Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sleodvala jsem Ashe, která nebyla úplně odhodlaná se do masa pustit, lae jakmile jsem ji ponoukla že si může dát, hladově se zakousla do kousku, co byl před ní. Bylo zajímavé sledovat, jak se nacpává i když pro jídlo neudělala vůbec nic, aby ho dostala. A přesně takhle by měla smečka fungovat. Každý dělá, co mu jde a co musí a za to získává od ostatních něco jiného. Bylo to svým způsobem uklidňující, že to takhle dobře všechno funguje. Pohodila jsem znuděně ocasem, jelikož Ashe nám sice nejdřív taky nerozuměla, ale teď už to vypadalo, že ví o co jde.
Arc vypadal rozhodnutě zjistit, co se to vlastně s námi děje, ale já jsem byla v nějaké divné letargické náladě. Byla jsem zvědavá a zároveň líná něco se svou zvědavostí udělat. .edjen lád ot elhkaT Pomyslela jsem si a zatřásla hlavou, abych vyhnala všechno, co mě k lenosti pohánělo. No trochu to pomohlo, protože moje rozhodnutí nelze jen tak lehce změnit. Arc mezitím uhasil oheň a rozhodl se, že bude nejlepší jít ven, když už bylo podle jeho odhadu po bouřce, a zjistit co se vlastně děje. Pokývla jsem hlavou a zvedla se. Mírně jsem se oklepala, jelikož na mém kožíšku ulpěl nějaký ten prach a nečistoty z jeskyně a vyběhla jsem za ním ven.

//Asgaarský hvozd

Ten klid byl příjemný, taková menší změna od každodenních problémů a nezvaných hostů. Pomalu jsem se nechala ukonejšít pocitem, že si budu moci vychutnávat klidu dlouho a plnými doušky. Ale to jsem se hodně spletla. Cítila jsem její pach ještě než k nám stihla dorazit a tak jsem pozvedla hlavu. Ashe se k nám připojila a mluvila podivně. Méně podivně než já nebo Arc, ale i tak měla špatnou skladbu věty. .ykčems ynelč an nej íbosůp ot ežkaT Pohodila jsem hlavcou a poslouchala, co nám chce říct. Její omluva mne nijak nedojala, ale rozhodla jsem se že si to s ní vyříkám později. ".ujutamapen is naémJ .menys mývs es ecičlv ákajěn ět aladelH"Jen jsem jí o tom chtěla informovat, možná taky proto, aby si příště své přátele lépe "vychovávala", aby se nám neproplétali územím jako ti dva posledně.
Ashe vypadala docela hladově. Všimla jsem si jejího pohledu a taky Arcova nenápadného zaváhání v obličeji. Chtěl jí nabídnout, ale nebyla to koneckonců jeho kořist. Naklonila jsem hlavu na stranu. Mohla bych být zlá a za trest ji nechat hladovět, ale nějak se mi nechtělo. Stejně už tam nebylo moc lahodného masa spíš kosti na ožužlání a sem tam nějaký ten kousíček masa. ."indíban is ěndilK" řekla jsem jí a dál se nehodlala k její situaci vyjadřovat.

Nechtělo se mi už dlouho udržovat oheň, takže jsem byla ráda, že Arca napadlo vyvolat pomocí magie země nějaké větve, které jsem mohla použít jako základ pro svůj malinkatý táboráček. Přenesla jsem ohnivou kuličku nad dřevo a pak ji pustila. Chvilku jsem počkala až chytnou první větve. A i když se z ohně kouřilo, protože dřevo bylo ještě mokré, po chvilce se mmi podařilo zapálit několik malých větviček. Přestala jsem se soustředit, protože mi bylo jasné, že oheň už bude hořet sám a mou pomoc nebude potřebovat. Rozvalila jsem se vedle ohně a sledovala okolí jeskyně.
Byla jsem odhodlaná neusnout. Nebyl na to čas a navíc bouřka by mě budila s každým hromem, který by se prorval vchodem jeskyně dovnitř a rezonoval by vnitřkem jeskyně. Zavrtěla jsem hlavou na nabídku, abych se prospala. Znuděně jsem pohodila ocasem, protože jsem chtěla jít ven a vyřešit tu záhadu se zmatením našich jazyků, ale kvůli počasí to bylo moc riskantní a navíc by to bylo nepříjemné. " .íntatso uosj edk enm yb olamíjaZ" řekla jsem a zamyslela se nad tím, kdo vůbec ještě ve smečce je a kdo už ne.Trochu men mmrzelo, že zmizela vlčata, kde asi jenom jsou.

