Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Lucy byla elegantní a ladná snad u všeho, co dělala. Tím, jak se pohybovala, jak se smála a i jak se koukala svýma zelenkavýma očima. Vším ho fascinovala. Byla dokonalá. Dokonce už přebyla jeho zamilovanost vůči Matali. Nyní byla v jeho očích Lucy daleko lepší. Daleko vhodnější do života. Rozuměla mu, chápala ho a respektovala ho. Nezazlívala mu nic, co udělal. Neměla na něj blbé kecy. Uznávala ho. Radila se s ním ohledně toho, co udělají a kam půjdou. Jsi prostě skvělá. Úžasná rozkvetlá květinka v mém ponurém osamoceném životě, díval se jí stále do očí s onou napřaženou tlapkou a mile se usmíval. Kdo by to byl řekl, že z Etneye se stane takový gentleman a elegán. Vše, co dělal, myslel zcela vážně a upřímně. Před Lucy si na nic nehrál. Choval se otevřeně. Přesně tak, jak se choval vždy. Nepřetvařoval se před ní, ukázal jí své pravé já. A to, jak se choval k ní? Nejspíš mu opravdu zněžnělo srdce, co se této vlčice týkalo. Jiné by klidně urazil, zhejtil a zahrabal tlapkama hluboko pod zem, ale tuhle bohem vyvolenou vlčí královno-alfu? Nikdy. Když se dotkla jeho packy a ujistila ho, že už jeho kamarádkou je, roztáhly se mu zornice a rozvrtěl ocásek. “Ano?!“ vypískl radostně, tlapku položil na zem a na místě párkrát zacupital. “Výborně! Tak to je z nás už bezva dvojka, Lucy!“ začal hopsat kolem ní, přičemž u toho stále postupoval kupředu. “Jsme skvělé duo! Alfácké duo! Ty jsi Alfanda a já Alfák. Jak chceš, abysme se nazývali? Líbí se ti to Alfácké Duo? Budeme se takhle představovat všem okolním nickám? Nebo co třeba...Lucko-Etneyské Duo. Duo Lucylína - Etneyák. Etneyovská Lucylindská dvojka. Úžasňácká Lucy-Etno dvojka!“ začal akčně a energicky žbleptat nesmysly. Očka mu zářila, měl radost. Neskrýval ji.
Od řeky Midiam společně mířili k Třešňovému háji, ve kterém se však nezastavili. Pokračovali dál. “Neboj se!“ ujistil ji a jemně do ní šťouchl svým bokem, jak klusal vedle ní. “Pak to otočíme a zamíříme k tobě domů, jo? Ukážeš mi to tam. A tvá smečka konečně pozná, jaký já jsem Bůh! Budou ti závidět, že máš tak skvělého kamaráda, každý by chtěl jistojistě mít taky takového!“ zazubil se a zadníma tlapkama si vesele poskočil.

>> Tenebrae (přes Třešňák)

<< Borůvkáč (přes Vyhlídku)

Lucy ho začala následovat, takže jen spokojeně vzdychl a zlatavýma očkama na ni koukl zrovna ve chvíli, kdy jej začala poučovat a osvětlovat mu situaci. Zamrkal na ni, stále jí koukal do očí. Nevšiml jsem si, jak má krásný oči, napadlo ho, přičemž pokyvoval hlavou. Tentokrát vnímal moc dobře, co mu říká. Sklopil pohled k zemi, zakoukal se na své tlapky a udělal táhlé “ahá, takže chytře!“. Hlavu u toho táhlého slůvka pozvedl k obloze a bradu vystrčil, až co nejvíc nahoru to jen šlo. Kašpárek. “Takže Lucy, musíme dělat, že nás ty Alfy jakože zajímají, ale přitom nás nezajímají, že ano? Jo a jak vlastně poznám Alfáka, když se mi sám třeba nepředstaví? Cítíš to z něho? Smrdí jako Alfák? Nebo co myslíš?“ zapřemýšlel, nicméně se vším, co řekla, souhlasil. “Dobře, budu teda dělat více zaujatého, jo? Abych jim vytřel zrak...a až to budou nejméně čekat, udělám na ně PUF!“ vyštěkl a u toho povyskočil ze všech 4 tlapek zaráz kousek nad zem, a následně dopadl do podřepu. Očima těkal doleva a doprava a měla nasazený mafiánský výraz. “Pak je svrhneme!“ dokončil proslov.
Kráčel podél toku řeky, stále na Lucy, která šla před ním, dával pozor. “Lucy?“ oslovil ji a doklusal ji tak, aby nyní šel vedle jejího těla. “Lucy pověz, je ti se mnou dobře?“ zeptal se jí a s velkým očekáváním jí koukal do očí. “Mě je s tebou moc dobře! Známe se sice teprve chvíli, ale já bych s tebou moc chtěl ještě nějakou dobu cestovat. Mohl bych? Mohli bysme chodit teď všude spolu?“ usmál se, přičemž ji předběhl, postavil se k ní čelem a zastavil na místě. Natáhl k ní tlapku, kterou jí nabízel tak, aby si „podali ruce“. “Mohla bys být moje kamarádka, Lucy?“ zůstal stát s onou nataženou tlapkou a čekal, co z ní vypadne.

