Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sionn mě v podstatě vyignoroval, protože usnul. Nejspíš byl vyřízený z toho všeho pobíhání, ale mě naštvalo to, že se vlk snaží mu zajistit potravu a střechu nad hlavou a on si jen tak usne. Lucy se pustila do rozhovoru s Tesaiem a mě nikdo nevěnoval pozornost. No skvěle, takže teď jsem v podstatě páté kolo u vozu a navíc se odsud nemůžu kvůli mrněti hnout.Mrskla jsem nabroušeně ocasem, ale místo ventilace svého vzteku navenek jsem ho ventilovala vnitřně. Je poměrně zajímavé jak je to Sionn šedivý. Jeden by řek, že je to až do bíla. Zastříhala jsem ušima a naklonila hlavu, zatím co jsem sledovala spící vlče. Můj pohled pomalu přejel na Lucy. Kdyby byla vlk, tak bych si na Arcově místě nechala udělat test otcovství. Mlaskla jsem a znuděně se znovu natáhla. Kořist mi pořád ležela u tlapek a pomalu chladla. Nebyl důvod ji nechávat takhle bezdůvodně ležet. Utrhla jsem si kousek masa a pustila se do jídla. Nebylo toho hodně, ale na malou svačinku mi to stačilo. Navíc jsem stejně chtěla nechat kousek vlčeti.Možná, že až se probere mohla bych ho vzít do údolí, aby si zaplaval v jezírku. Pomyslela jsem si a podívala se na syna, který se pomalu začal budit. "Sionne," štěkla jsem na vlče a packou strčila do zbytku masa, který jsem pro něj nechala. Trocha vnitřností a trocha masa, správně vyvážená strava.
Kolem čenich use mi prodral poryv větru. Cítila jsem novou příchozí. Její pach mi byl povědomí, byla to určitě ta za kterou běžel Arc. Zoe? Proletělo mi hlavou, když jsem si spojila pach s obrazem vlčice, kterou jsem měla tak ráda. Zavrtěla jsem hlavou, protože tak to být nemohlo. Zoe byla již několik let po smrti nebo to jsem si myslela. Další pach, který blednul patřil Saviorovi. Zřejmě už se nabažil naší přítomnosti a odešel jinam. Bylo to pro nej typické, takhle se toulat. Však on se vrátí až bude zase chtít. Jediné co mne mrzelo byl fakt, že on nás najde vždycky, ale my jeho budeme v kraji hledat marně.

Lucy si pořád hrála se Sionnem a Tesai neměl nic kloudného ke konverzaci. Mrskla jsem ocasem a rozhodla se, že bude nejlepší čas na to se prospat. Pomalu jsem zavřela oči a odplula do říše spánku.

Zdál se mi sen. Běžela jsem nějakým neznámým lesem. Nebyl to Asgaar ani Klímový les ani žáfný jiný, který bych znala a tak jsem nazdař vlk běžela dál. Nějaké ty větvičky se mi draly do cesty, tak jsem se skrze ně prodrala. V cestě mi ležel kmen, tak jsem ho přeskočila. Běžela jsem tak, jak jsem dál, jako by mě nic nemohlo zastavit. Nevěděla jsem proč běžím, ale prostě jsem chtěla běžet. Něco mě nutilo utíkat.

Se škubnutím jsem se probrala ze spánku. Zastříhala jsem ušima a protáhla se. Už byl čas na to, aby se Sionn zase nakrmil.Možná by mohl i nějaké maso. Zvdela jsem se a rozhlédla se jestli někde neuvidím nějaké stopy zajíce nebo něčeho podobného.Napojila jsem se na magii lesa a bylo mi jasné, že jeden ušák je kousek od nás. Pomalu jsem se zvedla a vydala se tím směrem, kde ušák byl. Lucy pořád blbla se Sionnem a tak jsem neměla problém ho na chvíli pustit z hodledu. Ušáka jsem našla co by dup. Zamaskovala jsem svůj pach i svou přítomnost a vyčkávala. Když se ušák vyhrabal ze své nory nic nečekal. Škub a bylo to. Popadla jsem ušáka do zubů a vrátila se zpátky k vlčeti a Lucy. "Sionne," řekla jsem a vyčkávala až vlče přijde. Čím dřív se naučí žrát tím lépe pro mě.

