Příspěvky uživatele

Byla drzá jako nejmenší vlče, které jsem kdy poznala. Kdyby se neuvedla tou hloupou hrou na honěnou možná bych ji i měla ráda. No rozhodla se, že nehodlá být se smečkou a tedy i se mnou na přátelské úrovni, což byla její největší chyba. Mrskla jsem naštvaně ocasem. Po očku jsem si všimla Tesaie, který se tu objevil a celou situaci potichu sledoval. Bylo zajímavé, že tenhle vlk nebyl jako ostatní. Někteří by chtěli pomoci, jiní by byli ukecaní. On jen tak stál a čekal. Na co, jsem netušila, ale bylo to lepší než jiné možnosti a varianty. Vlčice se rozhodla být spíše bojovnicí než myslitelkou. Její svaly začali malinko vybrovat pod mojí vahou. Jo někdy se vyplatí být trochu tlustší.
Vlčice řekla něco o vývoji, ale moc jsem jí nerozuměla, protože svou odpověď v podstatě spolkla. Její další slova byla opět drzá. Zaryla jsem jí drápy hluboko do ramene. Muselo to bolet. Nejen že jí moje drápy projely kůží do masa, ale ještě se více zabodávaly s tím, jak na mou tlapou působila moje vlastní váha. "Třeba to byl případ špatné odpovědi," zavrčela jsem na ni. Potřebovala jsem vědět, jeslti je tu sama nebo ne. "Jsi tu sama nebo je plán unést Sionna a zabít ho z více chorých hlav než jen z tvojí vlastní?" otázala jsem se tedy přímo na to, co mne nejvíce zajímalo. Nějaké jiné otázky jsem v podstatě neměla, ale rozhodně jsem si chtěla položit minimálně ještě jednu nebo dvě, než jí připravím o podstatné části těla.

Šlápla jsem jí pořádně na rameno. Věděla jsem, že tahle pozice jí nevyhovuje a nehodlala jsem jí to dělat nějak extra pohodlné. Zavrčela jsem na ni a zaryla do ní drápy, když mi odpověděla."Proč?!" vyštěkla jsem. Neměla jsem na ni náladu, potřebovala jsem se postarat o smečku. O Sionna. Zjistit jestli je v pořádku. Byla jsem připravená se za ním a Arcanusem vydat až se zbavím téhle otravné pijavice. "Být tebou začnu mluvit. Kdo jsi? A proč jsi ho chtěla zabít? Nebo víš co? Právě mě napadla geniální hra. Co když ti za každou tvou špatnou odpověď nebo odpověď, která se mi nebude líbit ukousnu něco z toho tvého neponičeného kožichu? Třeba ucho? Nebo ocas? Tlapy taky nebudeš potřebovat ne? A až s tebou skončím budeš ráda, že se odsud zvládneš odplazit s tím, co z tebe zbude," prohodila jsem veselým tónem, jako by to byl ten nejlepší a nejzábavnější plán, který mne za dlouhou dobu napadl. Pořád jsem jí však silně tiskla k zemi.
Nad hlavou nám plul měsíc a možná, že kdybych dávala pozor všímala bych si že slyším silný vítr. Ten se naštěstí do našeho lesa neměl jak dostat. Silné a staré stromy Asgaarského hvozdu jsou schopné udržet cokoliv venku a schovat cokoliv uvnitř. Rodinu, cizince, kosti. Zavrčela jsem na ni a věřila jsem tomu, že i když se tváří že se nebojí tak se v ní alespoň něco hnout muselo. Chtěla jsem ji způsobit takovou bolest, kterou způsobila mě.

Ležela pode mnou jako vlče, které se provinilo nějakou pitomostí. Až na to že ona se pitomostí neprovinila. Ona se provinila něčím, co v mých očích nemělo ospravedlnění. Najednou se snažila vstát. Zabrala jsem ještě víc. Bylo mi jasné, že teď už neuteče. Hradba z ohně se najednou rozplynula. Na zemi zůstal po ohnivém představení jen černý kruh spálené trávy. Vlčicci jsem držela pevně na zemi a čekala jsem, co z ní vypadne. Zablekotala něco, čemu jsem moc nerozumněla. Ne že bych ji neslyšela, ale prostě jsem nechápala význam slov. "Aby ses mohla vráti do hrobu, to ti ráda splním," zavrčela jsem na ni a čekala zda z ní vypadne ještě něco. Teď když jsem se nemusela zaměřovat energií na oheň, mohla jsem se pustit do něčeho mnohem zajímavějšího. Zachytila jsem její pohled. "Proč jsi odnesla to vlče? Jaký byl tvůj plán?" vyštěkla jsem na ni a očekávala, že uslyším tu pravdu, kteoru mi moje magie zaručovala. Ještě před chvíli jsem neměla náladu na hraní, ale když jsem měla na vrh a Sionn byl v bezpečí, byla jsem odhodlaná si vlčici vychutnat. A to pěkně pomalu.

