Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Arc mipomohl při hledání našeho syna, což mi docela ulehčilo práci a tak jsem se mohla podívat jak na to mEtney je. Nebylo to to njehorší a Arc už se pustil do práce za pomoci svých magií. Aspoň, že on má nějaké magie, které se mohou hodit a jsou užitečné. Mrskla jsem ocasem a doufala, že se všehcno dobře zahojí. Sedla jsem si nakonec kousek od nich, abych náhodou nepřekážela. Pohledem jsem se koukala po okolí a doufala jsem, že situace už je v pořádku, ale nikdo si přece nemohl být jistý. Náš syn zmínil svou "přítelkyni". Mírně jsem si odfrkla, když jsem slyšela její jméno. Měla být na zkoušku ve smečce, ale nikde jem jí necítila. Možná se rozhodla utéct, což by možná bylo to nejlepší řešení. Etney by na ni během chvíle zapomněl, tím jsem si byla jistá. Byl takový... no řekněme si upřímně, že každá "hračka" se dala nahradit, že.
To už jsem viděla Awnay, jak se k nám blíží a se zájmem se ptá bratra a poté zavedla svou otázku na smečku. "Pravděpodobně jsou všichni v pořádku, kdyby nebyli už bychom o tom věděli," řekla jsem rozhodně a přejela ji pohledem, kterým jsem zkoumala zda je ona v pořádku, ale nevšimla jsem si žádného zranění.

//omlouvám se za krátkost, ale nestíhám... až budu zase na řadě tak mi prosím napište děkuju :)

Najedno se ti dva chlupáči začali zmenšovat. Chvilku jsem tomu nevěřila, protože přeci jenom moje oči už nebyly tak dobré jako dřív a tak mne mohl šálit zrak. Vypadalo to však tak, že i ostatní jsou na tom podobně a nemohou uvěřit tomu, co se tu právě událo. Zase jedna ze srandiček, které si pro nás kraj připravil. Nikdy mne tohle místo nepřestane překvapovat. Pohodila jsem ocasem a snažila se uklidnit. "Jsou všichni v pořádku?" otázala jsem se, ale nikdo nevypadal, že by utrpěl nějaká velice vážná zranění. Věděla jsem, že nejvíce to z nás všech odnesl Etney a tak jsem automaticky vyrazila za jeho pachem.
Awnay jsem nikde nezahlédla, takže jsem se rozhodla, že ji zkontroluji jako druhou v pořadí. Ne že by mi na ní nezáleželo, tak jako na synovi, ale věděla jsem kdo je z nich dvou silnější a kdo bude pravděpodobně víc potřebovat mou pomoc. Klusala jsem si to po lese tam, kde jsem cítila Etneyho a jeho pach nejsilněji. "Etney?!" zavolala jsem do lesa, abych zjistila kde se schoval rychleji. Zastavila jsem se na místě a čekala jsem, jestli se odněkud ozve jeho hlas nebo ne.

Všechno kolem mne se opravdu odehrávalo moc rychle na to, abych se pokusila situaci nějak chápat. Prostě jsem jen dělala to, co mne v momentální chvíli napadlo. Zastavila jsem a snažila se medvěda nějak udržet na místě. Awnay proletěla vzduchem. Arcanus použil svou magii. Medvědice a zbytek se vynořili od kdo ví kud. Slyšela jsem Arcanusův hlas ještě než do něj narazila medvědice, která poté přiběhla ke svému bratrovi a společně se drželi v těsné blízkosti. Neměli jsme na vrh silou, ale momentálně se nám vrátila magie, která byla užitečnou věcí. Rozhodla jsem se začít kombinovat svoje magie. Možná to není to nejchytřejší, co bych mohla udělat, protože kdo ví kdy se zase rozeběhneme a budu tu energii potřebovat, ale já už běhat nechtěla.No co, tak si pojďme trochu pohrát. Vedle mé hlavy se objevila mohutná ohnivá koule v podstatě z ničeho. Ve stejný okamžik jsem se podívala medvědovi do očí. "Co chcete, abyste odešli? Nebo vás máme rovnou usmažit?" zavrčela jsem na něj a použila svou magii, která dokázala ostatní přimět mluvit pravdu, i když nechtěli. Věděla jsem, že bych měla jít a starat se o Awnay nebo o Arcanuse nebo najít Etneyho, který mohl být taky někde zraněný, ale na druhou stranu by bylo jasné, že moje magie speciální magie poskytuje celé smečce výhodu. No doufala jsem, že medvěd odpoví rychle a že ostatní se když tak s magiemi zapojí, jelikož i moje energetické zdroje nebyly nevyčerpatelné.