Zavrtěl na ni ocasem a pohodil radostně hlavou, když se ho zeptala na jeho potřebu. “To víš! Vytlačil jsem totálního monstrózního královskýho hovňouse!“ pozvedl pyšně hlavu. Dělal, jakou vytlačil pořádnou pevnou kládu, ale ve skutečnosti to byl jen zaprclý oslizlý hubeňourek. Nicméně to Lucy nevěděla, a Etney chtěl vypadat i jako velký král v prdění a kadění, takže odmítal svému okolí přiznat, co ve skutečnosti vyrobil, a raději si to trošku přibarvil.
Zanedlouho k nim přišel další vlk, který se představil jako Alfák této smečky. Etney si ho prohlédl od hlavy až k patě a u toho se mírně pousmál. Alfák? Červeno-nožný alfák! Mírně se na nově příchozího ušklíbl. “Lucy, všimla sis, jak má zarudlé nohy? Ještě od něj chytíme nějakou rudavku! Pojď, raději půjdem pryč. Stejně jsou tu samí budiž k ničemu, trapní trapáci!“ vykulil oči při říkání nadávek. „Rudavka“ bylo jeho právě nově vymyšlené onemocnění. “Sbohem, doufám, ž euž se nikdy neuvidíme, protože já se s takovejma lůzama nebavím. A moje Lucy také ne! Máme rozhodně na víc. Vy jste nic, nikdo! My jsme všechno a někdo!“ se zavřenýma očima spokojeně párkrát přikývl, že jim to jako natřel, a pak se pomalu vydal k odchodu. S nějakým rozloučením se ani neobtěžoval. Po pár krocích se však zastavil, nedalo mu to a neodpustil si malý dovětek: “Pojď, Lucy. S nulama se loučit nemusíš, to je k ničemu. Nezahazuj se s nimi,“ otočil na skupinku opodál stojících hlavu, ušklíbl se, vyplázl jazyk a rozešel se pryč.

>> řeka Midiam (přes Vyhlídku)

