned, jak Etney dostal od medvěda zásah, se schoval pod strom a celou akci přetřepal v bezpečí ve svém úkrytu. Nicméně, to už teď nebylo vůbec podstatné, jelikož celé tohle byla jedna velká minulost a nikdo se ho na to nijak blíže ani neptal. A i kdyby se ptal, Etney by stejně nikdy neřekl pravdu. To už se ale vrátila Severka obecná ze své výpravy za nějakým padouchem, který zřejmě okupoval jejich smečkovo-Raglalské území a taktéž apelovala na Falka, aby i jí sdělil své magie, takže hnědého vlka jen (protentokrát tiše) pozoroval a vyčkával, co řekne. Křídla? Jaký křídla? Koukl se na své tlapy a pak zabořil pohled zase do Faliona. Hm, asi chce být jenom zajímavej a ve skutečnosti žádný křídla nemá. Co neuvidím na vlastní oči, tomu neuvěřím! “Tak já se loučím se všemi!“ pronesl hlasitě tak, aby ho všichni dostatečně dobře slyšeli. “Moc vám děkuji za možnost pobýt ve vaší smečce, a doufám, že se ještě někdy setkáme,“ usmál se na všechny přítomné. Myslel to vážně. “A Severko s Matali, hodně štěstí v životě! Doufám, že se zase brzičko setkáme, moc dlouho jsem si vás dnes neužil. Ale chci navštívit rodinu, tak musím běžet.“ Přiblížil se k oběma děvčatům a tlapkou se dotkl nejdříve zad Matali a pak i zad Severky. Něco jako rozlučkové pohlazení. “A děkuju!“ naposledy si obě dvě prohlédl, a pak se vydal pryč.
Bohužel ho před odchodem nenapadlo zeptat se na cestu. Tedy, i kdyby ho to napadlo, skrz svoji hrdost by to zřejmě stejně neudělal, ale nedošlo mu, že vlastně nezná tu správnou cestu domů. Tehdy z lesa do Ragaru ho vedla Awnay, on si cestu bohužel nezapamatoval, protože nedával pozor. Jedno ale věděl jistě – všude v lesích tady na severu byli duchové! Musím se těm lesům nějak vyhnout, sakra. Budu přece vládnout, ne? Na to musím bejt živej a zdravej! A vůbec, světu bych jistojistě chyběl, kdyby se se mnou něco stalo. Ohlédl se za sebe, když odcházel z Ragaru a na pár chvilek se pozastavil. Chtěl si tento objekt v horách zapamatovat, aby věděl, kde příště bude moci Severku s Matalinkou najít. Raglalský les, hmm, ani si nevzpomněl, že v lese byl hned dvěma vlky opravovaný za špatně vyslovený název. No, co mu kdo nevpálí přímo do obličeje, to on nepochopí. “Brzy nashledanou, mé slečny,“ sám pro sebe se pousmál, mrskl ocasem a vydal se tedy konečně na cestu. Někam tam rovně za čenichem, kam ho tlapky nesly. Vybíral si co nejschůdnější terén, aby se nemusel moc namáhat. Už tak tu byl všude sníh, samej výmolek a ostré vyvýšeniny, to jeho princovským tlapkám prostě nesvědčilo. Byl zvyklý na měkkou lesní hlínu a travičku.

