Příspěvky uživatele

< návrat zpět

post 1

Okej, tohle nabralo úplně jiný směr. Mladá vlčice neuskočila stranou, naopak v tom hned viděla nějakou hrozbu a po Elise se hned ohnala. Stihla jen tak tak uskočit, no skoro ty drápy na svém obličeji cítila. „Co děláš? Zabít se tě nechystám!“ utrousila mírně nespokojeně. Pf, nakonec ji jen pozdravila, no ne? Jakým způsobem, na tom přece nezáleželo... „Trochu paranoidní?“ dodala ještě s menším úšklebkem. Nakonec to bylo celkem zábavné. Jako kdo ví, vlčice mohla zažít nějaké napadení nebo nějaké trauma, no, to jednoho poznamená hned. A mladí vlci na to byli náchylnější o to víc, achich. Elisa mohla být ráda, že žila asi normálně. Teda s tím, že rodiče většinu času žili někde v Matrixu a bratři kromě Ciela jakbysmet. Kde jim všem byl konec? Ani jejich pachy na území doteď nezachytila. Dobře, mamka na lovu byla a momentálně se cpala v úkrytu s tetou, bratrem a bratrancem, ale zbytek? To odešli a nikdo jim to neřekl? Nechápala, proč by to jako dělali, no jeden neznal pořádně ani svého bratra. I když na druhou stranu, ani ten Yggrasil nebo co se viditelně předtím na území neobjevil hodně dlouho. Nemělo smysl o tom nějak přemýšlet. Zatím se věnovala vlčici, která ji kvůli pozdravu málem zamordovala.

Hlásím se 1x

post 2 - Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce

<< Vrba

Kráčela po zmrzlè zemi, schovaná pod korunami stromů, dokud v dálce nezahlédla onen potok. Paráda. Stačilo pár kroků a už byla v cíli, byť její mysl by ji ráda nesla dál a dál. Sklonila hlavu a pár doušky studené vody uhasila žízeň. Tohle fakt potřebovala. Následně chvíli jen tak do vody čuměla a přemýšlela. Kéž by jí voda dokázala povědět něco z budoucnosti. Věděla, že cestovat časem a takové další kraviny asi možné těžko byly, no Elisa nebyla tou, která by měla ráda překvapení, haha. Chtěla vědět všechno! Třeba příští rok začne pořádně cestovat, jak si vždycky přála. Nebo objeví něco... něco úžasného, fantastického, co moc vlků neznalo a bude to znát jako jedna z mála. To by bylo super, obojí! Určitě se jí to splní. Hlavu zvedla v momentě, kdy zachytila další čerstvý pach. On se tu někdo nacházel? Tady? Skvěle! Jdeme toho neznámého pěkně otravovat. „Ahoj!“ zazubila se s pozdravem vlčici za zády. Byla tma a řekla to tak nečekaně. Doufala, že vlčice vyskočí doslova z kůže, haha. Avšak to jen tak pro pobaveníčko. Ale jako nestěžovala by si, kdyby leknutím skončila v té ledové vodě. Kromě šoku by vyfasovala ještě pěkné nachlazeníčko. Ovšem ne, že by to byla Elisy následná starost, že?

post 1

Elise se momentálně moc do úkrytu nechtělo. Bratr s tetou, mamkou a tím bratrancem nebo co tam zalezli a šli uklidit žrádlo, no ona spíš řekla, že zůstane ještě venku. Samozřejmě, že se chtěla vypařit trochu pryč a po lovu se nějak pobavit. Teda, určitě nepůjde moc daleko, avšak kdo ví? Její tlapky byly hodně toulavé. A šance, že třeba někoho potká takhle poblíž, stejně nebyla moc velká. Pf, to si někdo myslel, že se bude chtít toulat sama? Ne, však nějakou společnost nebo obětního beránka potřeboval každý. Rozhlédla se. V lese už se nikdo nenacházel a Elisabetta se rozhodla, že začne tím, že se dojde napít k blízkému jezeru. Byla pravda, že hrdlo měla jak Saharu, však od toho namáhavého lovu nepila. Jaká chyba! Rozešla se tedy večerním lesem směrem z území. Mimo lesa už si všimla namrzajícího sněhu a její kůže pocítila snižující teploty. Zima se blížila a zas tu bude vlky terorizovat. Bleh. No nic, s počasím si hrát nemohla. Bohužel...

