Příspěvky uživatele

< návrat zpět

HLASOVÁNÍ UKONČENO

Awnay se zdála podrážděná, že jsem si dovolila její návrh odmítnout. Musela si ale zvykat, že občas její nápady nepřijmu, nebudu jí lézt do zádele, jen proto že se to teď mezi námi urovnalo. "Nech si to jméno třeba pro vlastní dcerku," navrhla jsem jí. "Když tě napadlo jako první, je to znamení," dodala jsem vážným tónem. Sionn zněl nadšeně, že jeho nápad prošel. Na jeho otázku jsem nereagovala, jméno se mi až tolik nelíbilo, ale Arcanus už rozhodl. Další návrh, který vyšel z úst Awnay se mi zamlouval mnohem lépe. I když její dodatky, mne trochu mrzeli. Mohla si je odpustit. "Shireen zní hezky. Jako pravá dáma," prohodila jsem a olízla malé vlče, které se mi tulilo k břichu. Když jsem Shireen olízla Nemesis se rozhodl, že se mi zakousne do bradavky. Asi se chtěl nakrmit, ale už mu nedošlo, že mu narostli malinkaté zoubky, jejihž kousnutí opravdu bolelo. Nakrčila jsem čenich bolestí a přivřela oči. "Nemo, to nesmíš," zabručela jsem a posunula si vlče dál od těla. Vlček byl dost tlustý na to, aby mohl chvilku vydržet bez jídla. Začal se kostrbatě motat kolem mě.
Zvedla jsem hlavu a začala se věnovat zase Awnay a Sionnovi. "A jaké máte plány vy dva?" zeptala jsem se. "Předpokládám, že ty se půjdeš někam toulat Aw... a Sionn by mohl zajít někam něco dobrého ulovti nebo půjdeš navštívit Nym?" prohodila jsem s úsměvem a doufala, že se rozhodnou aspoň trochu si se mnou popovídat. Být v pelechu s vlčaty byla dost nuda, pokud byli pořád takhle malinkatí. Bylo mi jasné, že to bude trvat aspoň pár dní než budu moct ven z úkrytu.

//kromě víkendu 8.-9. jakýkoli víkend nebo od 17. i v týdnu kdykoli

//Přidávám svůj hlas pro Prahu

// 5 safírů

// 7 opálů... pořád si musím představovat vlka jak blíže lízátko

Sionn se chopil vymýšlení jména, které se mi moc nezamlouvalo. Arcanus mu to ale v rychlosti odkýval, jako by na mém názoru ani nezáleželo. "No jak chcete," dodala jsem, ale moje čelist byla zaťatá nevolí. Musím to nějak zkrátit. Nemi... Nemi zní roztomile... nebo Nemo... uvidím, jak mu budu říkat. Švihla jsem ocasem. Jeho analogie, že by se jeho bratr měl honosit dlouhým jménem, protože by to tak sedělo k Arcanusovi se mi zdála zvláštní. "Krátké jméno se lépe vyslovuje a navíc ti z něj ostatní nemohou udělat přezdívku, která by se ti nelíbila," podotkla jsem, abych nejak odůvodnila, proč se vlčata jmenují krátce. Nerada bych aby vám pak někdo říkal tak jak se vám to nezamlouvá. Naklonila jsem hlavu k Awnay, která vypadala, že odejde. Pak také přidala nějaké jméno pro vlčecí slečnu a i pro vlka. Arcanus ovšem už odsouhlasil Nemesise. "Kdyby to byl ona mě bylo by to to druhé," pošeptala jsem k Awnay tak, aby mne ani Sionn ani Arcanus neslyšeli.
Návrh jména pro slečnu zněl zajímavě. Chvíli jsem si to slovo házela po jazyku. "Lea...Leeaaa...ňa..." mlaskla jsem. "Nemáš ještě nějaký nápad Awnay? Nebo Sionne... Ne že by Lea nebylo pěkné jméno, ale mě ta třípísmená přijdou jako jména lehkých vlčic," podotkla jsem a doufala, že se někdo (//Sionn) neurazí, protože jsem v podstatě jeho přítelkyni označila za povětrnou. Arcanus dál nečekal a opustil jeskyni, bylo mi jasné, že jde zkontrolovat Etneyho. Věděla jsem o jeho návratu i o návratu Lucy. A taky o tom, že v lese byla Laura. Magie lesa byla prostě mocná. Malá vlčata se opět pustila do své oblíbené činnosti, spaní, a já tak měla více času na Sionna a Awnay. Až vymyslí ta jména, chtěla jsem si s nimi popovídat o zážitcích, ale oni asi nebudou chtít zůstávat se mnou v tmavé jeskyni.