>> jezero Nä´hi

Od Severky se dozvěděl, že je také povýšená jejich Alfákem. “Tím pádem jsme na stejném postu, Severko! Jako dvojčata!“ zahalekal radostně a zavrtěl několikrát energicky ocasem. Ohledně opravy jeho výslovnosti se nevyjádřil, pravděpodobně to ani nezavnímal, bohužel. Pak ale zvážněl a několikrát přikývl. “Ano, ano, veliká zodpovědnost. Proto jsme to povýšení nejspíš dostali, protože jsme oba dva velmi zodpovědní!“ pronesl trošku intelektuálním tónem a posadil se. Vypjal hruď, aby působil trochu více majestátně, než ve svých očích působil doteď, ale ke smůle ostatním mu tento klid na duši moc dlouho nevydržel. Zadek zase zvedl a celou skupinku si obklusal, aby si je mohl prohlédnout i zezadu a tak celkově ze všech stran, přičemž poté surově skočil Falionovi i Starlingovi do řeči. Zřejmě chtěl být středem pozornosti nejen u slečen, ale i u chlapců. “Téda, Starlingu, máš docela pěknou srst!“ podivil se. Když mu ho popisoval Fiér, představoval si o dost škaredšího vlka, Starling byl celkem pěkný. “Kde jsi vzal ty jizvy? Taky mám jizvu, hele!“ ukázal na něj svoje zadní stehno a hlasitě se zachichotal. “Získal jsem ji v boji proti medvědům, kteří napadli naši smečku! Možná i to je povinnost Delta jedince, že? Aby smečku v případě nebezpečí ochraňoval...No, a to přesně jsem udělal! Ochránil jsem naši smečku!“ pozvedl s tichým „hmmpf“ hlavu a spokojeně zamlaskal. “Jo a taky mě napadlo, co vaše magie? Severko? Matali? Možná i Falione? Nebo..Starlingu. Ale spíš jen Severko, Falione a Matali,“ zasmál se nad svým vlastním „vtipem“ a nadšeně celou skupinku pozoroval. Nemyslel nic z toho, co dělal špatně, vždyť on byl prostě jen takový malý trouba. “Já jsem se zlepšil ve své vrozené magii, ale zatím jsem bohužel nepocítil nějakou změnu. Jakože bych třeba měl nějakou novou nebo osobitou magii. Vy máte svoje osobité? Slyšel jsem, že jsou to hodně silné magie!“
Matali se celou dobu vyjadřovala tak hrozně neutrálně a bez nadšení, až se tomu Etney musel divit. Nic jim sama od sebe neřekla a víceméně jen přitakávala. “Matalinko, nejsi nějaká unavená? Možná bych se měl zastavit jindy? Nechtěl bych vás zdržovat nebo něco, ale strašně rád bych si s vámi potom někam vyrazil. Takže to asi stejně necháme na jindy!“ přeskočil z magií zase na jiné téma. To už se navíc i Falion, jehož jméno si konečně po několika shledáních, které proběhly v minulosti zapamatoval, zeptal, jaké mají plány. “No to já se musím vrátit domů, chtěl jsem se vidět s mamkou a taťkou, protože jsme měli nějaké jako...konflikty. Navíc jsem si uvědomil, že jsem doma dlouho neukázal, takže bych měl tak jako tak zamířit odsud rovnou do Asgaaru,“ chopil se ihned slova a sdělil všem to, co mu leželo na srdíčku.

