Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//zelené nory

Překročila jsem hranice lesa. Bylo to tu poklidné, jelikož déšť sem tolik nepronikl jako do jiných míst v kraji. Byla jsem ráda, že jsem doma, ale zároveň jsem měla pocit, že bych už ráda vyrazila pryč. Nevěděla jsem, co mne to popadlo. Dřív jsem neměla takovou chuť se toulat. Možná za to mohla návštěva Saviora, který mi jako tulák připadal v pořádku. Nebo za to mohl fakt, že smečce se konečně dařilo a už nepotřebovala moje věčné sekýrování. Všechno běželo dobře a já se začala mírně obávat toho, zda se nejedná o klid před bouří.
Pomalým krokem jsem zamířila směrem k údolí. No nehodlala jsem jít přímo tam. Byla jsem radši v hvozdu. Jen jsem se tak procházela po okolí a čekala, jestli někdo vyhledá mou maličkost nebo ne. Měla bych jít obejít hrancie... Nebo možná později. Mrskla jsem ocasem a pomalu šla dál. Neměla jsem náladu na nějaké dlouhé postávání. Chtěla jsem být chvíli sama se svými myšlenkami a za chůze se mi vždy přemýšlelo nejlépe. Bylo by vhodné mít více lovců. Sionn se na tu pozici bude jistě hodit, ale to až bude trochu starší. Chtělo by to i nového ochránce. Rozhodně by byla výhoda, kdyby hranice střežilo víc vlků než jen dva. Zahloubaná ve vlastních myšlenkách jsem si to kráčela lesem.

Arcanus moc nesouhlasil s mým návrhem Sionna na lovce, ale já už se rozhodla. Potřebovala jsem, aby se z ně stal pořádný vlk. Momentálně byl jedinou možností, komu bychom mohli smečku předat. Awnay už ve smečce nebyla. Etney v ní sice byl, ale svým chováním nikomu nedokázal, že by se na to místo hodil. Navíc ho tu nikdo nerespektoval. Sionn měl zase nevýhodu, že byl nejmladší a na můj vkus až moc přátelský. Doufala jsem proto, že ho lov naučí jak to v kraji funguje. Navíc jsem doufala, že na něj přejde i trochu temperamentu, který měla ve svých žilách Lucy. Hodilo by se, kdyby ho naučila býr víc odrány. Mrskla jsem ocasem.
Arcanus se rozhodl odejít a já se rozhodla ještě chvíli zůstat. Nehnala jsem se domů, protože mi bylo jasné, že tam nikdo nebude. Většina našich vlků měla svoje obíhání po okolních místech. Nedivila jsem se jim. Chtěli zjistit zda jejich přátelé přežili zimu. Za zlé jsem jim nemohla mít ani jejich starost o rodinu či známé, kteří jako tuláci museli trpět nejvíce. Laura se s vlčaty určitě vydala na nějaké dobrodružství a já jim to nehodlala kazit svou přítomností. Celkem jsem se těšila na výlet se Stormem. Dala jsem Arcovi náskok a pak pomalu zamířila domů.

//Asgaar

Zavrtěla jsem mírně hlavou. "Hmm... může být stejně starý jako mi, ale chová se jako by byl nevycválané vlče," odvětila jsem s klidem. Nějak už jsem neměla náladu na rozebírání podivného vůdce borůvkové smečky. Všechno se zdálo tak podivně klidné, jak vítr přinášel déšť, který dopadal do mého kožichu. Kapky se rozprskávaly o zem, kamení... vše co měly v cestě. Mrskla jsem ocasem. Bude mi líto pokud smečka zanikne kvůli Stormovi. Ale některé věci musí skončit, aby se utvořilo místo pro věci jiné.
"Zmínila bych, že mohou překročit hranice smečky pokud se ohlásí a pak už se hlásit nemusí a mohou běhat kam chtějí. Taky bych jim řekla, že příští lov bude pravděpodobně společný," zhodnotila jsem. Nechtěla jsem Arcanuse zbytečně vysilovat, pokud to nebylo nutné. Co se týkalo hierarchie a otázek kolem ní, musela jsem si přiznat, že jsem nad tím neuvažovala. "Gee by mohla být ochárnce, rozhodně se hodí každá tlapka, ale chci si s ní o tom promluvit nejdříve. Než ji tu funkci dám, chci trochu věci probrat," prohodila jsem a doufala, že mne můj partner pochopí. Nerada jsem věci dělala unáhleně. "Napadlo mne oslovit Sionna. S Lucy si hodně rozumí a nějaká ta větší zábava by mu prospěla. Navíc už mu za chvíli bude rok a měl by přestat se svým chováním malého vlčete... Vím, že je pořád mladý, ale nechci to podcenit jako u Awnay a Etneyho. Když mu dáme povinnosti hned nebude mít čas se zabývat blbostmi," řekla jsem svůj názor.