//Děkujeme za vyjádření
Jak psala Sav zdražení je v řešení, takže tak, ale snad se dozvíte jak moc se zdraží předem.
A s lovy naprosto souhlasím, takže to snad brzo probereme a dáme vědět, jestli zapracujeme do povinností i lovy nebo ne Rozhodně by to chtělo něco pro každou funkci smečky, co by bylo povinnosti, neboť jinak to všichni flákají a prdí na to

Arcanus zakončil naší debatu o betě. Víme všechno, tudíš že nevíme nic. "Stejně to budeme muset dřív nebo později rozhodnout, co kdyby se nám něco stalo? Někdo by se o to tady musel postarat," uzavřela jsem konverzaci na svém konci, protože jsem slyšela tlapky, které se přibližovaly z velké jeskyně. Podle pachu to byl Sionn a Awnay, asi se přišli podívat na svoje nové sourozence. Trochu mne mrzelo, že tu není Etney. Jednou se toulá ten a pak zas onen... Sionn vypadal, že vyskočí radostí z kožichu. Awnay se spíše táhla, nebyla jí přítomnost vlčat příjemná, což jsem chápala, na druhou stranu sama už byla ve věku na vlčata, takže by si měla zvykat. Malé kuličky spokojeně spaly, ale přítomnost cizích vlků je vyrušila. Začaly kníkat o sto šest a utišilo je jen, když jsem se posunula, aby se mohly začít krmit.
Arcanus začal vysvětlvoat Sionnovi, že chceme, aby vlčata pojmenoval on a Awnay. Kývla jsem hlavou. "Můžete zkusit nadhodit nějaké nápady," dodala jsem ještě. Rozhodně jsem to nechtěla nechat celé na Sionnovi, protože to by se pak syn mohl jmenovat Hovniválek a dcera Vrtichvostka. Ne že bych si myslela, že je Sionn hloupý a nepochopil by, že chceme normální jméno. Ale spíš jsem se obávala, že jeho nadšení a potrhlost, zvítězí nad jeho přirozenou inteligencí a vypálí z tlamy první věc, co ho napadne.

Dotaz 1:Musí mít 15 řádků reakce na slanou vodu nebo celý post?- Stačí celý post 15 řádků, ale měla by v něm převažovat právě ona reakce, takže ne že bude 10 řádků o tom jak váš vlk k vodě přišel a jen 5 řádků jak se napil a reakce
Dotaz 2: Pokud je v zadání, že mám něco zjistit stačí jen odposlouchávat cizí rozhovor?- Váš post by měl být dominantně o zadaném úkolu, takže pokud se přímo nezeptáte a zjišťovanou informaci jen vyslechnete z jiného rozhovoru, je dobré na danou věc navázat svým vlastním dotazem nebo něco poznamenat, hlouběji se zamyslet... např. slyším, že v Maharu jsou divné světlušky, tak se zeptám "kde se tam vzali?" a pak se zamyslím nad tím, proč zrovna světlušky spolupracují s vlky a rozvedu to... Nevím úplně jak to vysvětlit... jednoduše post se musí věnovat hlavně úkolu
Dotaz 3: Já těm slovům v zadání nerozumím/nevím co znamenají, co mám dělat? -součástí úkolu je i vymyslet význam některých slov, který by měl být ze zadání jasný. Některá slova význam ani nemají, takže si musíte poradit sami... pokud někdo přeci jen neví, co má dělat zkuste použít google
Dotaz 4:Počítají se do vlčat i nehrající vlčata (tedy vlčata již narozená, ale bez hráče)? - Tato vlčata se počítají, ale jen jako polovina úkolu. Tedy pokud budete hrát např. se 2 vlčaty bez hráče a napíšete 4 posty, počítá se vám to jen jako polovina úkolu. Minimálně jedno vlče ze zadání musí být již hrající.
Dotaz 5: Pokud mi nějaký úkol nebyl částečně uznán (přišla jsem o bod, dva, tři,...) mám ještě šanci získat odměnu za splnění celého kalendáře? - Předem nejsem schopna říct, jak se bude, co hodnotit. Záleží na počtu vlků, kteří kalendář dokončí (pokud by to nebyl nikdo je jasné, že byl kalendář asi "nesplnitelný" a proto je šance, že odměnu za splnění kalendáře získají i ti, kterým se něco strhlo). Ovšem pokud jste zaslali vypracování včas a jen se vám strhl bod, počítá se vám úkol jako splněný pro KATEGORII, což znamená, že pořád máte šanci získat odměnu za dokončení celé kategorie
Dotaz 6: Musím se věnovat v postu jen vlčeti? -Nene,v rámci postu se můžete věnovat i jiným vlkům, ale podstatná část by měla být o vlčeti. Třeba se ho na něco ptát, pomazlit se s ním nebo si začít hrát.
Dotaz 7: Co když můj vlk zná všechny magie smeček? - Pokud by měl někdo tento druh problému napište mi vzkaz a dostanete alternativní zadání.

