Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Loterie 1

// Nemo 5

“Aha, aha,“ pokýval znalecky hlavou. Takže...já jsem opravdu opravdický Nemesis? Vážně? To je ale sprostota! Ooo jaká sprostá zlounská věc! Měl jsem být Arcanus! Měl jsem být mocný a úžasný alfák! Tssss! Zamračil se a naštvaně dupl tlapkou do sněhu právě ve chvíli, kdy si ho Gee přivinula k sobě. Zůstal trochu šokovaně koukat, i když si objetí od ní vlastně vyprosil. Nadechl se její vůně a na pár momentů zavřel očka. Ani nestihl zavnímat její odpor k tomu pomazlení, ale to nejspíš bylo tím, že si přemýšlel nad svými věcmi. Nebo snad tím, že byl až moc zabedněný? Jeho tělo zalil zvláštní pocit. Objetí to bylo příjemné, navíc Gee se Etnymu vždycky moc líbila. Příliš se však neznali, a proto nezaregistroval, že by se Gee chovala nějak jinak. Pak ho ale odstrčila a on zůstal jen překvapeně koukat přímo do jejích očí, i když byla vyšší jak on. Být malej je na nic. Jsem jako malej podrazáček, kterej se vynořil odněkud z křoví! Odfrkl si, pak si otřel čumáček packou, která však byla plná sněhu, takže najednou měl i čumák celý od sněhu, a nakonec se uchýlil k otřepání. A tak sníh opadal a on mohl vyrazit vesele za Gee. Za jejím zadkem. Voňavej zadek, zlehka mu cukly koutky. Ještě že Lucy nemá magii myšlenek. Nebo snad...? Uvědomil si, že vlastně nezná všechny Lucyiny magie. Možná by měl přestat dělat capiny, a měl by běžet přímo za ní! Do její teplé a chlácholivé náruče. Nejseš Etney! Stejně by tě teď nepoznala! Seš uvězněnej v tomhle červím těle! Uuuuch! Stiskl zuby naštvaně k sobě. Byl prostě bezmocný. Škkkkkrggr - a hladový.

>> Medvědí řeka přes Křišťálový lesík

// Nemo 4 (nechat se někým obejmout či pomazlit)

Etney na Gee hleděl jak vyvoraná myš. Opravdu nemohl absolutně uvěřit tomu, co právě teď slyšel. Jakože, cože? Já mám jiné tělo a moje tělo že prošlo před chvílí tamtou cestou? Podíval se mlčky tím směrem, kterým Gee ukázala a pak pohled vrátil zase na ni. Naprázdno polkl. Opravdu nevěděl, co by na to měl říct. Sklopil pohled k zemi a zahleděl se na svoje tlapy. Byl pomalejšího rázu, proto mu trvalo delší dobu, než si to všechno propojil. Ale pak, jak se ohlédl na svůj ocas a uviděl ten pidi smetáček, který tam měl, a pak si vzpomněl na svůj bujný královský ohon, došlo mu to. Takže já jsem malej? roztřepal se mu spodní ret v náznaku pláče. Ale samozřejmě silní chlapi nepláčou, takže on taky nebude. Ale sakra, jakto, že není velkej a svalnatej?! Když už změnil tělo, proč se sakra objevil v těle uprděnýho mrňouse?! Proč se nestal nějakým vele-vlčským bohem? Nějakým obrem, který máchne tlapou a zničí celé lesy a roztříští všechny hory! Proč musel být malý a bezmocný prďoch?! Kouknul na Gee a hlasitě si povzdechl. “Takže já jsem teď jako kdo?“ naklonil nechápavě hlavu do strany. No, vypadalo to, že si to v hlavě propojil, ale ne. Nepropojil si vůbec nic. Holt mu to zapalovalo trochu pomaleji jak ostatním no.
Najednou vytřeštil na Gee oči. “Počkat počkat, chceš říct, že ten Arcanus, ten táta, který tu byl, nebyl můj táta? A když říkal, že mám dávat bacha na tělo Nemesise, tak já jsem teď Nemesis? A kdo pak byl táta?!“ byla náhoda, že mu to z ničeho nic celé došlo. Bylo to asi díky tomu, že si vzpomněl na reakci otce, když mu říkal o Lucy. Tak proto se mnou jednal tak divně, vůbec to nebyl táta! Zarejdil očima po okolí. Jak by měl teď najít toho pravého otce? “Pomůžeš mi všechno vyřešit? Můžeme najít...můžeme poznat nějaké vlky ze smečky? A zeptat se jich, kdo jsou?“ zeptal se. “A řeknu ti o tobě něco, ale moc toho nevím, to víš... Však jsme se společně moc nebavili,“ potutelně se zazubil. Pak ale sklopil nešťastně hlavu. V podání vlčete to vypadalo fakt roztomile. Zakňoural. “Gee, můžeš mě prosím obejmout? Cítím se hrozně mizerně,“ dál nechával hlavičku bezmocně sklopenou. Dobře, možná trošku kecal. Ale Gee se mu vždycky líbila a navíc! Chtěl zažít znovu to, jaké to je být roztomilým a chtěným. Protože kdyby o něco takového požádal ve svém vlastním těle, určitě by se mu všichni vysmáli. Ale jak asi Gee zareaguje teď, když tu před ní stojí mladý teenager?

