Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Řeka Midiam

Následovala jsem Arca, který mě vedl směrem ke kaskádám, které jsem neměla úplně v lásce. V zimě to tu bylo nebezpečné, ale to nebyl ten důvod. Neměla jsem moc v lásce vodu, která cákala všude kolem, takže když jsem šla podél kaskád byla jsem polomokrá a to jsem opravdu neoceňovala. Aspoň že v zimě to není tolik. Před námi tu proběhl Savior a nejspíš i jedno z jeho vlčat. Jejich pach tu byl silný. Viděla jsem nějaký mostek, který si tu postavili, aby se dostali nahoru. Cítila jsem pach ještě jendoho vlka, ale ten mi nic neříkal a tak jsem jej neřešila. Nechtěla jsem je stopovat a Arc taky nevypadal, že by se mu chtělo za Saviorem a jeho vlčetem a tím cizincem, hnát.
Arc se rozhodl, že bychom tu mohli na chvilku zůstat, ale mě se ten nápad moc nezamlouval. "Dobře, ale jenom na chvilku," prohodila jsem a sedla si do sněhu v dostatečné vzdálenosti od vody, která by snad mohla nějak poničit můj dokonalý kožíšek. Sledovala jsem Arca, který vypadal, že je spokojený. Ani se netřásl zimou, což bylo u vlků nezvyklých na sníh docela neobvyklé. Asi už si zvykl. Sledovala jsem kaskády, které se tyčily kousek ode mne a přemýšlela jsem, jak to, že něco takového může vůbec vzniknout. Bylo to monstrózní a zároveň tak něžné.
Po chvilce mne to přestalo bavit. "No už bychom mohli jít. Možná u jezera něco ulovit k snědku?" Navrhla jsem, protože už jsem měla docela hlad. Zvedla jsem se a vydala se pomalu po kaskádách nahoru. Nějak jsem neměla důvěru v ten provizorní mostek, co tu zůstal po Saviorovi. Pomalu a elegantně jsem si to skákala nahoru a dávala si pozor, abych neuklouzla.

//Východní hvozd

//Asgaarský hvozd

Sledovala jsem Arca, který nás zavedl až k řece, od které byl příjemně cítit zimní chlad. Sníh jsem měla ráda. Dokonce by se dalo říct, že jsem zimu a sníh milovala, ale to by mohlo být až moc silné citové pouto ke kusu vody. Na Zubatou jsem se těšila. Bylo to tam nádherné a teď v zimě to muselo být přenádherné. Možná z té výšky zase uvidíme nějaké ty ohně a uslyšíme vlky po okolí výt. Mrskla jsem zamyšleně ocasem a následovala černý kožich, který kráčel předemnou.
Zatím co já jsem přemýšlela, Arcanus hledal místo, kde bychom mohli přejít řeku pokud možno suchou nohou. Najednou začal mluvit o želvách, ale nevěděl kde je najít. "Bylo to podél řeky od lesa do prava, asi tak padesát metrů támhle," ukázala jsem tlapkou směr a pomalu se tam rozešla. Nechtěla jsem Arca nějak zbavovat vedení a tak jsem před přechodem počkala až přeskáče jako první. Pak jsem se odhodlala a začala jsem elegantně skákat na druhou stranu, kde už čekala moje chlupatá osobní příšera. Doskočila jsem na břeh a zabořila se do sněhu. Najednou jsem ucítila něco známého. Savior? Trochu mne překvapilo cítit jeho pach tak blízko lesa. Že se ani nezastavil na návštěvu, ta poslední nebyla moc dlouhá. No asi měl svoje plány, protože pach mizel směrem ke kaskádám, kam jsme zamířili i my. Možná ho tam potkáme, ale kdo ví.

