Příspěvky uživatele

Missák
Tollpihe - Protože "roztomilý bílý flíček".
Newlin - Jelikož věnce nepadnou každému, tak jako jemu.

Miss
Derian - Modrofialová do toho!
Wolfganie - Jelikož zvládla bravurně shodit kila získaná v době mateřství! (závist)

Missče
Sionn - Protože je prostě cute :3
Marion - Protože ta hnědá skvrnka na tlapičce je dokonalá!

Tímto děkuji Etneymu, Rorreymu, Calumovi, Castorovi, Lucy, Gee a Tollpihemu (snad jsem vám někomu úplně nezabila jméno skloňováním :D) za účast na akci. V úkrytech se vám objevilo 8 oblázků za účast :)

Sledovala jsem vlka před sebou, který poměrně dobře odpověděl na mou otázku. Trochu jsem přešlápla, protože mi opravdu byla zima. Nemělo cenu postávat, takže jsem zamířila po hranici směrem k úkrytu. "Dobře, dobře," prohodila jsem a pak jsem zapřemýšlela, co ještě by měl vědět. "Na území smečky nesmí nikdo. Žádní příbuzní nebo přátelé. Prostě nikdo, kdo nemá svolení moje, Arcanuse nebo Laury. Takže pokud se tu někdo objeví, tak musí zůstat hezky pěkně na hranicích," řekla jsem s klidem a s každým mým slovem jsem cítila jak mi mrzne tlama.Už abychom byli v úkrytu. "Taky pokud někdo dorazí na hranici a chce žádat o smečku, tak zavyješ a počkáš na mě nebo na Arca. Laura ti v tomhle moc dobrá nebude, protože nemá takové pravomoce, aby tu mohla někoho nechat. Pokud by ten někdo do smečky nechtěl, jen by se tu potuloval nebo se chtěl přátelit, popovídat si a tak dále. Prostě ho vyhoď a vůbec se ho na nic dalšího neptej. Můžeš ho taky ujistit, že pokud nevypadne můžou jeho kosti brzo skončit jako další část mého přívěsku," dodala jsem ještě pár věcí, které mne napadli.
Pohlédla jsem na vlka jestli mě chápe a pak stočila směr k úkrytu. Nebylo těžké ho najít, pokud vlk věděl kde ho má hledat. "Nějaké dotazy?" zeptala jsem se ještě. Pak jsem pozvedla hlavu ke korunám stromů a zavyla jsem. Můj melodický hlas se nesl mezi kmeny, narážel do nich a rozděloval se o ně. Doufám, že Lucy napadne dovést Sionna sem co nejdříve. Oročila jsem se na Yetera. "Mimochodem docela zvláštní jméno, kdo ti ho dal?" otázala jsem se a pohledem zkoumala okolí, než jsem se obrátila na vlka. "Chvíli ještě počkám jestli se někdo neobjeví, ale klidně můžeš jít dovnitř než tu zmrzneš," dodala jsem ještě a obrátila pohled zpět do lesa.

Ochladilo se docela dost. Nebylo mi moc příjemné postávat tady venku a to jsem měla poměrně dost teplý kožich. "Arcu najdi Lucy a Sionna ať se s ním jdou schovat prosím," řekla jsem směrem ke svému partnerovi, který postával kousek od nás. Laura a Meinere mne moc nezajímali, takže jsem svou pozornost plně obrátila na nového ochránce naší smečky. Bylo mi jasné, že toho už hodně zná. Navíc s touhle příšernou kosou jsem nechtěla trávit moc času venku.
Pomalu jsem vyrazila k hranicím. Nevydala jsem ani slovo že jdu, takže jsem doufala že Calum je na tolik inteligentní, aby vyrazil za mnou. Na hranicích jsem se zastavila. Vál tu poměrně silný a chladný vítr, který se naštěstí nedostal do lesa. Alespoň něco nám tady ten les poskytuje. Mrskla jsem ocasem a zauvažovala jestli ochrana před vychrem a zimou dostatečně kompenzuje nedostatek vody a denního světla. "Víš vůbec něco o ochranářství?" otázala jsem se Caluma zatímco jsem pomalu pokračoval v chůzi po hranici. Rozhodla jsem se vzít to jenom kousek po okraji a pak zamířit rovnou do úkrytu.