Vlčice dopadla na zem a Sionna kousla. Ucítila jsem bodnutí v hrudi. Chtěla jsem se rozeběhnout vlčeti na pomoc, ale nemohla jsem, protože vlčice stála mezi mnou a vlčetem. Mohla bych ji spálit na popel, ale hodlala jsem nejdříve zjistit, co tu dělá. Mohla bych využít svou magii, ale rozhodla jsem se že si ušetřím energii. Ta vlčice byla slabá. Moc slabá. Byla neobratná, neohrabaná, žádné svaly. Podle jejího běhu mi bylo jasné, že není ani rychlá, takže mi neuteče. Tohle nebyl úplně férový boj, ale začala si. Mrskla jsem ocasem a uslyšela nějaký hluk mimo náš ohnivý kruh.
Ucítila jsem přes plameny přítomnost Laury a Arcanuse. Sionna z plamenů zachránil nejspíše Arcanus. Jen jsem po nich hodila pohledem a toho vlčice chtěla využít. Během mojí nepozornosti se dostala dostatečně blízko, aby po mě mohla skočit. Byla ale žalostně pomalá. Skočila mi po obličeji, ale já jen zvrátila hlavu do zadu, takže po mě její tlama spíše přejela. Než se stihla vzpamatovat udělala jsem pár rychlých pohybů a srazila ji na zem. Momentálně se vlčice nacházela přišpendlená k zemi. Nemohla si dělat žádné naděje, že se dostane pryč. Byla tak slabounká, že bych ji jednoduše mohla zlomit vaz a ani by si toho nevšimla. Blbka, neměla si vyskakovat. "Jeden důvod proč ti nemám ukousnout hlavu?" otázala jsem se a moje sliny jí dopadaly na čenich. Ležela na boku přímo pod mou vahou. Byla jsem zvědavá, co vymyslí, protože fyzicky na mě prostě neměla. A to jsem ani já nebyla nijak extra silná. Magickou stěnu jsem nechávala stále hořet. Čekala jsem nějakou super ultra dementní výmluvu, jak nevěděla, co dělá a ať jí pustím. Nebo nějaké silácké řečičky, že ji můžu klidně zabít. Byla tulák od pohledu. Co se to s nima jenom děje... To nemají pud sebezáchovy nebo co?