Všechno bylo jako ve zpomaleném filmu. Arcanus křičel na Awnay, Etney vypadal zoufale a zbytek smečky jsem skoro nikde neviděla. Byla jsem unavená, tak moc unavená, že jsem tušila, že už nemůžu běžet dál. Můj pokus o navázání rozhovoru s medvěděm ztroskotal. No co aspoň jsem to zkusila. "Schovej se!" štěkla jsem na Etneye. Ne že bych ho podceňovala, ale jako zraněný byl spíš na obtíž než na pomoc. Doufala jsem ž při první příležitosti sočí za nějaký stromek a schová se. Rychle jsem se zorientovala. Arcanus po mém boku, Awnay za medvědem. Musíme ho nějak dostat do pozice, aby mohla zaútočit. Arcanus říkal ještě něco o náhrdelníku a já si uvědomila, že to možná není jen nějaká ozdoba, kterou medvěd někomu ukradl, ale spíš mu to dává magickou sílu. Mrskla jsem ocasem a rozhodla se pro další ze svých taktik. Věděla jsem, že k úrolů už nedoběhneme, když medvěd změnil směr. Uviděla jsem pár velkých kamenů, které by mohli sloužit jako odrazový můstek, který mohla awnay využít, aby mohla skočit medvědovi po krku nebo po přívěsku, dokud o ní neví. Stačilo ho vedle té skály jenom trochu zdržet a donutit ho stoupnout si na zadní. Vyběhla jsem z posledních sil spintem a těsně vedle skály jsem se zastavila a otočila se čelem k medvědovi. Skála byla po mé levé ruce a já doufala, že Awnay pochopí, co po ní chci. Naježila jsem se a zavrčela na medvěda tím nejhorším možným způsobem, který jsem dokázala ze svého hrdla dostat. Kolos se předemnou zastavil. Stačilo jen počkat až se torhcu nadzvedne na zadní. Věděla jsem, že teď nesmím uhnout a tak jsem jenom vrčela a čekala, jestli to klapne a můj smělý plán vyjde.

Snažila jsem se, co to šlo. Ale už jsem nebyla nejmladší a ani ve svých nejlepších fyzických silách jsem nebyla běžec na dlouhé tratě. Byla jsem taková sprintersky založená duše, všechno co bylo delší než dvěstě metrů bylo nad moje rychlostní síly. Medvědě mě naháněl a docela i směrem, který jsem chtěla. Snad jsou ostatní dost při smyslech, aby taky vzali nohy na ramena a nepouštěli se do zbytečných bojůvek. Zadoufala jsem, i když mi to bylo v celku proti mysli utíkat, tohle byl jediný možný způsob, jak vyváznout z celého tohoto problémku v celku. Náhle udělal můj pronásledovatel něco, co jsem nečekala. Cuknul sebou tak, že si mě trochu nadběhnul a já byla nucena se otočit o několik stupňů jiným směrem než jsem chtěla. Sakra, sakra, sakra, sakra. Zanadávala jsem a doufala, že se mi podaří nějakým způsobem směr vrátit zpátky.
Předemnou se objevil zadek někoho, koho jsem znala. Etney vypadal trochu otřeseně. "BĚŽ!" zařvala jsem na něj snad v dostatečném předstihu, aby se stihl rozeběhnout. Slyšela jsem medvěda, jak něco za mnou bručí a znělo to docela jako jazyk, kterému bych mohla rozumět. "Hej, nechceme.... to ....vyřešit..... v klidu!"vykřikovala jsem mezi zběsilými nádechy. Byla jsem dost utahaná a věděla jsem, že dřív nebo později se budu muset zastavit. Spíše tedy dřív. A malá diplomatická zastávka by mi pomohla, i kdyby k ničemu nevedla. V tenhle moment jsem jen doufala, že Etney bude držet zobák, jestli se medvěd rozhodne s námi mluvit. Pohledem jsem svého syna přejela. Vypadal zraněně, ale ne nijakvážně. Pár jizev mu škodit nebude, třeba ho to trochu i sklidní. Věděla jsem moc dobře, že pořádná jizva je víc než tisíce slov.

