Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Chápu Lauru že nehodlala čekat déle. Měla bys brát v úvahu to, že lidé sem chodí právě proto aby hráli a proto když nenapíšeš ani "omlouvám se, ale teď nemám čas, napíšu až příští týden", tak na tebe čekat prostě nebudou. Navíc jak sama píšeš jsi zapomněla že na gall vůbec jsi, takže kdybysis nevzpomněla, tak tu má Laura čekat třeba půl roku? Uznej, že to je prostě nesmyls.
To že je Tesai vlk mučedník chápeme, je to originální chrakter jako většina vlků tady a proto je jasné, že se nepůjde "doprošovat". Na druhou stranu pokud má takovéto vlastnosti, tak musíš brát i to, že se s ním nebudou vlci sami od sebe bavit. Elisu většina vlků taky nemusí, protože je agresivní a vznětlivá a je to taky důvod, proč se moc nebaví s novými vlky, nebo je na ně nepříjemná, a proto s ní něchtějí ostatní hrát. Jako hráčka to však beru a chápu, že je to prostě součást hry za ne úplně přátelskou postavu :)

//les

Pomalu jsem vlezla do jeskyně. Ráda bych se rozeběhla, ale na to jsem znala povrch v jeskyni moc dobře. Klouzalo to tu neskutečně a já si tedy dávala náležitý pozor, abych neuklouzla a nezranila se. Blížila jsem se k hlavní jskyni. Přešla jsem ji již trochu svižnějí a pomalu strčila hlavu do jeskyně. Arcanus tu byl a hlídal Sionna, který momentálně spal. Bylo hezké ho na chvíli sledovat. "Doufám, že moc nezlobil,"zašeptala jsem smerem k Arcovi a pak se vecpala do jeskyně a lehla si vedle vlčete. Nejspíše ho nenadálý pohyb a hluk probral, protože se ke mně přitočil a začal se krmit. Musel mít pořádný hlad, ale já se rychleji vrátit nemohla. Bylo zajímavé sledovat jak rychle se vyvýjí. Ne že by byl nějaký přeborník, ale přišlo mi že je trochu napřed před tím, jací byli Awnay a Etney v jeho věku.
Když se Sionn dokrmil převrátila jsem se na břicho a mírně si protáhla přední packy. "Máme nového člena. Je trochu divný, ale třeba si zvykne," pověděla jsem Arcovi. "Můžeš jít pryč jestli chceš, ať tu není tak těsno a já tu s ním teď počkám," narvhla jsem Arcovi. Byla jsem stejně unavená, takže dokud bude Sionn spát hodlala jsem se taky prospat.

Sledovala jsem vlka, který truchu ustoupil do zadu. Savior zůstával opodál a nechával mi prostor, abyhc si mohla vyřídit své alfovské povinnosti. Mrskla jsem ocasem, když Rorrey prohlásil, že pokud to myslím vážně, že by zájem o místo ve smečce měl. Tohle jsem opravdu nečekala. Na druhou stranu mít za alfu někoho, kdo pro kousanec nejde daleko, taky bych se přidala. Naklonila jsem hlavu na stranu. "Jistě že to myslím vážně, nikdy neříkám nic jen tak," odsekla jsem mladému vlkovi a pak se hrdě narovnala, z přikrčení které jsem doteď držela. "Pokud se chceš přidat do smečky máme pár pravidel. Za prvé nikoho cizího nechci vidět v lese. Na hranicích klidně, ale ne že si sem nakráčí jako ty. Za druhé pokud opustíš území smečky, tak to řekni mě nebo Arcovi naší druhé alfě, nebo někomu kdo je výšše postavený. Kdo jsou ostatní zjistíš jistě brzo větčina se tu potuluje," začala jsem mu vysvětlovat jak to u nás chodí. "Pokud bys potřeboval jít do úkrytu, tak si řekni někomu ze smečky a on tě tam dovede. Momentálně však doporučuji zůstat v lese v jeskyni je těsno a navíc venku je to příjemnější," dodala jsem ještě a pak se podívala na Saviora a mírně kývla hlavou. "Bohužel už musím jít, pokud máš nějaké dotazy tak se zeptej Saviora o vlcích ve smečce toho hodně ví a i celkově o smečkovém životě. A teď mě omluvte," prohodila jsem ještě a rozeběhla se směrem k úkrytu.

