Gallirea - Příspěvky uživatele

Arcanuse jsem nechala být. Dokud byl takhle nerudný, tak s ním stejně nebude řeč. Kdyby to byl Kdokoli jiný už by se válel v krvi. No tohle byl můj partner a tak měl jisté výhody. Jako třeba, že mu tohle neopodstatněné tantrum prominu. Trochu by mě zajímalo jestli mluví o Noroxovi nebo Rigelovi. A kdo mu co nakvákal, ale ptát jsem se nechtěla. Otočila jsem hlavu i pozornost plně na partnera své dcery. Ten asi nepochopil Arcova slova. "Ale to nebyla nabídka," řekla jsem suše. "Ve smečce není místo pro příživníky a lajdáky. Řekni nám, co můžeš smečce nabídnout. Pak s Arcanusem zvážíme zda tě vezmeme nebo ne," osvětlila jsem mu situaci, ve které se nachází. Odkud vlastně je, že tohle neví? "Taky by neuškodilo kdybys nám sdělil odkud jsi a tak dále," dodala jsem ještě a čekala na vlkovu odpověď. Awnay sice řekla, že bez něj ve smečce nebude, ale já nepřijmu někoho jen proto, že to ona chce. Že byl její partner mu dost přidávalo body pro přijetí, ale to u mě nestačilo ani náhodou.

//Když si všimnete že jste zapoměli vyhlásit vítěze. Odměnu získává Sionn za poslání více jak pěti fotografií. Odměna jí byla připsána při vyhlášení další akce... omlouvám se, že jsem to sem zapoměla napsat.

Hodila jsem na Arca ublížený pohled. Tohle by podraz. "Třeba protože žere vlčata a nakopala jsem mu prdel? Třeba proto ze mě cítíš jiné vlky, protože ne každý je tady sluníčko jako ty... Mimochodem taky ze mě cítíš jeho bráchu, protože tomu jsem nakopala prdel taky, když jsem hledala rodiče Sunny," zavrčela jsem na Arca. Bylo mi to naprosto jedno ať si myslí, co chce. Navíc když tu mluvíme o načichutí, tak z tebe je cítit Lucy... hmm... Neřekla jsem nic nahlas, protože jsem to nechtěla vytahovat, ale myšlenkám se jeden neubrání. "Mě zaráží, že ti vadí že tobě nehjsou podobní, ale mě jako by z oka vypadli... mimochodem bych to řešila spíš u Sionna, který je skoro bílý a kromě tvých šedin ani jeden z ás bílý není... takže vlastně ani Sionn nebude tvůj, podle tvé logiky. A co Etney od koho má asi magii příkazu, no od nás dvou asi ne, takže ten taky asi není tvůj. A když už jsme u toho Awnay je povahově po mě dokonce i magii má po mě, takže podle tvojí logiky taky není tvoje..." zavrčela jsem na něj. Tohle mě uráčelo. Vlčata byla šedá s černým dobarvením, takže nám byla ze všech našich potomků podobná nejvíce, ale jeho to rozčiluj. "A nemá tě rád, protože se tě bojí a já se mu nedivím," dodala jsem ještě, abych nějak shrnula Nemesise a jeho reakce na Arcanuse. "Běž se někam vydejchat, protože tahle debata je bezpředmětný," řekla jsem nakonec, když jsem usylšela něčí kroky k nám.
Otočila jsem hlavu na Fiéra, který se k nám zrovna připojil. No ten si vybral dobrý čas. "Zdravím, Awnay odešla se Sunny za Laurou, tam ji najdeš," řekla jsem s klidem. "Nebo si přišel kvůli něčemu jinému? Pokud mohu podotknout Awnay se rozhodla stát členkou smečky, ale ty jsi pořád tulák, i když její partner..." nechala jsem větu doznít ve vzduchu a mlaskla jsem. Rozhodla jsem se, že Arcanuse budu ignorovat dokud se neuklidní a nebudeme si moct promluvit jako dospělí.

//Slovník prosím 5 opálů

//7 ametystů, moc pěkně sepsáno.

//6 opálů pro Narrrvala + křišťálek za čtivost a délku

Dotaz 1:Počítají se do magie i vlčata? - Jelikož nemají oči/odznaky a magie se u nich neprojevila, takže o ní sami nevědí, tak ne

Awnay mě upozornila, že nemám být na Sunny moc tvrdá. Ta zase prohlásila, že její dozor je "fuj" a že ví, že doma je tady v lese. "Správně. Takže žádný trajdání sama mimo les, jasné?" řekla jsem jí a pak jsem do ní drcla čumákem. Nemesis začal zase natahovat, ale jeho pozornost odpoutala Sunny. "Běžte si hrát a vemte sebou Shireen," řekla jsem vlčatům a sledovala Shireen, která se k nim rozhodla připojit. Než se ovšem vlčata rozhodla vydat na průzkum objevil se tu Sionn a předal Nemesisovi zajíce. Toho to trochu zaskočilo. "Co se říká, děkuju ne?" řekla jsem malému vlčkovi a pak se obrátila opět na Shireen a Sunny. "Nemesis se s vámi rád o toho zajíce podělí, takže si ho někam odtáhněte a pusťte se do jídla," prohodila jsem k vlčatům a doufala, že se jich na malinkatou chvíli zbavím. Navíc jsem je chtěla dostat od Arcanuse, který měl očividně krámy. V dálce jsem slyšela výt Lucy, která svolávala na lov. "Sionne možná bys mohl jít s nimi, já vlčata pohlídám. Zda půjdeš ty Aw nechám na tobě," řekla jsem jim dvěma, protože mi přišlo, že se ve smečce nudí a lov by jim mohl zvednout náladu.
To už ale začala bouchat sopka zvaná Arcanus. (//škoda že nebouchla dřív, bych to mohla vzít jako úkol do VLA ) Najednou z něj vypadla taková nehorázná lež, že jsem se naježila. "Co prosím?" broukla jsem a hodila na něj pohled, kterému se nedalo vyhnout.

