Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sledovala jsem Arca, který se rozkašlal. Taky mě to štípalo v nose, ale pořád jsem necítila že by mě to nějak extra dráždilo. Asi jsem měla horší čenich než ostatní. Mrskla jsem ocase ma naslouchala tomu, co mi chtěl Arcsanus vůbec říct. Nakonec se rozhodl, že za ostatními nepůjde a že to pro jednou enchá na nich. "Jak myslíš," řekla jsem a na závěr jsem si kýchla, jak mne to také začalo lechtat v čumáku. Nevím, jestli je nejlepší opouštět teď území, když je tu něco nekalého ve vzduchu... Ale zase Laura tam šla a ta to zvládne. Má na to všechny predispozice. Podívala jsem se na Arca, který vypadal, že slzí. "Tak jdeme k řece Mahtae?" nadhodila jsem a pomalu jsem přešla do poklusu. Jestliže se něco bude dít budeme dostatečně blízko lesu na návrat. Navíc jsem věděla, že čistá voda v řece bude pro Arca lepší než tenhle podivný vzduch. Klusala jsem si to lesem směrem k řece a doufala, že se nic v lese za dobu naší nepřítomnosti nestane. Při nejhorším jsem aspoň věděla na koho to hodím a to mi jako ujištění velice stačilo.
//Mahtae

Bylo vidět, že na vlčici moje slova zapůsobila, protože trochu ucukla. Mrskla jsme ocasem a potutelně se usmála, protože přesně tenhle strach jsem ráda v ostatních vlcích vzbuzovala. Jestliže se vlci bojí vlastní alfy, můžou si být jisti, že se jejich nepřátele budou bát ještě víc. Nolaya poděkovala za informace, které jsem jí poskytla. Než jsem stihla cokoliv dalšího dodat přiběhla Laura. Její všetečná otázka zda je vše v pořádku byla naprosto nadbytečná. "Nic se neděje, jen nabíráme nového člena do smečky," odvětila jsem ji, ale než jsem stihla cokoliv dodat Laura už byla pryč s tím, že v údolí se něco děje. Arcanus ještě Lauru představil Nolaye, ale to už naše gamma byla pryč. Nejspíše mířila ke zmíněnému údolí. "Ano údolí je součástí našeho smečkového území, většinou se tam pořádají srazy nebo podobné větší události, například než se vyrazí na lov, tak se tam všichni sejdou. A je to jediné místo kde je tůňka s vodou," předala jsem jí další informace, které by se jí v budoucnu mohly hodit. Vlčice se náhle rozeběhla pryč. Než jsem stihla cokoliv říct vyrazila Laře v patách."Neslušné," okomentovala jsem její odchod bez rozloučení. "Jdeš se tam podívat?" otázala jsem se Arca.

//Asi tam s Elisou nakonec nepůjdu, opravdu nevím jak na tom budu s časem, takže ji raději nechám tady v lese, než abych pak zbytečně zdržovala :)

Sledovala jsem vlčici, kterou Arcanus upozornil, že smečka není jen tak, že nemůže pak jen tak odejít a že si to má pořádně rozmyslet. No když už sem vlezla očekávám, že si to rozmyslela předem. Opět jsme mrskla ocasem a podívala se po okolí. Byl to prach, který byl nepříjemný, ale nic jiného mi nezpůsoboval. Co to je, to mě zajímalo. A taky jsem doufala, že to brzo zmizí. Vlčice začala mluvit o tom, co všechno může smečce nabídnout. No doufala jsem, že vytáhne z tlapek něco lepšího. Neobratných a nesilných vlků, kteří ale umí lovit bylo mnoho. Její slova o tom, že by pro smečku obětovala i vlastní živto, mě však poměrně dost oslovila. Kývla jsem hlavou a pak se zaměřila na celkový vzhled vlčice. Asi opravdu nebyla tou nejsilnější, ale na tom se dalo vždy zapracovat. "Tak tedy pokud chceš vítej, jako členka Asgarské smečky. Náš úkryt je ukryt v lese, proto když ho budeš chtít navštívit někoho oslov a on tě tam odvede. Taky kdykoliv někoho najdeš na hranicích, kdo nepatří do smečky, tak ho zastav a zavolej nás dva nebo Lauru, je to gamma a má naši plnou důvěru," řekla jsem jí ty základní informace, které jako nová členka potřebovala vědět. Nolaya se zaměřila na můj náhrdelník. "Tohle. Jenom taková cetka ze zubů mrtvých vlků, které jsem sežrala. Slouží jako vynikající párátka, proto je nosím na krku, abych je neztratila," zavrčela jsem na vlčici. Takovéhle lži mi nedělali problém, navíc jsem ji neznala na tolik, abych jí vyprávěla o osobnějších věcech. Ještě ne.