//úkryt

//momentálně nemám čas, napíšu zítra nebo až v pondělí

Sledovala jsem vlka, který odpovídal i na otázky, na které snad každému bylo jasné, že odpověď znát nechci. Protočila jsem oči v sloup nad jeho naivitou, ale takovou trpělo každé vlče. Ale tenhle vlk už není žádné vlče. Podívala jsem se na něj a trochu se uvolnila. Bylo mi jasné, že mi od něj nehrozí žádné nebezpečí. "Smečka je útočištěm. Ale jenom pro své členy. Chceš se snad stát členem?" zeptala jsem se, i když jsem pochybovala o tom, že by vůbec něco takového zvažoval. Řekla bych, že teď byl tak moc strachy bez sebe, že by s tím nesouhlasil, i kdyby to byl od začátku jeho plán.
Savior vedle mě mírně soptil. Byla jsem na jeho nerudnost zvyklá. Když však řekl, že můžu jít sjela jsem ho pohledem. Sice byl starší a možná i silnější, ale pořád tu neměl žádnou moc. "Alfa jsem tu já, takže mi nebudeš říkat co můžu a co nemůžu!" zavrčela jsem na něj. Byla jsem v ráži, takže jsem nehodlala nechávat schazovat svoje postavení, i když byl Savior přítel. Vlk něco brebentil o tom, že on nám leze na nervy a že ho nebaví čekat tady. Obrátila jsem zpět pohled k němu. "Kupodivu jsi ty přišel jsem a ne naopak, takže pokud se nechceš přidat do smečky tak vypadni. Dávám ti náskok deset vteřin," dodala jsem a mírně se nakrčila, jako bych se připravovala co nevidět vyrazit tryskem vpřed.

Sledovala jsem vlka s trochu posměšným pohledem. Bylo mi jasné, že je to nějaký tulák nováček, který neví co se sluší a patří. Takové žeru k snídani. Mrskla jsem ocasem a sledovala vlka před sebou. Slunce se pomalu prodralo na nebe a tak jsem přestala dodávat energii ohnivé kouli vedle mojí hlavy a tak se rozplynula. Vlk mluvil o nějakém kanibalismu, či čem. Letmo jsem pohlédla na Saviora, který se tvářil nějak moc spokojeně. Co mu asi provedl? Vlk se nakonec představil jako Rorrey a celkově mi přišel až dotčen, že na něho nejsme miloučcí a hodňoučcí. "A jaké jsou tvoje představy o smečkách?" zeptala jsem se a odfrkla si posměšně. "Že nechává cizí vlky, aby se promendovali po jejím území bez trestně? Nebo že ve smečce jsou všichni vlci na tuláky, co jim třeba chtějí ukrást potravu, hodní? Nebo že smečka je útočištěm, pro každého kdo o to požádá?" dodala jsem pár otázek a protočila oči v sloup. Pak jsem se obrátila na vlka a čekala na jeho odpověď. Už byl pomalu čas se vrátit k Sionnovi a já tu nehodlala ztrácet zbytečně čas, takže jsem doufala, že z vlka brzo vypadne něco důležitého, co by mě přimělo s ním mluvit dál, nebo vypadne.
Nechápala jsem to, ale najednou se začalo zase stmívat. Byla jsem tu celý den a to rozhodně nebylo dobře. Vlče mě potřebovalo a tenhle cizák mě jen zdržoval. Nutno podotknout, že to mu body k dobru nepřidávalo, takže pokud nechtěl skončit na kusy, měl by se vykváknout rychle.

