Gallirea - Příspěvky uživatele

Zavřel oči, když se k němu Reonys přitulil. Zalechtalo ho v břiše. Tiše si povzdechnul, ani si nevzpomínal, kdy se naposled cítil tak zamilovaný a zároveň milovaný. Byl to skvělý pocit. Otevřel či a zaostřil zrak na Reonyse, kterého si během jeho povídání celého prohlédl. Měl pěkně zbarvený kožíšek - kus z maminky a kus i z něj, líbila se mu obzvlášť ta hnědá za čenichu a zádech. Zvedl tlapku a jemně Rea pohladil po zádech. Ten mu vše tak nadšeně a pyšně povídal, že Etneye na moment zamrzelo, že u toho nemohl být. "To zní skvěle!" pronesl a zavrtěl ocasem. Chtěl dát najevo, že i on je nadšený, když je nadšený jeho syn. "Mohl bys mi to někdy ukázat, co tobě a Crowleymu máma ukazovala, jo? Ale příště zase ukážu něco já vám," mrkl na něj, přičemž se pobaveně zasmál, když mu sdělil své trable s rybou. Mávl nad tím tlapkou. "Jsou lepší věci na světě, než jsou ryby. Mě nechutnaj, navíc po nich páchne z tlamy. A nám, urozeným z Asgaaru, páchnout z tlamy nesmí!" zazubil se. "To páchne jen tulákům a nickám, který nic neznamenaj a nic nejsou, ale my jsme... my máme hodnotu!" rázně kývl hlavou a mrkl na něj očkem, aby mu dodal více sebedůvěry. "Nedělej si starosti, až ochutnáš měkké maso zajíce, to se budeš oblizovat až za ušima! Ulovíme ho spolu," slíbil mu. Sice profík v lovu nebyl, ale zajíce ulovit dovedl. A navíc - před dětmi musel (a chtěl!) vypadat, že vše umí a vše nejlíp zná. Nechtěl se projevit jako nýmand na lov. Věděl, že tato činnost nikdy nebyla jeho silná stránka, nicméně jeho ostatní dovednosti to vynahrazovaly. Byl silný, docela rychlý a vytrvalý, inu prostě vlk jak se sluší a patří! Takže si s lovem nedělal starosti.
Zatímco Lucy ukazovala malému zvídavému synkovi nějaké magie, on se ohlédl na obě holky, aby je zkontroloval. Chvíli je pozoroval, ládovaly do sebe rybu. Povytáhl zlehka obočí, neb nevěřil, že by takovým křehkým dívenkám tohle smraďošské cosi chutnalo. Ale pokud jo, bylo to jen a jen dobře, potřebovaly sílit a růst. Zastříhal ušima, když na něj Reonys I. Asgaarský - honosné jméno, tse!! - promluvil. Líbilo se mu, jak se na vše vyptával, dmul se pýchou. Ostatní vlčata, která kdy potkal, byla jaksi nahlouplá a nudná, ale jeho děti ne. U nich to bylo právě naopak. Byly zvídavé, inteligentní a všechny do jednoho měly nádherné kožichy. Dle jeho vlastního zhodnocení neměly jeho děti žádné vady... však jsem se snažil, hehe! Jsem stvořitel, mám na tvoření mláďat talent od samotného vlčího boha. Každá fena s dírou by mi měla líbat tlapy a plazit se mi u královského trůnu s prosbou, abych jim taky naprcal párek vlčat. "Já mám magii příkazu, je to mocná magie, kterou má málokdo. Jsem výjimečný," hlesl samolibě a zavřel u toho očka. Pak je ale otevřel a vyskočil z lehu na tlapky. "Ale vy, můj malý chlapče," oklepal ze sebe bordel, který se mu nalepil na srst. "Budete vládnout těm nejsilnějším magiím, které existují!" mrkl na něj. "A dokonce, Reo, existují i magie, které nikdo nezná a nic o nich nikdo neví. Vládnou jim jen ti vlci, kterým naši bohové, paní Smrt a pan Život, poskytnou tu příležitost. Darují jim možnost být silnějším a schopnějším vlkem." Podíval se na Lucy, na kterou se lehce pousmál. Chtěl, aby jeho děti byly vzdělané a hodně toho věděly...
Poté se k sexy mámě svých vlčat přiblížil, otřel se jí mazlivě hlavou o krk a následně zašeptal do toho pěkného roztomilého ouška: "Je v pořádku, že je Crowley sám?" pohltila ho nejistota. Teprve až Lucy řekla, že zůstal v lese, si uvědomil, že tu nikde není s nimi. Nechtěl ale rozrušit holky a Rea, proto na to zareagoval až teď a ještě ke všemu tímto způsobem. Nicméně ta představa, že je jeho malinký, stále ještě bezmocný synek někde sám bez rodičů, kteří by ho ochránili, se mu vůbec nelíbila. "Víme vůbec, s kým je?" poodstoupil o krok vzad a podíval se Lucy přímo do očí. Reonys si odběhl pohrát za holkama, a tak měli oba dva chvíli soukromí na vyřešení této podivné situace.

