Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Vrbový lesík (přes tajemnou louku)

Určitě si vezme tuto tetinu radu k srdci, že? Protože využívat jiné vedlo k tomu, že se nakonec nemusela tolik namáhat a to se jí nadmíru líbilo. Asi by si nešpinila tlapky zbytečně... asi určitě, haha. „Je to oboustranně výhodné,“ přikývla na srozumitelnou, že se tím bude řídit! „Ahaa. Takže se nebudu muset na jaře koukat jen na bílou jako v zimě na sníh!“ zajásala, ve svých slovech projevenou již bleh náladu okolo zimy... aspoň té, co tady fakt dost řádila. Kdyby nebyla schovaná celou dobu někde v lese a vydala se na vlastní pěst na výlet, nejspíš by si tady teď s Chiarou už nepovídala. A že by toho schopna byla, aniž by si pořádně uvědomovala to nebezpečí! To se muselo Rolandovi nechat, že ji aspoň na nějaký čas dokázal od takového nápadů odprostit. „A kolik je na světě druhů kytek?“ zeptala se, když jí ukázala dvě již jinak zbarvené květiny. Farfara a veronica. Jo, to už jejím očím lahodilo víc. No brzy zapomene na sníh a zvykne si i na ty bílé. „Půjdeme až na konec světa!“ vyhrkla náhle a trochu zrychlila krok, aby vše poznala co nejdříve! Jen aby se stihly někdy vrátit, že, kdyby chtěly jít až někam na konec světa. Na druhou stranu, kde se mohl tak nacházet? Byl vůbec na Galliree? Nebo šlo jen o nějakou slovní hříčku? Kdo ví. Zrovna, když překročovaly líně tekoucí řeku, Elisa zahlédla dál pod vodou něco barevného, blyštivého. Zaujalo ji to, ať šlo o cokoli. Chtěla to! „Jee, zia, co to tam je?“ oslovila Chiaru a ukázala tam tlapkou.

>> uhelný hvozd (přes ježčí plácek)

„Podle mě se ani nevyplatí být tak hodnej!“ řekla jí. „Ale aspoň se pak doopravdy nemusím namáhat,“ dodala ještě. Proč se totiž špinit, když to za ní mohl udělat někdo jiný, kdo byl tak ochotný? Přece by si nenechala takovou příležitost ujít! „A to jsou všechny kytky...bílé?“ zeptala se trochu zaraženě. Vzhledem k tomu, že se narodila v podstatě v zimě, tak viděla teprve teď tyhle kytky. A musela uznat, že jí už z té bílé bolely oči. Prvně sníh a pak by měla všude vidět bílo z bílých květin! Však ani ty vrby a další stromy nebyly bílé. Nemohly být jenom bílé květiny, ne? „CIAOOOO!“ rozloučila se taky s řevem snad na celý les a vydala se za svojí tetou na výlet. „A kam se půjdeme projít, zia?“ zeptala se Chiary. I když dělala, jakoby Gallireu pořádně znala a bylo jí to hned jasné, i kdyby jí to řekla, že jo...No prostě to potřebovala vědět.

>> staré meandry (přes tajemnou louku)

„No já právě nevím, kde jsou teď. Taky je chci najít a za ty uši je zatahat!“ dupla si sebejistě. Takhle se s ní zacházet nebude! Pak by brečeli, až by ji sežral nějakej kojot. Musela uznat, že nebyla bohužel ještě ve stavu, kdy by se mu ubránila. „Jasně! Jsem nacpaná až k prasknutí. I kdybych mu řekla, že chci další jídlo, určitě by mu ho nalovil,“ zazubila se. Roland byl hodně hodný, takže ano, určitě by to pro ni udělal, ha! Následně jí Chiara šla ukázat nějaké bílé květiny jako znamení jara. „Když rostou květiny, začíná jaro...tak jo, to je fakt dobré znamení,“ přikývla, že rozuměla. No kytky neznala a tak nevěděla, o jaké šlo. I když na druhou stranu na tom nezáleželo. Rostly a tak bude jaro. Hotovo. „Nemám ani zdaleka dost dobrodružství! Vlastně jsem pořádně žádné neměla, když jsme museli být schovaní před tou blbou sněhovou vánicí,“ postěžovala si trochu, no zároveň s potěšením v hlase, že jí tetička někam vezme! „Elisabetta!“ vyhrkla své jméno rychle a bez dalších okolků. Určitě si ji zapamatuje lehce... jako jediná z potomků tu byla černá.

