Gallirea - Příspěvky uživatele

Ahoj,

dekuji za usporadani loterie a za moznost ucasti :-)

Etney ziskava 2 kristaly a jednu magii od zivota bez hvezdicek dle vyberu... vybiram si tedy oheň a oboji davam Etneymu.

Gratuluji ostatnim

přidáno

8) 27. 2. - http://gallirea.cz/index.php?p=cedrovy-haj#post-206959
9) 28. 2. - http://gallirea.cz/index.php?p=poust-ararat#post-206972

// Loterie 8

Přemýšlel, co to vlastně je, ten bard. Takové postavení v Asgaarské smečce nikdy dřív nebylo, nic o něm nevěděl. Povytáhl zlehka obočí a vlka si prohlédl, třeba jenom blbě kecá a žádný postavení ve smečce nemá. A protože si přišel trapně, tak si honem rychle něco vymyslel a plácl nějaký žvást, aby se mi mohl rovnat a nepřipadal si jako nuzák. Jop, to by tak sedělo, jemně si sám pro sebe pokýval souhlasně hlavou. Nicméně se mu líbilo, že vlk nijak nezpochybnil dokonalost jejich lesa a víceméně s ní souhlasil, takže se na něj pan alfák i nadále křečovitě usmíval a pohledem ho vybízel, aby pokračoval ve společné konverzaci. Mezitím se však dmul pýchou a na tváři si ponechával samolibý výraz. Jakmile totiž někdo byť jen prstíčkem pošimral jeho ego, značilo to jistý vychloubačný problém. "Tak, samozřejmě!" neudržel se a hlasitě vyprskl. "Žádná smečka se nerovná té naší!" tlapou máchl kolem sebe. Tak trošku zazdil fakt, že nemají žádného jiného člena krom své rodinky, hehe. Ale to přece nebylo zas tak důležité, ne? "Ale jinak ta běžící tryskomyš byla pravděpodobně naše dcera. Tolik se těšila domů, až uvidí svýho tátu, že sprintovala nejrychleji, jak jen to šlo.. Nemohla se dočkat!" zazubil se a koutkem oka pohlédl na Vivi. "Díky, že jsi jí chtěl pomoct," byl si vědom faktu, že kdyby jí opravdu chtěl někdo ublížit, on sám by odsud asi nic neudělal. A vlastně by o tom neměl ani tušení. Proto se kolemjdoucí služebníčci vždy hodili. Musel si s Adiramem tedy udržovat dobrý vztah, aby jeho děti ochránil znovu, pokud by někdy bylo třeba.
Ohlédl se na děti, přišlo mu podivné, že vůbec nic neříkají a do konverzace se nijak nezapojují. Jako jasně, rozuměl tomu, že se nechtějí kamarádíčkovat s tím malým uřvaným divňousem, který sotva odhodil plínky. Chápal, že on je pod jejich úroveň, která byla sakra vysoká, ale i tak. Proč se nezapojili do rozhovoru k dospělákům? Mohli přece taky projevit své myšlenky, on by to dokonce i ocenil. Kupříkladu, kdyby alespoň jedno z jeho dětí začalo vychvalovat les spolu s ním, určitě by to pro cizince mělo úplně jinou váhu, jak když jim to sděloval sám. Už jim tedy chtěl něco říct a vybídnout je, ale Vivi to nakonec zvládla sama. Ovšem fakt, že pozdravila jen to mládě a dospělého vůbec, se mu nelíbil. Zůstal na ni nechápavě hledět. Co ti to udělali, holčičko? Úplně ti v tom zpropadeném Asgaaru vymyli mozek. Měla jsi pozdravit jen toho dospělého, na toho uřvánka s tím kedlubňáckým jménem ses měla vyprdnout! Tak jak já! Ten ti přece není hoden! zavrtěl nad tím neznatelně hlavou. Nahlas nic neřekl.
Bylo to zvláštní, ale z té návštěvy byl tak rozrušený! I když v dobrém - šimralo ho v bříšku a cítil pocity nadšení, že se může před těmi novými vlky ukázat jako pořádný alfa. Vytáhnout se a vychválit sebe i svoji rodinku až do nebes. První cizinci, kteří překročili hranice lesa od doby, co vznikla smečka, což bylo opravdu vzrušující. Podíval se na Lucy, očka mu jiskřila a srdíčko bušilo jako o závod. Už se chystal zase něco kváknout, ale Lu nezklamala a svého partnera, ostatně jako většinou, utišila. Ublíženě se na ni podíval, mrsknul ocasem a pohled odvrátil kamsi do strany. Byl naštvaný, že ho nenechala říct o jejich lese daleko více novinek, vždyť on se na to tak třepal. Chtěl, aby každičký vlk na tomto světě věděl, že král Etney Asgaarský, nyní již Cedrový, se konečně stál tím slavným velealfou. Celý život o tom snil a nyní se jeho sen stal skutečností, vždyť to bylo tak obdivuhodné! Tedy, alespoň jemu to připadalo obdivuhodné, takže si přál, aby ho každý za tento velký čin opěvoval. Jednou tady bude hromada vlků. Úplný zástupy! Jo! Budou tady zástupy vlků a budou mě žádat, abych je přijal do naší úžasné nenahraditelné Cedrové smečky. Všichni budou chtít, abych byl jejich alfou, zamračil se na Lu a plácl ocasem do jejího stehna, aby jí to celé aspoň trochu nějak vrátil. A ostatní smečky nám budou závidět nejen prostory tohoto lesa, ale aji naše luxusní sídlo ve skalce. A až se dozví, že jsem ho vytvořil já, spadne jim z toho tlama! Jemně se pousmál. Byl si samozřejmě vědom, že Lu s vytvářením jejich domečku také pomáhala, nicméně... To nikdo vědět nemusel. Rozhodl se, že si to nechá pro sebe a chválu si v budoucnu sklidí sám.

