Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Na řadě he Castor a teď už asi může jít každý kam potřebuje :)

Tak nějak jsem nevěnovala pozornost tomu, kdo co říká nebo dělá. Byla jsem z nich ze všech unavená a můj nepřítomný výraz prozrazoval, že bych se nejraději někam svalila a přestala řešit tohle přijetí do smečky. Většinu věcí jsem jim ukázala, takže moje povinnost ohledně nějakého toho ůvodu už skončila. Teď by mohli jít všichni po svém pracovat a já bych se mohla v klidu někde natáhnout. Byla to poměrně hříšná myšlenka, vzhledem k tomu, že jsem spala před chvilkou. No možná trochu delší chvilkou uvážím-li, že mi dost času sebralo tohle všechno dohadování a provázení nových členů po území.
Švihla jsem ocasem až to hvízdlo. Obrátila jsem se na zrzka, který měl poslední dotaz, který jsem hodlala zodpovědět před tím, než se vypařím někam do ztracena. "Většinou je jednou za čas smečkový lov. Pokud není lov pravidlem je ukázat se jednou za čas na území smečky, pomoct s čím se dá," řekla jsem polohlasně. "Pak taky poslouchat všechny v hierarchii nad tebou. Jednou za čas se obchází hranice, ale to dělám já nebo Ashe, takže s tím si nedělejte starosti. A když se tu objeví nevítaný host musí zůstat u hranic, to pak stačí zavýt a přivolat si někoho kompetentnějšího, aby si to s ním vyřídil," dodala jsem a už mne nenapadalo, co víc jim říct. Přesto jsem však ještě chvilku čekala, jestli někoho nedopadne další všetečná otázka.

//Příště do mě musíte kopnout, když mám odepisovat, nějak teď nestíhám sledovat :D

Poslouchal jsem ty dva, když mluvili o náhodách a tom, co je sem vlastně přivedlo. Naklonila jsem zamyšleně hlavu a přemýšlela jsem, abych pomohla odkrýt nějaká ta tajemství o ostaních smečkách, která jsem věděla. Možná bych jim mohla říct nějaké ty informace, i když asi nebudou moc aktuální, ale co už."Borůvkocá smečka, je kousek od Velkého Vlčího jezera. Myslím, že jí vedla nějaký čas Hotaru, ale potom to převzala Tailla, pokud se nepletu. V Narvinijské smečce žije... žil můj přítel Kessel se svou partnerkou, ale po té co zmizel si nejsem jistá, jestli smečka vydržela. Hodně vlků poslední dobou mizí neznámo kam," odmlčela jsem se. Bylo mi líto mluvit o příteli v minulém čase. "Tak dál tu je kousek od nás smečka v Močálech. Docela mají milou alfu, ale i tak to jsou blízni. Kdo by chtěl bydlet v močálech," nadhodila jsem a trochu se zasmála. "No a nakonec by měla být nějaká ta smečka na jihu, ale jak se jmenuje a kdo je alfou nevím. Dřív tam bývala Zlatavá smečka, ale to bylo již dávno. Mohla zmizet stejně jako Smrková smečka a její členové," dopověděla jsem jim, na co všechno jsem si o ostatních smečkách vzpomněla.
Najednou jsem ucítila nával magie lesa, která mne informovala, že se k nám blíží Arcanus a ten druhý vlk, co mluvil tak směšně. Když k nám dorazili na Lucy bylo vidět, že je ráda, že Arca vidí. "Tohle je Lucy, jak jistě víš a její přítel Bellray, rozhodli se přidat do naší smečky," seznámila jsem Arcanuse se situací a doufala, že se nebude víc vyptávat. Neměla jsem moc náladu se vybavovat, protože mne můj monolog o lese a o smečkách poměrně slovně vyčerpal. Podívala jsem se na vlka, který se představil jako Castor a kývla jsem.