<< řeka Mahtae

Od řeky Mahtae už to opravdu nebylo daleko. Pamatoval si cestu dobře, neboť Borůvkový les byl od jeho rodného lesa kousek, a ještě ke všemu tudy před pár hodinami procházel. Nemohl se tedy ztratit. Když vstoupil do lesa, neobtěžoval se ani upozornit na svůj příchod nějakým zavytím, prostě šel dál tam, kde by měla pravděpodobně stát jeho skoro totálně super nejlepší kámoška. A že tam stála! To ho velmi potěšilo. Hned začal vesele vrtět ocasem a zrychlil své tempo, aby už mohl být Lucy na blízku. “Ahoj, Lucy! Má princezno!“ nadšeně ji přivítal a otřel se jí o bok. Měl pocit, jakoby ji znal věčnost, přitom to bylo sotva pár dní. Zahleděl se jí do jejích zelených očí a věnoval jí upřímný laskavý úsměv. Lucy nyní byla jediná vlčice, která pro něj byla dost dobrá. Na ostatních mu přestalo záležet, teď mu šlo jen o tuhle vlčici! Že by se zamiloval
Poté, co se s tímto dokonalým stvořením přivítal, pohlédl na usoplené mrně. “Ou!“ na oko polekaně odvrátil hlavu, přičemž se ušklíbl. “Říkal jsem si, co to tady tak páchne! A to je ten tlustý špekbuřt! Pořád tady okouní!“ protočil očima. Vedle něj samozřejmě stál nějaký cizí vlk, ale toho si Etňák nevšímal – neměl důvod. “Vrána k vráně sedá,“ podotkl pouze skrz to, že oba dva byli černobílí. Jak vlče, tak dospělák. “To je tvůj fotr? Nojo, jste si na sebe podobní...máte stejně divnej xicht,“ pokrčil lopatkami k sobě, zahleděl se do očí Taenaranovi a poté Meineremu. Ani jeden z nich mu nebyl sympatický. “Proč tu vlastně jsme s těma nulama?“ nahnul se k Lucy a pošeptal jí tuto otázku do ouška, kterého se mimochodem po dokončení věty dotkl velmi něžně a citlivě svým vlhkým ňufáčkem. Lucy tak mohla slyšet jeho klidný dech.

// omlouvám se, netuším, jestli je Blueberry s námi či ne? Jestli ano, ber to, Blue, prosím tak, že si tě Etney všiml, ale nijak tvoji přítomnost neokomentoval.

<< Medvědí jezero (přes Medvědí řeku)

Nikde se moc nezdržoval, dokonce z lehkého poklusu přidal do běhu, aby byl u Lucy co nejdříve. Už se úplně třepal na to, až jí tento svůj nový zážitek s tím usopleným sosákem od jezera poví. Nemůžu uvěřit, že jsou všichni opravdu tak marní. Jen ta Lucy je stejná jako já. Stejně dokonalá. Jakto, že jsem ji poznal až teď? přehopsl klidný tok řeky a zabral tlapkama pořádně do mírně vyvýšeného kopečku, aby příliš nezpomalil. Chtěl si udržet tohle rychlé tempo. Na rovince dokonce zase o píď zrychlil. “Počkej na mě, Lucy!“ zašeptal si tiše sám pro sebe. Hlavou se mu honily různé myšlenky na různé věci – od černobílého sopláka až po jeho vlastní rodinu. Co asi dělala matka? Jak se měla? A co otec, pořád se na něj zlobil? Nebo co Sionn? Bratr, který ale pořád nebyl jeho bratrem? Až ho zase po dlouhé době uvidí, bude se ho bát? A co Etney, bude k němu stále pociťovat stejnou nenávist jako dřív, nebo to bude lepší?

>> Borůvkový les

Etney si myslel, že tento vlček je hodný a slušný, proto na něj šel opatrně a zlehka, nechtěl si dělat nepřátele všude, kde se ukázal. Když vyráběl bobo, vzpomněl si totiž na to, co mu kdysi otec radil, když si mu stěžoval, že nemá moc kamarádů. Jak přicházel k tomuto jezeru a černobílého vlka zahlédl, rozhodl se, že tuto radu aplikuje, ale když si teď vyslechl lavinu ošklivých věcí na svoji maličkost, naštval se na něj. Vlk před ním nejspíš nebyl zas takový andílek. Sice tak vzhledově vypadal a měl takový výraz v obličeji, ale rozhodně se tak nechoval. Ztuhl mu výraz ve tváři, uši přitiskl na krk a ocas, předtím vysoko nesený, svěsil nyní k zemi. Byl znechucený. “Tak poslouchej, ty malej uprděnej hovňousku,“ začal chladným a bodavým hlasem. “Mám dojem, že jsem se tě vůbec, ale vůbec na nic neptal. Nechci slyšet názor takovýho nemehla, jako jsi ty! A už vůbec nechci slyšet nic na moji úžasnou královskou maličkost. Ty mi nesaháš ani po drápy na prstech, ty vobejdo!“ nyní už jeho hlas byl naléhavější, rozvášnil se. Udělal krok blíže k němu. “Já ti něco povím!“ udělal další krok k němu. “Vypadáš opravdu směšně! Tvůj kožich nejspíš neviděl vodu už pěkně dlouho, protože smrdíš jako rybník brčálník. Máš nekvalitní drápy na tlapách, všiml jsem si toho hned, jak jsem se na tebe podíval. Tvůj ocas je jak ocas nějakýho otrhánka! A ještě ke všemu, tvoje uši jsou jakýsi pofidérní, jedno je menší než to druhý. A o očích ani nemluvím, dokonce švidráš!!“ pohodil naštvaně hlavou. “Seš prostě úplnej mameluk! Měl by ses jít někam zahrabat, ty ňoumo! Hnuse jeden! Prašivče!“ slovo po slově po něm teď doslova plival. Až skončila vlna tsunami, nahodil na něj ošklivý výraz, vycenil zuby a otočil se, že půjde pryč – tady už skončil. Zasekl se však po pár krocích, zůstal chvilinku nehybně stát, a pak se ohlédl, přičemž pronesl: “Jo a mimochodem, ty otravnej vochechuláckej švidro – smrdí ti kaďák, měl by sis ho občas umejt!“ pak se spokojeně vydal od jezera i vlka, kterého zpražil na tři doby, pryč. Chtěl jít za Lucy, ta jediná mu opravdu rozuměla. Svět je krutý, pomyslel si a zrychlil svůj krok.

