Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Loterie 2
Thyra Nina, leden 10/10

Thyra jí začala vyprávět, že i oni měli ve smečce velké stromy. „Vrby červené nejsou,“ řekla, těžko říct proč. Takže možnost, že by patřily do stejné smečky, jen se zatím míjely, padla. No vlčka musela být asi ráda. Jak moc jí Betty lezla na nervy, ha! Na břeh jezera dorazila prostě první a nehodlala tu výhru připsat Thyře. Připsala by jí to přece neprávem! „Ty se jen vztekáš, protože jsi nevyhrála!“ zazubila se, pokračujíce v tom provokování své vrstevnice. Necítila se jakkoli ohrožena a neměla poblíž rodiče, tak dělala, co uznala za vhodné. Až pak jí došlo, že se začalo stmívat a pokud chtěla, aby ji rodiče viděli jako poslušnou holčičku musela se vrátit. „A teď jdu domu. Hrát si se svými bratry,“ poznamenala vesele, no doopravdy se tam šla spíš vyspat, haha. Hlavně usoudila, že by s Thyrou byla již nuda a tak prostě vypadne. Avšak jak zmínila, hlavní důvod byl trochu jiný, což? Tak jí jenom zamávala a rozešla se pryč. Přece jí nemusela cokoli podrobně vysvětlovat... nebo snad říkat pravdu...

Loterie 1

„Ale tak určitě,“ stála si pořád za svým. Hlavně vůbec nerozuměla tomu vztahu mezi vlkem a nějakým jiným zvířetem, takže jí to připadalo...zvláštní. No bylo to pro ni jen neznámé. „Ano, ano, na dobrodružnou výpravu se svým bratrem!“ přikyvovala zběsile. To přinese chudákovi další otázky, no Betty si nějak neuvědomovala, jak mu z toho pohledu na osamělé vlče vlastně trnulo. „Chystala jsem se ulovit králíka, ale utekl!“ postěžovala si taky, když zmínil, že hledal zvěř. „Ale ty taky patříš do smečky? Já jo, je jen kousek odtud!“ řekla mu taky, třeba mu to pomůže se trochu ujistit, že vážně sama neskončila. „Já jsem Elisabetta! Ale...tys tu sovu i pojmenoval? Ta je tvoje?“ musela se nakonec zeptat, protože to jejímu dětskému mozečku vážně do hlavy nešlo. Krátce na sovu na stromě koukla, avšak víc pozornosti ji nedávala. Nevypadala už, že ji chtěla sežrat, tak to za její pozornost moc nestálo. „Můžeme jít najít toho králíka, kterého jsem lovila a utekl. Říkal si přece, že sháníš zvěř,“ zazubila se a aniž by čekala na jeho reakci, vydala se směrem, kterým usoudila, že ušák utekl. Jestli šla ale správně, tož otázka.

>> zlatavý les

Loterie 4

Ha, málem mu z ní ukáplo! No bohužel mladá Elisabetta nepočítala s jeho ochranářským mazlíčkem a její chechot v tu chvíli utichl a vystřídal ho instinktivně vážně naježený kožich a skrčený postoj. Letěl na ni nějaký pták! A o přátelské objetí určitě nepůjde. No ten vlk ji na poslední chvíli odvolal a tak zůstal její kožich bez poskvrny. To jí strach hned opustil a nad jeho slovy si odfrkla. „To ty na mě posíláš ptáky!“ začala se vztekat, jen kdyby tu bylo rodiče- Ano, ona určitě za nic nemohla! Ovšem určitě by neměli radost, kdyby jí ublížil něčí vzteklý opeřenec, což? To ten vlk za to měl zodpovědnost, i když popravdě nechápala, co byl ten pták zač. To ho jako měl ochočeného? Pojmenovaného? Nesežral ho? Však kdyby mohla, ulovila by ho... bohužel neulovila ani zajíce a tak prostě lovit neuměla. Doma jí to museli rychle naučit. „Já se nikdy neztrácím,“ zazubila se. No i tak se rozhlédla kolem. Ještě tu nikdy logicky nebyla, avšak stačilo určitě vyjít nahoru a našla by tam bratra s novým smečkovým kamarádem... teda pokud ji tu nenechali. „Co tu děláš ty?“ poslala na něj tu otázku zpátky. Vrbou nepáchl... ten nebude ze smečky. Už taky vlastně zapomněla na tu sovu na blízkém stromě, co by ji nejradši sežrala nebo co.