7) 23. 2. - http://gallirea.cz/index.php?p=cedrovy-haj#post-206840

// Loterie 7

>> ZNAČKOVÁNÍ <<

Nasál vzduch do čenichu, a s pohledem přilepeným na tom uřvaném pískleti ho vyfoukl. Napadlo ho, jak se sem vlastně dostali? Šli náhodně okolo a rozhodli se podívat, i když cítili označkované hranice? Věděli, že je tu cizí území a přesto na něj vstoupili? No, aspoň o sobě dali vědět a nezačali se tady hned promenádovat, natočil ouška do stran, aby alespoň po sluchu zkontroloval, že se nikdo další do jejich čerstvě vzniklé smečky už doopravdy vkročit nechystá. Možná už to není tak silně cítit, ty hranice.. Jak dlouho to vlastně může být, co jsme je s Lucy občůrali? Očima vyjel na smrákající se oblohu, která vykukovala mezi vysokými zasněženými cedry. Ve vzduchu bylo cítit mírně oteplení, že by se pomalu blížilo jaro? Ale les jsme obcházeli, když zima sotva začínala, mírně se zamračil, když mu došlo, že les značkoval před delší dobou. Samozřejmě se mu tohle uvědomění moc nelíbilo. Chtěl, aby každého nově příchozího vlka okolní vzduch nasátý pachem vládců varoval, že vstupují na obsazené území. Aby jim dal najevo, že nemají dovoleno vejít jen tak. Musím obejít les. Podívám se, kde pachy zeslábly a obnovím je. Když budou silnější, každej se zalekne a zdrhne!
Pohledem zkontroloval děti, Lucy a pak ty dva. Zajímalo ho, co vlastně chtějí, nicméně čím víc o hranicích přemýšlel, tím větší potřebu zkontrolovat je cítil. Nahnul se tedy k Lucy a do ouška jí pošeptal: "Jdu obejít les, hned se vrátím," věnoval jí také letmý úsměv. Pak se otočil zády ke všem a pomalu se dal do pohybu. "Chvilku na mě počkejte," hukl z ničeho nic trochu rázně na ty dva, zatímco už byl skoro na odchodu. Uvědomil si ale, že by bylo vhodné jim oznámit, že se hned vrátí, aby s ním jako počítali. Totiž, co kdyby náhodou měli nějaké nekalé plány v průběhu jeho krátké nepřítomnosti?
Začal hezky z kraje lesa. Víceméně se tedy věnoval spíše stromům na samé hranici jeho smečky, a to velice pečlivě. Moc ho to nebavilo a nehodlal ji obcházet vícekrát, než bylo třeba, takže si nyní dal pořádně záležet. V mysli ale byl s Lucy a těmi cizinci. Hlavně že tam jsem zas byl myslí u hranic, že! nazlobeně se začal svým bokem drbat o jeden tlustší kmen stromu. Měl štěstí, že zásobárna jeho měchýře byla plná, takže si mohl dovolit ucvrkávat všude možně. Takže chodil, cvrkal, drbal se, jednou dokonce na jedno místečko na zemi i kýchnul a vyfrkl sopel, aby po zemi a po stromech byly zachycené pachy z různých částí jeho těla. Jen si to užijte, cizáci! Tady ten les bude pořádně chráněnej, takže si dávejte bacha! Sem jen tak někdo nevkročí, mehehe, byl rád, že si to včas uvědomil. Nerad by, aby pachy přestaly být úplně cítit a vlci si pak mysleli, že tady žádná smečka nesídlí a mohou územím volně procházet a pohybovat se na něm. To by ho vážně štvalo.
Šlo to rychleji než předpokládal. Když přestal přemýšlet nad tím, jaká štreka ho ještě čeká a co všechno musí označkovat, uvědomil si, že už má polovinu lesa za sebou. Porozhlédl se okolo sebe a na moment zastavil své kroky. Zatajil dech, potřeboval kolem sebe mít úplné ticho - nastražil ouška a snažil se vnímat veškeré možné zvuky, jestli náhodou neuslyší něco, co by mu naznačilo nebezpečí v podobě těch dvou nahoře. Nebezpečí hrozící jeho rodince, kterou s nimi zanechal. Vše ale vypadalo v cajku, takže se pokojně rozešel dál a rovnou obešel kolem dokola jeden strom, který u stál v cestě, aby na něm zanechal své pachové stopy. Snažil se jít přímo kolem vnější hranice, aby si ze svého území neubíral ani o píď. Je přece moc velký vládce na to, aby vládnul malému lesíku, že ano. Každý metr navíc se počítá! "Lucy na mě bude pyšná, že jsem to celé obstaral... A ještě ke všemu úplně sám od sebe, aniž by mi něco musela říkat! Pochválí mě, až se vrátím," zahekal si tiše sám pro sebe, když se zadkem otíral o jakýsi vystouplý, polovičatě zasněžený a polovičatě rozteklý, kopeček. "Přesně takhle se plněj alfovský povinnosti! Pche, a pak, že bych to nezvládal, co, otče! Měl bys mě vidět, jakej jsem super alfák. Cizí vlky vyháním, les značkuju, úkryt jsem postavil! Všecko!! Všecko zvládám!" rozhněvaně si s rázným dupnutím tlapky přičapl ke kmeni, který zanedlouho obdaroval pořádnou hnědou nadílkou. Pak to po sobě samozřejmě hezky zahrabal zadníma nožkama, očichal to a při odchodu si liboval, jak skvěle to jde cítit a jak to hezky všechny upozorní, že tady kaká jedině král Etňo.

Dokončil obhlídku poslední části lesa, označkoval ještě ze pár stromků a spokojeně uháněl zpět za Lucy a ostatními. Dovalil se k nim jako funící tank, ale s úsměvem na rtech. "Jsem tady!" ohlásil se a pohledem zkontroloval jak Lucy, tak i své děti. Kdyby jim byl zkřivený byť jen jeden jediný chloupek na těle, hned by to řešil! "Doufám, že jste neříkali nic zajímavého beze mě," zazubil se a zadkem něžně drcl do Lu. Podle jeho názoru mu značkování nezabralo ani tak dlouhou dobu. Byl na sebe vážně pyšný.