Pomalým korkem jsem se vydala směrem k úkrytu. Lucy a její poznámku o tom, kam jdeme jsem si nechala projít jedním uchem do vnitř a druhým ven. Už tak jsem byla dost nabručená a nepotřebovala jsem, aby mi její očividná nepozornost, ještě přidávala. "Tohle je Asgaarský les a smečka se jmenuje po něm. Je to taková tradice, v Borůvkovém je Borůvková smečka v Narvinijském lese Narvinijská a tady v Asgaaru je Asgaarská," odpověděla jsem na dotaz vlkovi, který se ptal. Měla bych si nějak zapamatovat jejich jména. No počkala bych spíš tak týden možná dva, jestli se někam náhodou nevypaří a pak se o to budu starat. Pohodila jsem ocasem a kráčela sebejistě naším lesem."A co vás sem vůbec dovedlo, kromě hledání Amelis?" zeptala jsem se zvědavě spíš vlka než vlčice.
Najít úkryt pro mne byla hračka, protože jsem znala cestu. Stoupla jsem si vedle starých stromů, které pomocí svých kořenů a různého kapradí, které na nich rostlo, zakryly vchod do jeskyně. Packou jsem odtáhla pár kapradin a ukázala, že se za nimi nachízí vchod. Dovnitř jsem jít nechtěla, to ať si pak prozkoumají sami. "Tohle jsou siccumské jeskyně. Je tam poměrně kluzko, takže doporučuji dávat pozor na tlapky. Když projdete chodbou dostanete se do hlavní jeskyně, která slouží všem členům smečky. Je tam ještě menší výklenek, ale ten je jen pro vysoce postavené členy smečky," vysvětlila jsem jim, kam jsem je dovedla a co od jeskyně mohou čekat. "Nějaké dotazy?" Zeptala jsem se a přejela je pohledem. Tohle byl v podsatě konec prohlídky, les si mohli proběhat sami a do údolí taky mohli bez doprovodu.

"Vítejte ve smečce," řekla jsem s úsměvem. Než stihl kdokoliv cokoliv odvětit, jsem udělala něco neočekávaného. Skočila jsem na vlčici než stihla byť jenom kvíknout. Přirazila jsem ji k zemi a zavrčela jí do ucha. "Teď jsem tvoje Alfa, ještě jednou si na mě otevřeš tlamu a přijdeš o zuby," procedila jsem skrz ty své a pak z ní elegantně seskočila. Byla jsem silnější a rychlejší, takže nebyl problém se s ní lehce vypořádat. Možná to ode mne bylo neurvalé, ale já prostě nesnášela mala škvrňata, která si neumí dávat pozor na vlastní jazyk, když jsou vlastně křehká a zranitelná.
Oklepala jsem ze sebe sníh a podívala se na oba dva odměřeně. "Lovec by se nám jistě hodil, náž poslední bohužel někam zmizel. Členům smečky dáváme nějaký specifický úkol až v momentě kdy dosáhnou o trochu většího postavení. Vy začínáte jako Kappy, což znamená, že každý z ostatních vlků, je v hierarchii nad vámi. Snad jedině vlčata, ale ta mají speciální postavení, to snad chápete," začala jsem je pomalu uvádět do našeho života. "Pokud narazíte na velmi společenskou vlčici s šedým kožichem je to Ashe, naše ochranářka, takže na vás možná bude mít pár otázek, až vás uvidí poprvé. Neděste se je to její práce. Další deltou, kterou tu máme,... Ashe je delta, to jsem zapomněla zmínit... pak je tu Laura, to je naše pečovatelka. A poslední je Gamma Meadow, která ale v lese momentálně moc nepobívá, takže kdo ví kde je," seznámila jsem je se členy naší smečky. "Pokud budete hledat trochu vody, tak zkuste jednu z řek, které jsou nedaleko. V údolí, které se nachází v lese tímhle směrem," kývla jsem směrem kde se nacházelo Ellisino údolí." Tak tam najdete tůňku, ale tu moc pít nedoporučuji. V údolí je také skála, kde se scházíme a kde probíhají všechny důležité porady. No a nakonec úkryt, k tomu vám cestu neporadím, protože je docela ukrytý, takže byste ho stejně minuli," prohdila jsem. "Můžeme tedy jít?" otázala jsem se a čekala na jejich pokyn, že mám vyrazit. Přeci jen jsem je nehodlala vést k našemu úkrytu, když jsem nevěděla, jeslti opravdu stojí o to být členy naší smečky.

