Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Bylo vtipné sledovat jak se nadchla pro nápad, který se v mé hlavě zrodil tak náhodně. Ale není to úplně hloupý nápad, možná by to i mohlo v zimě fungovat. Aspoň by tu nebyla taková nuda, jaká tu v zimních měsících panuje a mohli by se všichni ohřát. "Rozhodně by to v zimě nebylo od věci," souhlasila jsem s Béžovou vlčicí a pokývala hlavou, abych ještě podtrhla to, že s ní souhlasím. A ĺe bylo by asi jistější mít tenhle horký pramen mimo jeskyni, ještě by tam někdo ve spánku mohl sklouznout a to by byl porblém. "Brala bych maso nebo nějaké dobré bobule, ať máme něco dobrého i na zimu," zamlaskala jsem a mlsně se olízla.
Meadow prohlásila, že nápad lovu zní dobře a v ten moment uvolnila vodní proud, který dopadl na nás obě. Nečekala jsem to a trochu jsem nadskočila. Zlostně jsem zavrčela. "Tohle sis mohla odpustit," procedila jsem skrz zuby, ale naštěstí jsem byla moc hladová na to, abych ji víc peksovala. Taky byla Meadow proklatě rychlá. Rozeběhla jsem se za ní a doufala, že ví směr, kde se nachází stádo. Mohla bych použít magii lesa a stádo najít, ale nechtěla jsem. Místo toho jsem nasála pachy do nosu a snažila se stádo objevit po staru. Srovnala jsem krok s Meadow. "Na co to vidíš dneska?" otázala jsem se za běhu, protože mne zajímalo, co chce vůbec ulovit.

Dívala jsem se na meadow, která si hrála jako malé vlče s pramínkem vody, který vykouzlila kdo ví odkud. Neměla by tkhle plýtvat vodou. Zavrtěla jsem hlavou, ale nijak jsem to nekomentovala. Nebylo potřeba dělat si starosti z prkotin. "Bohužel magii, která by to mohla zmrazit neovládám," odvětila jsem a porozhlédla se po okolí. Nerada bych, aby nějaký nepozorný vlk naběhl Meadow do jejího vřídla. Vřídlo... "Maximálně tu vodu můžu zhřát a můžeme si tu udělat lázně, ale u toho asi moje magické schopnosti končí," dodala jsem a mírně se ušklíbla. Naštěstí už byl večer a tma sebou přinesla chládek, který byl tolik vítán.
Na mou poznámku ohledně masa reagovala Meadow pozitivně, což mě potěšilo. "Až tě přestane bavit si hrát s vodou, tak můžeme vyrazit a něco zakousnout... doslova," řekla jsem s úsměvem a pohodila ocasem. Už jsem opravdu měla hlad, i když jsem nic nedělala jednomu i z nicnědělání vytráví.

Musela jsem se zasmát tomu, co Mea navrhla jako druhou věc místo táboráku. "A prosím tebe jak to hodláš udělat?" zasmála jsem se. Ne že by se mi nápad ledové skluzavky nelíbil, sama jsem měla ráda zimu a sníh, ale neviděla jsem způsob, kterým by šlo nějaké takové dílo vytvořit. Bylo moc vedro, což byl první problém. A druhým problémem byl nedostatek vody, ktrerý byl na území naši smečky v létě ještě více citelný, než kdy jindy. Pohodila jsem ocasem. "Rozhodně by to chtělo zjistit, kdo je ještě vůbec ve smečce a kdo už nás opustil, tím by se asi dalo začít... A pak nevím možná nějaký lov by mohl podpořit smečkového ducha a možná by čerstvé maso někoho přilíkalo," podotkla jsem zamyšleně a naklonila hlavu. V myšlenkách jsem si snažila srovnat všechno. A snažila jsem se i přijít na to kdo byl ještě ve smečce a kdo už ne. Arc, já, Mea, Ashe, Etney, Awnay... hmm kde může být Laura. Ten seznam byl poměrně krátký a novou krev to chtělo jako sůl, jenže v získávání nových vlků na svou stranu jsem nikdy nebyla dobrá.

Sledovala jsem Meadow, která se snažila vysvětlit mi kde byla a co ji tak zaujalo. Snažila jsem se to pochopit a trochu jsem natočila hlavu na stranu, abych ji mohla lépe poslouchat. Možná se trochu zcvokla nebo ji z něčeho hráblo. Zastříhala jsem ušima a narovnala hlavu, zase zpátky do normální polohy. "Možná si s tebou někdo jenom hrál a používal svou magii," snažila jsem se potvrdit jeden z jejích dohadů, jelikož to že by se kraj začal měnit se mi moc nelíbilo. Mohlo by to vést k povodni, která tu už jednou byla. Mírně jsem se otřásla z toho, že by se podobná věc mohla opakovat.
Nakrabatila jsem čumák, když se Meadow snažila podat nějaké návrhy k tomu, jak ve smečce probudit nový život. " Ani nevím, kde jsou Awnay a Etney, takže nová vlčata rozhodně nehrozí," trochu jsem si povzdechla. "Táborák by se hodil v zimě, ne když je vedro a všichni jsou někde roztahaní po celém kraji, ale jinak dobrý nápad," prohodila jsem, jelikož tohle se mi zamlouvalo mnohem více, než první návrh.