//Kaskády

Sledovala jsem Arca, jak se mu líbí válet se takhle u ohně. Ne, že by to nebylo příjemné, ale po chvilce to začne být poměrně nudné až skoro otravné. Naštěstí mne můj přítel v černém kožichu nesklamal a souhlasil s menším výletem po okolí. No z toho, co říkal, to nevypadalo na menší výlet, ale spíš na menší putování. Ale co, aspoň se pořídně protáhneme a nebudeme pořád jenom smrdět v lese. Pomalu jsem se začala zvedat. Otřepala jsem se, abych z kožichu smetla sníh, který mi na něm ulpěl. Arc už se pustil pomalu směrem z lesa, ale předtím ještě poznamenal, že se o les můž postarat Ashe. To asi těžko. Ušklíbla jsem se, ale poznámky jsem si nechala pro sebe, nechtěla jsem být nějak drzá nebo otravná, navíc Ashe byla poslední kdo jevil nějaký zájem o smečku.
Pohodila jsem ocasem a pomalu jsem si to cupitala za Arcem. Prohledávala jsem les, ale nevypadalo to, že by něco nutně potřebovalo náš dohled nebo něco podobného. Nějaký ten čas se to snad zvládne. Ohlédla jsem se naposledy a pak se rozěbhla za černým kožichem, který běžel předemnou.

//Midiam

Sledovala jsem Arca, který vypadal, že mu opravu není úplně příjemný všechen ten mráz a sníh, který byl najendou kolem. Ani to nebylo tak dlouho co se listy stormů zbarvily do hněda a najednou tu byla zima. Utíká to tu strašně rychle, kde se asi na zimu schovávají ostatní a naše vlčata. Tyhle myšlenky mne trochu trýznily, ale na druhou stranu bylo to každého rozhodnutí, jeslti zůstat se smečkou v bezpečí a teple nebo se vydat na vlastní pěst kdo ví kam. Pohodila jsem ocasem a pokývala hlavou na Arcův návrh, abych zapálila oheň. Zaměřila jsem se na hromadu větví, která byla před námi a kterou jsme sem pracně nanosili a pak jsem jenom mrkla a na větvých se roztančil mocný plamen. Už to nebylo jako dřív kdy mi i sebemenší plamínek dělal problémy tentorkát, to šlo už přirozeně a bez velkých ztrát energie. Rozhlédla jsem se kolem. Nevypadalo to, že by nás někdo nutně potřeboval. Od ohně sálalo příjemné teplo, ale věděla jsem, že když se budu dlouho nahřívat usnu. A to se také stalo. Spadla jsem do tvrdého spánku.
Když jsem se probrala přibylo trochu sněhu, ale nijak moc. Otořila jsem se na Arca, který tu stále byl. Oheň už dohoříval, ale já jsme mu trochu pomohla se vzchopit. Pak jsem se obrátila na Arca. "Necheš někam vyrazit?" zeptala jsem se, protože jsem teď byla odpočatá po tom tvrdém spánku a začínala jsem mít trochu hlad. Navíc to nevypadalo, že by nás někdo postrádal, když tu nebudeme a v lese zůstávala Ashe.

Já jsem spíš pro Prahu :) Ale chápu, že slovákům se nebude chtít táhnout tak daleko :D

Sledoval jsem Ashe, která se velmi ochotně vrátila ke svým povinnostem, což nebylo zrovna obvyklé, ale třeba v ní tenhle traumatický zážitek vzbudil nějaký cit pro povinnost. "To by bylo asi nejlepší. Možná zkus hranice i trochu opravit, myslím že pachová stopa mohla někde vyčpět... a zkontroluj, jestli se nám tu někdo neschoval před tou bouřkou," řekla jsem trochu mocensky a obrátila se na Arca. "A díky," dodala jsem. Díky patřilo Ashe, ale já už byla otočená na Arca, který se ptal, jeslti bychom neměli vránu pohřbít. "Já nevím... dělej si co chceš, byla to tvoje babička ne?" prohodila jsem s úšklebkem a dala se do uklízení. Popadla jsem jednu z větví a odtáhla ji kousek dál od stromů, které ještě stály. Pak jsem zakousla další a přitáhla ji na tu první. Nejjednodušší bude je prostě zápalit, aspoň se trochu zahřejeme a budeme moct v klidu promyslet, co dál.

