Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 4

„To je ale blbé jméno,“ vyplázla jazyk na bratra, který ji už tady přejmenovával. Prej Machiavellka! To teda ne. Ona byla Elisabetta a tak to zůstane! Následně začali uhánět lesem, avšak jak se obávala, Dante byl prostě méně nemotorný a skoro ji svým plácnutím přitlačil do sněhu. „Hej, to není fér!“ prskla, avšak fér to bylo. Bylo až směšné, jak lehce ji chytil...snad to nikdo neviděl. Jen počkej, pomyslela si uličnicky a znovu začala sprintovat lesem, dokud nedorazili mimo les. No to Elise v první chvíle moc nedošlo. „Ne, byla to honěná a já ti ji teď dám!“ zazubila se a po Machim skočila, až ho určitě povalila a trochu ho zamáčkla do té hromady sněhu tady, hehe. „Tak a hotovo,“ pronesla spokojeně, když ho skoro utopila ve sněhu. „Já klidně mluvit budu taky. Taaak třeba....kde jšme?“ zadívala se na Danteho, jakoby to měl vědět, když jí došlo, že tohle už moc nevypadalo jako jejich území. Aspoň žila v tom, že jejich území byly jenom ty všudypřítomné vrby, takže tohle působilo cize. Avšak nebála se, to vůbec! byla naopak tooolik zvědavá. „To chce průzkum!“ rozhodla nakonec, protože neznámé se mělo přece prozkoumat. Takže se bez dalších slov začala prodírat sněhem dál a dál, aniž by si uvědomovala, že by se mohla i ztratit. Byla tak malá a její orientační smysl ještě nic moc, no.

Loterie 4

Nedalo se říct, že by nedokázala povahou napodobit svého bratra. No zatím byla tak veselá a vykulená z okolního světa, z nových vlků a tak, že prostě...prostě vší tou fascinací zůstala zatím jakž takž v klidu. No to se pravděpodobně brzy změní a Dante svůj názor na ni rozhodně ještě přehodnotí. Teda ne asi hned, dalo se předpokládat, že puberta bude dost divoká, haha. Ale to nemělo smysl jakkoli řešit...nevěděla to ani ona a ani kdokoli jiný, co bude. Taky mohla zítra spadnout ze skály, že jo (ale to nestane, vážně). „Honěná!“ zajásala. No jasně, proč ne? Aspoň nemusela v tom sněhu lítat jen tak bezcílně! Sice by měla podle Machiho srážce se sněhem vědět, že běhat v tom chumlu bílé pokrývky bylo...složitější, avšak na to byla její hlavička ještě moc nedozralá. „Však hrajeme na honěnou, tak lítá. Aaa ty ji máš!“ zahihňala se a dloubla mírně Danteho do tlapky, jako že mu dává babu. Pak se rozběhla přes sníh za bratrem. Holt na takové hry se chytala dost lehko, nedalo se svítit. „Počkej, Machi!“ křikla mezi nádechy na bratra, který holt měl určitý náskok. No hlavní bude, že nebudou chyceni, že? O to přece šlo! Bohužel Dante již byl větší a pohyb ve sněhu mu nemusel dělat už takové problémy. Musela se snažit o to víc.

>> Ronherská skála

Loterie 3
Thyra Nina, leden - 1/10

Elisabetta se momentálně nudila. Potulovala se někde po okolí, avšak nikde nebylo nic zajímavého. Nejlepší by byl tedy nějaký vlk, kterého by mohla otravovat svou přítomností! a že dokázala být vážně otravná, když na to došlo, ne že ne. Škoda ale, že tu s ní nebyli třeba její bratři, hned by byla zábava. Avšak takhle sama tu mohla jen tak bloudit a nedělat nic. Odfrkla si. Pf, koho by bavilo jen tak bezcílně chodit? To by se zbláznila! Avšak zatím se nezbláznila, takže se vydala dál s úmyslem něco najít. Nebo snad někoho, hm? Ej! Cizí pach ucítila zanedlouho, avšak přece věděla, že si musela před cizáky dát pozory! Však od nich mohla čekat ledacos a ona byla ještě tak bezbranná, byť přiznat to nebylo jednoduché! No když v dálce zahlédla postavu vlčete, zazubila se. Ha! Tak tady hrozbu neviděla. I tak se k ní začala plížit křovím zezadu. Ne proto, že by se bála, spíš proto, aby udělala velké baf.