Arcanus použil svou magii vzduchu. Jen jsem nadzvedla čumák a přivřela oči, abych si mohla vánek pořádně užít. Kdybych bývala věděla, že bude takový déšť mohla jsem přitáhnout větve a rozdělat oheň, ale teď už bylo stejně na nějaký oheň pozdě, když všechno dřevo bylo mokré. Můj kožíšek byl nádherně suchý, což mne uklidňovalo, protože už mi aspoň nebyla tak velká zima. Rozhodla jsem se pomocí ohně aspoň vykouzlit malý levitující plamínek, který by nás mohl zahřát. Zaměřila jsem se na jedno místo před sebou a představila si, jak se tam zhmotňuje oheň. Po chvilce to začalo ve vzduchu jiskřit a objevil se plamen. Spokojeně jsem zamlaskala a jen oheň mírnou dodávkou energie udržovala. .íšpel edub ďet ot danS
Nakrčila jsem čenich a podívala se na Arca. který něco říkal. Když jsem se pořádně soustředila, byla jsem schopná rozklíčovat pár slov. Takže jsem snad pochopila, co se snažil říct. ".ěnlámron alivulm ecičlv ízic aT" odvětila jsem Arcovi se snahou zkrátit sdělení na co nejmenší počet slov, aby byla šance že mě pochopí větší. ".mán ežůmop a edjiřp odkěn abeřt ,akřuob edjeřp ža takčoP" navrhla jsem, jelikož mě nic jiného nenapadalo a do lesa se mi jít hledat moc nechtělo. Ještě jsem měla nápad, že by se dala najít pomocí magie našeho lesa, nějaká věc,která do lesa nepatří a mohla tohle všechno způsobit, ale jelikož jsem udržovala momentálně ohnivou kouli, aby nám bylo teplo, neměla jsem energii na další pokusy s magií.

Pomalu jsem si přežvykovala svůj kousek masa, který byl sice již vychladlý, protože srnka ležela dlouho venku v dešti, za což mohli ti dva nechtění návštěvníci, ale přesto to byl jeden z nejlahodnějších kousků masa, co jsem kdy měla, jelikož jsem již dlouho žádnou vysokou neochutnala. Smečka potřebovala lovce, který za něco stojí, ale zatím nám všichni zmizeli nebo se někam zatoulali. Sledovala jsem Arca, který na mne mluvil zmatenějším jazykem než normálně. ,ohot z um oličokseřpen a ykňůt ékajěn z lipanen es danS Pohodila jsem ocasem a naklonila hlavu na stranu. Bylo to přesně tak jak říkala ta vlčice, Arcanus mluvil obráceně, což bylo složité sledovat. Naštěstí říkal poměrně krátké věty. ".ykat alakíř ot ecičlv aT" Zavrtěla jsem hlavou v odpovědi, že netuším jak se to mohlo stát. " ?mán nej olats ot es ež ,šílsyM"zeptala jsem se zvědavě a dál přežvykovala maso, protože momentálně jsme s tím stejně nemohli nic udělat, když venku byla taková bouřka.

