Příspěvky uživatele

// 5 opálů Možná bych příště zkusila více používat i jiná slova. Moc často se objevovalo být v různých tvarech, ale jinak pěkné.

Sledovala jsem vlčata jak dovádí kolem. Nemo nebyl vůbec tak odvážný jako jeho sestra, ale možná to bylo způsobeno tím, že byl tak nemotorný. Jeho váha mu začínala být na překážku. Rozvaloval si to svoje tlusté břicho na mě a okolní svět ho nezajímal. Dokonce ani nepostřehl příchod svého otce. Když ho zaznamenal, schoval se mi pod ocas. "Ale no tak, přece se nebojíš," prohodila jsem konejšivě. Shireen byla mnohem více odhodlaná prozkoumat, co Arcanus donesl. Jakmile vlčata ucítila krev hladově se pustila do jídla. "Voní to stejně jako ten zajíc, co?" broukla jsem k nim, ale oni už mne nevnímali. Oba dva se pustili hladově do jídla, i když mi bylo jasné, že cvaldovi kus lasičky stačit nebude.
Zůstala jsem ležet a natáhla krk, abych mohla Arcovi olíznout čelist. Byla jsem ráda, že ho vidím a že je konečně doma. Novinky o Borůvkovém lese mne zaujali. "Neměli jste se do toho motat. Smrt je záludná a mohla by nám to vrátit," řekla jsem zamyšleně. "Ale aspoň, že vám se nic nestalo," dodala jsem s povzdechem. Byla jsem ráda, že je doma, což jsem dala najevo zavrtěním ocasu. "Awnay se vrátila do smečky, chce tu zůstat. Nevím, jestli tu bude chtít zůstat i ten její, ale asi ano. Řekla jsem jí ale, že o místo ve smečce si on musí přijít říct sám... A Etney se rozhodl vrátit a pustit se do své funkce. Taky se dal dohromady s Lucy, což nevím jestli je úplně dobrá novina," shrnula jsem dění v lese nebo spíše v jeskyni, které mohlo Arcovi uniknout za dobu jeho nepřítomnosti.

Nikdo se k nám nerozhodl připojit, tak jsem jenom zvedla hlavu k nebi. "Auuuuuuu," rozneslo se lesem. Dávala jsem tak zprávu všem v lese, že vlčata jsou konečně venku z úkrytu a že se na ně mohou přijít podívat. "Hustíííí!" vykřikla tlustá kulička, které jsme říkali Nemessis a pokusila se se zvednutou hlavičkou taky zavít. No nevyšlo mu to a místo vytí jenom zapípal. Shireen propukla v histerický záchvat smíchu. "Tupko!" rozohnil se na ni Nemessis a běžel se hned schovat ke mně. Sedla jsem si na zem a on se schoval mezi moje přední tlapky. "Nemo, to se neříká," osočila jsem se na něj. Nechtěla jsem, aby sestru urážel. Ta si z toho nic nedělala a jen pobíhala kolem. Na tak malinkaté vlče byla poměrně dost zvědavá. Všechno očuchávala a prohlížela. Jako by jí bylo naprosto jedno, že ji bratr urazil. Měla svou hlavu. Drcla jsem do Nema čumákem a vystčila ho pryč, abych si mohla lehnout. Jak jsem se dotkla země už na mě ležel. Uvelebil se na zádech u mojí zadní nohy a vystčil tlapky abřicho k světu. Jeho bříško se zdálo na sluníčku ještě kulatější.

//Ehm Sigy o Saturnovi nemluvil vůbec :D

//Siccumské jeskyně

Vyšla jsem z úkrytu poměrně rozlámaná. Hezky jsem se proto protáhla přímo u vchodu. Všichni, co byli se mnou v úkrytu už se stihli rozutéct pryč. Lucy a Eteny byli v lese, ale dál od úkrytu. Pach Awnay mizel někde u hranic. Sionna a vlčata jsem cítila nedaleko, takže jsem se rozhodla vyrazit k němu. Jeho skoro bílý kožich jsem našla hned. Nemessis a Shireen mu pobíhali kolem tlapek. "Zdravíčko, snad tě moc neterorizují," pozdravila jsem Sionna a vlčata. "Máma!" vypískl Nemo a začal se svým baculkovským krokem blížit k mým tlapkám."Ňaf!" dodal ještě a začal se mi otírat o tlapky. Sklonila jsem hlavu a olízla mu čenich. Shireen byla trochu víc odtažitá a víc ji zajímal Sionn než já. "Shireen nech ho být, půjdeme se projít trochu po lese, co myslíš?" prohodila jsem k malé vlčici, protože vlček už byl jasně nakloněný tomu jít se mnou. "Sionn se za vámi pak určitě zase zastaví," dodala jsem a mrkla na syna, který už musel mít těch dvou plné tlapky. "Sííííňoň, pápá," řekla Shireen na rozloučenou staršímu bráškovi a dokonale mu zkomolila jméno. Musela jsem se nad tím usmát, než jsem se kývnutím hlavy rozloučila se Sionnem a zamířila od něj dál do lesa. "Co kdybychom se šli podívat dolů na jih lesa, co myslíte?" řekla jsem, i když mi bylo jasné, že vlčata absolutně nechápou co jim říkám. Shireen se průbojně hnala dopředu, zatím co Nemo se mi držel u tlapek, jako by se bál, že se mu v lese ztratím.