Lucy byla malá nafoukaná mrška. No moc toho po matce nepodědila. Mrskla jsem ocasem a naklonila hlavu na stranu. Trpělivě jsem čekala až její výstup skončí. Bylo na ni vidět, že ji moje slova rozhodila, i když se snažila ovládat. Když zmínila, že tu necítí moc pachů, brala jsem to jako osobní urážku. Jako by říkala, že moje smečka nestojí za to. Zavrčela jsem na ni a naježila se. "Ráda bych ti připoměla, že nejsi v pozici, aby si mohla okřikovat mě," zvedla jsem se a hlavu měla skloněnou mezi rameny. Zuby vyceněné, kožich naježený a pomalu jsem si to šla k vlčici. "Uvědom si s kým mluvíš a že to že máš ještě všechny končetiny, je jenom moje dobrá vůle!" Přejela jsem jí pohledem a zacvakala zuby. Štvalo mě když vlci, které bych rozpárala, než by se stihli pohnout, si vyskakovali. Doufala jsem, že teď už pochopila a zatáhne svoje malé drápky, než jí je ukousnu.
Obrátila jsem veškerou svou pozornost na vlka, který mne momentálně zajímal víc. Aspoň věděl kde je jeho místo. Na to že nezná moc smečkových zákonů, se chová poměrně slušně. "Naše smečka je velmi malá, takže to, že by ses s někým nepohodl nebude problém. Většina vlků tu stejně momentálně není," řekla jsem rozhodně a tím jsem odpověděla i na Lucynu otázku, která mne tak rozhněvala."Teď se v lese nachází můj partner Arcanus a někde poblíž hranic by měla pobáhat naše ochránkyně Ashe. Ostatní jsou na pochůzkách" řekla jsem obezřetně, abych nevyzradila moc o tom, kolik členů smečka vlastně má. Stála jsem kousek od nich, rozhodnuta že už si nebudu sedat, protože teď to konečně vyřešíme. "Všechna pravidla naší smečky ti vysvětlím, není jich zrovna moc. I když nějaké zásady tady ctíme," prohodila jsem. "Pakliže se budete chtít přidat, budete muset odvádět nějakou práci. Nikdo nemá rád lenochy a darmožrouty. Navíc je zima a jídla není nazbyt. Navíc nemáme v lásce vlky, kteří často mění smečky bez rozoučení. A i když bych to dělala nerada, nechci obětovat část přídělu někoho ze své vlastní rodiny, jen proto, aby se nějaký tulák mohl přes zimu dobře najíst, v takovém případě bych s tím udělala rychlý proces," řekla jsem stručně. "Takže co mi můžete nabídnout, víměnou za přijetí do mé rodiny? A prosím nějaké originální odpovědi," dodala jsem, protože mne zajímalo s čím se vytasí. Každý přece musel mít něco, čím by se chtěl pochlubit a vytáhnout. Možná by mi mohli i něco předvést. Čekala jsem.

Sledovala jsem oba vlky. Ani jeden nevypadal, že by hodlal odejít. Lucy navíc zajímalo, kam se poděla její sestra. Navíc se rozhodla bojovně vystoupit proti mně. Tahle bojovnost a nedostatek respektu se mi nezamlouvaly. "Kdo ví kam šla tvoje sestra," prohodila jsem a pomalu jsem se zvedla na všechny čtyři. "Možná se šla jenom porjít a zatoulala se, nebo možná opustila smečku a rozhodla se jít prozkoumávat jiná území," začala jsem se proplétat mezi stromy a obcházet oba vlky v kruhu. "A nebo možná teď leží a spí pod přikrývkou čerstvého sněhu a udusané hlíny. Maso už na ní sežrali červy a na nádherných očích si pochutnaly vrány. Zbyly už jen kosti, které si možná někdo odnesl, jako trofej," dodala jsem hlasem ostrým jako břita, který měl řezat a sekat hluboko. "A nebo možná odešla za hranice, jako tvá matka," dodala jsem nakonec s hlasitým mlasknutím a upřela svůj pohled na vlka.
Před mým monologem prohlásil, jestli bychom nepřijali Lucy do smečky. Oslovoval ji poměrně familiérně. Že by nějaký postranní úmysl. Zastavila jsem se."Ji bychom do smečky vzali, možná jen z náklonosti a přátelské lásce, kterou chovám k jejímu otci a kterou uschovávám i pro návrat její matky, záleží však i na tom, co by nám ona nabídla na oplátku," řekla jsem vznešeně. Mrskla jsem ocasem a pomalu prošla mezi vlky. Můj ocas přejel laškovně po čumáku vlka. "Na druhou stranu ty by ses nám hodil. Silných vlků je vždy potřeba," nadhodila jsem a sedla si zpět na své místo, abych měla dobrý rozhled. "Hmm takové nabídky nedávám zrovna dvakrát," dodala jsem ještě a sledovala je se znuděným výrazem. Ve finále mi bylo jedno, jakou cestu si zvolí. Jestli tuláctví nebo život s naší smečkou. Bylo by milé mít nějaké nové členy, ale rozhodně jsem si je chtěla trochu proklepnout, než je přijmu do rodiny.Letošní zima ještě nebyla krutá, ale to možná přijde. A pak bude jedno jestli budeme mít o jeden hladový krk více či méně, nebo jestli oni dva umrznou někde na pláních, jako tuláci.