Poslouchala jsem, co má Arc na srdci. "Kdyby byl nějaký problém, mohla bych mu vymazat z hlavy všechno, co se teď domluvilo. Nenabízela bych mu nic, kdybych neměla cestu jak z toho beztrestně vycouvat. Navíc průchod skrz Borůvkáč bez čekání na někoho, kdo by nám povolil průchod se hodí," probrala jsem tak nějak, co je pro nás nejvýnosnější z celé téhle aliance. "Popravdě jsem si vzpomněla, že toho vlka znám. Byla jsem v Borůvkovém lese varovat je před šakali. Chvíli po tom útoku na nás. Byl tam s nějakým děsně otravným vlčetem. Nikoho jiného jsem v lese tenkrát necítila," řekla jsem a pak zavrtěla hlavou. "Bylo by moc riskantní, kdyby se jejich smečka rozpadla. Vím, že není dobré být na někom závislí, ale jejich les poskytuje poměrně dobrý úkryt, takže bych se nedivila, kdyby se to tam hned po rozpadu začalo hemžit tuláky. No a k nám je to jenom kousíček... Ze strategického hlediska je lepší tam mít smečku za každou cenu. A pokud budeme nuceni toho Blueberryho vyhnat a dosadit zpět Storma nebo někoho jiného... Já říkám sem s tím. Pro ochranu naší smečky cokoli," dodala jsem na závěr svého mírného monologu. No chtěla jsem dostat ze srdce všechno, co by mohlo Arcovi nějak pomoci při rozhodování co dál.
Jeho další slova mířila k tomu, jak by mohl všem oznámit, že se změnil náš vztah k Borůvkáči. "Pokud si myslíš, že to zvládneš," řekla jsem s klidem. Arcanus nebyl nějaký mladíček, který by si zahrával s magií a nebyl to schopný zvládnout. Hádala jsem že si pak bude jenom potřebovat lehnout a dospat ztrátu energie. "Řekla bych že vyrazím až za pár dní, takže to můžeš provést kdykoli budeě chtít," dodala jsem s úsměvem.

//Borůvková smečka

Vběhla jsem do nor poměrně svižným tempem. Počasí se nijak neuklidnilo. Stále pršelo a dokonce foukal poměrně silný vítr. Zastavila jsem se pod jedním stromem a rozhodla se vyčkat na Arcanuse. Nikam jsem nespěchala. Cítila jsem pachy Sionna, Lilac a Laury, které se odsud vzdalovali. Pravděpodobně tu nedávno byli a vyrazili na menší průzkum dál. Doufám, že si to Laura promyslela. Moc se mi nezamlouvalo, že jsou vlčata mimo smečku v tomhle počasí, ale co se dalo dělat, že.
Počkala jsem až se ke mně Arcanus připojí. Některé věci bylo lepší rozebrat v soukromí, než přímo na území, kde nás mohl kdokoliv slyšet. "Tak jaký z toho máš pocit?" zeptala jsem se. Nenarážela jsem tím jen na dohodu, ale i na celkovou situaci v Borůvkáči. Něco se mi na tom pořád nezdálo. Mrskla jsem ocasem. Upřímě mne zajímal názor mého partnera, protože mi bylo jsné, že si názor jistě udělal. Jen jsem se chtěla ujistit, že jsme na stejné vlně, popřípadě si vyříkát možné drobnosti, abychom věděli.