>> řeka Mahtae (přes Medvědí řeku)

// VLA: 2) VLCI

Odstíne šedi? povytáhl zlehka obočí, když ho vlk, který stál naproti němu, přivítal takovýmto oslovením. Fakt, že si s oslovením začal, už dávno zapomněl. Zamračil se na něj a naštvaně frkl: “Jmenuju se Etney I. Asgaarský, budoucí Alfa Asgaarský a vévoda Gallirejský!“ představil se, a dal mu tak jasně najevo, že se mu oslovení „odstíne šedi“ moc nelíbí. Byl by i řekl něco škaredého, ale jeho maličkost se rozpustila nad tím, jak vychválil jeho magii příkazu. V očích se mu zalesklo a do toho se mu přidal i akčně vrtící se ocásek. “Ano! Mám úžasnou magii, jsem na ni pyšný! Je to magie hodná mistra, víš? Jsem rád, že nemám nějakou looser magii, třeba jako máš ty, ta tvá je taková jako…meh…o ničem,“ pokrčil rameny. “Ale jinak jo, važ si toho, že máš zlaté oči. Vlci, co vlastní zlatá kukadla, jsou o něco víc než ti, co je nevlastní. Zlaté oči jsou daleko vzácnější a lepší než barevné, to si zapamatuj, ano?“ snažil se působit hodně intelektuálně a vyspěle. Stál tam, našponovaný jak pravítko, a házel na vlka pohledy jako „to čumíš, kolik toho vím, co?“.

<< Medvědí řeka

Už z dálky zahlédl, že se u jezera něco děje. Všude byli nějací vlci, on prostě chudák nemohl mít chvíli klidu! U něj v Asgaaru byli cizáci – viz Alastor! V Borůvce bylo doslova narváno, a teď i zde cítil pachy a viděl v dálce obrysy. Zpomalil a snažil se jim vyhnout, takže prostě šel trošku jiným směrem, aby se s nimi nemusel potkat. Doběhl ke břehu, naglgal se vody a když si oblizoval čenich, všiml si, že skupinka kolem černobílého vlka se opravdu trošku rozplynula a zbyl tam s ním jen bílý vlček. Rozhodl se, že k nim přijde, protože už z dálky si všiml, že černobílý má zlaté oči. Zajímalo ho, jakou vlastní magii, protože jak se chvástal na mýtině trikolóře, že on má za magii Příkaz, potřeboval zjistit, jestli třeba i někdo jiný nemá za vrozenou takovou pecku.
Pomalu se k němu blížil, a až byl v dostatečné vzdálenost, odkašlal si, aby na sebe upozornil. Přišel však až úplně k němu a zahleděl se mu do očí. “Čau černobílej!“ pozdravil, zastříhal oušky a nasadil nevinný úsměv. Nyní přišel opravdu jen s úmyslem zeptat se na magii, neměl náladu popichovat se. “Hele, nebudu chodit kolem horké kaše. Máme stejnou barvu očí, chci se tě zeptat, jakou máš vrozenou magii? Jestli mi to teda prozradíš a není to nějaké přísně tajné!“ zazubil se na něj, přičemž pak dodal: “Já třeba mám magii příkazu!“ mrkl na něj, aby mu dal najevo, že když on řekl o své magii jako první, i on mu může tu svoji prozradit, že je to naprosto bezpečné.

