Příspěvky uživatele

//Západní Galtavar

Přejít přes pláň nebyla kvůli rozměklému sněhu zase taková hračka, ale široké tlapy to poněkud usnadňovaly a brzy se přede mnou zaleskla hladina jezera. Bylo veliké, překrásné, skoro se mi zdálo, že září do dálky. Pro sebe jsem se uculil. K vodě jsem měl pochopitelně vždycky hodně blízko a tak mě potěšil pohled na rozlehlou vodní plochu. Mimoto jsem začínal mít žízeň, takže se objevilo právě v příhodný čas. A taky, světe div se, nebylo vůbec opuštěné. Mohl jsem si myslet, že takové malebné místo bude cílem vlků z okolí. Viděl jsem už z dálky pár vlčích postav. Oháňka se mi radostně zakomíhala. Konečně živé duše! Že by byl konec mému osamění? Jasné to ještě nebylo. Vlci taky nemuseli být přátelští, ale to byla myšlenka, jakou jsem si ani nepřipouštěl. Raději jsem si představoval tu lepší variantu. Rychle jsem se napil ledové vody, než jsem pokračoval dál okolo jezera. Přidal jsem natěšeně do kroku a zamířil k siluetě, která ležela na břehu osaměle. Do cizího hovoru jsem se míchat nechtěl. Když jsem se přiblížil, vyloupla se z oné siluety mladá vlčí slečna. Vypadala poněkud znuděně, jak se tak shlížela ve vodní hladině. Třeba by kapku společnosti ocenila. Když jsem byl od ní jen pár kroků, zastavil jsem se a dal jí šanci, aby si mě všimla, zatímco se mi ocas s očekáváním pohupoval ze strany na stranu. Na tváři mi pohrával přátelský úsměv. Byl bych ji oslovil, ale to samozřejmě nešlo, tudíž jsem tak jen tak stál a vyčkával.

//neznámo

Ani bych si skoro nevšiml, že se blížilo jaro. V okolí hor, kde jsem se poslední dny potuloval, ty náznaky byly tak nepatrné, že mi úplně unikly. Teď se ale kopce a skály změnily v otevřenou pláň a já si konečně uvědomil, jak mokrý a těžký je sníh pod mými tlapami a že slunce, i když pořád dost slabé, se začíná opírat do práce trochu víc. Zvedl jsem tvář k obloze a potěšeně se usmál. Slunce jsem sice neviděl přes šedou clonu mraků, ale proč by mi to mělo kazit náladu? Věděl jsem, že někde tam je, září a tvrdě pracuje na tom, aby zimu vyhnalo ze všech koutů. Osobně mi zima nevadila. Kožich mě dostatečně chránil a sníh byl ostatně od mládí můj živel. Jaro ale bylo ještě mnohem lepší. Slibovalo blízký příchod teplých dní, které se dají prolenošit na sluníčku a jednomu neomrznou uši, když se vyvaluje někde pod stromem. Slibovalo zkrátka pohodu a hojnost, dvě věci, na které si snad nemohl stěžovat vůbec nikdo. Nemluvě o všem ptactvu a drobném i větším zvířectvu, vlky samozřejmě nevyjímaje, které bude mít po měsících strádání konečně pořádně co jíst. Zkrátka a dobře... těšil jsem se a byl jsem šťastný, že se malé kousky jara začínaly objevovat všude kolem. Vlastně jsem byl celkově spokojený. Nic mi nechybělo. Snad jen nějaký společník, povzdechl jsem si krátce - poslední dobou jsem na nikoho moc nenarážel a začínal jsem být celkem osamělý. Nenechal jsem si tím ale zkazit den. Nejlepším řešením bylo zkrátka kráčet vpřed - takový pěkný kraj mi ležel u nohou, to by bylo, aby tu nežili dobří vlci!

//VVJ