Loterie 2

<< Ronherská skála

Již se stmívalo, když Elisa zahlédla zajíce. Bohužel byla ve větru a zajíc ji ucítil. Ihned se dal na útěk a bohužel jí zase brzy zmizel z dohledu. Brodit se pro ni sněhem bylo o hodně složitější, než pro zkušeného zajíce. Odfrkla si. Ach jo! A ona už se těšila na tu dávku chvály... Když se rozhlédla, všimla si, že se od Machiho a Danteho o něco vzdálila. Zůstala tady sama na pospas čemukoli. Copak by někdo věřil, že by se ve svém věku a bez zkušeností o sebe dokázala postarat? No než se stihla vrátit pro své společníky, zahlédla poblíž další huňaté tělo jiného vlka. Nešlo ani o jednoho z těch, které potkali tam víc nahoře. Co tak vystrašit i tohodle? Proplížila se k hnědému zezadu a následně na něj s bafnutím skočila. Následně z něj zase odskočila a i když původně chtěla hrozivý postoj, doopravdy to vyšlo spíš na hravý postoj s velkým zazubením. Protože co byla vlčata jiného, než roztomilá?

Loterie 1

Oba byli nejspíše odhodlani ulovit zajíce, který musel být někde blízko. Dante se na to teda netvářil a cosi si mumlal pod vousy. Ha, tak ať se kouká! Vydala se po pachu, i když se svými nulovými zkušenostmi by nejspíš vyplašila celá stáda jelenů, natož jednoho plachého zajíce. Nevěděla, jestli šel Machi za ní, nebo zůstal nakonec koukat z povzdálí, no Elisabetta, snažící se mít plné soustředění, nedokázala náraz vnímat i toto. Ovšem byla odhodlána mít úspěšný lov a pak se pochlubit rodičům! No neznělo to skvěle, dostat uznání? Jen si neuvědomovala, že naopak mohli dostat pěkně za uši za to, že se vzdálili takhle od území. Na to byla její hlavička ještě moc mladá, haha. Prostě co k tomu říct, zvědavost byla silnější. Jako další určitá část vlčat prostě měla určitou dávku zvědavosti a nehodlala ji potlačit. I když popravdě, její dávka zvědavosti měla trochu větší limit, takže...

>> Ronherský potok

Loterie 2
Thyra Nina, leden - 9/10

Elisabetta si odfrkla. Takové pochyby! No tak se tu dvě malá vlčata domluvila na vzájemných návštěvách, i když ani jedna nevěděla o přesné lokalitě smečky té druhé. No ani jedna to vůbec nevnímala, haha, prostě vlčata. „Naše stromy, velké, mohutné, s hubenými dlouhými listy,“ popsala jí je, samozřejmě si je automaticky přivlastňovala, když je měli doma! No to už začal jejich závod. Chvíli Thyra vedla, no Betty ji dohonila a hezky do ní šťouchla. Zahihňala se a spokojeně pokračovala dál, ovšem samotné se jí pomotaly tlapky a nakonec skončila rozplácla i ona. Jejich závod teď probíhal spíše na břiše s chabými pokusy se o zvednutí. No i tak narazila o sněhový břeh dřív a tak zanedlouho stála zas na pevné zemi. „Hahah, jsem první! Co dostanu?“ oslavovala své vítězství, i když bylo jasné, že jediné, co dostane, bude naštvaní její vrstevnice a... dobrý pocit.

