Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jen jsem nakrčila na jeho omluvu neomluvu nos a pokračovala dál v chůzi. Slunce postupovalo pomalu na obloze a já si uvědomila, že jestli tu budeme ještě chvíli v tomhle přímém slunci, tak se uvaříme. Měl pravdu, že je to poměrně velká tůra než jeden dojde k jejich úkrytu. Mrskla jsem ocasem. "Ale prosím tebe. Aspoň si jednou pořádně užiješ otcovství. Nejsi alfa, nemáš skoro žádné povinnosti než svoje vlastní vlčata. Užívej dokud můžeš," řekla jsem mu s mírnou závistí. Všechna moje vlčata se musela o pozornost dělit s celou smečkou, což rozhodně nebylo pohádkové dětství. Jejich chování hovoří za vše... až na Sionna"Navíc Lennie to podle mého úsudku hodí na tebe, takže se těch malinkatých kuliček už nikdy nezbavíš," neodpustila jsem si malinkaté rýpnutí. Lennie mi nevadila. Vypadala v pohodě, ale rozhodně nebyla mateřský typ. Nebo to jsem si aspoň myslela. Spíš je strčí dolů ze srázu když ji budou moc prudit. Pohodila jsem ocasem a zařadila se za Saviora, protože jsme šli po nějaké divné cestičce.
Tahle cesta nahoru a dolů se mi vůbec nelíbila. Bylo to hodně nepříjemné. Savior souhlasil s mou narážkou na silné a nezávislé vlčice. No pak si něco zabručl ohledně úkrytu. "Je dobře ukrytý, ale naprosto nepraktický," prohodila jsem znalecky. "Pokud ta vlčata jednou z úkrytu vylezou bude to problém, protože je budete muset pořád hlídat. Za normálních okolností by stačilo je je nudržet uvnitř hranic, ale tady budete muset dávat pozor na srázy a tak podobně," podotkla jsem a rozhlédla se po okolí. Vůbec to tu nevypadalo přívětivě. Já měla hory ráda. Byla jsem ze severu. Moje rodiště bylo na sněhem zakryté pláni. No ale i já z toho měla divný pocit. Pro normálního vlka z lesa to musel být dost šok žít najednou v horách.

Mrskla jsem ocasem. "Já netušila, že tu magii vůbec mám. V té době jsem o ní skoro nevěděla, až potom mi to došlo. To je polehčující okolnost," odsekla jsem, když mě zača l obviňovat, že je to celé moje chyba. "Ale vy dva jste mohli jít jinam... Já chtěla být jen milá, když Lennie málem umřela a tak jsem nechtěla, aby musela ležet někde venku v dešti... Takže pormiň, že jsem měla na mysli blaho tvé partnerky," dodala jsem podrážděným hlasem. "A jestli ti tamrňata tak vadí, tak je můžeš objetovat Styx nebo dát do otroctví mě," dodala jsem ještě víc nabroušeným hlasem. Neměla jsem ráda, když mne někdo obviňoval z něčeho za co jsem nemohla. Nebo jsem o tom nevěděla. "A ve své jeskyni si můžu dělat co chci," zabručela jsem si pod vousy na jeho poznámku, že já s Arcem jsem tam dělala to samé několikrát. Předešla jsem Saviora, i kydyž jsem nevěděla kam jdu.
Ta cesta byla opravdu odporná. No já nabrala celkem slušné tempo. Ta energie od Života se mě furt drží. Zajímalo by mě kdy to přejde. Bylo to tu opravdu až moc nepříjemné pro starší vlky nebo malá vlčata. Chvíli jsem tak zamyšleně šla a pak mi došlo, že jsem se Saviorovi až moc vzdálila. Zastavila jsem se a čekala až mne dojde. Moje tempo bylo pro jeho staré nožky asi moc vražedné. "Máš mě za nějakou couru nebo co?" zeptala jsem se suše. "Já mám svého Arca a svou rodinu, rozhodně bych se nespustila jen tak s někým. I když musím podotknout, že Norox má své kouzlo je to jenom malé a nevycválané prtě," řekla jsem s klidem a podívala se na výhled, který nám hora nabízela. "Kdybych neměla rodinu, smečku a byla o šest let mladší, možná bych si i říct nechala. No já jsem stará, mám rodinu a i smečku, což je oboje pro mne to nejdůležitější a nenechala bych to zruinovat kvůli své vlastní nerozvážnosti," dodala jsem s pohledem upřeným z hor dolů. Vyrostla jsem z toho, abych byla nezřízená střela. Teď jsem nad vším přemýšlela a byla jsem schopná si uvědomit, že z dlouhodobého hlediska je mi dobře tam, kde jsem."Těhotné vlčice nejsou jenom nějaké bábovky víš," řekla jsem mu a pokračovala vedle něho v cestě nahoru na horu.