Sledovala jsem oba dva. Působili trochu nervózně, což se dalo čekat, ale z Lucy to rychlostí blesku opadlo a začala být zase tou osinou v zadku, jakou vždycky byla. Typické. Obrátila jsem se tedy na ni a ona mi překotně pověděla, proč tu vlastně jsou. "Amelis tu není," odsekla jsem jí s mírným úšklebkem. O tohle mi tak nahrává do karet. Naklonila jsem hlavu na stranu a halsitě mlaskla. "Asi bys chtěla vědět kde je co?" zeptala jsem se jí a v očích se mi zlověstně zablesklo.
Najednou se chopil slova ten vlk. Od někud jsem si ho vybavovala, ale zase nebyl dostatečně potřebný pro můj život, abych se ho snažila nějak uložit v paměti. Pohodila jsem ocasem a poslouchala ho. Vypadalo to, že on si mne pamatuje a mluvil o Etneym. Kde se asi můj nezdárný syn toulá."To v skutku jsem," prohodila jsem jeho směrem a chvilku po něm přejížděla pohledem. Ráda bych se zeptala, zda mého syna někde neviděl. V posledních pár měsících jsme o něm neměli žádné zprávy, ale rozhodně se mi nechtělo porušovat své vystupování neústupné Alfy. "Takže teď odejdete, nebo máte nějaké jiné přání?" dodala jsem po chvilce a hlasitě jsem mlaskla. Byla bych jim touhle dobou už zakroutila krky, ale přeci jenom to byla dcera mého přítele a když se mi je nepodařilo utopit jako vlčata, už se do ní investovalo moc času a energie, abych ji jen tak zakousla.

Poslouchala jsem tak nějak na půl ucha, což u mě bylo nezvyklé, většinou jsem chtěla vědět o všem a o všech. No když se rozhovoru chopil Arcanus nechala jsem všechno na něm. Vlk se sice ptal tak všeobecně, že bych taky mohla odpovědět, ale něco mi na něm nehrálo. Nelíbil se mi. Prostě ne. Nakrčila jsem čenich a pohroužila se do svých myšlenek. Uvažovala jsem kd je zbytek smečky. Při těchto myšlenkách jsem byla vždy víc rozesmutnělá než kdy dřív. Všichni nás opustili a začali žít nový lepší život. A já tu zůstala, sama opuštěná, bez přátel, bez dětí. Bylo to jako umřít za živa. Nějak už jsem neviděla smysl v tomhle všem. Podívala jsem se na Arca, ale nějak jsem neměla sílu na to, se ho ptát na cokoli. Byl zabraný do rozhovoru s podivným vlkem.
Najednou se mi v hlavě ocitl Arcův hlas a ten vlk se začal rozhlížet. Pochopila jsem že se něco děje a vytrhla se ze svého zasněného stavu. Cítila jsem Lucy a ještě jiného vlka. Kývla jsem na Arca a pomalu se zvedla. Vydala jsem se jejich směrem, ale rozhodně jsem z toho nebyla nadšená. Nejradši bych na ně skočila. Přiškrtila jim krky a užila si trochu té zábavy, ale to nešlo. Rozhodla jsem si užít aspoň trochu. Použila jsem svou magii neviditelnosti a pomalu se k vlkům přibližovala. Snažila jsem se jít proti větru, abych nebyla cítit. I když můj pach byl po celém lese, takže by jen těžko určili, že se k nim přímo blížím. Pozorovala jsem je, jen kousek od nich. Byla to Lucy. Potomek Saviora a Siany. Ne že by mě nějak zajímala ani jeden z těch sourozenců nestál za nic. Ness i Amelis odsud zmizeli hned jak mohli. Druhého vlka jsem nepoznávala. Viděla jsem Lucy jak zvedá hlavu a vyje, aby upozornila na svou přítomnost aspoň byla vychovaná. Pomalu jsem se dostala před ně a prohodila jsem. "Co tu chcete?" pak jsem nechala svou magii zmizet a já byla zase viditelná. Mělo to v nich zanechat dojem jakého is vyššího postavení, které jsem v tomhle lese měla. Možná je to mělo i trochu viděsit. Ráda jsem děsila a doufala jsem, že tyhle dva budu moct viděsit aspoň ještě trochu.

