Gallirea - Příspěvky uživatele

Jakmile ho Awarak poklepal po rameni, nadmul se pýchou. Očka mu zazářila, měl dobrý pocit, konečně ho někdo uznává! Awarak, jó, to byla dobrá parketa! Toho se bude Etňa držet. Byl hodný, milý a nebyla s ním nuda. Navíc měl Etney pocit, jakoby na něj Awarak dost dal. Když řekl, že odchází, odešel spolu s ním. Mohl mu šéfovat, to vždy chtěl! Poslechnul si pochvalu mířenou k jeho maličkosti a přihlouple se začal uculovat. Šimralo ho v bříšku, ocas nedokázal zastavit, byl totálně nadšený z toho, jak ho Awarak tak chválil. “Myslíš?“ vypotil ze sebe radostně. Musel se furt usmívat, nedokázal to zastavit. Dokonce i mluvit mu tak šlo těžko. Jak ale zmínil věnec, překvapeně vykulil oči. “Věnec?“ zopakoval. Tohle nikdy nedělal, ani netušil, jak se takový věnec dělá. “A jak jako… Věnec? Jak to vypadá? Neznám věnec,“ namítl a zavrtěl hlavou. Ocásek se mu již tetelit přestal a úsměv mu z tváře zmizel. No, alespoň chvilku radosti si užil. Musel ale uznat, že Lucy by určitě takový věnec udělal radost. Jakýkoliv dárek přece vlčici udělá radost. Ať už ten věnec byl cokoliv a vypadal jakkoliv. Proto souhlasil. “Dobře, máš pravdu, bylo by fajn jeden dát Lucy ale… Co takhle nejdřív jeden vyrobit jen tak na zkoušku?“ navrhl a sjel pohledem na hromadu květinek. “Víš jak, kdyby se nám to nepovedlo a bylo to škaredé, přece to Lucy nedám. To by si myslela, že jsem mamlas. To ne. Uděláme jeden na zkoušku, jakože jen tak, a když tak ho někomu darujeme. A pak, když se nám bude chtít, vyrobíme další,“ přednesl svůj plán a spokojeně se pousmál, jak to jako krásně vymyslel. “A dva druhy budou super, jen červená, to je nuda. Ještě by to chtělo něco,“ a tak Awaraka i se svojí hromádkou vlčích máků v tlamě následoval.