Loterie 2
Thyra Nina, leden - 8/10

Jen si odfrkla. Prej se ujišťovala! Avšak nakonec si ji vyslechla, avšak dovolila si tvrdit, že taky bydlela u moře! Pf, to sotva, přece nemohlo mít tolik vlčat takovou příležitost, ne? Jasně, že tomu ještě nerozuměla, takže považovala pobyt blízko moře spíše za výjimečný, než že by šlo o častější věc. „Jooo? Hmm tak víš co? Já se teda podívat dojdu! A uvidíme, jestli taky bydlíš u moře!“ uzavřela to s tímhle rozhodnutím. A než tak učiní, asi se sama prvně doopravdy staví k tomu moři, haha. „A samozřejmě pžijď taky! Ať uvidíš kromě moře i vrby,“ zahlásila nenuceně, no ale vážně. Pokud to vlčka udělá na sto procent, nejspíš se vystaví hněvu jejích tetiček. Oops. Ale kdo ví, třeba je pohled na vlče odměkčí. A kdyby ne, tak prostě... nedalo se svítit. „Budu prvníiii,“ vykřikla a co nejrychleji se vydala za Thyrou. Její první cíl byl trochu do vlčice strčit a vyvést jí z rovnováhy! Tím vyhraje cobydup. Zda-li se to povede? Možná ano, rychlým tempem ji doháněla, jen se nesměla na ledu rozplácnout sama.

Loterie 3
Thyra Nina, leden - 7/10

To, že málem udusila svou vrstevnici, bylo doopravdy, no naštěstí jí to došlo včas a tak se mohla Thyra vysvobodit a lapat po dechu. Elisabetta ležela znovu rozpláclá na ledu jako kdyby na něm byla přilepena, no než se stihla znovu zvednout, už nad ní vlčka stála a chtěla víc informací o moři! Hah, možná říkala, jak jí nevěřila, no musela být zvědavostí bez sebe! „Já myslela, že mi nevěříš,“ zazubila se, zatímco se též škrábala zpět na tlapy. Na ledě to bylo nadmíru obtížné. „Može je modré a je hooodně velké! Nic většího nikdy neuvidíš!“ pověděla jí skálopevně, a i když to byla pravda, šlo spíš jen o její odhady. To, že moře bylo třeba slané a nesmělo se pít, nebo v něm žili nebezpeční tvorové a často prudce bouřilo, takže by se v něm neměla koupat... no to už nevěděla. A tím pádem to nebude vědět ani Thyra. „Určitě neznáš nic zajímavějšího,“ dodala a zazubila se. Možná si chtěla jen zvýšit sebevědomí a možná tím chtěla jen vlčku popostrčit, aby ze sebe vysypala i svůj poznatek, no v tomto případě určitě se skutečnou vlastní zkušeností. Moře jí doopravdy nepřipadalo moc zajímavé (asi protože ho nikdy neviděla), a čím víc bude vědět, tím lepší to pro ni bude!

Loterie 1

Zavrtěla hlavou. Pf, takhle urážet její jméno! „Ne, je to skvělé jméno, které mi určitě zajistí ten nejlepší život, jaký může vlk mít,“ zazubila se, jakoby vážně věřila tomu, že se díky svému jménu bude mít báječně. Pak se ale musela z plna hrdla rozesmát. Jo, to znělo až moc absurdně. I když na druhou stranu... kdo ví! Byla ještě moc mladá na to, aby to jistě věděla, jen ne, že by na to brala nějak ohledy. „Ale to neznamená, že to tak je,“ odfrkla si, bude si prostě stát za tím, že by Machi nevyděsil ani mouchu. Ona teda taky moc ne, v tomhle věku prostě ani jeden, avšak... prostě sourozenci. Ti se dokázali dohadovat o každé blbosti hned v raném věku. „Ach ano, průzkum! Ti dva nás v něm taak vyrušili,“ postěžovala si na ty dva dospělce, kteří už se tu nenacházeli... nebo možná někde dál, kdo ví. Dospělí, aby jim pořád kazili zábavu! Rodinu by určitě poslechla, musela být ta nejmilejší holčička, avšak kdokoli jiný? Ať se jde vycpat. No stejně jako bratr ucítila lahodný pach zajíců. „Že váháš!“ pronesla pevně, i když to bylo zdánlivě nemožné. I tak se vydala po pachu tvorů, kteří museli být někde... blízko, hodně blízko. Jestli ji kluci následovali, netušila, ovšem Machi chtěl vidět její úspěch, ne? Tak ji sledovat nějak musel.