Tesai začal vyprávět svůj dojemný životní příběh. Jen jsem mlaskla. "Pravděpodobně už ne," konstatovala jsem k jeho spíše řečnické otázce, zda jeho smečka ještě existuje. Mrskla jsem ocasem a dál se na nic neptala. Vypadal, že je vlkem velice nezajímavým. Mezitím, co se mi za zády schovával Sionn se k nám přiblížila Lucy, která teatrálně předváděla jak mého syna nemůže najít. Nakonec si to nakráčela vedle mě. Tiše jsem na ni zavrčela. Nelíbilo se mi, že je tak blízko i když to bylo v rámci její hry. Měla by vědět kde je její místo. Pomalu si začala sedat, jako by chtěla Sionna zasednout, ale nakonec vlče přece jen "objevila". Bylo zajímavé to sledovat, ale raději bych dělala něco jiného. Lucy se teď rozhodla hrát na babu a tak jsem jí nechala být. Sionn vypadal velice nadšeně, že si může hrát s někým na honěnou. Kdyby měl sourozence stejného věku, nemusel by tolik otravovat ostatní členy smečky. Sledovala jsem jak malinkatý vlček hází držku, když neodhadl terén. Jen jsem protočila oči v sloup. Moji obratnost nezdědil.

Lucy se Sionna ujala s poměrně velkým nadšením. Něco takového bych zrovna u ní nečekala. Vždyť vlčata jsou tak moc otravná. Mrskla jsem ocasem a sledovala jak Lucy pomocí magie země vytvořila kopretinu. Vypadalo to, že se snaží Sionna hlídat, takže jsem se obrátila směrem k hnědému vlkovi. Tesai stál kousek ode mne. "Odkud vlastně jsi?" zeptala jsem se znuděně. Ne že by mě to zajímalo, ale spíš jsem byla znuděná a chtěla jsem slyšet nějaký zajímavý příběh. Navíc nikdy není na škodu vědět něco o minulosti vlků ve smečce. Je lepší vědět kdo jsou a odkud se vzali, pak mě nemůže nic překvapit. Proběhla mi hlavou zajímavá myšlenka. Byla to pravda. Pokud jsem věděla odkud pochází mohla jsem odhadnout i jejich slabinu a použít ji v případě, že by se rozhodli udělat něco nekalého. Mrskla jsem znovu ocasem až to o zem praštilo.
Náhle se ke mně přiřítil Sionn a schoval se mi těsně za ocas. Podívala jsem se směrem k Lucy. Zřejmě hráli na schovávanou. Mohla bych použít magii neviditelnosti, aby to bylo zábavnější. Pohlédla jsem na vlče, které se tak strašně snažilo být schované a očku Lucy nepozorované. Ne nebudu tak zlá. Opět jsem se podívala na hnědého vlka a dělala, že o schováném vlčeti nic nevím.

Z ničeho nic se se Sionnem začaly dít divné věci. Nejprve mu nějak narostl ocásek jinde než by měl a potom tam kde by měl být ocásek, bylo něco jiného. Tedy také ocásek, ale jiný než ten co vlče mělo původně. Zvedla jsem se a zavrčela. Rozhlížela jsem se po okolních vlcích, abych zjistila kdo si tu zahrává s magií a testuje jí na mém synovi. Přejela jsem pohledem ostatní vlky. Lucy se smála, jako by neviděla nikdy nic vtipnějšího. Tesai a Nolaya jen koukali a nic se nesnažili udělat. Arcanus už byl taky na nohou a snažil, se přijít na to co se děje. Naštěstí jak tahle magická pohroma přišla, tak taky zmizela a Sionn už byl opět normálním vlčetem. I tak jsem k němu zamířila a láskyplně ho olízla. Znovu jsem pohledem přejela ostatní. Nikdo z nich, ale nevypadal dost silně, aby mohl něco takového svou magií ovládnout. Ale co já vím, moc novčků si sem poučtíte na můj vkus.... Smečka musí být velká, aby mohla ochránit sama sebe.... Ale i tak si jich sem pouštíte až moc, já bych to nikdy nedovolila. Zavrtěla jsem hlavou, aby ten hlas uvnitř zmlkl.
Sionn mezi mými tlapkami kňoural. "Neboj se, to se jenom někdo bavil na tvůj účet, ale až ho najdu, tak už tě nikdy otravovat nebude," zašeptala jsem mu do ucha. "Koukej, kamínky," řekla jsem už nahlas a šťouchla tlapkou do kamínků, které byli u Sionnových paciček. Mrskla jsem ocasem a podívala se na ostatní. I oni dostali něco málo, od kdo ví koho. Náhle jsem zaslechla vytí. Někdo se dostal k hranicím. Už jsem chtěla vyrazit, ale Arcanus mě předběhl a zmizel v lese. Odfrkla jsem si a podívala se na Lucy, která pomalu šílela ze Sionna."Na lov půjde až bude větší, pořád je moc maličký," řekla jsem jí s ledovým klidem. "Ale jestli chceš můžeš si ho vzít teď na chívli na starost, ale jenom okolo mě. Nechodit z dohledu," řekla jsem vážným tónem, který jí měl naznačit, že pokud by neposlechla mohla by dopadnout hodně špatně. Šťouchla jsem čumákem do vlčete ať jde a pak jsem si lehla na zem. Možná abych si odpočinula a prospala se, nebo jenom proto že bylo moc vedro.