// VLA: 3) MAGIE

<< Borůvkáč (přes Mahtae)

Spěchal, ťapal rychle a příliš se nezdržoval. Lesem probíhal poměrně dlouho, neboť jak došel směrem z Asgaaru, byl na úplně jiné části, než kam potřeboval jít. Řekl si, že by mohl jít svoji potřebu vykonat někam kus od smečky, neboť na takovou práci potřeboval značný klid. Navíc se nechtěl účastnit rozhovoru se všemi těmi vlky, kteří tam dorazili. Bylo jich tam nějak moc a to Etney opravdu zase tolik nemusel. Neměl na to ani teď náladu. Možná by radši sbalil Lucy a šel někam jinam.
Razil si to podél řeky Mahtae, neměnil směr. Běžel pořád po břehu, nevybočoval. Chtěl se potom i stejnou cestou vrátit, kdyby náhodou třeba změnil směr a pak by netrefil přímo na to místo, kde stála Lucy, to by ho štvalo. Když našel jakési vhodné místečko, které se mu na vykonání jeho potřeby zamlouvalo, otočil se několikrát dokolečka, aby si ho udupal, přičapl si a začal kadit. Až dílo dokončil, podíval se na to, uznale kývl hlavou a zazubil se. “Pořádná kláda!“ hlesl pobaveně. Byl to boban jakoby tejden nebyl na velké! Pak se sebral a běžel pryč. Chtěl dojít až k Medvědímu jezeru, kde by se napil vody a možná si i ulovil nějakou rybu. Doufal, že když bude chvíli pryč, trochu se ten Borůvkový les uklidní a někteří vlci odejdou.

>> Medvědí jezero

Zanedlouho poté, co Etney dorazil do lesa a oslovil tu malou kulatou koblihu, zaslechl hlas svojí Lucy. Vykulil překvapeně oči a bezděky začal máchat energicky ocasem. Ohlédl se za sebe a viděl ji, jak k nim přichází. Ona mě našla! Tušila, že budu tady! Jsme propojeni! Nemohl uvěřit tomu, že za ním Lucy opravdu dorazila a SAMA ho vyhledala! “Lucy!“ hlesl šťastně a lehce se o ni otřel bokem, aby ji přivítal, protože se na ni přece tolik těšil, a musel jí to dát nějak najevo! Vypadalo to, že se tato nadpozemsky dokonalá vlčice s touhle tlustou bečkou už někdy setkala, usuzoval to dle toho, co mu řekla. Pobaveně se zasmál, “to sedí!“ pritakal, a nahnul k ní hlavu, když mu tiše pověděla, jak to s tímto puberťákem vlastně je. Etney zcela vážně přikývl a černobílého vlka si přeměřil pohledem. “Uh, takže akorát další lůza, co si hraje na profíka, jo?“ zamumlal tiše svoji reakci na vlče Lucy do ouška. To už ale ten malý pidižvýk, který si zřejmě připadal, že je něco extra, začal mumlat nějaký kraviny na Etnyho maličkost, ale Etney ho moc neposlouchal. “Prosím tě, sklapni. Nikoho nezajímáš,“ zpražil ho. Když se dozvěděl, že je to jen další nýmand, rozhodl se, že se s ním nebude nikterak zabývat. Lemry mě neberou!
Začalo se to tu nějak moc plnit různými vlky. Bylo to zvláštní, neboť Etney měl za to, že tohle je území smečky. Území smečky by přece cizinci neměli jen tak navštěvovat, ne? Alespoň u nich doma to takhle nefungovalo. “Nazdar,“ pronesl otráveně ke všem vlkům, kteří zde byli a kteří ho pozdravili. “Lucy, na chvíli si odskočím, musím jít hodit bobana,“ pronesl tiše do jejího velectěného ouška, a následně se zahleděl do zlatavých oček tomu malému skrčkovi. “Ne, že tady budeš na moji Lucy něco zkoušet! Hned si tě podám, potutlenej tuline!“ zavrčel na něj, otočil se k němu zády a odkráčel pryč. Ještě se párkrát po cestě ohlédl za Lucy a zkontroloval tak celou její maličkost. Potřeboval se přesvědčit, že je v pořádku!