>> za Awarakem

Pousmál se nad tím, jak mu Awarak krásně zbaštil tu výmluvu o společném lovu. Pokýval však naprosto vážně hlavou a do toho udělal táhlé “uhmm.“ Awarak byl podle Etneyova oka důvěřivý vlk se špetkou naivity. Byl přesně takovým vlkem, jakým dříve býval i Etney. Nebo… stále je? Každopádně byl milý a to mu stačilo. Měl dost těch nepříjemných vlků ve své společnosti, jako například ta vlčice Cashmere, na kterou si teď vzpomněl. Ta byla pořádně protivná!
“Nalovit máky? A na co jako? Co to má za smysl?“ namítl a nechápavě sledoval, jak trhá květiny dole u kořene a nosí je hrdě v tlamě. Povytáhl obočí, byl poněkud zmatený. Proč by měl jako trhat vlčí máky? Nechápal důvod. Tohle dělat rozhodně nebude! Nebude se vyčerpávat nějakým trháním hloupých květin! Sedl si zadkem na zem, ocas obmotal kolem zadních nohou a černobílého vlka pozoroval. Tiše si povzdechl, měl hlad. Nicméně, naplánoval si, že jakmile to Awarak dodělá, půjdou pak najít něco na to jídlo. A co budeš jako dělat s těma kytkama v tlamě během lovu? zavrtěl nad ním hlavou.
Čas plynul a Awarak stále pobíhal mezi rudými kvítky a sbíral je. Etney už začínal být pořádně nervózní. Dokonce až tak nervózní, že m u v jednu chvíli vyletěl zadek ze země a naštvaně se rozešel do hromady květin. Hezky voněly, ale to si odmítal přiznat. Vlastně to byla určitě i docela zábava, ale to si on taky nechtěl přiznat! “Čím dřív to bude, tím dříve si naplním břicho žrádlem!“ pronesl napruženě, nicméně nakonec Awarak dosáhl svého – Etney mu začal pomáhat. A tak trhali květiny spolu. Během toho trhání šedý vlček zapomněl na svoji rozmrzelou náladu a naštvanost. Bavilo ho to. Na tváři se mu objevil místy i spokojený výraz. “Hele! Taky mi to jde!“ upozornil na sebe, a jakmile se Awarak podíval, ukázal mu, jak skvěle umí utrhnout svými zoubky květinu až úplně dole. Ukousl stonek a pak koukl na Awaraka. Laškovně na něj zatěkal obočím. Čekal pochvalu. Natrhané květiny nedržel v tlamě, nýbrž je pokládal na hromádku na jedno místečko. Trhání vlčích máků, to bylo fajn! Ale pořád nechápal, jak je pak využijí. Přestal nad tím však dumat a soustředil se, aby květinu nijak neponičil a ukousl ji hezky dole u kořínku. Netrhal je ze země, opravdu je vždy šetrně ukousl. To až řeknu Lucy, jak jsem natrhal hromadu vlčích máků! Ta bude čumět! Hihi, radostně zavrtěl ocasem.
Když už měl pocit, že toho má natrhaného tak akorát, postavil se pyšně ke své hromádce a s úsměvem na ni začal ukazovat tlapkou. "Hotovo!! Tohle stačí, ne? Co myslíš?" zahalekal.

<< Náhorní plošina

Nevěděl sice, kam míří, nicméně nechtěl, aby ho viděli všichni lovit. Byl neschopný, lov mu opravdu nešel, věděl to. Styděl se. Nemohl se přece tak znemožnit před celou skupinkou! A Awarak vypadal docela příjemně. Tak, jakože by se nesmál, kdyby se to Etneyovi nepovedlo. A nebo by ho Etny možná i zlanařil, aby nemusel dělat nic a černobílý by to celé ulovil sám. Určitě společně najdou nějakého většího hlodavce, nebo třeba dva, aby se nažrali! Doufal v to. “Určitě se k nim vrátíme, neboj. Zase se potkáme, Nori byl v pohodě a Lilac je taky super. Najdeme něco a… řekneme jim,“ zalhal, nicméně chtěl Awaraka upokojit. Vypadal při odchodu tak trošku nešťastně nebo minimálně jaksi nejistě. Jakoby ho mrzelo, že Noriho opouští. A to Etňa nechtěl...věděl totiž, jaké to je.
Od Náhorní travnaté plošiny nakonec šli směr vlčí máky, Etney si to uvědomil až ve chvíli, kdy louku posetou červeným kvítím zahlédl pár metrů před sebou. Zasekl se, cukl pravým uchem směrem vzad a zlehka se zamračil. “To jsou… vlčí máky? A tady něco ulovíme?“ ohlédl se na Awaraka s otázkou v očích, co tu jako budou dělat.