Než stačila Rolandovi cokoli dalšího říct, jedna z jejích tet se sem přiřítila svým klasickým způsobem a Rolanda div nezakousla. Ano, hodně drsný způsob, avšak se jí to hodně líbilo. Určitě bude jako dospělá taky tak v letech vyhánět nevítané hosty! Jako ne, že by pro ni Roland byl po stráveném času něco jako nevítaný host, spíš šlo pro ni o obyčejné jednorázové setkání a podle všeho ho už nikdy neuvidí. Takže jí na něm zas tolik záležet nemuselo. „Tak čau, Rolande,“ rozloučila se s ním pouze, než zmizel mezi stromy asi právě do svého domu, jak říkal Chiaře. Musela jako ocenit, že si z jejího chování nic moc nedělal, no zároveň věděla, jak moc nebezpečné to pak být mohlo, kdyby neodešel. „Můj bratr s Dantem mě nechali u potoka! A tam mě našel Roland a chvíli jsem s ním zůstala, prej aby se mi něco nestalo nebo tak něco,“ odfrkla si, potřebovala si postěžovat, ano. To, že ona přepadla jeho, nezmiňovala. Kde vůbec ti dva byli? Potřebovala jim to vytmavit! „Ale zima už je pomalu za námi. To znamená, že začne jaro?“ zeptala se pro jistotu s nadějí v hlase. Ta zima už jí lezla krkem. Aspoň bude někdy moct dál, než se jen pohybovat v lese. Konec konců, jak rostla, začínala se cítit ztísněně!

10/10

Už se začalo pomalu stmívat. Slunce odcházelo do svého pelechu a Betty do něho bude muset taky. Společně se svou rodinou na území své smečky přečká další noc, aby mohla další den začít znovu. Avšak každým dnem se vyvíjela a rostla, což bylo dobré znamení. Neporazila ji ani krutá sněhová vánice, ale bylo by to jiné, kdyby vylezla z lesa. No ještě nějaký rozum měla a nešla přímo do centra dění. Radši bude takovou věc sledovat jen z bezpečné dálky. Stejně jako bude radši cizí drama sledovat, než se do něj míchat (popcorn, židlicka a relax). Proč by přenášela drama i na sebe, když se jí netýkalo? No ona ještě stejně vytvoří dramatu dost i sama na sebe, nemusela si přidávat přece. A teď hurá spát...

9/10

Tolik toho ještě neuměla... musela se naučit lovit, bránit sebe i území své smečky, udělat si přátele a nepřátele (aby byla sranda) nebo prostě trénovat kondičku, aby, jak slíbila, mohla cestovat. Kdyby se hned vyčerpala, mohla by jít maximálně do hájku zeleného a ne na cesty. Jo a co bylo hlavní, musela zjistit, jak se lezlo na ty stromy! Byla krásná představa umět něco, co další ne... moc vlků to podle ní neovládalo, bohužel si neuvědomovala, že šlo o zjevný důvod, proč ne. Vlci na stromy nelezli a ona taky nebude lézt... Časem jí to dojde s dá s tímhle divadýlkem pokoj. Zatím měla velké odhodlání.

8/10

Jednoho dne se jí zdál jakýsi sen, který si až živě pamatovala. Ona si tedy pamatovala snad všechny své sny, avšak tenhle jeden jí utkvěl v paměti. Možná proto, že to působilo, jako kdyby to byla ona v budoucnosti, prostě... vize. Jo, ona tomu věřit mohla, no zda to tak vážně bylo, tož diskutabilní. Sny vznikaly působením různých myšlenek nebo situací. Takže když chtěla často být už velká, prostě se to na těch snech promítne. Stejně jako kdyby myslela na cokoli (//vlastní zkušenost, kill me). No bude si muset ještě počkat. Stejně se měla ještě co naučit! Nemůže být dospělá bez znalostí.

7/10

Přemýšlela o více věcech. Například na to, jaký to bylo být dospělým. Elisa si zatím nespojovala dospělost s těmi povinnostmi, co to přinášelo. Chtěla být prostě silná, nezávislá žena, haha. No víme jak, ještě bude vzpomínat na své vlčecí léta, kdy nemusela nic moc řešit. Jako dospělá toho bude řešit... no třeba nakonec litovat nebude. Všechno to bylo nakonec jen otázkou budoucnosti a málokdo do ní umí vidět. A svět by nebyl takový jaký je, kdyby si každý ukázal, co v budoucnosti bude a nebude mít. Sice se tu nacházely jiné nepřirozené věci, no asi by to nebyla taková sranda, kdyby si každý měnil potenciální budoucnost jako na běžícím pásu. I když někdy si přála do ní vidět.

6/10

Samozřejmě měla svou rodinu ráda, i když bylo možné, že třeba svým bratrům by nějaký ten malý naschvál občas udělala. Bavilo se jí dostávat do problémů. Ona to jako problém neshledávala, no o problém šlo a musel z něho jako viník vyjít jenom těm druhý. Ona musela být oběť! Přece nechtěla nějaké poučné řeči nebo snad zaracha, či jak se vůbec trestalo. Nikdy ještě nic takového řešit nemusela a doufala, že to tak zůstane i nadále. Ovšem byla přece chytrá hlavička. Musela být, pokud se měla zájem z čehosi vylízat. To by jinak vůbec nešlo... kdyby byla hloupá, nedokázala by o takových věcech přemýšlet. Logicky, že...