Sledovala jsem Saviora, který se mi snažil vysvětlit, že jsem pravděpodobně pomocí svojí magie ovlivnila jeho chování k Lennie. Well... trochu se nám to komplikuje. "Tak já se omlouvám, nebylo to úmylně," omluvila jsem se mu. No a v tu chvíli mi to došlo. Když jsem se já štěstím málem sesypala v našem lese, tak Lennie a Savior šli spát. Teda já si myslela, že šli spát. Ale nešlo o to, že šli nebo nešli spát, ale že šli nebo nešli spát do naší jeskyně. "Ty jsi vojel Lennie v mém pelechu?!" vyjekla jsem a podívala se na Saviora dost nevěřícným pohledem. Musela jsem si připomenout, abych zavřela tlamu, protože jinak bych ji nechala samým údivem otevřenou. "Chápeš že teď musím spálit všechny tyk ožešiny, co tam jsou... Fuj... to je nechutný... To se kámošce nedělá..." začala jsem, ale nevěděla jsem co chci vlastně říct, takže jsem přestala a jen na něj zírala. Na takovouhle informaci jsem nebyla dostatečně připravená.
Savior potom prohodil něco o neškodném flirtu. "To nebyl jenom flirt, myslím si že to byla magie kraje," prohodila jsem potichu. Byla jsem pořád trochu dotčená, že si to Savior rozdával se svojí novou partnerkou na mých vlastních kožešinách v mém vlastním úkrytu. Taky mohli jako slušná návštěva jít někam do křoví ne... Mrskla jsem ocasem a pomalu se zvedla. Cesta nás prý čekala dlouhá a tak jsem to nechtěla zbytečně odkládat. Pomalým, ale rázným krokem jsem šla za Saviorem. Došlo mi, že budeme muset do kopce, protože Savior mluvil o tom, že je úkryt někde ve skále. Má pravdu že alfa je blb. Kdo by dělal úkryt v kopci. Co malá vlčata a staří vlci... Nechala jsem si svoje komentáře pro sebe a doufala, že Lennie je tam nahoře alespoň v teple a pohodlí.

Savior se zajímal jak moc silné emoce dokážu vyvolat. "Netuším, ale ze Styx jsem udělala uřvanou hroudu, která se nebyla ani shcopná zvednout ze země, takže asi docela silné emoce," prohodila jsem laxně, protože jsem nechápala na co to chce vědět. "Ale jelikož to neumím ovládat, tak to nemůžu říct přesně. To se Styx mi spíš povolili nervy a jednou jsem udělala šťastnější sama sebe, což nevím jak se mi povedlo," dodala jsem ještě. "Proč tě to zajímá vůbec?" zeptala jsem se zvědavě, protože mi nepřišlo moje neovládání magiie emocí vůbec zajímavé. No Saviora to zajímalo nějak až moc.
Na jeh poznámky o osudu a životu jsem jenom pokývala hlavou. Nechtěla jsem to dál rozvíjet, protože mě to jenom naštvalo. Mrskla jsem ocasem a podívala se na Saviora,"Lucy z toho už asi nevyroste, takže jsme se s jejím chování smířili," prohodila jsem potichu. Na jeho poznámky o někom mladším jsem nereagovala. Mohla bych se prokecnout a to jsem rozhodně nechtěla. "Podle mě jsou někde na jiho východě, ale nevím kde přesně," řekla jsem. Byla jsem si jistá, že Norox přiběhl od Mahtae a byl cítit Styx, takže tam někde se museli rozdělit. Nevěděla jsem, jestli tam přímo pobývají nebo jenom přespávali, ale za prozkoumání to stálo.
Na moje dotazy ohledně pečovatelky se Savior zase naštval na smečku. Pečovatelka byla evidentně neschopná a s alfou chodit nechtěl. Falion... znám? neznám? Švihla jsem ocasem. "Se ho na nic ptát nehodlám, když se není schopen postarat o vlastní vlčice. Pečovatelka je základ a musí být dobrá, mít k tomu cit... To vím i já a to vlčata nesnáším," prohodila jsem rozhodně. Neměla jsem v plánu se vyptávat nějaké alfy. Já přišla pomoc a pokud sám neodrodil dvoje vlčata, tak nemá co kecat do toho, jestli tu jsem a co tu dělám. Mohl by se naštvat... Ale co tak ho pošlu ať to Lennie vysvětlí sám... Rodící vlčice je horší než osina v zadku, ta by ho zakousla. "A kdy to vůbec bude, já abych případně za Lennie vyrazila," zeptala jsem se Saviora.