// Nemo 3

Překvapilo ho, jak ho táta rychle a navíc i škaredě odbil. Podíval se na něj, přímo do jeho očí, a nechápavě zamrkal. A pak, když vyřkl táta tu větu, že vypadne z téhle smečky, jestli ublíží tělu...cože? Nemesise, pohltil jeho tvář smutný ustaraný výraz. “Tati, co to...co to povídáš?“ pověděl polohlasem. Byl překvapený, vždyť ještě před chvílí spolu tak pěkně mluvili dole v údolí. A teď? Proč na něj byl táta protivný? A jak to jako myslel s tím tělem Nemesise? Proč by ubližoval tělu Nemesise? Možná myslí něco podobného, co jsem udělal se Sionnem? Ale proč je najednou tak zlej? Provedl jsem něco? Vždyť jsem nic... nic jsem neudělal. Zahleděl se na otce a doufal dál v odpověď a nějaké vysvětlení, ale černý vlk se otočil k Gee i Etnymu zády a rozešel se pryč. Etney za ním udělal pár krátkých ostýchavých krůčků. “Táto, počkej! Co se děje, co jsem udělal?!“ zakřičel, avšak odpovědi se nedočkal.
Stále zmaten z toho všeho se otočil na Gee, která ho alespoň přátelsky pozdravila. Tiše zakňoural. Co se to právě stalo? On se přece tak snažil, aby rodinné vztahy byly lepší. Co provedl? “Ach Gee,“ vzdychl tiše a utrápeně u toho zavrtěl hlavou. Popravdě to, co Gee říkala, poslouchal sotva na půl ucha. Měl plnou hlavu toho, proč má malé tlapky, je tak nízký a to s tátou...Co se přihodilo. Počkat, co? Za Životem? přejel černou vlčici očima od čumáku už po ocas. “Co? Počkej počkej počkej,“ vychrlil na ni žblekotavě a párkrát u toho nervózně poskočil. Sice už nebyl maličké miminko, ale byl to pořád vlček. Vypadal roztomile. Roztomileji, než vypadají dospělí vlci. “Gee, co jsi to řekla? Řekni to znovu? Vůbec jsem to teď nepochytil,“ přiznal se. “A co ti mám říct o tobě? Jak to myslíš? Božeeeee!“ zaklel a dupl u toho tlapkou do země. Začínal být naštvaný. Proč ničemu najednou nerozuměl? Co se to sakra děje? Co se stalo?! Nemohl mu nikdo dát jasnou odpověď? A kde je Lucy? “A já jsem přece Etney, copak mě nepoznáváš?! Vždyť mě znáš! Jsem Etney! Nebo co se děje? A jaký těla? Vždyť mám svoje tělo, jsem jen menší ne? Jak vypadám?“ chrlil na ni další a další nechápavé a zmatené otázky.