Krmení vlčat bylo naprosto jednoduché, protože zvládala vše sama, stačilo je nasměřovat. Přehodila jsem přes ně ocas, aby byla v teple. "Já to chápu, ale neměl by se ptát, co je potřeba. Snad zná svoje povinnosti ne?" ohradila jsem se. Pro mne bylo ochranářství přirozené, protože jsem tuto pozici zastávala poměrně dlouho. Představa, že to pro někoho není jen tak a musí se mu to připomínat, mne nikdy ani ve snu nenapadla. Arcanus stočil řeč k betám. "Lucy... nevím jestli se jí dá věřít. Poslední dobou mi přišla víc vypočítavá a taková divná. Pomáhala nám s pískem, který se sem valil skrze magickou bránu a vždycky se na mě tak divně dívala," prohodila jsem smutně. Nevěděla jsem, co jí přeletělo přes nos. "Ale chce to ještě jednu betu. Laura je na té pozici sama a moc jí to nesvědčí. Možná by to chtělo někoho k ní... Castora jsem dlouho neviděla, ale třeba by na to kývnul," nadhodila jsem. Lucy byla v tomhle ohledu lepší volba. Ve smečce byla dlouho, ale ta její drzost byla spíše na obtíž. Nechtěla jsem jí nic zazlívat, rozhodně by svůj post zastávala znamenitě, ale nechtěla bych se pořád ohlížet přes rameno. Navíc by nemusela být úplně v pořádku s vyháněním všech mimo území smečky.

// les

Vlezla jsem do jeskyně. Pomalu jsem došla do velké jeskyně a pak rovnou do té menší. "Tak co, nezlobili?" zeptala jsem se Arcanuse a lehla si na zem vedle něj. Vlčata už musela mít pořádný hlad. Hned se s kňučením začala plazit ke mně. Nejdřív jsem k sobě přitáhla holčičku. Buřtík počká. Položila jsem si ji k břichu, aby mohla začít pít mléko. Pak jsem se natáhla pro chlapečka, který byl těžší. Umístila jsem ho vedle jeho sestry. Sama jsem se položila na bok, abych jim nechala snadný přístup k mléku. Potřebovali jíst. "Obešla jsem hranice. Peter i Her jsou ochranáři na nic," prohodila jsem k Arcovi. Rozhodně bych byla radši kdyby na hranice dohlížel i někdo jiný než já a Arcanus. "Laura se taky někam vypařila. Možná by to chtělo zauvažovat o další betě," nadhodila jsem zamýšleně. Normálně by to byl parter Laury, ale ta už žádného dlouho neměla a i když mi Sionn řekl co viděl, nemyslela jsem si že to klaplo. Touhle dobou už by nám to řekly.