Musela jsem se zasmát, když se náhle zatáhlo, ale v mžiku mraky zase zmizely. "Tak aspoň tu magii umíš ovládat, že ano. Já získala od někoho magii emocí a nevím, co s ní, takže se ji snažím nepoužívat a když si všimnu divného chování ať už u sebe či u jiných snažím se izolovat... nerada ostatním míchám emoce víc než už sami mají," řekla jsem s trochu smutným hlasem. Savior se hned začal vyptávat na samotného Života a jeho výstup v Asgaaru. "Lennie ti to musela popsat," podotkla jsem. "No měly jsme Styx na lopatkách. Mě ujely nervy s magií emocí, takže se z ní stalo malé usoplené vlče. Lennie se jí rozhodla počechrat srst a při tom jí ukousla ucho. Ta malá mrcha už měla dost. Stačil takový malinkatý kousek, jeden okamžik a bylo by po ní," řekla jsem s vrčením. "A pak se tam objevil ten dementní Život a vynadal nám... Nám chápeš to! Ona krade a ubližuje vlčatům, ale po držce jsme od něj dostaly já a Lennie. Styx pak pomohl, aby se dostala pryč z našeho území. Ta vlčice se s ním určitě kamarádíčkuje nebo nevím, co mu dala za ochranu," řekla jsem podrážděně. "A když jsem byla u Života teď, řekl něco jako "Žij a nech žít". Takový kecy... Prý že to Styx měla v mládí těžké, ale kdo to tady kurňa těžké neměl..." Protočila jsem oči v sloup. Bylo na mě vidět, že jsem naštvaná. Zhluboka jsem se nadechla, abych se uklidnila.
Pak se řeč stočila k Lucy, která byla u nás ve smečce. "Drzá je pořád, ale funkce lovce ji trochu uklidnila temperament. Pořád se chová jako by jí bylo tři a půl, ale co se dá dělat," shrnula jsem, co si o jeho dceři myslím. Lucy mi nikdy nijak extra k srdci nepřirostla. Trochu jsem si uklidnila myšlenky, zatímco jsem mluvila o Lucy, takže když se mne zeptal na informace ke Styx, byla jsem už více v klidu. "No měla jsem tu čest potkat Styxina bratra. Norox se jmenuje, pokud se teda nepletu, řekla jsem a jeho jméno vyslovila podivným tónem. " A hádala bych, že jich je tu víc. Z toho co mi na sebe vykvákal jsem zjistila, že jejich rodina nesnáší vlky s magií a dřív pravděpodobně vlčata žrali nebo co, to jsem tak úplně nepochopila... No ale pokud jich tady je víc, je to problém," řekla jsem mu vše, co jsem z toho malého setkáníčka na náhorní plošině vytěžila. Nevěděla jsem jak by Savior reagoval, kdybych mu sdělila okolnosti, za kterých k tomu došlo a tak jsem raději mlčela.
Na mou nabídku, že Lennie pomůžu reagoval Savior poměrně přátelsky. Spíše jsem doufala, že mou pomoc odmítne, ale co se dalo dělat, už jsem se nabídla. "Jen mě pak musíš vzít do toho vašeho slavného úkrytu... Jo a vyhodit všechny čumili ven, mimo pečovatelky pokud nějakou máte," rozhodla jsem příkře. Neměla jsem v plánu mít kolem sebe partu ubrečených vlků, kteří budou panikařit. Sama jsem si svoje porody protrpěla v podstatě sama s menší pomoc Laury, takže jsem věděla, že to úplně stačí. "Pokud mne tam Lennie bude teda chtít," dodala jsem ještě, protože její rozhodnutí mělo být hlavní.Sice ji tak moc neznám, ale tvrdila bych že vlčata ještě nikdy neměla... Byla by blbá kdyby mě poslala pryč... No co zažila jsem i hloupější vlčice...