"Naše vlčata vědí na koho si dát pozor," řekla jsem razantně. Nelíbilo se mi, že by někdo oblboval vlčata halucinacemi. Ve stejné chvíli jsem uslyšela v hlavě hlas Arca, který projevil obavy, aby se tím neporušilo moje magické mazátko. Mrskla jsem ocasem. Nemohla jsem vědět jestli by se něco stalo nebo ne. Bohužel mi Smrt k nové schopnosti nedala návod. Stejně jako k magii emocí. U obojího by se to hodilo.
Blueberry nakonec souhlasil s dostatkem, že případně tuto dohodu přátelsky opustí. My bychom ji neopouštěli pratelsky. Prostě bychom se vypařili. Bylo dobré ovládat tu novou magii. Vlastně mi došlo, že teď nikdy nemusím splnit co slibim. Stačí jedno vžum a po slibů nebude ani památky. Mrskla jsem ocasem. Blížil se čas jít. "Kdyby cokoliv dejte vědět. A koukejte tady s tím hnout, nebo by vám to mohli cizí vlci sebrat," zachichotala jsem se. "Za pár dní tě vyzvednu," prohodila jsem a šibalsky mrkla na Storma. Pak jsem vyrazila směrem domů. Na poslední chvíli jsem však změnila směr. Chtěla js se trochu proběhnout.

//Nory

Jen jsem tak kývala hlaovu, protože Arcanus popisoval Styx. No mě už se k tomu nechtělo vyjadřovat, byla na mém seznamu chodících mrtvol jako první a to mi stačilo, nepotřebovala jsem nikoho kdo by mi s jejím odstraněním pomáhal. Mrskla jsem ocasem. Nejdív se vypořádám s Životem a pak s tou sviní. Znovu jsem mrskla ocasem. To byl jediný signál toho, že začínám být agresivně naladěná. Blueberry navrhl nějaké svojo připomínky, které Storm odsouhlasil. Arcanus dodal ještě pár informací. Bylo jasné, že buduje silnější pozici pro naši smečku. Snažil se to udělat co nejvíce diplomaticky, ale i tak tam byla jistá převaha cítit. Ještě aby ne. Dívím se, že vůbec přežili zimu. Znovu jsem mrskla ocasem. "Co se lovu týče, pokud budete potřebovat lovce můžete se u nás zastavit. Lucy je tím nejlepším jakého jsme za dlouhou dobu měli, takže najít vhodnou potravu pro ni nebude problém. Zvládala uživit smečku i v zimě," dodala jsem, abych ukázala, že jim opravdu nabízíme víc než bychom museli. Lucy jsem navíc věřila, že nezklame moji důvěru a bude schopná zajistit potravu pro obě smečky, když dostane pár silných vlků, co jí budou poslouchat. Což mi připomíná, že by to možná chtělo dalšího lovce, kterého by mohla zaučit.
Arcanus pak dodal, že by to chtělo nějaké znamení pokud by některá ze smeček potřebovala pomoci. "Pokud se nepletu, tak ty jsi schopný předávat myšlenky na dlouhé vzdálenosti, tak by to neměl být problém za hranice lesa," prohodila jsem. "Pokud tady máte někoho se silnou magií myšlenek, mohl by sloužit jako vysílač, který dá v případě ohrožení vědět," dodala jsem směrem k alfě Borůvkové smečky.
Blueberry se zmínil, že to musí dát vědět ochranáři a Arcanus pohotově nabídli, že jim toho ochránce zaučím. "Pff... Víš kolik to bude práce? Vždyť tady ten ochránce neumí pravděpodobně vůbec nic," řekla jsem s opovržením a smíchem. Neměla jsem ráda, když někdo nedělal svou přidělenou funkci pořádně. Pak jsem se obrátila na Blueberryho. "Navíc vaše smečka je v dost špatném stavu i z hierarchického hlediska. Věř mi, že se vždycky hodí mít někoho po boku, kdo ti pomůže, když si budeš chtít odpočinout. Být alfou je vysilující, ale nemusí to tak být. Měl by sis najít betu, když už ne partnerku, která by to tu táhla s tebou," dodala jsem k druhé alfě. Bylo to míněno jako dobrá rada. Taky jsem potřebovala čas od času vypnout a někam se vypařit. No vždycky jsem měla Arcanuse nebo Lauru. Když jeden z nás nemohl, druzí dva mu pomohli.