//dodatek: Elisa plus 2 lístky za 10 postů do 8.3. do kola odvážných

//10
Protočila jsem oči v sloup, když ten kožicháč, jehož oslovovala Nolaya Yeter, prohodil, že kdyby něco máme říct. Jo protože rozhodně se nám bude hodit pomoc od někoho, koho bych byla schopná zlikvidovat drápkem na zadní noze. Mrskla jsem ocasem. Ve skrytu duše jsem ale byla ráda, že tu cizinku pohlídal a já tak měla chvilku s Arcem, jenom pro sebe. Otočila jsem pohled zpátky k vlčici, která tam tak stála a prohodila, že by se ráda přidala do smečky. "A co bys mohla smečce nabídnout? Jsi rychlá, nebo mrštná, nebo něco jiného?" zeptala jsem se s nezájmem. Tahle otázka mne začínala unavovat, většina vlků totiž nebyla úplně originální. "Jsem rychlý a umím dobře lovit... tohle řekne ale každý. No tak buďte trochu originální. Sledovala jsem vlčici a pomalu jsem si sedla na zem. Už mne trochu pobolívaly tlapky a já je ráda nechávala odpočívat, kdykoli to jenom šlo. Nechala jsem to na Arcanusovi ať dál pokračuje ve výslechu, pokud to uzn za vhodné. Tahle vlčice vypadala poměrně v pořádku. Neměla žádná viditelná zranění, ani se nezdálo, že je březí. Takže by s ní nemuseli být žádné problémy. Pokud nemá nějaké nepřátele, o kterých by bylo dobré vědět... Ale prosím tě, takováhle sněhová vločka nebude mít ani přátele, natož nepřátele. Uchechtla jsem se vlastní myšlence a čekala jak se věc vyvrbí.

//počkám na Caluma. A pak tedy pořadí Elisa, Arc, Nolaya, Calum :)

//9
//Úkryt

Vyběhla jsem z úkrytu s Arcem v těsném závěsu. Byla jsem ráda na vzduchu, i když nebyl úplně příjemný. Všude poletovaly podivné částečky, které mi přišli více než otravné. Rovnou jsem zamířila tam, kam mne táhl můj čenich. Pach vlčice, která tu byla cizinkou, mne štípal do nosu. Poklusem jsem ukrajoval část lesa, která nás dělila. No věděla jsem, po pachu, že je s ní někdo ze smečky. Jméno toho vlka jsem si nepamatovala (//takové to když nevím které jméno Elisa zná). Pohazovala jsem si ocasem a nikam extra nespěchala. Už jsem je měla na dohled. O něčem se bavili, v poměrně přátelské náladě.Čas jim tohle dostaveníčko překazit. Přidala jsem do kroku a doběhla k nim. Zastavila jsem se vedle jednoho ze stromů a zavřela. "Co tu chceš?!" zavrtěla jsem na vlčici, kterou jsem neznala a která pro mne byla momentálním ohrožením. Momentálním pro to že bych ani nemusela mrknout a z vlčice by byl škvarek. Na chvíli jsem prohlédla na vlka. Aspoň že ji nepustil dál. Dobrá práce. Nic jsem nahlas neřekla a opět upřela své rudé oči na vlčici (//nolaya).