// Nemo 2

Takže, jen klid. Nádech, výdech. Zamysli si! Co se mohlo stát? promlouval sám k sobě. Stále nehybně ležel rozpláclý na boku na zemi ve studeném sněhu. Odmítal otevřít oči. Byl jsi v údolí s taťkou. A pak jste se rozloučili a šel jsi hledat Lucy. Tu jsi nenašel. Možná bys měl přemýšlet spíš nad tím, KDE JE LUCY! Jasně jasně, to je dobrý plán. Jdi hledat Lucy a neuvažuj nad hloupostmi. Určitě je to jen nějaký mozkový zkrat, že si připadáš menší. Jsi to ty a sám si připadáš, že jsi maličký. Však šedé tlapy máš, ne? Sice vypadají menší, než tvoje a taky mají trošku jinou barvu. No a...vlastně taky jinou srst. Hehe. Ale určitě se ti to jenom zdá. Teď se zvedneš a půjdeš najít tu Lucy. Pomalu se tedy začal zvedat. Tlapky měl plné sil. Oblízl si čenich a rozhlédl se po okolí. V lese bylo ticho. Neměl pocit, že by tu někdo byl. Přece jen se však rozešel někam před sebe za účelem někoho najít, aby se zeptal, kde je Lucy.
A tak šel a šel. Nechal myšlenky odejít z hlavy někam pryč. Chtěl mít v hlavě prázdno. Nechtěl nad ničím přemýšlet. Hlava mu totiž třeštila, že by si ji nejradši o něco rozpůlil, aby měl pokoj. Vítr však roznesl pachy a hlasy, které tu po lese byly, do jeho čenichu. Nasál a na tváři se mu objevil krátký, skoro neznatelný úsměv. “Gee,“ rozběhl se. Moc dobře si pamatoval černou vlčici se zabarvenýma nohama a divnýma očima. Dřív, než potkal Lucy, se mu Gee líbila. Ta bude vědět! Prostě potřeboval info, jestli někdo Lucy neviděl. Ta by mu určitě řekla, co a jak! “Gee! Gee!“ volal už z dálky, když přibíhal ke skupince vlků. Byla tam Gee a Arcanus. Pravděpodobně ještě někdo, ale toho vůbec neznal. “Gee! Kde je Lucy?! Neviděla jsi Lucy? Mě se nějak změnil hlas, asi chraptím! Asi jsem se nastydnul nebo co! A taky se mi zmenšily tlapy! Vidíš?! Hele!“ natáhl něžnou vlčecí tlapku přímo před sebe a začal ji rvát Gee pod čumák. Nemohl tam ale dosáhnout! To ho deprimovalo. Jindy by jí tu tlapu narval přímo na čenich a ještě by ji s ní několikrát přetáhl, ale teď mu to nešlo. Vzpouzel se a snažil se jí dát tlapu co nejblíže k jejímu čenichu. Pak ji však dal dolů. “No takže kde je Lucy?“ Podíval se i na tátu, ale s tím byl před krátkou chvílí dole v údolí, nepředpokládal, že ji zahlédl. “Taťko, víš jak, musím Lucy najít,“ zabrblal jen. Vůbec si nepřipouštěl a popravdě ani neuvědomoval, že by vypadal jako někdo jiný.

// děkuji mnohokrát, osudovka byla super. Mrzí mě, že jsem se nemohla zúčastnit i dalšího pokračování, ale prostě to opravdu nešlo.

Hvězdičku prosím k Marion do vrozené magie :) Ještě jednou díky.

// Nemo 1

<< údolí

Když Etney procházel lesem a hledal Lucy, přemýšlel nad vším možným. Uvažoval nad tím, jaké by to teda asi bylo, kdyby opravdu byl táta. Brali by ho ostatní už konečně vážně? A co máma? Byla by ráda bab...“babičkou? Pfff-hahahah!“ zachechtal se hlasitě. Elisa a babička? Směšná představa. “Počkat, co?!“ Zatuhl na místě a vykulil oči. Jeho hlas zněl...divně. “Počkat počkat počkat...“ překvapeně zastříhal ušima. Znovu promluvil a znovu jeho hlas zněl divně. A navíc, když si uvědomil, že má jiný hlas, došlo mu i to, že je nějak blízko k zemi. Je nižší! Zkrátily se mi kosti? Nebo co?! Co to je? Proč pomalu čuchám smradlavou zeminu jak nějaký potentovaný vlče?! Co to je?! Já jsem přece k-král! Jsem už gamma! Jsem hoden toho být daleko výš nad zemí! Koulil oči a rozhlížel se všude kolem sebe. Následně si prohlédl své tlapy a hlasitě vzdychl. Byly maličké. “Co se děje?!“ jeho mysl začínal pohlcovat chaos. Mozek mu přestával fungovat správně, navíc ho i začala pořádně bolet hlava. Nevěděl, co má teď dělat? A proč měl tak malé tlapky? A celkově se cítil jakýsi lehký. Bylo to fakt divné.
Rozešel se přímo za nosem. Vyzkoušel i běžet, aby otestoval, jestli běží stejně rychle a nebo dělá stejně dlouhé kroky. Ale ne. Cítil se lehce a obratně. Byl hbitý! Mohl dělat otočky kolem své osy a mohl skákat jak pominutý! Nahoru a dolu, nahoru a dolu. Kdyby ho někdo viděl, určitě by si pomyslel, že je to nějaký magor. Poskakoval nahoru a dolů jako na pružince a po několika zopakováních se znovu otočil kolem své osy. Narazil však do stromu, protože se mu z toho všeho bláznění pěkně zamotala šiška a on si toho stromu navíc ani nevšiml. Spadl teda na zem a zůstal bezvládně ležet. Svět se mu neuvěřitelným způsobem motal. Bolela ho hlava. Zavřel oči a chvíli takhle zůstal. Jen klid, je to určitě jen nějakej sen. Zůstaň chvíli ležet a měj zavřený oči, uvidíš, co to udělá! Promlouval sám k sobě.