//odkazy na vaše výtvory
https://i.imgur.com/B0EbG67.png Sionn
https://img.janforman.com/?id=656401863908559051151301563012244818624512n4txm.png Lucy
https://media.discordapp.net/attachments/577147676424929320/591971699549929472/image0.jpg?width=658&height=494 Rorrey
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/v/t1.15752-9/s2048x2048/65824305_1279049605603572_4485820567299031040_n.jpg?_nc_cat=100&_nc_oc=AQlrxDzTpmGzJl5RlJpeW_f8zRIWh9VvULRkK9rkE_sGgb8TpLuxmsOIJgsu979LqNs&_nc_ht=scontent.fprg1-1.fna&oh=0554f22c5afa4e3063a64f09139551c5&oe=5D85C4C1 Etney
http://www.nahrejto.cz/pics/df00334aa63bd1b24f211ce8f2d161e7.jpeg Ashe

Bylo zajímavé kolik vlků se tu najednou objevilo. První přicupitala Nolaya. Pozdravila a mého syna označila za malou kuličku. Abych z tebe neudělala malou kuličku,pomyslela jsem si a mrskla ocasem, jak bylo mým zvykem. "Zdravím," odvětila jsem jí na pozdrav a jinak jsem ji nekomentovala. Tesai se mezitím svěřil, že svou magii neovládá. Jen jsem protočila oči v sloup. Kdybych měla počítat, kolik vlků jsem kdy poznala, co neuměli svou magii používat tak se nedopočítám. Jak mohli tak dlouho přežít v kraji kde je magie základem. Zavrtěla jsem hlavou a nic jiného jsem neříkala.
Náhle se z útrob lesa rozneslo vytí. Nastražila jsem uši a poznala jsem onen hlas, který se táhl lesem. Patřil jednomu ze Saviorových vlčat. Lucy, abych byla konkrétní. Než jsem se nadála už u nás vlčice stála a hodila nám k nohám pár ryb. Tak se pozná správný lovec. "Díky," řekla jsem a jednu rybu si vzala. I když jsem rybí maso zrovna dvakrát nemusela, měla jsem hlad a tak mi svačinka i když nechutná bodla. Arcanus jí okamžitě odpověděl na její otázky ohledně Sionna. Proč jsou všichni v téhle smečce tak hloubí?! Kdo to je? Veverka... Vlka jeho! Snažila jsem se polknout svou podrážděnost v sobě, ale bylo mi jasné, že pokud svou agresivitu na něčem nevybiju, někdo to schytá a to brzo. Znovu jsem mrskla ocasem. "Neviděla jsi někde Lauru? Docela by se hodilo, aby začala hlídat," prohodila jsem. "A taky by mě zajímalo kde je Etney a Ashe, pokud nehlídá hranice," řekla jsem popravdě koho hledám a doufala, že mi Lucy dá odpovědi na mé otázky.

Sionn se mi motal kolem nohou. No nechávala jsem ho být ať si prozkoumává a dělá co chce, přece jenom to bylo to dobré na tom vyvést ho ven, že poznává svět kolem sebe. Arcanus prohodil něco o tom, že je součástí kraje a že by tedy měl poznávat magie. Mrskla jsem trochu nasupeně ocasem až to bouchlo o zem. "Jak myslíš," odsekla jsem nakonci Arcova proslovu, protože jsem s ním prostě nesouhlasila. Výchova vlčat v magiích byla důležitá, to jsem nepopírala, ale ne ve věku ve kterém ještě nemají ani zbarvené oči. Sionn mezitím blbnul, což bylo to jediné, čeho byl momentálně schopen, ale dokud se nezranil tak jsem ho nechávala být.
Arcanus se poté obrátil na Tesaie a pustíl se s ním do rozhovoru. Ptal se ho na jeho magii. Voda pche. Proletělo mi hlavou. Už jsem z ní sice neměla tak panickou hrůzu jako dřív, ale pořád jsem ji neměla v lásce. Vlky, kteří vládly touto magií, jsem proto spíše podezírala. Voda je prchlavá a nestálá, a tací byli i vlci, kteří ji ovládali. Teda alespoň v mých očích. Otočila jsem se na Sionna, který se na nás otočil. "Vyplivni to," prohodila jsem jeho směrem klidným hlasem, neměla jsem moc náladu na to, abych mu nějak vynadala že ještě něco chytne, když bude žrát všechno co se válí na zemi.