//8
Arcanus se najednou zvedl a někam zmizel. Naštvaně jsem se koukala za ním, protože mě docela zaskočilo, že se jen tak zvedne a zmizí. Když jsem uslyšela jeho kroky jak se vrací, byla jsem připravená ho hezky sjet. No naštěstí sebou přitáhnul kus jídla, což mě obměkčilo. Budu mu počítat k dobru, že jeho odchod měl aspoň užitečný účel. Kývla jsem hlavou a spokojeně se pustila do jídla. Byla jsem poměrně dost hladová, protože jsem několik dní nejedla nic pořádného. A zajíce za pořádné jídlo nepovažuju nikdy. Mrskla jsem spokojeně ocasem a zastříhala ušima. Arcanus mluvil o něčem podivném v lese. "To je asi to co mi tu nehrálo. Magie lesa je dost silná, navíc když jmse v jeskyni. Nejspíš mě to upozornilo, že je něco v nepořádku," nadhodila jsem možné vysvětlení a v klidu dál přežvykovala. Teď už jsem v packách měla jenom kost. Arc se mě pokusil vystrnadit z mého plánu jít si užít zábav s někým cizím. "No tak to ani náhodou! Byl to můj nápad tam zajít. A nemysli si, že se budu jenom tak někde válet," odeskla jsem na oko naštvaně. Pak jsem si olízla čenich a zvedla se. "Takže ty jdeš se mnou, ne já s tebou," řekla jsem a vyplázla na Arca jazyk než jsem zamířila směrem do hlavní jeskyně a pak uličkou ven k východu.

//les

//7
Arcanus si pobaveně hrál s mým náhrdelníkem. Kdo ví co se mu honili hlavou. Byla jsem momentálně ráda, že neumím číst myšlenky. Někdy to musí být na škodu, když víte co si ostatní kolem myslí, nikdy nejste překvapení. Poslouchala jsem Arcuv hlas.
//cenzura, přece nebudu ohrožovat mravní výchovu mládeže :D
Byla jsem spokojená a tak trochu mhe. Znáte ten pocit když se vám prostě nechce nic jiného než se válet. A tak jsem se válela. Přitisknuta k Arcovi jsem spokojeně oddechovala. Jenže tohle jsme si nemohli dovolovat moc dlouho. Z nějakého neznámého důvodu se mi zdálo, že se něco děje v lese. No nebyla jsem schopná určit co. "Nezdá se ti, že je tu zvláštní vyvrácení," prohodila jsem trochu jako bych byla na tripu z nějakých houbiček. "Nemůžeme se tu válet moc dlouho, venku je pořád ta cizinka. Můžu tam zajít dá jestli chceš," pokusila jsem se nadhodit. I když se mi moc ven nechtělo byla jsem zastáncem názoru že nepříjemné věci se musí udělat hned, ne je odkládat.

//7
"Chceš říct že jsem stará?! Promiň ale ta chuť po dalších vlčatech mě začíná přecházet," zasmála jsem se. I když trochu se mě to dotklo. Nechápala jsem proč to všicgni řeší a jak mohou vědět že jinde utíká čas jinak než tady v kraji. Já o ničem takovém nevěděla a nehodlala jsem se v tom šťourat. Byla jsem ráda že to je tak, jak to je a tak to asi má správně i být. Ostatní to podle mého úsudku moc těšili. Mrskla jsem ocasem a usmála se, když mi Arc pomohl s ohněm, abych nemusela na nic myslet."Máš pravdu že Laura byla neocenitelným pomocníkem. A jestli si myslíš že já takovým věcem rozumím tak jsme na tom stejně. Nikdy jsem nebyla úplně správnou vlčici, něco ani mě hlava nebere," prohodila jsem protože to byla pravda a bez Laury a její povahy a znalostí bych nic nezvládla.
Přetočila jsem se na bok a olizla mu čenich. Pak jsem se mu zavrtěla hlavou do srsti a rozhodla se dát věcem volný průběh.

