Gallirea - Příspěvky uživatele

Čekala jsem poměrně dlouho. No dlouho, někdo by mohl říct, že jsem čekala jenom chvilku, ale popravdě pro mne to bylo jako věčnost. Mrskla jsem ocasem a čekala. Náhle se ke mne donesly docela hlasité kroky. Někdo tu neumí chodit potichu. Obrátila jsem oči k místu, odkud jsem očekávala příchod neznámého. Ukázalo se, že se jedná o poměrně divně zbarveného vlka, který sebou přitáhnul malé vlče. Docela si troufá dotáhnout takové mrně k cizinci. Mrskla jsem znovu ocasem a nasála pachy obou dvou. Vlk nevoněl nijak vábně. Že by nová alfa? Mrskla jsem ocasem znovu a zaměřila se na vlče, které smrdělo taky divně. Jeho pach, jako by byl pachem lesa.
Vlk mne pozdravil před tím, než ke mně doběhl. Naklonila jsem hlavu na stranu. "Zdravím," odvětila jsem celkem chladně. Vlk se ptal, co mě k nimp privádí. Jestli je to alfa tak je nováčkem. Rozhodně jsem nevypadala jako nějaký tulák nebo kappa. "Co myslíš?" zabručela jsem si spíše pro sebe než pro něj. "Jsem alfa Asgaarské smečky, která se nachází kousek od vašich hranic," pustila jsem se do vysvětlování. "A přivádí mě se..." zarazila jsem se uprostřed slova. Něco mi šťouchalo do kožichu. Popravdě nevím, jak jsem mohla nepostřehnout, že se ke mně to vlče přiblížilo. Zavrčela jsem na něj a pak jsem ho packou odstrčila stranou. "Jestli se mě ta věc ještě jednou dotkne, bude to to poslední, co udělá," řekla jsem směrem k vlkovi, který byl nejspíše alfou. To že jsem doma měla skoro stejné vlče, jako byl tenhle, mi lásku k cizím vlčatům rozhodně nedodalo. Některé věci se prostě nemění. "Přišla jsem sem zjistit jak se vám daří. A celkově obhlédnout situaci. Když jsem tu byla naposledy byla tu jiná alfa," podotkla jsem se zájmem o vysvětlení. Myslím si že to byl vlk? Nebo vlčice? Moje paměť na tom byla bídně.

//Zelené nory

Vešla jsem do lesa, který se nacházel na durhé straně kopce. Nebylo příjemné být tak blízko jiné smečky, ale popravdě Asgaar byl prostě uprostřed všeho, takže nebyla možnost se tomu vyhnout. Pak bych se mohla zastavit v močálech, zda i tam smečka pořád je. Stoupla jsem si k hranicím a nejdřív se pořádně nadechla. Snažila jsem se odhadnout, zda nenaleznu pach někoho známého, ale popravdě jsem si nebyla jistá, že někdo takový ve smečce zůstal. A i kdyby, tak bych je pravděpodobně nepoznala. Moje paměť na jména a obličeje byla strašná. Mrskla jsem ocasem a zvedl hlavu do vzduchu. "Auuuuuuuuu. Auuuuuuu." Můj hlas se nesl vzduchem a rozrážel se o stromy. Borůvková smečka byla nyní obeznmena s tím, že jsem přišla.
Popošla jsem ještě trochu do lesa, abych nemusela mrznout na okraji. Nakonec jsem si našla místečko pod jedním stromem a sedla jsem si na zem. Čekání mne nebavilo, ale jeden počkat musel, pokud chtěl zjisti, co se v okolí děje nového. Jejich hranice byly vyčpělé. Buď mají ochranáře pryč nebo nemají vůbec žádného. Mrskla jsem ocasem a zývla. Doufala jsem, že jim to nebude trvat dlouho a dorazí. Rozhodně jsem neměla v plánu nechávat tu zbytky svého mládí.