"Magie mě poslední dobou dost zklamaly. Vlk by měl mít maximálně jednu, možná dvě, ale rozhodně ne víc... Trochu mne vytáčí, že mi Smrt nebo Život jen tak dají magii a starej se," vysvětlila jsem mu svůj vlastní postoj k magiím, který se poměrně dost změnil. Dřív jsem je nesnášela, pak nastala doba kdy jsem si k nim našla cestu, ale teď jsem se jim opět vzdalovala. Při lovu jsem vždy preferovala vlastní sílu a nadání než magické pletichy. Přišlo mi to více fér. No teď jsem magie nechtěla používat skoro vůbec. Jak je to dlouho, co jsem něco zapálila.... Nemohla jsem si vzpomenout. "Jestli budu mít čas, tak se tam zastavím, ale nepředpokládám, že to stihnu. Až se Sionn pobaví s Nym a já z tebe vytáhnu všechna tvá tajemství, zase půjdeme domů," prohodila jsem laškovně. "Na jihu to bylo dost problematické. Rozvodnily se všechny řeky a nechci to nechávat na Arcovi. Navíc bych se taky ráda zase vrátila domů," prohodila jsem věcně. Chtěla jsem se vrátit ke svému partnerovi dřív, než vyrazí prozkoumávat smečku v močálech. Hlavně jsem mu slíbila, že se vrátím a dohlídnu na to u nás až bude pryč. Ladně jsem si obtočila ocas kolem nohou a dál se vyhřívala v sedě.
Savior nezněl moc nadšeně smečkou, ke které se rozhodl přidat. Mohli jste zůstat u nás, no nechtěli jste... Zatřepala jsem hlavou, abych vyhnala osten žárlivosti ze své hlavy a srdce. "O Sionna se postarám neboj. Získal funkco lovce v zácviku, tak třeba se mu to zalíbí. Bude ho mít na starosti Lucy a ta už si ho srovná," prohodila jsem s úsměvem.
Na mou otázku mi Savior neodpověděl, jenom na mě tak koukal. "Víš, že ovládám magii, která tě donutí mi říct pravdu a jenom pravdu... No doufala jsem, že naše přátelství mi bude stačit, abych získala odpovědi na své otázky," prohodila jsem s klidem. "Jestli čeká vlčata nesoudím tě, je to tvoje a její volba. No tady na severu to nebude dvakrát bezpečné, ale to asi víš. Navíc, když se tu potuluje ta chátra, co krade vlčata," řekla jsem a obrátila svůj obličej zpět ke slunci. Zavřela jsem oči. "Zjistila jsem o nich pár dalších zajímavostí, pokud máš zájem o nějaké informace," popíchla jsem ho trochu. Nebyla jsem si jistá zda s Lennie náhodou neblafuje. Nakonec se rozhodl mi povědět pravdu. Pořád jsem se na něj nekoukala a jen naslouchala tomu, co mi chtěl říct. "No výborně... To gratuluju, starý pane," prohodila jsem se smíchem v hlase. Pak jsem si uvědomila, že by ho to mohlo mrzet. Pomalu jsem otočila hlavu a upřela na něj svoje rubínové oči. "Ne, fakt vám to přeju. Třeba vám přinese trochu toho vzrušení, jako nám Sionn... Mohla bych se zdržet a případně Lennie pomoct. Jen doufám, že je po mě pak nebudeš chtít hlídat," zasmála jsem se a vzpomněla si jak dopadlo moje poslední hlídání Saviorových vlčat. Já byla přesvědčena, že jsem je zachránila před povodní, ale on to prožíval až moc vážně.