//6
Koukala jsme jen tak do blba. Byla jsem ráda, že mám na chvilku pokoj a klid od toho ruchu kolem. Někdy mi to nevadilo... No dobře vadilo mi to pořád, ale byla jsme ráda, že poprvé v životě mám stabilní rodinu. Stabilní smečku. Pravda někdo odchází, ale pořád je nás tu hodně. Ashe, Laura, Lucy. Jsme rodina a držíme pospolu. Skoro to tu připomíná Klímovou smečku. Škoda, že se musela rozpadnout. Podívala jsem se na Arca a doufala, že se nerozejdeme jako Savior a Siana. Nezničíme tak tuhle věc,k terou jsme společně vybudovali. Pak moje myšlenky přitáhl zpět Arcanus. Nejprve si posteskl, že vlčecí období je to nejlepší a pak se pustil do mluvení o dalších vlčatech. Zastříhala jsem ušima. Jemu se to mele, když to pak nemusí rodit a krmit. To byla prosím pěkně moje první myšlenka na tento návrh. Na druhou stranu by bylo hezké mít zase něco malého a svého. Navíc mít vysvětlení pro své podrážděné nálady nebo mít výmluvu, proč se válet v jeskyni. Navíc bych to mohla zkusit znovu a napravit to, co s Awnay a Etneym nevyšlo, jak bych si představovala.Mrskla jsem ocasem a mlaskla. "Popravdě řečeno, to není zas tak hloupý nápad," prohodila jsem na závěr a přitulila se k Arcovi. "Rozhodně mě to nenapadlo. Říkám si, že ty pořád hudruješ že jsi moc starý. Já vím, že já nejsem. A jedno nebo dvě vlčata navíc by smečka mohla zvládnout uživit. Navíc teď když už končí zima," dodala jsem.

//5

Sledovala jsem Archa, který mi vyprávěl o tom jak na tom Meadow byla když odcházela. Nic z toho jsem netušila. Trochu mě zamrzlo že jsem se o ni nezajímala víc, když ještě byla ta možnost. Ale pozdě bycha honit. Mrskla jsem ocasem a jenom poslouchala, co dalšího má Arcanus na srdci. Vypadalo to, že jo vlčata trápí stejnou měrou jako odchod Meadow. Když mluvil o stáří zavrtěla jsem hlavou. Tyhle řeči jsem neměla ráda. Já byla přece pořád mladá silná a nehodlala jsem to měnit. A tyhle řeči mi mou sílu vzít nemohly. Možná byly tak nepříjemné protože byly pravdivé? Zavrtěla jsem hlavou. "Je pravda že by bylo dobře kdyby se usmířili. Navíc jejich vlčecí období jsme si moc neužili. Pořád byli Zálezlice vevnitř a nechtělo se jim ven. Škoda že nebyli už od malá tak akční jako jsou teď. Někdy si říkám že by bylo super zažít to ještě jednou a poučit se," prohodila jsem a prohrávala si v hlavě s tou myšlenkou.

//4

Sledovala jsem Arca a čekala až přijde blíž, abych se mohla přitulit a zavrtat svůj čenich do jeho kožichu. Ta vůně byla velice opojná. Pak začal mluvit o Meadow. Na nepatrnou chvilku jsem ztuhla. Byl všímavý, takže mi bylo jasné, že si mého zaváhání všiml. No doufala jsem, že to nebude komentovat. S Meadow jsem měla komplikovaný vztah. Jako vlastně se všemi vlky v mém okolí. Přesto mne její odchod ranil. Cítila jsem, že kousek mě zmizel společně s ní. "Ten její béžový kožich mi bude chybět," prohodila jsem nakonec, protože jsem neměla co jiného k tomu říct. Přeci jenom byla to Arcova kamarádka víc než moje. "Jsi v pořádku?" zeptala jsem se s úsměvem. Byla bych si ráda myslela, že se mi může svěřit s čímkoliv, co ho trápí. Bohužel čas nám takový luxus nedovoloval. Vždycky to bylo tak, že jeden byl tady a řešil to a druhý támhle a řešil ono. Na důvěrnosti a emoce nebyl prostor. Proto jsem byla ráda, že ten prostor máme teď. Prostor pro smutek, pro sdílení, pro nás. Zavrtala jsem svou hlavu víc do jeho husté srsti a čekala, co řekne.