5) 20. 2. - http://gallirea.cz/index.php?p=cedrovy-haj#post-206731
6) 21. 2. - http://gallirea.cz/index.php?p=poust-ararat#post-206772

// Loterie 5

Ciri i Reonys měli radost, že se jejich sestra vrátila. Jak pak by taky ne, však se dlouho neviděli. Vivianne se toulala delší dobu, než bych rád. Doufám, že v blešáku moc času nestrávila, lehce se ušklíbl a pohledem sjel všechny přítomné. Mohla by na nás přenést ty stejný breberky, jako jsem chytil já od té špíny. Bez tak chtějí náš les nakazit breberčíma nemocema, takže kdyby Vivina byla v Asgaaru trochu dýl, určitě by to na ňu plivli, aby to donesla semka, celý zamyšlený zastříhal oušky. Měl dojem, jakoby mu ranní vánek přivál do čenichu cizí pachy, ale protože nikoho neslyšel ani nijak detailněji necítil, neřešil to. Máchl ocasem a podíval se na děti, které mu na tváři znovu vyčarovaly upřímný úsměv. Jejich spokojenost ho hřála na srdci. Byla to pro něj (a jistojistě i pro Lucy) ta největší odměna. "Taky doufám, že to tady pro vás bude ten nejlepšákovatější domov a že už nikdy nebudete chtít jiný," škádlivě na ně mrkl. Bylo mu jasné, že až vlčata budou starší, tlapky je potáhnou jinam. Budou se chtít toulat a poznávat svět, stejně jako Awnay. Po sestře se mu zastesklo pokaždé, co na ni pomyslel. Ač si to nerad přiznával, chyběla mu. Byla jeho jedinou rodinou... Ten nepovedený zbytek, který zůstal v Asgaaru, už za svoji rodinu nepovažoval. Přitiskl uši k hlavě. Doufal, že vlčatům bude trvat ještě nějakou dobu, než se osamostatní a opustí ho. V nitru duše si přál, aby všichni zůstali i v dospělosti tady, stejně tak, jako to dělal on a ostatní jeho sourozenci v Asgaaru. "Jasně, půjdeme očíhnout úkryt," odsouhlasil, když zaslechl žádosti Rea a Ciri. Stejně jim ho chtěl ukázat a pořádně se pochlubit, však na něj byl pyšný! Podle něj to totiž bylo vážně luxusní bydlo.

// i pro Adirama s Drázem

Nakonec se lesem opravdu rozlehlo cizí zavytí. Měl jsem pravdu! Teda, nejdřív se vážně jednalo o klasické vlčí vytí oznamující příchod na cizí území, jenže to, co následovalo potom, mu docela dost pocuchalo sluch. A vlastně možná i nervíky. Pohotově si pravou tlapkou přikryl alespoň jedno ze svých citlivých královských oušek. Ten krákoravě kvílivý tón hlasu dozajista patřil nějakému mladíčkovi. Hned bych mu jednu vlepil! Jak si může dovolit dělat tady takovej humbuk?! tlapku položil na zem hned poté, co vytí přestalo. S táhlým mračivým úšklebkem se rozhlédl po okolí a poté přilepil svůj zrak na Lu, "to byla dobrá tragoška," zažbrblal. "Vetřelce zakousnu... a vlastně zakousnu kohokoliv, nikoho jsem sem totiž nezval," pronesl, když zahlédl ustaraný pohled své zářivé hvězdičky. Těžko říci, jestli to myslel ze srandy nebo vážně, každopádně jeho tón nebyl moc přívětivý. Správně by si měli požádat o audienci, ne si sem jen tak nakráčet! A nebo by sem měli přijít jen ti, kteří dostanou zvací zprávu označenou blátivou pečetí ve tvaru mé tlapky. S podpisem "král všemohoucí, císař Cedrový a Asgaarský, Etney I.", hehe, očima sjel své děti, které dychtivě očekávaly, co se bude dít. Jemně si odkašlal, "pojďte, půjdeme všichni. Musíte se naučit, co v naší nepřítomnosti dělat s cizinci, kteří vstoupí na hranice našeho lesa."
Pomalu se rozešel směrem, kterým se vznášel do oblak pach dvou vlků. Docela to tu zamořili. Musíš dělat, že seš v pohodě alfák. Nesmíš si udělat špatnou pověst. A děckám musíš ukázat, že seš správnej tatin, kterýho jen tak něco nerozhodí, připomenul sám sobě. Právě proto se na cizince už z dálky pohodově usmíval. Sice ten úsměv byl tak trochu v křeči, ale aspoň se o něj pokusil. Snaha se cení! "Můžu vám nějak pomoct, mládenci?" mladého sjel pohledem a na staršího laškovně mrkl. Jo tak to ten mladej tady tak ječel. To je jasný, no. Asi moc kvalit nepodědil, to moje vlčata vyjí daleko líp. Jejich hlas je kvalitnější a líp zabarvenej, tohle byla fakt hrůza, přívětivě se na oba dva podíval. "Nedávno jsme s mojí ženou založili smečku v tomhle lese. Byla to makačka, ale povedlo se to," obeznámil je, jakoby je to snad zajímalo. Musí je to zajímat! Musej vědět, s kým maj tu čest! "Cedrovej les, víte, není jen tak ledajakej les. Ty stoletý stromy, co tu vidíte, nás chrání před všema přírodníma nepříjemnostma. Že, děcka?" ohlédl se na své ratolesti. Trochu vypjal hruď, aby bylo poznat, že je na svoji rodinku i svůj domov velmi pyšný. "Nenajdete je jen tak někde. Všude v dalších lesech, jako třeba v Asgaaru nebo i v Borůvkáči, maj prostě obyčejný stromy. Ale my ne.. My máme pořádný stromiska," oblízl si čenich. "Teda, nechci se chlubit, že jo," uchechtl se a samolibě pohodil hlavou. "Ale ten les je tak kouzelnej, že si prostě zaslouží, aby o něm věděl i někdo jinej, než jen my," zrak měl soustavně přilepený na tom netalentovaném mrněti. Samozřejmě, že ho v mysli srovnával se svými dětmi. Ovšem, ať se snažil jak chtěl, nenašel nic, v čem by se vlče vzhledově alespoň trochu vyrovnalo jeho rodince. Nečekaně, že. "Jmenuju se Etney, má partnerka - Lucy," tlapkou pokynul ke své partnerce, "a děti - Reonys, Ciri a Vivianne," a pak na každé vlče zvlášť. Nakonec se s otázkou v očích podíval na protistranu, jestli se také představí. Mezitím sám sebe v hlavě pochválil, jak mu to skvěle jde. Totální alfa frajer!