Než jsme zamířili pryč Sionn se vyptával na laviny. "To jsou velké kupy sněhu, které zamíří dolů z kopce a pohltí vše pod sebou," vysvětlila jsem mu stručně. Jeho zmatkaření jsem nechala plavat. Byl pořád moc mladý na to, aby se uměl pořádně chovat a ovládat. Naštěstí Savior nebyl ten typ vlka, který by mu to vyčítal. Mrkla jsem na syna, který vyrazil pryč a následovala Saviora dál do lesa.

Mrskla jsem nesouhlasně ocasem. "Tak určitě," zasmála jsem se. "Přece si nemyslíš, že by se Život jen tak rozhodl mě omladit, není to spíše tím, že už ti neslouží tak dobře zrak," prohodila jsem drze. Bylo mi jasné, že Savior by mi nelhal, ale nemohla jsem mu uvěřit, že by ten déšť byl něco víc než jen další dávka energie. Chtěla jsem být sice schopná bránit vlčata, ale to neznamená, že jsem chtěla být mladší... Je to blbost, asi už Saviorovi neslouží zrak... No přesto, že jsem se rozhodla, že to je blbost, jsem měla hlásek v hlavě, který mne nahlodával. Nechtěla jsem si připouštět, že jsem byla očarována nějakou magií až tak moc. Mrskla jsem znovu ocasem, tentokrát spíše ze zvyku a nudy.
Savior mne dovedl někam kde to vypadalo mile. Sedla jsem si pod jeden z jehličnanů a užívala si slunečních paprsků, které se sem dostávaly. Bylo příjemné se chvíli zase válet na sluníčku. Savior se pustil do vyprávění o nové alfě. "To se mu nedivím, ta tvoje upřímnost by někoho mohla jednou zabít," řekla jsem s klidem. Oči jsem měla zavřené a čenich zvednutý ke sluníčku. Bylo to příjemné, takhle se nahřívat. Proto jsem nevěděla, jak na moje slova bude Savior reagovat. "Takže jsi se k nim tedy přidal nebo ne?" zeptala jsem se. Naposledy, co jsme se o tom bavili, byl pořád nerozhodnutý zda chce nebo nechce zůstat v této smečce. Savior začal mluvit o Lennie a pak zmínil její velikost a snažil se to rychle zamluvit jejich úkrytem. Otevřela jsem prudce oči, takže mě oslepilo na chvíli sluníčko. Obrátila jsem pohled na Saviora a začala mrkat, abych rozehnala mžitky. Když se mi vrátilo normální vidění uvědomila jsem si, že vidím lépe než dřív. Všechno bylo více jasné a ostré. Mlaskla jsem. "Chceš mi říct, že najednou ztloustla nebo si ji někde přefiknul?" dotázala jsem se rázně. Nebyla jsem včerejší a taky jsem nehodlala chodit kolem horké kaše. Moje vychování šlo stranou, když jsem se dozvěděla nějaké zajímavé drby.

Savior se začal věnovat SIonnoi. Usmála jsem se. Savior si nebral servítky ani vůči mému synovi. Je stejný jako vždycky. Sedla jsem si na zem a vyčkávala, než domluví. Nechtěla jsem jim skákat do řeči. Když se Savior otočil na mě s tím, že jsem ho jeho nedůstojné způsoby naučila já, vyplázla jsem na něj dětinsky jazyk. Nebylo to úplně důstojné, ale když on mne mohl povalit na zem, já na něj mohla vypláznout jazyk. Byla jsem ráda, že ho vidím a tak jsem se usmívala jako sluníčko na hnoji. Sionn dostal mírnou lekci od Saviora. Jen jsem kývla hlavou. "Však skoro jste rodina," zasmála jsem se, protože jsem starého hnědého vlka brala jako strýce vlastních vlčat. Poposedla jsem si na místě, abych si udělala pohodlí. Není to tu tak nepohodlné, jak jsem si představovala. K mému vzhledu se Savior vyjádřil poměrně překvapivě. "Byla jsem u Života a ten na mne vyklopil nějaký déšť. No cítila jsem jak to po mě teče a chladí, ale voda to nebyla, protože jsem neměla mokrý kožich. Předpokládám, že to mi dodalo energii," prohodila jsem a usmála se. Kdybych se měla kde prohlédnout došlo by mi že nemám povyslou kůži ani šediny a že mi rozhodně nedodal jen energii. No neměla jsem kde se na sebe podívat.
Usmála jsem se na Sionna, který se pomalu rozešel za Nym. Sama jsem se zvedla a následovala Saviora. "Co myslíš? Přišla jsem tě zkontrolovat, jestli tě místní alfa netýrá," prohodila jsem zvesela. "Mohla bych mu třeba připálit packy nebo tak něco pokud si moc vyskakuje," dodala jsem bojovně. "Ale nevypadá to, že by se ti tu extra nedařilo. Lennie se má taky dobře?" zeptala jsem se a prohlédla si Saviora. Byl unavený, to jsem poznala hned, ale rozhodně nevypadal zanedbaně.