//Asgarský hvozd

Silný vítr foukal a já pocítila jeho plnou sílu hned jak jsem vykročila z hvozdu. Bylo to jako žít v jiném světě. Náš les nic nerozfoukalo ani nic nepropadlo na zem. Venku mohlo pršet, sněžit, foukat vítr, svítit slunce. Mohlo by se dít cokoliv a my bychom o ničem neměli ani ponětí. Mrskla jsem ocasem a přikrčila hlavu, abych se kryla před větrem. Nevěděla jsem kam jdu, ale byla jsem ráda, že se můžu konečně trochu proběhnout. Pokoušela jsem se klusat, ale nějak mi to nešlo. Vítr byl moc silný. Přešla jsem do kroku a pak jsem se na chvilku zastavila. Mohla bych vyrazit na menší návštěvu. Rozhodla jsem se, že už jsem dlouho nenavštívila smečky v okolí a vždy bylo dobré být informován. Něco se mohlo odehrát hned vedle nás a pak se to přehnat k nám. A já chtěla vědět o případných problémech dopředu.

//Borůvkový les

Sledovala jsem vlčici, která vypadal že prožívá vnitřní souboj. Trochu mě to nadchlo, ale v srdci jsem stále cítila ten podivný pocit naštvání, i když mi přišel prostě cizí. Mrskla jsem ocasem. "Jak se to vezme," odvětila jsem na poznámku Aurory, která si nejspíše myslela, jak je chytrá. Měla smůlu v tom, že jsem za svůj život potkala spoustu jí podobných vlků. Arcanus však další rozpravy zatrhl a společně s vlčicí vyrazil pryč. Ještě jsem se o něj stihla bokem otřít, než se rozeběhli do lesa.
Osaměla jsem a jako by ta špatná a podrážděná nálada odešla. Věděla jsem, že bych měla jít obhlédnout hranice. Ale tak moc se mi tam nechtělo. Nakonec jsem se rozhodla, že na to dlabu. Nebylo to potřeba akutně a stejně to budu moct udělat až se vrátím. Zamířila jsem si to poklusem směrem k hranici lesa. Nevěděla jsem, kam úplně mířím.

//Zelené nory

Yeter se rozhodl vzít Sionna na výlet. Jen jsme jejich směrem kývla hlavou. Byla jsem si dost jistá, že vlk ví, co by mu hrozilo, kdyby se malému vlčeti něco stalo. Nebylo tedy nutností mu to připomínat. Mrskla jsem tedy ocasem a nechala je jít. Aurora se pustila do krátkého vysvětlování, proč opustila svou smečku. Jako Awnay. Zatřepala jsem hlavou a pak jen nakrčila čenich. "Tak doufám, že po vylétnutí nenastal pád," prohodila jsem kousavou poznámku. Cítila sjem najednou podivný záchvěv nepřátelských emocí. Nevěděla jsem odkud pochází, ale jako by tu kolem prostě proudila nepřátelská nálada. Podívala jsem se na vlčici. Jako by ta emoci vycházela z ní a zavrtávala se do mě. Zastříhala jsem ušima. Takovouhle věc jsem ještě nezažila a doufala jsem, že to je jenom nějaká chvilková magická hra, kterou si osud krátí čas.
Arcanus už navrhoval lov, který se měl konat co nejdříve. Rozhodně by bylo nejlepší vyrazit než napadne sníh. Chtělo by to zásoby než tu všichni v zimě pomřeme hlady. Otočila jsem se na svého partnera. "Já možná lov vynechám. Ráda bych se šla projít mimo les," řekla jsem s klidem. "Navíc to chce zkontrolovat hranice," dodala jsem věcně, jelikož mi bylo jasné, že náš ochránce v lese už nějakou tu dobu nebyl.

// dobře počkám do soboty zda se neozve někdo, že mu to mega moc vadí a pak vám všem zájemcům pošlu vzkaz :)

Edit Všem zájemcům posláno vzkazem :)

