Gallirea - Příspěvky uživatele

//Zajímavé

6 opálů už k tobě letí

Všem asi došlo, že máme používat magie. "To není voda, ale vzduch," řekla jsem Sionnovi, ale to už se toho ujal Castor, který se nás snažil trochu ochladit. No nepomáhalo to. Vedro tu bylo všude. Slunce se navíc dostávalo na obloze výš a výš. Musíme se dostat co nejdřív pryč z téhle výhně. "Tvůj kámen bude ten hnědý. To jsou předměty. Stačí se pořádně soustředit a ono se to nějak udělá, uvidíš... hlavně rychle," řekla jsem směrem k Sionnovi. Neměla jsem ani moc času na to, abych řešila jeho nově nalezenou magii. Udělala jsem ohnivou kouli a červený kámen začal dělat to, co ty ostatní. Snažila jsem se plamen udržet opravdu maličký, spíše jako vlnu jiskřiček než ohnivé jazyky. "Omlouvám se, že přidávám víc tepla," prohodila jsem k ostatním, ale jinak to nešlo.
Nastal ovšem jiný problém. Vypadalo to, že nám chybí jeden šutr, protože na bráně bylo pět děr a my měli jen čtyři šutry. "Musíme najít ten poslední," zabrblala jsem a začala jsem koukat všude kolem, ale vedro bylo nesnesitelné a moje břicho mi bránilo v rychlém pohybu. Musela jsem si proto po chvilce sednout. Horký písek nebyl nic pro mé pozadí, ale co se dalo dělat.

//Odmítala se vozit i na Lennie, pokud tam nebyla manipulace. Mě osobně přijde totiž nereálné aby vlk nosil vlče na zádech

//Edit: Mne osobne to príde nereálne taktiež, preto píšem zakaždým len v rámci jedného územia, chvíľu, plus s dvomi musím improvizovať a nádhernou polohou smečky

//Portálem z Asgaaru

Brána nás vyprdla někde v poušti. Bylo tu vedro. Musím vám říct, že po pár minutách jsem se potila až na prdeli. Moje zakulaťující se bříško mi navíc nepřidávalo na pocitu blahobytu a pohodlí. Právě na opak. Cítila jsem se velmi nepohodlně. Mohl by tyhle věci řešit někdo jiný a ne já?! Moje hormonální rozpoložení nebylo momentálně nijak dobré. Pokud by se tu objevil někdo, kdo tohle všechno způsobil, pravděpodobně by ho čekala rychlá smrt v mých plamenech. Sedla jsem si na zem s jazykem ven a doufala, že se aspoň trochu ochladím.
Chvíli poté, co jsem proletěla portálem, se po mém boku objevil Sionn, následován Castorem a poměrně znechucenou Lucy. Mrskla jsem ocasem. "Vítám vás v rozžhaveném pekle," podotkla jsem poměrně dost napruženě. Uviděla jsem kameny, které měly různé barvy. Pravděpodobně by se jimi dal ten portál vypnout. "Barvy vždycky souvisí s magiemi, ale nedochází mi, co s těmi šutry máme dělat," prohodila jsem ke skupině. Bylo jasné, že rudá bude pro mou magii ohně. Zelený šutr byl pravděpodobně napojen na magii země a tedy pro Lucy. Magii vzduchu a předmětů musel mít tedy Castor nebo Sionn. Bylo by zvláštní kdyby měl jednu z nich Sionn, když to není ani moje ani Arcova vrozená magie... Ale genetika už udělala divnější věci.

Můj pokus uzavřít bránu kamenním a magiemi vyšel, ale jenom na chviličku. Písek se přestal hrnout do lesa, ale po chvíli opět začal. Mrskla jsem naštvaně ocasem. Lucy dostala nepříjemný kopanec do ramene, ale vypadala v pořádku. Neměla jsem ani čas zajišťovat, zda je její zranění vážné nebo ne. "Nejsem si úplně jistá, že nám pomůže přesunout problém do Borůvkáče. Na chvilku asi jo, ale mít vedle poušť nechci," odvětila jsem na její návrh ať přesuneme bránu k severním sousedům. Navíc hádám že Borůvkáčem by to nekončilo a za chvíli bychom měli písek zpět. Ostatní nápady, které přišly od Sionna, nevypadaly marně, ale když Castor i Lucy použili magie, skoro nic se nestalo. Bylo mi jasné že tudy cesta nevede. Je to brána. Brány někam vedou takže... Mrskla jsem ocasem a prohlédla na Sionna. Pak jsem se v plné rychlosti rozeběhla do brány. Přes haldu písku se mi běželo špatně, ale já byla rychlá a odhodlaná. Když jsem byla kus od brány skočila jsem do ní.

//Nádherných 6 opálů máš již v úkrytu

//Prý trochu ale ne jsem ráda, že se někdo rozepsal 7 safírů

// Jako odškodnění za tento zlý sen ti do úkrytu skáče 7 opálů.

//Nádherných 6 opálů pro tebe

//K tobě letí 7 ametystů

//OOu .... ti přináší 5 ametystů

// Přesně tak. Můžeš se třeba se Saviorem účastnit všeho a s Castorem jen udělat třeba 3 úkoly a s Jennou jen jeden :) Jde jen o to, že odměnu za všechny splněné úkoly získá pouze ten, co je všechny splní s 1 charakterem :)

Dodatek: Můžete se účastnit za všechny charaktery. Ale za splnění všeho se považuje splnění všech úkolů (ať už celkově či v nějaké kategorii) za jeden charakter. Tedy ne že za Elisu splním prvních 5 týdnů za Sigyho další 3 a ta Rowenu poslední

//Tak Elisa je v téhle osudovce nepoužitelná :D

Písek stoupal a já jenom sledovala, co dalšího se na nás přižene. První se po mém boku objevil Castor, který vypadal stejně zmateně jako já. Ne že bych se mu divila, protože jsem sama neměla tušení, co s tím. Lucy se k nám přidala o pár chvilek později. V jejím těsném závěsu doklusal i Sionn. Aspoň, že Lilac se drží u hranic s tím cizím vlčetem. Pomocí magie jsem obě vlčata, naše i cizí, lokalizovala. Zjistila jsem, že z lesa utekli. Jen jsem protočila oči a poznamenala si pro sebe, že pak musím s Lilac hodit řeč, ohledně jejího neustálého potulování. Byla už dost velká na to, aby mohla pomoct, navíc když smečku ohrožovala tahle magická věc. Mrskla jsem ocasem. S pískem se do lesa hrnuly i kameny a zároveň divná zvířata, která jsem nikdy neviděla. "Honem, musíme tu bránu nějak ucpat," prohodila jsem. Moje magie tu byla k ničemu. Mohla bych se pokusit písek roztavit, ale to by asi ničemu nepomohlo. Doufala jsem, že někdo z přítomných ovládá magii země. Sama jsem začala valit vší silou kameny, které s pískem připluly, zpět k bráně a snažila se tak písek zastavit.

//V klidu... až se Lilac vrátí dostane držkovou, což se vás ani jednoho netýká