"Sunny je jediné odrostlejší vlče v lese, určitě ji najdeš snadno," pověděla jsem Etenymu. Stejně se ho pravděpodobně bude bát, když se bojí Sionna. Švihla jsem ocasem. Jak rychle přišel, tak taky odešel. Jeho poznámka o partnerce mne rozladila. Ne že bych mu to nepřála, ale bylo mi jasné, že jeho nastávající je Lucy. Nestihla jsem mu ani odpovědět a už zmizel pryč. Podrážděně jsem zavrčela. Mohl aspoň počkat na odpověď. Než jsem se stihla nadechnout nebo ještě více rozrušit, přišla do menší jeskyně Awnay. "On se chová divně pořád," odvětila jsem Aw na její dotaz. "A předpokládám, že ta jeho zamilovanost dlouho nevydrží," dodala jsem. Možná by to znělo i krutě, ale znala jsem Etneyho i Lucy a jejich tvrdohlavé a sebecentrické povahy se k sobě prostě nehodily. Awnay mě chtěla nechat v jeskyni. "Nene, taky půjdu ven. Musím se podívat na vlčata, jestli nemají hlad," řekla jsem jí a pak následovala její tlapky ven z úkrytu.

//les

//3 opály, možná trochu zapojit i myšlenky nebo tak něco at to není tak "suché"

//3 Safíry

//4 ametysty a doufám, že nezačneš žrát vlčata :D

//3 opály pro tebe

Dotaz 1: Odeslala jsem úkoly pozdě, budou se mi počítat? - Ne pozdě zaslané úkoly nebudou započteny. Pokud máte však závažný důvod, proč ste je nemohli odeslat můžete to k úkolům dopsat a budou vám případně uznány se sníženým počtem bodů. Závažným důvodem není zapomenutí/nedostatek času/dovolená/rodinná oslava atd.
Dotaz 2: Můžeme území jenom projít? - Ano, můžete hodit jen přechod, ale měl by mít délku 10 řádků, jako všechny posty do akce.

Sraz se blíží a bylo by fajn určit čas. Do 12.8. prosím napište, od kolika hodin byste chtěli sraz. A dopište i odkud jedete (nemusíte přesně, jde spíš o to abychom se mohli přizpůsobit spíš těm, co jedou z větší dálky).

Etney a Awnay se do sebe pustili pomocí magií. Nesouhlasně jsem je přejela pohledem, ale rozhodně jsem nehodlala nijak zasahovat. Byli dospělý, tak se podle toho mohli začít i chovat. Ale oni dva spíš, než aby se domluvili se rozhádají ještě víc. Jen jsem protočila oči v sloup. Tak nějak jsem doufala, že tahle jejich nesnášenlivost a rivalita přejde s věkem, ale zatím to tak nevypadalo. Počkala jsem, než si všechno vyřeší. Nakonec se za moudřejší rozhodla být Awnay a opustila menší jeskyni. Stále jsem ji slyšela vedle. Etneyho poznámku, že přišel sám jsem jen tak přešla.
Jeho výlev na mě moc dojem neudělala, ale přesto jsem se na něj alespoň usmála. Trochu mi imponovalo, že se pokusil promluvit s klidem. I když jeho projev byl pořád hodně egocentrický." Mám vás ráda všechny, jste přece moje vlčata," odvětila jsem mu klidným hlasem. "Navíc tohle je tvoje smečka, tak nevidím důvod, proč by si tu být nemohl, pokdu máš o smečku zájem," dodala jsem ještě. "A příjímám tvou omluvu, že jsi ve smečce dlouho nebyl, ale..." udělala jsem pomlku, abych měla čas si promyslet co mu řeknu. "Byl jsi dlouho mimo smečku, neplnil jsi svou funkci učitele a málem jsi zabil vlastního bratra," řekla jsem mu a v hlase jsem neměla ani chlad ani přátelský tón. Nejvíce mi vadilo to poslední. Sionn chtěl jenom sourozence a rozhodně si nezasloužil to, co si pro něj připravil Etney. Mrskla jsem ocasem. "Na slova moc nejsem, takže pokud tě to opravdu mrzí koukej to odčinit. Nemesis a Shireen jsou na učení ještě moc malinkatí, ale v lese nám pobíhá cizí vlče Sunny, takže se jí můžeš začít věnovat v rámci své funkce. Naučit ji lovit, rozpoznávat nebezpečí a tak dál," řekla jsem mu. Možná čekal trochu přívětivější odpověď, ale já prostě nehodlala už dál přecházet jeho pochybení bez povšimnutí. Mírně jsem do něj šťouchla čumákem, abych ho povzbudila, a čekala jsem, co z něj vyleze.