Arcanus ještě povýšil Yetera. Nebyla jsem si úplně jistá za co, ale nehodlal jsem mu to rozmlouvat, když byl v jiné lovecké skupině. Třeba tam předvedl něco mega záslužného. Zastříhala jsem ušima a mrskla ocasem. Všichni se pomalu pustili do jídla. Slyšela jsem Lauru a Sionna, kteří se k nám blížili. A pak najednou...
Nějaký cizinec si to naběhl přímo k nám do lesa. Zavrčela jsem. Díky magii lesa jsem cítila jeho přítomnost v momentě kdy vkročil za hranice lesa. Mrskla jsem ocasem a zvedla se na všechny čtyři. Vlk se ale nezastavoval. Jako by mu šiblo v bedně. Běžel přímo doprostřed lesa a rovnou k Sionnovi. Znovu jsem zavrčela, ale tentokrát jsem se dala do běhu. Věděla jsem, že u vlčete je Laura, ale ten cizinec se mi nelíbil. Který idiot by naběhl jen tak na území, kdyby neměl něco za lube... Znič ho!... Třeba se to vysvětlí. Najednou jsem uviděla vlče, které běželo ke mně. Než stihl kdokoliv zakročit, cizinec nabral vlčka do zubů a běžel s ním pryč k řece. A je mrtcej. Rozlil se mi hlas v hlavě, ale já už ho neposlouchala. Běžela jsme o sto šest. V podstatě jsem vyrazila z nuly na sto. Jestli si ten cizinec myslel, že je rychlý tak nebyl. Byla jsem o dost rychlejší, i když jsem byla unavená z lovu. Oheň se najednou zvedl k nebi, jako zeď, která odřízla cizince od dalšího postupu. Než se stihl otočit nebo zareagovat udělal se kolem něj, Sionna a mě kruh z hořících zdí, které sahaly do obrovské výšky. V plné rychlosti jsem po vlkovi skočila. Strhla jsem ho na zem a poškrábala drýpy na zádech a boku. Náraz to byl tak prudký, že musel Sionna pustit i kdyby nechtěl. Nemohla jsem, ale zaručit, že ho při tom neporanil zuby nebo samotný pád na zem. Zabrzdila jsem kus od ohnivé zdi a připravila se k dalšímu útoku. Nehodlal jsem se na nic vyptávat. Ohnivý kruh kolem nás mi dával možnost si to tu vyřídit osobně a bez dalších vytáček. Zavrčela jsem, připravená toho vlka zabít, když bude třeba. Okolo Sionna jsem udělala menší ohnivou zeď, abych měla jistotu, že se k němu ten cizinec nepřiblíží. Doufala jsem, že je vlče v pořádku, ale na zjišťování jeho stavu nebyl čas. V hlavě jsem měla jedinou větu. Zabít!

Děkuji za super letní hru a to hlavně Létu (a všem jeho pomocníkům) :3

A prosila bych slevu ke Smrti.
Do inventáře pak 54 křišťálů (za 540 bodů) a 300 oblázků (za 300 bodů).

Lucy nebyla moc nadšená z toho, že jsme clou tuhle eskapádu přežila jen s potlučenými žebry. Nebo v to jsem doufala, protože jsem se ještě nezkoušela postavit. Arcanus byl hned u mě a šťouchal do mě čumákem, který měl upatlaný od slin a kdo ví čeho. Mhe... Ušklíbla jsem se. "Jsem v pohodě," odvětila jsem pro klid všech v okolí. Oni mě asi moc nevnímali, což jsem pochopila i z toho odkašlání, které přišlo od Lucy. Pomalu jsem se nadzvedla. Levá zadní to odnesla, takže jsem ji nadlehčovala. Došla jsme k muflonovi a urvala si kus masa z jeho břicha. Vnitřnosti se vyhrnuly ven následovány zajíamvou směsicí pachů. Odrtrhla jsem si maso a odhodila si ho stranou. Pak jsem si odtáhla kus vnitřností, než jsem si lehla na zem a pustila se do žrádla. Na kosti jsem neměla náladu, ale věděla jsem, že Sionovi by se mohla na hraní líbit. Zvedla jsem proto hlavu. "Auuuuu." Melodické vytí se neslo lesem a mělo za úkol přilákat malého vlčka k nám. "Jednu kost nechte Sionnovi na hraní," prohodila jsem, když si svůj kus vzal i Arcanus a než se do jídla pustil zbytek.
Trhala jsem vnitřnosti a maso a užívala si té lahodné chuti a vůně. Vůbec mne nenapadlo, že jsem tak hladová. Mlsně jsem si olízala i ty poslední zbytky jídla z tlamy. "Než se všichni rozprchnete myslím si, že je nutné upřesnit pár věcí," řekla jsem svým tvrdým alfovským hlasem. "Lucy se dnešním lovem ocitla na pozici Gammy," dodala jsem jedním dechem, jako by to nebylo nic extrémního nebo život měnícího. Doufala jsem, že alespoň tahle zpráva ji na chvíli vyvede z míry. Poslední dobou mi přišla víc drzá a sebejistá než obvykle, což se mi líbilo i nelíbilo zároveň.