POSTY
1) 2. 2. - http://gallirea.cz/index.php?p=hadi-ocas#post-206211
2) 6. 2. - http://gallirea.cz/index.php?p=reka-tenebrae#post-206339
3) 9. 2. - http://gallirea.cz/index.php?p=sarumensky-hvozd#post-206412
4) 13. 2. - http://gallirea.cz/index.php?p=cedrovy-haj#post-206547

// Loterie 4

Lu byla k Etnymu přívětivá a milá. Otírala se o jeho tělo a tvářila se spokojeně, takže byl samozřejmě i on spokojený. Vrátil jí jemné olíznutí na tvář, pousmál se a nechal ji, aby se o něj mohla opřít. Bylo mu příjemné, když se k sobě vzájemně takto měli. Ale komupak by taky ne, že. "Přesně tak," přitakal souhlasně a párkrát přikývl, aby nezůstal pozadu. Sice přemýšlel zrovna nad něčím úplně jiným, ale když se děti tolik zajímaly o lov a Lu lovem taky žila a bavil ji, nechtěl se ztrapňovat a dávat najevo, že o lovu nic neví. "Je důležitý získávat nový zkušenosti, děti, ale to ne jenom v lovu," hravě na ně mrkl. Reonysova slova ohledně Sigyho samozřejmě zaslechl, zastříhal na ně oušky, ale rozhodl se k nim vůbec nevyjadřovat. Všiml si Lucyina zamyšlení a následného mlčení, takže prostě udělá to samé. Sigy mu nebyl kdo ví jak sympatický, neměl potřebu ho už znovu vidět a komunikovat s ním. To, jak přemlouval Reonyse, aby zůstal v Mechovém lese, se mu opravdu nelíbilo a trochu mu to tehdá pocuchalo nervíky.
Lesem se rozneslo táhlé, poměrně hlasitý zavytí. Etney nemusel přemýšlet ani chviličku, aby ihned poznal, komu onen hlas patří. Rozšířily se mu zornice a koutky tlamy se mu začaly samovolně zvedat nahoru do úlevného, ale zároveň i šťastného úsměvu. Lucy už halekala, ať si všichni pospíší, takže se i spolu s dětmi rozklusal za ní a mířil směrem, který udávala jeho partnerka. "Budeme všichni... Konečně," zašeptal si potěšeně sám pro sebe.

// SMEČKA: • Pohovořit se zakládajícími členy smečky

Jakmile z dálky zahlédl černobílé drobné tělo své dcery, zaplesalo mu srdce. V žaludku ho nepříjemně zalechtalo a ocásek se rozkmital ze strany na stranu. Lucy se k Vivianne samozřejmě ihned přihnala a začala ji opusinkovávat, Etney takovou reakci nepředvedl. Vnitřně byl nesmírně potěšen, na venek však nedokázal takovou velikou radost projevit. Když ty dvě sledoval, zalila ho veliká úleva, že se jeho dcera vrátila zpět domů. Měl strach, že bude mít zaječí úmysly a půjde ve stopách svého prohnilého zrádného bratra. Postával bokem, usmíval se jako měsíček na hnoji a nechal všechny, aby se s Vivi přivítali. Až měl prostor rozešel se k dceři i on sám. "Ty jedna nezbednice," hlesl skrze úsměv a mohutnou tlapou si její drobné tělíčko přivinul k sobě. Pak k ní sklonil hlavu a úlevně pronesl: "Měl jsem strach, že už nechceš být s námi. Nevěděl jsem, jestli jsem něco neudělal špatně a jestli se na mě nezlobíš," říkal to však pouze jí, šeptal jí to do ouška. "Jsem moc rád, že jsi tady. Konečně jsme všichni zase doma," zapředl, pak dceru pustil a o kousek od ní poodstoupil.
Slov se opět chopila máma, takže na ni jen natočil uši a nepřerušoval ji. Očima sjížděl jedno vlče po druhém, byli už tak velcí. Čas běžel hrozně rychle, trošku se mu zastesklo po minulosti, kdy to byla malá sotva se batolící mrňata. Ale byl dojatý. Měl je tu všechny tři před sebou, živé a zdravé. "Jsem moc rád, že jste se rozhodli být s námi, děti," řekl. Sice příliš neuměl vyjadřovat něžnosti a dojaté pocity, ale nějak to ze sebe vysoukal. Doplnil to vlídným úsměvem a zavrtěním ocásku. "Moc jsme se s mámou snažili najít místo, které vám... A vlastně i nám bude vyhovovat. Myslím si, že se nám to podařilo. Kdykoliv se budete cítit sami, budete nás chtít vidět a nebo se budete jednoduše chtít vrátit domů... Budeme na vás s mámou čekat," podíval se na Lucy, když si sedala vedle něj, a lehce se o ni svým tělem opřel. Cítil z ní to nadšení a spokojenost - nevědomky to přenášela i na něj a on, díky ní, minutu od minuty měl lepší pocit. Dokonce měl dojem, že se takto uvolněně necítil už pěkně dlouho. Po pochvale, kterou mu Lu věnovala, na ni položil hlavu a se zavřenýma očima se k ní přitulil. Byla to dlouhá a náročná cesta, psychicky i fyzicky, ale společně to zvládli. Oba dva dokázali dětem vytvořit nový domov - bezpečný a pohodlný. "Bez tebe bych to nedokázal," šeptl.
Onen fakt, že vlastně Viviným příchodem a dnešním dnem vzniká smečka, mu prozatím nedošel. Jeho sen o alfa postu se pomalu plnil, avšak jemu to prozatím trochu unikalo. Zatím si pouze užíval přítomnost svých dětí, partnerky a myšlenky na nový domov. Všichni byli pohromadě, hřálo ho to u srdce. Rozešel se s Lucy ukázat Vivi les, přičemž se ohlédl po Reonysovi s Ciri, aby si mohl přečíst jejich výrazy. Vypadaly stejně nadšeně, jako jeho a mámin. Pak se ohlédl na Vivi, byl zvědavý, co na svůj nový domov vlastně řekne? "Zlato, jak se ti tu líbí?" zeptal se jí a jemně zpomalil své tempo, aby se přizpůsobil Vivinému tempu.
Mezitím Lu dělala průvodce, šlo jí to náramně - nevynechala jediný kousíček. Zmínila vše důležité a potřebné, proto Etney dodal pouze jedinou větu, která tu zatím nezazněla: "Kdybys cokoliv potřebovala, určitě ti i Reonys s Ciri pomůžou, kdybysme tu já a máma nebyli," pousmál se. Doufal, že se Vivianne, a vlastně i všichni ostatní, cítí uvolněně a spokojeně. "Děti," oslovil je nakonec všechny hromadně, "jste tu spokojení? Líbí se vám váš domov?" doufal, že se odpovědi ponesou v pozitivním duchu.