„Joo? Jak?“ zeptala se Machiho, avšak ten už konal. Praštil Danteho přes čumák a utíkal pryč. Oh jasně, chtěl ho odehnat od ní? Pf, proč by? Neviděla v tom důvod, avšak bratr se rozběhl pryč a větší vlk ho následoval. „Poč-kejte ňa měee,“ zavřískla, přece ji tu nenechaj! Rozběhla se za nimi, na svých ještě malých tlapičkách, no nemělo to dlouhé trvání, protože skončil v závěji sněhu a tím honička skončila. No Elisabetta to musela prudce ubrzdit, protože už byla rozběhnutá a tím bržděním pravděpodobně odlétlo trochu sněhu na obě vlčata. „Ahi!“ vyšlo jí z tlamy, zatímco se skládala zpět na tlapky. Následně se podívala na dva vlčky vedle ní. „Na moc ďlouho šes ho nežbavil, Machi,“ zahihňala se na svého bratra, samozřejmě jen v dobrém, víme jak. I když ano, bylo to trochu škodolibé, jen... no byl chycen až moc rychle! To by se jí rozhodně nestalo, hihi.

27. Během 24h potkejte herně alespoň 5 různých vlků (nesmí být v rozcestníku) - Alfredo, Machiavelli, Lia, Pippa, Dante, Chiara

Podívala se na tátu, který najednou ztuhl jakoby viděl strašidlo. No přitom tam stála jen nějaká další vlčice a ta již vypadala o mnoho víc skutečněji než sněhový Vlkulák, co tu pořád stál. No nechápala, proč z něho šly najednou cítit ty nepříjemné pocity? No ona žádné nepříjemné pocity neměla, takže se chystala za ní zvědavě vydat a přivítat se. Přece jen, pro většinu vlčat byli případní noví kamarádi skvělí, ne? Podívala se krátce i na bratra, jestli se taky zarazil nad tímto, no všechny její původní plány přerušili další dva příchozí! Jedna další vlčice, až moc podobná Alferedovi a té první vlčici a vlče, byť odrostlé, no pro ni bylo hlavní jediné. Vlče! Rozzářily se jí oči a rozklusala se k němu, zastavila se až prudce kousek před ním, že muselo trochu sněhu odlétnout do obou stran. „Aooj, Dante!“ pozdravila ho nespoutaně, avšak byla přeci aspoň trochu všímavá a slyšela, že se tak vlček představil! Nebylo pochyb o tom, že šlo o jméno, no v její ještě mladé hlavičce se chybička stát mohla. A jestli by jí to trápilo, to spíš ne. Necítila se jako ten typ, kterého by sžíraly strasti a obavy. Bylo to momentálně teda proto, že byla vlče, avšak kdo mohl vědět, jaká bude, že? Ani ona sama to teď nevěděla. Nakonec, jako finále, dorazila další vlčice, taky podobně zbarvená jako zbytek dospěláků. Hmm, tito vlci se určitě znali. No poslední příchozí vypadala, že jí bylo celkem špatně. „Huh? Čo jí je?“ zeptala se.. no kohokoli, klidně i jí samotné. Asi ještě neznala to, když někomu bylo třeba nevolno a byl nucený vyhodit svůj poslední úlovek, haha.

