Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//2
Sledovala jsem vlka před sebou, který mi byl nucen odpovědět. Moje magie mela přeci jenom své nesporné výhody. Mrskla jsem ocasem. Arcanus nic neříkal. Spíše se teď držel vzadu a nechal tedy mluvení na mě. "Dobrá tedy. Přizpůsobení se je poměrně dobrá vlastnost, každý vlk by měl být schopen se přizpůsobit náhlým změnám," prohodila jsem a narovnala se. Ne že bych opustila svou ostražitost ohledně tohoto vlka, ale na jedn stranu jsem si říkala, že pokud z toho strachu dostane zástavu tak ho budu muset uklízet já. A to se mi rozhodně nechtělo. "Chceš se tedy přidat ke smečce, nebo tu jeno marníš náš čas?" dodala jsem ještě, abych vlka upozornila na to, že i když se představil a i když odpověděl na mé otázky, stále nám nesdělil důvod své přítomnosti v našem lese. Mrskla jsem netrpělivě ocasem. "Upozorňuji, že nejsem úplně nadšená z čekání," zavrčela jsem na něj, abych ho trochu popohnala. Měla jsem momentálně důležitější věci na práci. Navíc když tu byl ještě další vlk, který nepatřil k naší smečce a teď byl v lese. Má přece dozor... Ale dozor není všechno a i dozor se dá přemoci. Natočila jsem hlavu na stranu a poslouchala, co chce vlk říct.

//1
Sledovala jsem vlka, který vypadal, že se každou chvilku sesipe. Představil se jako Tesai. Aspoň, že se umí představit. Znov jsem uavrčela, když na Arcanusova slova odpověděl otázkou. Vypadal, že s každým dalším slovem nebo mým pohybem padne mrtvý k zemi. Ti vlci už dnes za nic nestojí. Mrskla jsem ocasem. Tahle věc mě nudila. Nikdy jsem neměla ráda přijímání nových vlků do smečky. Nesnášela jsem to. Většina z nich se bála a taky měla čeho. Nebo byli moc drzí, na to aby se s nimi dalo kloudně mluvit. Tenhl vlk patřil do té první skupiny. To jediné mu teď hrálo k dobru. Ty drzé jsem v zubech měla častěji. Znovu jsem mrskla ocasem. Chtělo by to tuhle situaci urychlit. A pak si s Arcem musíme promluvit o Etenym a Awnay. Podívala jsem se na vlka svým rudým pohledem.
Měl hnědý kožich. Světlejší než Savior, ale tmavší než Meadow. Hnědých vlků jsem potkávala pomálu. Bylo to zvláštní, že se někdo narodí jako hnědý vlk. Jeho oči měly tmavě modrou barvu. Hned jsem tedy věděla, že mám tu čest s vodním živlem. Podívala jsem se mu z příma do očí a použila svou magii na rozpoznávání lží, chtěla jsem znát důvod, proč sem přišel. "Pokud žádáš o přijetí do naší smečky, chceme vědět zda máš co nabídnout. Jsi dobrý lovec? Nebo ti jde stopování a byl bys dobrým ochráncem? Jsi rychlý nebo silný? Řekni," prohodila jsem tlumeným hlasem, který si vynucoval pravdivou odpověď.

Ťapkala jsme si to vedle Arca, zatímco jsme dorazili do lesa. Byl cítit novými pachy, které jsem neznala, ale i mnoha známými. Bylo hezké, že se smečka trochu rozrostla. To ale neznamenalo, že jsme si mohli odvolit brát jakéhokoli tuláka, který se objevil na našem území. Arc se rozpovídal o Etneym a o tom, že by mohl dostat nějaké povinnosti ve smečce. "Sohlasím. Myslím si, že si zaslouží popolést na žebříčku o trochu nahoru. Bylo by fajn mu to tedy někdy v brzké době oznámit. A myslím, že Laura by si taky zasloužila vrátit se na svou pozici. Poslední dobou se tu ukazuje skoro pořád a snaží se pomáhat. I když je pravda, že jako pečovatelka teď moc práce nemá. A taky se musíme porozhlédnout po nějaké betě. Meadow už se tu neukázala ani nepamatuji," prohodila jsem a pomalu si to ťapkala tam, kam mne Arcanus vedl. Nechtěla jsem ho nechávat samotného. Navíc jsem se chtěla pobavit s novými vlky, kteří se k nám přišli schovat před zimou.
Sledovala jsem vlka, ke kterému jsme doběhli. Byla jsem trochu zadýchaná, ale snažila jsem se, aby to na mě nebylo poznat. Snížila jsem hlavu a přitáhla si uši k hlavě. Vycenila jsem na vlka před sebou zuby, aby si je hezky prohlédl. Nemluvila jsem, to jsem nechala na Arcovi. Doufala jsem, že vlka to trochu vyděsí.