Sledovala jsem celou situaci. Arc nejspíš stihl vlkovi vysvětlit kde se nachází dříve, než jsem přišla. No nejspíš jsem něco někde přeslechla nebo přehlédla, protože vlk mluvil velmi zvláštně. Arca to trochu rozhodilo, protože ke mně přiklusal se slovy, že vlk je nejspíš blázen. To se mi nelíbilo. Měl zůstat na svém místě a mě si nevšímat, tohle mohlo působit slabožsky, tím že běžel za svou partnerkou hned, jak se mu něco nezdálo. No rozhodla jsem se tuhle věc nekomentovat a spíš se zaměřit na vlka. "Není to šílenec, to by se choval jinak," prohodila jsem trochu podrážděně a doufala, že se Arc znovu ujme svého místa Alfy a situaci začne nějak řešit.
Moc jsem se nechtěla vyjadřovat. Pfee... Ofrňovala jsem se v duchu. Ne ž bych něco měla proti vlkům, co si radši hrají s kuličkama než s mušličkama, ale rozhodně jsem nesnášela, když to dávali tak okatě najevo. Mrskla jsem ocasem a plesknutí o zem trochu rezonovalo, ale ne moc, protože bylo utlumeno sněhem, který byl kolem mě. Čekala jsem, co z vlaka vypadne, ale na jeho větu jsem nereagovala. Co tu vůbec chce? Tiše jsem zavrčela, abych ukázala, že jsem netrpělivá.

Sledovala jsem Arca, který se zakousl do masa a vypadal spokojeně. Před tím však stihl vyřknout ještě jednu otázku. Rozhodně jsem zavrtěla hlavou, protože jsem opravdu neměla hlad. Byla jsem spokojená, tak jak jsem byla. "Nemám hlad, ale děkuju," prohodila jsem k němu a posadila se s pohledem upřeným na Arca, který se předemnou nacpával. Mohl by trochu přibrat, začíná být vyhublí. To se mi nelíbí. Pohodila jsem ocasem a užívala si pohodu lesa. Poté jsem si lehla an zem a usnula.
Když jsem se probudila část zajíce ležela předemnou. S vděkem jsem ji snědla, jelikož mi během spánku vyhládlo. Mlsně jsem se olízla, když jsem s ušákem skončila. Arc do mě šťouchl se slovy, že je někdo v lese. Nasála jsem do čenichu pachy okolí a ucítila to. Navíc někdo v dálce zavyl. Pomalu jsem se zvedla a začala klusat za Arcem. Nechala jsem mu náskok, takže když jsem dorazila na místo, kolem vlka byla louže vody. Nehodlala jsem zjišťovat, co se tu dělo a tak jsem si jenom sedla do sněhu, kousek od Arca a vlka, a elegantně si začala olizovat tlapku. I když jsem to dělala ležérně a elegantně, nespouštěla jsem z vlka oči a uši jsem měla jako satelity, které zaznamenávaly každý pohyb.