Sedla jsem si kousek od Meadow na zem. Nechtělo se mi úplně tu postávat, vždyť jsem stála do teď. Naklonila jsem hlavu na stranu a zaposlouchala se. Její odpověď nebyla moc dlouhá, jak bych očekávala, ale co už, ne každý je hned výřečný. „Nejsem si úplně jistá, kde všude jsem byla a kde jsem nebyla. Moc tu místa neznám podle názvů, jak se teď málokdy dostanu z lesa,“ odvětila jsem na její dotaz a zabrousila pohledem po okolí. Byla to vlastně pravda, pamatovala jsem si nějaká ta území z dob kdy jsem ještě nepatřila do Klímu a pár z dob mezi tím vším, ale rozhodně jsem nevěděla o všem. Ono by se to dalo všechno proběhnout, ale rozhodně ne když má jeden na krku celou smečku. Zavrtěla jsem ocasem a pohodila hlavou. Toulání se mi trochu chybělo a chyběli mi staří známý, kteří teď byly kdo ví kde, ale rozhodně jsem nemohla odejít. Ne teď. „Začíná to tu být prázdné a opuštěné“ podotkla jsem smutně. „Ale nevím co s tím dělat,“ dodala jsem ještě, abych Meadow naznačila, že každý nápad je vítán.

Koukala jsem na všechny kolem sebe. Vypadalo to, že jsme tu uvízli na mrtvém bodě. Už mě to tu vážně nebavím tohle postávání je o ničem. Švihla jsem nabručeně ocasem a mlaskla. Moje podráždění nenadálou nudou muselo být jasné všem. Ale proč bych tu postávala. Arc a Ashe pohlídají Parysu a já aspoň můžu vypadnout na chvilku jinam…. Už bych se taky mohla pořádně nadlábnout, než tu chcípnu hlady. Odfrkla jsem si a otočila se na ostatní. Věnovala jsem pohled Ashe a pak Paryse, jen jsem si je pro jistotu přeměřila. Najednou k mým uším dolehl hlas, který mi byl znám již pěknou řádku let. No vida ji, aspoň nebudu muset přemýšlet o tom co dělat, ona něco vymyslí. Švihla jsem znovu ocasem, tentokráte již veseleji. „Je mi líto, že vás musím opustit, ale ještě mám pár povinností a předpokládám, že teď již mě nebudete potřebovat,“ prohodila jsem a ušklíbla se. „Stejně máte určitě taky hodně věcí na práci,“ dodala jsem a pohledem zabrousila k Ashe, která rozhodně neměla překontrolované hranice. Nebo jsem aspoň nevěděla o tom, že by to v předchozí době udělala. Mírně jsem kývla hlavou otočila se a zmizela v lese.
Pomalu jsem si to klusala lesem, jelikož bylo poměrně teplo nechtěla jsem se nijak vysilovat. No však ona nikam neuteče. Už jsem z dálky cítila pach Meadow, který se nesl kolem mého čenichu jakou dým z ohně. Byla to docela příjemná vůně. Ne moc nasládlá, ale ani ne moc nevýrazná. Bylo v ní něco, co jí dodávalo ráz. Za chvilku jsem zahlédla kožich vlčice, která před chvilkou vyla na celý les, aby všechny upozornila na svůj návrat. „Zdravím, už jsi zpátky ze svých cest?“ prohodila jsem a mírně se usmála. Připadalo mi to tu prázdné a takové nevyužité, když se všichni vypařili kdo ví kam a Meadow byla jednou z těchto cestovatelů.