5/10

A byla by schopna jakýkoli názor změnit, kdyby jí to řekl někdo z rodiny? Těžko říct, byla fakt tvrdohlavá. Avšak i tak si své rodiny nadevše vážila možná jako jediné a byla by schopna pak o tom přemýšlet... asi. Pořád měli vyšší šanci dospělí, než její bratři, no nikdo neřekl, že žádnou neměli. Ovšem spíš je měla na hraní a dělání blbostí, v pozdějším věku možná vznikne nějaká rivalitka... i když to bude spíš mezi nimi, holky tohle neměly, haha. Teda aspoň ona ne (ale kdo to mohl na jednu stranu vědět, že). Budeme radši věřit tomu, že ne. Ono to bude lepší.

4/10

Nesnášela, když se cítila trapně. Byl to fakt divný pocit. Připadalo jí to fakt špatné s nechtěla to zažívat... aspoň ne neustále. Protože popravdě se do trapné situace někdy dostane každý a nedá se tomu ani zdaleka zabránit, bohužel. No i tak se tomu bude Elisa vyhýbat jako čert kříži a to nezmění též. Na druhou stranu, kdo by šel trapným situacím naproti? Někdo tu smůlu holt měl, no nemyslela si, že šlo o úmyslnou věc. Ach, takových vlků tak litovala! Nebo spíš ne, jenom měla velký oddech, že taková smolařka nebyla (i když na to by měl každý svůj názor). Ovšem když ona usoudila, že nebyla, tak to tak byť muselo, no.

3/10

No dobře, třeba takový Roland byl přece jen nakonec fajn. Hezky pochválil ji i jejich vrby a to se cenilo! No i tak by se ním nenechala přímo vychovávat. Měla určitou hrdost, která by jí nedovolila jen tak poslechnout někoho cizího. Cítila by se fakt trapně, podvolit se někomu, koho vlastně ani neznala. Možná kdyby s tím vlkem přicházela do styku častěji, šlo by to. Přece jen, měla tetičky! Ale přece se s někým neseznámí a hned nebude plnit nějaké rozkazy, ne? Ani omylem! Radši by se do země zahrabala a už nevylezla... Ani jen hlavu jako pštros by nemohla do písku strčit. Když už, tak pořádně!

2/10

Oh jasně, stejně i ostatní mohli tvrdit o svém domově to nejlepší. A ono to tak bylo. Každý si nejvíc chválil to své. Jenže jak už bylo zmíněno, její tvrdohlavost občas neznala mezí, takže si to nějak moc neuvědomovala. V pozdějším věku jí to určitě dojde (nebo taky ne, ale nikdy se neví!). No prozatím bude chválit své a kritizovat cizí, i když uznejme, nebyla první ani poslední... Někdo z toho vyroste, někdo zůstane navždy tak tvrdohlavý. Třeba to z ní jednoho dne rodiče nebo kdokoli "vymlátí" a bude klid. Avšak největší šanci měli asi ti rodiče. Málokoho cizího by jen tak poslechla.

1/10

Zima, zdálo se, šla postupně na ústup. Sledovala to z pohodlí domova, vrbové smečky, kde se pod mírným větrem pohybovaly větvičky vrb. Vrby je chránily před tím nejhorším sněhem a v létě je budou chránit i před spalujícím sluncem. Lepšího domova nemohla mít. I když to nemohla na druhou stranu soudit, protože v podstatě jiné smečky na Galliree ani jinde neznala. No ona byla prostě tvrdohlavá a bude si za svým názorem pevně stát. Neměla ráda, když se jí někdo snažil názor vyvrátit, avšak co mohli o jejím domově vědět? Neznali to tu! Pf, ať jdou do těch svých nor...

Namaari, únor - 8/10

Ha, Namaari pochopila, co Betty myslela. Ano, mocné a vznešené, co taky jiného? Aspoň teda vznešenější, než nějaká blbá veverka, no ráda občas myslela na to, jakou silnou, nezávislou s krásnou vlčicí bude. „To je fajn, že souhlasíš!“ poznamenala s přikyvováním zezhora dolu. „Jasně, jasně. Dospělí vědí mnoho. Poradí nám určitě i s tímhle,“ odpověděla jí...taky už by mohla být dospělá! Jen jí unikalo, že se stačilo věc naučit, než že šlo o dospělost. Původně chtěla na lezení stromu přijít sama, no... bohužel, nevyšlo. „Ale mně zima není,“ rýpla si nakonec... pf. Přitom ne, že by zažívala nějakou saunu. „Jako že se na stromy leze lépe v létě?“ zapřemýšlela se. „Já ti nevím, nezdá se, že by na tom záleželo té veverce,“ podotkla, zatímco hrábla tlapkou do sněhu. A když to nemělo vliv na veverku, tak ani na ně!