//ohnivé jezero

Následovala jsem Arca. Nechtělo se mi běžet nějak extra za ním a když zpomalil, pochopila jsem, že chce, abych běžela vedle něj. Přidala jsem tedy trochu do kroky a zařadila se vedle něj, i když to bylo ve sněhu poměrně nepříjemné a nepraktické. Arc zastavil při sloveh o Awnay. Uběhla jsem ještě kus než jsem se zastavila. "Bylo to její rozhodnutí," prohodila jsem. "Navíc bylo jasné, že ona a Etney se nesnesou. Dřív nebo později bylo jasné, že jeden z nich odejde," dodala jsem svůj celkem logický argument. Arc se opět rozeběhnul. Nejspíš uznal moje vysvětlení za dostatečné. Blížili jsem se k hranicím, které jsem znala jako vlastní boty. Bylo příjemné být doma, dokud mne netrefil do čenichu cizí pach. Arc si ho také všimnul a hned to okomentoval. "Asi si trochu spravým náladu na tuláckých dušičkách," zasmála jsem se a přidala do kroku, abych se k nim dostala jako první. I když to bylo jenom pouhé přání, protože jsem nebyla dobrý běžec, narozdíl od Arca.

//Asgaar

Viděla jsem Arca jak se blíží směrem od stromu, od kterého jsem před chvílí přiběhla sem k jezeru. Asi mě opravdu hledal. Když se ke mně přiblížil zabořila jsem čmák do jeho kožichu a nasála tu příjemnou vůni. Pak jsem se odtáhla. "Nic mi není, jen jsem si potřebovala provětrat hlavu. Znáš to po čase na jednom místě prostě dorazí ponorka. A asi by nebylo nejlepší někoho přidrzlého ve smečce přizabít. Potřebovala jsem prostě vypnout," řekla jsem mu popravdě, protože i když se mne dotklo, že Awnay odešla, nebyla to nijak velká rána. Netruchlila jsem kvůli ní. Spíš jsem byla z toho všeho přepadlá, protože toho bylo poslední dobou moc. "Awnay se rozhodla opustit smečku," prohodila jsem s klidem jako by o nic nešlo. "Prý se tak rozhodla, aby nemusela být pořád považována za vlče alf a mohla si vybudovat vlastní "kariéru" v nové smečce," dodala jsem na vysvětlenou. Tohle jsem si totiž z proslovu Awnay odnesla, ostatní její důvody jsem nepochopila a tak jsem se rozhodla je Arcovi netlumočit. Arc přešel do běhu a tak jsem se rozeběhla za ním. Připravena vrátit se domů.

//středozemní pláň

//Strom

Běžela jsem poměrně rychle pryč od onoho podivného stromu, když mne do čenichu udeřil pach Arca. Asi se vydal po mé stopě. Nebo možná taky potřeboval čerstvý vzduch a vybral si stejnou cestu jako já. Kdo ví. Rozhodla jsem se, že jestli jde po mojí stopě bude nejlepší na něj počkat. Počkám tu chvilku a jestli se neobjeví tak poběžím zpět do lesa. Rozhodla jsem se a usadila se do sněhu vedle zamrzlého jezera. Neměla jsem ráda vodu, ale pokud byla pod pevným ledem, tak mi to vůbec nevadilo. Mrskala jsem ocasem a čekala než se můj černošedý společník a přítel objeví. Mohla bych se ho zeptat odkud má tu věc na uchu, když se tu sejdeme, zamyslela jsem se nad tím. Můj pohled padl na můj vlastní náhrdelník, který jsem získala za zahnání toho divného medvědího monstra. Packo jsem si s ním chvilku pohrávala než jsem ho nechala zase padnout na svůj krk. Nutno podotknout, že jsem neměla moc trpělivosti, takže jsem si znovu stoupla a začala přešlapovat.