Laura se zmínila o tom, že Lighta ani Naxe už dlouho neviděla. Tohle se mi nelíbí, poslední dobou se spousta vlků vypařuje bezeslova. Tiše jsem zavrčela, protože mne jejich chování uráželo, když už chtěli opustit smečku, měli o tom informovat alfu nebo aspoň betu a ne se jen tak sebrat a zmizet. Upřela jsem pohled na zem a zaryla drápy do země, tohle chování mi nevonělo. Náhle se k naší malé skupince připojila i Ashe a já si trochu oddechla, že aspoň ona tu zůstala. Pozdravila Parysu, která jí pozdrav opětovala, ale neřekly si nic víc. Možná čekají že jim dáme trochu soukromí… Nic jim nedáme tak. Jsem zvědavá na všechny drby a špatnosti. Pohodila jsem ocasem a se zájmem naklonila hlavu na stranu, jak se bude celá situace vyvíjet.
Ashe začala mrmlat něco o jezevci a kožešině. Načež Arc a Laura se začali starostlivě předhánět v tom, kdo jí bude zkoumat tlapu, kterou si nejspíše při svém malém „boji“ zranila. Parysa jen souhlasně zamručela. Protočila jsem oči v sloup. Svatá pando, je to jen zraněná tlapa. Jestli se jí to zanítí tak umře. Jestli se jí to nezanítí umře ve finále taky, takže proč to hrotit. Mlaskla jsem a podívala se na Ashe. „Už chvilku tu na tebe čekáme. Tady Parysu jsem potkala nedaleko od smečky a ona vyjádřila přání se s tebou sejít, že už tě dlouho neviděla. Takže?“ čekala jsem na souhlas, který bych odkývala. V opačném případě, kdyby Ashe Parysu neznala jsem byla připravená nebohou vlčici minimálně trochu rozcuchat. Mám hlad. podívala jsem se na Parysu a mlsně se olízla.

Dotázka, musí to být ve vlčí tematice? (chápu že Gall je o vlcích, takže asi jo, ale stejně se radši zeptám) :D

Kdo je teď na řadě? Mám čekat na Lyl a Saviora?

Protočila jsem mírně oči, protože Parysin teatrální výstup o tom, že půjde, až jí tu nikdo nebude chtít, mne ani trochu nedojal. „No uvidíme, třeba se ukáže… A třeba taky ne, kdo ví…“ odvětila jsem jí a jinak to nekomentovala. Každý má nějaké své sny, tak proč bych je měla někomu brát… Protože jsem zlá, možná… Švihla jsme ocasem a chtěla prohodit nějakou štiplavou poznámku, ale přerušil mne příchod Laury, které se nejspíš probudila a na mé zavolání přišla. „Zdravím,“ tebe zrovna nepotřebuju, ale co už. Naklonila jsem hlavu na stranu a mírně šťouchla čumákem do Arca, který se konečně probral ze svého mlčenlivého transu. Tiše jsem zavrčela, protože když tu bylo tolik svědků nemohla jsme si na Parysu nic extra nebezpečného dovolit. Škoda no. Moje nálada se měnila jako dubnové počasí a mě to ani trochu netrápilo. Konec konců to byl problém všech ostatních kolem mne a ne můj.
Laura mne začala informovat o tom, že Awnay byla někde u nějaké smečky. No to jsou fakt konkrétní informace toto. Naštěstí jí Arc stihl odpovědět, než jsem otevřela tlamu a řekla něco kousavého. Parysa pak informovala Lauru o tom, že se sem nevrátila. Trochu jsem si odfrkla a podívala se směrem do lesa, jestli se k nám neblíží i někdo jiný, ale vypadalo to že ne. Moje vytí se tedy minulo účinkem. „Snažila jsem se přivolat Ashe, ale jak to vypadá nepodařilo se mi to.“ Zastříhala jsem ušima. „Což mě přivádí k tomu, že jsem taky dlouho neviděla Lighta nebo našeho lovce?“ dodala jsem úsečně a pohledem se začala vpíjet do Laury, ona by přece měla vědět, kde se potuluje její partner. Třeba ji opustil? Tahle myšlenka mne trochu zaskočila, ale snažila jsem se nedat na sobě nic znát a tvářit se stejně klidně jako kdy dřív.

Meadow beze slova utekla kdo ví kam. Parysa taky nevypadala nějak nadšeně, že tu musí být. No co, když bude chtít může odtlapat zase jinam, nikdo jí tu nenutí být, že ano… Opřela jsem se o Arca, který mezitím odplul někam do svých myšlenek, nebo dokonce i usnul, to jsem nemohla vědět jistě. Pohodila jsem ocasem a hlasitě mlaskla. „Takže jak dlouho se plánuješ zdržet?“ zeptala jsem se Parysi, protože už jsem se začínala pomalu, ale jistě, nudit. Pootočila jsem hlavu a nasála do čenichu vítr, který mi přihnal pod čumák pach velmi známý. No ale ale… Podívala jsem se směrem za pachem, který se k nám skrze les kradl. Laura se k nám odmítala přidat, což bylo mírně podezřelé, ale nehodlala jsem s tím nic dělat, bylo to její rozhodnutí, že mi nešla nahlásit, jestli našla nebo nenašla Awnay. „Měli bychom zkusit Ashe najít…“ zabručela jsem si pro sebe a zvedla hlavu k nebi. Moje vytí rozrazilo klid lesa. Vyla jsem melodicky jako vždy, ale rozhodně jsem si dala záležet, aby to neznělo nijak naléhavě nebo nijak zdobeně. Prostě obyčejné svolávací zavytí, jako vždy.