>> Ronherský potok

Neodpověděla mu, jen ho s přivřenýma očima pozorovala, jak k zajícovi přidával ještě bobule a hrušky. Co to u všech vlků dělal? Nasadila tázavý výraz. To je jako chtěl podplatit jídlem, ať už z jakéhokoli důvodu? Jako ne, že by to úplně nebrala. Vlastně tu teď bylo jídlo zdarma! No Elisa se zrovna najedla a nic takového zatím nepotřebovala, tak její priority byly zase trochu jinde. Být hladová, zas by to viděla jinak. „Curioso,“ pronesla si spíše pro sebe, no neznámý a Cielo, který následně dorazil, to nejspíš slyšeli. Bratr se ho začal vyptávat, jestli sem patřil (no nejlíp, co asi zvládl), čímž vlk odpověděl celkem dost nejasnou odpovědí. No vzhledem k tomu, že zvládal místní jazyk, usoudila, že s Vrbou co dočinění měl. Elisa převrátila očima. Zatím jí tahle konverzace připadala celkem divná. „Stai cercando Dante?“ zeptala se přímo. Slyšela ho, jak tady volal jeho jméno, takže... „Toho jsem celkem dlouho neviděla...“ ušklíbla se. Vlastně ho naposled viděla, když ji nechali s Machim mimo území smečky jako menší. Nemohli být třeba bratři s tím vlkem? Když si strakatého tak prohlížela, byl ještě dost mladý, sedělo by to. No počká, jestli to nějak osvětlí. To jeho jídlo jí neřekne nic...

Ha, skoro se dmula pýchou nad tou pochvalou! No snažila se to nedat až moc najevo, musela udržet před tetičkou průměrný klid. „Děkujeme, zia Lia! A příště se o to postaráme milerádi zas,“ zazubila se, i když upřímně si teď asi hodila vidle do svých budoucích chvil. Další lov? No potěš. Avšak očividně se jí to vážně povedlo, tak co. Zvládla to jednou, zvládne to i podruhé... a potřetí, počtvrté... no dobře, musela si v budoucnu poradit jinak. „Ale jo, Cielo! Bylo to úplně v pořádku. Aspoň jsem tam nebyla sama, no ne?“ řekla směrem k bratrovi. Šlo přece o její nejbližší rodinu, nebude ho shazovat! Ale stejně jsem byla lepší, ano ano, pomyslela si ještě mezi sousty. „Přemýšlela jsem, čím bych mohla být někdy v budoucnu smečce prospěšná. Určitě si budeme muset všichni jednoho dne vybrat svoji funkci, no ne?“ odpověděla Lie. A vůbec o svých myšlenkových pochodech nelhala! Teda... aspoň z půlky. Určitě nechtěla před ní zmiňovat věci typu, že za sebe bude nechávat lovit jiné. Nemohla si pokazit zlepšující si pověst, že? Když už měla skoro dojedený svůj přiděl, ozvalo se krátké vytí. „Hm?“ vyšlo z ní pouze. Zase nějaký vetřelec? Zvědavost jí nedala a udělala pár kroků nenápadně mezi velkými stromy. Už byla v momentě, kdy jen slyšela křik a viděla jednoho flekatého mladého vlka. Tohoto neznala, avšak z úst mu vyšel Dante a pokud měli na mysli toho stejného, toho znala. No vzhledem k tomu, že se nacházel ve Vrbě, tak asi jo. „Kdo jsi?“ sykla zpod křoví. Zda na ni vlk viděl nebo ne, neměla ani tušení. I tak se však ozvala.

