Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Po dohodě s Nox vám každému dávám 5 křišťálů jako náhradu za zdržení a nevyhodnocený zápas teď už nemá cenu vám to hodnotit, když netušíme jaké kdo měl vlastnosti během pořádání souboje, takže to takhle bude jednodušší. Za zdržení se omlouvám, ale teď už snad bude vyhodnocování soubojů fungovat.

//Asgaarský hvozd

Vrátila jsem se zpět do úkrytu. Vypadalo to, že Sionn i Awnay zůstali u vlčat. Netušila jsem zda Awnay spí nebo ne, ale Sionn dával na oba dva sourozence pozor. Přešla jsem velkou jeskyni a došla k malé. Na zem jsem položila dva zajíce. Jednoho jsem šoupla k Sionnovi a Awnay. "Je čerstvý, tak si dejte. Sice to není nic pořádného, ale jako malá svačinka..." řekla jsem jim. Pro dva vlky byl na utišení velkého hladu jeden zajíc málo, ale jako menší ranní občerstvení vždycky stačil.
S druhým ušákem jsem si lehla k vlčatům. Hned se začala dožadovat mléka. "Počkejte," zabručela jsem na ně a odtrhla kus masa ze zajíce. Hodila jsem ho k Nemesisovi a Shireen, kteří se o ten kus masa začali hned zajímat. Sama jsem si lehla a začala se krmit zbytkem, vlčata jsem nepouštěla z dohledu ani během jídla. Nejprvekousek masa očuchávali a pak se ho začali olizovat. Shireen byla mnohem odvážnější, protože se hned do masa zakousla a začala ho trhat. Nemesisovi trvalo pochopit, k čemu maso je, déle. Sledovala jsem jak s masem zápasí. Kousínek ho snědli, ale ne moc. Jejich zoubky si s tím pořád neuměly poradit. Ten zbytek jsem proto snědla a pak se vyvalila na bok, aby měli snadný přístup k mléku. Vypadalo to, že maso jejich hlad neuspokojilo, protože se na moje břichno hned vrhli.

//Středozemní přes Midiam

Návrat do lesa byl opět svižný. Savior už odešel se svým mrnětem dál Doufám, že se někde schovají před tou bouřkou... Lennie asi musela odvést ostatní už domů. Zamyslela jsem se na chvíli nad tím, že tu byl cítit pach jen jednoho vlčete. "Auuuuuu," oznámila jsem svůj návrat domů pro všechny, kteří by o tuto informaci stáli. Mrskla jsem ocasem a pomalu zamířila zpět k úkrytu. Po tom běhu jsem byla poměrně dost unavená a i trochu hladová. Mohla bych ulovit nějakého zajíce, abych se najedla a vlčata si mohou zkusit trhat maso. Změnila jsem mírně směr, abych mohla ulovit nějakou ňamku.
Nory zajíců byly kousek od úkrytu, ale více na západ. Bylo jich tu spousty, takže jsem si dávala pozor, kam šlapu, abych někam nezapadla. Stačilo si jenom lehnout do trávy a čekat. První ušák se objevil hned po pár vteřinách. Nechala jsem ho jít, protože jsem chtěla, aby z nor vylezli i ostatní. Když se jich kolem motalo nějakých pět nebo šest, vyskočila jsem. Jednoho jsem chytila drápy a na místě ho zabila. Po druhém jsem skočila a zakousla ho. Ostatní se rozprchli zpět do nor. Popadla jsem dva ušáky do zubů a radostně se vydala zpět k úkrytu.