//loterie 9
//Ohnivé jezero

Běžela jsem v mírném naštvání kam až mě nohy táhly. Bylo zajímavé, že se poměrně oteplilo během té doby, co jsem běžela. No rozhodně to nebylo nic, co bych oceňovala. Já měla ráda zimu. Zimu, sníh, led. Mrzelo mě, že jsem za celou zimu nebyla schopná vytáhnout tlapky z lesa. Ale za to nemůžeš, to je tím, že ses musela o všechny a všechno starat. Zavrčela jsem na ten malý pisklavý hlásek ve své hlavě. Nechtělo se mi připustit, že má jako vždycky pravdu. Mrskla jsem ocasem, když se z mírné mlhy přímo před mým čenichem vynořil podivuhodný strom. Cítila jsem kolem něj pachy vlků a nebyla jsem úplně nadšená, že bych měla s někým hovořit. Byla jsem smutná a tenhle strom vypadal docela depresivně. Perfektní storm, pro mou perfektní náladu. Se zavrčením jsem si kecla do sněhu přímo u kmene stromu.
Nevěděla jsem, co bych měla dělat. Nevěděla jsem, jestli bych měla brečet nebo se smát. Awnay nás opustila jenom z toho důvodu, že byla moc po mně... Nebo z toho důvodu, že po mně byla málo? Nevěděla jsem. Nevěděla jsem už nic. Trochu mě mrzelo, že se rodina rozpadla. Rozhodně bych nevěřila tomu, že to bude ona kdo první opustí les. Etney k tomu měl vždycky blíž. Byl to malý nafoukaný zmetek, ale zároveň ho asi něco drželo blízko lesa. Měl takový nenucený cit pro to vycítit koho může a nemůže otravovat svými stížnostmi. Měla jsem ho velice ráda. Aspoň někdo zůstal doma. Pohodila jsem znovu ocasem a zavrtěla svou zadnici víc do sněhové pokrývky. Nebylo to moc příjemné, ale co se dalo dělat, přesedat si se mi nechtělo. Okolí vypadalo tak nádherně klidně, že by tu jeden mohl zůstat. Něco na tomhle místě bylo prostě magické.
Náhle mne něco šťouchlo přímo do zadnice. Nadskočila jsem a otočila se, abych uviděla nepřítele, který mne tu šťouchá do pozadí. Nikoho jsem neviděla. Sklonila jsem se, abych očuchala zem, ale nic jsme necítila. Znovu jsem se tedy posadila. A náhle zase. Šťouch. Vyskočila jsem a zavrčela. "Dělá si tu ze mě někdo srandu! Vylez ať tě můžu roztrhnout jak hada!" vyštěkla jsem na neznámého pachatele. Najednou se pohnulo něco ve sněhu. Packou jsem hrábla. Byl to... kořen?!
Nevěřícně jsem koukala na strom, který jako by se na mne díval. Něco mi říkalo, že bych měla zmizet. Tady rozhodně něco není v pořádku, odkdy se stormy hýbou!... Netuším, třeba je to kouzelný strom... Jestli je kouzelný má ho na svědomí Život nebo Smrt, nikdo jiný nemá tolik magické síly, aby zvládnul něco takového. A jestli je šance že v tom má prsty Smrt není nejlepší se tu potloukat. Pomalu jsem se pozadu vzdálila od stromu a pak se dala do běhu směrem odkud jsem přišla. Něco tu nebylo normálního a já nehodlala zjišťovat, co to bylo. Ohlédla jsem se než jsem se vzdálila moc daleko. Strom tam stál a pomalu se halil zpět do mlhavého závoje. Zavrtěla jsem hlavou. Možná se mi to celé zdálo. I tak jsem však zvolila cestu ústupu a rozeběhla se pryč k jezeru.