"Nemyslím si, že je to tu dobré místo. Hodně lavin a sněhu..." prohodila jsem, abych trochu uzemnila Sionnův úžas z tohoto území. Sama jsem měla hory hodně ráda, ale smečku bych v nich mít nechtěla. Bylo to moc nebezpečné pro vlčata nebo slabé jedince. Řešit, že se někdo zabil v lavině nebo spadl ze srázu bych rozhodně nechtěla.Sledovala jsem Sionna, který se na mě díval. Poznámku o brokoličákovi jsem přešla, protože mi došlo, že asi mluví o Saviorovi. Nejspíš nějaká jejich hra. "Je vhodné návštěvu oplatit," prohodila jsem věcně. Nechtěla jsem mu říkat, že jdeme jenom zkontrolovat, zda se má Savior v nové smečce dobře. Naposledy působil až moc nevrle když o této smečce mluvil. Mrskla jsem ocasem a čekala kdo k nám přijde.
Najednou na mě celou svojí vahou skočil hnědý vlk. Co to? Nestihla jsem nic říct a už jsem ležela na zemi. Savior vypadal natěšeně, že nás tu vidí. "Taky tě ráda vidím," prohodila jsem trochu mrzutě, protože mě jeho váha tlačila do mechu, který byl podemnou. Strčila jsem do něj a opět se postavila. "Přivítání v celku důstojné," řekla jsem se smíchem a pak Saviora nechala ať se přivítá se Sionem. Mezitím jsem ze sebe oklepala bordel, který jsem měla na kožichu. Sionn začal hned otravovat se svou absurdní teorií. "Říkám ti, že vypadám stejně. To jenom ta divná voda. Maximálně mi dodal trochu energie," zabručela jsem, protože jsem si nedokázala představit, že by Život uměl něco jako někoho "omladit" nebo "vylepšit". (//plastická chirurgie Život s.r.o) Mrskla jsem ocasem a obrátila se na Saviora. "Je tu Nym? Sionn by ji rád viděl," otázala jsem se s úsměvem. "Když tak ji běž najít Sionne, já si promluvím se Saviorem a pak tě vyzvednu," dodala jsem a obrátila se na přítele.

//Ageronsky les (mini post z mobilu)

Mrskla jsem ocasem a dorazila do hor. Nevěděla jsem kde tu mají hranice. Smečka v horách, jiná zase v močálech... Alfy jsou blázni. Mrskla jsem ocasem a počkala na Sionna. Nebyl ve své kůži a já doufala, že ho Nym trochu rozveseli. Zvedla jsem hlavu do vzduchu a zavyla, abych oznámila náš příchod. Chtěla jsem jen mluvit se Saviorem nikoho jiného jsem proto neočekávala. Jejich alfa mi byla ukradená. Doufám že si budeme moct v klidu promluvit. "Až nás tu uvítají budeš moct jít za Nym. Společně se určitě dobře zabavíte a já si promluvím se Saviorem," navrhla jsem s klidným hlasem zatímco jsme čekali než se tu někdo ukáže.Bylo tu teplo, ale aspoň v horách foukal chladnější vítr.