Kývala jsem hlavou. Storm souhlasil s mým návrhem. Usmála jsem se na něj, což nedělám často, takže jsem doufala, že si toho bude vážit. "Fajn starouši, ale doufám, že budeš mému rychlému tempu stačit. Nerada bych se někde zasekla týden," prohodila jsem laškovně a mírně si do něj touto větou píchla. Pak jsem se obrátila na Arcanuse. "Až bych se vrátila dala bych ti vědět a nakonec bychom si to prohodili. Já bych hlídala a ty šel do močálů, šlo by?" zareagovala jsem i na jeho nápad. Bylo fajn si takhle hezky věci naplánovat. Teď šlo jenom o to, zda to všechno dopadne. Nejdřív se možná ještě vrátím domů s Arcem a pak vyrazím... Nebo až to tu vyřešíme vyrazím odsud? Kdo ví... Mrskla jsem ocasem.
Náhle jsem ucítila silný pach. Bylo mi jasné, že je to místní alfa. Když jsem ho uviděla došlo mi kdo to je. Jo to je tenhle... Minule jsem ho tu byla varovat před nebezpečím šakalů. Už v té době tu nebylo moc vlků. Nechala jsem prostor Arcanusovi, který nás představil, ale ještě před tím my poslal několik myšlenek. Blueberry se snažil vystupovat v klidu a přátelsky, což se nedalo říct o Arcovi, který se do toho obul. Popravdě to bylo pořád milejší než to, co bych vlkovi řekla já, takže mohl být jedině rád. Storm se mírně stáhnul do ústraní. Podívala jsem se na něj a v očích měla přátelskou jiskru. Ta při pohledu na alfu zase zmizela. "Nechceme tohle území pro sebe," dodala jsem k Arcovu monologu. Pro teď jsme ho alespoň nechtěli. "Jde nám o to, že vaše území chrání částečně to naše a naopak. Pokud do jedné smečky někdo vtrhne a zdcimuje ji má volný přístup ke smečce druhé," řekla jsem poměrně chladným hlasem s odstupem. Snažila jsem se ovládat své emoce. "Přicházíme s nabídkou pomoci. Dát pár rad, které ti mimochodem určitě již poskytl Storm," dodala jsem kousavě, protže mi bylo líto starého přítele, kterého si tu neváží. Kdyby nebyl tak těžký pravděpodobně bych si starouše hodila na záda a odnesla si ho domů. Nevím proč, ale Storm byl tak hezky roztomiloučký. Ne jako ta otravná vlčat. Je jako malinkatý dědeček, jehož rady bychom určitě využili. Švihla jsem ocasem jako bičem. "Takže naše nabídka zní uzavřít alianci. My ti dáme rady a pomůžeme se smečkou. Pokud nemáte lovce můžou chodit s naším na lov a kořist se rozdělí fifty fifty. Na oplátku požadujeme volmný průchod přes vaše území a možnost sem občas poslat vlčata, kvůli socializaci a navázání přátelství s vašimi vlčaty. Interní věci nás nezajímají. Jenom nechceme nechat tuhle smečku padnout. Arc ze sentimentu, já z čisté taktiky," dořekla jsem. "Co si o tom myslíš ty?"

