Gallirea - Příspěvky uživatele

Čekala jsem, co z Awnay vypadne. Co jako čekala, že mě pošle párkrát do prdele, i když se jí omluvím a pak si sem nakráčí jako světová hvězda a na všechno zapomenu. Tiše jsem vyslechla vodopád slov, který se z ní řinul. Zkoumavě jsem si ji prohlédla, opravdu vypadala dotčeně a rozlobeně. Opravdu asi čekala, že jí padnu k nohám, což se nestalo. Byla jsem moc hrdá a tvrdohlavá. Bylo mi líto, že ji vidím takhle nešťastnou. Je tak moc jako já. Ten její rozžhavený pohled jsem znala. Občas jí cuknul podivně koutek úst když mluvila. Nikdo by si toho nevšimnul, bylo to skoro nepostřehnutelné, popravdě o tom asi ani sama nevěděla. Dělala to už jako malé vlče, když se jí něco nelíbilo. V ten moment jsem si na ni vzpomněla jako na tu malou vyděšenou kouli chloupků, která se tulila k mojí tlapce a odmítala spát jinde. Tu malou rozcapenou vlčici, která se snažila dělat všechno po svém ať si říkal kdo chtěl, co chtěl. Vždycky byla taková a to už se asi nikdy nezmění.
"Byla jsem na tebe až moc přísná, ale byla jsi moje první vlče. Měla si být moje malá princezna se kterou si budu hrát, kterou naučím všechno co umím, ale ty jsi měla svou vlastní hlavu a to jsem měla respektovat. Neměla jsem z tebe dělat něco, co nejsi a co nikdy nebudeš. Měla jsem tě víc vidět jako tebe," řekla jsem klidně. Ani přátelsky ani chladně, prostě jenom klidně. "Promiň," dodala jsem ještě za vzdalující se vlčicí. Byla jsem emocionálně vyčerpaná. Možná jsem byla vyčerpaná i normálně, protože jsem už dlouhou dobu nespala a velké břicho si vybíralo svou daň. Poplácala jsem tlapkou vedle sebe, jak jsem to dělala když byla Awnay s Etneym 24/7 v pelechu. Vždycky jsem poklepala packou a čekala až se ke mně přijdou pomazlit. Tentokrát jsem nevěděla jestli si pro pomazlení přijde. Byla už dospělá, ale já toužila po tom mít ji aspoň na chvilku u sebe.

//6 opálů pro tebe

Awnay strčila hlavu do jeskyně a začala si mne prohlížet. Jen jsem se na ni podívala a zase položila hlavu na zem. Nechtělo se mi vyčerpávat svůj vlastní krk, pohledem na někoho kdo mi za to nestojí. Nakonec se posadila na zadek tak, abych na ni viděla a mohla ji v klidu odpovídat. Oslovení, které si pro mne připravila, mne moc neoslnilo. Určitě přišla žebrat. Co jiného by ji sem asi tak táhlo. Buď nemá co do tlamy nebo ji ten její idiot zbouchnul a tím pádem se potřebuje někde vrtnout, aby nerodila venku někde na poli. Nakrčila jsem čenich a čekala, co z ní vypadne. Její omluva a gratulace mne proto moc neobměkčily. Jestli si myslí, že se jí vrhnu kolem krku, tak na to může zapomenout. "Omluvu přijímám," mlaskla jsem, jako bych mluvila s někým naprosto cizím. Já se Awnay za výchovu nevýchovu omluvila už dávno a neměla jsem v plánu jí tu teď brečet jako posledně. Když jsem se rozhodla, že mi někdo za něco nestojí, tak jsem se toho držela. Omluvu jsem přijala hlavně proto, že jsem jí nechtěla víc týrat, už takhle mi bylo jasné, že to nedělá kvůli mé maličkosti, ale spíš proto že jí chyběl táta. "Arcanus se na ně celkem těší, jako na všechna vlčata," dodala jsem ještě, aby řeč nestála. "Ještě něco máš na srdci?" zeptala jsem se. Pokud sem šla jen kvůli omlvě mohla si tu cestu odpustit.