>> Medvědí řeka (přes Mahtae)

// lol :D a víš, že myslel? Baghý a Nori, já myslela, že jsi vlčice!! :D :D

<< Asgaar

Z rodného lesa zamířil k hranicím dalšího smečkového lesa. Proč jsem utekl zrovna sem? nechápal, proč se radši nesbalil směrem k řece Mahtae, tam by měl jistě klid. Jak byl ale ve stresu a vyděšený, že někoho potká, prostě nevnímal, jakým směrem běží, no.
Netrvalo dlouho a jak tak ťapal podél hranic, zahlédl partu vlků, takže se k nim rovnou vydal. Bylo tam jedno skoro dospělé vlče, které bylo plné faldíků. Hm, tukánek, mírně se uculil. Pak, dle pachu odhadl, že tam stojí dvě vlčice. Nikdy je neviděl, ale klidně se s nimi seznámí. No, všude bylo lépe, než v jeho rodném lese. On se tam prostě teď zdržovat nechtěl. Ať už přijde ta Lucy! Mluvila přece o Borůvkové smečce, ne? Třeba sem zamíří a bude předpokládat, že tu na ni budu čekat, napadlo ho. “Hej buřte!“ zavolal na černobílého puberťáka. Došel z ke skupince vlků, odkuckal si a u toho kuckání si je všechny prohlédl. “Ahoj, nechci do tebe nějak šťárat, ale vypadáš celkem při těle, neměl bys víc běhat? Třeba kolem hranic?“ zeptal se ho. Dvě vlčice prozatím ignoroval. Měl za to, že pokud se s ním ony budou chtít bavit, měly by začít jako první! To vlčice se přece mají snažit o pozornost samců, no ne? A ještě takových samců, jako byla jeho maličkost, tse.

// VLA: 2) VLCI

<< Vyhlídka

Od Vyhlídky už to bylo do jeho rodného lesa opravdu jen kousek. Snažil se však jít hodně po okraji hranic, aby byl co nejméně viditelný. Pohyboval se pomalu, aby na sebe nepoutal příliš pozornosti, kdyby se tu případně někdo nacházel. Byl ale rád, že se konečně nachází zase v prostředí, které zná jako svoje tlapy. Nelíbilo se mu, když sám cestoval někde po světě, a přitom ani nevěděl, kde momentálně je a kudy by měl pokračovat.
Ťapal po smečkových hranicích a rozhlížel se kolem sebe. Opravdu nerad by teď na někoho z rodiny narazil, nebyl na to ještě připravený. Sice se mu hlavou stále honilo jen to, jak by to měl asi s rodinou urovnat, ale ještě prostě nepřišel na vhodný způsob. Věděl však, že s otcem to půjde rozhodně snadněji než s matkou. Alespoň že s Awnay to mám všechno uhlazené, ta mě má ráda, ta jediná mě bere takového, jaký jsem. A já se kvůli nikomu měnit opravdu nebudu, jsem se sebou spokojený. Vždyť nemám skoro žádné chyby, nechápu, proč furt někomu vadím, tiše si povzdechl. Jak byl zamyšlený, skoro si ani nevšiml, že se u hranic potuluje nějaké vlče. Upozornilo ho až praskání větviček, když se ten malý tvoreček pohyboval. Etney se zastavil, zpozorněl a zahleděl se do dálky. Vlče bylo opravdu malé, takže se mohl vydat klidně blíž, nebylo pro něj žádnou hrozbou. Vypadá jak malá hromádka hoven, je celý hnědý. To je ale odporná barva, s takovou bych se teda narodit nechtěl. Zajímalo by mě, kdo je jeho rodič. Určitě je takhle škaredej po rodičích. No, po kom jiném taky, že? U vlčete se zastavil a prohlédl si ho z větší blízky. “Ahoj prcku, co tady děláš? Nemyslím si, že jsi ve správné smečce, nikdy jsem tě tu totiž neviděl,“ pronesl tiše. Chtěl počkat na jeho odpověď, ale protože uslyšel praskání větví a lehký větřík rozevlál pachy různých vlků, polekal se a vzal nohy na ramena. Nechtěl se ani za nic s NIKÝM z lesa vidět. Vlče nechal za sebou a více už se jím nezabýval.