// óóó děkuji děkuji

akce byla super

Etney vyčkával, co jeho spolu-lovci navrhnou. Přece jen on nebyl zrovna největší king lovů ever, věděl to, tak se radši moc nevyjadřoval. Jen přikyvoval, házel různé grimasy, a dělal, že ví, o co jde. Po dovětku Awaraka několikrát naprosto vážně přikývl a dodal: “přesně tak!“
Vypadalo to, že se tak nějak domluvili. Ale když už na to přišlo, Etňa tak nějak ztratil na ten lov chuť. Nervózně se ošil a párkrát přestoupl z nohy na nohu. Opravdu se musel namáhat a běhat za nějakou zvěří jako uštvaný pes? Zamračil se a uvažoval, jak by se z toho mohl vyvlíknout. “Awaraku,“ oslovil černobílého, přičemž očima loupl po zbylých dvou vlcích. “Půjdeme najít něco pořádného po okolí? Nějakou tu… zvěř?“ uprostřed věty naprázdno polkl. Moc dobře věděl, že žádnou zvěř hledat nechce. Jen se z toho prostě chtěl vykroutit.
Začal se pomalu vzdalovat. “Tak my s Awarakem jdeme něco najít, abychom jako ulovili ten nejlepší kus. Přece neuštveme nějakou bídu. Srnku vyzáblou na kost, to by bylo o ničem. Musíme najít pořádnýho šťavnatýho tlusťocha!“ mlsně se oblízl. Tojo, měl by chuť – měl příšerný hlad. Ale lovit, to se mu moc nechtělo. “Uvidíme se!“ slíbil a na tlapce se otočil, přičemž vyrazil někam pryč.

>> louka vlčích máků

Přežil jsem to tak tak, pomyslel si odpověď na Noriho větu, ovšem nahlas nic neřekl. Jen se poťouchle usmál a souhlasně přikývl. Nikdo nemusel vědět, že měl doopravdy na mále. A ne na mále tak, jak to popsal před chvílí. Awarak si u něj ale získal zase jedno velké plus, protože ho pochválil. POCHVÁLIL! Etney se na tlapkách vykasal, co nejvýše to šlo, vypjal hruď a hrdě si odfrkl. Zalil ho příjemný pocit. Kývnul na Awaraka a nahodil frajerský úsměv. Jistě, že je hodně hustej! Jsem ještě víc hustější, než si myslíš, tihle dva se mu fakticky líbili.
V dálce zaslechl někoho volat své jméno. Shlédl očima dolů na Noriho, který se tu rozvaloval, a tiše se jeho otázce ohledně holky uchechtl. “To ne, moje holka je doma… snad v pořádku v lese,“ pověděl tiše, přičemž zastříhal oušky a překvapeně se za sebe ohlédl. Uviděl přibíhat malou Lilů, která už ovšem nebyla tak malá, jak si ji naposledy pamatoval. Zůstal na ni hledět, hlavou se mu honilo hned několik myšlenek typu: kde jsem sakra byl tak dlouho, že tak vyrostla? Zavrtěl na ni ocasem a s úsměvem ji přivítal. “Ahoj malá Lilů! Teda, ty jsi veliká! Vyrostla jsi!“ hlesl obdivně. Jeho tón hlasu se změnil. Komunikoval s ní úplně jinak, jak s Norim a Awarakem. Celou si ji prohlédl, opravdu vyrostla do krásy. Když kolem něj prošla, začenichal, aby mohl cítit její příjemnou vůni. Nedala se popsat, ale voněla jako nějaká… květina. Název té květiny však neznal. “Je to má kamarádka, jsme spolu ve smečce. Znám ji od malička,“ pochlubil se oběma klukům, protože samozřejmě…cítil se jako „like a boss“, že Lilac zná jeho a je dva ne. On ji znal, měl před svýma kámošema navrch! Lilac, taková pěkná vlčice, a hned se k němu měla…no wau. “A jdeme lovit, pojď s námi, budu rád, když uvidím, jak jsi pokročila ve svých dovednostech,“ lišácky se zazubil. On měl tak co říkat o dovednostech. V lovu byl snad jeden z nejhorších v celém Asgaaru.