Arcanus odešel s tím že dá Awnay vědět. Jen jsem na to kývla. To zase bude předvádění. Nemusela jsem ani čekat dlouho a tmavá vlčice si to napochodovala do jeskyně. Zůstala ve větší místnosti, jako by čekala na pozvání. Divné. Awnay nikdy nebyla korektní a ohleduplná k ostatním. Byla poměrně velký sobec, když se chovala k Arcovi a ostatním jako by byli její rohožkou. "Pojď dál," prohodila jsem aniž bych zvedla hlavu. Ležela jsem na boku a velké břicho se mi nadouvalo s každým dechem. "Arcanus říkal, že mi chceš něco říct. Popravdě nemám moc času na pozdější konverzace, takže pokud něco chceš teď máš možnost," řekla jsem klidně, ale přesto odtažitě jako bych se bavila s cizincem. Možná jde prosit o kus jídla. Jako tulák se určitě nemá tak dobře jako my ve smečce.

Jenom jsem nakrčila čenich. Nevěřila jsem tomu, že se Awney změnila. A co mě je do toho... Moje dcera mi byla ukradená. Rozhodla se vést vlastní život a přetrhat všechna pouta, takže můj názor na ni se nezmění jen tak ze dne na den. Navíc po tom jejím posledním výstupu, kdy jsem se opravdu snažila ji pochopit. "Tak Lilac není už úplné vlče. A nepředpokládám, že tohle bude moc vlčat. Maximálně bych to viděla na tři. Siana byla tenkrát dvakrát tak velká jako já," řekla jsem s klidem. Sice jsem si připadala větší než posledně, ale taky jsem posledně měla v břiše dvě živá vlčata a jedno mrtvé, takže je možné, že teď budou tři. Bylo by fajn mít tři, mohla by si hrát společně s vlčatama z Ragaru. Nechtěla jsem předvídat, ale něco mi napovídalo, že budou kamarádi."Ne nevšiml si, že jsem tlustá jako balón," zabručela jsem. "Říkala jsem, že byl nadšený že bude mít sourozence, takže ano ví to," dodala jsem už mnohem klidnějším hlasem. Nechtěla jsem být zlá, ale byla jsem vyčerpaná a na nervy, takže mě některé otázky vytáčely do ruda, i když by nemusely. "Hlad nemám, Sionn mi ulovil něco cestou," upokojila jsem Arcanusovu přehnanou starostlivost. Nikdy jsem neměla ráda, když mi někdo pomáhal. "Jsem jenom unavená," dodala jsem ještě a omluvně se na Arcanuse usmála. Rozhodně jsme v něm nechtěla nechávat dojem, že je tu navíc, ale nějak mě to putování opravdu vyčerpalo a ten šlofík byl málo. "Jestli můžeš sehnat Awnay, chci to vyřídit, co nejdřív. Pak tu nikoho nechci, zvládnu to sama," řekla jsem klidně. Celkově jsem si byla jistá, že tenhle porod bude pohoda. První byl peklo, druhý byl lepší, takže teď by to mělo být v pořádku. Navíc jsem nezaznamenala nic divného jako poprvé, takže by všechna vlčata měla být v pořádku.