//Ohnivé jezero
//SMĚNA
51 + 9 = 60 bodů. Prosím tyto body vyměnit za 4 lístky do loterie, děkuju.

//8
//Středozemní pláň

Viděla jsem jezero už z dálky. Jeho lesklý povrch ho prozradil. Měsíc se na obloze jenom rychle zalesknl a pak se zatáhlo. Bylo mi jasné, co to znamená. Sníh se řinul z oblohy jako nezastavitelný vodopád. Mrskla jsem ocasem. Zmi mi nebyla, ale bylo to poměrně nepříjemné. Obrátila jsem se zpět k pláni, ale představa, že se tudy budu muset vracet nebyla lákavá. Obcházet jezero se mi taky nechtělo. Opatrně jsem tedy šlápla na led. Byl pevný. Udělala jsem pár nejisých kroků, abych se ujistila, že je led opravdu připravený na mou váhu. Když jsem neslyšlea žádné praskání nebo křupání bezokolků jsem se pustila do běhu. Hnala jsem se přes led jako nezastavitelný proud. Když jsem nabrala rychlost sklouzla jsem se o pár metrů dál. Pak jsem se zase rozeběhla nabrala rychlost a sklouzla se. Takhle jsem pokračovala dokud to šlo. Když sníh zakryl led tak, že už se nedalo klouzat, přešla jsem do poklusu. Nechtěla jsem se úplně unavit dřív než budu mimo otevřená prostranství. Opustila jsem jezerní plochu a vydala se dál na jih.

//osamělý strom

//7
//Midiam

Překonání řeky, pro mne nebylo nijak těžké. To těžké mělo teprve přijít. Bylo mi jasné, že překonání pláně bude v téhle zimní době obtížnější. Překážkou nebyl jenom sníh, ale i vítr, který nepříjemně rozfoukával poprašky dněhu, které se do mne zabodávaly jako ostré kamínky. Měla jsem štěstí, že jsem na takovéhle počasí byla zvyklá od malička. Zimu jsem vždycky měla ráda a takovéhle její nepříjemnůstky jsem prostě házela za hlavu. Přidala jsem do kroku a prodírala si cestu sněhem. Za mnou se tvořila cesta z otisků. Kdyby mě někdo stopoval, neměl by moc těžkou práci. Nebo spíš by s tím neměl žádnou práci. Poskakovala jsem sněhem spíš jako zajíc než jako elegantní vlk. No ještě že tahle pláň není nekončná. Při představě, že bych takhle musela skákat skrz závěje například kolem vlčího jezera asi by mě kleplo. Naštěstí jsem brzo uviděla jezero, které mi nabízelo lepší možnost dopravy.

//ohnivé jezero

//6
//Asgaarský hvozd

Cítila jsem, že překonávám hranice našeho území. Nebyl oto nic co by mne nějakým způsobem děsilo, ale byl to podivný pocit. Už dlouho jsem nebyla mimo území vlastní smečky a bylo zábavné zjistit, že mi jeho opuštění trochu nahání strach. Přidala jsem do kroku, když jsem se přiblížila k řece Midiam, která obeplouvala naše východní hranice. Věděla jsem přeseně kudy se dostanu na druhou stranu. To byla jedna z výhod, když někde žijete delší dobu. Prostě přesně víte, kam máte zaběhnout, aby vaše tlapky zůstaly při přechodu řeky suché. Zastavila jsem se na chvilku, abych popadla dech a pak jsem elegantně a obratně přeskákala po kamenech na druho stranu. Ještě štěstí, že se tu jeden vyzná. Na druhé straně jem se zastavila a ohlédla se zpátky. Byl to prostě divný pocit. Zatřepala jsem hlavou a rozeběhla se dál.