<< roh hojnosti (přes Hrušku)

Společně s mamkou dotáhli druhou srnu na území, kde už bratr se ziou Liou byli. Tetička se ihned pustila do jídla, za to Cielo vypadal, že váhal. „Tak do toho bratře, jdeme doplnit energii,“ zazubila se na něj a poplácala ho po rameni. Elisa teda neváhala, z jedné srny si utrhla dostatečný kus, v poklidu si k tomu lehla a začala taky jíst. Došlo jí, že už nejedla celkem dlouho. Její žaludek se cítil jako v sedmém ráji. I když jí lov nějak extrémně nebral (nebo spíš moc ne celkově), výsledek stál za to. No jak už zmínila, nechat za sebe lovit jiné byla taky cesta. Ne, že by jich tu bylo jak smetí a kdo ví, jestli nebude muset i na příští lov, usoudila však, že na dráhu lovkyně určitě nepůjde. Proč dělat něco, co jednoho nebavilo a trápit se tím celý život? Ani omylem, takhle nehodlala skončit! Fakt nebude dělat něco, co jí nenaplňovalo. No zatím se jenom krmila a přemýšlela o tom, na jakou dráhu se pomalu dát. Co tak princezna, nešlo by to? Haha, spíš ne...

Střelnice
Pokus se někoho vyděsit. = 3 body *

Říjen 1/10 - Callypso

Elisa byla zase na procházce. Přece chtěla poznat všechno, ne? Chtěla být hodně chytrá, no stejně chtěla být hezká a půvadná. Taková trochu princeznička, hehe. Byť věděla, že ve Vrbě ji nebudou nosit na sametových peleších a dávat jí to nejvybranější maso přímo pod čumák, no proč by to nemohla chtít po jiných vlcích? Nebránila by se kohokoli zneužít ke svým nekalým a princeznovským účelům. Někdo za ní mohl ulovit, někdo jí přinést dar, někdo by se k ní mohl dokonce klanit! Jo, sice na to potřebovala být už dospělá, no od toho neměla už daleko, hihi. Došla až k místnímu jezeru, kde se nacházela i další vlčice. Očividně byla mladší, než Elisa. Vyleká ji, haha! Začala se plížit dlouhým rákossm stejně jako při lovu, hezky zády k mladé. Najednou vyskočila z rákosí. „Baf!“ ohlásila najednou a pak se začala smát. Jak dětinské! No asi viděla zábavu v tom ostatní lekat, způsobovat jim menší šok, hah! Doufala, že se lekla natolik, že jí srdce málem vyletělo z hrudi! Elisa ze sebe potom oklepala bordel a od ucha k uchu se zazubila. Čistý kožíšek si přece zachovat chtěla.

Jakmile nastala pravá chvíle, vylétla ze své skrýše a hnali s Cielem srny přímo k dospělým. Mamka a Lia každá skolily jednu a Elisa usoudila, že jim to snad na nějakou dobu vystačí. Hlavně, nebylo jich nějak moc, takže... Po lovu k mamce přikročila a hodlala jí pomoc dotáhnout zvíře do Vrby. Cielo už šel k tetičce, tak by bylo zbytečný, aby se tam cpali tři. No šlo jí to asi dobře, to nadšení. Lov jí kdo ví jak nebavil, avšak kdyby se viditelně tvářila jak kakabus, ničeho by nedosáhla. A ona chtěla toho nějakého uznání dosáhnout. Musela pro to přece udělat všechno! Zatím se ale soustředila na to dopravit kořist domu.

>> Vrba (přes hruškový sad)

<< Vrba (přes hruškový sad)

Pozorovala skupinu srn, které se pásly místní trávy. Bleh, jak mohly žrát trávu! No jo, ti býložravci. Avšak bez nich by masožravci umřeli hlady. Tak nač si stěžovat? „Capisci,“ potvrdila zie Lie odhodlaně a zaměřila se na srny. „Tam ta...uhm napravo, ta světlá. Zdá se, že kulhá. Ta by mohla být dobrá, ne?“ řekla tiššeji všem, když si o něco světlejší srny všimla. Lia řekla vybrat chromé a staré zvíře. A když někdo kulhal, byl chromej, ne? I když tetička jí dvakrát stará a chromá nepřišla, narozdíl od toho zvířete. No nebyla tu, aby vyvracela její domněnky o své osobnosti. Musela se vyznamenat lovem, proto se tu nacházeli! „Tak jdeme se připravit, Cielo?“ zeptala se bratra, připravena ze sebe vydat všechno. Za to on z toho působil celkem... no že by nejradši zdrhl a pozoroval je schovaný někde v křoví. Věděla, že nikdy nebyl akční, avšak copak se taky nechtěl vyznamenat?