Podívala jsem se na vlka pohledem "to si ze mě děláš srandu". Nemohla jsem uvěřit tomu, že někoho napadne jít se jen tak schovat na území smečky. "Připadáme ti snad jako nějaký útulek pro slabé a opuštěné?" položila jsem řečnickou otázku, na kterou jsem ani nechtěla znát odpověď, protož očividně jsme vlkovi přesně takhle připadali. Mrskla jsem nasupeně ocasem. a ohnivá koule vedle mojí hlavy zapulzovala. Savior se stáhl k mému boku a hodil po mě významný pohled. Registrovala jsem ho jen koutkem oka, protože jsem nespouštěla zrak z cizáka, ale i tak mi došlo co tím pohledem myslí. No nehodlala jsem to brát na vědomí, tohle bylo přece moje území a já ho musela bránit. Přešlápla jsem a trochu mě bodlo v podbřišku. Místo zakňučení se mi z hrdla vydralo zavrčení. "Kdybys byl na hranicích řekla bych si fajn. No tak je hloupej. Ne každému je dopřáno být inteligentní," dodala jsem po chvilkové odmlce. "Ale ty si nakráčíš skoro doprostřed našeho území a myslíš si, že je to v pořádku, že se nic nemůže stát?" otázala jsem se a mrskla znovu ocasem. "Protože jestli si to myslíš, tak se teda hodně pleteš," zavrčela jsem.
Neměla jsem moc náladu na nějaké dohadování. Od přírody jsem byla vlk, který rád všechno řešil co možn nejrychleji. Neměla jsem ráda zbytečné vykecávání se nebo zbytečné lezdoprdelkovství. "Narovinu máš dvě možnosti. Buď zdrhnout nebo umřít, jinou možnost asi nemáš," vybalila jsem to na něj na rovinu. "A jak že se to jmenuješ? Ať pak aspoň vím, jak o tobě referovat až si budu tvoje maso vyndavat ze zubů?" prohodila jsem s mírným úšklebkem. Bylo mi jasné, že tohle mu nažene strach. Velký strach. Už teď před námi couval. Nebo ho možná napadne jak celou situaci zachrání? Kdo mohl vědět, jak se to tu celé vyvrbí.

Dobře. Chápu. Jen jsem vyjádřila svůj názor :)

//úkryt

Bylo milé cítit konečně normální vzduch. V jeskyni to smrdělo krví a zatuchlinou, což nebyla zrovna příjemná kombinace. Pomalým krokem jsem si to sunula přes les. Už jsem cítila pach toho o kom Arcanus v jeskyni mluvil. Měl pravdu, protože se nejednalo o nikoho ze smečky. Mrskla jsem ocasem a přidala do kroku, ale po porodu jsem se spíš táhla než že bych nějak zrychlila. Bolelo mne celé tělo, jak jsem byla rozlámaná a nechtěla jsem to nějak extra přehánět s pohybem. Proplétala jsem se lesem a do mého kožichu se vpíjely kapky vody, které se chaoticky snášely z nebe. Nepršelo nijak extrémně, ale příjemné to taky nebylo. Byla temná noc a pomalu nebylo vidět kam jdu. Proto jsem se spíše zaměřila na čich a na paměť. Tenhl les jsem měla oběhaný kudy to šlo a tak jsem věděla kam zhruba jdu.
Ucítila jsem ještě jeden pach. Známý pach. Vycházel přibližně z těch samých míst jako pach vlka, který byl na našem území cizincem. Došlo mi, že je to Savior, který nejspíše z nudy vyrazil za nezvaným hostem. Bylo poměrně divné, že se vlk pouštěl hlouběji do lesa. To si nevšiml, že je na území smečky?! Pokusila jsem se zrychlit, ale moc to nešlo. Naštěstí už nebyli daleko a já dorazila právě ve chvíli, kdy Savior domluvil. Vedle hlavy jsem si vytvořila ohnivou kouli, abych si mohla na vlka posvítit. Sledovala jsem ve světle plamenů podivně strakatého vlka, který se potuloval po našem území. "Jsi na území smečky, pokud sis nevšiml," prohodila jsem a mírně se nakrčila. Uši stažené k hlavě a načechranou srst na krku. Byla jsem připravená zaútočit, kdyby se o něco pokusil.