Sledovala jsem celou situaci velice obezřetně. Sice se sem dostalo pár členů smečky, ale nikdo kdo by se vyloženě pro souboj hodil. Arcanus byl samozřejmě vyjímkou. Laura se rvát uměla, ale kdo mohl tušit, zda to zvládne i pod tlakem. A pak vlčata, která už sice nebyla vlčaty, ale pořád nebyla dost zkušená, abych o nich smýšlela jinak. Nejvíc ze všeho jsem se bála, že se do toho vrhne Entey po hlavě, jak bylo jeho dobrým zvykem. Měla jsem si na to dokonce i vsadit, protože udělal přesně to, co jsem čekala že se stane. Zaútočil, což mělo jen za následek pobavení medvědů. Jeden z nich dokonce Etneyho odhodil tlapou. "Ale dost!" zavrčela jsem a začala rychle přemýšlet co dělat. Zaměřila jsem se na své shcopnosti. Chtěla jsem jim zapálit kožichy. Soustředila jsem se. Puf. A nic. Něco bylo špatně. Moje magie nefungovali. Zkusila jsem se i zneviditelnit, ale se stejným výsledkem.
Kolem mě to mezitím začalo ožívat. Medvědi se bavili na náš účet. Chtěla jsem běžet Etneymu na pomoc a zkontrolovat, jestli je celý, ale to už se na mne rozeběhl jeden z medvědů. Chvilku. Jenom vteřinu jsem ho sledovala a vyhodnotila jsem naší nejlepší taktiku. "Všichni utíkejte!" zařvala jsem na ostatní a vydala se lesem pryč. Doufaje, že se ostatní budou řídit mojí radou a že přinutíme medvědy k běhu. Ano možná jim to mohlo připadat, že jsem zbabělec a vzdávám se bez boje, ale každý s trochou rozumu musel pochopit můj záměr. Jsou moc těžcí, rychle se unaví. Doufala jsem že Arcova magie ještě funguje. Když se nám je podaří dohnat k údolí a pak seběhneme s nimi z každým z jedné strany, snad se třeba srazí až se zkutálí dolů. Byl to troufalý plán, ale nic jiného mě nenapadlo. Nehodlala jsem řešit žádné jiné plány s běsnícím medvědem za zadkem. A tak jsem si to běžela směrem do lesa víc a víc k údolí.

Šourala jsem se směrem k údolí, když mne z mého směru vytrhnul podivný pach. Smrdělo to podobně jako okolí medvědí řeky. "Pfee..." odfrkla jsem si nabroušeně, protože mne zajímalo, kdo nám to tady zapáchá. Otočila jsem se tedy kolem a našla jsem kousek od sebe skálo. Chtěla jsem si nejdřív ověřit, co za nezvané hosty tu máme, než se na ně vrhnu. Došla jsem pomalu ke skále a položila na ni tlapu. Magie lesa se mi vlila do žil. Cítila jsem všechno, co cítil les. Každého zajíce, který si hopkal po mechu. Stádo, které se nerušeně páslo na východě. Vlky ze smečky, kteří pobíhali všude možně po lese. A pak jsem ucítila něco velkého, temného."Medvědi," vydechla jsem, když jsem otevřela oči a mé napojení na les pominulo.
Nasměrovala jsem se tam, odkud jsem jejich přítomnost cítila a hbitě jsem se začala prodírat lesem. Přeskakovala jsem kamenní a spadané kmeny stromů, které tu pořád ležely od poslední bouře. Vyhnula jsem se každému keři, který se mi postavil do cesty. Chtěla jsem u nich být co nejdříve, abych mohla zhodnotit situaci, než se k tomu připlete někdo z ostatních vlků. Bylo mi jasné, že se tu dříve nebo později někdo objeví. Pro její dobro doufám, že to bude první Ashe. Jako ochránce by docela zklamala, kdyby se neukázala. Doběhla jsem dost blízko k medvědům, abych si je mohla prohlédnout a pak jsem doklusala zbytek cesty až k nim. Stála jsem dostatečně blízko, aby nikdo nemusel křičet, ale zároveň dostatečně daleko, abych měla šanci na případný útěk. Ano útěk. Protože po letmém pohledu jsem zhodnotila situaci, jako nevyhratelnou, pokud se jim budu muset postavit sama. Tiše jsem zavrčela na ty dva. „Co vás sem přivádí?“