Měl roztomilé děti! Když se obě dvě slečny pokoušely vyslovit jméno jejich rodného lesa, zalil ho nepopsatelný pocit štěstí. S úsměvem na ně koukal jako na obrázek, byl z nich celý paf. Takhle rozněžnělý nebyl za celý svůj život snad ještě nikdy. Jenže obě dvě byly tak hrozně roztomilé! Zavrtěl krátce ocasem a pousmál se. "Jde vám to!" hlesl pochvalně a nespouštěl z nich oči. Jak roztomile ťapkaly a pobíhaly kolem, nedovedl si už představit svůj život nějak jinak. Bez této rodiny...
Pobaveně se zasmál, když si Viv myslela, že se jmenuje "jméno". Zavrtěl hlavou a už jí to chtěl vysvětlit, ale Ciri ho předběhla. Byla tak inteligentní! Celá po něm, prostě tatínkova holčička. Pyšně na ni s vypjatou hrudí hleděl a pokyvoval souhlasně hlavou. "Přesně tak!" štěkl energicky. "Ty jsi Ciri a ty Vivi," ukázal na ně střídavě tlapkou, usmíval se. A když se mu Ciri pověsila na nohu, krátce k ní mazlivě přitiskl svůj čumák.
Dorazili k řece, kde se zanedlouho setkali se zbytkem rodinky. Etňa byl rád, Lucy mu moc chyběla. Jejich vztah poslední dobou nebyl nic moc, cítil změnu. Chtěl to zlepšit. Nechal se od ní přivítat a samozřejmě jí objetí i radost z jejich společného setkání opětoval. "Lucy, ty moje mámo!" zaštěbetal a přitiskl čenich do její voňavé srsti na zádech. "No, obě holky jsou se mnou," hlesl tichounce jako odpověď na její otázku ohledně zbytku rodinky. Měl tu nejlepší, nejvznešenější a prostě úplně nej nej rodinku, nikdo na ni neměl! Nikdo jim nesahal ani po drápek na tlapce!! Pak shlédl na Reonyse, svého synka, přičemž se na něj pousmál. Čenichem projel jeho jemňoučkou vlčecí srst na hlavičce a krčku, byl ještě tak malý a drobný... Etney se skoro bál, že se mu rozpadne pod tlapkama, když se ho bude moc dotýkat. Byli ještě tak maličcí, potřebovali od něj pořád chránit. "Reo, jak ses měl? Co jste s mámou dělali?" zvedl tlapku, aby ho překročil, a následně si lehl vedle něj tak, aby byl ve stejné výšce jako on. Aby hlavu měli stejně - aby si Reonys nepřipadal "méněcenný", Etney chtěl být v jeho výšce, když s ním hovořil. Prohlížel si ho a vyčkával, co chlapec poví. To, že Crowley chybí, si ani neuvědomil. Teď se věnoval Reonysovi... Etňa moc nezvládal víc věcí zaráz.

Já se sice neúčastnila, nicméně všechny komiksy jsou úplně super!

( ty o Etňovi nejvíc! :D)

<< Asgaar

Etny šel pomalu a často se ohlížel, jestli holky jdou s ním. Nechtěl je ztratit z dohledu, měl z toho strach. Byly tak malinké a bezbranné... "Holčičky," oslovil je. "Když se vás někdy někdo bude ptát, kde žijete," významně se na ně podíval, aby dávaly pozor a soustředěně poslouchaly. "Žijete v Asgaarském lese. As-gaar," zopakoval jim pomaličku a důrazně název tohoto lesa. "Až budete starší a budete se toulat všude možně, nikdy nezapomeňte, kam patříte a kde na vás někdo čeká," prohlédl si je obě dvě a na ukončení svého proslovu se vřele usmál. Zavrtěl ocasem, ani si neuvědomil, že zatímco na ně mluvil, nevědomky přizpůsobil svůj krok tomu jejich, takže se ploužil jak slimejš. "Řekněte svoje jméno," mrkl na ně. Chtěl vědět, jak se jim daří vyslovovat písmenka. Taky se chtěl ujistit, jestli ví, jak se vlastně jmenují a jak na ně s mámou oba volají. Říkal si, co dalšího by je měl učit. Jestli vlastně chápou, kde žijí, co znamená les a co strom. Rozumí mu? Nevěděl, jestli je jejich hlavička natolik bystrá, že pochopí vše, co jim řekne. Být tátou bylo těžší, než si myslel. "Víte, co znamená slovo les? Asgaarský les?" zeptal se jich zvědavě a zastříhal lehce ušima. Nevěděl, jak s nimi správně komunikovat, vlastně z toho všeho byl trochu nervózní. Chtěl vše udělat správně. Chtěl, aby ho jeho děti milovaly a obdivovaly. Aby byl ten nejlepší táta na světě. "Les je místo, kde je hodně stromů. Strom je tohle," dotkl se tlapkou kmene, který byl vedle něj. Pořád procházeli lesem, cesta k řece byla skrz celý jejich les. "Je to vysoké a má to listy nebo jehličky, které píchají. Šustí to, když fouká vítr," usmál se, přičemž se pak ohlédl za sebe a tlapkou ukázal na jejich domov. "A tohle všechno, všechny tyhle stromy, se jmenují les. A ten náš les se jmenuje Asgaar. A-s-g-a-a-r. Zopakujte to," vybídl je energicky. Chtěl je motivovat ve zlepšování a učení se.
Pomalu se blížili společnými krůčky k řece, slyšel její šum. A díky bohu i pach jejich mámy. Jeho Lucy. Začenichal a oblízl se. "Máma je u řeky!" štěkl vesele, jakoby snad on byl malé vlče, co našlo svoji mamču. Zubil se od ucha k uchu. "Budou tam i vaší bráškové," hlesl a nepatrně tempo pohybu zrychlil. Těšil se. Měl dojem, jakoby Lucy neviděl moc dlouho, jakoby se mu nějakým způsobem vzdalovala. A to nechtěl... "Zlato! Lucy!" zavolal, aby na sebe upozornil. Vrtěl ocasem a natěšeně ťapkal vstříc své rodince. Jak z dálky uviděl její kožíšek a vítr roznesl její pach po okolí, poskočilo mu srdce. Miloval svoji rodinu.