V klidu si tak ležím a pozoruju strop našeho lesa. Větve jsou roztomile propletené, takže to opravud vypadá jako starý strop. Hmm. Cítím se trochu otupělá, ale to nevadí. Všechno je v klidu a pokoji a najednou. Ten novček kolem mě poskakoval, jako by ho do sedínky štípala včela. Lucy na mě řvala a packu mi rvala až nepříjemně blízko k čumáku. Ten hluk byl otravný. Chtěla jsem zpátky to ticho, ale ono se nechtělo vrátit. Vybavila jsem si lov a pád i to jak se přeze mne převalil mohutný muflon. "Dej tu packu blíž k mému čumáku a přísahám Bůh že ti ji ukousnu," zavrčela jsem na Lucy. Nejspíš se snažila pomoc, ale mě to spíš otravovalo. Potřebovala jsem jenom chvíli klidu to bylo celé. "Jsem v pohodě, jen jste vybrali moc silného," zavrčela jsem a zvedla hlavu. Ležela jsem teď na boku. Všechno se zdálo trochu rozmazané, ale vidění se mi postupně lepšilo. Ještě jsem nebyla připravená vstát, takže jsem nemohla říct, jestli mám nebo nemám větší zranění nebo zlomeniny.
Pohledem jsem přejížděla okolí. Odkašlala jsem si. "Snad druhá skupina taky něco ulovila," nikde jsem je neviděla a nechtělo se mi používat magii, abych je našla. Na to jsem se necítila. Naše kořist ležela kousek od nás. "Příště by to chtělo vybrat někoho slabšího a ne toho nejsilnějšího samce, kterého najdete," zabrblala jsem, protože mi bylo jasné, že s někým starým či pořádně zraněným by se mi tohle nestalo. Teda možná.

Sledovala jsem stádo a připravovala se. Najednou se to všechno dalo do pohybu. O trochu dříve než bych čekala, ale co se dalo dělat, když lovíte z nováčky vždycky se nějaký zádrhel najde. Stádo navíc běželo špatným směrem. Dělají si ze mně srandu?! Pomalu jsem se připravovala, že vyrazím do rychlého běhu, abych dohnala stádo, ale najednou se začalo zase rovnat zpět na můj směr. Netušila jsem proč nebo kdo to způsobil, ale byla jsem ráda, že můžu zůstat ve svém úkrytu a počkat na moment překvapení.
Stádo se blížilo poměrně velkou rychlostí. Jen jsem vykoukla, abych zahlédla naši oběť, kterou se snažila Lucy zbrzdit. Vybrali poměrně silný kousek na můj vkus. No nebyl čas se dohadovat a nebylo hlavně s kým se dohadovat. Odrazila jsem se prvě v čas, abych se zakousla oběti do krku. Ucítila jsem jak mi po krku teče krev z tepny, kterou jsem prokousla. V tomhle už jsem měla praxi, takže to pro mne nebylo nijak těžké. Jenže ouha. Muflon se zhroutil v podstatě na místě, bohužel tím stylem že se nejprve převalil přes mou maličkost, která mu vysela na krku. Vyštěkla jsem bolestí zatím, co zvíře se zhroutilo pár metrů ode mne na zem úplně. "Do háje," zachroptila jsem a zůstala ležet na zemi. Tohle nebylo vůbec dobrý a ani trochu se mi to nelíbilo. Vybrali moc silnou kořist, která se nehodlala jen tak lehce vzdát. Ležela jsem na zemi a koukala na nebe, které nebylo přes hustý porost vidět.

Lucy mne obeznámila se svým plánem nepoužívat magie. Jen jsem kývla hlavou. Sama jsem jejich zastáncem nebyla, ne z důvodu že by to nebylo fér vůči některým z lovců, ale protože se mi to nezdálo fér vůči zvířatům. Mrskla jsem ocasem a potichu čekala na další instrukce. Adrenalin se mi pomalu vléval do žil a já tušila, že běh brzy započne. Vedoucí lovu si nás rozdělila do dvou poměrně vyrovnaných skupin. Zdálo se to jako dobrý nápad. Hodila jsem pohled na Arca.Hodně štěstí s těma dvěma... Stejně budeme lepší. Pomyslela jsem si a rozhodla se z lovu udělat menší soutěž o to, který tým je na tom lépe. Nahlas jsem však nikomu nic neřekla.
Lucy se rozhodla pro elegantní taktiku. Nadehnat a chytnout. Stará dobrá klasika, která se však ne vždycky vydařila tak jak jeden chtěl. Kývla jsem na ni hlavou a pak sledovala jak moje část skupiny vyráží. Novček běžel po pravé straně. Lucy se vydala na levou stranu. Pomalu jsem se začala "plazit" ke stádu. Nebyla tu moc vysoká tráva, takže jsem spíše využívala kryt stromů, křovisek nebo kamenů. Nakonec jsem se dostala dostatečně blizoučko a zalehla za jedno větší křoví. Stačilo už jen počkat až mi sem stádo doběhne. Očkem jsem kontrolovala kořist, abych se mohla rozhodnout koho zakousnu.