Loterie 2

„Já vím, co je dobrý. Moje současné jméno,“ vyplázla na něj jazyk nazpátek. Kdyby se tu tři vlčata jmenovala podobně a ona ještě měla klučičí jméno, které bratr jen trochu upravil, to by nikdy nepřijala, nene! Nečekaně ho následně provalila do sněhu, a úprava jmen už nebyla. Haha. Ušklíbla se, když začal předvádět rybí pohyby tlamou. „Slova došla?“ provokovala ho, no to už ji stihl odstrčit a tak skončila na zádech ve sněhu i ona. Rychle vyskočila s hlasitým vii a sníh odletěl všude. „No jasně, vždyť to tady neznáme! Neznámá místa vždycky stojí za průzkum,“ zazubila se nad svým poznatkem (samozřejmě nejvíc pravdivým), než k nim dorazil další vlk. „Hmm?“ sledovala vlka, jak na ně blábolil cosi o domově, no pak si ho odvedl další, šedý vlk a odešli někam pryč. „Haha, ty bys nezastrašil ani mouchu! Pořád jsem je mohla zastrašit já!“ odpověděla mu a podzvedla hlavičku. Teď se tu budou ještě poměřovat, kdo byl víc děsivý, to znělo velice skvěle. A přitom realita o jejich děsivosti byla úplně jinde, oops. Na druhou stranu než ten šedý vlk zmizel, cítím z něj strach, tak kdo ví!

Loterie 1
Thyra Nina, leden - 6/10

„To nemůžeš s jistotou tvrdit pžeci, hehe,“ mrkla na ni provokativně, avšak měla pravdu. I když občas cítila pach soli, samotné moře ještě neviděla. No chtěla si připadat napřed před Thyrou a tak bude tvrdit, že ho viděla. Pak by se na něj mohla jít podívat doopravdy, ne- Jejich akrobacie na ledě se ale znovu zvrtla a Elisa skončila na Thyře, kterou pomalu dusila. Do jí došlo až posléze, kdy na ni začala cosi pořvávat a tlučet do ní tlapou. „Ops,“ podotkla jakoby nevědomky a slezla z ní, jen aby se jí tlapy znovu rozjely a ona skončila rozplácla na břiše. Na druhou stranu mít ve svém věku na svědomí smrt dalšího vlčete, to by se nehodilo. Zase nějaké zábrany měla. Či? Ne, že by se to nedalo ututlat jako nehoda, avšak osobně nechtěla své vrstevníky zabíjet, jen je trochu dráždit a v případě zájmu s nimi dělat "průšvihy". Nic víc!

Loterie 1
Thyra Nina, leden - 5/10

Thyru zajímalo, kde žili. Normálně by to říkat asi neměla, víme jak, avšak tady byly jen ony dvě a tak propustila uzdu své mysli (a hlavně jaké mohlo představovat hrozbu vlče, haha!). „Žijeme v lesíku plných vrb kousek od moře! Viděla jsi někdy moře?“ zeptala se jí vesele. Avšak pokud by chtěla přijít na návštěvu, spadla by spíš do obležení zbytku smečky, což by nemuselo být úplně nejlepší, hlavně pokud by si to rozmyslela až... o hodně dýl. Ale nebyla to její věc, takže ne, že by jí to nějak trápilo. Hlavní přece bude, když nebude mít průšvih ona, že? Jakmile do Thyry strčila, ona ji to ihned oplatila a podkopla ji tlapku. No nějak to nedomyslela a Elisabetta jí tudíž skončila rozplácla přímo na hlavě. „A máš to!“ zachechtala se, karma jak měla být! No nějak jí už nedocházelo, že by si mohla druhá vlčka i pod tíhou druhého tělíčka dusit, že?