//Siccumské jeskyně

Zatáhla jsem srnku co nejhlouběji do jeskyního komplexu to šlo. Když jsem ji pustila na zem ve velké "společné místnosti" unaveně jsem si odfrkla. "?kesuok is šáD " zeptala jsem se Arca a naklonila jsem hlavu na stranu. Nijak jsem netušila, co mám nebo nemám dělat s masem, které jsme nalovili, když tu nikdo nebyl. Můj žaludek se ozval jako na povel a tak jsem se z dovolením podívala na srnku. Pomocí drápů se mi podařilo odtrhnout kůži a dostat se k masu, jehož velký kousek jsem si ukousla a s chutí se pustila do hodování. Arcanus byl kousek ode mne, což mne uklidňovalo, ale stejně jsem byla nesvá z toho, že tu nejsou ostatní ze smečky. .utsec uměn k uodjan a ,tyrkú ej edk ív inhcišv danS Pohoidla jsem ocasem a podívala se na svého partnera, který narozdíl ode mne vypadal dostatečně odpočatě. "?žoc,iliřapyv inhcišv es kajěN" zeptala jsem se ho nenápadně, protože měl lepší vztah se všemi členy smečky, bylo proto nasnadě aby o nich věděl víc než já.

Dva vlci se rozhodli, že déšt není nic pro ně a že čekat se jim na Ashe nechce, proto se rozhodli vyrazit z lesa pryč. Usmála jsem se, když jsem viděla jejich kožichy jak mizí mimo hranice lesa. Nerada bych se tu nějak dlouho vybavovala v dešti. Navíc se mi ti vlci ani moc nelíbili. Byli prostě jiní, moc bojácní, moc... no divní. Pohodila jsem ocasem a rozhodla se, že bych mohla vyrazit do jeskyně. Než jsem stihla vůbec vyrazit uslyšela jsem podivný hlas. Najendou se tu objevil Arcanus, přes ten vítr a déšťjsem ho necítila. Otřela jsem se mu o bok, když přišel blíž. Nerozuměla jsem mu co říká, nevím jeslti to bylo tím že byl déšť nebo tím, že mluvil pozpátku stejně jako já. ".ehsA iladelH" Kývla jsem hlavou a rozeběhla se do lesa, abych mohla odklidit tu srnku a možná ji i trochu ochutnat. Bylo mi jasné, že Arc povběží za mnou, na tom dešti jsem už být nechtěla a on nejspíš také ne. "uktápzop mívulm ež alakíř ecičlv aT" prohodila jsem směrem k Arcovi, když jsme se blížili na místo kde byla srnka. Popadla jsem jí do tlamy a začala jsem ji vláčet směrem k jeskyním. Kde byla Meadow s jejím úlovkem jsem netušila,ale doufla jsem, že se někam schovala.
Jeskyně byla naštěstí mírně v kopci, takže nehrozilo, že do ní naprší. Déšt byl opravdu silný a já jenom doufala, že se nikomu nic nestane. Pomalu jsem zatáhla srnu k jeskyni a postrčila ji dovnitř.

//Siccumské jeskyně

Voda byla opravdu otravná, jako tihle dva. Vlček se snažil schovat svoutlamu do kožichu vlčice. Jeho chování už jsem nechtěla komentovat, protože už mě vyloženě vytáčelo. Protočila jsem jenom oči v sloup a zaměřila se na vlčici, která se snažila vypadat aspoň trochu reprezentativně. Než prohodila něco o tom, že mluvím po zpátku, jsem si dokonce i myslela, žemá všechpět pohromadě. " Sel šán omim etákčop žydk edub íšpel elA .ežáku ozrb es abeřt ,etakčop težům ěndilk, " řekla jsem vlčicic a pořád mi vrtalo hlavou, proč mluvím z jejího pohledu pozpátku, když mě to tak vůbec nepřišlo. Mrskla jsem ocasem a nakrčila čenich.
Déšť nabíral na intenzitě a mne až teď došlo, že mám svou kořist ještě někde v lese na zemi. Nejspíš by bylo nejlepší ji odtáhnout do úkrytu, ale tam jsem nemohla dokud budou tihle dva v našem lese. Míra mého podráždění rostla s intenzitou deště. Hromy se ozívaly s železnou pravidelností co pár vteřin a vítr začínal skučet mezi stromy. Bylo jasné, že brzo nějaký strom spadne, což by mohlo někoho zranit. Vzpomněla jsem si na vlastní vlčata, ale nehodlala jsem je jít chovat. Ve finále jsem nehodlala jít hledat kohokoli zesmečky, sand měli dostatek rozumu, aby se schovali.

