Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sledovala jsem Arca, který se rozhodl, že je nejlepší nápad někam vyrazit jako rodina, což jsem si nemyslela. Ne že bych neměla ráda naši malou rodinku, ale pochybovala jsem, že se výlet vydaří, vzhledem k nevraživosti od obou vlčat ke mně a také mezi sebou navzájem. Moc naději bych tomu nedávala, ale třeba se zadari jeden nikdy neví. Nakrčila jsem čenich a rozhodla se, že Arcovi svůj závěr nesdělim. "Tak až se tu objeví, svolame Ashe, abychom jí řekli že je ve vedení a Awnay abychom ji nabídli, jestli nechce jít s námi," nadhodila jsem s úsměvem, i když jsem tomu opravdu nedůvěřovala. Byla bych ráda kdyby vše klaplo, ale tak naivní jsem nebyla. "Snad dorazí dřív než přijde další bouřka, nerada bych courala v horách během deště," dodala jsem zamýšleně.

Posloouchala jsem Arca a pomalu přicházela k sobě. Snažila jsem se probrat, co nejrychleji, ale zase jsem to nechtěla přehánět, abych pak nevypadla po několika minutách relativního bdění. Nebylo to nic lehkého, ale už jsem se to za ty roky poměrně dobře naučila. Když jsem si vzpomněla kolik nocí jsem probděla během hlídání Klímové smečky, musela bych se nad svým nynějším počínáním jen zasmát. Dřív to bylo jiné.
Arc vyprávěl o Ashe a tom novém a že mezi sebou ti dva nejspíše něco mají. Upoutalo to mou pozornost, ale ne v příliš pozitivním smyslu. Mladé páry znamenají jen problémy. Zavrtěla jsem trochu hlavou, ale nijak jsem to raději nekomentovala. Arc pak pokračoval, že by se šel rád projít na vyhlídku. "To zní jako dobrý nápad, aspoň se trochu provětráš," prohodila jsem s úsměvem. Vlbec mi nedošlo, že chce abych šla s ním.
Byla bych ráda, kdyby na chvilku vypadl z lesa. Potřeboval si dát pauzu. A já v podstatě taky, i když mě nevadilo si dávat pauzu v lese, nikdy jsem nebyla moc toulavý typ. "Mohl bys sebou vzít Awnay nebo Etneye, když se vrátí," prohodila jsem a doufala, že by třeba on mohl podpořit vztah s vlčaty, a že by se potom tak moc netoulala po okolí. I když kdo mohl vědět, kam je jejich srdce a rozum ponese. Awnay do nějakého průs... a Etney do ještě většího. Mírně jsem se pousmála nad touto velice pravdivou myšlenkou.

Sledovala jsem Arca a byla jsem ráda, že tu je. Z nějakého důvodu jsem, ale byla moc unavená na to, abych s ním zabředávala do dlouhých rozhovorů. Ráda jsem ho poslouchala, když vyprávěl o Ashe a o ostatních. Pohodila jsem ocasem, když si dal packu k té mojí, ale asi ze mě vycítil, že něco není v pořádku, protože se začal ptát jestli si nechci odpočinout. Zavrtěla jsem rozhodně hlavou. Nemůžu se pořád válet... No jako alfa můžeš... Ne jako alfa tohohle lesa, co bych to pak byla za příklad ostatním, kdybych pořd jen spala... Už na to máš věk... Můj věk nech laskavě být. Obrátila jsem se na Arca s úsměvem. "Nechci spát ani odpočívat, jen mi dej chvilku než se rozkoukám. Mezitím mi můžeš povědět něco zajímavého," nadhodila jsem a doufala, že ho nějaké téma napadne. Byl krásný den a tak jsem ho nechtěla ztrávit sněním ve své vlastní hlavě. To bych pěkně promarnila, tak nádherný den, není-liž pravda.