>> Borůvkový les

// VLA: 2) VLCI

<< Vřesový palouk (přes Kaskády)

Myšlenka na Lucy ho popoháněla dál, už ji chtěl mít zase po svém boku. Tohle prostředí tak nějak znal a věděl, že se bude tudy blížit ke svému rodnému lesu. Napadlo ho, jestli už z Maharu třeba Lucy neodešla, takže si řekl, že zkusí jít na hranice smečky, co nejvíc nenápadně, samozřejmě! Aby si ho nikdo nevšiml, a zkusí vyčenichat pach Lucy. Pokud se nikde lesem nebude vznášet, bude jasné, že doma ještě není a tím pádem bude vědět, že se musí vrátit pro ni do Maharu.
Překonal Kaskádu, kterou nedávno minul, a zamířil podél řeky k Vyhlídce, kde se kdysi v dávné době, kdy ho měl ještě otec rád, rozhodl vylít si srdíčko a začal mu vykládat o Severce s Matali. Tehdy měl z otce pocit, že mu rozumí a chápe ho, nyní má pocit, že je mu ukradený. Smutné. Vlastní syn je mu ukradený. Jakoby měl už jen jednoho syna, že? Toho bílého. Napadlo ho ale, že kdyby si zkusil s rodiči třeba aspoň promluvit nebo na tohle téma navázat řeč, třeba by se vysvětlilo, že to vlastně takhle nemyslí a pořád jim na něm záleží. Nebo taky ne, že. Ale aspoň by se mu pořádně osvětlila situace. Pořád mu to v hlavě šrotovalo, chudák prostě nevěděl. Nechtěl mít se svojí rodinou tak moc špatné vztahy, jaké poslední dobou měl, vyčerpávalo ho to a stresovalo. Jenže co měl dělat? Byl moc pyšný na to, aby přišel žádat o odpuštění.

>> Asgaar

<< Zarostlý les (přes řeku Kierb)

Řeka byla klidná, ne moc rozbouřená, což se mu hodilo - měl po té dlouhé cestě opravdu žízeň. Z lesa se tak dostal konečně pryč a u této řeky se mohl aspoň trochu občerstvit. Najednou z něj veškerá nervozita a nepříjemný pocit z duchů v lesích spadl a mohl si konečně uvolněně oddechnout. Přišel k řece, zahrabkal do ní tlapkou a chvíli ji pozoroval. Měl rád vodu už od dětství, nikdy mu nevadila a plavání mu nečinilo vůbec žádný problém. Sklonil hlavu, napil se a spokojeně u toho zamručel. Ještě chvíli u řeky zůstal, přemýšlel nad Lucy, nad rodinou a nad vším, co v posledních dnech stihl zažít, a pak ji přehopsl (určitě ale ne ladným skokem). Zamířil směrem k malému paloučku, který se nacházel hned za řekou. Obklopený byl ze všech stran lesy, takže tohle bylo jediné místo, kde mohl mít tak nějak klid od nekonečných stromů a zabijáckých lesních duchů. A nakonec...tento palouček se mu vlastně i celkem líbil. Byl klidný, takže si tu opravdu mohl odpočinout. Krásně to tu vonělo, dokonce až tak omamně, že měl zanedlouho pocit, že ho to každou chvíli uspí. Prostě opravdu příjemné místečko...Když ale ucítil, že na něj jde spánek, raději se rychle zvedl a pokračoval v cestě. Nemohl si dovolit spát, ne teď, když ještě nebyla Lucy vedle něj.

>> Vyhlídka (přes Kaskády)

// VLA: 1) ÚZEMÍ 5/5