Sledovala jsem ty dva s úšklebkem. Docela mne bavilo. jak se ten vlk bojí. Evrk yhcort láb es yba ot an ýklev ela ej žu. Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na ně. Vlčice vypadala odhodlaně, ale ten vlk by vzal nohy na ramena v momentě kdy by k tomu dostal příležitost. Stačilo by ho jenom trochu pošťouchnout nějakýmtím poletujícím ohněm nebo pořádným zavrčením a byl by pryč. Vlčice se ho snažila uklidnit. Podle jejích slov sejednalo o jejího syna, takže jsme to, že se jej snaží uklidnit chápala, ale na druhou stranu kdby byl pořádným vlkem nenechal by si takovéhle chování od matky líbit. Přeci jenom naznačuje tím, že je slaboch.
Zaposlouchala jsme se do toho, co ona vlčice říkala. Pořád tvrdila, že mi nerozumí, což jsem nechápala, ale rozhodla jsem se ji nechat mluvit než budu zjišťovat kde je problém. Předpokládala jsem, že nebude na mé straně. Vlčice se rozhovořila o tom, že hledají přátele. Ashe a Meadow. Ilesumen tadelh ij yb žu eřbod icárp uovs alalěd ehsA ybydk. Zavrtěla jsem hlavou a rozhodla se odpovědět. Ej ánžom edkěn ut ehsA ela uoknelč ínen žu silemA," prohodila jsem zaujatě, protože mne zajímalo, co jim chtějí. Etímuzoren im oc a?" zeptala jsem sez zvědavě a doufala, že mi odpoví. Najednou začalo pršet. Byla to průtrž mračen, která začala z ničeho nic. Ráda bych se šla schovat do jeskyně, ale tyhle dva jsem sebou vzít nemohla a ani jsem je tu nemohla nechat smaotné.

Vlčice dělala, že mi nerozumí a vlk se vyděsil k smrti. Mélborp az íjam oc upáhce. Pohodila jsem ocasem a nechápavě naklonila hlavu na stranu. Bylo mi fuk, jestli je děsím nebo ne, jestli někoho vyděsí trochu krve může se jít rovnou zakopat někam pod kytičky, protože v tomhle životě a v tomhle kraji to bez trochy té krve nejde. „Etechc ut oc es mátp?“ zeptala jsem se a vůbec mi nedocházelo kde může být problém, protože pro mne to znělo jako bych mluvila normálně. Pomalu mne začalo rozčilovat, že si nějací cizinci nakráčí jen tak do lesa a potom mi ani nejsou schopni odpovědět, co v našem lese chtějí. Zavrčela jsem a naježila se. Nebyla jsem zrovna ten typ, který by někoho srdceryvně vítal, i když je schopný odpovědět na jednoduché otázky, na tož abych se hezky chovala k někomu, kdo se tu jen tak zjeví a nemluví se mnou normálně.
Přejela jsem je oba pohledem a pozvedla hlavu, aby zavila. Můj hlas se nesl lesem a já doufala, že ho někdo zaslechne a vydá se za mnou, abychom to tu mohli hezky vyřešit. Ne že bych se nedokázala vypořádat s těmi návštěvníky sama, ale ve dvou se to přeci jenom lépe táhne. Mrskla jsem ocasem a čekala na jejich vysvětlení toho, proč se jen tak poflakují po lese, docela daleko od hranic. To něco musí chtít, jinak by přece zastavili na okraji lesa nebo přilehlých územích. Nechápala jsem myšlenkové pochody některých vlků.