Jen jsem kývala souhlasně hlavou. Nebylo třeba nic dalšího dodávat. Mrskla jsem si ocasem a zamyšleně se dívala po okolí. Pořád pršelo, což bylo mírně nepříjemné a rozhodně bych se už i ráda vrátila domů, ale nějak se mi nechtělo nechávat věci otevřené. Storm navíc vypadal, že je naší přítomností trochu potěšený. Chudák, asi si tu nemá s kým povídat. Pomyslela jsem si a znovu mrskla ocasem. Arcanus přešel blíž ke mně a opřel se mírně o mou sedící maličkost. Naslouchala jsem Stormovi. Tiše jsem zavrčela, když zmínil, že tu nemají ani betu a podle stavu hlanic jsem to odhadla, že ani ochranáře. "Zdá se že vaše alfa by potřebovala lekci..." zabručela jsem si pro sebe, i když mi bylo jasné, že to tak nejspíš nedoapdne. Mladé alfy jsou moc povýšenecké, než aby si nechali radit od starších. Kdyby u nás byl Storm nebo Savior rozhodně bych si od nich nechala poradit... Ale jestli bych se podle rad zachovala... Jméno jejich alfy mi opravdu bylo povědomé asi jsem ho viděla a mluvila s ním, ale momentálně jsem si ho nemohla vybavit.
Arcanus zodpověděl Stormovu otázku. "Rozhodně se za ním plánuju vydat, až se situace s deštěm ustálí. Pokud budeš chtít mohla bych tě vzít sebou, co myslíš?" otázala jsem se. "Ve dvou se vždycky cestuje lépe..." dodala jsem, aby to nevyznělo tak, že si myslím, že je moc starý aby tam došel sám bez hlídačky. Vyčkávala jsem, jak zareaguje na Arcovu otázku a mou skromnou nabídku. Chtěla jsem se do té smečky podívat a promluvit s tamní alfou tak jako tak. Měla jsem ráda, když jsem znala všechny alfy v okolí. Vzhledem k tomu, že jsem tuhle maličkost zanedbávala měla jsem v plánu po návratu domů vyrazit na své "alfovské turné". Ale nejprve jsem chtěla dořešit tuhle situaci.

Storm s návrhy souhlasil, ale zároveň dodal že formálně nám to musí odsouhlasit alfa. "Jenže než toho se dočkáme... mrskla jsem netrpělivě ocase. "To tu nemáte ani nějakou betu, co by mohla jednat v jeho zastoupení?" dotázala jsem se mírně otráveně. Chápala jsem, že čas od času potřebovala alfa trochu klidu a tím pádem hodila část povinností na betu. Chudák jejich beta, pokud to takhle vypadá už delší dobu... Neměla jsem v plánu tu nějak extra vyčkávat, ale chtěla jsem se zjistit, že se tu alfa třeba během dne neobjeví. Pak by bylo zbytečné aby se tahal až k nám. Chvíli ještě můžeme počkat.
Natočila jsem hlavu k Arcovi, který se zase snažil být přátelský a nápomocný. Chudák ale vůbec nechápal, jak funguje značení hranic. Hranice musí obnovit někdo znění h smečky, jinak by to tu vonělo jako naše území a to momentálně není náš plán ne? Doufala jsem, že moje myšlenky zachytí. Nechtěla jsem z něj dělat blbce před Stormem. "Myslím že to Storm zvládne případně sám. Radši bych počkala jestli se tu objeví alfa nebo někdo kdo by mohl naši nabídku přijmout či odmítnout," prohodila jsem s úsměvem a zavrtěla se na místě abych naznačila že se nehnu.

Storm nevypadal úplně v kondici. Vypadal hodně sešle a ustaraně. Možná je toho na něj už moc. Přiznal se, že by pravděpodobně přišel o pár chlupů, kdyby místo nás přišel nepřítel. Jen jsem zavrtěla hlavou. "Máme ještě pár volných míst, ale už by to chtělo podívat se po nových možnostech," zhodnotila jsem naší momentální situaci. Déšť mi proplétal srst. Storm vypadal, že se mu situace v jeho smečce nelíbí a nesouhlasí s ním pravděpodobně by teď nejraději vzal, rozhodnutí přenechat smečku jiným, zpět. ale pozdě bycha honit, měl si to lépe promyslet.
Arcanus v podstatě prozrsfil, že si to tu obhlížíme pro osobní potřebu naší smečky. Že to tu chceme zabrat, ale pak na mne pohlédl. Naslouchala jsem jeho slovům. "Aliance je to nejlepší slovo," dodala jsem ještě. V podstatě jsem s ním souhlasila. "Samozřejmě tím nechceme ovlivnit vaše vnitřní uspořádání. To nás nezajímá. Chceme spíš nabídnout vzájemnou pomoc při možném ohrožení nebo při lovu," řekla jsem odhodlaně. Pak jsem si vzpomněla, že Arc říkal že tu mají vlčata. "Pohybují se tu totiž vlci a ohrožují vlčata. Nevíme odkud jsou nebo proč to dělají. Jedná se jmenuje Styx," dodala jsem ve snaze poskytnout informace a zároveň trochu Storma zmanipulovat.