Podařilo se mi té potvory zbavit, což byl docela úspěchem, vzhledem k tomu, jak dlouho jsme se s ní potýkali. Mrskla jsem ocasem a otočila se na ty dva, kteří tu zůstali. "Tak to by bylo, doufejme že na dlouho je tohle poslední nechtěný návštevník," zabručela jsem a pak pohodila ocasem. "Nějaké nápady na to co bychom mohli dělat?" otázala jsem se ostatních, jelikož byli asi jedinými členy smečky. Řekla bych že tu skoro nikdo nezůstal... Ale proč? Netušila sjem čím to bylo, že tu nebyl žádný nováček a ostatní se něak vypařili. Kdo mohl vědět, jeslti je náhodou nepolapil do svách spárů les a oni někde nezahynuli. "No," mlaskla jsem, "řekla bych, že jsem poslední, kteří tu zůstali." Rozhlédla jsem se po okolí, jako bych ještě překontrolovávala okolí, jestli náhodou někde někoho nezahlédnu, ale nezahlédla jsem.

Sledovala jsem jak se vrána snáší k zemi. To byla moje příležitost. Rozhodla jsem se využít každičkou příležitost, abych se vrány zbavila. Mrskla jsem ocasem a počkala, až se snese co nejníže to půjde. Pomalu jsem se přikrčila, nenápadně, aby si toho nevšimla a pak jsem se odrazila. Doufala jsem, že moje čelisti se kolem ní sevřou rychleji, než stihne vyřknout nějaké další zaříkávadlo. Mělo mě to napadnout dřív. Proletělo mi hlavou. Přeci jenom i vrána byla jen obyčejný tvor, který měl smrtelný život. Nebo jsem v to doufala, protože tu také byla možnost, že ta vrána má nějaké magické čáry máry i na sobě a ty by mi mohly zabránit jí ublížit. Snažila jsem se nemyslet na selhání, chtěla jsem aby to vyšla a při skoku jsem se na to soustředila. Otevřela jsem čelisti a doufala, že se mi podaří trefit se na její krk a zakroutit s ním. Prosím ať mi to projde! Prosím!

Ashe byla docela dost bojovná, což by se od ochránkyně dalo očekávat, když se jí dostane na území někdo nečekaný. No i tak mne to docela zaskočilo, jelikož jsem čekala jen nějaké vytáčky nebo podobně. Moje magie na vránu působila. Sice ne na dlouho, ale i tak to stačilo, aby nám vrána zvládla dát odpovědi na moje otázky. Což ve zkratce znamenalo, že se rozhodla, že nám neřekne skoro nic. Pohodila jsem rozlíceně ocasem, jelikož už jsem si chtěla hodně moc odpočinout. Ta vrána vypadá tak lahodně. Možné by ji stačilo něčím praštit jako piňátu nebo by ji stačilo sestřelit ohnivou koulí. Přemýšlela jsem a doufala, že ona nečtemyšlenky. Na druhou stranu nemůžu přece zaútočit takhle očividně, ještě by jsem ji mohla více naštvat. Zavrtěla jsem hlavou a snažila se vymyslet nějaký lepší plán, který by nám mohl pomoci.
Arcanus se z kouzla té vrány dostal, ale ona byla pořád jako zblbnutá. Možná by nám to mohlo pomoct. "Vráno, naše milá pravráno, nechtěla by ses snést sem na zem. Posadit se a popovídat si s námi v klidu? To poletování tě musí unavovat a posedávání na skalách... vždyť ti pak ani nevidíme do očí," řekla jsem co nejklidnějším hlasem. Tak moc jsem jí cukrovala, až mne to samotnou zaskočilo.