Koukala jsem na Lucy, která se ujala lovu. Nechtěla jsem nijak prudit, ale přišlo mi její hledání stáda poměrně staromodní a nepraktické, když naše smečka ovládala magii, která byla při lovu více než užitečnou. No projistotu jsem se rozhodla to zkontrolovat. Položila jsem tlapku na kámen a podívala se směrem kam jsme mířili. Bylo tam stádo. Zavrtila jsem hlavou a vydala se pomalu za skupinou.
Rozhodla jsem se naslouchat tomu co Lucy bude chtít. Ne že bych jí chtěla nějak potopit, ale zajímalo mě jestli budou všechny její kroky správné. Nebo alespoň z mého pohledu správné. K lovu se připojil i Arcanus a já tedy doufala, že se hlídání Sionna ujme Laura. Mrskla jsem ocasem a našlapovala opatrně. Nechtěla jsem vyrušit stádo, ale zrovna já jsem byla jeden z vlků u kterých vyrušení stáda nehrozilo. Přikrčila jsem se. "Budeme používat magie?" zašeptala jsem k Lucy, když jsem se dostala k jejímu pravému boku. Mohla bych využít neviditelnost, ale jeslti bude chtít Lucy čistě jenom boj... no uvidíme, stejně to někde zvoře... Ale no tak držme jí aspoň torchu palce. Čekala jsem na další pokyny.

//Já jdu :)

Koukala jsem se na ostatní. Laura vypadala novým zdělením potěšeně. Skupina se začala poměrně záhy rozpadat na menší skupinky, které se společně bavily a vzdalovaly od centra dění. Mrskla jsem ocasem a podívala se na Arca, který začal hovořit o lovu. Lucy se toho jako správný lovec hned chytla a rozhodla se, že na lov vyrazíme hned. No nevím jestli je to nejlepší nápad, když tu teď probíhala bitva a někteří nejsou úplně v pořádku... Musí se zocelit, nebudeme jim pofoukávat každé bebíčko. Mrskla jsem znovu ocasem a šla si sednout k Lucy. Pokud šlo o lov já byla vždycky pro. "Myslím, že svoje silné stránky ti říkat nemusím," prohodila jsem tak, aby to slyšela jenom Lucy. Starost o Sionna jsem přenechala Lauře, vlče stejně na lov nemohlo a pečovatelka by měla dělat svou práci. Pohledem jsem sjela ostatní a čekala kdo se k nám hodlá ještě přidat. Doufala jsem, že nás nebude moc, ale tak akorát. Čtyři.... možná pět to bude stačit na ulovení jednoho až dvou kousků. Znovu jsem mrskla ocasem, tentokrát narazil do země.

Zdravíme všechny vlky a vlčice, kteří přežili pekelné vedro tam venku.
Po několika týdnech se vám hlásíme z alfovské ústředny a máme pro vás pár zajímavých věcí, o kterých bychom vás rádi informovali, či je připomněli.

ČISTKA
Je to tady opět. Někteří z členů smečky nás bohužel opouští kvůli dlouhodobé neaktivitě. Jmenovitě se jedná o Nolayu a Kaede. Se zbytkem z vás problém není a jsme za to rádi. Jenom bychom rádi připomněli všem, co se momentálně potulují dlouhodobě mimo území smečky, že by bylo dobré se občas vrátit domů :)

POVYŠOVÁNÍ
Jak víte bedlivě pozorujeme vaší aktivitu v postech i v akcích a všechno si zapisujeme. Proto taky můžeme povýšit ty vlky, kteří si to nejvíce zaslouží. Tentokráte tu máme hned dva postupy. Tamtadatamtada dá. Jako první povyšujeme Lucy na pozici Gammy! A jako druhého povýšeného tu máme Caluma , který se tímto stává Deltou!. Oběma gratulujeme a doufáme, že budou i nadále pokračovat ve své aktivitě.
Ještě bychom rádi upozornili, že na postup je tam více vlků, ale nesplňují některá kritéria. Proto připomínám, že pro povýšení je nutné mít minimálně účast na 3 akcích a minimálně 1 post za poslední 3 měsíce. Kritéria to nejsou nijak tvrdá, když vezmete v úvahu, že každý měsíc je minimálně jedna akce. Všem tedy držíme palce, ať je příště taky čeká takovéto milé překvapení :)