// VLA: 3) MAGIE

Skoro alfák, zaznělo mu myslí několikrát po sobě hned poté, co to Falion řekl. Podíval se na něj, zastříhal ušima a tak nějak nevěděl, co si o tom myslet. Vždyť byl přece skoro alfák, ne? Už jsem Delta! Zanedlouho určitě budu Gamma jen...se asi musím více zdržovat doma, heh. Nojo, Vždyť doma jsem taky moc nepobyl. Zamyslel se nad tím, co v posledních dnech a týdnech vlastně dělal. Faktem bylo, že hned, jak se vrátil z výpravy, kde potkal Sayuriho a spol., vyrazil se sestrou hledat Severku s Matali. Musím se pak zastavit doma a chvíli tam pobýt, aby to vypadalo, že taky něco dělám a přidávám tlapku k dílu, konečně učinil rozhodnutí. Na Faliona se pak trošku nezúčastněně pousmál a pokýval hlavou. “Tak tak, skoro alfák,“ přitakal sebejistě. Snažil se na sobě nedávat znát to, že o tom byť jen chvíli pochyboval a přemýšlel. Vždyť on je...bude všemocný alfák! Je někdo, ne nikdo! Nikdy o sobě nepochybuj! zpražil se, nicméně potom už své myšlenkové pochody stopl. Chtěl se věnovat jen a jen děvčatům.
Tak nějak naštěstí nepostřehl ten rozdíl mezi jejich přivítáním. Zatímco on je tak akčně a opravdu s velkou vervou a nadšením přivítal, zdálo se, že jim je to spíše nepříjemné, než že by měly upřímnou radost, že ho vidí. Etney tohle však díky bohu nevnímal a nepociťoval ani ten fakt, že je zde některými jedinci (// STARLINGU! :D) nechtěný. Severka stopla jeho otázky, že se ona ptala první a on má jako první také odpovědět. Očima těkal z Matali na Severku a zase naopak. Doslova hltal to, jak vypadaly. Potřeboval si je zase na dlouhou dobu zapamatovat, neboť věděl, že se zase nesetkají jen tak. Vnímal všechno - jejich rysy, to, jakou mají obě dvě elegantní postavu. Barvu a kvalitu jejich srsti. To, jak přenádherné mají oči. Tvar jejich jemných, roztomilých oušek. Prostě všechno. Byly dokonalé. Přesně tak, jak si pamatoval z minulosti. Šťastně zavrtěl ocasem a světe div se! Posadil se zadkem na zem. “Já jsem...hehe,“ pousmál se a lehce se podrbal zadní tlapkou za uchem. “Jak bych asi tak začal?“ pronesl skoro dospěle a moudře! Jakoby opravdu přemýšlel nad tím, co vlastně má říct. “Já žiji pořád doma s rodiči v Asgaarské smečce. Daří se mi...No celkem dobře. Sice se stalo pár věcí, které bych ze života nejraději smazal, ale jinak je to super!“ Opět zase nabíral na intenzitě a bylo jasné, že zase nastoupí jeho klasická kanonáda slov. “Věděly jste, mé půvabné slečny, že jsem už Delta? Postoupil jsem z Kappy na Deltu, měl jsem z toho opravdu radost! Teď se doma teda moc nezdržuji, měl jsem dost konfliktů, takže jsem radši trávil čas jinde. Řekl jsem si ale, že abych se stal opravdovým Alfákem, měl bych doma být více. Jinak můj kamarád Yeter, nevím, jestli ho znáte, ten je ve smečce pořád se mnou! Už se sice tolik nevídáme (tón se změnil na trochu zklamaný a smutný, ale jen počas toho, co mluvil o Yeterovi), protože jeho zajímá jen Ashe, což je další vlčice z naší smečky, nicméně já ho mám pořád rád a myslím, že on mě taky! Je to určitě můj pravej žůžo-labůžo kamarád!“ zazubil se. “No a takže já jsem z Kappy postoupil na Deltu, dostal jsem taky post učitele, máme ve smečce totiž dvě vlčata!“ pyšně pokýval hlavou, jak se teda jejich smečka krásně rozrůstá. O tom, že má bratra, o tom se raději nezmiňoval. Podal to tak, že i on je jen nějaké cizí vlče. “Určitě nemám daleko do toho stát se Alfákem, vypadá to, že matka a otec už stárnou, hehe,“ zazubil se. “Takže brzy rezignují a určitě mi smečku předají! A konečně budu vládnout a budu tak všemocný, jako je můj otec! Věděly jste, že můj otec jednou porazil celou bandu šakalů úplně sám?!“ vykulil na obě dvě oči. Byl z toho svého vyprávění tak nažhavený, že mu vyskočil zadek ze země a ocas se rozkmital rychlostí formule 1. “A moje kamarádka Laura, která se o mě hodně starala, když jsem byl malej, už je Beta! Stala se z ní Beta celé naší smečky!! To je, co? Panečku...Hehe...Jednou taky budu tak skvělej a všema obdivovanej!“ Očka mu zářila. Bylo vidět, že ho smečková hierarchie hodně bere. Že si opravdu myslí, že ho potom budou všichni uznávat a že bude ještě víc někdo, než je teď. Když on si prostě na tom postavení zakládal. “A co vy dvě?“ konečně ho napadlo zeptat se i na jejich život. “Máte obě dvě smečku? Jaká jsou vaše postavení? Severka je asi tady v Raglalské smečce, že?“ usmíval se jak měsíček na hnoji. Byl prostě tak nadšený a happy, že si ani neuvědomil, jak moc zkomolil před místními název jejich smečky. Když on si chudáček dost dobře nezapamatoval, co sestra říkala. Sice mu říkala Ragar, ale on asi tehdy, co mu to povídala, nedával pozor. Nakonec se podíval na Faliona. “Takže ty jsi Raglalský Alfák, že? A jak že se to jmenuješ?“ naklonil hlavu jemně do strany, přivřel jedno oko a to druhé vykulil. Prostě výraz alá dement.