Na chvíli jsem zavřela oči a dopřála si krátkého šlofíka. Probudil mě až příchod Arcanuse, který přinesl nějaké nové kožešiny, aby mi bylo pohodlněji. Nebyly sice ještě připravené, ale určitě mu to nezabere moc času. "Jako balvan, tlustý, tlustý balvan," odvětila jsem upřímně a natáhla se, abychu olizla zespodu čelist. Nechtěla jsem se mazlit, na to mi bylo moc vedro, ale trochu náklonnosti jsem ukázat chtěla. Nechtěla jsem mu zatajovat, že už mě to nebaví. Břicho mě táhlo k zemi. Tlapky a záda mne bolely. Naslouchala jsem tomu, co mi chtěl říct. "Tak snad se Lennie vrátí, aby mi řekla, co chtěla," řekla jsem klidně. Já se odsud stejně aspoň týden nehnu..... Zavřela jsem oči, ale poslouchala jsem. Jen jsem chtěla dát svým smyslům trochu volna. Chvíli jsem si jeho novinky probírala v hlavě. "Můžeš ji sem poslat, pokud má dělat scény, ať je udělá před porodem. Pak už na ni nebudu mít čas," odfrkla jsem si, protože mi bylo jasné že Awnay udělá scénu jako vždycky. "Saviora bych ráda viděla, ale jeho mrňata ať mi sem netahá, potřebuju klid a ne stupidní dotazy," řekla jsem ještě. "Během toho, co jsi byl pryč jsme tu měli zase nějaký magický pitominy, co potřebovali vyřešit, proto jsem byla pryč," obeznámila jsem ho se situaci během jeho pobytu mimo les. Nechtěla jsem jeho ani sebe vyčerpávat detaily, pokud chtěl vědět víc mohl se zeptat Sionna. "Sionn byl se mnou. Z vlčat ke dost nadšený, jen jsem mu trochu zkazila radost. Cestou jsme potkali mrňavé vlče, jmenuje se Sunflower. Pravděpodobně od tuláků, neví odkud je, takže jsem ji tu nechala, ale pod podmínkou že se o ní bude starat Sionn, když už tolik prosil ať si ji necháme," dodala jsem ještě další nové informace. "A Lucy s Castorem jsou pravděpodobně někde na jihu," řekla jsem, aby to mohl vyřídit Saviorovi.

//Asgaar

Došourala jsem se k vchodu do jeskyně. Než jsem se však vydala odvnitř, rozhodla jsem se, že si půjdu odskočit, abych se pak nemusela zbytečně zvedat a odcházet z jeskyně. Hezky jsem tedy počůrala nějaký keřík a pak jsem se opatrně odbatolila vchodem do jeskyně. Věděla jsem, že u vchodu to dost klouže, takže jsem se snažila být opatrná. Pomalu jsem se dostala do velké jeskyně, kterou jsem jenom prošla a pak jsem si zalezla do té menší, pro Alfy. Lehla jsem si na bok, protože na břiše už se ležet nedalo. Doufám, že už brzo vypadnou. Mrskla jsem ocasem a pak si ho položila přes zadní nohy. Chtělo se mi spát. Byla jsem pořádně najedená a po cestě z pouště i unavená. Jenomže ti malí zmetkové se rozhodli, že momentálně spát nechtějí. Začaly se uvnitř mého břicha přeskupovat, jako by se rozhodli, že teď je dobrý nápad si hrát. Tiše jsem zavrčela s hlavou položenou na zemi. Nechte mě se vyspat, nebo vám jednu vrazím hned jak vylezete ven... Jejich momentálně jediným štěstím byla jejich ochrana, kterou nabízelo moje břicho. Jejich hrátky proto nekončili a bylo vidět, jak se pohybují v mém břiše. Občas se mi po kůži prohnala podivná boule, která zase někde zmizela.

//Já ti nevím ty středníky, dvojtečky a pomlčky.... 5 ametystů

//Filozofující Therion si vysloužil 5 ametystů

//7 ametystů za děsivou a hororovou četbu

//Agaarský hvozd

Počkala jsem na Sionna a Sunny na druhém břehu řeky, za hranicemi našeho území. Sionn se tvářil jako kyselá okurka, i když se t osnažil schovat za úsměvy. "Ach jo," povzdechla jsem si. "Fajn, pokud ji tu budeš chtít na chvíli nechat a proběhnout se po okolí nebo tak, tak ji můžeš strčit Lauře nebo Etneymu až se vrátí. Jen s tím nechoď za mnou, budu mít dost starostí s tvými vlastními sourozenci a nebudu mít čas shánět potravu ještě pro ní," řekla jsem Sionnovi tak, aby to Sunny neslyšela. Nebylo to nic důležitého pro její ouška a stejně by mi nerozumněla. Mrskla jsem ocasem a natáhla do čenichu pachy okolí. Cítila jsem Saviora a Lennie, ale její pach mizel společně s pachem jednoho vlčete. Zbylá vlčata jsem cítila v údolí. "Sunny můžeš si jít hrát do útolí, jsou tam další vlčata. A nebo můžeš jít se mnou do úkrytu, jdu se prospat," řekla jsem směrem k vlčici a hlavou naznačila směr údolí, pokud by se rozhodla běžet za vlčaty. Pak jsem se podívala na Sionna. "Je tu někde Awnay a ten její vocas," řekla jsem mu suše, pokud to snad nezaznamenal sám. "Kdyby mě někdo hledal, vyřiď jim prosím, že jsem se šla natáhnout. A taky tátovi popiš, co se dělo pokud ho uvidíš, prosím," dodala jsem ještě a pak jsem se o Sionna otřela. Na chvíli jsem mu čumákem přejela po srsti na krku a pak jsem se rozešla směrem do jeskyní.
Během chůze jsem se na chvilku zastavila a zvedla hlavu k nebi. Táhlé zavytí vyšlo z mého hrdla tak lehce a upozornilo všechny, že jsem dorazila domů. Tlapky mne tak moc bolely, že už to nešlo. Měla jsem je těžké, že i zvednutí na krkok bylo namáhavé. Záda se mi prohýbala, jako by mě někdo tlačil k zemi a břicho se mi podivně naklánělo při každém kroku. Tiše jsem zavrčela nad vlastní pitomostí. Kdyby mi Život nesebral pár fyzických let asi bych to nezvládla. Se zabručením jsem dorazila k úkrytu a vlezla dovnitř.