// SMEČKA: • Najít na území lovnou zvěř

A tak se s částečně vítězným a částečně škodolibým úsměvem na tváři koukal na svoji povedenou rodinku a u toho si v mysli gratuloval, jak se mu skvěle podařilo se z takové náročné akce vykecat. Měl za to, že Lucy takový řečnický talent není, že raději tu veverku uloví, než aby se sním přela. Sice si neuměl představit, jak by takový lov na stromě probíhal, ale o to víc ho to zajímalo. Vlastně, on veverku nikdy nelovil a ani žádný vlk poblíž něj ji nelovil. Nikdy neviděl nikoho, kdo by do zubů chytil veverku na stromě. Ale pořád je to zvířena, kterou si můžem zaplnit břucha. Když bude nejhůř, nějak by se to vymyslelo a veverušu bysme snědli, své dvoubarevné studené oči na moment upřel kamsi do dálky. Děti argumentovali a on přemýšlel, co by jim na to měl odpovědět. "No," hlesl s táhlým nádechem, jenže v tom mu máma skočila do řeči. Posadil tedy svoji královskou prdku na zem a s trochu zachmuřeným výrazem ve tváři pozoroval Lucy, jak dětem oznamuje, že jejich táta není tak super lovec, jak o sobě tvrdí. Nafoukl tváře a těkal očima z ní na děti a zase zpět. Jo, máma má pravdu... Ale to vám nikdy děcka nepřiznám! Nikdy se nedozvíte, že váš tatík je lovecký poleno! No, i když, vlastně jsem se trochu zlepšil. Ale i tak chci, abyste mě měli uloženýho v hlavě jako loveckýho mistra! Totálního šamana, kterej dokáže všechno, co si jen usmyslí! Jo, takovej jsem já!
Nakonec to Lucy vyřešila opravdu dobře, vlastně to ani nečekal. Na veverku se vyprdla, pravděpodobně to zhodnotila jako příliš náročnou výpravu, která by ji zbytečně připravila o energii. Chytré, na partnerku se neznatelně pousmál. Moc dobře věděl, proč si ji vybral. Byla moudrá už kdysi a je i nadále. "No, děcka!" vyštěkl nahlas, aby na sebe upozornil, když Lu pustila myšku šedivku zpátky na zem. Ta nelelkovala a okamžitě zmizela kdesi v kořenech velkých cedrů. "Víte co? Máma má pravdu," souhlasně pokýval hlavou a přišel k Lu o trochu blíž, aby ji mohl pohladit svým ocasem po tom jejím. "Na vysokou je potřeba větší síla, než jen ta moje. Ale kdybysme nějakou menší zvířenu lovili všichni společně, určitě bysme to zvládli. Nedaleko od našeho supr lesa je louka, tam by se možná něco našlo. Ale teď je zima a je všechno složitější, tak budeme muset asi pořádně hledat," usmál se na Rea a pak i na Ciri. Pohled jejich očí byl až tak dychtivý, že mu to trochu vzalo vítr z plachet. Chtěli svého tátu vidět lovit a on jim to teď odepřel. Budou si myslet, že nezvládnu ulovit nic? Třeba že... Bych je nenakrmil, kdyby bylo třeba? rozpačitě natočil uši do stran a raději tuto myšlenku co nejdřív někam zahodil. "Každopádně v našem lesíku se během jara určitě vynoří velká spousta malých zvířátek. Myšky, ptáčci, v potůčku možná i ryby. No a nějací ušáci tady určitě taky budou. Musíme jenom přečkat zimu,"

