Gallirea - Příspěvky uživatele

//Narrské kopce

Vyškrábala jsem se na vrchol z posledních sil. Bylo to tu nepříjemně rozehřáté, ale zároveň tu pofukoval vítr, který mi chladil kožich. Díky větru jsem se taky zbavila některých zrnek písku a kamenů, které mi vysely na srsti. Mrskla jsem ocasem a pozvedla hlavu, abych dala vytím vědět majiteli těchto kopců o svém příchodu. "Auuuuu," neslo se po kopcích. Věděla jsem, že to dělat nemusím, protože Život vždycky věděl, kdo se mu pohybuje po kopcích, ale chtěla jsem projevit alespoň nějakou slušnost. Sice si to nezaslouží, ale nebudu se chovat jako nějaké malé vlče. Doufala jsem, že se Život ukáže, co nejdříve, abych tu nemusela dlouho čekat. Měla jsem toho v plánu zvládnout ještě spousty.
Ve vzduchu vysel pach několika vlků, které jsem znala. Byl tu cítit Etney, ale jeho pach byl tak moc slabounký, že mi bylo jasné, že tu byl před poměrně dlouhou dobou. Mnohem silnější pach patřil partnerce Saviora, Lennie. Ta tomu starochovi určitě pěkně vynadala stejně jako já. Pousmála jsem se, protože mi bylo jasné, že přítelkyně se s nikým nemazlila ani pokud to byl sám Život. Byla jsem ráda, že znám někoho, kdo má podobnou náturu jako já a nenechá si jen tak zasahovat do života... od Života. Možná bych ji měla zase vyhledat, ale kdo ví, kde se toulá...
"Zdravím, mohu pro tebe něco udělat Eliso?" ozvalo se kousek ode mne. Bílého vlka jsem ani neviděla přicházet, ale takový už Život byl. Objevil se odnikud a zmizel nikam. Mrskla jsem ocasem a obrátila se jeho směrem. "Zdravím," oplatila jsem mu pozdrav a kývla hlavou. "Ten čarovný deštíček minule nebyl jenom pro ochlazení, že?" zeptala jsem se spíše řečnicky. Nečekala jsem slovní odpověď a taky jsem ji nedostala. Život se jenom potutelně usmál, jako by byl největším šprýmařem na světě. Ten jeho úsměv mne vytáčel. Mrskla jsem ocasem a přemýšlela, co dál. Nijak jsem si nepromyslela, co hodlám vlastně žádat. "Ráda bych," prohodila jsem a na chvíli se zasekla. "Ráda bych obdarovala pár vlčat, která se nachází v kraji, pokud to bude možné," řekla jsem nakonec. Přišlo mi jako dobrý nápad nějak připravit svoje vlastní vlčata na budoucnost a taky jsem chtěla jako správná teta podarovat vlčata Saviora a Lennie. Mohla bych něco malého dát i Awnay a Etneymu a možná i Sionnovi. Byla jsem si jistá, že jsem je podarovala po narození, ale možná by to chtělo dát jim další malinkatý dáreček. "A pro koho ty dárky budou? Dárky mám ze všech svých schopností nejraději a...""Jasný, jasný, jsi vysmátý jak sluníčko," přerušila jsem ho. Nechtěla jsem, aby se nějak moc rozkecal, nebyl na to čas. "Ráda bych dala svým synům Etneymu, Sionnovi a Nemesisovi dar v podobě větší síly. Svým dcerám Awnay a Shireen bych ráda dala dárek rychlosti," rozhodla jsem se. Kluci potřebovali dostatek sil a děvčatům by se mohly hodit rychlé tlapky. Pokud se Awnay rozhodne zase vrátit k toulání bude jí rychlost prospěšnější než síla. Život jenom pokýval hlaovou, jako by si to zapisoval. "Ještě bych ráda darovala něco málo inteligence malé Roweně," prohodila jsem s úsměvem. Mohla byhc podarovat i dvojčata, ale nebyla jsem si jistá jejich jmény. Navíc jejich sestra bude potřebovat všechnu podporu, když bude vyrůstat se dvěma rváči.
"Ještě něco máš na srdci?" zeptal se mne Život, jako bych toho už teď nechtěla málo. Mrskla jsem ocasem a pak jsem mlaskla. Mohla bych si přát ještě nějakou magii, ale mě se popravdě nechtělo. Nechtěla jsem být ani silnější nebo rychlejší. Úkryt jsem přitom měla poměrně plný. "Možná příště," odvětila jsem, jako bych se sem někdy chtěla vracet. Popravdě to byla asi moje poslední návštěva tady. "Ráda bych šla zase o dům dál, pokud ti to nebude vadit. Děkuji ti za uskutečnění mých proseb," poděkovala jsem mu na závěr. Nechtěla jsem působit jako nevděčník. I když jsem byla na Život pořád naštvaná za to, že pomohl Styx a zranil Lennie, nechtěla jsem, aby si o mne bohovů šuškali, že jsem nevděčnice. Kvla jsem na rozloučenou a nečekala, co bude Život říkat dál. Pomalým korkem jsem zamířila zpátky dolů z kopce.

