Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jenomže stromy opadají zase.

Ve městech ale není tolik zeleně aby zvládla pokrýt potřebu kyslíku.

Ale k nim se nic nedostane přes velkou spoustu spadaného jehličí.

Tesai se rozhodl odejít někam do lesa. Nechápala jsem proč nejde směrem k úkrytu, ale asi pro to měl svůj vlastní důvod. Nedivila jsem se mu, teď tam bylo nejspíš převlkováno. Celkově nám smečka poměrně dost roste. Seděla jsem si tak ve sněhu a čekala až vlk předmnou konečně umře. Dával si poměrně na čas. No až to tady bude hotové, tak bych mohla vyrazit do úkrytu zkontrolovat to nové mrně a Sionna. Nebo bych mohla obejít hranice, ale to se mi úplně nechce... Hmm měla bych tam poslat nového ochránce, přeci jenom to není moje práce... Už ne... Byl jsem ztracena ve svých úvahách, když se kolem vlka vytvořila podivná zářící bublina. Poplašeně jsem se zvedla a zaujala bojovnou pozici. Naježila se mi srst a uši jsem stáhla k tělu. Byla jsem připravená zaútočit. Najednou bublina zase zmizela a já ucítila teplý vánek.
Sledovala jsem vlka, který náhle otevřel oči a jako by nic se postavil na všechny čtyři. Chvíli jsem nechápala, co se děje. Magický blbosti nesnáším! Zavrčela jsem na vlka. Pořád jsem byla v bojové pozici. Ať to bylo cokoli vyléčilo ho to. Nevěděla jsem jestli to byla jeho magie nebo magie někoho jiného. Mohl to být Život sám, ale taky to mohla být Smrt a její hra. "Hmm..." zavrčela jsem na vlka a čekala na nějaké vysvětlení. A nebo že vypadne.

Ale listnaté stromy přece také opadávají a pak nebude dostatek kyslíku.

Tím že velcí dravci přelétají tak křídli rozvíří vždy vítr a tím více a více jehličí opadává.

Velcí dravci ve městech však nebudou mít po sežrání malých hlodavců, co jíst.

Vlk vypadal v opravdu dezolátním stavu, ale bohužel pro něj já už vyplácala svou dávku solidarity na tento rok. Přijala jsem vlče, které by bez naší smečky pošlo, a rozhodně jsem nechtěla přitáhnout do smečky dalšího neschopáka, o kterého bychom se museli start. Ani mě nehne. Jeho pískavý hlas ani prosebný kukuč mě němohli oblbnout. Takových pohledů jsem viděla už hodně. A navíc, jsem fakt nevěděla co s ním mám dělat. Neměla jsem magii země, abych mu pomohla nějakou dlahou, a léčit jsem také neuměla. Podívala jsem se na vlka. "Hele máš tu díru s vodou vedle hlavy, kterou pro tebe vykopal tady kolega," záměrně jsem Tesaie nejmenovala, pro jeho bezpečí. Věděla jsem, že jméno může být silný nástroj v rukou nepřítele. "Béžovka ti udělala střechu nad hlavou a přikryla tě. Já ti pomocí ohně vytvořila dostatečné teplo, takže...." odmlčela jsem se. "Jsme udělali, co se dalo dělat. Pravděpodobnost, že přežiješ vnitřní krvácení, jelikož jsi před chvíli kašlal krev je minimální," dodala jsem věcně. Někdo by mohl podotknout, že jsem bezcitná, ale já doufala, že až budu jednou umírat, taky mi to řeknou přímo do ksichtu a nebudou okolo toho teatrálně remcat. Přímočarost, to bylo něco pro mě. Hodila jsem pohled na Tesaie. "Díky za spolupráci, budu tu teď hlídat dokud nechcípne, pokud máš nějaké jiné plány můžeš klidně jít," řekla jsem mu s klidem v hlase. Možná bych mu pomohla nějakým způsobem, kdyby šlo o zlomeninu nebo pokousání dalo by se něco dělat. Ale když prská krev je to vnitřní a s tím nehne asi nikdo...

Jenomže veterináři nemohou očkovat myšky a veverky, protože jsou moc maličké a jejich odchyt by byl náročný.

Jenomže zvířata jsou nehygienická a brzy se začnou množit nemoce i ve městech.

Ale jehličí je spousta a dobrovolníků málo.

Ale kdo se má brodit skrz to jehličí kterého je na zemi spousta.