//Méďo jako chtěla jsem počkat, ale víš jak :D

Proháněla jsem se za srnkou a ani si neuvědomovala, že jsem jaksi po cestě ztratila kontakt s druhou vlčicí, která se teď vypařila někam do lesa, ženoucí před sebou svou vlastní oběť. Podařilo se mi mládě vysílit na tolik, že už nebylo tak rychlé, ale stejně jako jemu i mne ubylo dost sil při dost svižném pronásledování. Odrazila jsem se a dvěma mocnými tempy se dostala tak blízko jak jen to šlo. Jedním skokem jsem vyskočila zezadu na srnku. Mládě se skácelo k zemi a bezbranně začalo vřeštit. Snažilo se přilákat zbytek stáda, ale to už bylo na míle daleko a tak bylo ponecháno svému žalostnému osudu. Přirazila jsem svou kořist k zemi a pak jí rozkousla hrdlo. Krev mi zmáčela čenich a předek krku, rozhodla jsem se to pro teď neřešit. Mládě umřelo poměrně rychle, bylo moc vyčerpané během na to, aby mohlo ještě bojovat. Vol ýrbod lyb ot. Pomyslela jsem si a ani mne nenapadlo, že moje myšlenky zní nějak divně. Nevnímala jsem je.
Oddychla jsem si a popadla kořist za nohu, pomalu jsem ji táhla směrem k naší jeskyni, když jsem si povšimla podivného pachu, který nepatřil nikomu koho bych znala. Snažila jsem se nějak zařadit první pach, když se najednou odnikud objevil i pach druhý. Ot ej oc? Se smutným pohledem jsem upustila svou kořist v půli cesty a zavyla, pro případ, že by někdo z naší líné smečky měl hlad a byl poblíž. Oténdo ot endapan je abeřt. No pochybovala jsem. Pomalu jsem se rozeběhla směrem k těm pachům, které byly naprosto cizí.
Z tlamy mi ještě kapala krev kořisti, krev na hrudi už mi mírně uschla. Přišla jsem k nim nepozorovaně, jak jsem měla ve zvyku, proti větru, aby mne nemohli předčasně vycítit. Dva vlci, nebo spíše vlk a vlčice, abych byla přesná, se potloukali po území jako by nic. Áden kečemár az ehsA is ot. Pohodila jsem ocasem a přišla blíž, aby mne zaregistrovali zavrčela jsem. „Etecch ut oc?!“ zavrčela jsem neuvědomující si, že mluvím jinak.

Sledovala jsem Meadow, která nejprve srovnala svůj krok s mým a nakonec jako by pochopila, co se mi zrovna zrodilo v hlavě vyběhla na skálu a podařilo se jí tak oddělit naši kořist od zbytku sáda. Výborně, teď už je jen uštvat. Dala jsem se do běhu za dvojicí a Meadow, která se jim držela v patách. Stádo jsem nechala bý a doufala jsem, že nedojde k nečekanému a nenarazíme na ně někde dál v lese. I to se mohlo stát, ale bylo to spíše nepravděpodobné.
Na naší kořisti už byla znatelná únava. Mláďata nebyla úplně malá, ale zároveń jště nedorostla do dospělé velikosti a nebyla tak zvyklá na takovou fyzickou zátěž, kterou jsme jim teď s Meadow dopřávaly. Mrskla jsem ocasem a běžela za jednou z našich obětí. Medaow jsem přenechala tu o trochu rychlejší. Stejně už jsem byla unavená a nechtělo se mi moc hnát za rychlejší ze dvou. Pokusila jsem se o svou oblíbenou taktiku. Začala jsem chňapat běžící srně zezadu po nohou. Několikrát jsem cvakla na prázdno, ale nakonec se mi pdařilo jí zasadit pár kousanců, které ji měli zpomalit ještě víc. Srně to dodalo i trochu energie, protože ji můj útko vyděsil a tak mírně zrychlila, ale já věděla že ne nadlouho. Stačí je jenom udržet v běhu dokud se totálně nevyčerpají. Byl to dobrý nápad a tak jsem dál popoháněla srnu před sebou a doufala, že ji uštvu.