// SMEČKA: • Najít na území lovnou zvěř

Když se na něj nechápavě podívala, trochu zamrzl. To nepochopila, že si dělám srandu? Chtěl jí něco říct, ale když se nadechl, tak se Lu v tu chvíli zasmála. Asi jí to docvaklo, takže si Etňo ulevil. Dobrý, má jenom dlouhý vedení, spokojeně si zamlaskal. Vždyť ten jeho vtip byl tak jasný a lehce čtivý!
Zastříhal oušky, když Lu začala povídat dětem něco o lovu, přičemž se podíval na Rea s Ciri. Mrzelo ho, že tu Vivianne není, nechápal, kde se tak dlouho poflakuje. Sama. Nebo je fakt tak dlouho s těma Asgaarskýma smradlavcema? rozmrzele svěsil hlavu blíže k zemi. Společně s mámou v posledních dnech ukazovali oběma jejím sourozencům různé věci - seznamovali je s jejich novým domovem, teď byla hodina lovu a potom měl Etňo v plánu zajít za panem Životem. Taky stihli pár výletů, Reonys poznal Mechovou smečku, ve které bydlí Sigy... No a rád by v blízkých dnech s dětmi s mámou navštívil ten Jezevčí les, o kterém slyšel v Mecháči. Sice doteď nenašel odpověď, komu onen hlas, co ho do lesa vábil, patří, nicméně zajímalo ho, co tam najde. A Vivianne o všechna tyto dobrodružství přišla či přijde, pokud se brzy nevrátí domů. Štvalo ho to. Jenže teď chtěl být s Lucy v Cedráku, starat se o Rea s Ciri a navíc, když vzhlédl na oblohu, bylo jasné, že se blíží noc. V noci nebylo nejmoudřejší captat někde v hlubokém sněhu a hledat vlče, když ještě ke všemu ani neví, kterým směrem se vydalo. Konejšil se prostě jen tím, že se jeho dcera opravdu ukryla v Asgaaru a je tam v bezpečí. Navíc se zvedal studený vítr, noc bude určitě velice chladná. S tichým utrápeným povzdechem se zahleděl na vznášející se bílou páru, která se zanedlouho rozplynula kdesi kolem jeho čenichu. Zmizela.
Všichni se vydali pomalým tempem po lese, aby našli něco, co se dá ulovit. V Cedru nebyl sníh, což bylo vážně prima. Bylo zde tak o něco tepleji, protože se nemuseli v té bílé zmrzlině brodit a máčet si kožíšky. Cedrový les byl vážně skvělý - prastaré stromy byly husté, mohutné a poskytovaly jim tak skvělou ochranu před zimními dny. Vybrali jsme dobře! zatímco Lu s dětmi hledali oběť, která dříve či později padne do jejich hladových žaludků, on rozjímal nad tím, jak jsou skvělí rodiče a že se umí dobře postarat. Nelitoval, že z Asgaaru odešli. A úkryt, ten je naše jistotka! Když bude velká kosa, schováme se tam a všichni společně se zahřejeme, bezděky se podíval nahoru na strom. V koruně se mihla zrzavá veverka, zbystřil. Nastražil uši a zastříhal jimi, přičemž ukázal na to místo tlapou. "Tam!!" zahalekal hlasitě a akčně poskočil o metr vpřed. "Tam byla večeře!!" vykřikl na svoji rodinku. Chtěl dát najevo, že nelelkuje a hledá, jenže... Mezitím ten neposlušný zrzavec zdrhl. Etňo se koukl znovu na to místo, kde veverku viděl a pak pohled přenesl zpět na Lu. "No, ale už tam není," dodal udiveným polohlasem, zatímco pokrčil rameny. Zřejmě si myslel, že ta veverka zastaví na větvi a počká tam na ně, dokud ji neuloví. Mýlil se. Nafoukl naštvaně tvář, chtěl před dětmi zamachrovat, že našel večeři jako první. Jak si jen ta zpropadená veveruša mohla dovolit utéct?! "Jo, to bysme měli," hlesl. Jeho hlas však byl tak trochu mrtvolný a nezúčastněný. Měl totiž moc práce s kontrolou okolních stromů!
Lucy ho předběhla a našla další veverku. To ho prudilo, protože ji chtěl najít on! Chtěl sklidit obdiv dětí, že jejich fotřík je těžkej profík ve všem, co jen existuje. Jenže Lu na ni upozornila, takže se tím směrem vlčata koukla a musel i Etňo. Pak se ale uchechtl, "bez tak je to ta veverka, kterou jsem viděl aji já! Takže jsem ji zahlídl jako první!" pyšně vypjal hruď, ale brzo ji zase schoval. Trochu ho překvapilo - tedy, vlastně docela dost, že Lucy chce, aby tu brutálně rychlou a hbitou veverku ulovil on. Podíval se na ni a vyprskl: "Cože?!", přičemž na ni zůstal zaraženě civět. Trochu nevěděl, jak zareagovat, protože... No, popravdě veverku nikdy nelovil. "Já?" hlesl, ale jemně se u toho uchechtl, aby skryl své nynější pocity a reakce nejistoty. Jemně se ošil a s táhlým zasmáním se koukl na děti. "Děcka, vy to chcete vidět ode mě?" povytáhl obočí a nahodil výraz "to jako fakt?", přičemž tlapou ukázal na mámu. Rozhodl se, že to zahraje tak, že máma je lepší lovec a uloví ji tedy ona. Přesvědčí vlčata, že to chtěj vidět od mámy! Dobrej plán, "mamka je v tomhle úplnej profík. Víte, já jsem jenom...," zasekl se, ale hned vzápětí větu dokončil, "nadprůměrný lovec. Ale máma, ta je profi lovec. No, takže z jakýho důvodu chcete v akci vidět pouze nadprůměrného vlka, když můžete vidět totálního mistra ve svém oboru?" kecnul si na zadek a pak obě dvě přední tlapy rozhodil s otázkou v očích do stran. Dobře ty, Etňo! Tohle zabere! podpořil sám sebe. "Bude lepší, když vám to předvede máma, jak se taková veverka loví. Víte co, já jsem vlk, kterej byl obdařenej hlavně silou - jako každej správnej ochranářskej taťka. Ale máma, ta je ladná jako laňka, takže má v sobě o kapku víc obratnosti jak já. A veverka je rychlá a furt hopká z větvičky na větvičku, takže pro mámu bude tahle varianta lovu lepší. Máma taky furt hopká z místa na místo. Takže jsou si s tou veverkou podobný. No, a já zase budu excelovat v lovu nějaký těžký vysoký, protože je skolím silou! Silná vysoká, silnej Etney. To vám pak děcka předvedu, jak lověj alfa vlci, a máma teď ukáže, jak lověj hopkáči," přikývl, aby tomu dodal na vážnosti, přičemž na Lu pohlédl. Nevinně se zazubil a tlapkou ji popohnal, aby na to vlítla. "Do akce, brouku," hravě vyplázl jazyk. Zalil ho pocit úspěchu. Hezky se z toho vykroutil!