<< řeka Mahtae (jih)

Voda se mírně uklidnila a vor se tak pohyboval ze strany na stranu daleko méně, jak se pohyboval na severu řeky. Jenže i tak byl Etney ve stresu. Tohle prostě nebylo nic pro něj! Moc adrenalinu, moc risku, nechtěl zemřít utonutím. Měl tu velké královské poslání, musel se přeci starat o celou smečku! Nemohl si dovolit pojít takovou bídnou smrtí a ještě ke všemu tak brzy. Byl to přece takový mladinký fešák, byla by ho škoda.
Vor však narazil na nějaký vyčnívající kámen, což nebylo zrovna moc eňo ňuňo. Etney zaryl drápy do dřeva a zděšeně vytřeštil oči. Zalapal po dechu a hledal chaoticky ve své mysli slova, kterými by mohl popsat momentální situaci, ale bohužel se nezmohl ani na jedinou hlásku. Jen čuměl na lámající se větve, které před chvílí ještě držely díky magii Země u sebe, přičemž vnímal jen hukot tekoucí řeky. Stál tam jako přikovaný, dokonce i tehdy, co se jeho kamarádi jali skočit do vody a plavat. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy vor odplaval ještě kus a pak se začal absolutně celý rozpadat. Na poslední chvíli se z voru takzvaně svezl do řeky. Ta byla ale hluboká a trošku divočejší, neboť se její tok rozšiřoval a to znamenalo, že se brzy nejspíš i vlije do moře. Začal máchat tlapama, nejdřív nervózně a ve stresu, takže mu plavat moc nešlo. Dokonce si glgnul i vody a rozkuckal se, to začal hýkat a plácat nohama ještě víc. Nicméně pak se nějak vzpamatoval – hlavně tedy ve své mysli, a uvědomil si, že takhle neuplave ani píď. Takže začal plavat jako normálně myslící savec a úspěšně doplaval ke břehu řeky, kam se pracně vyškrábal a rozplácnul se na zemi jako placka. Byl vyčerpaný a hladový. Kručelo mu v žaludku. Zavřel oči a hlasitě oddechoval, tohle se mu teda vůbec nelíbilo. Nápad sjíždět řeku zavrhnul a slíbil si, že tohle teda už nikdy dělat nebude.
Postavil se, oklepal ze sebe vodu a znaveně se vydal k Awarakovi a Norimu, kteří už byli na Náhorní plošině a klábosili o nesmyslech. “To bylo hrozný!“ zavolal na ně už z dálky namísto jakéhokoliv pozdravu. No, nemohl jim říct, že se topil vlastní vinou, to by se znemožnil. Rozhodl se tedy, že si příběh krapet upraví. Došel k nim a začal: “Já jsem normálně jako stál a chtěl jsem skočit hned potom, co skočil Awarak! Ale normálně se mi zachytila noha ve dřevě jo, jak se ten vor začal lámat jo, chápete? Takže jsem zapacknul a pak jsem se svezl do vody a bouchnul se do zad o šutr ve vodě! To bylo něco! Ale zvládnul jsem to a jsem tady,“ nasadil falešný úsměv, hrdě vypjatou hruď a u toho frajersky pohodil hlavou zlehka do strany. Pak na oba dva koukl. “Dobrý, ne? Nějaká měchuřina by tam zůstala a už by se topila někde u dna,“ zazubil se, doufajíc, že jeho malou lež ani jeden z nich nepozná.
Žaludek mu hlasitě zakručel a on s sebou lehoučce trhl. “Ehm,“ rozhlédl se rozpačitě okolo sebe. Všude byla tráva, vypadalo to, že by tu mohlo být hodně lovné zvěře. Vzhlédl k obloze, sluníčko pálilo, bylo vysoko na obloze. Měl hlad. Naposledy žral jen nějaký hloupý hrabošský mimina, ty ho moc nezasytily. Spíš ho navnadily. Mlsně se oblízl a vyzývavě koukl na oba vlky. “Tak co, dáme lov? Ulovíme něco mňam?“ chtěl využít toho, že je jich tu víc. Měl chuť na pořádný kus masa. A ten by on sám se svým „loveckým umem“ skolit nedokázal.