"Pffff," odfrkla jsem si při myšlence na roztomilá vlčata. Roztomilá byla jedině Zoe, a to i tak by nahraně. Seděla jsem si tam tak v dešti. Bylo to mírně nepříjemné, ale co se dalo dělat. "Myslím, že jsem tam nebyla. Potkali jsme se až když tomu cirkusu velel Savior," podotkla jsem, protože to byla pravda. Na poznámky že jsme pořád moc jemní jsem přikývla. Taky bych ocenila tvrdší přístup, ale to by mohl někdo začít pindat. Mrskla jsem ocasem.
Náhle jsem ucítila poměrně známý pach. Storm nebyl přítel, nebyl ani nepřítel. Nemohla jsem tedy odhadnout jak se bude chovat. Navíc situace byla sama o sobě podivná. Arcanus se vyjádřil diplomatický jako vždy."Šli jsme se podívat,kam rozšířit naší smečku. A packy nás zavedly až sem," řekla jsem záměrně tajemně. Chtěla jsem vědět jak se zachová, zda bude svou smečku bránit a nebo zda na ni zanadává. Možná že jsem čekala že nás tedy nebude brát jako ohrožení, když se jen procházíme. Čekala jsem co vlk udělá. Možná nás vyžene v zubech, ale nemyslím si.

//Jo jestli s někým nehne Elisy tlustej zadek na území, tak už fakt nic :D

Něco uvnitř mě pištělo, že bych tady být neměla. Že je to území jiné smečky. Že na nás můžou klidně zaútočit. No pocitově jsem se cítila celkem sebevědomě a v klidu. Byla to dlouhá doba, co jsem naposledy byla v Borůvkáči. Arcanus navrhl ať chvíli počkáme, zda se někdo neobjeví. "Fajn," prohodila jsem a pak se pomalu zvedla. Potřebovala jsem fakt strašně moc čůrat. No co. Buď je to naštve a přijdou nebo budou rádi, že tu jsme a tím pádem začnu značit hranice už teď. Poslouchala jsem Arcanuse a přitom odkráčela kousek opodál. Přisedla jsem kousek od křoví a vyčůrala se. Můj močový měchýř si konečně pořádně ulevil. "To je lepší," broukla jsem si slastně a pak se pomalu vrátila na své místo k Arcovi. "Doufám, že těch vlčat tu nemají moc, nechci zakládat školku,"dodala jsem ještě, abych na Arca navázala.
Nikdo nešel. "Víš že jsem tu jednou dokonce žádala o místo?" otázala jsem se Arcanuse, protože jsem si vzpoměla na dávnou historii. "Když v Klímové smečce vládla tvrdou tlapkou Nerssie, tak mne vyhodila, jelikož jsem dle jejího názoru byla moc drzá," zasmála jsem se. Tehdy mi do smíchu nebylo, ale teď jsem chápala, jak moc jsem jí musela lézt na nervy. "Chvíli jsem se toulala, ale pak jsem došla až sem. Myslím, že alfou byla Hotaru a nechala mne tu několik týdnů. Asi doufala, že tu zůstanu a ono to tak i vypadalo. Les tu je hezký, smečka byla v té době více než přátelská a já hledala domov.... No a pak přišla Siana se Saviorem, že jim Klím v podstatě padnul do klína a jestli se nechci vrátit... Hotaru byla tenkrát tak naštvaná," dodala jsem se smíchem. Do teď jsem si vzpomínala na ten její nasr..štvanej kukuč.