//Siccumské jeskyně

//Remízek rváčů přes Ohnivé jezero

Návrat domů mi trval déle než jsem čekala. Slunce začalo již určitě vycházet na nebe, ale nikde to nebylo znát. Včerejší dusné počasí přineslo nechvalně známé bouřky. Doufám, že to nevyústí v nic horšího. Mrskla jsem ocasem a přidala do kroku, protože mraků začalo být nad mou hlavou více a více. Většina z nich byla černější než moje srst, což mi na klidu nepřidávalo. Vzduch byl pořád stojatý, ale teplota trochu klesla. Nemusela jsem čekat dlouho a na můj kožich se začaly snašet první kapky vody. No spíše než kapky to byly pořádné šplouchance, které se neomezovaly jenom na můj kožich a padaly naprosto všude. Musela jsem si dávat pozor, abych na mokré trávě neuklouzla a nedala si na tlamu. Zároveň jsem ovšem ve vzduchu cítila podivnou elektizující sílu, která se vždy objevila před pořádnou bouří. Nemusela jsem na ni čekat dlouho a v dálce se už ozval hrom. Blesk jsem před tím neviděla, takže než to ke mně dojde, stihnu se dostat domů. Neměla bych se ale flákat... Něco mi napovídalo, že bouřka nebude sama.
Za těch několik let, co jsem v kraji žila, mi bylo jasné, že takováhle bouřka se neobejde jen tak a že neodejde za chviličku. Po tak parném dni jsem to mohla očekávat se stoprocentní jistotou. Ani tentokrát jsem se nepletla, protože jsem cítila na kožichu první ránu. Kroupy začaly padatopravdu svižně. Naštěstí nebyl les u Midiam daleko, takže jsem se před jejich silou mohla schovat. Chudáci všichni, co jsou venku. Vběhla jsem do lesa, než mne zasypaly další kroupy.

//Asgaarský hvozd přes Midiam

"Skvělé, dohodnuto," prohodila jsem a narovnala se. Přestala jsem se ježit a celkově jsem se tvářila jako by se nic nestalo. Mrskla jsem ocasem a sedla si. Nebezpečí mi od vlka nehrozilo. Pohnul by se a ujmula bych. Byl až moc neobratný. "Naposledy jsem tvého bratra viděla na kamenné plošině, kousek odtud. Pak upaloval směrem k řece. Měl podivně zemitý pach, takže musejí být u řeky delší dobu. Pravděpodobně tam bydlí... Mělo to něco společného s bobry, ale kde přesně to místo je nebo jak se jmenuje nevím," řekla jsem mu všechno, co mi na sebe Norox vyklopil, při našem posledním setkání. Rozhodně jsem věřila tomu, že tohohle Vlka už nikdy nepotkám. I když nesplní slib, je to fuk aspoň si bude od nás držet odstup. "Tak padej, a bez Styx a kůže z Noroxe ať tě nevidím," řekla jsem mu a počkala až odběhne. Pak jsem se sama pustila do běhu domů

.//Středozemní přes Ohnivé jezero

//Hlasu ji pro návštěvu jihu a omlazení Saviora, za 6 opálů

//Kamarádský přístup k asociálům vysloužil ti 6 opálů

// 5 ametystů pro zmírnění komplikací života

Začal vyprávět něco o tom, že nemají rádi vlky s magií a že sami magii neovládají, takže se snaží ublížit na těch nejzranitelnějších místech. "Každý v kraji ovládá magii, jenom o tom neví," odsekla jsem mu. Byla to pravda. Neznala jsem žádného vlka, který by magii neovládal. Pokud si to nějaký vlk myslel, tak to spíš bylo tím, že ji ještě neobjevil, než tím, že by ji neměl. Mrskla jsem ocasem. Docela se zvládal vyhýbat mým výpadům, ale jeden ho zasáhl do krku. Moje zuby mu nechali na místě krvavý šrám. Sice nebyl hluboký, ale rozhodně musel být nepříjemný. Asi jsem ho vytočila což mi vůbec nevadilo. Jeho výštěk, že jde pomstít nějakého bratra mi byl totálně ukradený. "Nějaký tvůj mrtvý sourozenec mi může políbit zádel, čím méně vás tu je tím lépe," odsekla jsem mu. Přestávalo mě to s ním bavit.
Rodiče Sunny tu nebyli a tenhle vlk mne jen zdržoval od jejich hledání. Navíc mi bylo jasné, že s ním marním čas. "Řeknu ti kde jsou a nechám tě odejít... pod podmínkou, že slíbíš že, pokud má někdo zabít Styx budu to já a ty mi s tím pomůžeš?" navrhla jsem mu. Pokud přišel hledat pomstu bylo jenom vhodné si ho nějak pojistit. "Ber nebo zemři," zavrčela jsem a zacvakala zuby. Srst jsem měla naježenou, hlavu ve výšce ramen. Byla jsem jak stroj na zabíjení a on mi stál v cestě. "A věř mi, že pokud by ses náhodou se sestřičkou dal dohromady, tak mi nebude dělat problém si tě najít a upálím tě zaživa," dodala jsem a vycenila tesáky.