Sledovala jsem Sionna, který zmizel kdo ví kde. Určitě bude v bezpečí a bude se bavit víc, než kdyby zůstal tady se mnou. Mrskla jsem ocasem a usadila se. Černobílý vlk předemnou nevypadal moc výmluvně. Pak zabrblal něco o výchově Sionna. Naklonila jsem hlavu na stranu. "Spíš bych řekla že je to práce ostatních," prohodila jsem. Sama jsem své vlastní vlče viděla a vychovávala minimálně. Stejně jako Etney a Awnay. Je divné že u něj tahle výchova fungovala skvěle a u nich ne. Podívala jsem se kolem, ale nic zajímavého se nedělo. Jen jsem čekala až dorazí Laura, aby její bratr mohl odejít. Konečně jsem ji uviděla a uslyšela. Otočila jsem hlavu, abych jim dopřála chvilku soukromí. Lauřin pozdrav jsem tedy přešla jen kývnutím.Hmm rodina a jejich srazy.
Neměla jsem však nouzi o konverzaci, neboť Arcanus a Yeter. Arcanus mi sdělil, nejspíše to co mu vlk před chvilkou sdělil. Přejela jsem Yetera pohledem. Nevypadal že by to nemyslel vážně a že by své rozhodnutí nezvážili pořádně. Mrskla jsem ocasem."Dobře," schválila jsem jeho funkci. "Budeš mít čas na rychlý zácvik?' otázala jsem se a čekala zda můžeme vyrazit nebo ne.

Yeter nás pozdravil. Kývla jsem mu hlavou v odpovědi. Sionn začal něco říkat, ale mocu nebylo rozumět. Etney by se mu měl víc věnovat. Takhle to vypadá že neumí pořádně mluvit. Došla jsem k vlčeti a otřela se o jeho kožíšek hlavou. Čumáček jsem mu neolízla, nehodilo by se to v přítomnosti někoho mimo smečku. Mohlo by mu to ukázat, že Sionn je slabina naší smečky. Cizí vlk se představil jako Meinere. Divné jméno. Lucy si neodpustila poznámku, že páchne. Na tuto výtku zareagoval domnělý bratr Laury tím, že prohlásil větu že až Laura i se svým oderem zmizí. Nebylo by to nic zleho, kdyby to nepronesl tónem naprostého pohrdání. Nebo tak jsem si ten tón vyložila já. Mrskla jsem ocasem a upřela na cizince chladný pohled. Urážet někoho z mojí smečky by si dovolovat neměl. Arcanus potvrdil slova cizince, že mu povolil počkat na hranicích. A pak se vzdálil ve společnosti s Yeterem.
Obrátila jsem svou pozornost zpět na vlka. Moc se mi nelíbilo, že se tu kolem něj potlouká Sionn. "Sione," oslovila jsem maličkého. "Lucy a Gee tě chtějí vzít na jedno velké dobrodružství tady v lese. Co kdybys s ní šel prozkoumat, co si pro tebe připravily?" navrhla jsem. Doufala jsem, že Lucy pochopí můj záměr a zároveň, že bude potěšena že má oficiální svolení vzít si vlče na starosti.

Pomalu jsem se rozešla směrem za tím podivným pachem. Lucy mi byla v patách, což také sama řekla. Lucy nebyla moc dobrá v tom se k někomu plížit, protože po pár minutách začala opět mluvit. Ona tu tlamičku asi nikdy nezavře, pomyslela jsem si a hodila po vlčici pohled. "Sionn se má dobře," odvětila jsem, i když jsem ho dlouho neviděla. Naposledy šel pryč s Yeterem nebo kým. Měla jsem však jistotu, že je v lese, protože jeho pach jsem cítila. Když jsme šli kolem jednoho velkého kamene zastavila jsem se a dala na něj tlapu. Nasála jsem magickou energii lesa, abych se ujistila, zda je Sionn pořád v lese, a taky abych zjistila, že je ten cizinec pořád u hranic. Mrskla jsem ocasem a dala se opět do pohybu. Lucy mne následovala."Právě je někde v lese. Pokud ho chcete potom s Gee najít můžete, ale zůstaňte v lese. Nechci, aby se někde potuloval," dodala jsem, abych jí přesně vytyčila hranice.
Už jsme skoro byly u toho neznámého vlka. Zastavila jsem se a čekala na Lucy než mne dojde. Nechtěla jsem toho cizince děsit a ani jsem se nemohla tajně přiblížit, když jsem sebou měla naši lovkyni. Vyšla jsem proto ze stínu stromů."Zdravím tě," prohodila jsem k vlkovi. (//Meinere) Naklonila jsem hlavu na stranu a čekala, co z něj vypadne. Až teď jsem si všimla, že Sionn je kousek od vlka a baví se s ním. Hodila jsem na syna podrážděný pohled.Neměl by se tolik motat kolem cizinců. Nevšimla jsem si Arcanuse, kterého mi momentálně zakrývalo křoví z dohledu.