Šokovalo ho, že i když seděl bokem jako oukropeček a snažil se na sebe upozornit svým celkovým naštvano-nešťastným vzezřením, nikdo si ho nevšímal. Rozpačitě natočil uši do stran a vejral němě na děti, které se bavily mezi sebou a Ciri si děsně notovala s mámou, jak skvělé místečko na scházení smečky společně i s Reem vybrali. Pch! A co já?! Já tady jako nejsem?! Haló! Vidí mě někdo?! Sedím tady!! v mysli křičel a naštvaně bušil tlapkami kolem sebe, navenek však nedával nic znát a snažil se to celé zahrát s jakousi grácií a odstupem, že jemu je to vše jedno a vůbec ho to netankuje. Ale tankovalo. A tak se rozhodl změnit taktiku. Už se chtěl zvednout a přiblížit se k nim, že když nefunguje tohle, tak bude hrát nadšeného a zároveň trochu rýpavého, aby upozornil na to, že i on vymyslel supr plány. Chtěl slyšet pění na svoji osobu, ale Lu ho překvapila. Prostě přišla k němu, objala ho a dala mu pusu na čelo. Zůstal sedět jako opařený. Nechápavě na ni čuměl, celou dobu si myslel, že je naštvaná - a tak byl naštvaný i on, přece neudělá krok zpět jako první a nebude se omlouvat, aby ho Lu přijala nazpět. Nesmysl. On byl pyšný na svoji inteligenci a vynalézavost, neměl se za co omlouvat. A když byla ona napaprčená, automaticky musel být i on, aby se to vyvážilo. Přece se na ni nebude usmívat, když ona se na něj mračí, no ne? Měl svoji hrdost! Ale Lu nyní udělala vstřícný krok, takže se rozhodl ho přijmout. Hned mu to zvedlo náladu, najednou si připadal důležitě. Vypjal hruď, zvedl zadek od země a se samolibým výrazem ve tváři vykročil vstříc své rodince. Šel poklidným houpavým krokem těžkého frajera, co má vše pod palcem. "Tak děcka," oslovil své ratolesti. "Dobrý místečko na scházení máma vybrala, co?" pohled přenesl na Lu a pochvalně na ni mrkl, aby jí ukázal, že to teda jako dobře zmákla. Samozřejmě se snažil působit stále hrozně nad věcí, jakože on srazíkové místečko nehrotí.
Vážně mu Lucyin krok polechtal ego. Jaksi totiž přeslechl tu část o tom, že je to za odměnu, myslel si, že ho objala a líbla proto, že je tak skvělej a dokonalej, že se na něj nevydržela déle zlobit. Že ji to vnitřně ničilo, aby se s ní ON nebavil. Jeho spokojený a nadmíru egoistický pohled mluvil za vše. "Lu," hlasem frajera ji oslovil, přičemž si ji celou prohlédl. Vzbudila v něm i trochu jiné vlastnosti, než jen egoismus. Cítil se teď jako těžký alfasamec, takže ho trochu šimralo i někde jinde. Nenápadně se na Lu přilepil bokem a ocasem ji začal plácat po zadku. "Seš fakt číča," hlesl do jejího ucha tak, aby to slyšela jen ona. Nicméně věděl, že tu mají děti, takže tento fakt tuhle kapitolu nenávratně uzavřel a on tak mohl jen stát a k Lu se lísat. "Lov je prima nápad," přitakal hned. Vlastně i on chtěl, aby se děcka naučily, jak správně chytit něco k jídlu. "Já je to všecko naučím, hehe," hodil vtípeček do placu, ale samozřejmě věděl, že v lovu je z nich dvou ten větší king Lucy. Každopádně se tomu uchechtl a dloubl do Lucy tlapkou, aby se zasmála i ona. "Naštěstí tady v lese je to kouzelný," ukázal tlapkou kolem nich, "není tu sníh!" Husté cedry je chránily a sněhovou pokrývku zanechávaly na svých bedrech, nepropustily ji do lesa. Za to byl Etňo rád, neb v lese díky tomu bylo o dost přívětivěji pro jeho potomstvo. "Třeba se nám povede něco dobrýho na zub najít," přikývl. A aby toho mazlení nebylo málo, znovu se k Lu přitulil. Byl vedle ní moc rád.