Sledovala jsem Sionna, který byl ze všeho strašně vykulený. Nepamatovala jsem si, že by Awnay nebo Etney prožívali stejné nadšení ze světa jako on. Bylo zajímavé pozorovat jak je každý něčím odlišný něčím svý. Etney byl sice nafoukaný, ale bylo v něm něco zábavného. Awnay byla tvrdohlavá, ale zároveň měla velké srdce. Tak uvidíme co se vyklube z tebe. Mrskla jsem ocasem a podívala se na hnědého vlka, který mi odpověděl na otázku. Natočila jsem hlavu na stranu. Zase ta houba, no jen jestli jste vy nesnědli nějakou houbičku a pak se vám zdálo o svítící houbě. Nahlas jsem však řekla, "Děkuju ti za informace."
Můj pohled se stočil zpět k vlčeti, které bylo mezi mýma nohama. Arcanus začal používat své magie, aby si s ním trochu pohrál. Věděla jsem, že tohle kouzlení má na svědomí on, protože já jsem to nebyla a Tesai nevypadal jako vlk se spoustou magických schopností. I když zdání může klamat. Mrskla jsem znovu ocasem a sledovala vlče, které bylo zmatené ještě více než do teď. Pak si začal hrát s květinou, která zázračně vyrostla o jeho nohou. "Neměl bys mu takhle motat hlavu," řekla jsem Arcovi a obrátila na něj svůj rudý pohled. "Nejdřív by se měl naučit něco o normálním světě, než se začne zabývat magií," dodala jsem na vysvětlenou.

Sledovala jsem pohledem Arcanuse, který oslovil Tesaie, který se najednou vynořil z křoví. Kývla jsem hlavou na pozdrav a pak se vrátila pohledem zpět ke sledování svého potomka. Sionn byl ještě moc malinkatý, aby mohl být bez dozoru. Vypadal zmateně, protože pro něj bylo všechno nové. Dalo se čekat, že zrovna nebude nejodvážnější. Najednou se na něco zamřil. Přes stromy jsem neviděla, co to bylo, ale Sionn se rozeběhl někam do pryč. Zvedla jsem se do sedu zrovna ve chvíli, abych viděla jak vlče končí na zemi a se slzičkami v očích se na mě obrací. "Pojď sem moulo," řekla jsem s klidem. Nechtěla jsem, aby se takhle rozebíhal do pryč aniž by někdo šel s ním.
Než ke mně vlče přišlo obrátila jsem pohled zpět k Arcovi a hnědému vlkovi. "Mimochodem neviděl jsi někde Etneyho nebo Lauru?" otázala jsem se a čekala nějakou stručnou odpověď, protože jsem po očku musela stíhat kontrolovat i vlče, jestli se ke mně vrcí nebo ne. Mrskla jsem ocasem. Bylo by fajn kdyby tu někdo z nich byl, aby si vzali na chvíli Sionna na starosti.

// úkryt

Vynesla jsem tedy Sionna před úkryt a nechala ho volně na zemi. Arcanus cestou navrhl abychom řekli o povýšení Etnemu a zároveň s tím, že se může postarat o bratra. "Až se tu objeví tak mu to řekneme," prohodila jsem a sledovala vlče jak zkoumá nový svět. Arcanus ještě navrhoval něco o vodě, ale já neměla náladu. Pokud by chtěl jít, tak bych mu nebránila.
Rozhlédla jsem se po okolí, ale nikoho jsem neviděla. Bylo divné jaké tu bylo ticho, ale asi všichni hledali nějaké místo u vody. Já byla spokojená ve stínu stromů a tak jsem udělala jen pár kroků a lehla si na zem. Pohledem jsem následovala vlče kamkoli šlo, připravena zasáhnout kdyby bylo třeba. Doufala jsem že se tu brzo někdo objeví, abych zjistila co je v lese nového. Cítila jsem pach jednoho z posledních nováčků, který se ale asi držel dál. Možná nám chtěl dát prostor nebo jenom neměl rád vlčata. Kdo by se taky mohl divit. Obrátila jsem pohled zpět na Sionna, aby se náhodou do něčeho nezapletl nebo si neublížil