Loterie 2
Thyra Nina, leden - 4/10

Vlčka chvíli vypadala, že ji za to zabije, avšak momentálně nebylo moc příležitostí, jak mohlo vlče zabít vlče, takže...No nakonec vyprskla smíchy a Elisabetta se k ní přidala. „Ten nejlepší v mém životě!“ zavýskla, byť její život byl ještě krátký a tak zažije podle svého ještě plno takových, haha. Pokusila se zvednout, ale...ano, klouzalo to. Postavit se chtělo nějakou námahu, aby se jí furt nerozjížděly tlapky. Zkusila si taky pomoc drápky. „Já jsem Elisabetta z vrbové smečky!“ představila se jí úplně stejným způsobem a zazubila se, než se jí tlapky znovu rozjely a ona se rozplácla na břiše. „Ty jooo, to je hustýý, půjdeme se klouuuzat!“ zavrtěla nadšeně ocáskem, tohle vypadala jako skvělá zábava. Záleželo jen, na jak dlouho, ale na tom momentálně nezáleželo. Doklouzala k Thyře a čumákem do ní šťouchla, aby ji buď poslala po ledu jako kamínek nebo aby se rozplácla na ledě. Kdo ví, kde byl ten pravý úmysl! Ovšem ať se stalo cokoli, musela se tomu následně zahihňat.

Loterie 3
Thyra Nina, leden - 3/10

Byla to švanda. Malá vlčice leknutím skoro odlétla, což vyvolalo o Elisabetty další vlnu smíchu. Haha, jen kdyby to někdo udělal jí, to už by tak haha nebylo, no. Avšak když to udělala ona, bylo to k popukání. „Je to fér. Nevšimla sis mě,“ zazubila se, no její oběť to nenechala jen tak bez oplátky. Než se stihla plně zvednout zpět na tlapky, začal na ni lítat sníh... no víc sněhu, což jí strhlo zpět na zem „Uiii,“ vydala ze sebe pouze, avšak nehodlala se vzdát tak snadno. Vyhrabala se ze sněhu, v kterém se už skoro topila a po své společnici s hlasitým vííí skočila. To zapříčinilo, že se obě svalily z menšího kopečku přímo na zamrzlé jezero. A to mohly být ještě rády, že bylo již zamrzlé, že? Nevěděla teda, jak šedá, ovšem ona sama zrovna plavat ještě neuměla- oops. Ale Elisa byla o něco starší, takže automaticky počítala s tím, že plavat neuměla ani jedna. To by si připadala ostudně, že mladší vlče umělo něco, co ona ne!

Loterie 5
Thyra Nina, leden - 2/10

Skvělé, to vlče ji ani za mák nepostřehlo. Prvně vypadalo, že někam zas odejde, čímž by zhatilo její plány ho prostě vyděsit, avšak nakonec začalo něco zkoumat ve sněhu. Hihi, tady nastala její chvíle. Proplížila se blíž a blíž, dokud nebyla natolik blízko, že vyskočila jako čirý blesk z křoví. „Baf!“ vykřikla snad na celé kolo, že by ji slyšeli třeba na druhé straně Gallirei (to přeháněla, ale víme jak) a následně se začala chechtat, až se z toho válela ve sněhu. To byla švanda, to se jí povedlo! A o to vtipnější to určitě bylo, pokud mladá vlčice málem vyletěla z kůže. Ach, jak jednoduché bylo si kolikrát najít zábavu a že na to stačilo jedno vlče, to bylo báječné. A asi bylo nejlepší, že šlo o vlče. S vrstevníky bylo zábavy víc a taky jim měla větší šanci přivodit menší šok. Ne, vážně se tohle nechystala udělat naposled, o tom žádná. Asi si někde počká i na bratry pak! Přemýšlela takhle hlavně o Cielovi, ten byl takový plašší, hihi.