Zatímco vlčata odpočívala a nabírala sil, on posedával či polehával okolo a přemýšlel nad svojí otcovskou rolí, nad Lucy a nad smečkou. Tiše si povzdechl a přenesl pohled svých dvoubarevných očí na malinkaté slečny, které se choulily u nohou Gee. Rozlilo se mu po těle teplo, pousmál se. Cítil zvláštní pocity - hrozně je miloval. Bylo to opravdu divné, protože se sotva narodila a už mu ta malá stvořeníčka tolik přirostla k srdci. Měl strach spustit je z očí, na světě bylo tolik zla, které na ně mohlo kdekoliv zpoza stromu či keříku vybafnout a polapit je. Takové nevinné dušičky! To nesměl dopustit. Rozhodl se, že je bude hlídat až do konce svých dnů jako oko v hlavě.
Z přemýšlení a rozjímání ho vyrušila Vivianne, která se vzbudila ze dvojice jako první. Přiběhla jako střela a začala kolem něj poskakovat. Zřejmě si chtěla hrát, protože vtipně skákala k jeho hlavě a snažila se ho chňapnout do svých roztomilých mini zoubků. Etney se zasmál a postavil se na všechny čtyři. Připadalo mu to sice roztomilé, ale kdykoliv ho chňapla, zaštípalo to. Její zoubky byly pořádně ostré, takže se od její nezbedné tlamičky chtěl oddálit. Oklepal ze své srsti bordel, jež se mu při sezení a ležení nalepil na chlupy, a pak koutkem oka koukl po malinké Ciri. Čekal, že bude dál spokojeně chrupkat v klubíčku, jenže ona už nespala. Vlastně právě naopak - přibíhala k němu stejně torpédovitě, jako před chvílí Viv. Asi nechtěla být s ničím pozadu, protože jakmile přiběhla, hryzla Etňu do nohy. Bylo to překvapení, které fakt nečekal. No, popravdě to docela bolelo, kousla ho hodně!! Možná si myslela, že kouše trochu, ale bylo to hodně. Aspoň jemu to tak připadalo. Možná, že byl jen přecitlivělý? Ublíženě se na ni podíval a tiše, sotva slyšitelně kníkl. "No tak, Ciri!" hlesl s lehkou výčitkou v hlase a nadzvedl tlapku, do které ho kousla, kousek od země. Jak si dovoluje kousat krále Etňáka, svého vlastního nejúžasnějšího otce? Velkolepého alfu tohoto lesa!
Jenže pohled na ty dvě prdelky trčící ve vzduchu ho obměkčil. Zasmál se a pohodil na ně hravě hlavou. Ocasem metal ze strany na stranu a zubil se od ucha k uchu. "Co kdybysme našli společně mámu a bráchy? Něco podnikneme!" navrhl vesele. Mluvil takovým spokojeným energickým tónem, jeden by ho skoro nepoznal, že umí být k vlčatům tak milý. Běžně byl totiž na cizí protivný. "Chtěl bych vás vzít někam k vodě, co vy na to?!" mrkl na ně očkem. Nečekal však na jejich odpověď a vydal se pryč z lesa. "Za mnou, princezny a budoucí vládkyně tohoto hvozdu!!" zavelel. Chtěl, aby viděly a poznaly i něco jiného, než jen tento les... Navíc nesměly zůstat před bratry pozadu.