Meadow vypadala stále naštvaně. No a co, podpořila mě během menšího sporu a není zas tak silná, abych jí nedokázala ve vteřině překousnout krk. Protočila jsem mírně oči a podívala se na Parysu. „Můžeš tu zůstat pár dní, pokud budeš chtít, ale pokud možno lovit choď jinam. Ashe je ochranář, takže by se tu měla co nevidět ukázat a splnit svoje povinnosti,“ prohodila jsem směrem k Paryse. „Tamtím směrem je údolí, kde se dá najít voda. A doporučuji ti nechodit zde do žádných jeskyní a nor, mohla bys přijít k úrazu,“ dodala jsem, jelikož jsem nechtěla, aby se nám toulala v úkrytu. Na druhou stranu byla jen malá pravděpodobnost, že úkryt vůbec najde.
Obrátila jsem se na Meadow, která už měla v plánu zase někam vyrazit. „Klidně běž, já to tu zvládnu, kdyby chtěl jít Arc s tebou,“ řekla jsem s klidem a mrskla ocasem. Trochu mě to tu sice začínalo zase nudit, ale byla tu spousta práce, kterou jsem chtěla udělat po zimě. Museli se odtahat nějaké klacky z údolí, které přes zimu popadaly na zem, aby se tam mohla konat smečková setkání. Také bylo potřeba něco ulovit, protože zásoby přes zimu zmizeli. Taky by to chtělo zjistit kolik vlků, je vůbec ještě členy naší smečky. Zima byla krutá. Pomyslela jsem si a naklonila hlavu na stranu, jelikož jsem byla myšlenkami naprosto jinde.

Aspoň, že Arc byl rád že mě vidí. Sice na Parysu jenom kývnul hlavou a nic neříkal, ale to mi bylo fuk. Jeho teplý a voňavý kožíšek mne uklidňoval. Byla jsem ráda, že už jsem doma. Aspoň že tu je klid a pohoda a nikdo nic nechce a moc neotravuje… Teda až na parysu, ale ta se brzo stane problémem Ashe. Meadow nadšená moc nebyla a bylo to na ní vidět. Začala se hned ptát, ale to k betě patřilo. Mrskla jsem ocasem a trochu víc se přitulila k Arcovi, když si mne ty dvě nevšímali.
„Nějaké plány?“ otázala jsem se Meadow. „Předpokládám, že Awnay se nevrátila,“ dodala jsem nabroušeně. Docela mě štvalo, že se vlčata nestarala o smečku, která by jednou eventuálně mohla připadnout jim. Oni dva by se o to tady postarat nedokázali. Zavrtěla jsem hlavou a obrátila se pohledem do lesa. Nikoho jsem tu necítila. Použila jsem magii lesa, abych se pokusila vystopovat ostatní. Laura byla pryč. Nax kdo ví kde. Ashe a Light tu někde byli, pokud jsem se nepletla. Ale jinak tu bylo prázdno. Chtělo by to novou krev, která by to tu dokázala trochu povznést.

// Elisa si šlehla hodně a zalila to malým douškem vína

//Medvědí řeka

S Parysou za ocasem jsem vběhla do lesa. Hned jak jsem překročila hranice jsem pozvedla hlavu a zavyla, abych všem oznámila, že jsem se vrátila. Bylo příjemné být opět doma. Navíc když ve vzduchu bylo cítit jaro a nové možnosti, které se nám po zimě otvírají. Pohodila jsme ocasem a přešla do ladného poklusu, kterému Parysa musela lehce stačit. „Vítej v Asgaarském lese,“ prohodila jsem s úsměvem. Nebylo to tu nějak převlčené, to jsem vycítila v první minutě, co jsem nasála do čenichu pachy, abych zjistila, kde najdu Arca. Cítila jsem ho poblíž Meadow, někde uprostřed lesa. Mrskla jsem ocasem a rozeběhla se tam.
Našla jsem je mezi stromy. O něčem se bavili. Doklusala jsem k nim a přicupitala k Arcovi. Jsem ráda, že tě vidím. Posadila jsem se po jeho boku a obrátila se na Meadow, „Tak jak jste se tu beze mě měli? Bída co?“ rýpla jsem si do nich a pak mi došlo, že bych měla představit Parysu. „Při hledání naší malé princezničky,“ mírně jsem se naježila. „Jsem objevila Parysu, kteá se přišla podívat na Ashe, jestli ji tu někde najde, nemýlím-li se,“ prohodila jsem jejím směrem a pak se se zájmem opřela o Arcův bok a poslouchala co mi kdo řekne.