Měla jsem pravdu a pach mne nešálil, byl to jejich bratr. Jeho prosby ať z něj slezu a ani slova o nesdílení myšlenkových záměrů jeho sestry, mne neuklidnily. Dodal, že žádné vlče nezná, což jsem mu mohla, ale nemusela věřit. Kdybych byla na jeho místě, taky bych lhala, abych nemusela říkat pravdu. Když prohlásil, že mu tlačím na rozkrok naklonila jsem hlavu na stranu. "Promiň, já chtěla víc," zavrčela jsem a prudce mu zadní tlapkou udeřila do nekrytých slabin. Pravděpodobně mu to dodalo sílu, adrenalin a možná i odvahu mne shodit na zem. Tím, že jsem stála v podstatě na třech mne lehce vyvedl z rovnováhy a využil tak mé nepozornosti, aby mne smetl na zem a pak rychle vyskočil a vzdálil se. Pokud si ovšem myslel, že to nechám jen tak, pletl se. Zvedla jsem se rychleji, než by se dalo čekat.
Letmý pohled na jeho vystouplá žebra a skoro žádné svaly na nohou byly jasným signálem, že je to tulák, který toho moc, v poslední době, do huby neměl. Tak ty budeš snadná svačinka. Sledovala jsem, jak zaujal bojovný postoj. Spíše tedy defenzivní, než ofenzivní, ale i tak to na mne udělalo mírný dojem. "Tak když nejsi s nimi, tak ti nebude vadit vysypat všechno, co o nich a tom jejich fetiši požírat vlčata víš," zavrčela jsem na něj a začala ho obcházet jako sup, který krouží kolem mrtvoli. On v podstatě byl chodící mrtvolou, jen to ještě nevěděl. Občas jsem po něm vystartovala drápy nebo zuby, ale držela jsem si odstup. Zda jsem ho zasáhla nebo ne, jsem netušila. Nejdříve jsem chtěla vědět víc, pak jsem chtěla zničit jeho existenci.

//Ohnivé jezero

Došla jsem na místo, které jsem neznala. Vypadalo to tu dost dezolátně. Asi to tu vlci ze zlatavky používali pro učení mrňat v boji nebo pro trénink mlaďochů. Mrskla jsem ocasem. Nevypadalo to tu vůbec přívětivě, ale co se dalo dělat. Začala jsem se rozhlížet, jeslti někoho neuvidím, protože Sunny tudy mohla procházet. Pod jedním ze stromů ležel vlk."Zdravím, jmenuji se Elisa a nedaleko odtud jsem našla vlče, jemenuje se Sunflower nebo tak nějak, není náhodou vaše já jen, že bych ji rád..." zasekla jsem se uprostřed věty. Čím blíže jsem byla podivnému vlkovi, který byl šedější než já, tím více jsem cítila jeho podivný pach. Voněl podobně jako Styx a Norox. Musel to být tedy další ze sourozenců. Zastavila jsem se kousek od něj a zaujala bojovné postavení. Vycenila jsem tesáky a připravila se na souboj. "Ty jsi bratr Styx a Noroxe, že ano?" zavrčela jsem na něj. Bylo mi jasné, že tohle není táta Sunny. Dokonce to není ani nikdo z její smečky. Co když to on Sunny tak vyděsil, že se bojí vlků? Mohl ji nahnat k jezeru a bál se naší skupinky a tak ji nepronásledoval dál. Mrskla jsem ocasem a nečekala dlouho na vlkovo vyvsvětlení. Skočila jsem po něj a přišpendlila ho k zemi, zuby jen kousek od jeho čumáku.