//Tak odměna poputuje jen jednomu účastníkovi a tím je Castor.
Moc mu děkujeme, že se zapojil a možná z toho vyplyne i jiná odměna než jen ta co ti během pár dnů přistane v inventáři, ale pšššt. :D
Na jeho dílo se můžete podívat na webovkách.

//Květinky připsány. -Fal

Zdar všem vlkům a vlčicím!

Po delší době přicházíme s neherní akcí, která bude opět tématická. Vzhledem k tomu, že se všude množí videa a další nesmysisly pod názvem "Back to school", rozhodli jsme se, že by bylo zajímavé zjistit, jak by probíhaly přípravy do školy ve vlčí formě.

Takže do 26.8. máte šanci poslat vámi vypracovaný příběh o tom, jak jde váš vlk jako vlče do školy. Zda popíšte, že jde úplně poprvé, nebo se po prázdninách vrací, nebo zda budete psát jen o prvním školním dnu nebo o týdenních přípravách na školu, necháváme na vás. Jedinou podmínkou je zmínit alespoň 3 věci, které si váš vlk vezme do školy sebou a proč. Rozsah příběhu necháme zcela na vás.

Hotové příběhy prosím posílejte do vzkazů s názvem "Back to school".
Těšíme se na hotová díla.
A&E

Byla jsem sama se sebou spokojená. Situace se vrátila do klidu, nikdo neumřel ani nebyl zraněn a bolest hlavy, kterou jsem pociťovala se začala pomalu uklidňovat. Etney se "omluvil", že se choval, tak jak se choval. Je to rozmazlený fracek, co si budem, ale aspoň někdy mu to myslí. Arcanus pak dodal, že se za měsíc rozhodneme a uvidí se. A Casipa se vším souhlasila. Pohodila jsem zamyšleně ocasem. "Tak to bychom měli. Etney vem Casipu na prohlídku okolí, aby věděla jak to tu vypadá, ale úkrytu se prozatím vyhněte," prohodila jsem jejich směrem, abych se jich pokud možno nějak zbavila. Situace byla vyřešena a já chtěla mít pár chvilek pro sebe.
Arcanus by možná rád šel někam na vyhlídku se projít, ale já po téhle eskapádě neměla na procházky náladu. Pohodila jsem ocasem. "Pokud mne tedy omluvíte," prohodila jsem, i když muselo být všem jasné, že jejich názor na to, jestli odejdu nebo ne, mám hluboce někde. Pomalu jsem se rozklusala pryč od skupinky, chtěla jsem najít Awnay, ale nebyla jsem sto odhadnout, kam mohla běžet. Její stopa byla poměrně vychladlá a těžko určitelná. Do čenichu mi pronikl pach Laury, která se nedávno vrátila a mířila směrem k úkrytu. No neměla jsem náladu se za ní vydat. Až bude chtít přijde. Pomyslela jsem si a pomalu jsem doběhla k údolí.