//Středozemní pláň

//loterie asi 5 nějak jsem to zapomněla psát :D
//úkryt

Vyběhla jsem z úkrytu, který byl dokonale ukrytý v hloubkách našeho lesa. Byla jsem ráda, že se nám s Arcem podařilo nalézt takovou lokaci, která umožňovala být v podstatě v centru lesa, ale zároveň být dobře ukryt kdyby hrozilo nebezpečí. Poměrně rychlým tempem jsem si to mířila přes hvozd směrem pryč. Nevěděla jsem kam mne tlapky ponesou. Chtěla jsem se jenom proběhnout a vyvětrat si hlav. Až se vrátím promluvím si s Arcem. A taky ta Laura něco chtěla. Uvědomila jsem si, ale vzhledem k tomu, že její pach jsem cítila ve společnosti cizího pachu, řekla jsem si, že to počká. Rozhodně jsem teď neměla náladu na řešení nějakých nováčků nebo hostů na našem území. Raději jsem se tedy Lauře a jejímu doprovodu vyhla a uháněla dál pryč z lesa.

//řeka Midiam

Sledovala jsme výbuch, který Awnay předvedla a jen jsem si odfrkla. Naštvala mě, teď mě opravdu naštvala. Tyhle její výbuchy mě přestaly bavit. "Vypadni," sykla jsem jenom a směřovala to na jejího společníka, který zůstával na místě. Naštěstí do něj Awnay dloubla a odvedla ho pryč. "Blbka," ulevila jsem si a dál jsem to nechtěla řešit. V téhle chvíli pro mě přestala existovat. Na vždycky. Otočila jsem se na Saviora, který ještě pochrupoval. Nevěděla jsem, jestli vnímá něco z toho, co se dělo kolem něj. Oheň hezky praskal a já se zaposlouchala do jeho zvuku a do zvuků Saviorova pochrupování. Pak jsem se zvedla. "Jdu se projít, jestli chceš můžeš jít taky," prohodila jsem k Saviorovi, který buď spal, nebo to předstíral. Těžko říct, co si o tomhle všem mohl myslet. No rozhodla jsem se, že provětrat se bude to nejlepší co můžu momentálně udělat. Pomalu jsem se zvedla a došla táhlou chodbou k východu z jeskyně. Věděla jsem, že se k Saviorovi brzy vrátím a tak mne v celku nezajímalo zda jde za mnou, nebo ne.

//Asgaar

Sledovala jsem Awany, která mi pompravdě odpověděla na to, co jsem po ní chtěla. Bylo to lehčí než vzít vlčete kostičku. Poslouchala jsem ji ostražitě, protože jsem chtěla opravdu přijít na kloub tomu, proč se tak rozhodla. Musela jsem se usmát. No aspoň to nedělá kvůli něčímu kožichu. A ještě lepší je, že ne kvůli tomuhle tady. Přejela jsem pohledem vlka, který mlčel. Bylo to lepší než kdyby mlel nějaké blobosti, ale pořád mi jeho přítomnost v úkrytu byla proti srsti. Když Awnay domluvila podívala jsme se na ní a odkašlala si. "Jsem ráda, že ses takhle rozhodla. Postavit se na vlastní nohy," řekla jsem s klidem. Pomalu jsem se posadila."A doufám, že tvé rozhodnutí se nezmení až ti řeknu, že jsi byla povýšení blíž než si myslíš. V naší smečce dostane vyšší pozici ten co si to zaslouží. Pomáhá ve smečce, chodí na lov a tak dále. Nedostaneš pozici proto, že se někým narodíš. To je ten důvod proč jsi ty i Etney začala jako kappa a ne rovnou jako gamma," prohodila jsem s klidem. Nebyla jsem na ni zlá, byla jsem upřímná. Opravdu jsem nechápala, proč si myslí že dostane vyšší pozici za to že běhá mimo les a ani nedá vědět, ale co se dalo dělat. Rozhodla jsem se nebýt zlá a v klidu jí to vysvětlit. "Co se týče pomalého šplhání po žebříčku, asi jde o to, aj jak se na to díváš. Tvůj bratr bude nejspíše povýšen na deltu, jelikož se účastní lovu a poměrně dost toho pro smečku dělá. Co se týše tebe, měla jsi být v brzké době povýššena taky," dodala jsem, abych ji celou věc osvětlila. "Ale jelikož ses rozhodla odejít, tak už na tom nejspíše nezáleží," prohodila jsem a mrskla ocasem, jak jsem měla ve zvyku. Sledovala jsme dceru a její doprovod a v klidu vyčkávala. "Přeji ti hodně úspěchů v novém životě a když se budeš chtít někdy přijít podívat na svou rodinu můžeš. Ale prosím nevoď si sebou doprovod, nebo počkejte aspoň na hranicích." Kývla jsem hlavou, protože to bylo v podstatě všechno, co jsem chtěla říct. Savior pochrupával po mém boku. Netušila jsem, jestli něco z rozhovoru slyšel nebo ne.