>> Medvědí řeka

// přeskakuji Gee

Vlčata k mrtvé lani přicházela velice obezřetně a opatrně, až to Etňovi připadalo vtipné. Zlehka se pousmál, přičemž to doprovodil tichým uchechtnutím se. "Nebojte holky, tohle pro vás donesl váš tatínek," mrkl na obě dvě pravým očkem. A teta Gee se sexy kožichem trochu pomáhala... Ale jen trochu! ohlédl se na černou vlčici, která postávala bokem a rodinku pozorovala. Příliš se nevyjadřovala, tak ji Etney nechal být. "Ano, žrádlo," podíval se po světlounké vlčici. "Je to prostě vaše krmení místo mámina mlíčka. Protože mlíčko pijou jen malý mimina, vy jste už o něco větší mimina, chápete, ne?" vysvětlil oběma, co to slovo "žrádlo" vlastně znamená, neb Ciri byla trochu zmatená. Přesto se to vlčatům nezdálo. "Chápu, že dumlat mamku je lepší než tohle...taky bych ji celou udumlal, hehehehe," chraplavě se zasmál, následně si odkašlal a udělal o krok blíže k dcerám. "Ale když to zkusíte, bude vám to určitě chutnat."
Vivianne byla o něco málo statečnější jak Ciri, takže se do toho zakousla jako první. Etňa na ně hleděl plný očekávání. Byl zvědavý, jestli jim to bude chutnat nebo ne. Chápal, kdyby to vlčata spapkala hned po ulovení, bylo by to lepší i chuťově. On to táhl den nebo dva a už nějakou dobu to tu leželo. Bylo to zatuhlé a studené... Vlčata se k tomu ale prokousala a očividně jim to zachutnalo. Etney si úlevně oddechl, neb moc dobře viděl jejich znechucené rypáčky po prvním zakousnutí se. "Tak vám to chutná, holky?" hlesl tiše. "Přinesl jsem to pro vás, taťka je dobrej lovec, že?" zazubil se.
Chtěl jim vysvětlit něco dalšího o žrádle, o různých dalších druzích lovných zvířat a i o samotném lovu. Chtěl se před nimi krapet vytáhnout a vypadat, že vše ví a vše zná, aby ho holčičky obdivovaly. Jenže ony se po jídle obě dvě sebraly a kolébavými pohyby s napapaným pupkem zakotvily u nohou Gee, kde usnuly. Chvíli na ně hleděl a pak se s povzdechem pousmál. Přišel k nim blíž, posadil se opodál a rozhodl se, že počká, až se jeho krasotinky vzbudí. Chtěl s nimi něco podniknout, ukázat jim svět... Dát jim najevo, jakou dokonalostí již od narození oplývají. Chtěl je mít pořád u sebe. Láskyplně se na ně díval a ani nedutal.

Etney vůbec nechápal, proč byla Lucy tak protivná. Úplně ho to naštvalo, on se vrátí, dotáhne s sebou kus psiska k jídlu a ona má ještě s něčím problém! Přitom si celou dobu, co on se snažil při lovu, válela zadnici v jeskyni. Podíval se koutkem oka znechuceně na kus žrádla, které už za tu chvíli, co tu stojí, trochu zatuhlo. S povzdechem se k němu rozešel a drcl do mrtvolky čenichem. Ještě nesmrděla, to bylo dobré znamení. Ohlédl se za sebe, která z vlčat tu vlastně zůstala, a pak se koukl na Gee. “Nenažerem se?“ hlesl tiše a zakousl se mrtvé laňce přímo do břicha, aby vlčatům usnadnil cestu k měkkému masu. Prokousat se skrz kůži by pro ně napoprvé bylo asi složité a nepříjemné. “Ciri, Viv, pojďte sem!“ pokynul svým dvěma dcerám s pohledem upřeným na vyhřezlé vnitřnosti. “Tohle je žrádlo, kterým se budete po zbytek života krmit. Je to moc dobrý, žerou to jen ti nejlepší z nejlepších!“ podíval se na ně a mrkl pravým očkem. “A naše rodina je úplně ta nejlepší na světě,“ drcl čenichem do mrtvoly. “Zkuste to,“ vybídl je znovu, přičemž poodstoupil o krok vzad. S lehkým úsměvem na tváři je sledoval, jak se budou chovat. Ještě nikdy nic takového nechutnaly, ne?
Podíval se na moment na Gee, která mu dala fakt skvělou radu do života. Bez ní by ho to určitě nenapadlo, že rychle vyrostou. Pobaveně se uchechtl. “Budu… Ne, vlastně jsem ten nejlepší tatin v celým lese. A ne jen v lese, v celý Gallirei! Každý malý vlče bude závidět těm mým, že mají tak super rodiče,“ zrak zase upřel na dcery. Jak si s masem asi poradí? “Musíte použít zoubky,“ vycenil ty své a udělal kamsi do prázdna „raf raf“, aby jim ukázal, jak na to. Zuby o sebe dvakrát zacvakaly, pak je Etňa schoval a usmíval se jak měsíček na hnoji na ty svoje malinkatý princezničky, co jdou poprvé koštovat něco jiného, než matčino mléko.