//Asgarský hvozd

Přiběhla jsem k hranicím borůvkového lesa. Teda doufala jsem, že je to hranice, protože to nešlo moc poznat. Pravděpodobně to tu nikdo dlouho neobíhal. Pře území nikoho to sem byl opravdu kousíček z Asgaaru, takže připojit i tenhle les, by nemusel být zase tak veliký problém. Stačilo by počůrat nějaký ten strom či dva a bylo by to. Mrskla jsem ocasem. "Hou hou hou! Je někdo doma?!" Křikla jsem do lesa, ale nikdo mi neodpovídal. Cítila jsem tu pachy, ale všechny mířily mimo les a ne do lesa. "Chaloupko, chaloupko, kdo v tobě přebývá?" zasmála jsem se a přešla do poklusu. Byli jsme pořád kousek od hranic směrem do vnitřní části lesa. Nebyl to tak velký přestupek, ale kdybych tu byla alfou já rozhodně bych nás rychle vystrkala zpátky za hranice lesa. Oklepala jsem ze sebe vodu, která mi ulpěla na kožichu cestou sem. "No rozhodně to tu nevypadá špatně," zhodnotila jsem vzhled lesa a kecla si na zadek. Ještě že už bylo jaro a listy se otevřely, jinak to tu musí být naprosto holé.
Nasála jsem do čenichu pach okolních stromů. "Ta vůně by ušla, kdyby tu tolik nesmrděly borůvky, ale pořád lepší než zatuchlina z močálů," podotkla jsem suše. Nakonec to tu nebylo tak špatné. Vlčatům by se tu líbilo, mohli by si tu hrát na schovávanou v borůvčí. Pomyslela jsem si a hodila pohled na Arcanuse. "Jak dlouho budeme čekat?" ptala jsem se jen abych věděla, do kdy se musím chovat slušně. "Rozhodně to tu nevypadá zle a pokud se ta alfa neukáže v brzké době nebo někdo jiný," mlaskla jsem. Bylo mi jasné, že Arcanus by se zabráním nového území nesouhlasil, pokud by to nejprve neprobral se zbytkem smečky, co tu zůstal nebo s nějakým jejich zástupcem. Rozhodně jsme jim však mohli touto cestou poskytnout lekci, jak se o svoje území starat. Uvažovala jsem jestli bych se kvůli tomuhle lesu rvala... No spíš asi ne. Pokud by se ukázal Storm spíš bych přátelsky pokecala. Pokud by se ukázala alfa, asi bych naznačila, že by se měl víc starat o svoje hranice.

Se škubnutím jsem se probudila. Cítila jsem Arcanusův teplý kožich a slyšela jeho hlas. Zamrkala jsem, abych rozehnala poslední vlnu spánku, a pak jsem si zývla. Natáhla jsem packy před sebe a za sebe a prohla se jako luk. Mírně mi zakřupalo v páteři. "Dobřé ráno," podotkla jsem rozespale, i když rozhodně nebylo ráno nebo už bylo? Jak dlouho jsem asi spala? Pomalu jsem se přetočila na bok a pak na břicho. Elegantně jsem se zvedla a začala se protahovat. Nejprve jsem vystrčila zadek do vzduchu a přední položila na zem a pak zase opačně.
Bylo příjemné se takhle hezky protáhnout. Arcanus se pořád válel na zemi. "Co vyrazit na to menší obhlédnutí, našeho možného nového území?" navrhla jsem s úšklebkem. Chtěla jsem zažít nějakou tu srandu. Pravděpodobně sice lilo jako z konve, ale nás chránil les a já si byla jistá, že žádné nebezpečí nehrozí nikomu ze smečky. Stromy jsou pořád žíznivé. Pro jednou se hodilo mít les, který vysychá, protože stromy prahly po každé kapce vody, kterou mohly získat. Švihla jsem ocasem a rozeběhla se směrem k hranicím. Nechtělo se mi čekat na to, zda Arcanus odsouhlasí můj plán nebo ne. Moc dlouho jsme seděli doma na zadku a chtělo to pořádně se proběhnout. Vyrazila jsem z údolí jako střela a zmířila si to nejkratší možnou cestou k hranicím s Borůvkovým lesem. Nebylo to od nás daleko a když vlk znal cestu, nemusel se lopotit přes zelené nory, ale jenom přes malé území nikoho, které oddělovalo Asgaarský hvozd a Borůvkový les.

//přes hvozd do Borůvkový les