SMEČKOVÁ MAGIE
Možná na ní někteří z vás pozapomněli, nebo o ní vůbec neví. Naše smečka, jako všechny ostatní, má svou vlastní smečkovou magii, kterou můžou využívat všichni vlci ve smečce. Jedná se o lepší orientaci v lese pomocí “napojení se” na kameny v lese. Bližší informace naleznete v oddílu Magie úplně na konci.

VYHLÁŠENÍ FOTO AKCE OD LAURY
V první řadě bych chtěla všem poděkovat za účast, můžu říct, že se mi všechny fotky velmi líbily a bylo těžké se nějak rozhodnout pro první tři místa. Nakonec jsem se rozhodla pro fotky, co mě nejvíce nadchly, ať už stylem, jakým byly vyfoceny, originalitou a nápadem, ale také tím, jak hodně jde vyčíst z fotky, o jakou magii se vlastně jedná. Někteří z vás mi poslali k fotkám i popisek, který vám s dovolením ke každé fotce přidám.

1. místo – Gee
http://nd02.jxs.cz/029/255/25a3d4f1af_105600362_o2.jpg
" K fotce - jednodenní výlet do Nízkých Tater na Chopok a záběr na kabinkovou lanovku, která běží na elektřinu Gee"
Tahle fotka mě prostě nadchla. Je nádherná a hned jak jsem ji viděla, tak jsem si řekla: „Wow, tak tohle by mě teda nenapadlo, super nápad.“ Splňuje zadání a je originální.

2. místo – Etney
http://nd02.jxs.cz/326/405/5f4ed34703_105600361_o2.jpg
Opět oceňuji to, jak se autorka poprala se zadáním

3. místo – Rorrey
https://cdn.discordapp.com/attachments/564794216497020928/608009298777210881/IMG_4420.JPG
"Ahoj, zde posílám fotku prázdninového zážitku spojeného s Reyovou magií I když je na fotce jezírko, k magii země patří všechny ty rostlinky kolem (včetně leknínů a pokud myslím dobře, tak pod magií země může být i ta kačenka, kterou na fotce možná najdeš) Je to focené v botanické zahradě mobilem (a odesláno i z mobilu), tak snad to nebude na počítači nějak rozmazané"
Krásná fotografie splňující zadání, ač bych ji osobně zvolila spíše pro magii vody, ale jak píše autorka v průvodném textu, vše okolo jezírka zcela značí magii země a že jsou tam krásné prvky!

Další místa jsem již neurčovala, ale jistě si také zaslouží, aby jejich díla byla zveřejněna i s průvodními texty

Elisa
http://nd02.jxs.cz/308/446/9e58952a10_105600360_o2.jpg
„Jelikož nelze rozdělávat ohně v tomhle vedru tak jsem improvizovala“
Hezká improvizace se zajímavou atmosférou.:)

Tollpihe
https://img32.rajce.idnes.cz/d3201/15/15678/15678067_026556ed64ee0c7d1b940459f4a15dfb/images/DSCF35291.jpg?ver=0
"Nejspíš to bude chtít trochu vysvětlování, ale najít fotku, která má něco společného s magii myšlenek je docela nemilá záležitost
Každopádně, tento obrázek pochází z ruin hradu, který se nachází kousek nad pidi italskou vesničkou v Alpách, ve které momentálně přebývám. Vytvořila jsem si k tomu místu za ty 2 měsíce, které jsem tady zatím strávila, docela silný vztah. Udělala jsem si tam svůj první výlet po okolí, hned několik dní potom, co jsem přijela. Až po nějaké době jsem sebrala odvahu a přelezla jsem hrazení, které blokuje vstup dovnitř (jsem prostě rebel, je to tak). A našla jsem místo, které je ještě stále ohrazené ze všech čtyř stran stěnami. A zjistila jsem, že když se tam postavím, tak je úplné ticho. Neslyšíš ani cvrčky (kteří tady jedou mega koncerty od rána do večera, naprosto bez přestání), ani zpívající ptáky, ani šustění stromů. Prostě nic. A uvědomíš si, že tam kdysi žili lidi a chodili mezi těmi stěnami, mezi kterýma teď chodíš ty. A měli své vlastní myšlenky, pocity a problémy. A byli stejně reální jako ty. Ale pro tebe jsou jako pohádka, spíše než realita.
A to je důvod, proč se mi fotka tohoto místa hodila k Tollpiheho magii myšlenek."
Úžasný průvodní text, dokážu se vžít i do toho místa, ale bohužel by mě asi bez popisku úplně nenapadlo, že se jedná zrovna o danou magii. I když zrovna pro složitost něco na tuhle magii vymyslet, to zcela chápu a Tollpihe se s tím poprala skvěle!