Vlčata byla hrozně roztomilá - ta jejich reakce na příchod otce byla k nezaplacení. Etney se mírně pousmál, když zaslechl jejich pisklavé hlásky. Takové přivítání dosud v jeho životě nezažil. Od nikoho. Zahřálo ho to u srdce. Vlčata žvatlala a pokoušela se mu něco říct. On na ně jen koukal a rozplýval se nad nimi. Pořád si zvykal na to, že je táta... Z tohoto skvělého pocitu pýchy a radosti ho ale vytrhla Lucy, byla protivná. Stáhl uši k hlavě a zamračil se na ni. "Jsou ještě malincí!" zabručel otráveně na jejich (no, vlastně i svoji) obranu a shlédl na Reonyse s Viv. Ti mu akčně skákali po noze. Chvíli mu trvalo, než pochopil, o co se to vlastně snaží. Když mu to došlo, pobaveně se zasmál a nadzvedl tlapku víc nahoru, aby jejich lov náramku byl ještě těžší. V tom ale zaslechl plácnutí. Jemně s sebou trhl, ještě na takový stres, kdy jeho miloučké maličkaté dětičky padají všude, kam se pohnou, nebyl připravený. Zvedl tlapku a chtěl za svou malinkatou Ciri, která si narazila čumáček, vyrazit, ale ona se hrdinsky zvedla a plahočila se dál směrem k němu. Oči měla zalité slzami a byla tak hrozně roztomilá, že se Etňovi málem rozlilo srdce po celém těle. Změkl. Rozněžnělým pohledem na ni shlížel, zohnul hlavu a Ciri čenichem začal chlácholit na hlavičce ze shora, když se mu schovala mezi přední nohy. "Ty jsi spadla, beruško moje?" zašeptal tiše do její měkoučké hlaďoučké srsti na hlavičce, přičemž ji políbil na vršek hlavy. "Ale jsi moc šikovná, protože ses hned zvedla zpět na tlapky a nedala ses. Jsem na tebe pyšnej, jsi po mně! Je to jasný! Seš moje statečná dcerunka," promlouval k ní tak, aby to nikdo jiný neslyšel, přičemž ji nechal přitulit se k jeho noze. Kdyby tohle udělalo zasoplené a špinavé cizí vlče, asi by ho odkopl několik metrů pryč. Ale sople jeho dětí? Klidně je bude mít všude!
Lucy byla protivná jak psí prdel. Dva tu poskakovali, Crowley se schovával v trávě, Ciri naříkala a Lucy se urazila. Rodinná idylka. "Pohlídám, protože jsou to i moje děti!" odvětil stejným tónem, který na něj použila ona a u toho si povzdechl. Koutkem oka koukl po Gee, jestli tu pořád je a tuhle scénku viděla. Trapas! Díval se na kožich Lucy, když se jako šnek vzdalovala pryč, a jemně připleskl uši ke krku. "Ale vrať se brzy!" houkl po ní ještě, aby viděla z jeho strany jakousi péči nebo starost. Oblízl si čenich, kecl zadkem na zem a s hlasitým povzdechem vybídl všechny své děti, aby některé z nich následovalo matku. "No tak, děcka, nenechávejte mamku samotnou. Vím, že já jsem skvělejší a chcete být všechny se mnou, hehe," zazubil se. "Ale mamce by to bylo líto!"

<< řeka Mahtae (jih)

Etney nepatřil k těm vnímavým vlkům, starostí Gee si tedy nevšiml. Neuvědomil si, že má nějaká trápení, on prostě měl uloveno a teď mířil domů, toť vše. O nic dalšího se nestaral. Šel několik metrů před Gee a nezajímal se o to, co ona vzadu dělá. Už se těším, jak vypadají za ten den, co jsem byl pryč! Třeba hrozně vyrostli! vybavil si v hlavě svoji malou holčičku Ciri, pousmál se. Ona jediná měla rozdílný světlý kožíšek, všichni ostatní ho měli tmavý. To se Etnymu moc líbilo, připadalo mu to výjimečné. Tedy, celá jeho rodina byla výjimečná, ale Ciri, ta díky svému vzhledu byla naprůměrně výjimečná.
Gee doběhla Etneye, ten zpozorněl a podíval se na ni. Čekal kladnou odpověď na jeho skvělou a neodolatelnou nabídku ohledně péče vlčat, která se prostě neodmítá. No, a kladné odpovědi se mu taky dostalo. Lišácky se pousmál a mrskl ocasem, přesně tohle čekal! Všichni jsou z jeho potomstva celí vytentění, jsou z nich pryč! Cítil se skvěle, lechtalo ho příjemně v žaludku... ta pýcha! "Neřekl bych, že Lucy bude mít nějaký problém," zamumlal a zamířil od řeky směrem k lesu. Konečně doma, porozhlédl se očima po okolí a hodil ulovenou zvěř, kterou celou dobu táhl, na zem. V jeho těle stoupal adrenalin a nadšení, až Gee jeho rodinku představí. "Moje děti jsou nadprůměrně inteligentní, takže až je něco budeš učit, uč je takové věci, aby se nenudili, jasné? Taky musí mít pořád čisté kožíšky, princezny a princové nechodí nikdy špinaví! A nezapomeň, že se a ně musí opatrně a velice něžně, jsou to budoucí vládci tohoto lesa a této smečky!" začal Gee poučovat a pyšně se u toho nesl. Miloval svoji rodinku!
Mrtvou tuhnoucí zvěřinu zvedl a zamířil blíže k úkrytu, očekával, že se tam jeho miminka budou pohybovat. A richtig to tak bylo - zamířil k nim, srdíčko mu málem vyskočilo nadšením z těla, jeho maličtí poprvé vykoukli ven z jeskyně. Začal mrskat ocáskem jako maličký pošuk, takto se dřív nechoval. No, mateřské pudy zřejmě pohlcovaly i na tatínky. Teda Etňu určitě. Hodil mrtvou drobnou laňku na zem a začal na své lásenky přihlouple šišlat: "Bloučínci mojiiii, tatýýýnek pšišeeel! Pojďte šeeem! No mumíncííí, vedu vám novou tetu na hraní!" usmíval se jako lečo a zářícíma očkama čuměl na své potomstvo. Tse, povedli se mi!... Koukl na Lucy - no dobře dobře, nám se povedli.