//Ellisino údolí

Awnay si to naštvaně oddupala pryč. Byla jsem ráda, protože se aspoň nemohla s bratrem pohádat ještě víc, ale co jsem mohla dělat jiného než ji nechat jít. Bylo to tak asi nejlepší. Navíc jsem si všimla kouře, který jí šel od tlapek. Že by konečně magie?! Musím si s ní promluvit hned jak tohle vyřešíme. Byla jsme potěšená, že dcera zdědila mou magii a doufala jsem, že Etney nezdědil Arcovu. Jeden vlezdomysl nám tu stačil a Etney a ani Awnay by nerespektovali soukromí ostatních. No byla jsem ráda, že je to nakonec oheň, i když by to s její nasupeností taky nemusela být dobrá kombinace. Pohodila jsem ocasem a potutelně se usmála než jsem se obrátila zpátky k vlčici, na kterou začala působit moje magie a ona nám vyklopila úplně všechno. Že není smečkový typ, že šla jenom podívat se na území a poznat nás. Pff jako bych byla nějaká turistická atrakce... Pojďte se všichni podívat na ten stolet starý monument. Podívala jsem se na ni naštvaně, ale nahlas jsem nic neřekla. Nechala jsem mluvit Arca, který se začal tázat, zda tedy vlčice žádá o smečku nebo ne.
No celková situace mne moc nepotěšila a rozhodla jsem se tedy zasáhnout. "Tak tedy, můžeme to udělat jednoduše. Musíš pochopit, že jelikož jste partneři je nutné abyste sdíleli stejný osud. Což znamená buď stejná smečka nebo oba dva tuláci. Vzhledem k tomu, že druhá verze se mi moc nezamlouvá, jelikož bych nerada přišla o dalšího syna, bude nejlepší když zůstanete, to snad chápeš,"řekla jsem klidně, i když se mi o smrti mého vlčete nemluvilo dobře."Na druhou stranu tě nemůžeme jen tak vzít do smečky, ani po tom co jsi nám tu řekla. Proto navrhuji vzít tě na zkoušku. Během následujícího měsíce můžeš být na území smečky, jak se ti zachce. Můžeš tu lovit a přespávat. Nesmíš však do úkrytu, na smečkové porady a ani lovi. Tento stav už jsme párkrát vyzkoušeli a je ověřený. Většina vlků se do měsíce maximálně do dvou rozhodne a podle toho je s nimi naloženo. Vyhovuje to tak všem?" dotázala jsem se, i když mi bylo jasné, že je to největší kompromis, který můžeme v momentální situaci udělat. Byla jsem taktik a to se mi teď hodilo.

Sledovala jsem hádku, která propukla v plném proudu mezi všemi a rozhodla jsem se do toho moc nezapojovat a spíš se držet při zemi."Etney neurážej se hned a nech slečnu mluvit ano?" prohodila jsem synovým směrem, protože to, jak všem skákal do řeči začínalo být otravné. Na Arcovi bylo vidět, že jsetli ještě chvíli budou naše vlčata dělat takovéhle problémy, tak je zakousne, což u něho nebylo obvyklé. Měl však pravdu ve všem co říkal a Awnay taky. "Tvůj otec a sestra mají pravdu. Měl by jsi přijmout to, že patříš do téhle rodiny a nemůžeš jí ohrožovat. Kolik toho o téhle slečně víme? Málo. Tak ji nech si s námi v klidu promluvit a nedělej okolo toho zbytečné halo," dodala jsem přátelským tónem, i když mi v hlavě probíhaly všemožné nepěkné myšlenky, jak uvařit vlče na sto způsobů.
Vlčice mě lehce ignorovala, což nebylo úplně taktické a spíš see věnovala Etneymu. No já nevím, inteligentní moc nebude, když si ani nechce ochránit vlastní kožich... nebo jenom nezná funkčnost smečkové hierarchie... ale kušuj, tak blbej aby to nevěděl snad nikdo není... Můj vnitřní monolog mě donutil snížit se k něčemu, co jsem nedělala úplně ráda, ale co mi zbylo, když jsem z ní potřebovala dostat všechny informace. Podívala jsem se vlčici z příma do očí. "Buď tak hodná a řekni mi, kdo jsi, co tě sem přivádí a zda chceš, či nechceš být členkou smečky," prohodila jsem nevzrušeně, jako bych nedělala nic špatného. Vlčata o mé magii nevěděla, takže jim to přijde jako normální dotaz, tím jsem si byla jistá. Čekala jsem na vyjádření vlčice a ostatní jsem ignorovala.

//mám jenom dotaz Casipa neraguje na mou žádost, protože neslyšela nebo jak? z příspěvku to nemůžu vyčíst :)