//Mahtae přes smrkový les

Musela jsem se zasmát jeho myšlenkovým pochodům. "Rozhodně nebude. Je už dost velká a rozumná, aby chápala, že nemůže být ve všem nejlepší," prohodila jsem rázně. "Navíc ji bude těšit, že má tak znamenitého žáka jako jsi ty. Pro všechny je vždycky velkým úspěchem, že zvládnou předat své zkušenosti a schopnosti další," dodala jsem ještě, abych mu to dostatečně vysvětlila. Třeba Zoe byla můj největší úspěch. Mrskla jsem ocasem, abych vyhnala zbytečné staré rány a křivdy ze své hlavy. Mrzelo mne, že se Zoe vypařila a nedala mi vědět kam nebo proč. No ale takhle to tu chodilo již spoustu let.
Sionn trval na svém, že mi Život něco provedl. Popsal nějaké změny, které podle něj viděl na mě. Mrskla jsem ocasem a přešla do poklusu. "Určitě si nemyslím, že by mi něco provedl. Spíš se ti to jenom zdá," řekla jsem s klidem. Bylo rozotmilé, že si myslel, že jsem se změnila. Možná mě tak vidí, protože každý malinkatý vlček tak vidí svoji mámu... S lesklým kožichem a jiskrou v oku, i když kožich prorostly šediny a jiskra se vypařila. Pohodila jsem ocasem.
Na chvíli jsem se zastavila. "Tady někde to musí být," zabrblala jsem, protože jsem si jasně pamatovala, že Savior mluvil o horách blízko Smrti. Snažila jsem se ty hory najít, ale skrz stromy to šlo špatně. Musela jsem věřit, že když se vydáme přímo na sever dorazíme tam. Uviděla jsem před sebou mech, který rostl na jedné straně strom. Bongo, to musí být sever. Radostně jsem se otočila na Sionna, který ale nevypadal vůbec dobře. "Děje se něco?" zeptala jsem se ustaraně a přitulila se k němu. Chvilku jsem mu tak nabízela bezpečí vlastního kožichu. Nevěděla jsem, co se mu honilo v hlavě, ale jeho výraz se mi nelíbil. "Pojď půjdeme dál. Nym tě určitě rozveselí," prohodila jsem a popostrčila Sionna, aby se rozešel směrem na sever. Náhle se před námi hory zjevily.

//Ragarské pohoří

//Středozemní pláň přes náhorní plošinu

Doběhla jsem k řece poměrně snadno. Až mě to zarazilo. "Bude to ještě nějakou dobu trvat, ale jednou budeš možná i lepší než ona. Když začneš lovit takhle mladý určitě se vypracuješ," povzbuzovala jsem ho. Chtěla jsem tenhle jeho zájem o jeho novou funkci zdržet co nejdéle při životě. Mrskla jsem ocasem a pokračovala dál. Už je tak velký. Rozhodně by mohl lovit i velkou kořist kdyby chtěl. Přejela jsem Sionna pohledem. "Tady musíme řeku překonat," rozhodla jsem se, když jsem uviděla brod, který bychom mohli přejít. Bylo to několik metrů poměrně mělké vody bez silného proudu. Navíc ochladit si tlapky by se hodilo.
Vlezla jsem do vody a začala jsem přecházet na druhou stranu. Náhle jsem uslyšela Sionna, který tvrdil, že vypadám nějak jinak. "Co?" zeptala jsem se uprostřed řeky a otočila se na syna. Vypadal trochu zmateně. Podívala jsem se na něj nechápavě. Podívala jsem se na svůj odraz ve vodě. Bohužel se tak moc vlnila, že jsem nemohla nic poznat. Kdyby to bylo něco velkého, jako třeba modré fleky nebo rohy, Sionn by mi to řekl hned.. Asi to není nic velkého. Moje srst se divně leskla. "Jenom mě polil nějakou vodou nebo co. Asi se mi chtěl pomstít za to, že jsem mu od plic řekla, co si myslím o tom, že zachránil Styx a ublíži Lennie. Možná mi trochu toho divného deště ulpělo na kožichu," podotkla jsem a pokračovala odhodlaně řekou dál. Bylo dost divné, že se mi voda nezdála tak studená. Asi mi dodal jenom energii nic víc, nic míň. Vyběhla jsem z řeky, počkala na Sionna a zamířila dál do lesa. Chtěla jsem nějak tu energii ze sebe dostat. A navíc jsem chtěla zjistit, jak se daří Saviorovi v té nové smečce. Jestli ho ten alfa štve dostane přes tlamu.