//Siccumské jeskyně

Vylezla jsem z našeho úkrytu. Byla černo, černá noc. Země byla vlkhká a nacucaná. Muselo pršet opravdu dost, když se voda dostala až k nám do lesa. Vítr, který venku zuřil, mne netrápil. Do centra našeho hvozdu se silný vítr dostal jen občas, stejně jako déšť. Pustila jsem se do rychlého protáhnutí, nechtěla jsem nechávat vlčata Arcovi na krku moc dlouho. Ten déšť určitě smyl naše pachy z hranic... Jeden má v lese dva ochránce a ani jeden nedělá svou práci. Pachy okolí mi naznačili, že se nám tu potulovalo pár nezvaných hostů, o které se pravděpodobně postaral Arcanus nebo někdo jiný. Z centra jsem cítila pach Saviora a jeho mrňat, takže se asi rozhodli zdržet déle, než bylo původně v plánu. Zvedla jsem hlavu a zavyla. "Auuuuuu," roztříštil se můj hlas o stromy v okolí a dával všem na vědomí, že jsem v lese, kdyby něco potřebovali. Než zase zalezu zpátky do pelechu. Pomalým krokem jsem se rozešla k našim hranicím. Bylo potřeba se o to postarat dřív, než později.
Trochu mne nakrklo, že se nikdo o hranice moc nestaral. Rozhodně to nebyla práce, která by mi vadila, ale když už jsem byla Alfou a měla jsem na to vlky, dost mě to vytáčelo. Byla to práce někoho jiného, já chtěla dělat jiné věci než značkovat území. Plný močový měchýř jim však nahrával do karet, že práci udělám za ně. Začala jsem hezky od severní hranice, kde naše smečka sousedila s Borůvkáčem. Zde to bylo potřeba vyznačit hodně, aby každý věděl, kde začíná náš les a kde končí Borůvka. Promotávala jsem se kolem roští a stromů, o každý z nich jsem se poctivě otřela. Sem tam jsem počůrala nějakou spadlou kládu nebo kámen. Doufala jsem, že na kládách se pach udrží déle.
Moje cesta pokračovala od severu směrem k Mahtae a pak se pozvolna stáčela k místům, kde byla Šakalí pahorkatina. Tady to bylo opět potřeba trochu více obnovit. Už jsem nechtěla zažít překvápko v podobě nevítaných hostů s ostrými zooubky. Elegantně jsem si přisedla a vykonala, co bylo potřeba. Vlci to mají mnohem jednodušší. Trochu mě mrzelo, že vzrostlé stromy nebo keře zvládnu označkovat jenom otřením se o ně. Stopa by byla mnohem silnější, kdybych se na ně zvládla vyčůrat, ale s tím se holt nedalo nic dělat. Kolem Midiam už to bylo lepší. Navíc zde byl i poměrně příjemný terén. Od řeky táhla zima a bylo i cítit, že vzduch je prosicený vodou. Muselo opravdu pršet pořádně. Mrskla jsem ocasem a pokračovala ve své pouti směrem na sever a zpět k úkrytu. Severní část území nebyla tak dobře schůdná, jako ta jižní. Bylo to tu moc hrbolaté kvůli kořenům a norám. Budeme muset dávat pozor, aby vlčata někam nezahučela, až je povedeme ven. Na truc jsem se vyčůrala do jedné nory, abych tak jejím obyvatelům ukázala, že takhle blízko vlčího doupěte si nemají dělat nory. Moje cesta už byla u konce. Ještě jsem dvakrát obešela dokola vchod do naší jeskyně. Byl hezk schovaný a poměrně přehlédnutelný, ale pro jistotu jsem chtěla zmást pachovou stopu. Tak a teď hezky zpátky domů.Švihla jsem ocasem a vydala se zpátky do naší jeskyně.

//Siccumské jeskyně

Jen jsem na jeho návrh, že dá vědět smečce přikývla. Pak jsem se odsunula, aby mohl vysunout špinavé kožešiny. Vlčata při tom nesouhlasně zapištěla. Jen jsem je olízla po hlavičkách, aby se uklidnila. Arcanus se vrátil po chvilce a začal taky zkoumat chlapečka. Vypadal spíš jako týdenní vlče, než přávě narozené mrně. "Nemyslím si, že v tom by byl problém. Jsou jenom dva, takže bude všeho dost pro oba," prohodila jsem zamyšleně. "Spíš by mě zajímalo, jestli je to jenom plácanost a jestli, jak říkáš, to vyběhá, nebo jestli je to prostě malinkatý buřtík," prohodila jsem se smíchem a olízla vlče, které jako by mě slyšelo začalo kňučet. Oba dva byli moc malinkatí na to, aby mohli nějak otravovat, takže stačilo jen chvíli počkat a už zase spali.
Obrátila jsem tedy svou pozornost na svého parntera. "Awnay se přišla omluvit za své chování," svěřila jsem mu. "Neřekla mi ovšem, jak dlouho se hodlá zdržet. Rozhodně by mi nevadilo, kdyby tu nějaký čas pobyla, ale... no ten její přítel, nebo kdo to je, na mě neudělal moc dojem. Spíš mi přišel jako nafoukaný idiot" řekla jsem Arcovi své obavy. Ne že bych chtěla Aw nějak omezovat ve výběru partnera, ale přišlo mi že díky své inteligenci a poměrně atraktivnímu zevnějšku bude mít prostě na víc.
Měla jsem přeleželý bok. "Pohlídáš je?" prohodila jsem k Arcovi. Potřebovala jsem se projít a někde vyčůrat. Ani jedno z toho nešlo v malém prostoru jeskyně dost dobře. Přenesla jsem k Arcovi jedno a pak i druhé vlče. Položila jsem je k němu, co nejblíže to šlo a pak se vydala ven z jeskyně.

//Asgaar