//Siccumské jeskyně

//Ohnivé jezero

Kolébala jsem se jako soudeček na nožičkách. Popravdě mne tlapky začaly dost bolet. Kolik jich v tom břiše kurňa mám?! Stovku?! Zavrčela jsem a přidala do kroku, ale moc dlouho mi to nevydrželo a já zase přešla do pomalé chůze. Sionn si vlče taky přejmenoval na Sunny. Začínal myslet moc podobně tomu jak já. Můj odchod od vlčete ho navíc přinutil, aby na mě začal chrlit spoustu různých důvodů, proč si vlče nechat. Mrskla jsem napruženě ocasem. To jeho štěbetání a pláč toho mrněte, mne začaly otravovat tak moc, až mě z toho začala bolet hlava. To mi chybělo. Musela jsem udělat něco, abych ten jejich výlev zastavila. U obou. Pokud možno, hned. "Fajn, fajn," prohodila jsem a zastavila se. Otočila jsem se k malinkaté vlčcici, která musela být po tom sprintu za mnou dost udýchaná. Docela jsem se i divila, že nám stačila. "Předpokládám, že nevíš kde je tvoje domů, že?" zeptala jsem se jí a zkoumavě si ji prohlédla. Byla hodně hubená. Teď když stála bylo to ještě víc vidět. "Dobře, dobře," zamumlala jsem a v hlavě se mi zrodil výborný výchovný nápad. "Sunny může zůstat, dokud se o ni její rodiče nepřihlásí nebo dokud si nevzpomene odkud pochází. Může u nsá ve smečce vegetovat, jak moc bude chtít," udělala jsem záměrně pauzu. Pak jsem pohledem přejela z malé vlčice na Sionna. "Ale ty se o ni budeš starat. Ne Laura, ne já, ne tvůj táta nebo kdokoli jiný, ale ty," řekla jsem přísně. "Pokud bude hladová, budeš jí lovit jídlo ty. Pokud se někam zatoulá, jdeš jí hledat ty. A kdyby náhodou si vzpomněla odkud je, domů ji povedeš taky ty. Ber to jako možnost získat nové zkušenosti a nový pohled na fungování smečky," dodala jsem. Taky to můžeme brát jako přirozenou antikoncepci, minule se k Nym nějak moc měl. Mrskla jsem rozhodnutě ocasem. "Ber nebo nech být, doslova," řekla jsem ještě a s mrsknutím ocasu se začala kolébat dál.