16. Dováděj ve sněhu

„Ale kdy-ž teň šníh nefoní-“ podivila se tedy, když údajně cítila vůně zimy. Tak co tedy cítila přesně, když ne sníh? Za mák tomu nerozuměla! Po tom, co se zahřála u tátových pacek, znovu skočila do sněhu přímo čumákem napřed. Začala v něm znovu pobíhat, poskakovat a válet se v něm. Byla to veliká sranda! Kdo by tomu odolal? Pochybovala, že někdo takový vůbec existoval! No její hlavička nebyla ještě rozvinuta na to, aby si uvědomila, že takových vlků existovalo vlastně dost. Avšak samotnou jí to příliš nebavilo a tak znovu vyskočila na tlapky, připravena upozornit na sebe a taky aby se přidali k ní. To až pak si všimla, že tu táta s bratrem postavili...hm sněhovou sochu vlka? Určitě, vypadalo to jako vlk. Přišla blíž a zaklonila hlavu, aby viděla na sochu celou, přitom by stačilo jinak jen popojít dál, aby se nemusela zaklánět. No vysvětlujte to malému veselému vlčátku, že? „Ten je obží!“ vypískla, byť zas tak obří nebyl...no na její poměry ano. A čím by byla, kdyby svému rodiči řekla, že udělal ošklivého vlkuláka? To by ona nikdy neudělala! „Oň...ale živý ne-ní?“ pronesla náhle mírně zklamaně. Nehýbal se, i když do něj šťouchla tlapkou. Živý nebyl. Jaká škoda! Aspoň by měla dalšího kamaráda na hraní...no tím sněhový vlk pravděpodobně nebude. Takže momentálně mohla otravovat jen Machiavelliho, aby s ní dováděl ve sněhu. Ovšem ne, že by jí to vadilo! Spíše naopak, hihi. Ona byla a bude schopna otravovat vlastně kohokoli, ať se to bude druhému líbit nebo ne. Jakmile si vyhlídne oběť, bude ztracená a jen tak se malé Elisabetty nezbaví. No jo, nedalo se holt už svítit.

<< stará vrba

Vylezla ven za Machim a taťkou. Ty jo, všude bylo ale bílo! To měla být určitě ta zima! Všechno bylo pokryté bílou pokrývkou, nenechala nic nasucho. Čichla k tomu sněhu, no ten zrovna žádný závratný pach neměl. Vlastně měla pocit, že neměl pach žádný. Avšak pořád cítila pachů dost a pořád upřeně větřila, i když z toho nic neznala. Následně se podívala na tátu, ten by jí třeba řekl, oč jde, musel to všechno cítit taky! Následně zkusila i ochutnat sníh. Byl bez chuti a strašně studil! Vyplivla zbytky a snažila si zpět zahřát jazyk, z kterého se snad brzy stane kus ledu po tom, co jedla sníh! „Hihi,“ zazubila se posléze, nakonec se ale nic nestalo! Však říkala, že se nebála, ne? A nelhala. Všechno jí tu přišlo taak zajímavé. Ovšem svět byl zajímavý, když si jeden neuvědomoval jeho rizika. „Já vás mám láda oba!“ navázala na slova malého bratra, asi hlavně, aby na sebe upoutala trochu pozornosti. Ale nenechme se mýlit, její rodina byla zatím to jediné, co znala... bylo by nadmíru podivné, kdyby je ráda neměla, že? Nakonec se k nim přitiskla taky. Potřebovala trochu tepla, než bude pokračovat ve svých radovánkách. A že určitě bude!