Bellray zmizel někam v dály a já už byla připravená jít zase spát. Byla jsem teď tak moc unavená. Možná, že teď to bylo způsobeno vším tím vysvětlováním vlkovi, co vlastně magie jsou zač, ale kdo mohl vědět. Nebo jsem byla nemocná, kdo to mohl vědět. Položila jsem si hlavu na zem a oči se mi začali klížit, ale než jsem stihla usnout přiběhnul ke mně Arc. No nemohla jsem říct, že jsem byla úplně nadšená, ale co už. Usmála jsem se unaveně a jenom kývla, že je všechno v pohodě, neměla jsem náladu se bavit na téma, jak nevděčné spratky to máme a že je asi brzo zabiju nebo něco podonmého. Pohodila jsem ocasem a naslouchala novinkám, které mi sděloval. Bylo fajn vědět, že je teď ve smečce tolik vlků, ale mělo to vůbec nějaký přínos pro smečku. "Doufám, že Ashe začne zase pracovat, protože hranice už dlouho nikdo nebcházel," řekla jsem rozhodně, protože povaleče jsem ráda neměla, navíc když šlo o poměrně důležitou roli. Bez lovce i pečovatele se můžeme obejít, ale bez ochránce je to těžší. Poznámku o Awnay jsem přešla jenom kývnutím, kdyby chtěla přijít a omluvit se, přijde. Mrskla jsem ocasem. "Chtělo by to, aby se všichni nějak zapojovali do smečkového života, protože pomalu ani nevím kdo je ve smečce a kdo ne, když vlci na několik měsíců zmizí kdo ví kam," prohodila jsem jen tak, aby řeč nestála.

Sledovala jsem vlka, který už vypadal docela zmateně, i když se snažil dávat pozor, což jsem oceňovala, protože bych se rozhodně nechtěla opakovat. No už jsem začínala být unavená, protože jsem nebyla tent typ na dlouhé hovory při měsíčku, který zrovna svítil nad našimi hlavami. Vlk měl však několik dalšícho toázek, které jsem se rozhodla zodpovědět přímo. "Znám vlky, kteří umí ovládat emoce ostatních, ale nikdy jsem nepotkala nikoho kdo by to dokázal více, než jen na úrovni vicítění určité emoce," prohodila jsem a doufala, že to jsou všechny dotazy co má. Vzpomněla jsem si, že jsem ale myslela duchovní magií něco jiného. "Já, ale myslela něco jiného. Speciální magie, které jsou založené na něčem vnitřním se možná hůř ovládají, proto nejsi schopný ovládat tu svojí," řekla jsem polopaticky.
V dálce jsem cítila Arca a pak taky Ashe, která se k němu rychle připojila. No konečně se ochránce vrátil, taky by se mohla rovnou pustit do svých povinností. Cítila jsem poblíž lesa také vlka, který tu byl nedávno a tak jsem trochu zavrčela, protože jsem nechápala, co tu zase chce. Moje pohostinnost nebyla neomezená. Bellray naštěstí žádné nové dotazy neměl a vypadal že by se šel rád někam osvěžit. "Na obou stranách lesa jsou řeky a nebo je v údolí jezírko," prohodila jsem jeho směrem a naznačila mu tak, že může jít. Nebo spíš že by měl jít, protože se mi nálada začala zhoršovat.

Sledovala jsem vlka a kývala hlavou na to, když se mi snažil vysvětlit, že už chápe, co se mu snažím vysvětlit. Aspoň že je chytrý, když ne schopný ovládat své magie, ale co nikdo není dokonalý. Pohodila jsem ocasem a podívala se na nebe. Nejspíše se stmívalo, ale přes mraky nešlo pořádně zahlédnout, co vlastně za denní dobu je. Naštěstí sem moc nepršelo. Někdy to mělo i své výhody být v podstatě ve vyschlém lese. Doufám, že v létě tu nebude zase takové horko... Aspoň máš víc vlků, někdo bude mít vodu, která by tu mohla být jako hezké jezírko ne?.... Fuj! Voda! Poklepala jsem hlavou a podívala se opět na vlka, který už mi zase začal pokládat další otázky. Byl poměrně všetečný.
Naklonila jsem hlavu ze strany na stranu. "Ráda bych byla víc nápomocná, ale to nevím. Já svou schopná jsem ovládat. Když chci funguje, když nechci nefunguje. Záleží na mé náladě a rozmaru, ale u každého to může být nejspíše jinak. Záleží jak přesně se tvá magie porjevuje," řekla jsem zasmušile. "I když vím, že většna magií, které jsou spíše emocionálního nebo duševního stylu, tak ty se hůře ovládají. Nebo mi to apsoň tak přijde," dodala jsem po chvilce, abych mu mohla aspoň něco dobrého sdělit.