// VLA: 2) VLCI

“Samozřejmě, že nezapomněl, má urozená sestro!“ kousavě odpověděl na její, dle něj ne příliš vhodnou otázku, kterou se Awnay jeho chování nejspíš snažila usměrnit. Protočil zlehka očima a jeho pohled padl na Faliona, který se zrovna podivoval nad jeho přezdívkami. "Já mám spoustu zážitků a ještě větší spoustu prapodivných příběhů a příhod! Tohle vzniklo ale jen zcela čistě totálně v mojí dokonalé inteligentní mysli, víš? Líbí se ti ty přezdívky, co?! Taky bys chtěl mít takovej vymýšleč přezdívek v hlavě, jako mám já, co?" vykasal se na nohou až k nebesům a pyšně si odfrkl. "Jsem ten nejlepší vymýšleč přezdívek! Taky ti nějakou vymyslím, chceš? Jo a víš co? Mohl bych ti pak všechny ty svoje zajímavé historky povyprávět, jo? Co ty na to? A mohli bysme se spolu pobavit o Alfáctví, když já jsem taky už ten skoro Alfák," začal na něj divoce mrkat a pohazovat hlavou. Byl by na něj dál chrlil další a další slova, ale pak se to stalo...Severka. Severka! Etney tomu nemohl uvěřit! Vážně vidí po takové dlouhatananánské době svoji kamarádku! “Sev...“ chtěl ji náležitě přivítat, ale ztichnul, když se Severka přivalila k tomu vyžleti a políbila ho na přivítanou. Chvilku na ně smutně koukal, ale pak se na oba dva usmál, i když značně posmutněle. Snažil se zakrýt to, že ho bolelo vidět takové aktivity na vlastní oči. Ani ne tím stylem, že by Severku chtěl sám pro sebe, ale spíše jim to záviděl. On neměl nikoho, s kým by takové věci mohl sdílet, a ani se mu nedařilo nikoho najít. “Severko,“ pověděl tiše a začal vrtět ocasem. Sice si přivítání po takové době představoval trochu jinak, ale to už bylo jedno. On by ji přivítal daleko akčněji – přihrnul by se k ní, povalil ji a začal ji celou oblizovat. Měl opravdu radost, že ji vidí, ale ona na jeho konto jen suše pronesla pár vět. Tiše si povzdechl, ale znovu se pousmál, aby vypadal, že se nic neděje. “Moc rád tě vidím,“ kníkl a začal vrtět ocasem. Už už se chystal jí něco říct. Chtěl se začít vyptávat na spoustu věcí, ale to už v dálce ucítil pach jeho vysněné...Matali. Te přenádherné vlčice, která se mu už od prvního pohledu tolik líbila. Ohlédl se za sebe, a když ji uviděl kráčet, jeho oči zněžněly. Opět se snažil nedávat na sobě nic znát... ale přece jen, šlo to špatně. Matali se mu už tehdy moc moc líbila, a teď měl pocit, že vypadá ještě lépe jak předtím. Navíc i Etney za tu dobu mírně dospěl a změnily se mu priority, teď po vlčicích koukal daleko více než předtím. “No Matali!! Matalinko!!“ výskl radostně. Tentokrát už své emoce na uzdě neudržel a začal na místě poskakovat z tlapky na tlapku a vesel kňourat. Vem to čert, že ho ani jedna nepřivítal dle jeho představ... Prostě jsou tady! Obě dvě! A jemu se podařilo je najít, shledat se s nimi! Oči mu zářily a on v hlavě děkoval vlčímu bohu za to, že se s těmito dvěma úžasnými vlčicemi v minulosti mohl setkat. “Severko obecná, Matali veverkovská!!! Já vás tak neuvěřitelně moc rád vidím! Tak moc moc! Ani to nemůžu...ŘÍCT!“ na konci věty už mu hlas ujel někam do výšky. Zase začal kňučet a k oběma se přihrnul a začal je objímat a tulit se. Jako malé nezbedné vlče. Samozřejmě tím svojí prdelí žduchal do Starlinga, ale bylo mu to úplně jedno.
Po nějakém to přivítání a dalším splašeném poskakování se trochu uklidnil, poodstoupil od obou vlčic a pohlédl na Awnay, na kterou skoro zapomněl. “Otec?“ podivil se, když pronesla tu větu o tom, že je tu v lese i táta. Co ten tu dělá? Přišel mě snad hledat? stoupla mu kapička naděje, že o něj rodiče mají stále zájem, ale pak si uvědomil, že to nejspíš jen zase trochu naivně smýšlí, a kapička naděje ho zase rychle opustila. “Já tu zůstanu s Matali a Severkou, Awnay! Pokud už se teď a tady znovu neuvidíme, brzy nashledanou!!“ zavolal za ní, a ještě chvíli hleděl na její maličkost, když odcházela. “Děkuju, Awnay!!“ křikl ještě, nicméně pak se začal zase věnovat děvčátkům. “Matali...ty...“ vypadáš tak úžasně! “Tak dlouho jsem tě neviděl! A tebe Severko!“ zažvatlal znovu naprosto totálně nadšeně. “Jak se vám daří?“ Všechny ostatní ignoroval.

// Pořadí je teda Etney, Severka, Starling a Matali? Abych si to shrnula spíš tak...sama sobě :D protože jak je to tu zaspamované, připadá mi tu celkem zmatek :D Falion nevím, jestli hraje s námi? pokud jo, asi jsem hodila post před ním, že? T.T T.T pardon! je to tu fakt zmatené!