//Ageronský les přes Smrkový les

//Ahoj, vlci na Gall stárnou, ale není nikde přesně stanoveno jak (počítají se reálné roky, i když čas zde běží jinak). Takže pokud je vlkovi např. 10 let, měl by to hráč brát v potaz (vlk neběhá tak rychle, unavuje se, má šediny atd.).
Co se týče umírání, tak vlci na Gall buď zmizí, když hráč přestane hrát, nebo "zemřou" tak jak jim to hráč naplánuje, pokud již hrát nechce a ze hry odchází. Na stáří jako takové vlci na Gall neumírají, protože je to magické území (a navíc pak by za zemřelého vlka již hráč nemohl hrát). Nově si také vlci mohou pořídit elixír mládí, aby hráči nemuseli hrát za věčné dědečky a babičky

Sledovala jsem Sionna, který projevil nadšení a zájem jít se mnou za Saviorem a Nym. "Až něco ulovíš, tak tím pádem vyrazíme," rozhodla jsem radostně a pak vyčkávala, až se můj syn pustí do lovu. Mrskla jsem ocasem a přiblížila se co nejvíce k zemi, abych nepřekážela. Podařilo se mi zamaskovat svůj pach pomocí neviditelnosti, abych Sionnovu úlovku neprozradila svou polohu. Opatrně jsem se plížila za synem a čekala až zaútočí.
Zajíc vůbec netušil, co se kolem něj děje. Když Sionn vyrazil, rozeběhl se pryč, ale světle šedý vlk byl rychlejší. Chytil ho za krk a pak ... spadl. Sakra... Až do teď to vypadalo nadějně. Zasmála jsem se, když jsem uviděla, že Sionn je v pořádku. Odmaskovala jsem svoje pachy. Ušák ležel u nohou Sionna, který byl více než nadšený, že se mu to povedlo. "No výborně," pochválila jsem ho a přiklusala k němu. "Příště by to chtělo více koordinace," prohodila jsem, abych ho jen nechválila. "Ale v celku to šlo," dodala jsem, aby si nepřišel, že jsem na něj moc přísná. "Bude z tebe dobrý lovec," řekla jsem tichým hlasem. Byla jsem ráda, že se mu zadařilo. Sionn vypadal navíc hladově. "Dobrou chuť," popřála jsem mu. "Až se najíš, vyrazíme," dodala jsem ještě s úsměvem a položila se na zem.
Nemusela jsem čekat dlouho, protože Sionn byl opravdu hladový. Až dojí měla bych se stavit doma a oznámit Arcanusovi, že půjdu do Ragaru. Mohla bych jen proběhnout po hranicích a oznámit mu že jdeme dál. Už od Mahtae by nás mohl slyšet pomocí vytí nebo myšlenek... Byla jsem připravena vyrazit. Sionn už dojedl. "Tak jdeme?" zeptala jsem se a zvedla se na všechny čtyři. Poměrně pomalejším tempem jsem vyrazila k řece, protože jsem nechtěla, aby se Sionn pozvracel.

//Mahtae přes náhorní plošinu

//Narské kopce přes ježčí

Mrskla jsem ocasem a uháněla dopředu. Zastavila jsem se až na středozemní pláni. Otočila jsem se a počkala, až mne Sionn doběhne. Nevím, co Život provedl, ale já se cítila dokonale. Byla jsem prostě plná energie, jako dřív. "Ragarská smečka by měla být na severu. Žije tam Savior, Lennie a Nym a já slíbila, že se za nimi zastavím," prohodila jsem zvesela. Byla jsem ráda, že se dostanu konečně zase na sever. Nebyla jsem tam už tak dlouho. Usmála jsem se na Sionna a zvedla čenich k nebi. "Cítíš to? Zajíc," prohodila jsem směrem k synovi. Pohlédla jsem na něj a vyzvala ho pohledem, aby se pustil do lovu. Zavrtěla jsem ocasem a byla připravená vyrazit zabít cokoliv, pro co se Sionn rozhodne.
Sama jsem se pomalu přesunula za něj a čekala, co udělá. "Tak začni," vyzvala jsem ho potichu a mrskla ocasem.Doufám, že to zvládne. Rozhodně to musí zvládnout! Je to můj syn a lov by měl mít v krvi. Byla jsem ráda, že se můžu konečně vydat na něakou pořádnou akci. Culila jsem se a čekala až se pustí do lovu. Moje nadšení a očekávání už nemohlo být větší.