Snažila jsem se se zaťatými zuby přetrpět to, co se dělo. Nějak jsem nevěděla, jak se bránit klovancům, které narážely do mé lepky, jelikož vrána přeci klovala do Arca ne Arca. Ať už toho nechá! Chtělo se mi řvát, ale nemohla jsem si to dovolit, protože kdybych oevřela tlamu, mohla bych začít křičet bolestí a takovou radost jsem té potvoře nechtěla udělat. Mrskla jsem silně ocasem a snažila se všechno přetrpět. Zavřela jsem oči bolestí.
Po chvilce jsem je otevřela, když vrána začala něco vyřvávat o Arcově babičce. Byla jsem zpátky ve svém vlastním těle a už mě nic ani nebolelo, což bylo fajn. Otočila jsem se na Ashe, která vypadala, že je taky v pořádku. Vrána nějak ovládla Arca, nebo něco podobného. Nebyla jsem schopná říct, co mu provedla, ale vypadal, jako by sežral nějaké houbičky. Podívala jsem se na vránu a použila svou magii. "Co tu chceš? Jak se tě zbavíme? Začínáš mě hodně štvát!" vykřikla jsem na ni a moje magie ji donutila říct pravdu. Doufala jsem, že to na ni zavere, jelikož jsem to nikdy před tím nepoužila na jiné zvíře než vlka.

Sleodvala jsem Vránu, které se nad našimi hlavami vznášela a vysmívala se nám, jak jen jí to šlo. Dělá si ze mě srandu! Zvedla jsem obočí a podívala jsem se na ní pohledem "děláš si ze mě něco horšího než srandu". Byla jsem fakt vytočená a hodlala jsem jí to pěkně předvést. "Můžeš prosím vypadnout!" zavrčela jsem na ní výhružně, protože už mne opravdu otravovala a já se nehodlala před ní plazit po zemi a pochlebovat jí, i kdyby to mělo znaenat, že si odletí krákorat jinam.
Najednou mě napadl docela dost dobrý nápad. Kdo by to byl řek, že mě napadne nápad, zrovna v téhle situaci, ale bylo tomu tak. Než jsem stihla cokoliv udělat, ta vrána zase něco zakrákala a já se ocitla úplně jinde. Koukala jsem na les a na Ashe a na.... sebe! Naklonila jsem hlavu na stranu a pak se podívala na své packy. Byly tmavě černé. "Cos to udělala?!" zařvala jsem na vránu, protože mi došlo, že jsem v těle Arca, který byl kdo ví kde. Ashe začala něco vykřikovat. Nevěděla jsem, co dělat. Původní plán byl použít mou magii a zeptat se jí co chce a za co odletí, ale teď jsem nevěděla co dělat.

Sleovala jsem všechny kolem sebe. Savior se moc dlouho nezdržel vypadalo to, že někam pospíchá. Cítila jsem pachy, které se přihnaly od Středozemní pláně do našeho lesa a bylo jich hodně. Možná mezi těmi pachy někoho poznal, na to jsem se ho však zeptat nestihla protože už mizel mezi stromy. Jen jsem za ním štěkla na rozloučenou a doufala, že se někdy otočí v našem lese za vhodnějších podmínek. Tak rychle jako nás opustil Savior nás začal opouštět i Arcanus, nadšená jsem z toho nebyla v tuhle chvíli bylo potřebahlavně vyřešit problém s naším mluvením.
Než jsem stihla cokoli říct přistála mi na hlavě podivná černá věc, která podivně skřehotala a pak začala mluvit normálně. Dejte to ze mě pryč! chtělo se mi zakřičet, ale naštěstí jsem se udržela, jako by kouzlem jsem se nemohla ani pohnout. Ta věc na mé hlavě byla docela namyšlená, to se jí muselo nechat, a rozhodně nevypadala, že by se chtěla v brzké době spakovat a odletět otravovat někoho jiného. Když se zvedla do vzduchu a chtěla odletět už jsem to nevydržela. "Hele ty jedna! Tohle je náš les, tak se pěkně seber a odleť někam jinam, jasné?" zavrčela jsem na ni a zacvakala zuby ve vzduchu, aby si nepřipadala tak nedotknutelná.