Awnay vypadala popuzeně jako vždycky. Byla jsem na ni pyšná, že se ke všemu staví čelem a že tu nenechala Etneye s cizinkou, která se představila, jako Casipa. Má to sice těžké a je drzá a hubatá jako sýček, ale aspoň ví, co dělá. Což se nedalo říct o Etneyovi, který se pustil do představování Casipi, jakožto své nové přítelkyně, kterou někde zřejmě našel. Zaraženě jsem se na něj podívala a naklonila hlavu na stranu. Dělá si ze mě... Zhluboka jsem se nadechla a chtěla jsem něco říct, ale to už mě předběhnul Arc, který rozhodně nebyl celou situací potěšený. Vypadal docela naštvaně, nebo spíš popuzeně, což u něj nebylo moc obvyklé, ale i já chápala, že to co Etney udělal je torchu přes čáru. Nechala jsem ať Arc mluví a mezi tím jsem si začala prohlížet vlčicic.
Stavbou těla nevypadala nijak silně. Přišlo mi, že to není jenom tím, že by byla mimo smečku a neměla, co jíst, ale že měla celkově takovou konstrukci. Svaly nic moc a podle jejích pohybů bych nehádala, že je nějak extra obratná. Dokonce i Awnay by jí nejspíš byla schopná zabít jedním skokem. Vlčice navíc měla oči do růžova nebo fialova, což mi prozrazovalo, že má magii iluzí, ale kdo mohl tušit na jaké úrovni ji má. Až teď jsem si uvědomila,že ani jedno z mých vlčat nemá oči v barvě magie. Buď se ještě nevybarvily nebo už je mít v barvách magie nikdy nebudou. Měla bych se pak až tohle skončí zeptat Aw, jestli má nějakoé tušení o své magii.
Zavrtěla jsem hlavou. Musela jsem uznat, že Casipa je buď odvážná, že sem přišla a nebo blázen. Sázela bych spíš na to druhé, vzhledem k tomu, že se nechala přemluvit Etneyem. Možná jde jenom o postavení. Chce nějaké hezké teplé místečko, kde se bude moci hezky schovat. Navíc jako partnerka syna alf má docela hezky našlápnuto k tomu smečku jednou vést. Pohodila jsem ocasem a vrátila své myšlenky zpět ke skupině.
"Arcu, neměl bys být tak přísný. Chápu, že je nezodpovědnost si sem dovést cizí vlčici, ale nic o ní nevíme," prohodila jsem a otočila se na Casipu. "Teď by bylo na místě se trochu víc představit. A vynech nepotřebné detaily," prohodila jsem k ní neutrálním hlasem. Ani né mile ani ne výhružně, prostě jako bych se bavila s někým známým. Nerada bych ji úplně vyděsila, protože by to znamenalo, že by se Etney naštval a mohl by utéct, což rozhodně momentálně nebyl můj zájem.

Arcanus usnul, ale já ne. Udržovala jsem se v poměrně čilém stavu, jelikož jsem se před chvilkou porbrala. No co ať si odpočine. Pohodila jsem ocasem sem a tam, jak jsem měla ve zvyku a naslouchala šeptání lesa, které bylo poměrně příjemné. Bylo choladno, ale to se v noci dalo očekávat. Naštěstí nepršelo a já věděla, že až se rozední teploty stoupnou a bude příjemný den. S paprsky raního slunce sebou Arc pohnul a zeptal se mě, jestli spím.Originální otázka. Zavrtěla jsem hlavou v odpovědi.
Jeho však náhle upoutalo něco mnohem zajímavějšího. Lesem se k nám nesl pach Awnay, Etneye a někoho cizího. Byl to pach ostružin a mladých buků. Neznala jsem tenhle pacha a to mne přimělo vstát poměrně dost rychle. Arc už se také zvedal a rychle se vydal za oním zapáchatelem. Následovala jsem ho a tlapky kladla přesně tam, odkud je Arcanus předemnou zvedl. Než jsme doběhli ke skupině zpomalil. Přešla jsem do elegantního pružného kroku, který jsem používala vždy když jsem nevěděla s kým mm tu čest, nebo když se jednalo o oficiální záležitosti. Poslední dobou jsem se víc a víc krčila, ale když o něco šlo snažila jsem se chodit rovně s hrudí hezky vztyčenou. Awnay a Etney tu byly. Oba dva jsme přejela pohledem a usmála se na ně, než jsem si sedla kousek za Arca. Ráda bych si s nimi promluvila, i když mě nesnášeli, bezdůvodně nutno podotknout, já je měla ráda, ale vzhledem k tomu, že se ujal slova Arc a pustil se do neznámé vlčice nechtěla jsem mu do ničeho zasahovat a tak jsem v klidu čekala, co se bude dít.