// změna přechodu - Náhorní plošina

1. kolo - 8 bodů (13 květin)
2. kolo - 8 bodů (13 oblázků)
3. kolo - 8 bodů (13 kamenů)
4. kolo - 11 bodů (16 mušliček)

Celkem: 35 bodů
----------
Dekuji moc na miniakci, byla fajn :-))

Přidáno.

<< Mahtae sever

“A jakou teda ještě ovládáte magii kluci?“ zahuhlal tiše sám sobě pod vousy. Měl sklopenou hlavu dolů a zíral na svoje tlapy, které se celé v křeči držely toho voru. “Kluci, jaký máte ještě magie?“ řekl o něco hlasitěji a podíval se u toho na oba dva. Zlehka se mu však skrz plutí na řece zatočila hlava a zaškobrtl. Respektive se mu jen zlehka podlomila kolena, ale lekl se toho. Stáhl ocas mezi nohy, uši přitiskl ke krku a opět začal jako socha zírat kamsi před sebe. Takové plutí na řece, jó, to nebyla žádná sranda. Bylo to sakra nepříjemné. Trošku litoval toho, že do toho s nimi šel. Co je to vlastně za nápad, plout po řece na vratkém voru, který byl vyrobený ještě ke všemu jen takhle narychlo? No a co, že to dělají všichni ostatní? On není jako všichni ostatní! Srdce měl skoro až v krku, byl šíleně nervózní.
Řeči kluků slyšel jen tak na půl ucha, protože pozornost samozřejmě směřoval na své nohy, aby se na voru udržel. Jen zaslechl Noriho rýpnutí, takže se zlehka ušklíbl, nikoliv však naštvaně či nepřátelsky. Jen tak, jak se vlci běžně ušklíbnou po rýpnutí, no. “Já... se... nebojím. Je to... paráda.“ Odvětil trhaně a z části nepřítomným hlasem, ale uvědomil si, že to neznělo moc přesvědčivě, takže radši honem dodal: “Faktys. Je to... super!“ snažil se i na chvíli zavrtět ocasem, což šlo v jeho momentálním stavu dost těžko. Byl těžce ve stresu.
Vlny vor houpaly ze strany na stranu, a jak tok řeky sílil, Etney byl čím dál tím větší pokakánek. Navíc v řece byl sem tam i nějaký kámen, takže vor do nějakého občas narazil. To ho vždycky totálně vyšokovalo. No, odvahy moc neměl. “Já mám magii příkazu, ale moc toho ještě neumím,“ pověděl a očkem po klucích koukl. Snažil se zakecat svůj strach a nervozitu. “Ale táta má magii myšlenek, tu bych moc chtěl,“ sledoval pečlivě řeku, jak se kroutí a kam míří, a jestli není až moc nebezpečná. Zatím to vypadalo ok. A opravdu... čím více na jih pluli, tím víc vor zpomaloval a řeka se klidnila. Konečně mohl Etney vydechnout svůj tak dlouho zatajený dech.