// woha! Etney je fakt kočičák! boží

// rozhodne hlasim sveho prince :-)

// já bych ráda přidala recept na své oblíbené sušenky, které už mám ozkoušené a všem u nás doma strašně moc chutnají. A kdykoliv je někam přinesu, všichni si je pochvalují :-) Mini cookies...

260g polohrubé mouky
150g másla
1 celé vejce
1/2 pytlíku kypřícího prášku
1 pytlík vanilkového cukru
3 lžíce moučkového cukru
2 lžíce medu
--------
Máslo rozpustit v mikrovlnce, do mísy dát sypké ingredience - nejdříve mouku, do ní vmíchat prdopeč a poté zbytek sypkých ingrediencí, med, vejce a nakonec rozpuštěné máslo (nesmí být horké). Vše promícháme. Pokud je těsto až moc mastné či nějak řídké, přidáme ještě trochu mouky navíc, nicméně čím více mouky přidáme, tím budou sušenky sušší a těsto bude praskat (na chuti jim to ale v konečné fázi neubírá ). Můžeme do těsta přimíchat např. kokos či holandské kakao.

Z hotového těsta potom děláme kuličky, které mírně rozplácneme a dáváme na pečící papír. Velikost kuliček záleží na tom, jak velkou chcete mít sušenku - já dělám mini verzi. Do cookies pak samozřejmě patří i čokoláda, buď ji vmíchejte do těsta, nebo já dělám to, že čokoládu nožem vždy nařežu na malé hoblinky (je to pěkná piplačka!), a poté je lžičkou dávám nahoru na ten rozplácnutý bochánek.

Vše se pak peče na cca 200°C 10 minut +- (každá trouba je jiná, prostě aby sušenky byly dozlatova - nejlépe se pozná podle spodku sušenek).

foto v odkaze, aby nezabíralo moc místa :)

před upečením: https://imgup.cz/images/2020/12/17/susenky2.jpg
po upečení: https://imgup.cz/images/2020/12/17/susenky.jpg
obě verze - příprava cukroví na Vánoce : https://i.ibb.co/nDghL46/20191214-192429.jpg

