Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sledovala jsem Arca a když do mě drcnul čumákem, olízla jsem mu čelist ze spodu. Byla jsem ráda, že tu je a pomůže mi se o ty dva postarat. Momentálně to nebylo moc starání, protože jenom jedli, spali, kňučeli a vyprazdňovali se. Byly to také mašinky na bobky, dalo by se říct. Chlapeček byl opravdu tlustší neý holčička. Arcanus se hned začal vyptávat na jména. "Já nevím, nepřemýšlala jsem o tom. Možná by mohl jméno vybrat Sionn?" navrhla jsem, protože mi bylo jasné, že to udělá Sionnovi radost. "Nebo tě něco napadá?" Bylo mi jasné, že je hloupé nechávat vlčata nepojmenovaná, ale stejně byla moc malá, aby vůbec svými jménům rozuměla, takže to vlastně bylo jedno. Možná by mohla jedno jméno vybrat i Awnay, když se vrátila. Podívala jsem se na Arcanuse, zda bude souhlasit s mým nápadem. Pokud jo pak se budeme modlit, aby nevybral nějakou ptákovinu. Přejela jsem čumákem po vlčatech. Ten klučík byl opravdu lustoprd. Doufám že z toho vyroste. "Je nějak tlustší, nezdá se ti?" zeptala jsem se Arca a čenichem dloubla do vlčete, které se probralo a kvíklo.

//5 ametystů

Spánek to byl nepohodlný. Ne že bych neměla pod sebou pohodlné kožešiny, ale spíš mne každou chvíli něco praštilo. Tu do měchýře, jindy do žaludku nebo do jiného orgánu. Bylo to ve zkratce nepříjemné. Pomalu jsem otevřela oči. Moje břicho bylo obří. Naprosto monstrózní. Cítila jsem, jak se mi s každým nadechnutím napíná kůže, jako by měla prasknout. Tak už vypadněte, promlouvala jsem v duchu ke svým nájemníkům. Zdálo se mi, že to docela natahují. Celkově už by tu měli dávno být, ale jim se prostě nechtělo. Začala jsem o nich mluvit v množném čísle, protože mi bylo jasné, že takhle tlustá nemůžu být kvůli jednomu vlčeti. Leda by to byl už naprosto dospělý vlk. Mrskla jsem ocasem.
Po odchodu Awnay se sem nikdo nehrnul. Přišel Arcanus, ale nechával si odstup, což bylo dobře. Konečně pochopil, že nemám ráda tirátry a přeplněné davy. Na jeho otázku jsem neodpověděla, bylo mi jasné, že sarkastickou odpověď slyšet nechce a popravdě bych mu ani slovy nedovedla předat, jak se cítím. Jen jsem tam tak ležela, když přišlo první bolestné škubnutí. "DO ..." vyštěkla jsem nádávku, protože to opravdu bolelo. Byla jsem připravena na několik hodin pomalé bolesti. Vždycky to tak bylo. Nejprve mne to koplo jednou za pár minut, pak častěji. Mám před sebou ještě spousty a spousty hodin bez pořádné bol... "Uuuuu," zasopěla jsem, když najednou přišel další kopanec bolesti. To bylo nějak brz.. V tu ránu přišel další a následoval ho hned další. Popravdě se to vůbec nepodobalo tomu, co jsem dřív zažila. Vždycky, to bylo naprosto pomalé a táhlo se to jako smrad. Tohle bylo mnohem rychlejší. Pomalu jsem se přetočila do pohodlnější pozice. To už se první mrně začalo dostávat na svět. Bylo to moc rychlé. Neměla jsem ani čas si povzdechnout nebo zavýt bolestí. Vyklouzlo ven obalené krví a kdo ví čím. Hned jsem si ho přitáhla k sobě a začala ho čistit. Kňučelo teda vydatně. Ukázalo se, že se jedná o chlapečka, který byl pořádný kusan. Přisunula jsem si ho k břichu, aby se mohl začít krmit. V ten moment se na svět vytáhlo další mrně. Postup se opakoval. Přitáhnout si ho k sobě, olízat, zkontrolovat zda je v celku a šoupnout k břichu. Byla to holčička. Oproti bratrovi to bylo mrně. Kňučela ovšem stejně urputně. Oba dva jsem si je nechávala u břicha, kde se mohli v klidu nakrmit.
Projel mnou poslední velký proud bolesti, kdy ze mne vyšlo i to poslední, co bylo potřeba. Vzduch byl naplněný krví a podivným zápachem. Kožešiny byly nasáklé a nechutné na pohled. Položila jsem hlavu na zem. Byla jsem vyčerpaná, ale ne tolik jako dřív. Popravdě jsem se cítila mnohem lépe než při prvním a druhém porodu. Tohle byla v podstatě brnkačka. Jasně, bolelo to jako čert, ale nedalo se to s tím prvním vůbec srovnávat. Případné další by mohly být ještě jednodušší. Zachichotala jsem se sama pro sebe. Bylo fajn to mít za sebou. Rozhodla jsem se, že moc nebudu šířit, že tenhle porod byl pohodička, protože pak by po mně mohl někdo chtít, ať si to tu uklidím sama. A to se mi nechtělo. Vlčata kňučela a cumlala a pak usnula. Zkontrolovala jsem je pohledem. Trochu mne zaskočilo, že jsou jenom dvě. Kluk a holka. Ten tlouštík určitě zabral místa za tři. Musela jsem si nějak vysvětlit, že v mém obřím břichu byla vlčata jen dvě. Momentálně moje vřicho vypadalo menší, ale pořád bylo dost nafouknuté.
Rozhodla jsem se, že bude vhodné ty maličké představit jejich otci. "Árčí?" prohodila jsem směrem do velké místnosti. Bylo mi jasné, že tam čeká a poslouchá, kdybych cokoli potřebovala. Byl to ten typ, co se vám do ničeho nebude zbytečně montovat, ale zároveň vás bude sledovat a kdyby něco nebylo v pořádku, postará se o to. Lepšího partnera jsem si nemohla přát. Ocasem jsem přikryla vlčata a čekala, až se se sem Arc dobere.