Lucy a Gee se rozeběhli pryč, hledat Smrt byl jejich záměr. No alespoň Lucy někdo vysvětlí, jak se má chovat. Mrskla jsem ocasem a obrátila se na ostatní. Castor zamířil do úkrytu a Rorrey zase k řece. Zůstala jsem tedy já, Sionn, Calum, Arcanus a Aurora. Docela nám to tu prořídlo. Nikdo se mne na nic neptal, ani nevypadali že by o mne měli zájem. Všichni spíe okukovali Sionna, jako by byl první vlče, které kdy viděli. Podívala jsem se na něj. Škoda, že si nemá s kým hrát. Chtělo by to nějaké vlče do party, aby si nepřipadal osaměle a nezávisel jenom na dospělých, jako herních kamarádech.
Arora prohlásila, že pochází z Borůvkáče. Jména jejích rodičů mi nic moc neříkala, nebo že bych je jenom zapomněla? Těžko říct. Mrskla jsem ocasem."A proč jsi tam nezůstala?" otázala jsem se z ostra, protože mne zajímalo proč někdo opustí rodnou smečku. Chápala jsem trochu důvod Awnay, byla prostě moc energické povahy na to, aby si nevyzkoušela jaké to je žít na vlastní pěst, ale Aurora mi nepřišla úplně jako tulačka. Naklonila jsem hlavu na stranu.
Sionn vypadal trochu rozhozeně z toho, že Lucy odešla. Olízla jsem mu čumák a doufala, že se trochu vzpamatuje. Přece jenom už nebyl tak maličký jako dřív, aby mohl kňučet kvůli každé prkotině. Na druhou stranu jsem věděla, čím si prošel a nechtěla jsem, aby si třeba jen trochu vzpomněl na problémy, které už stihl zažít.

Mazlila jsem se ze Sionnem, který už nebyl tím malinkým vlčetem jako dřív. Pořád je ale moc maličký, na takovéhle dlouhé výlety mumo domov. Byla jsem ráda, že je Sionn v pořádu zpátky. Vlče mi nadšeně vyprávělo o všem, co společně s otcem zažil. Trochu mě zamrzelo, že jsem u toho nebyla. Nerozuměla jsem vlčkovi skoro ani slovo a tak jsem se jenom usmívala. "No to musela být sranda," prohodila jsem nakonec, i když jsem netušila o čem mluvil. Arcanus něco brblal o tom, že by ho ochránil. Jen jsme kývla hlavou. Bylo mi jasné, že to je pravda, ale nemohla jsem přece nechat všechno jen tak. Nemůže jim projít bez poznámek všechno, co si usmyslí. Vrtěla jsem ocasem a mazlila se s vlčetem, dokud mě nevyrušil Castor s nějakou novou.
Na Castorův pozdrav jsem pokývla hlavou, nepatřila jsem k nejvýmluvnějším. Vlčice se představila jako Aurora. Podle všeho ji do smečky přijala Laura, která se tím naplno zhostila povinností bety. Mrskla jsem ocasem. Možná ji mohla přijmout podmínečně, když jsme s Arcem oba doma, ale co už. Měla jsem až magicky dobrou náladu. Podívala jsem se tedy na Auroru. "No tak tedy vítej v Asgaarské smečce. Předpokládám, že všechno důležité ti řekla Laura nebo Castor, ale raději se zeptám, zda máš ještě nějaké dotazy?" zeptala jsem se vlčice a ani si nevšimla příchodu Lucy, která se okamžitě pustila do her se Sionnem. Na vědomost jsem vzala její přítomnost, až když začala mluvit. Podívala jsem se na ni, pak na Arca a zpět na vlčici."Dobře Lucy, běžte," prohodila jsem. "A asi vám nemusím říkat, abyste byli co možná nejvíce opatrné," dodala jsem a podívala se na Lucy i na Gee za ní.