>> Ustí

// Skupina Awarak, Nori a Etney

Ten Nori, to byl panečku vlk přímo pro Etneye. Když si Asgaarský princ všiml, jak Nori napodobuje jeho veselé poskakování a fascinaci z magie Země, musel se šťastně pousmát. Začal vesele vrtět ocasem a usmíval se jako lečo. Tahle skupinka se mu, pane jo, fakt líbila! Byli takoví pohodoví. Ne jako ta protivná uběhaná Cashmere Kaše nebo ten zlej Sigy v Narvinijském lese, který ho nařknul z toho, že je nevychovaný. Ha! Kdybych byl nevychovaný, rozhodně bych teď kolem sebe neměl tolik kamarádů! Hmmm! Tak co, Sigy! Vlků naježený! Ještě si na mě budeš dovolovat?! Hmmmm?! ve své mysli vypínal hruď a dělal machra. Kdyby stál před Sigym přímo, asi by měl stažený ocas a byl by malinkatej jako vlče. Nicméně, naštěstí tu byl se dvěma fajn vlky, takže si mohl přes svoji mysl na Sigyho dovolovat.
Přiskočil dvěma menšími skůčky ke kamarádům, kteří stáli kousek od něj. On se zapomněl někde vzadu, když uvažoval nad Sigym a Narvinijem. To se Nori zrovna ptal, jaké plavidlo by si měli zvolit. Podíval se očima nejdříve na Noriho, pak na Awaraka a pak na obě dvě plavidla. “Noooo,“ hlesl s povzdechem a hluboce se zamyslel. Nori však vybral jako první ze všech, byl to opravdu akčňák! Etney zavrtěl ocáskem, byl rád, že konečná volba nezůstala na něm. Kdyby se to rozpadlo a skončili by v řece, nikdo by nenadával jemu, ale mohli by nadávat Norimu, který tu volbu učinil. “Ano, ano! Tohle bude lepší, jdeme! Zkusíme to! Tohle vydrží, bude to top, bude to top!“ halekal, přičemž u toho poskakoval z tlapky na tlapku jako nějaké pako.
Nori, opět jako první z nich, se jal tahání. Toho se Etney samozřejmě nepřidal, jen pochodoval opodál. Jak však vor byl u vody, pocítil zvláštní pocit. Nervozita? Stres? Povytáhl zlehka obočí, když Awarak našlapoval na vor, přičemž si tiše povzdechl. Oba vlci ho svými pohledy vyzývali, nechtěl se ztrapnit, takže přistoupil blíže k řece a pomalu se na plavidla začal přesouvat. Opravdu mu to trvalo, protože se delší dobu odhodlávat (jako malé vlče). Měl trochu strach, neřekl nahlas však ani slovo. Nakonec to ale dokázal a stál na voru. Sice zarýval drápy do dřeva a měl celé zatuhlé svaly strachy, ale stál. Nic neříkal. Jen těkal očima z jednoho vlka na druhého.

>> řeka Mahtae (jih)

// skupina Awarak, Nori a Etney

Fascinovalo ho, jak je černý vlk, který se mu představil jako Nori, do toho stavění plavidla tak nadšený. Co bylo tak úžasného na tom, plavit se po řece? Která navíc teda mohla po těch větrech a deštích rozvodněná. Aha jako takhle by se mohla vyplavit. Protože do ní moc napršelo a ona se rozvodnila, konečně pochopil, co tím Awarak myslel. Povodeň... ten název jakživ neslyšel. Ale dávalo to logiku. Řeka, která je obohacená deštěm, začne být divoká a může se vyplavit! A pak vznikne povodeň! Jasně.
Zůstával stát u svého úlovku, který dotáhl ke zbytku větví, přičemž sledoval ostatní, jak tahají další a další větve. Chvíli tu hromádku pozoroval a pak, když Nori řekl to o tom nápadu, koukl na své tlapky. “Nemáte někdo magii země? Třeba by se to mohlo svázat nějakýma kořenama nebo tak něco.“ zahuhlal, stále koukajíc na své tlapy. Pak se ale Nori někam rozběhl, takže zpozorněl. Zastříhal oušky a přiklusal o pár kroků blíž k té kládě. “To je taky dobrý,“ zkonstatoval, přičemž zatěkal očima z velké klády na hromadu větví a zase zpět na kládu. Stále si však v hlavě kladl otázku, na co by tu řeku měli vlastně sjíždět? Nechápal důvod.
V tom se ale něco začalo dít. Jak zrovna zíral na ty větve, které Nori tak hezky upravil k sobě, začala je oplétat tráva. “Ha! Hele! Awaraku! To ty?!“ vykřikl a ukázal tlapou na tu nadílku. Horlivě u toho poskakoval a vydával podivné pazvuky. Byl z magií fascinovaný. “Magie země je boží, magie země je hustá. Jaký máte kluci magie?!“ zahalekal. Měl by se starat o větve, ne o magie...
Nakonec však přiběhl k nim. Chvilku tam tak nečině postával, jak to měl ve zvyku, přičemž je pozoroval, jak se snaží. Nechtělo se mu se zase potit a snažit, ale přidal se. Slitoval se nad nimi a přidal se! Měl sílu, takže jim pomohl, dá se říci, docela dost. A ani ho to nestálo moc energie. A tak tlačil a tlačil, přičemž ani nevěděl, kam by ten velikajzňácký kmen měli dotlačit. Prostě počkal, až se některý z nich zastaví. On tohle moc nechápal, na to on mozek neměl.