<< Z.G. (přes řeku - sever)

Srna nebyla těžká, ale i tak se Etňa chopil lehčí části a táhl ji za krk - mohl ji uchopit za krk lépe jak za zadní část. Nicméně nečekal, že by mu s ní Gee pomohla, spíš si myslel, že ji odtáhne sám. Ona však neotálela a pomohla mu, takže jí nic neřekl, proč by taky, že. Přece si to nebude dobrovolně dělat těžší.
Se srnou se postupovalo pomaleji jak bez ní, šli kolem toku řeky Mahtae směrem domů. Uprostřed cesty Etney srnu odložil na zem, aby se mohl napít. Voda byla příjemně studená a on si chtěl zvlažit hrdlo, trošku mu po tom lovu vyschlo. "Gee, budeš nám pomáhat s vlčaty?" nabídl jí. Rád by, aby byla jejich hlídací teta, když oni nebudou moci. Nechtěl, aby to dělal někdo ze smečky, koho vůbec neznal a komu nedůvěřoval. Gee věřil, znal ji aspoň trošku a navíc věděl, že je to kamarádka jeho Lucy. "Takovou příležitost si nemůžeš nechat ujít, naše vlčata jsou výjimečná stvoření!" dodal s mrknutím oka. "A víc jich už mít nebudem, nebylo lehký je vyprdnout na svět, Lucy se u toho zapotila! Nadávala, prej to bolelo. Sice byli malinkatí a já nechápal, jak to mohlo bolet, ale... Bolelo. Takže víc jich nebude, proto tuhle nabídku prostě musíš přijmout, Etňo-Luco vlčata chce přece každý," samolibě se pousmál, chňapl srnu a pokračoval v cestě domů. Zvedal se vítr a z nebe začaly padat malé kapky deště. Byl rád, že už jsou skoro doma.

>> Asgaar

Pořád byl přikrčený, nicméně tráva zde nebyla vysoká a navíc byli na holé planině, kde byl sotva sem tam nějaký stromek či keřík. Jeho velké chlupaté tělo by přehlédl jen slepec. Tiše si povzdechl a očima vyjel na oblohu. Slunce zapadalo pomalu za obzor a na nebi se tvořilo čím dál tím více tmavých mraků. Přepadl ho nepříjemný pocit, chtěl být brzy doma. "Měli bysme si pohnout, bude pršet," zkonstatoval pološeptem, zatímco si vítr začal pohrávat s jeho srstí. Doufal jen, že bude hrát v jejich prospěch a nepřenese jejich pachy blíže k srnkám. Kdyby začaly srnky utíkat dřív, než se stihnou oba připravit, bylo by to zbytečně náročnější. A to se mu nechtělo. Měl rád svůj klid a pohodlí, nerad se namáhal. Měl radši, když to někdo odpracoval za něj.
Zastříhal ušima a na jednoduchý plán Gee přikývl. Chtěl se jí ještě zeptat, jestli ona bude nahánět nebo lovit, protože on by raději naháněl - bylo to snadnější. Jenže Gee už se vydala po svých a tak Etňovi nezbylo nic jiného, než se jen smířit s tím, že pro tento lov bude vykonávat to těžší on. "To by měla vidět Lucy a vlčata, jakej je jejich tatík bourák," zašeptal si pod vousy a pomalými krůčky se přibližoval ke stádu. Jenže srnky si všimli Gee a rozutekly se. "Jééééžiš," zaklel si s táhlým zamračením se. Etňovy fyzické reakce byly trochu pomalejší, neb obratnost u něj od malička trochu pokulhávala. Gee však byla bystrá a mrštná, takže se ihned jala laňku nahnat blíže k jeho úžasné a skvělé maličkosti. Počkej, já ti ukážu, jak umím lovit! Budeš čumět. Ještě se do mě zamiluješ a pak budeš závidět Lucy, že mě má celého pro sebe. Nooo! Kdo myslíš, že jí udělal ta vlčata, kdo je tady frajer, cooo!
Zatímco Etney přemýšlel nad kravinama (ostatně tak, jako vždy), laň se za pomoci Gee znatelně přiblížila. Etney nervózně popocházel a podupával tlapkama, pak se rozběhl. Jeho start byl neohrabaný a pomalý, ale laň byla opravdu drobná a vypadalo to, že už déle ani běžet nezvládne. Etney neotálel, využil své síly a zbytek vzdálenosti překonal skokem. Dopadl přímo před drobnou laň tak, aby měl dobrý přístup k jejímu štíhlému krčku a navíc jí i zatarasil cestu zepředu. Když se laňka lekla a zabrzdila, Etney využil tohoto momentu a zahryzl se jí do hrdla. Následně švihl s jejím tělem o zem tak prudce, že jí zlomil vaz. Trochu neodhadl svoji sílu (jak kdyby chtěl povalit zavalitého muflona), byl totiž vzrušený a plný adrenalinu. Od přírody se řadil k silákům a u lovu se mu díky tomu dařilo. Kdyby nebyl silný, jeho už tak neoblíbený lov by jistojistě ze srdce nenáviděl.