Nejvíce území 10 zaslal Rigel a dostává plus 2 body :)

Dotaz 1: Musím urážku říct přímo Vlkovi, kterého se týká? Nemůžu to říct o někom někomu jinému nebo si to jen myslet?- Musíte to říct do očí vlkovi, kterého se urážka týká.

//Jen menší upřesnění pro Lucy,Sigy je delta, ne gamma

Awnay mi potvrdila mou doměnku, že se tahá s tím ukecaným pakoněm. Nechala jsem to však být, byla jsem hodně unavená. "Hádám, že každou chvílí," řekla jsem klidně v odpovědi na její dotaz. "Dávám jim tak pár dní maximálně," dodala jsem ještě. Břicho jsem měla nateklé a bolelo mne snad všechno. Tahle vlčata už byla přerostlá, ale nevypadala, že by se jim nějak moc chtělo ven. Nepohodlí nakonec zvítězilo a Awnay se zvedla k odchodu. Jen jsem za ní kývla hlavou, kterou jsem si pak položila na zem. Nemělo cenu se nějak víc obtěžovat a vyčerpávat mluvením. Chlad jeskyně byl pro jednou příjemným a vítaným. Už jsem se těšila až bude tohle všechno za mnou a vlčata budou pryč. Uvidíme kolik jich bude. Spokojeně jsem zavřela oči a v tu ránu jsem usnula.

Awnay si svůj odchod rozmyslela a přišla se na chvíli pomazlit. Přehodila jsem přes ní svou tlapku a pomalu jí začala přejíždět čenichem po srsti na krku. Moje břicho bylo velké, takže se jí nemohlo ležet moc pohodlně, takže jsem ji nechávala volnost, aby se zvedla kdykoli bude chtít. Cítila jsem z ní i pach toho vlka, se kterým tu byla naposledy. Asi je to opravdu její přítel... Možná si mohla vybrat někoho kdo je aspoň ve smečce, než nějakého tuláka... Byla jsem ráda, že ji tu mám. Byla jsem ráda, že se k nám konečně vrátila. Jako by mi ze srdce spadla velká tíha, která mne do teď ničila a táhla ke dnu. Najednou jsem se cítila mnohem lépe. Pořád jsem byla ovšem unavená, takže se mi pomalu začaly zavírat oči.
Tichá chvilka trvala opravdu dlouho. Nechtěla jsem se ani pohnout. Jen jsem ji hladila čumákem. "A co jsi dělala, celou dobu... toulala se?" zeptala jsem se po chvíli se zájmem a přerušila tak to ticho. Nevěděla jsem, zda Awnay neusnula a tak jsem mluvila opravdu potichu. Nechtěla jsem ticho moc přerušovat, ale byla jsem tak unavená, že jsem musela promluvit, abych neusnula. A já teď usnout nechtěla. Chtěla jsem si tuhle chvíli vychutnat.