// awarak, nori, etney

Libil se mu pozdrav toho tmaveho vlka, pusobil tak pratelsky. Sla z nej citit takova jakasi akcni energie, to bylo Etneyovi sympaticke. Zavrtel pcasem, pohodil hlavou a zazubil se "Tě pic je hodne dobry," pronesl a podival se na Awaraka, ktery byl zrejme o poznani klidnejsi jak ten tmavy vlk.
Nori pak zminil neco o potope, tomu Etney moc nerozuměl. Co je jako potopa? zastrihal usima a chvili pozoroval okoli. Musel uznat, ze Nori mel pravdu. Byl bystry. Ostatni vlci totiž opravdu delali neco zvlastniho. Koukal na ne a premyslel, co to stavi. Tahali k sobe klady a davali je dohromady. Koukl se okolo na stromy, vsiml si, ze je tu i dost polamanych vetvi jeste po te silne vichrici. Podival se na cernobileho, ktery mu prozradil sve jmeno. "Ja jsem Etney. Etney I. Asgaarsky," pysne pronesl sve jmeno a s usmevem pozvedl hrde hlavu. Jeho jmeno bylo proste stonasobne lepsi a vzbesenejsi, jak jmena vezsiny vlku odsud. "A ty? Jak se jmenujes?" zeptal se cerneho prave ve chvili, co se Awarak vydal pryc pro vetev. To se tady budu namahat, lotit a tahat vetve? Coze?! znechucene se usklibl. Vzpomnel si vsak na to, co mu rikal Sigy, proto se po cjvilce dumani nakonec rozhodl, ze take prilozi tlapku k dilu. "A jak to postavime? A jak se sjizdi reka? Nikdy jsem nic takovyho nedelal," ohledl se na oba dva vlky, zatimco sel ke stromum. Nasel tam nejakou spadlou tlustou vetev na zemi, zakousl se do ni a zacal ji tahat k hromadce, kterou zatim stihl akcni Awarak nasbirat. Vetev mu sla odtahnout lehce, mel silu.

// mobil post z koupaliste :D pardon za chybejici hacky :)

// skupina Awarak, Nori, Etney

<< V.G.