Podívala jsem se na Meadow, která prohlásila, že by se chtěla pořádně proběhnout. "Tak co kdybych se přiblížila a vyplašila je, aby ses mohla proběhnout. Támhle tím směrem je menší skála, kde je můžeme oddělit a odpojit od ostatních," navrhla jsem, když jsem se podívala na srnky, které Meadow označila jako naši budoucí kořist. Trochu jsem sice přemýšlela nad tím, že dvě srnky budou možná moc velké lovecké sousto i pro nás. No tak uvidíme, třeba chytneme jenom jedno. Mírně jsem mrskla ocasem. "A co to dneska zkusit po staru?" otátzala jsem se a narážela jsem na to, že by mohlo být fajn na lovu nepoužívat magii.
Moc jsem nečekala na Meinu odpověď a začala jsem se pomalu plížit ke stádu. Snažila jsem se na sebe neupozorňovat a využívala jsem svou obratnost. Tlapky jsem kladla pomalu a potichu, abych nevydala ani sebemenší zvuk při pohybu. Vítr mi trochu pomáhal a hnal můj pach spíš směrem k Meadow než k srnkám. Bude to docela sranda. Tak jdeme na to. Olízla jsem si slinu, která mi stékala po tlamě. S zavrčením jsem skočila do vzduchu, abych vyplašila stádo a dala se do běhu. Tahle moje "taktika" byla hlavně o tom, že budu mít menší náskok před Meadow, která byla v běhu lepší než já. Má taky delší nohy, takže porovnávat se s ní je stejně nefér. Běžela jsem v chumlu na konci stáda a snažila se probojovat blíž k naší kořisti abych je oddělila od ostatních, jak jsme je hnali směrem ke skále. Asi pak vyběhnu na skálu a seskočím na druhé straně aby se nespojili zpátky... Nebo to možná napadne Meadow.

Meadow běžela za mnou a tak jsem se nemusela apsoń hnát. No už mám taky nárok na to se trochu flákat před tím, než zakousnu nějakou tu vysokou. Moje myšlenky byly jednoznačné, chtěla jsem lovit jako malá. Už dlouho jsem nebyla na pořádném lovu a to mne trochu trápilo. Nebo ne že by mne to úplně trápilo, ale chybělo mi to. Mrskla jsem ocasem a poslouchala otázky, které mi Meadow pokládala. "Co bys radši?" odvětila jsem jí na otázku otázkou. Jistější pro to, abychom se do syta najedli by bylo zjistit si, jak vypadá okolí a zkontrolovat stádo, taky možná udělat obhlídku a podle toho stanovit nějakou strategii. Nejspíš nahnat stádo pod skály a oddělit někoho slabého nebo moc mladého, na to aby se bránil. Na druhou stranu to byla trochu zdržovačka, protože vlk musel zkontrolovat všechny maličkosti a vypořádat se s plánem pro sebemenší zádrhel. Risk je navíc zisk.
Švihla jsem ocasem a přešla do kroku. Pak jsem se přitiskla blíž k zemi a v závětří se plížila blíž ke stádu. Nechtěla jsem je na nás upozornit dřív než bude třeba. Zaujala jsem pozici a tiše vyčkávala. Chtěl jsem nechat rozhodnutí na Meadow a jejím odhadu, přeci jenom jsem si ji musela porvěřit jako Betu, jeslti bude vůbec schopná uživit smečku když já s Arcem někam odběhneme.

Meadow se vyjádřila že nechce zajíce nebo veverku. "Neboj taky bych šla ulovit něco trochu většího a vydatnějšího, nějakou tu srnku bychom ve dvou zvládnout mohly," prohodila jsem jejím směrem a zavětřila. Noc se pomalu přeměnila v den, takže už bylo apsoň pořádně vidět, i když noční lov jsem měla radši než ten za deního světla. Možná že než vysopujeme stádo bude zase tma. Zastavila jsem se a doufala, že Meadow pochopí, že se hodlám pokusit lokalizovat naši kořist. Nasála jsem pach do čenichu, ale moc to nešlo. Foukal vítr a pachy byly pomatené a tak jsem se rozhodla, že nakonec použiju magii lesa. Položila jsem tlapu na zem a drápy zaryla do hlíny. Najednou jsem viděla místo kde se nacházelo stádo srnek. Nebylo jich moc, ale zase nebyly daleko. Nadzvedla jsem tlapu a podívala se na Meadow. "Jsou támhletím směrem," naznačila jsem hlavou. "Řekla bych že skoro kilometr odsud," dodala jsem a rozeběhla se klusem tím směre, nechtěla jsem běžet extra rychle, abych se neunavila a zároveň abych mohla zastavit a schovat se kdyby náhodou stádo nabralo cestu naším směrem.