//Narrské kopce

OBJEDNÁVKA
ID - V03 Etney/Sionn/Nemessis - každý 1 hvězda do síly = celkem 45 vlčích máků
ID - V03 Awnay/Shireen - každá 1 hvězda do rychlosti = celkem 30 pomněnek
ID - V03 Rowena - 1 hvězda do taktiky lovu = 15 kopretin

Celkem odečíst 45 vlčích máků, 30 pomněnek a 15 kopretin! Děkuji

//Kopretinová louka přes Tenebrae

Písek se mi lepil na srst, protože jsem byla mokrá z řeky, kterou jsem prolezla, abych se sem dostala. Ten chlad, který mi voda nabízela, však stál za pár pískových zrnek nalepených na mém břiše. Stoupání do kopce, který vám podjíždí pod tlapkami, bylo náročné, ale nebylo to nemožné. V tom dusnu jsem se musela každou chvíli zastavovat, abych neomdlela. Musela jsem si navíc dávat pozor, aby mi nepodjely všechny tlapky a já neskončila několik metrů níže. Proč musí Život bydlet na takhle dementním místě. Mrskla jsem nasupeně ocasem a pokračovala ve svém výstupu. Jeden by řekl, že nemůže být horší výstup než ten, co jsem absolvovala v Ragarské smečce, ale tohle se s tím nedalo srovnávat. Naštěstí jsem měla vrcholek na dosah.

//Vrchol

//Středozemní pláň přes ohnivé jezero

Věděla jsem, že musím přidat do kroku i přes to dusno a bolest, kterou jsem při rychlejším běhu pociťovala. Musela jsem tohle všechno vyřídit, co nejdříve, protože mi bylo jasné, že moje malá vlčata to dlouho nevydrží. Sice nebyla sama, ale mateřské mléko bylo pořád jejich primárním zdrojem potravy. Trochu jsem měla výčitky, že je nechávám samotné, ale chtěla jsem si vyřídit pár věcí, než se začnou pořádně pohybovat. Pak bude těžší nechat je jen tak někomu na hlídání. Teď budou stejně jenom spát nebo se kutálet po pelechu. Awnay a Sionn zažijí hlídání v té nejlepší době. Ještě jim nemůžou nikam utéct a ani nemůžou drze odsekávat. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Už jsem kopce skoro viděla, stačilo překročit řeku a byla jsem tam.

//Narrské vršky přes řeku Tenebrae

// Asggarský hvozd přes Midiam

Poklus mne neunavoval tolik, jak jsem čekala. Možná bych mohla navštívit Života a zeptat se ho na to, co mi udělal minule. Pak bych se mohla vydat k jezeru a pokusit se najít ty rodiče malé Sunny... Tenhle plán se mi líbil. Překonání řeky pro mne nebyl problém. Když víte kudy máte jít, je to vždycky jednodušší. Já se v kraji okolo Asgaaru vyznala jako nikdo. Měla jsem to tu prochozené křížem krážem. Využívala jsem různých zkratek a přechodů řek, abych se dostala kam jsem potřebovala. Kopce, kde sídlil Život, byly dál než jezero, ale aspoň jsem se mohla pořádně provětrat. Cesta přes středozemní pláň byla příjemná. Bylo tu dusno, protože bylo přes den asi pořádné horko. Noc byla rozhodně příjemnější než den, ale jelikož nefoukal vítr a všechno stálo byl i můj poklus vyčerpávající.

//Kopretinová louka přes ohnivé jezero

//jeskyně

Vylezla jsem z jeskyně a doufala, že se budu moct v klidu protáhnout. Les byl sice velký, ale asi ne dostatečně velký. Cítila jsem v lese přítomnost Saviora, jednoho jeho vlčete, Etneyho, Lucy a Arcanuse. Pach Laury se vzdaloval někam směrem do borůvky. Cítila jsem i ostatní vlky ze smečky, ale jejich pachy byly moc slabé. Chtělo by to svolat smečku, ale kdo na to má mít čas. Rozhodla jsem se, že nebudu protahovat svoje ztuhlé tělo v lese. Věřila jsem, že Awnay a Sionn se o vlčata postarají a že se budu moct proběhnout aspoň kousek mimo les. Už to bylo pěkně dlouho, co jsem z lesa nevytáhlatlapky. Nebo mi to tak aspoň přišlo. Mohla bych jít zpátky k jezru a pokusit se najít rodiče Sunny. Znělo to jako dobrý nápad. Ani mi nedocházelo, že vlče není se Saviorem, jak mi bylo řečeno, že je. Mrskla jsem ocasem a vydala se přes les směrem k jihu. Terén tu byl mnohem shůdnější. Pořád jsem nemohla běžet naplno. Byl to spíše poklus než běh.