Chudák laň to měla rychle za sebou, no... Dobře pro ni. Netrápila se. Etney její tělo pustil, ono bezvládně žuchlo do země a nevinná bytost prázdnýma očima hleděla do nebe. Tiše si povzdechl. "To bylo rychlé," mrkl na Gee, sebral laň ze země a za krk ji táhl pryč. Takový mužný vlk!

>> řeka Mahtae (jih) - přes sever

Etney byl v poměrně dobrém rozmaru. Měl radost, že se s Gee potkal, neb se dlouho neviděli (a také mu pomůže s lovem a on se tedy nevrátí jako tragéd jen s nějakým uprcaným zajíčkem) a taky se mu líbilo, že ona je tak nadšená z jeho nové rodinky. Zamrskal s krátkým úsměvem ocasem a s tichým povzdechem se rozhlédl po okolí. Chvíli se na Gee zakoukal, připadalo mu zvláštní, co odpověděla ohledně jeho matky. Zastříhal ušima a lehce pokývl hlavou. "Aha, dobře..." hlesl, přičemž se rozešel tím směrem, který ona udala. Přemýšlel, co tím asi mohla myslet? Co by mu jako musela říct? Měla něco důležitého na srdci o jeho matce? Totiž... Věděla něco, co on ne? Zamračil se a doklusal ji, aby šli vedle sebe. "A co je to?" byl zvědavý. Nemohl pak myslet na nic jiného, chtěl se to dozvědět hned teď! O co se asi tak může jednat? Copak se je matka rozhodla opustit, odešla z lesa a našla si jiného amanta? Tomu nevěřil...
Společně mířili směr jedlový les, odkud oba dva přišli. Přeběhl mu mráz po zádech při vzpomínce na tetku Smrt. Fakt se mu nelíbila, teď zpět nepochopil, co ho to vlastně popadlo. Už tam vícekrát nepůjde. Nebude se přece dobrovolně stresovat a zesměšňovat! On je někdo, je to přece král všech králů! Nebude ze sebe dělat nějakého služebníčka jen proto, že má Smrt nějakou moc. Jo, přesně! Neměl jsem z ní strach, dělal jsem to jen proto, že ona má moc, kterou já nemám! Prozatím... chtěl být všemocný.
Když se přiblížili k malé skupince srnek, zpomalil. Přikrčil se k zemi a zatajil dech. Sice to nebyl lovecký profík, nicméně pár zkušeností za svůj život už také naštěstí nabyl. Loupl očima po své kamarádce a vyčkával. Přestal teď chvíli přemýšlet nad svojí matkou a soustředil se na lov. Chtěl to mít už co nejrychleji za sebou, potřeboval se vrátit. "Jak to uděláme? Stačí nějaká drobná a malá, ať s tím není práce," pozoroval stádečko, které si užívalo přicházejícího jara a popásalo se na sotva vylezlé travičce. "Možná ta vpravo," ukázal tlapkou do hloučku srn. Jedna z nich byla drobná, štíhlá a jak stála, krčila nožku. Tak nějak nepřirozeně, jakoby ji bolela. Etney si toho samozřejmě všiml, jelikož byl vykutálený kulišák a čímkoliv si mohl nějak ulehčit práci, využil toho.