Podívala jsem se na Arca. "Jmenuje se Rorrey, tak uvidíme zda a jak dlouho tu vydrží," odvětila jsem s pesimismem v hlase, protože jsem už byla zvyklá, že vlci se přidají do smečky a pak bez důvodu nebo jediného slova zmizí. Sionn se mezitím odkulil a teď ležel na zádech, máchal tlapkami ve vzduchu a pípal. Hodila jsem na něj pohled, který mu měl připomenout, že by nemusel tolik vyvádět jen proto, že spadnul. Bohužel to na něj moc nezabíralo.
Arcanus navrhl svěřit mrně našemu staršímu synovi. Možná by ho to naučilo zodpovědnosti. Nebo by ho ztratil. Obě situace jsou výhra. Mrskla jsem ocasem. "Můžeme to zkusit nadhodit až se Etney objeví v lese," usmála jsem se a pak se podívala na Sionna, který se konečně postavil a pak se začal domáhat odchodu. Bylo však jasné, že ven sám nedojde. Arcanus navrhl jít s ním ven z jeskyně. Kývla jsem souhlasně hlavou a popadla vlče za kůži na zátylku. Sionn se mi teď houpal v zubech, zatímco jsem s ním pochodovala ven z menší jeskyně a skrz velký prostor před ní. Cestou ven jsem si musela dávat velký pozor, abych neuklouzla po kamenech. Po pár krocích jsme byli venku. Kde jsem Sionna položila na zem.

//Asgaar

// nejde o to, že s tebou nechce nikdo hrát, ale o to, že nikdo nechce čekat týdny na to než ty odepíšeš... Já ti hru nabídla a tvá odpověď byla " Když u mě je to nárazový víš co. Já třeba hraju celý víkend v kuse ale pak se třeba měsíc neozvu protože mám hromadu jiných starostí" (to cituju tvůj komentář) a promiň opravdu nechci nechat svou vlčici, která měla právě vlče, aby se s někým sekla kvůli pár postům na celé léto

Usnula jsem. Ale jako by to bylo jenom nanovteřinu, protože mne zbudilo podivné kňourání. Sionn se rozhodl vzbudit a hlasitě to dával najevo. Otevřela jsem jedno oko, abych zahlédla tlapku, která mě čapla za kůži na krku. Zavrtěla jsem hlavou a zarputile štěkla. Tohle si ke své matce dovolovat nebude, i když je jenom vlče. Sledovala jsem Sionna, jak se na mě dívá, jako by mu uletěli včely. "To že ses vzbudil můžeš dávat světu vědět i lepším způsobem, nemyslíš?" otázala jsem se, i když mi bylo jasné, že moje otázky asi momentálně nedostanou odpověď. Sice už chodil a byl docela akční, ale pořád byl moc malinkatý, aby chápal některé pojmy a dal mi alespoň několika slovnou odpověď. Byla jsem ale ráda, že konečně chodí, protože to znamenalo, že budeme moct vyrazit za pár dní do lesa a že už ho budu moct předat Lauře, aby se o něj trochu starala. Chtělo by to nějakého učitele. Minule jsme žádného neměli a jak to dopadlo. Kessel byl v Klímu dobrým pomocníkem, jak pro Sianu a Saviora, tak pro jejich vlčata, když prozkoumávala svět. Zamyslela jsem se, ale nenapdal mne nikdo, kdo by se mohl chopit takového úkolu. Hodila jsem pohled na Sionna. "Tak co bys chtěl, hmm?"

Vlci a vlčice, vlčata všeho věku,
startujeme další neherní měsíční akci, tentokrát na téma Z čeho všeho vznikne vlk.
Úkol je jednoduchý musíte vytvořit vlka z jakéhokoli materiálu, který vás napadne. Jsou však dvě podmínky.
1. Vlk musí být ve 3D (nemusí sice stát, ale nesmí být jen nakreslený na papíře).
2. Na fotografii výtvoru musí být někde na lístečku vaše jména na Galli, ať je jistota že jste to vy.
To by bylo k pravidlům všechno. Zkuste použít co nejzvláštnější materiál ať se taky můžeme trochu zamyslet nad tím, z čeho všeho jde vlk vyrobit. Čas máte do 1.7.2019 do 12:00, do této doby zašlete mě nebo Arcovi do vzkazů fotku vašeho výtvrou.
Budeme se těšit na zaslané vlčky.
A a E