//Středozemní pláň přes Midiam

Dotaz 1:Musí mezi mnou a vlkem proběhnout nějaká interakce v zadání č. 3 magie? Nebo můžu jen pozdravit a proběhnout kolem? - Nemusíte ani pozdravit. Např. poběžím kolem VVJ a bude tam stát Savior s barvou očí zelenou. Dlouze se zamyslím nad tím, že mu barva očí sedne ke kožichu a že podle magie má asi i zelené drápky a odznaky a je to. Nemusíte tedy na vlka ani promluvit, ale post by se měl jako vždy primárně věnovat úkolu (takže by vaše zkoumání cizí magie mělo být delší než obvyklé myšlenky např.)
Dotaz 2: Musím se v soubojovém území navážno poprat? - V zadání je že musíte mít souboj, zda to bude jenom přátelské pošťuchování, trénink nebo rvačka na život a na smrt, je celé na vás
Dotaz 3: Mohu jako splnění magie zaslat potkání vlka se žlutýma očima, který o své magii neví a jen s ním třeba pokecat nebo se zamyslet se nad tím jakou magii by mohla asi mít? - Ne toto se počítat nebude. Buď vám vlk musí říct jakou magii ovládá nebo to na něm musíte poznat (oči, odznaky atd.).

Sionn se začal ošívat, hned co jsem zmínila Nym. Aw se pustila do jeho dobírání ostřeji. Jen jsem se pousmála a hodila na vlčici naoko přísný pohled. "Tak vzhledem k tomu, že jsi minule kvůli rozloučení s ní nakráčel do úkrytu cizí smečky a tam vyrušil vlčici a její novorozence, tak se domnívám, že na té vlčici něco vidíš," vysvětlila jsem mu. Jeho zamítavý postoj mne neoklamal. Bylo mi jasné, že se lovem snaží všechno jenom zamluvit. "Lucy se teď vrátila s Etneym, takže pokud chceš jít na lov můžeš se jí zeptat. Nebo můžeš jít zkusit chytit nějakého zajíce nebo koroptev sám," prohodila jsem a při slově koroptev se olízla. Měla jsem ty opeřence ráda. Mnohem raději než zajíce a ještě víc než ty hnusné ryby. Sionn byl ztracený ve svých myšlenkách, takže jsem se obrátila k Awnay a čekala na přednášku o jejích plánech do budoucna.
Rozhodnutí mé dcery zůstat doma a pomáhat mě zaskočilo. Měla jsem však dostatek zkušeností, abych to na sobě nedávala znát. "No," prohodila jsem nakonec. "Pomocná tlapka se vždycky hodí, ale budu to muset probrat s tvým otcem. Chápu to dobře, že tu chcete zůstat je ndočasně?" zeptala jsem se, abych se ujistila. Nepředpokládala jsem, že by se dcera chtěla do smečky vrátit jako její členka. Jednou to tu opustila a už tenkrát neměla v plánu se nikdy vracet.
Shireen a Nemesis opět usnuli. Takový život bych si nechala taky líbit. Naštěstí jim spánek a mléko pomáhali růst, takže bylo jasné, že za chvíli je vyvedu ven. Za pár dní budou moci jíst maso a pak vyrostou hned. Všechno mne od ležení bolelo. "Nebude vám vadit je na chvíli pohlídat? Jen se zajdu protáhnout a hned se vrátím. Bez mléka to chvíli vydrží a aspoň si budete moct popovídat," řekla jsem nakonec a pomalu se zvedla. Navíc když se Se nabídla že s vlčaty pomůže, chtěla jsem ji vzít za slovo rovnou. Pomalu jsem vyšla z malé jeskyně. Vlčata kňourala, ale já věřila že je nechávám v dobrých tlapkách. Možná že tím Aw i Sionnovi dokážu jak moc jim věřím. Vyšla jsem z jeskyně pryč.

//Asgarsky les
Nebojte zítra večer nebo ve středu budu zpět, abych vás nezdržovala od vlastní hry

Hlasuji pro:
srpen 15. 8. (so), 21. 8. (pá), 22.8. (so), 28.8.(pá)
září 4.9. (pá), 5.9. (so), 11.9. (pá), 12.9. (so)

HLASOVÁNÍ UKONČENO