Sledovala jsem vlka, který nebyl úplně nadšencem do magie jak se dalo uhodnout z jeho odmítavého postoje. No nechala jsem to být, každý to měl jinak a doufala jsem, že se brzo schopí. Tiše jsem mu naslouchala, zatím co jsem seděla a v myšlenkách se taky trochu věnovala povinnostem, které jsem chtěla stihnout. No co odsunu ty hranice na později. Přemýšlela jsem o tom, jestli si Ashe hranice hlídá nebo ne, protože jsem jí tu už nějaký ten pátek neviděla. Také mne napadlo, že by bylo možná dobré stanovit dalšího ochránce, který by se s ní mohl střídat. Sama jsem věděla, že to není žádná sranda pořád jenom něco značkovat a obcházet. Najednou jsem si všimla, že vlk domluvil a tak jsem si matně vybavila, co poslední jsem zaslechla. "Tréninkem?" zašeptala jsem si spíš pro sebe, než mi došlo oč mě žádá. "Neměl by to být žádný problém, už jsem..." chtěla jsem říct, že už jsem jednou někoho učila, ale nedovedla jsem se přimět k tomu říct mu o Zoe, protože by to vedlo jen k zbytečným otázkám. "Ti to chtěla sama nabídnout," zahrála jsem to do kouta a doufala, že to nevyznělo moc nápadně lživě.
Jeho další otázky jen potvrdily moje domněnky, že je s magiemi více než zžit a že je ovládá na mnohem větší úrovni, než jak si sám myslí. "Pro nováčky bývá většinou těžké, energeticky náročné, vyvolat oheň nebo nechat něco samovolně vyrůst. Také je pro ně hodně těžké vyvolat nejdříve jednu magii a pak na ni navázat. To že to umíš svědčí o tom, že máš větší schopnosti než oni," prohodila jsem vědoucně. A pak jsem zatřepala hlavou, protože mě něco lechtalo mezi ušima. Poklepala jsem ocasem a vlk mezitím vyprávěl o těch podivnostech, co měl na nohách. Za svůj život jsem však viděla horší věci, takže mne to neovlivňovalo v úsudku. "To bude asi speciální magie. Většina vlků je nemá, ale jsou mnozí, co jich opět ovládají několik. Existuje spousta poměrně všedních magií, jako je oheň, voda, země, vzduch, myšlenky a podobně. Některé jsou zvláštnější například neviditelnost, nebo magie umožňující způsobit halucinace. A pak jsou speciální magie, těch je spousta a má jen jeden jediný vlk. Arc ovládá dvě pokud si dobře pamatuji, já jen jednu," dovysvětlila jsem, co jsem říct chtěla.

Byla jsem poměrně skeptická k jeho výkonu, i když tvrdil, že byl sám. Po sléze sice dodal, že tam by i jiný vlk, ale ten že by takhle nevtipkoval. Jeden nikdy neví. Zastříhala jsem nedočkavě ušima a raději jeho slova nekomentovala, aby si nepřipadal, že si myslím, že je lhář. Pohodila jsem znuděně ocasem, protože to chvilku vypadalo, že se k ničemu nehodlá odhodlat. Naštěstí se po chvilce začal soustředit, jak jsem mu poradila. No místo toho, aby něco zapálil použil magii země. Amatér. proběhlo mi hlavou, ale nahlas jsem nic neříkala. Jen jsem sledovala jeho další pokus, když tu najednou plamínek sežehnul plevel, který vlk předtím vykouzlil.
Vlk se leknul a plamen se tak rozšířil na metr trávy kolem. Rychle jsem byla na nohou a začala oheň zadupávat do země, což se mi po chvilce i podařilo, naštěstí to nebyly žádné velké plameny. Tlapky mne trochu pálily, ale byla jsem na spáleniny od ohně zvyklá. Každý vlk s magií ohně to má v začátcích těžké, pokud není rozený magický genius. Otočila jsem se na vlka, který se do teď krčil za mnou, jako ten největší strašpitel. Vysoukal ze sebe větu, že by magie chtěl vrátit. "Jo jasně, jestli chceš tak je vrátit můžeš u Smrti, ale věř mi že se taky hezky pěkné může stát, že si tě tam nechá nadobro," odsekla jsem mu, jelikož jsem neměla ráda, když někdo chtěl své nejlepší schopnosti ze strachu zahodit. Sedla jsem si na trochu ožehlou trávu a upřela pohled na vlka, který se celý třásl. "Z toho, co jsem viděla můžu říct, že máš magii země a stejně tak magii ohně. Je zajímavé, že máš dvě většinou se nejdřív projeví jedna a pak až postupem času a tréninku druhá, ale jestli je máš os Smrti nebo Života, tak je docela možné, že se ti spustily najednou," začala jsem opatrně vysvětlovat a odhadovat. "Chce to hodně tréninku, ale řekla bych, že máš obě dvě magie poměrně dost rozšířené, když jsi je schopný kombinovat. I když ne uplně podařeně," dodala jsem a pustila jsem se do přemýšlení, co s vlkem, který neumí ovládat svoje magie. Navíc jsem mu chtěla nechat prostor na případné dotazy.