Čas plynul rychle, Etney si uvědomil, že začíná nový den. Pomyslel na vlčata a Lucy, jak to asi zvládají? Doufal, že v době, co je pryč, se nic nepřihodí... Ale nemůžu být pořád vedle nich, mám taky svoje zájmy! Musím si tady povídat s Gee, on se ten kamarádskej vztah sám neutuží, že! A s Gee je důležitý bejt kamarááááád, zavrněl si v duchu s pohledem upřeným na její černý kožíšek. "Jasně, magie," přitakal polohlasem, který však nezněl úplně přesvědčivě. On Etney totiž sám netušil, kterým všem magiím vlastně vládne. Věděl, že narození vlastní tu nejvznešenější magii - příkaz. Byl pyšný, že vlastní zrovna ji. Neměl páru, jakou magii měli jeho další sourozenci, pouze o Awnay věděl, že měla oheň po matce. Při vzpomínce na Elisu ho nepříjemně bodlo v mysli, už ji hodně moc dlouho neviděl, kde se schovávala? Copak nechtěla vidět svá nová a dosud jediná vlčočata? Rozhodl se, že ji co nejdříve najde nebo si zjistí nějaké info. Nevědomost nesnášel.
Gee najednou KONEČNĚ do mozku dorazila informace o Etňa potěru. Cítil se pyšně. Očka mu jiskřila a mlátil ocasem sem a tam, stále se však snažil tvářit vyrovnaně a takzvaně na pána. Pokyvoval spokojeně hlavou a tiše si do toho pomlaskával. "To koukáš, co. To jsi nečekala!" Koutkem tlamy se pousmál, ale jen tak trošku, aby to působilo jako úsměv od libového frájera. "Tak si pohnem, něco ulovíme a půjdem zpátky. Seznámím tě!" akčně zaťapkal na místě, byl rád, že nebude lovit sám. Hned se cítil sebejistěji. Porozhlédl se po okolí, nevěděl, kam by měl vyrazit... Gee mluvila o něčem větším, než je jen ubohý zajíček či smradlavá ryba. To se mu líbilo, neb by se mohla nažrat i jeho milá choť a viděla by v něm boha, jak se stará o rodin a jak je zvládne uživit. "Neviděla jsi moji matku?" zeptal se pak, kdyby čirou náhodou znala odpověď...A pak jen čekal, aby mohl vyrazit k lovu přímo za ní. Tářil se jako gentlas, že ji nechá jít první, ale ve skutečnosti jen prospěchářsky čekal, až udá směr a najde nějakou lovnou zvěř, aby měl co nejméně práce.

// máš tam teda hvězdičku, když chceš :-D ale myslím, že jsme tu převážně mezi dospělými lidmi a slovo "prcat" mi nikterak sprosté nepřipadá :-D není nám deset, že.. :) ale když po tom toužíš, máš to tu mít :D :D

Zprvu na ni trochu překvapeně koukal, ale pak se pobaveně zasmál. Hohoho! Takhle to ale vůůůbec nebylo!" prskl trochu ukřivděně. Jak jako, že JEHO si ulovila Lucy? To on si ulovil ji! "Mě nemůže ulovit nikdo, jsem neulovitelný kousek, víš?" zavrněl jí do ucha, přičemž se zároveň u toho i oblízl, takže to nepříjemně mlasklo. "Lucy má štěstí, že jsem si ji vybral," s tichým povzdechem zvedl zadek ze země a zamířil blíž k vodě. "Ulovil bych nějakou rybu, doma na mě čekají hladové krky. Nebo... Nebo mi pomůžeš ulovit něco většího? Musí to mít měkké maso," řekl, zatímco pohled od hladiny jezera nezvedl. Pozoroval, jestli tam náhodou nespatří nějakého macka, ale... Nespatřil. Ušklíbl se a otráveně koukl na Gee, jestli mu teda pomůže. Lov ho nikdy nijak nenaplňoval.
Nechápal, proč se Gee tolik vyhýbala novému kontaktu se samci. Jako rozuměl tomu, že on je ten nejlepší z nejlepších a ona je teď smutná, že si nakonec vybral Lucy a ne ji. Jenže tím život přece nekončí, ne? "Neměla bys zůstat sama, on ti ten strakaprd vlčata nenap*cá, víš!" vyprskl najednou z ničeho nic a rázně u toho pohodil hlavou. Podíval se na ni vážným pohledem. "Když jsi to nestihla se mnou, panem dokonalým, budeš muset holt slevit ze svých nároků a jít o level níž, no. Ne všichni jsou takoví nuzáci, neboj. Někteří vlci docela ujdou. Proto ti říkám, že ti někoho najdu, dokážu zhodnotit, jestli za něco stojí... Jejich původ, charakter, vzhled... No chápeš, ne? Přece si nenecháš napr*at vlčata od někoho, kdo je na tom úplně totálně bídně. Třeba já jsem profi napr*ávač, máme rovnou čtyři potomky!" pýchou se nadmul, pozvedl hlavu k obloze a po očku Gee pozoroval, co na to řekne. Měl v žaludku motýlky, kteří ho příjemně šimrali. "No, ale všichni nejsou jako já, že," dodal ještě a začal se rozhlížet po okolí, jakože už se o to dál zajímat nebude a je mu to fuk. Uvnitř něj však planula neuvěřitelná touha dozvědět se a také pozorovat její reakci na to, že mají vlčata. Určitě to pro ni muselo být překvapení, které nečekala. Měl za to, že moc vlků o jejich potomstvu nevědělo. Včetně mé matky a otce, pch, krátce se zamračil. Tak už něco řekni! Pochval mi je! Chtěj je vidět! Dones jim veledary k poctění jejich narození!! Obskakuj je, no tááák, byl tak nedočkavý! Uvnitř něj byl celý paf, navenek však pouze poklidně postával a sem tam mrskl ocasem. Koukal na Gee s nevyřčenou otázkou v očích, jestli mu teda pomůže s tím lovem...