//3
//les

Pomalu jsem přešla do lehkého poklusu, kde jsem se snažila opatrně promotat mokrou a kluzkou chodbičkou, vedoucí do hlavní haly našeho úkrytu. Věděla jsem, že mě Arcanus následuje. Došla jsem k rozšířenému vchodu do hlavního příbytku. Všimla jsem si, že oheň u Saviora už vyhasl. Hnědý vlk zmizel. Aniž by se na něco ptal nebo mne vyhledal. Asi opravdu tvrdě spal a pak si uvědomil, že jsem odešla tak se sebral a zmizel. Byla jsem ráda, že byl na chvilku tady v teple a né někde v zimě venku. Ostatním by to mohlo připadat nefér, že jejich přátele tu nenecháme, ale ti moji si tu mohou v klidu lenošit jak dlouho chtějí. Mrskla jsem ocasem. No a co, jsem alfa můžu si dělat co budu chtít. Usmála jsem se a pak jsem se rozhodla jít do jeskyně pro alfy a bety, abychom si s Arcem mohli v klidu promluvit.
U vchodu jsem sehla hlavu a pomalu prošla do našeho malého jeskyního koutku. Pod tlapkami mne hřála kožešina, která tu byla už poměrně dlouho. Kdybych byla lepší hospodiňka vyměnila bych jí, nebo aspoň vyvětrala. Bez dalších okolků jsem sebou plácla do kožešin. "Pro dnešek končím," prohodila jsem směrem k Arcovi, který vcházel dovnitř. "Už z toho tady nemůžu," zašeptala jsem do tmy jeskyně a pak vytvořila malinkatý plamínek, kterým jsem zapálila jeden z lišejníků, který tu v jeskyni rostl. Příjemné osvětlení. Ne moc ostré, ale aspoň jsme na sebe viděli.

Sledovala jsem vlka, který byl poměrně vyděšený. Než se konečně vykváknul, trvalo to snad celou věčnost. Ale budiž rozhodl se. Kývla jsem hlavou. "Tak tedy vítej v Asgaarské smečce," prohodila jsem už trochu neutrálnějším tónem. Nebyla jsem vyloženě přátelská, ale ani nepřátelská, což by mohl ocenit. "Pokud budeš chtít opustit území smečky, dej o tom vědět mě nebo Arcovi, popřípadě někomu z výšše postavených jedinců. Nejlépe Lauře, to je naše gamma. Pokud na území smečky přijde nějaký cizinec, tak ho zastav, aby se nerozeběhl do našeho lesa jen tak. Zavolej nás, Lauru a nebo našeho ochránce, jmenuje se Ashe a má na krku podivnou fialovou věc. Tu poznáš určitě. Pokud bys chtěl jít do úkrytu, je poměrně složité ho najít, ale kdokoliv ze smečky tě tam rád dovede," sesumírovala jsem vše důležité, co by vlk potřeboval o naší smečce nebo území vědět. "Nejsme sice rodina po krvi, ale chováme se tak k sobě. Takže prosím nevyvolávej zbytečné spory mezi vlky ve smečce. Na to jsem tu expert já," dodala jsem a trochu se vlastnímu vtípku zasmála. Pak jsem jenom mrskla ocasem a rozeběhla se směrem k úkrytu. Tam by mělo být dost soukromí na rozhovor s Arcem. Možná tam ještě bude Savior. Hnala jsem se lesem až k tajemnému úkrytu.

//Úkryt