//Asgaarský hvozd přes Midiam

"To je oheň, zahřeje tě," řekla jsem vlčeti. Chtěla jsem kolem ní přetočit ještě ocas, ale moje břicho bylo už moc velké na to, abych ho zvládla obtočit kolem něj i malé vlčice. Ocasem jsem tedy jen zamrskala a položila ho zase na zem. Sunflower bylo zajímavé jméno. Někdy rodiče pojmenují vlčata dost podivně. Vlče nevědělo odkud pochází, což mě nezaráželo. Tuláci, rozhodně. Jinak by věděla alespoň jméno smečky, ze které sem přišla, ale jelikož to neví, tak pravděpodobně z žádné nepřišla... Trhala bych jim za to hlavy, fakt! Vykopnout takové mrně někde a nechat to na ostatních stylem, starejte se... Stejně jako u Lilac... Možná by se hodilo zastavit u Smrti a poptat se jí na to, mohla by toho vědět hodně o situaci tuláků. Zahleděla jsem se do dálky, ale to už k nám mířil Sionn. Suny, jak jsem si vlče přejmenovala, se krmila a vypadala mnohem lépe a klidněji.
Podívala jsem se na Sionna, který mi hodil k tlapkám dva zajíce. "Výborně," prohodila jsem s úsměvem. Byla jsem ráda, že se naučil lovit. Lucy v tom možná taky měla tlapky, ale většinu zásluh jsem připisovala šikovnosti svého vlastního syna. Umí lovit po tátovi. Zakousla jsem se hladově do masa, protože jsem už umírala hlady. Možná ne doslova, jako někteří, ale aspoň obrazně. Přeci jenom jím za dva, za tři nebo možná i za čtyři. Mlsně jsme se olízla, když mi krev začala kapat z tlamy. "Jsi šikovný Sionne, děkuju," prohodila jsem k němu mezi sousty. Musela jsem vypadat opravdu nenažraně, protože hned jak jsem zhltla jednoho ušáka, zabořila jsem zuby do druhého. Když jsem spořádala celý tenhle obídek byla jsem konečně spokojená. "Odešli chvíli potom, co jsi odešel. Zůstala tu jen tahle mrňavá. Jmenuje se Sunflower a pravděpodobně je od tuláků, jako Lilac," řekla jsem Sionnovi a doufala, že si vzpomene na náš rozhovor. Jistě, že jsem tomu vlčeti nechtěla ublížit, ale po chvilce racionálního uvažování, jsem ho ani nechtěla vodit domů. Pomalu jsem se zvedla. "Tak maličká, je načase aby jsi šla domů. My půjdeme zase k nám domů, jo?" prohodila jsem a pomalým korkem zamířila pryč od jezera. Moje břicho se nadouvalo a bylo proto obtížné běhat, takže jsem šla opravdu pomalu.

//Středozemní pláň

Všichni cizinci začaly odcházet. Až na malou vlčici, která mi ležela u břicha. Vlčice se celá třepotala a nevypadala vůbec dobře. Sionn se naštěstí rozhodl, že pro jídlo vyrazí. Jen jsem se na něj usmála, když odcházel. Když odešla Baghý jen jsem na ni a jejího společníka kývla hlavou. Byla jsem moc a moc unavená, takže se mi spíš chtělo spát, než se starat o malinkatou vlčici, která se choulela k mému velkému břichu. Mrňata budou na světě za chvíli a budou ještě menší než ona. Začala jsem být poměrně dost emocionální. "To bude v pořádku," přejela jsem jí čumákem po srsti. Vypadala tak strašně zuboženě a byl mokrá. Pomalu jsem se pustila do jejího čištění. Byly jsme tu jenom my dvě, takže jsem se nemusela obávat, že by nás někdo vyrušil. Pomocí magie ohně jsem nechaal zapálit klacek, který ležel kolem nás. Oheň to nebyl veliký, ale aspoň mohl vlčici lépe usušit slzičky a udržet ji v teple. "Odkud pak jsi malá?" zeptala jsem se jí opatrně. Pokud jsou její rodiče pořád naživu asi už ji ani nehledají. Tuláci nemají čas starat se o sebe, natož o hladové krky, co se zatoulají. "A jak pak se jmenuješ?" zeptala jsem se na další otázku. Celá ta něha a emocionální vypětí způsobili něco poměrně neobvyklého. Podívala jsem se na své břicho a uviděla malinkatý potůček mléka. Zvláštní, myslela jsem, že se objeví až po porodu... Snad nebude vadit, když si dá... A co když to pak ubere mléko našim?... Neubere, bylo ho vždycky dost. "Pokud máš hlad můžeš se napít," dodala jsem ještě k ní. Už byla dost velká, aby zvládla kousat potravu sama, ale zároveň byla pořád malá, aby mohla být na mléce.