//Kopretinová louka

Přiběhla jsem k jezeru. Pachy všech vlků tu byly staré. Cítila jsem Etneyho, ale i Styx. Při pocitu toho pachu v nose jsem zavrčela. Ta vlčice si zasloužila smrt a nejlépe krutou smrt v mých zubech. "Halo?!" zakřičela jsem a můj hlas se nesl po okolí. Nikdo tu však nebyl. Mrskla jsem ocasem a pomalu se vydala kolem jezera. Zkusím ho oběhnout a třeba mne něco napadne. Pomalým korkem jsem se vydala na obhlídku okolního prostoru kolem jezera. Pachy jsem necítila, ale mohli se schovávat nebo procházet trochu dál od jezera a vítr jejich pach odnesl jinam. Byla to malá šance, ale aspoň nějaká šance. Mrskla jsem ocasem. Kolem jezera nikdo nebyl. Mohla jsem si to myslet. Asi ji nikdo nehledá, budu jí topak muset říct. Bylo mi to líto. Nejen s ohledem na malou vlčici, ale i s ohledem na naši smečku. Tuláci by se neměli množit. Zavrtěla jsem hlavou.
Kousek od jezra jsem viděla Zlatavý les a pak jeden menší lesík, který byl na něj napojený. Možná, že bych mohla najít někoho tam? Pokud bych já byla tulákem asi určitě bych se ukrývala v lese. Bylo to nejvíc bezpečné místo. Zlatavý les navíc umožňoval spoustu úkrytů, protože tam dřív byla smečka. Mrskla jsem ocasem a vydala se tam.

//remízek rváčů

//Narrské kopce

Doběhla jsem přes řeku zpátky na louku. Jezero už bylo na dohled, takže jsem začala hledat. Pozvedla jsem hlavu a zavyla jsem, abych upozornila kohokoli v okolí, že tu jsem. Pokud po ní pátrají, rozhodně ji tu budou hledat a vyptávat se. Louka byla opravdu kousek od jezera. Škoda, že jsem si nepamatovala, odkud k nám Sunny přiběhla. Přešla jsem do chůze, abch mohla případné vlky zahlédnout. Rozhlížela jsem se po okolí, které bylo jako placka. No nemohla jsem je nikde najít. Neviděla jsem v okolí žádného vlka, který by tu byl. Nikdo tu nikoho nehledal. Snad budou u jezera. Opět jsem přešla do poklusu a zamířila k jezeru, které se odráželo jako zrcadlo v měsíčním světle. Moje největší přání momentálně bylo, aby tam vlci byli. Nechtěla jsem Sunny házet na krk naší smečce, pokud to nebylo nutné. Vlčat jsme měli až až.

//ohnivé jezero

//Vrchol

Sestoupila jsem z vrcholu nadšená tím, že jsem svým dětem a i cizímu vlčeti mohla něco malého dát. Nějak jsem si byla jistější, že pokud by se k nim přiblížila Styx budou více v bezepčí. I když jsem obdarovala 3 dospělé vlky, pořád jsem je ve svých očích viděla jako malinkatá a bezbranná vlčátka, kterými byli před lety. "Tak a teď Sunny," prohodila jsem si spíše pro sebe, když jsem sbíhala po písku dolů. Chtěla jsem té malinkaté vlčici najít její rodinu, aby se mohla vrátit domů, protože u nás spokojeně nevypadala. Zajímalo by mne, proč se tolik bojí vlků. Většina vlčic maličkých i vělkých, tíhla k vlkům více kvůli pocitu bezpečí. Tahle malinkatá, to měla úplně naopak. Zavrtěla jsem jen hlavou a doufala, že její rodiče najdu někde u jezera, jak po své dcerce pátrají.

//Kopretinová louka přes Tenebrae