Sledovala jsem Rorreyho a mírně netaktně sledovala okolí. Popravdě mě moc nezajímalo, co má v plánu. Zaslechla jsem jen něco o řece. "Hmm," vyparavila jsem ze sebe, jako bych mu věnovala pozornost a účastnila se konverzace, ale přitom jsem se otázala jen ze slušnosti nikoli ze zájmu. Mrskla jsem ocasem. "Řeky tu jsou dvě," dodala jsem jenom tak na okraj, abych nevypadala až moc neslušně. Uslyšela jsem vytí. Patřilo Arcanusovi. Nastražila jsem uši, ale než jsem mu mohla vyběhnout na proti, zahlédla jsem jeho a Sionna jak k nám přibíhají.
Sionn pokřikoval a já si nemohla nevšimnout, že poměrně dost vyrostl. Rozeběhla jsem se k němu a s vrtícím ocasem ho začala olizovat. Byla jsem ráda, že je v pořádku. Na šíji měl, ale trochu prořídlé chloupky, patrně od toho, jak proletěl plameny nebo jak ho ta podivná vlčice držela v zubech. Hodila jsem pak nevraživý pohled po Arcanusovi. Jak jsi s ním mohl jen tak odejít! Vyštěkla jsem na něj naštvaně v myšlnekách, protože jsem nechtěla, aby Sionn musel sledovat, že se jeho rodiče hádají. Mohla za vámi ta megera běžet a mohla mu ublížit ještě víc! Trochu se mi naježily chlupy na krku, jen při té vzpomínce. Svou pozornost jsem však věnovala zpět Sionnovi. Nevěděla jsem proč, ale můj vztek najednou přešel na radostné vrtění ocasem. Sionova energie a dobrá nálada, jako by mne nabíjeli. No netušila jsme čím to je. Kdybych věděla asi bych tak nadšená nebyla, nebo ano?

//úkryt

Následovala jsem vlka před sebou. Chvíli to vypadalo, že si neuvědomuje, že ho následuji. Hmm, kdybych po něm teď skočila tak ani neví odkud to přišlo. Naneštěstí se vlk otočil. Asi mne zaslechl nebo něco podobného. Najednou jsem ucítila silný pocit ostražitosti a trochu strachu možná.Co to? Zavrtěla jsem hlavou a snažila se tenhle pocit setřást. Mrskla jsem ocasem a podívala se na vlka. "Dobré," zavrčela jsem, protože jsem byla rozhozená z toho, co se teď stalo v mojí hlavě. Něco se nezdálo takové, jaké by mělo být.
Natočila jsem hlavu na stranu a pak se začichala do pachů kolem. Sionna ani Arcanuse jsem nikde necítila. "Kam máš v plánu jít?" otázala jsem se vlka, ale v podstatě mě to nezajímalo. Spíš jsem si v hlavě snažila utřídit, kam mám přesně vyřadit. Logicky mi docházelo, že Sionn už nebude na stejném místě. U smrti jsem byla před několika dny, takže její informace o Náhorní plošině už pravděpodobně zastarala.

//Elisa neví, že má magii emocí jen pro upřesnění :)

Lucy byla více a více otravná, ale řekla mi alespoň kde se náhorní plošina nachází. Velice ji udivovalo, že nevím, kde to je. Zajímalo by mne odkud ostatní mají ty názvy míst? Jestl isi to předávají nějak mezi sebou nebo zda jim to sama Smrt vnukla. Mrskla jsem ocasem a sledovala Gee, která se uložila ke spánku následována Lucy, která se též uložila ke spaní. Taky jsem si položila hlavu na tlapky, abych mohla počkat než začne nový den. Nechtěla jsem usnout, ale stalo se.

Nezdály se mi žádné sny. Byl to poměrně klidný spánek únavy. Moje hlava a tělo byly tak vyčerpány, že na snění nezbyl prostor. Zastříhala jsem ušima, když jsem uviděla Rorreyho, který se pomalu zvedl a začal si klestit cestu ven z jeskyně. Sledovala jsem ho pohledm a zahlédla pár paprsků světla. Jak dlouho jsem spala?! Vyděšeně jsem se posadila. Lucy a Gee stále spaly, jako dvě malé princezničky. Zvedla jsem se, na můj vkus až moc ohleduplně, a pak jsem zamířila k východu, kterým zmizel před chvílí vlk. Kam asi jde?

//hvozd

// Já asi ve finále budu v Praze už od pátku, takže můžu klidně už v 10, jelikož budu muset zase brzo zmizet na cestu domů :) Přičemž po Praze se moc neorientuji, takže budu ráda za někoho kdo si mě vyzvedne na libovolné stanici metra :D
A jsem pro kavárnu nebo cukrárnu. Ráda bych byla i akční, ale jako "chudý student" se nemůžu nějak moc rozšoupnout :/