//Pro ujasnění těch asociací vždy napíšete v podstatě první co vás napadne, když se řekne předešlé slovo v řadě. (Smečka = napadají mě vlci, Vlci = napadá mě srs, Srst = napadá mne její šedá barva...)

Zastříhala jsem zvědavě ušima, když se vlk zmínil o magiích. Byla jsem zvědavá, na co se hodlá ptát. Konverzace ohledně magií a jejich využívání jsem měla ráda. Hodně vlků se svých schopností snažilo využít poměrně dost v poklidné a přátelské míře, ale já měla ráda nějaké to vzájemné zapálení kožichů, když šlo o trénink mezi rovnými. Je pravda, že při lovu jsem však používání magií nemohla ztrpět. Vadilo mi používat magii na někoho kdo se nemůže stejnou věcí bránit.
Vlk začal hovořit o tom, že zapálil nějaký klacek. Naklonila jsem hlavu na stranu a hodila po něm pohled "no a co má být." Vlk měl sice žluté oči, ale bylo jisté že se u něj magie dříve či později projeví. Zatím jsem nenarazila na nikoho komu by se neprojevila. Dřív nebo později. Byli tu vlci, které jsem znala a kteří měli s magií problémy, ale vždy nakonec nějakou našli. Vlk dopověděl svůj příběh a pak prohodil, že ví o Smrti a Životu. Trochu jsem se zatřásla při zmíňce o Smrti. Ne že bych se jí bála, ale měla jsem z ní respekt. "No... A jsi si jistý, že jsi to zapálil ty? Nebyla to jen nějaká náhoda nebo vtípek někoho v okolí?" otázala jsem se, protože se mi to zdálo dost pravděpodobné. "Je sice pravdou, že Smrt nebo Život jsou schopni předat nějaké své znalosti jiným vlkům. Znám vlky, kteří ovládají několik různých magií najednou. Klidně i pět či šest," dodala jsem na osvětlení jeho závěrečné otázky. Pak jsem se pomalu zvedla do sedu. "Rozhodně by to chtělo vyzkoušet, zda jsi schopný zapálit nějakou věc nebo ne z vlasního rozmaru, zda to nebyl opravdu někdo jiný," poračovala jsem pomalu a snažila se tak vlkovi naznačit, aby zkusil něco zapálit. Měla bych být schopná to nějak dostat pod kontrolu, snad... Nevíme zda je možné manipulovat cizí oheň... Prší takže je možnost, že by les lehl popelem minimální.

V klidu jsem si to odpočívala natažená na zemi a ani jsem si neuvědomila, že mne odvedla tma do světa snů a spánku. Nezdálo se mi nic. Byl to tvrdý spánek, který nezatěžovaly ani noční můry. Nejspíš jsem byla jen moc unavená.
Náhle mne z mého spánku vytáhl dusot tlapek nedaleko ode mne. Než jsem se stihla rozkoukat stál předemnou vlk, kterého jsem si sice pamatovala, ale jehož jméno jsem zapomněla hned jak bylo vysloveno. Prostě moje nepaměť se opět hlásila o slovo. Poklepala jsem hlavou ze strany na stranu, abych se aspoň trochu probrala, když tu na mne vlk začal pomalu hovořit. Vypadalo to, že se rozhodlo jenom optat na nějakou stupidní otázku. Vlci. Vždycky vás probudí a mají otázky, otázky a žádné odpovědi. Byla jsem rozmrzelá z otho náhlého probuzení, ale rozhodně jsem se nechtěla chovat nějak zákeřně. Na to abych tohoto vlka zranila nebo vyhnala, kdyby mne moc otravoval jsem sílu měla, ale byla jsem moc líná na to se jen zvendout, na tož začít pouštět hrůzu. "Zeptat se můžeš, ale netuším zda ti odpovím," prohodila jsem po chvilce rozmýšlení. Byla to pravda. Nevěděla jsem jak odpovědět na všechny otázky světa, ale zvědavost mne nutila se aspoň o všechny odpovědi zajímat.