Lucy vypadala víc pozitivně než když jsme se viděly naposledy. O pachu nebo tom komu pochází toho moc nevěděla. Asi se tam zajdu podívat. Lucy podotkla, že opravdu cizinec zapáchá. Něco mi na tom pachu prišlo zvláštně povědomého, ale jako celek smrděl. Mrskla jsem ocasem a sledovala jsem Lucy, která mi začala vyprávět zřejmé, tedy že s Her se vrátily domů. Hele prý cestou měla problémy s tlapkami. To není úplně dobré zjištění. Zamyšleně jsem naklonila hlavu. "Aspoň že se vám nestalo nic vážného," podotkla jsem. Vzpomínka na Smrt nebyla nic příjemného a upřímně jsem byla ráda, že se jim nic nestalo. Přijít o dvě schopné vlčice by nebylo pro smečku nic příjemného.
Obrátila jsem svou pozornost zpět k vetřelci, který se nacházel u hranic."Přemýšlím, že bych za ním vyrazila," řekla jsem směrem k Lucy a pak jsem hlavou naznačila směr odkud procházel neznámý pach. "Jdeš taky?" otázala jsem se. Ne že bych potřebovala pomoc nebo zálohu, ale kdyby nastaly problémy bylo by fajn mít někoho, kdo doběhne případně pro pomoc. Přeci jenom jsme nemohly vědět kdo tam na nás čeká.

//Borůvkový les

Návraty domů jsou vždycky drastické. Jeden se domů těší, ale zároveň taky ne. Ty povinnosti, které se k tomu pojí jsou mnohdy více otravné než jiné. Mrskla jsem ocasem a vyrazila kolem hranic. Ashe byla kdo ví kde a naše hraniční stopa se pomalu vypařovala. Klusala jsem si to tedy kolem dokola lesa. Sem tam jsem se otřela o nějaký ten strom, proběhla křovím nebo označkovala kámen. Byla to poměrně monotóní práce, ale mě se to líbilo. Mohla jsem si alespoň utřídit myšlenky a provětrat hlavu. Je smutné, že v Borůvkáči nikdo nebyl. Vzpomínka na tu prázdnou smečku mě trochu vyděsila. Taky mne vyděislo, že alfou už není nikdo koho bych znala. Rozhodně jsem chtěla tuto novinku říct Arcovi až ho najdu, protože jako alfa by to měl vědět.
Mrskla jsem ocasem a znovu se otřela o kmen stromu. Další věcí, která mne zarážela byl ten podivný tlak emocí, který jsem někdy pocítila. Jako by se na mne vrhly emoce vlka předemnou a začaly mne pohlcovat. Netušila jsem, co může být spouštěčem a tak jsem se rozhodla to neřešit a doufat, že to samo přejde. Najednou jsem ucítila cizí pach. Chtěla jsem se k němu rozběhnout, ale uviděla jsem v lese pohyb. "Lucy?" zavolala jsem na vlčici a doufala, že ji vidím správně. Trochu jsem k ní přiklusala. "Nevíš kdo je ten cizinec na hranicích? Cítím ten jeho smrad až sem," otázala jsem se vlčice před sebou v naději, že má odpověď na mou otázku.

Vlk v podstatě uznal, že mám pravdu. Nebo to jsem si z jeho výkladu odnesla. Možná to tak ani nemyslel, ale já si to tak v hlavě uložila a to mi stačilo. Rozhovor však začal slábnout. Nebavilo mne tu jen tak postavat. Vlček přestalo jevit zájem. Vlk pořád mlel o tom, jak to vlče ani moc nezná. Vzít si cizí vlče k sobě do smečky? A to se nebojí, že z něj vyroste někdo se špatným genetickým předpokladem? Co když je to špeh? Přestala jsem rozvíjet své teorie a zaměřila se zpět na vlka.
Jeho nálada byla mírně nakažlivá a já netušila proč. Najednou jsem se cítila víc přátelský nakloněna než před chvílí. Je čas vypadnout. Rozhodla jsem se, že tyhle pocity jsou moc divné na to abych se tu déle zdržovala. "Hmm... zabručela jsem. "Řeknu ti tedy proč jsem přišla. Nedávno na nás zaútočili šakalové. Proto jsem vás chtěla upozornit na případné problémy z jejich strany, abyste s tím počítali. Naschle," dořekla jsem. Bez dalších okolků jsem se otočila na místě a rozeběhla se domů.