Průser? No jeje. Sice jim neřekla, oč šlo, avšak došlo jí, že to mělo cosi společného s tou vrbou. „Já ehm...byla jsem se podívat jen kousek, vážně! Chci jednoho dne poznat celou Gallireu i dál,“ snažila se hájit, i když to spíš tady nebude mít žádný účinek. „Omlouvám se zia Lia, napravím své chování,“ pronesla k Lie, aby zahrála před dospělými slušnou holčičku. Přece se nesměla dál flákat! Musela udělat dojem, jinak to bude špatný. „Lov? To zní skvěle! Co budeme lovit?“ zajímala se, jakoby to bylo to nejlepší, co jí kdy potkalo. No naopak si spíš v duchu bude stěžovat na nucenou námahu a případné ušpinění. Oops. Nakonec se s nimi vydala i mamka, na kterou se hrozně nevinně usmála. Jo, přece nesměl nikdo vědět, co měla tendence dělat, když nebyl nikdo z nich poblíž, haha! No a teď lov.

>> roh hojnosti (přes hruškový sad)

Thea - září 1/10

„To je ale ryba!“ vylezlo z ní, jakmile se ocitla u jezera, které se pod pohybem něčeho velkého na jednom místě úplně vlnilo. No nakonec se však ukázalo, že šlo vlastně jen o vlče a ne o obří rybu. „Ech...“ pronesla nakonec zklamaně. Už si představovala, jak tu rybu uloví a celá pyšná ji donese domu. Na druhou stranu, proč být zklamaná? Tohle vlče sice nemohla přinést domu, avšak vyskytly se zase jiné možnosti na nějakou zábavu. „Ciao!“ vyhrkla na vlčici, jakmile vylezla zpod křoví. Vlčka už z vody vylezla. Možná na to Elisa schválně čekala. Kdyby se chtěla neznámá oklepat, kus vody by skončil i na Elise. A no... momentálně nechtěla vypadat jak vodník. Až se bude chtít vykoupat, to si rozhodne sama.

Hlásím se i tadyyy!

<< magický palouk

Elisa šla, šla a šla, dokud nezahlédla první vrby. Zanedlouho už mezi ně vkročila a rozhlédla se. Nikoho neviděla, avšak pár čerstvých pachů cítila. Logicky se vydala přímo k nim. Skončila u mamky, tetičky Lii, bratrance Danteho a... nějaké divné vrby ležící na zemi. „Co to-“ začala, no nevěděla, co na to tak úplně říct. Vůbec nechápala, co se tu stalo a tak jen nechápavě těkala ke všem přítomným a hledala nějaké vysvětlení. Nebo by se ptát neměla? Kdo ví, buď jí někdo něco řekne nebo ne. Když pak zavětřila znovu, došlo jí, že tohle byli jediní přítomní. Co táta? Bratři? Nemohla vědět, kdy se ti ukázali naposled, sama byla pryč celkem dlouho, no kdyby tu aspoň nedávno trávili čas, jejich pach by ve vzduchu zřetelný byl. Jenomže je necítila vůbec. A celkově to tu teď působilo jako menší chaos. Nedokázala pochopit, proč se tu najednou začaly likvidovat vrby...?

Magický palouk byl asi vážně magický. Elisa jako kdyby se tady doslova zapomněla! Machi, ten už byl dávno někde v trapu a ne, že by se měla čemu divit. Rozhlédla se. No po té době nečinnosti pocítila takovou až nesnesitelnou nudu! Na druhou stranu byla celkem blízko Vrby a tak se rozhodla vydat domu. Třeba tam někoho najde, ať už své sourozence, nevlastního sourozence, rodiče nebo tetičky. Nezáleželo jí na tom, koho tam najde. Hlavně, ať má co dělat a s kým být. Přece jen, s Chiarou to bylo naposled moc zábavné! A taky teda poučné, ne že ne. I když spíš by radši něco zažila zas s nějakým vrstevníkem, než se furt mačkat na dospělce. Víme jak, před dospělými nemohla dělat všechno! A ona si chtěla dělat to, co uznala za vhodné. No nemohla ztratit tvář vzorné dívenky. Tak hlavně nenápadně...

>> Vrbový lesík