//údolí

Pomalu jsem se vzdálila od údolí a zamířila jsem přímo ke zbytkům, které zůstaly po posledním lovu. Maso sice nebylo nejčerstvější, ale jedla jsem i horší a tak jsem se pomalu zakousla do zbytků, ktré ještě byly na kostech. Tuhé maso se kousalo špatně, ale hezky mi zaplňovalo žaludek. Mlsně jsem se olízla když jsem cítila, že mám břicho plné. Doufám, že mi z toho nebude blbě. Zadoufala jsem, že nebudu muset strávit několik příštích hodin s hlavou v křoví, ale můj odhad byl, že to dole všechno udržím v pořádku.
Byla docela pěkná noc. No asi jsem to zakřikla, protože najednou se zvedl velký vítr a z nebe začaly padat první kapky. Naštěstí byl hvozd na správné straně hor a tak se k nám mraky nedostaly v takové míře jako na severnějších místech. Sedla jsem si pod jeden z větších stromů, aby na mne kapky nedopadaly v takové míře a potichu jsem doufala, že ten déšť je jen přeháňka, která rychle přejde.Ráno obejdu hranice. Rozhodla jsem se a pak jsem se natáhla na zem.

Vlku zdar!

Po delší době se hlásíme s novou akcí, ale nejdříve bychom chtěli přivítat nové hráče za vlčata. Etney i Awnay mají již delší dobu nové hráče a tímto jim chceme poděkovat, že se jich ujali.
A teď už k samotné akci.

Zadání? Vaším úkolem bude navázat asociací (myšlenkovým proudem) na slovo SMEČKA . (Např. Smečka = vlci, srst, šedá, kouř atd.) Napíšete pouze 10 slov a poté tato slova nějak ztvárníte. Jak, necháme čistě na vás. Můžete něco nakreslit, napsat (prosíme texty max. na 100 slov) nebo složit báseň.

Do kdy? Do 18.6. tedy přesně za měsíc.

Kam? Vypracování prosíme do vzkazů jedné z alf s předmětem ASOCIACE

A co za to? Budeme hrát jen na jednoho výherce, ale odměnu za účast získá každý, kdo se zúčastní.

Těšíme se na vše, co nám pošlete.
A a E

Sledovala jsem svoje ohnivé hračky a rozhodla se, že to nechám plavat. Bylo to jejich rozhodnutí ne moje a já se rozhodně nehodlala doprošovat nějakého uřvaného štěněte o odpuštění, i když to bylo moje uřvané štěně. Pohledem jsem se podívala na Arca a Awnay, kteří se dohadovali, což mi bylo už tak nějak jedno. On to s ostatními uměl, takže mi bylo jasné, že by mohl Awnay uklidnit. Já doufala, že mu to vyjde a proto jsem se rozhodla nezapojovat, protože by to ničemu nepomohlo. Z toho ležení mi poměrně vyhládlo. Věděla jsem, že někde v lese se nachází ona zbylá část našeho úlovku a rozhodla jsem se, že bude nejlepší ji využít dokud je, než jí nechat válet se jen tak v lese.
"Kdyby mě někdo postrádal jdu se najíst," štěkla jsem na Arca a Awnay přátelsky, ale dost nahlas aby mě slyšeli. "Kdybys měla hlad v lese jsou dva kusy čerstvě ulovené," dodala jsem ještě k Awnay a pak jsem se zvedla a odkráčela si to směrem do lesa. Nehodlala jsem už zabíjet čas jenom ležením, bylo potřeba taky něco dělat v tomhle lese, jinak by to nemuselo dopadnout dobře. Rozhodla jsem se najíst a pak obejít hranice.

//les

//Můžu se sem dopracovat s Elisou, jestli máš ještě zájem :D