//btw podle tabulek to povýšení fakt vycházelo na teď spolu s Etney a Laurou :D

Sledovala jsem Awnay. Musela jsem uznat, že její odvaha byla enormní. Přijít sem, do úkrytu, s naprsto cizím vlkem a ještě se tu rozhovořit o tom, že opouští smečku. Asi jí pomotal hlavu... takhle v zimě by žádný vlk se smyslem pro přežití neopouštěl smečku. Alespoň by počkal do jara, až mrazy povolí. Přejela jsem vlka pohledem od špiček tlapek, až po jeho čenich. Pak jsem upřela na Awnay svůj pohled. Za použití trochu magie jsem ji přiměla k tomu, aby mi odpověděla na to, co mne zajímalo. "A co tě k takovému rozhodnutí, teď v zimě, vede?" Bylo mi jasné, že zeptat se jí normálně hodí to na mne. Že nejsem vhodná matka, že se o ni nestarám a blá, blá, blá. Ranilo mne to poprvé, ale teď jsem chtěla slyšet, co jí k takovému rozhodnutí opravdu vede. Moje magie byla tím nejlepším, co jsem mohla použít. Byla v podstatě nenásilná a vlk jí nemohl odhalit. Podle všeho, co mi kdo říkal, na ně moje otázky působili tím stylem, že měli nehynoucí touhu na ně popravdě odpovědět. Pomrkávala jsem a čekala, co z Awnay vypadne. Vlka a jeho poznámky jsem ignorovala.

Sledovala jsem Saviora, který pomalu odplul do říše spánku. Bylo mi jasné, že je prostě moc unavený na to, aby se semnou bavil a tak jsem se rozhodla, že prostě počkám. Počkám až se prospí a pak možná. V praskajícím ohni jsem uviděla obrys vlka. Nebo spíše vlčice. Pozvedla jsem hlavu, abych uviděla Awnay, která se k nám blížila. Slyšela jsem nějaký pokřik už dřív, ale myslela jsem si, že je to pták, co zabloudil do jeskyně. Tady se všechno tak moc rozléhá. Trochu jsem si posteskla a pak jsem si všimla stínu, který se dral za Awnay. Naklonila jsem hlavu na stranu a pohledem přejela od dcery k tomu "brzo mrtvému", co se jí držel za zadkem. "Zdravím," prohodila jsem k němu s nezájmem a pak jsem se obrátila k Awnay. Usmála jsem se na ni a byla ráda, že je doma. Zastříhala jsem ušima. Sice možná přivedla cizince do úkrytu, ale možná se ho jenom nemohla zbavit. Měla bych počkat, až co mi řeknou. Rozhodla jsem se, i když musel by to být dobrý příběh, aby odešel v celku.
Awnay začala s tím, kde jsou ostatní. Ani nepozdravila. "Lucy vzala spolu s tvým otcem smečku na lov. Já se rozhodla neúčastnit," prohodila jsem věcně. Vlka, který něco říkal jsem si nevšímala. Neuměl projevit dostatečnou úctu, takže na mém žebříčku oblíbenosti klesal dál a dál. "Navíc se na naše území přišel podívat, tady Savior," kývla jsem na spícího vlka. "Býval alfou mé první smečky a nenutno dodávat, že bych vám doporučila ho nevzbudit, takže prosím mluvte potichu," dodala jsem a směřovala to spíš k vlkovi než k Awnay. Chtěla jsem vědět, co tu dělají, ale nechala jsem to na dceři. Až bude chtít, tak mi to řekne.