//řeka Mahtae

Následovala jsem Arca do lesa, který byl od řeky opravdu kousíček. V podstatě by se dalo říct, že řeka olizovala jednu ze stran lesa. Mrskla jsem ocasem, orotože jsem byla ráda, že jsem konečně doma. Zvedla jsem hlavu do vzduchu a obklopil mě pach lesa, ale zároveň i něco zarážejícího. Arc se mne zrovna ptal, jestli tenhle pach poznávám. Kde je Ashe?! Moje mysl pracovala na plné obráky, protože jsem ji nikde poblíž necítila. "Neznám," odvětila jsem Arcovi a upřela pohled do lesa. Snažila jsem se zachytit Ashe.Do tlapek se mi vlila energie lesa. Nikde jsem ji nemohla najít. Nebyla tu, ale jednoznačně jsem dokázala určit, že opustila les s tím neznámým zapáchatelem. Doufala jsem, že se brzy vrátí, protože les byl opuštěný. Naštvalo mě to, ale neměla jsem na kom si svou zlobu vybít.
Arc se rozhodl jít na lov zajíce. Následovala jsem ho. Arc rozdělil role a já se pomalu přesunula na svoje stanoviště. Čekala jsem až Arc nažene zajíce ke mně a pak jsem ho elegantně chytila do svých čelistí a usmrtila. Bylo to rychlé. Přinesla jsem kořist Arcovi a položila ji na zem. Nějak jsem neměla hlad. Lehla jsem si na zem a zavřela oči. Byla jsem tak unavená, že jsem v momentě usnula.

//rokle

Byla jsem ráda že konečně zpomalil a nerozeběhl se zase plnou rychlostí dál. Přeci jenom už jsme to měli do lesa co by kamenem dohodil. "Rozhodně, nebo můžeme vyhnat Ashe, jestli nechce jít ulovit nějakého toho kamzíka," podotkla jsem a zakřenila se. Představa jak vlčici nařídám, aby šla sama na lov vysoké mě pobavila. Vydala jsem se za Arcem a podařilo se nám v klidu přebrodit řeku. Byla mi zima, ale najednou mi teplý vzduch začal sušit kožich. Mrkla jsem na Arca, protože mi bylo jasné, že to má na starosti on a jedna z jeho magií. Nikdy mne nepřestane udivovat, kde se v něm všechno to nadání pro nová kouzla bere. Rozešla jsem se směrem k domovu.

//Hvozd

//Následuju černý kožich

Běžela jsem pomalu, protože už mi začaly docházet síly. Ne že bych byla úplně vyčerpaná a na dně, jen jsem byla unavená. Pobíhání po kraji bez spánku rozhodně nebyl nejlepší nápad. Doběhla jsem Arca, který zpomalil. No nebylo to kvůli mě, ale spíš kvůli terénu, který se začal zhoršovat a my museli dávat pozor kam šlapeme a co děláme, abychom se nezranily. Jeho slova mi rezonovala v uších. "Máš pravdu, bude to doma i jednodušší, když víme kam jít a kde bude kořist. Navíc možná máme nějaké maso v úkrytu, přeci jen je zima, takže by nemuselo být ještě zkažené," prohodila jsem k němu a následovala ho.

//Tam co Arc

//Kry

Následoval jsem Arca, jako jeho stín. Nevadilo mi to, aspoň jsem nemusela dávat pozor na cestu. V tomto směru jsem mu bezmezně důvěřovala. Bylo hezké si moct na chvilku odpočinout od organizování a rozhodování, ráda jsem jenom následoval otisky tlapek a bílý konec ocasu před svýma očima. Nemluvili jsme. To byla naše nevyřčená dohoda. Nejen že by nás mluvení zpomalovalo, ale navíc by to mohlo přilákat nechtěnou pozornost. Kdo mohl tušit, co se skrývá na pláních, které byly stále pokryté sněhem.
Zahleděla jsem se do dálky, která byla po levé straně a pak do dálky na pravé straně. Bylo to hrozné. Všude se táhla jenom stejná pláň a nic jiného. Zavrtěla jsem hlavou a doufala, že se brzy dostaneme domů. Vítr mi šlehal do obličeje a já začínala být nerudná. Už jsem chtěla trochu klidu.

//Tam co Arc