2
19. Vymysli si Vánoční přání a rovnou si ho splň

Takže se jmenovala Elisabetta. Zatím neměla ani potuchy, odkud její jméno vůbec pocházelo, avšak určitě jí to rodiče jednou řeknou, že? Teď samozřejmě ne, teď byla ještě malá a vlastně zatím dost netrpělivá. „Elisa-betta,“ zopakovala své jméno po tatínkovi, ano, byla to ona! Měla jméno jako každý vlk i vlčice. Avšak pak mohli ven! To bylo super! Fakt velmi velmi super. Sice je tatínek doprovázel, ovšem její přání se splnilo. Bohužel by je samotné nepustili i kdyby chtěli. No ale taková malá vlčátka by se mohla dostat hned do nebezpečí, byť si to sama příliš zatím neuvědomovala. Měli taaaakových predátorů. Ale predátoři uvidí, až jednoho dne vyroste a bude se moct před takovými predátory bránit. Sebe, své blízké i smečku, byť teď nevěděla ještě, že vůbec žila v něčem jako smečka. A ano, velice si přála jít konečně ven, poznat tu zimu! A teď mohla. Všichni mohli. Jen její jeden bratřík Cielo se zdál, že mu bylo u maminky lépe. No Elisa byla moc natěšená na to, aby mu věnovala více pozornosti. Už jen pozorovala díru v této jeskyně, která je zavede ven. „Aňoo, ži-ma,“ vyslovila už slovo zima lépe, než předtím. Přeci jen každým týdnem se vyvíjela, ona určitě nebude pozadu. „Andiamo, j-oo,“ vypískla, jakmile se hnala přímo ven za bratrem a taťkou. Tak moc se těšila, co tam uvidí. Co bylo to bílé, co byly ty všelijaké pachy, prostě tam prozkoumá všechno. Nic jí neunikne, ani myška! I když uznejme, ta myška by právě unikla dost lehce. No nebála se ani zdaleka...

>> vrbový lesík

7. Naplánuj si svou první zimu

2

„Žma, pokusila se zopakovat po mamince slovo zima, no zatím to moc nešlo, musela se to prvně naučit. Vchodem začínalo znovu pronikat světlo a táhl odtamtud chlad. To musela být ta zima. Už se těšila, až vyjde ven a pozná tu zimu. Pozná celý svět. A teprve, až zjistí, že zima přinášela i sníh, to bude skvělé! Bude v něm vyvádět a koulovat své sourozence i ostatní vlky, válet se v něm a prostě se bude bavit! Jo, bude to skvělé, až to vše pozná. A její sourozence to bude určitě taky bavit. Protože na co si hrát sama? Šlo to? Lépe se vyvádělo ve více, hehe. No její cestu za tím vším novým mamka zatrhla a přitáhla si ji zpátky. Nespokojeně zabručela. Chtěla přece poznávat, zjistit, co vše obnášela ta zima. Jo, její ještě tenký kožíšek cítil, že ji před zimou nedokáže plně ochránit, avšak její zvědavost byla prostě větší, no. A nemělo to tak každé vlče? Přece jen, už byla ve věku, kdy chtěla pomalu poznávat...Doupě jí začínalo být malé. To až zjistí, jak moc velký svět byl...bude se chtít ještě někdy do úkrytu vrátit? No možná jí začne být až moc velká zima, tak jo. To všechno zjistí, brzy brzy snad! No teď byla nucená zůstat u svých rodičů, protože už zjistila, že by každý její pokus o útěk byl neúspěšný! Bude hodnou holčičkou přece...a když bude hodná, třeba dosáhne svého a půjdou ven! Ano, když bude hodná, určitě jí rodiče všelicos dovolí. Avšak určitě nastane plno chvílí, kdy nebude hodná jako hodná, že, hehe.

1

Ano, tátovy paty byly dokonalou náhradou za okusování jejích bratrů, kteří se zrovna povalovali u maminky. Ještě si plně neuvědomovala, že už by to jejími jehličkami mohlo jít cítit, no věnovala by tomu nějakou pozornost, i kdyby? Hledala si jen zábavu, když se její bratři povalovali a nemohla ani ven! Avšak když si podívala směrem ven, bylo tam úúplně tmavo. Nastala noc a nenašlo by se v noci plno příležitosti někoho vystrašit? Pravděpodobně, avšak musela být držená tady! Anebo by někdo vystrašil ji, haha. No za pokus nic nedá. Když usoudila, že rodiče nedávali pozor, začala se pomalu soukat blíž a blíž čerstvému vzdoušku... Ovšem po tom, co celý měsíc strávila v teple své maminky, to byl strašný nezvyk, cítit na sobě chlad a vítr. Bylo to až děsivé! Ale přece se jen tak nedá.