Děcka měli radost, les se jim líbil. A Etney, jakožto vůdce celého rodu, byl rád, že jsou všici spokojení. Dokázal dětem, že je pravý alfák - udělal několik hrdinských činů v rámci péče o svoji rodinu a připadal si tak nadmíru šikovný a na práci talentovaný. Jsem nenahraditelnej, co by beze mě dělali?, cítil potřebu to dětem sdělit a v jejich očích opětovně povyrůst, avšak potajmu, aby to Lu neslyšela. Měl za to, že kdyby se před nimi vychvaloval a ji ne, byla by naštvaná. Což nechtěl. Rozhodl se teda, že až s děckama bude mít chvilku klidu někde při měsíčku, poví jim, jak skvělého tátu mají. Nesmírně se těšil, až z toho budou oba dva (nebo tři? I s Vivi?) celí paf, že maj za tátu takovýho bouráka. V očích jim jistojistě uvidí zamilovaná srdíčka a u toho si vyslechne pár dalších pochval o své úžasné a pro rodinu tolik potřebné osobě.
A zatímco děcka brebentila, Etney je sledoval, tupě pokyvoval hlavou a rozjímal nad svými záležitostmi. Teprve až zaslechl "že tati", probral se. Zaostřil zrak, zornice se mu zúžily a on, neb byl trochu zmatenej a vůbec netušil, o čem je řeč, s úsměvem na tváři akčně přikývl. "Jasná věc!" doufal jen, že se Reonys neptal na nic, co by vyžadovalo odpověď. A když se pak zeptal na své sourozence, Etňo vyhýbavě odvrátil zrak. "Nevím přesně, kam se Vivi zatoulala. A ani kdy se vrátí," hlesl. Pak se na Rea koukl, přikrčil se k němu a do ouška mu pošeptal: "Pak si spolu popovídáme," tlapkou ho pohladil po hlavě a pak se od něj oddálil. Lu vymyslela zábavu a tak se všichni zařídili, jak máma rozhodla.

// SMEČKA: • Najít místo na setkávání smečky

S připlesklýma ušima k hlavě se na Lucy kysele koukl. "Ale to je o fantazii, Lucy," ona zřejmě žádnou neměla, kdežto on ano. A snažil se ji těmito způsoby rozvíjet i ve svých dětech, podle něj to totiž bylo moc důležité. Když se jeden neuměl na chvíli ztratit ve své mysli a tam vybudovat nový svět, ve kterém by byl tím, kým chce, byl to podle Etni suchar. Ty seš Lucy teď taky jako sucharka. A pořádná. Pořádně tvrdej, na trout vyschlej suchar. Ale moje děcka suchaři nebudou, nic takovýho! Budou mít tvárnej měkkej mozek! "Nemůžeme žít jako nudní prudérní vlci, co jsou děsně obyčejní. Musíme si ten život taky trochu upravovat a dělat z něho... No klidně i to, co není," odvětil. Ona chtěla být tak moc obyčejná, až to pěkný nebylo. Když ji poznal, byla... Jiná. Chtěla být něco víc jak ostatní, chtěla ukázat svoji výjimečnost. Přesně jako on. Jenže to z ní teď jaksi vyprchalo, že by stáří? Čím bude Lu starší, tím jako bude otravnější? To je vopruz, bude jak seschlej uhnívající zbytek požvýkanýho masa mezi šťavnatýma čerstvýma stehýnkama!
A když mu oznámila, že on žádnou výhru nedostane, zklamaně se mu zaleskla kukadla. To byl pořádně tvrdej šíp do srdce! "Jaktoooo?!" zakvílel žalostně. "Já jsem chtěl odměnu, mám rád odměny! A kdybych dostal za odměnu tebe, byla by to ta nejvíc cool odměna," zavrněl, otřel se o ni jako kočka, párkrát zamrkal. Pak znovu zažadonil: "Prosííím pěkně!" Jenže Lu se tím dál nezabývala a tak zmlknul. Zbytek hledání strávil tak, že se ploužil za jejím zadkem a litoval, že ho nemůže zakousnout. "Já mám náhodou fakt super nápady," zažbrblal tiše. Proč by se jako smečkovníci nemohli scházet pod křovím? Co je na tom, však by v sobě měli z těch křáků bez tak jen pár bodlinek a pohoda. Aspoň by nebyli vidět a nikdo by jejich srazíky neodhalil. Teda naše... Naše srazíky by nikdo neodhalil! Musíme bejt jako tajní agenti, co chcou udělat něco, co se nesmí, podíval se na Lu. "Ty seš hrozná," dětinsky jí to vrátil a ukřivděně nafoukl tváře.
Přestal ze sebe dělat chudáčka teprve ve chvíli, co se spojili zase s dětmi. Nechtěl, aby viděli jeho scénky, takže se začal usmívat a dělat, že je děsně veselej. "Našli jste něco parádního? Já totiž jo, ale máma všecko zamáslila. Takže jsem ve finále nenašel nic," postěžoval si nenápadně na to, jak nevděčná Lucy je. On pronesl tolik supr návrhů a ona je všecky do jednoho odsunula do pozadí. Ani si ta místa, která našel, pořádně neprohlédla! Zamračil se na Lucyina záda a šel vzadu po boku děcek. Už se ani nekoukal po okolí, přece jen, jeho snahy byly nedoceněny a on neměl zapotřebí se zbytečně namáhat. Dřív vlci taky dělali práci za mě a já došel k hotovýmu, proč bych něco dělal teď? Ať něco najde paní šéfová, znovu se na Lucy zezadu, aby ho neviděla, ušklíbl. Neměl bych kráčet vepředu, jako hlava rodiny, já?! Jen tak náhodou?! Coooo mámoo?! Co myslíš? Hmmm?! Kdo je tady ten správnej frajer, no?! přivřel naštvaně oči, až se z nich stala na jeho obličeji jen čárečka, a u toho mrskl ocasem. Kecnul si zadkem opodál, když dorazili na to, podle mámy zupa místečko, a jen zamrmlal: "Hmmm," očima oskenoval celé okolí. Nechtěl se k tomu nijak zvlášť vyjadřovat. Sice vnitřně uznával, že to místo vypadalo docela dobře - bylo prostorné, chráněné a tak nějak přímo ve středu celého lesíka, což bylo vážně fajn a on by lepší asi nenašel, ale proč by Lu chválil, když ona nepochválila jeho? Proto mlčel a jen seděl. Když se na něj děcka podívali, usmíval se, když se podívala Lucy, dělal, že tam není a čuměl do blba. Takhle se na to musí! Ukážu jí, zač je toho tlapka!