Gallirea - Příspěvky uživatele

//Jelikož je post psán v rámci VLA, rozhodla jsem se všem účastníkům dát menší odměnu než obvykle. Takže 3 opály za hezký post o příchodu Smrti

//Jelikož je post psán v rámci VLA, rozhodla jsem se všem účastníkům dát menší odměnu než obvykle. Takže 3 safíry za nesplněný sen o klidné smrti

//Jelikož je post psán v rámci VLA, rozhodla jsem se všem účastníkům dát menší odměnu než obvykle. Takže 3 opály pro tebe

//6 opálů a jeden křišťál za první post v závoji

//Hezké, 6 opálů

Sionn se rozhodl evakuovat nejmladší členy rodiny. "Děkuju, ale nechoď s nimi moc daleko, pořád jsou moc malinkatí na delší vycházky a navíc budou mít zase brzo hlad a maso pořádne neukoušou," prohodila jsem k Sionnovi a usmálase na něj. O pár kožichů méně a hned tu bylo více prostoru. Pomalu jsem se nadzvedla ze svého lehu a přešla do sedu, který byl sice nepohodlný, ale aspoň jsem měla větší přehled. Další zmizela z úkrytu Lucy, která se až moc měla k Etneymu, což neuniklo mému pohledu. Co se tady jenom děje. Kývla jsem jí hlavou na rozloučenou, protože jsem neměla v plánu to momentálně řešit. Neměla jsem na to energii a ani náladu.
Pohled jsem stočila na Etneyho, který se pro jednou snažil být slušný, ale moc mu to nešlo. Zadrhával a koktal, což ubíralo jeho slovům na upřímnosti a spíš to znělo, že ho k tomu někdo donutil. Pravděpodobně Arcanus, poslal ho sem, aby se koukl na vlčata a promluvil si se mnou. Jen jsem mlaskla. Awnay si toho nejspíš taky všimla, neboť se jí kolem tlapek objevily malinkaté jiskřičky. "V klidu, nebo to tady podpálíš," prohodila jsem klidným tónem. Musela se svou magii naučit používat sama a podle všeho to ještě úplně nezvládala. "Asi zůstaneme tady v jeskyni. Venku jsou vlčata a tady je víc soukromí. Pokud mi něco tedy chcete říct, můžete, poslouchám," řekla jsem jim oběma. Etney sice požadoval být se mnou sám, ale takový luxus neměla ani malá vlčata, takže si musel zvykat, že když má víc sourozenců musí se o mou maličkost umět dělit. Když už se konečně rozhodl projevit zájem. Podívala jsem se na Etenyho a rozhodal se mu dát poslední šanci, pokud si to pokoní i teď víc už čekat nemůže. "Tak co máš na srdci, Etney?" zeptala jsem se a povzbudila ho k tomu, aby promluvil. Jeho vztah s Lucy mne zajímal, ale nehodlala jsem do něj rýpat, protože narozdíl od Sionna byl dospělý a partnerku si mohl vybrat sám. I když Lucy bych zrovna dvakrát neschvalovala... jeho volba. Naklonila jsem zvědavě hlavu na stranu a čekala co bude dál.