Sledovala jsem Saviora, který mi odpověděl na můj dotaz a v duchu poděkovala Ashe, která Saviora spravila o tom, co se nám stalo a proč mluvíme tak divně. .íčvulm i emám ďet ěnrobýV Ušklíbla jsem se a snažila se udržet, abych se nerozesmála, jelikož Ashe mluvila opravdu vtipně. Arcanus podotýkal něco o lese, ve kterém se Savior usadil. Trochu mne mrzelo, že se nerozhodl žít s námi, ale asi by to nedělalo dobrotu, přeci jenom stačila nám tu Meadow, které se nedalo moc poroučet, protože byla moc dobrá přítelkyně. Švihla jsem ocasem a znuděně se rozhlížela po okolí, které vypadalo opravdu příšerně. Bude to chtít hodně práce, kterou nejspíš budou muset zastat ti co ovládají magii země. Já sama jsem věděla, že pomůžu, ale s nějakou tou větší kládou nepohnu. "?ířad mat it es kaj A"Zeptala jsem se ještě Saviora, abch ho donutila se trochu rozmluvit.

Usmála jsem se na Saviora, který byl trochu zmatený z toho jak Arc mluvil. Ashe byla kousek od nás,ale všechnopečlivě sledovala jako dobrá ochránkyně, to jsem musela chtě nechtě uznat. ".těmuzor píljen ej ehsA .uktápzop ýrp emívulm ela emímuzor yM" řekla jsem mu, jelikož bylo důležité, aby věděl jak se věci mají než vůbec začne něco řešit. Bylo by fajn kdyby nám pomohl, ale to jsem nemohla očekávat, když nikdo z nás netušil o co jde. Mrskla jsem ocasem a posadila se na zem, abych si odpočinula a mohla jsem si tak Saviora v klidu prohlížet. Byl starší než když jsem ho viděla naposledy a taky docela dost zmohutněl. "?šáluot es edK" zeptala jsem se a nasála do čenichu jeho pach, který byl cítit nějak podivně. Nejspíš nějakou jinou smečkou, kterou navštívil, ale bylo mi divné, že by na něm pach takhle moc ulpěl, kdyby jen probíhal přes území. No rozhodla jsem se počkat, co mi odpoví, než začnu dělat nějaké závěry.

//krátké nemám moc čas a nevím ani co psát :D

//Siccumské jeskyně

Vyběhla jsem za Arcem, který se rozhodl, že nás lesem provede. Již na začátku jeskyně jsem si všimla, že je všude spousta vody. Trocha z ní se dostala i přední chodbou do jeskyně, ale naštěstí jí nebylo tolik, aby jeskyni zaplavila. Přešla jsem do pomalého klusu, abych si mohla dávat pozor na to kam šlapu, jelikož to v lese vypadalo docela dost nebezpečně. Všude byla voda. Kaluže vody vytvořily malá jezírka, která se místy spojovala. Polámané stromy, které nejspíše prohrály svůj boj s větrem, se teď nebezpečně povalovaly všude možně. Věděla jsem, že to bude chtít uklidit, co nejdříve, ale nejprve by to chtělo vyřešit menší problém s komunikací, kterým jsme všichni trpěli a zároveň sehnat i ostatní členy smečky.
Arcanus najednou změnil směr. Zavětřila jsem a ucítila starého přítele, který se na nás přišel podívat. POmalu jsem se tedy rozeběhla za Arcem, který nás vedl dál. Když jsem uviděla Saviorův hnědý kožich na tváři se mi objevil úsměv. Zašvihala jsem ocasem, ale nevěděla jsem, co říct, aby mi rozuměl. Ashe z nás tří mluvila nejlépe, nebo se to dalo aspoň nejvíc pochopit a tak jsem doufala, že se chopí slova a vysvětlí Saviorovi naší situaci.