Tesai nic neříkal, tak jsem k němu taky nic neříkala. Laura vypadala poměrně utahaně a pak z ní vypadlo, že chce běžet za vlčetem hned. Mrkla jsem na mrtvolu na zemi, která stále nejevila známky života. "Fajn, běž," odvětila jsem směrem k béžové vlčici a nechala ji trajdat si kam chce. "Mrně je v úkrytu. Moc s ní zatím ven nechoď nemuselo by to být bezpečné," dodala jsem ještě než stihla odejít. Nechtěla jsem, aby se v přítomnosti neznámého vlka pohybovalo malinkaté vlče, když už má patřit do smečky.
Najednou se ta mrtvola na zemi začala hýbat. A je to tady. Mrtvola se začala dementně vyptávat na úplně nepodstatné věci. Neměla jsem náladu. Dneska jsem fakt neměla náladu. "Zatím jsem živej, ale pokud nezvedneš tu svou prdel a poklusem nevysmahneš z mýho lesa, můžu ti zařídit i peklo na zemi, pokud o to stojíš," zavrčela jsem. Neměla jsem prostě náladu. Některý dny jednoduše nemám náladu. Doufala jsem, že vlk se nějak odškrábe na okraj lesa, kde si v tichosti chcípne. Vnitřní krvácení nevyléčí nikdo z vlků, které jsem znala a rozhodně jsem nehodlala jeho mrtvolu zakopávat v lese. Za hranicemi lesa by ho aspoň mohl využít nějaký tulák nebo medvěd.

Tesai hrabal díru. Laura tvořila ochraný "domeček". Polomrtvola ležela na zemi. Naklonila jsem hlavu na stranu. Laura vypadala dost slabě po tom, co se pokusila vytvořit úkryt, který se jí mimochodem poměrně povedl. "Měla bys víc trénovat, aby ti to neubíralo pokaždé tolik energie," řekla jsem jí potichu a pak naznačila ať si sedne na zem. Nechtěla jsem ještě řešit, že ona omdlí a co s tím pak. Mrskla jsem ocasem. "Diky za spolupráci," prohodila jsem směrem k Lauře a Tesaiovi. "Teď stačí jenom počkat, buď se z toho dostane a nebo pojde," prohodila jsem stručně, připravená mu odchod případně zrychlit, kdyby mne to čekání začalo nějak extrémně nudit.
Chvíli jsem sledovala mrtváka a pak jsem se rozhodla trochu pustit do konverzace a sdělit těm dvěma novinky. "Lauro myslím, že budeš mít teď dost práce. U hranic někdo nechal vlče, které bude pravděpodobně potřebovat pečovatelku. Pokud budeš mít čas stav se za ní, měla by být v úkrytu," prohodila jsem směrem k béžové vlčici. "Taky bychom měli pořádně hlídat hranice, kdyby se náhodou někdo z těch co ji tu odhodili vrátil," dodala jsem ještě.

Naslouchala jsem Tesaiovi a jeho moologu. Naštěstí to nebyl dlouhý monolog, protože mě jeho hlas začal unavovat. Měla jsem ráda rychlé a stručné informace."Vy dva byste ho stejně ani příjmout nemohli," zabručela jsem. Jako kappa by měl vědět, co si může a co nemůže dovolit, navíc když je tu tak dlouho. Potom se k němu přidala i Laura, která tvrdila, že vlk na tom není nejlépe. "To vidím sama," dodala jsem už míň ostrým tónem, a podívala jsem se navlka na zemi. "Dobrá dedukce," řekla jsem směrem k Lauře, když prohodila že by vlka mohl jeho nepřítel pronásledovat. Třeba má něco společného s tou malou otravou. Mrskla jsem ocasem. "Do úkrytu ho tahat nebudeme," rozhodla jsem po chvilce. V ten moment začal vlk kašlat a vypadalo to, že kašle krev."Ne rozhodně ho do úkrytu brát nebudeme," dodala jsem rozhodně. Nemohla jsem si být jistá, že se tu někde neschovává ten, co ho napadl.
Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem se pustila do zadávání úkolů. "Lauro udělej nad ním z kořenů nějakou skrýš, ovládáš zem už dost dlouho, takže by to pro tebe měla být hračka," řekla jsem vlčici, která dle mého názoru uměla zem ovládat víc než si asi i sama myslela. "Tesai, jak moc dobře umíš ovlávat vodu? Jestli dobře tak tu vytvoř nějakou ať se může případně napít, jeslti ne moc dobře tak vykopej tady díru a nastrkej do ní sníh," řekla jsem vlkovi a pak tlapkou ukázala na místo kus od vlka, kde jsem tu díru chtěla mít. Pak jsem se zaměřila na kousek od vlka a vytvořila jsem tam ohnivou kouli, aby nás všechny něco hřálo. Tohle by nám všem mohlo stačit.Maličká koule poletovala ve vzduchu a vydávala příjemné teplo. "Pravděpodoně umře," konstatovala jsem po chvíli, protože pokud kašle krev má něco v nepořádku ve vnitř a s tím stejně nikdo nic neuděláme.