Sionn se nejprve rozdělil se sestrou a pak se pustil do jídla. "Promyslela jsem si to," řekla jsem směrem k Awnay. "Pokud chceš být ve smečce delší dobu, tak se musíš stát členkou a to samé platí o tvém... partnerovi. Musíte se starat o smečku a nesmíte se dlouhodobě potulovat za hranicemi smečky, pokud to předem neřeknete mě, Arcovi nebo Lauře. Navíc tě asi nepotěší zpráva, že momentálně je nad tebou v hierarchii Etney a docela i Sionn, jelikož je naším druhým lovcem... No Etneymu to asi připomínat nebudeme, jenom by se po tobě vozil," prohodila jsem poslední větu zamyšleně. "Můžete tu zůstat jako rovnoprávní členi smečky, účastnit se lovů a pomáhat s hlídáním hranic. Zatím bych to nechala jen na zkoušku... hlavně z naší strany, ne že bych nevěřila tvému úsudku ohledně tvých přátel, ale raději si tvého společníka chci proklepnout sama. Ať ukáže, co je zač," dořekla jsem nakonec všechny svoje podmínky. Byla to řeč, kterou jsem v podstatě opakovala každému nováčkovi. Awnay mohla mít ten luxus, jako Etney nebo Sionn, že se delší dobu nemusela o nic ve smečce starat, ale tuto výhodu ztratila svým odchodem. Ano měla jsem ji ráda a byla jsem za její návrat ráda, ale nehodlala jsem ji nijak protěžovat před ostatními, jenom proto, že je to moje dcera. "Budu ráda, když se k nám vrátíš, ale nehodlám u tebe dělat žádné výjimky. Platí pro tebe stejná pravidla jako pro každého nového člena smečky. Bereš?" zeptala jsem se ještě.
Začínalo tu být poměrně těsno a bylo ještě těsněji, když se sem nasáčkovala Lucy a Etney. Malá jeskyně byla tak akorát pro pět dospělých vlků. Celkem nás tu pět bylo, ale se dvěma vlčaty, to opravdu nebylo nic moc. Přítomnost Lucy mi poměrně vadila, protože tohle nebyla jeskyně, do které by patřila. Nechala jsem to ovšem být. Jeden by řekl, že je tohle sen, neb o možná noční můra. Všechna vlčata pohromadě a nikdo nemá kecy nebo poznámky. Pravděpodobně se obávají, že přijdou o svoje místečko na slunci, když jsou teď v Asgaaru nová vlčata... Sionn možná ne, ten je má asi opravdu rád, ale Awnay se chce spíš někam zašít na příští zimu a Etney se jen předvádí, aby si mohl dál říkat, že je králem Asgaaru. Moje myšlenky mi docela dobře osvětlovali celou situaci. Etneyho pozdrav a šťouchnutí do mě, mě nijak neoslnil. Trochu mne urazilo, že nevzal na vědomí své sourozence. "Zdravím," prohodila jsem jen v odpovědi. "Tohle je Shireen a ten cvalda vedle je Nemesis, tvoji nový sourozenci," představila jsem mu s klidem vlčata ve snaze vzbudit u něj zájem.
Bylo mi jasné, že Sionn už má někde jiné povinnosti a Awnay bude chtít běžet hned za svým partnerem. "Chtěla bych mladé vyvést z jeskyně poprvé ven. Takže nabízí se někdo jako chůva? Zbytek pokud nic nepotřebujete tak můžete jít po svém nebo se jít do větší jeskyně vyspat," rozhodla jsem nakonec. Mrňata potřebovala navzduch, protože tadyto začínalobýt vydýchané a navíc mokrá Lucy a Etney... no zápach to byl zajímavý. Možná, že jen díky tomu jsem si nevšimla, jak moc jsou jejich pachy promíchané.

Bylo to jako podivný sen. Být opět těhotná nebylo nic, co bych si momentálně přála. Blízko, je to moc blízko, tomu poslednímu, postěžovala jsem si sama sobě v duchu. Bouchání srdce mi na klidu nepřidalo a k tomu mne rozbolela hlava. Bolest byla skoro nesnesitelná, takže jsem si musela sednout. Bláto se mi nalepilo na tlapky, břicho i ocas, ale bylo mi to fuk. Běžela jsem pryč od Smrti tak rychle, že jsem nepopadala dech, takže jsem teď byla ráda, že ležím. Břicho se mi nadouvalo, jak bylo obrovské. Být tak blíž domovu, možná bych se i přemohla a doplazila se tam, ale byla jsem už moc vyčerpaná. Bydlet v Asgaaru bylo příjemné, akorát bylo těžké se tam dostat. Bublající řeky na dvou stranách, vrcholky kopců na zbylých dvou a do toho šakali. Bouchla jsem naštvaně tlapkou do země. Blbá, jsem blbá. Byla bych bývala počkala, než se Arcanus vrátí a mohl mě doprovodit, ale... Brekot se mi vydral z očí sám od sebe. Brečet jsem neměla ve zvyku, ale rozhodně jsem se teď potřebovala vyplakat. Bouchla jsem tlapkou do země z čistého rozrušení. Být takhle nepoužitelná mne nebavilo. Běhalo se mi špatně a to ani nemluvím o tom, že bych se měla někomu ubránit v boji. Bojovat bych si teď s nikým ani netroufla, ale utéct bych taky nemohla. Bylo to období k vzteku.

//5 ametystů, zajímavé

//5 ametystů, neumírej Saviore

ZÁPAS VYHODNOCEN
V rámci zápasu zvítězila Styx získává tedy celou vsazenou částku a jako bonus hvězdu do vytrvalosti. Rez sice prohrála, ale jelikož napsala moc hezky své posty dostává 2 křišťály útěchy.

//Elisa Života nesnáší, za to že zachránil Styx, Soo.... Navíc část lidí tu byla kvůli VLA

//Jasaaan, to byla jen taková moje menší poznámka pod čarou. :D I nezávisle před VLA. :)
- Fal

// Po dohodě s Nox vám každému dávám 4 křišťály jako náhradu za zdržení a nevyhodnocený zápas teď už nemá cenu vám to hodnotit, když netušíme jaké kdo měl vlastnosti během pořádání souboje, takže to takhle bude jednodušší. Za zdržení se omlouvám, ale teď už snad bude vyhodnocování soubojů fungovat.