Už z dálky slyšel příjemné, jemu až moc dobře známé šumění řeky. Mahtae měl rád. Připadala mu taková sympatická. Hned, jak se k řece přiblížil, napojil se na její tok a mířil směr jih. Musel však obejít několik velkých valounů, potůčků a jiných překážek. Až už jedné pěkné části se zastavil, aby se mohl napít a odpočinout si. Přece jen od Narvinije až sem to nebyl úplný kousek.
Zvedl hlavu a zavětřil. Kapičky vody mu odpadávaly od mokrého čenichu zpět do řeky a její tok mu omýval přední tlapičky, kterými stál přímo ve vodě. Těmi zadními byl na břehu. Zastříhal oušky a porozhlédl se, připadalo mu, že je tu kolem nějak podezřele moc různých pachů. Většinu z nich neznal, ale jeden mu něco lehce připomněl. Znovu se nadechl a krátce zapřemýšlel, o koho by tak mohlo jít? Vycouval ven z vody, oklepal se a olízl si mokrou tlamu. Začal se nenápadně rozhlížet kolem sebe, ten jeden pach opravdu znal! Jen si nemohl vzpomenout, komu patřil.
Pomalu se začal courat kolem řeky. A opravdu tu bylo hned několik různých vlků. Byla tu ta nepříjemná bloncka s fialovýma očima, s tou nechtěl byť jen slůvko prohodit! Proto se radši držel dál od všech přítomných. Jen tu tak nenápadně ťapal a potuloval se. Všiml si i Gee, pak jakési vlčice a polodospělého vlčete. A pak… Pak toho vlka, kterému patřil onen pach, který cítil. Zastříhal ušisky a chvíli ho a jeho společníka pozoroval. Vzpomněl si na Sigyho slova a rozhodl se, že to pro tentokrát zkusí jinak. Vydal se k nim a… “Nazdár!!!“ zahulákal na ně už z dálky. Nejspíš na sebe dost upozornil. To asi nebyl ten nejkulantnější pozdrav. Uvědomil si to hned vzápětí, a proto se hloupě pousmál. Kašlu na to, žádná přetvářka! Dorazil k nim a zahleděl se na vlka, kterého už jednou viděl. “My už jsme se jednou viděli, že?“ přivřel oči. Nemohl si ani za mák vzpomenout, kde a kdy. A ani co se tam dělo. Pak koukl na druhého. “Ale tebe jsem ještě neviděl,“ podotkl. Pak se na oba dva zazubil. Běžně tolik vlků kolem sebe nemusel, ale dnes mu to kdo ví proč bylo docela příjemné. Asi nechtěl být sám.

<< Narvinij - přes řeku Kierb

Sigyho slova Etneyovi zůstala v hlavě. Říkal si, jestli to je pravda, a nebo to bylo řečeno jen z jeho subjektivního pohledu? Bude se na to muset někoho zeptat. Nelíbilo se mu, když mu někdo takhle „nadával“ či ho kritizoval, jemu nepřipadalo, že by něco dělal špatně. Jasně, možná se mohl chovat trošku něžněji a slušněji, to věděl. Občas byl moc hrr, ale že by byl přímo nevychovaný a drzý? A že by se k vlkům choval panovačně? Tomu nevěřil. Když si přehrál v hlavě například situace se Shireen nebo Lucy, nesouhlasil s tím, že by byl panovačný. Jistě, například k Sionnovi se nechoval nejlépe, ale on si to zasloužil! Přebíral veškerou pozornost na sebe a dělal ze sebe malé roztomilé vlčátko, přitom jím nebyl. Říkal si o to. Někdo mu to prostě musel ukázat. Každej na něj byl jen ťuťu ňuňu, tak on ho musel postavit zpět na nohy a ukázat mu, že svět není jen růžový. Takže Sionna do toho nepočítal. No a dál si tak nějak nevybavoval, s kým se kdy bavil a nebavil. Pár vlků už potkal, ale to byla taková „jednorázovka“. Možná, že by se na to mohl zeptat Laury, až ji uvidí? Ta ho znala od malého vlčátka, tak třeba by mu mohla říct? Ano, dobrý nápad, Laura to bude vědět ze všech nejlépe.
Překročil řeku a vydal se od řeky někam na západ. Tento les se mu nějak přestal líbit, asi to bylo Sigym. Stejně je to protivný páprda, ani mi nechtěl říct, odkud má ten řetízek. Jakobych mu ho měl snad ukrást nebo co. Budu se na něj muset zeptat Lucy, jestli byl vždycky takovej náfuka nebo co. To muselo být dost těžký, mít takovýho na nic bratra. Já bych byl daleko lepší bratr! procházel rozlehlou loukou. Ani se nezastavil. Mířil zpět k řece Mahtae, aby byl blíže svému domovu. Už ho nebavilo potulovat se věčně tak daleko na severu či na jihu.

>> řeka Mahtae (sever)