Sledovala jsem jak se mladý vlček chlemtavě krmí. Arc byl starostlivý jako vždycky. "Ano odpočala, ale jsme nějaká rozleželá. Potřebovala bych se trochu rozhýbat," řekla jsme potichu a doufala, že to Arc pochopí a chvlí tu počká. Sionn se mezitím přesunul od mého břicha zpátky k Arcovi. No moc mu to nevyšlo, protože ho nožky moc daleko nedonesly. Po pár krůčcích spadl na zem a se zívnutím usnul mezi mnou a Arcem.
Byla jsem ráda, že je aspoň na chvilku klid. Když tu mne vytáhl z přemýšlení Arc. Nejspíše byl někdo v lese. Nevím jak to zvládl vytušit. Asi použil nějakou magii. Proběhla mi hlavou myšlenka, kterou jsem uznala za správnou. Pomalu jsem se nadzvedla. "Já tam dojdu, stejěn se musím projít," řekla jsem, protože jsem ten pohyb potřebovala. Byla jsem strašně rozlámaná a věděla jsem, že čím déle budu ležet na zemi tím to bude horší. Mrskla jsem ocasem a zvedla se na všechny čtyři. Pomalu jsem prošla do hlavní jeskyně a pak jsme vyrazila pomalým tempem k východu z jeskyně. Bylo mi jasné, že Arc by mě měl nejradši zavřenou v jeskyni, ale taková jsem já prostě nebyla. Ať se taky pro jednou stará. Přeci jenom většinu té dřiny s vlčaty jsem měla na svých bedrech já, takže třeba když bude Sionn trávit víc času s ním, tak bude jiný než Awnay a Etney.

//les

Jako taky bych teď už nechtěla Etneye nebo Awnay nahrazovat, kdyby jejich hráč skončil. Na druhou stranu mohlo být v článku napsáno že je to na zkoušku. A pokud to na zkoušku pravidlo není tak by mělo být promyšlené a dolazene dřív než se začne aplikovat. Toť můj názor.

Dovolím se k novým pravidlům vyjádřit.
Etney a Awnay jsou nyní v rukou schopných hráčů, kteří s nimi doufám dlouho vydrží. Ale oba dva hráči nebyli těmi prvními. Pro obě vlčata se vybrali hráči v době porodu, aby si mohli "sledovat", co vlčata prožila jako NPC, aby mohli sepsat příběh co možná nejlépe ve shodě s realnou hrou. Bohužel než se vůbec začalo za vlčata hrát odpadla nám jedna hráčka a chvíli po ní druhá. Naštěstí se nám podařilo najít nové, také vypadali slibně, ale opět to moc nevyšlo. V inzerátech jsme naše vlčata nabízeli dlouho. Opravdu dlouho. Ale nikdo ze stálých hráčů o ně neměl dlouho zájem (jako chápu mít Elisu za mámu není žádný terno, ale i tak).
A to mě přivádí k tomu, že by se nedalo předávat vlče když je ještě "vlčetem". Jak to mají pak jejich "rodiče" zahrát, když hráč odejde třeba po měsíci nebo dvou. Jakože v jejich příběhu je celková březost, porod a následné hraní za vlče jako NPC docela důležité a je to právě ten "zážitek". A nedovedu si představit, kdyby mi po měsíci hraní s vlčetem odešel hráč s tím, že ho nemůžu nahradit jiným. Jako co s tím, pak mám teoreticky dělat? To to vlče umřelo? Nebo se ztratilo? Takže nám tu ve finále bude pobíhat parta šibnutých vlčic, prtože reálně takováto ztráta prostě charakter změní....

K sourozencům, partnerům atd. se vyjadřovat nebudu, protože v tom s vám souhlasím. Taky si nedovedu představit, že by třeba za Sianu nebo Kesse měl najednou hrát nový hráč, to by prostě nedávalo smysl.