“Myslím, že jít někam ven by nebylo až tak špatný. Už jsme dlouho nebyli nikde spolu. Jen nevím, jak to bude teď, když je taková zima,“ vzhlédl k obloze. Stmívalo se, sluníčko zacházelo za obzor, nicméně to vůbec nebylo poznat, a to z jednoho prostého důvodu – celý den byla „tma“ jako v pytli. Slunce bylo schované za hustými tmavými mraky, ze kterých divoce padaly sněhové vločky. Byl mráz a zima. “Možná bychom měli počkat do rána,“ podotkl, a zatímco táta mluvil, on se vydal pomalým loudavým krokem zpět k lesu. Vidina toho, že bude prospěšný a vlci ve smečce si ho budou vážit a budou k němu vzhlížet, se mu moc líbila. Teď jsem gamma. Teď už nejsem nikdo, nějaká usmrděná kappa, jako je třeba Awnay. Jsem gamma! Jsem opravdu někdo!! Musím to hned říct Lucy! tok jeho myšlenek spadal čím dál tím více k jeho drahé. Dlouho ji neviděl. Naposledy, když byli s Lilac, a to byla ještě příroda bez sněhu! Přemýšlel, jak se asi Lucy celou dobu měla? Těšila se na něj? Myslela na něj?
Reakce otce na případné potomky jeho královské veličkosti ho příjemně překvapilo. Nebo snad...možná nepřekvapila. Nejspíš někde uvnitř sebe tu podporu od toho skvělého táty očekával. Podíval se na něj a s úsměvem přikývl. “To jo! Víš, myslím, že takovej malej Etney by nebyl špatnej, že? Mohl by být celej po mně! A...a oči, oči by mohl mít po Lucy! Lucy má moc krásné oči, že? Nejhezčí z celé smečky, takové oči nikdo nemá. Lucy má výjimečný pohled, je taková hodně jako celá speciální. Úplně se k sobě hodíme, protože já jsem taky tak trochu speciální, co myslíš?“ podíval se na něj s očekáváním v očích a usmíval se od ucha k uchu. Byl šťastný. “Vše s ní proberu, vlastně za ní chci teď jít. Přijde mi, že jsme se zase dlouho neviděli, co asi dělala? No a taky bych měl pak jít za mámou,“ pověděl tátovi své plány a stále pokračoval v pomalé chůzi. A po celou tu dobu na něj upřeně hleděl. “Jsem rád doma,“ pronesl nakonec, jako třešničku na dortu, a pak pohled přehoupl kamsi před sebe.

>> asgaar

// já se s Mari trhám a děkuji za akci :) letošní prosinec je hardcore a nestíhám nic. :)

“A vlastně víš ty co? Je to dobrej nápad. Před tebou se nestydím. Vyzkoušíme se,“ zlehka mu cukly koutky v náznaku úsměvu, a zatímco na něj hleděl svýma zlatýma očima, zaposlouchal se vnímavě do jeho slov. Chvilku na něj tak mlčky koukal, poté párkrát zamrkal a za pár chvilek, co mu do mozku prolezlo skrz všechny zpomalené mozkové závity vše, co otec říkal, se mu rozlil po tváři vřelý radostný úsměv. Zavrtěl několikrát ocasem a tiše zakníkal. Měl opravdu radost. Očka se mu zaleskla, zadek mu vyletěl ze sedu nahoru do stoje a u toho všeho se pořád usmíval jak tintítko. “Vážně?!“ pípl tiše ještě stále se zatajeným dechem. Pak to vše naráz vydechl a zase se posadil. “Tak to jsem...opravdu moc rád! Určitě neudělám ostudu, určitě vás nezklamu! Budu se moc snažit! Budu se o smečku starat, opravdu!“ ujišťoval ho. Hlavou se mu nyní honila velká spousta myšlenek, většina z nich byla o tom, že je na stejném hierarchickém postavení, jako je jeho Lucy a že je to paráda. Měl radost – teď mezi ním a Lucy nebyl žádný rozdíl. Byli stejní. Zahleděl se na tátu. “Táto,“ oslovil ho. “A když jsem teď stejný jako Lucy, napadlo mě, že...jako...ještě jsem se s ní o tom nebavil, ale jako...no co si myslíš o...no víš jak...“ protočil očima a pohodil hlavou. Proč se mu o takových tématech tak špatně mluvilo? Vždycky, když byl nervózní, začal mlít totální nesmysly. Vzdychl. “No vlčata, chápeš. Já...a Lucy...a vlčata. Jako porodit. Lucy by porodila. Já a ona bychom měli vlčata,“ konečně to ze sebe dostal. Úlevně zamlaskal a pak se pousmál. “Co si o tom vlastně myslíš? Já nad tím ještě nijak zvlášť nepřemýšlel, nezkoumal jsem nic, neptal jsem se Lucy, ale...napadlo mě, že...no už nejsem úplné dítě. Říkal jsem si naopak, že by bylo fajn, kdybych předal svoji hodnotnou Agaarskou krev další generaci! Takový Etney II., to by bylo panečku něco!“ vypoulil radostně a nadšeně očiska.

1) mapa č. 1
2) mapa č. 8
3) mapa č. 5

Děkuji za akci, bylo to fajn

Já prosím za svých 12 nalezenců 24 drahokamů a 24 oblázků :) Děkuji!

Nahozeno.

// ahoj, můžeme zvolit i více vánočních věcí, nebo musíme vybrat pouze jednu?