//Asgaar

Sledovala jsem vlka, který obratně odstranil z mého dosahu vlče. Ohnivá koule vedle mojí hlavy se vypařila. Nezůstal po ní ani dým ani jiskřička. Mrskla jsem ocasem a sledovala vlka, který mne osočil z nevhodnosti a navíc mi začal vyhrožovat. Naklonila jsem hlavu na stranu a zamračila se. "Já že se chovám nevhodně?" zeptala jsem se a neubránila se smíchu. Vlk stál v bojovné pozici. "Já přišla na vaše území sdělit tvé smečce důležité informace a zeptat se jak se vám daří. Zůstala jsem stát na hranicích a svůj příchod oznámila hlasitým zavytím, aniž bych se pouštěla hlouběji do lesa," pustila jsem se do svého monologu. Urazil mne, ale já věděla, že neprávem a hodlala jsem mu to pěkně předvést. "Od té doby co jsi ty a to vlče dorazil sem se mě pokusilo okrást," sklouzla jsem pohledem na vlče, které uteklo ze svého výběhu a stálo teď bojovně vedle vlka. "Moje rétorika nebyla nikdy namířena neslušně nebo nevhodně vůči tobě ani tvé smečce. Jediné komentáře jsem měla směrem k vlčeti, které není pravděpodobně dobře vychováno, když skáče na cizí vlky. O tom, že jsem navíc alfa ani nemluvím," dodala jsem a znovu mrskla ocasem. "A co se týče mého postoje, který není přátelský jako je to u většiny vlků v kraji, pak věř že časem se taky přestaneš snažit kamarádíčkovat s každým koho potkáš. Takže to bychom měli postoj a mou rétoriku." Znovu jsem mrskla ocasem. "A za tu dobu se mi od tebe a tohohle toho dostalo jen pokusu o krádež a výhružky, že bude použito násilí. A teď mi zopakuj, že se já chovám nevhodně." Usmála jsem se na vlka ledově a pak jen čekala co bude dál. Mohla bych odejít, ale já mu chtěla dát šanci reagovat. Věděla jsem, že já neudělala nic špatně. Na svém chování jsem si zakládala.

Vlk ode mne odstrčil vlče, které bylo poměrně otravné. Před tlamou mu začal šermovat nějakým červeným hadrem, co měl na tlapce, ale vlče to moc nezaujalo. Mezitím začal vlk vyprávět o své smečce, která podle všeho odešla někam do pryč. Nechat je odejít takhle před zimou to není úplně nejaktičtější. Na hlas jsem však nic neříkala. Vlk pak pokračoval a potvrdil mi, že je poměrně novou alfou ve smečce. Pak otočil řeč na moji smečku. Si vážně myslí, že mu něco o smečce řeknu? Na jednu stranu kdybych byla jooo svině, tak sem naběhneme a les zabereme než se ty jeho padavky vrátí... A že já jsem joo svině... škoda že Arcanus by byl asi proti. On jen prohodil, že jsme se už asi viděli a usmál se. Zavrtěla jsem hlavou a podívala se na vlka pohledem "to myslíš vážně". Chtěla jsem se pustit do fabulace, že naše smečka je silná a vždy připravená na jakékoli nebezpečí.
Než jsem však stihla cokoliv říct to malé chlupaté dvoubarevné nic se ke mně rozeběhlo a začalo to na mě skákat. Pravděpodobně chtělo můj náhrdelník, který se mi houpal na krku. Divně to u toho poskakování pištělo. Upřela jsem na tu kouli chlupů pohled a zavrčela. Vlče si ale nedalo pokoj. Vedle hlavi se mi objevila ohnivá koule. "Máš pět vteřin, abys někam zalezl nebo z tebe zbude škvarek," zabručela jsem a pak pohledem sklouzla na staršího vlka, aby tohle neukázněné mrně poslal do příslušných míst. Nějaká malá krysa by si rozhodně neměla vyskakovat na alfu.