Byla jsem tak moc unavená, že jsem nevnímala vůbec okolí. Neslyšela jsem vlče kňourat, ani jsem nezaregistrovala, že si Arcanus lehnul vedle mě. Byla jsem prostě až moc unavená na to, abych mohla něco z toho registrovat. Můj spánek byl bezesný. Kdyby na mě spadla celá jeskyně, asi by mě neprobudilo ani to. Nevšimla jsem si ani toho, že Arcanus po probuzení přesunul Sionna k sobě. Byla jsem ve své říši spánku, která byla poměrně uklidňující.
Náhle mne však ze spánku vytrhlo hlasité zakňučení. Škubnutím jsem se probudila a rozespale koukala kolem sebe. Najednou jsem sebou cukla a zmateně zavrčela, protože jsem nikde neviděla vlče, které tu podle všeho mělo být. Rychle jsem si však uvědomila, že je u Arcanuse. Nejspíš se mu jenom nelíbilo, jak ho Arc tiskne."Nesmíš ho tak mačkat," prohodila jsem razantně a natáhla se po vlčeti. Chytla jsem ho za kůži na krku a v čelistech si ho položila k břichu, aby se mohlo nakrmit. Nehodlala jsem tu strávit několik týdnů, takže jsem chtěla, aby zesílil co nejrychleji a já mohla vyrazit ven. Touhle dobou už by měl začít pomalu přecházet po jeskyni. Sledovala jsem Sionna, který hltavě pil. A pak mě ten had kousnul. "JAU!"vypískal jsem a nasupeně se na vlče podívala. Kousnutí nebylo bolestné, spíše mě to šokovalo než že by mi ublížilo. Bylo jasné, že mu rostou zuby.

Výherkyní akce se stává Laura a zaúčast dostává něco málo do inventáře i Sionn s tím, že má i malinkatý bonus za poslání rovnou dvou obrázků. Na jejich výtvory se můžete podívat v odkazech níže.
Na další akci se můžete těšit zase za měsíc.

Laura
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.15752-9/57504753_413278319490740_7534740764656402432_n.jpg?_nc_cat=104&_nc_ht=scontent-prg1-1.xx&oh=9cec222b177debe1fa6f3376428dfe85&oe=5D5F5A5C
Sionn
http://nd02.jxs.cz/302/853/1183f2c033_105468571_o2.jpg
https://scontent-prg1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.15752-9/60436578_339371163282639_2166591863010623488_n.png?_nc_cat=111&_nc_ht=scontent-prg1-1.xx&oh=8bded5be55588e75fcaff3c2ad01a874&oe=5D6402A3

Sledovala jsem malé vlče, jak odpočívá. Byla jsem spokojená a tak jsme ani nevnímala okolí. Neslyšela jsem co pištěla Laura ani co říkal Arc. Popravdě mě to ani nijak extra nezajímalo. Byla jsem unavená a poměrně ráda, bych se vyspala, ale pozice, kteoru si Sionn vybral jako tu nejoblíbenější, byla pro mě až moc nepohodlná. Nechtěla jsem vlče budit a tak jsem se smířila s tím, že se nevyspím. Aspoň je lepší jeden než dva. Vzpomněla jsme si, jak jsem se v jeskyni nemohla ani otočit, aniž bych na nějaké vlče málem nestoupla nebo si na ně nelehla. Chudák Siana. Vybavila se mi bílá vlčice, která se musela postarat o pět nezbedných vlčat, která ji pořád jenom otravovala. Měla jsem je utopit. Položila jsem si hlavu v klubíčku na své tělo, abych vlče ještě více zahřála. Ani nevím jak ale najednou se mi začala motat hlava. Byla to jako když se odněkud přidere mlha a vy přestáváte pomalu vidět. Cítila jsem jak mi hlava sjíždí po těle dolů, ale nemohla jsem tomu zabránit. Neměla jsem sílu. Netuším zda jsem omdlela nebo usnula, ale ztratila jsem vědomí.