Sionn
http://nd02.jxs.cz/311/746/34b241e5cb_105600363_o2.png
„Vzhledem k tomu, že Sionn se ještě nestihl projevit a jeho budoucnost je nejistá, rozhodla jsem se prolézt svůj mobil a vyhrabat fotky odpovídající všem možným vrozeným magiím.
ILUZE Tuhle fotku jsem fotila cestou na zkoušku, když jsem běžela na autobus. Iluze mi daly trochu zabrat, ale pak jsem si vzpomněla na tuhle černou kočku. Už v té chvíli jsem si říkala, co to je za mindfuck, číča byla takhle omotaná kolem větvičky na keři dva metry vysoko. Kdybych si ji nevyfotila, asi bych si myslela, že se mi to jen zdálo.
MYŠLENKY Vybrala jsem fotku svého želváka. Jeho terárko mám hned vedle pracovního stolu a kdykoliv něco jím, především něco zeleného, přileze těsně ke sklu a zírá na mě bez pohnutí, jen občas zamlaská. Možná ale opravdu telepatii ovládá, protože sen ad tím šmejdíkem vždy slituju a kousek jablka mu ukrojím. Díky němu věřím, že i želvy mají velmi odlišné a výrazné osobnosti. On by byl rozhodně arogantní sebevědomý hajzlík, který očekává, že všechno vždy dostane.
OHEŇ Klasická letní fotka ohně z grilu. V té době jsem se s foťákem začínala učit a objevovala různé možnosti. Jako třeba speciální filtr na focení ohně. Co se v dnešní době nevymyslí...
VZDUCH Je to foceno někde v blízkosti Tater při cestě ze Slovenska od rodiny. Vždy mě fascinovalo, jak se díky tlaku vzduchu drží mlha těsně při kopcích a vytváří tajuplnou atmosféru.
VODA Západ slunce u náplavky na Výtoni. Tohle místo u Vltavy mi hodně dalo, zažila jsem tu spoustu krásných zážitků ale i pár vážně špatných. I přes ty všechny turisty je to pro mě místo se zvláštním kouzlem, na které se ráda vracím a vzpomínám na krmení labutí, ráchání si nohou ve vodě, výzkum složení vody a bavení se s přáteli celou noc až do rána.
ZEMĚ Moje oblíbené letní ovoce, rybíz, ze kterého vždy sklidíme 15 kilo. Máme jen dva stromky, ale i tak trávíme dva celé dny zavařováním, zamrazováním a dalšími úpravami, abychom toho vyhodili co nejméně. Taky je to v čase, kdy začínají letní prázdniny, takže je to taky pro mě znak toho, že léto a volno začíná.
PŘEDMĚTY Poslední fotka je z práce, kde mám svůj nejoblíbenější hrnek. Pracuju ve své malé budce jen sama a ty hodiny klidu si vážně užívám. Sedím tam hlavně v létě, takže i když to není úplně dovolenková fotka, rozhodně je tematická, protože se v létě snažím hlavně si nahrabat nějaké peníze na přežití semestrů.
Naprostá bomba! Tohle mně fakt hrozně nadchlo. Bylo by mě to i obměkčilo za prošvihnutí termínu, ale potom jsem si uvědomila, že autorka měla spoustu možností, které ostatní neměli. Ale koláž fotek a popisek k tomu, to mě prostě dostalo. Palec hore za úžasnou fantazii a dílo!

Arc, Elisa & Laura