Nemo se ovšem neuklidnil a spíše se pořád choval jako by mu Arcanus nějak vadil. "Určitě ti neublížil koukej," řekla jsem Nemovi a uchopila Shireen, která běžela kolem úplně stejným způsobem za kůži na krku jako to udělal Arcanus s ním. Malá vlčice se stulila do klubíčka a držela mi v tlamě, když jsem ji zvedla nad zem a pak zase pustila dolů. Odběhla prozkoumávat další část lesa, tentokrát kůru na stromě. Arcanus byl ovšem přísnější než já."Árčí," houkla jsem na něj, protože jsem nechtěla, aby byl na Nemesise tak přísný. Pořád byl jenom malinkaté vlčátko. Sklonila jsem čenich nad Nema. "Nesmíš takhle čertit tatínka, nebo se rozlobí a to nebude dobře, ano? Slíbíš mi to, že ho nebudeš rozčilovat?" pošeptala jsem Nemovi do ouška, aby to slyšel jenom on a nikdo jiný. Pak jsem vlčkovi olízla čenich, abych z něj otřela všechen brek.
Naše pohoda netrvala dlouho, protože se k nám přiblížila Awnay s malou Sunny. Neměl ji hlídat Sionn nebo Etney? Naklonila jsem hlavu na stranu a nakrčila čenich. "Ahoj Awnay, Sunny," řekla jsem klidně k vlčeti, které se provinilo útěkem. Awnay mluvila o Sigym, což zaujalo Arcanuse, ale mě moc ne. "Díky za ty hranice," broukla jsem k nejstarší dceři a usmála se na ni. Byla jsem ráda, že ji mám doma. Docela mi chybělo mít ve smečce vlčici, která by měla aspoň šanci se mi rovnat. Ne že by Lucy a Laura nebyly silné, ale prohnaností mě vlastní, se Awnay nemohli rovnat. Otočila jsem svou pozornost na Sunny, když se Awnay bavila s Arcanusem. "Pojď sem," houkla jsem na ni a pak si ji násilně přitáhla k sobě tlapkou. Naštěstí byla pořád malá, takže se nemohl moc bránit. "Proč jsi utekla?" zeptala jsem se jí s klidným hlasem, ale moje tvář se spíše mračila. "Byla jsem se podívat na jihu a hledala jsem tvoje rodiče, ale nikde jsem je nenašla. V okolí je navíc nebezpečno pro vlče, aby běhalo samo. Takže pokud se bude tvůj útěk opakovat, už pro tebe nikdo chodit nebude jasné?" řekla jsem. Nevyhrožovala jsem jí. Byl to jenom prostý fakt. Nikdo neměl čas na to hlídat cizí vlče, které dobrovolně uteče. "Jestli chceš můžeš si hrát se Shireen a Nemesisem, jsou skoro stejně staří jako ty. A uvidíme zda se pro tebe tvoje rodina zastaví tady nebo ne," dodala jsem ještě, abych zarazila případné nářky. Rodina se pro ni už nikdy nevrátí, to mi bylo jasné. Dopadne stejně jako Lilac. Kde ta vůbec je?

Arcanus působil trohchu ledově. Možná to způsobilo Nemesisovo tantrum, které sílilo s každým krokem a neustávalo ani když ho Arcanus položil. Moje náklonost nebyla opětována a tak jsem se zaměřila na vlčata. "Ale no tak," broukla jsem a pohladila malého Nema čenichem po hlavě. "Taťka ti určitě nechtěl nijak ublížit," dodala jsem a snažila se zastavit jeho tantrum, které opět začínalo. Fňukal mi do srsti. Byl sice velký jako starší vlče, ale mentálně byl tam kde by měl být. Našla jsem ve své srsti jeho tlapičku a začala ji olizovat, abych ho rozesmála. Většinou srst mezi polštářky lechtala a já chtěla, aby se maličký zasmál. Možná mu to navodí lepší vzpomínky na celou situaci a přestane tak kňorat. Po chvilce jsem se podívala na Arcanuse. "Půjdeš s nimi na lov, nebo ne?" zeptala jsem se klidně. Většina věcí už byla zařízena. Hranice jsem cítila, že obešla Gee. Lovu se ujala Lucy. Já měla na starosti vlčata teď a doufala jsem, že si jen pak převezme Laura nebo Etney až budou starší a budou chtít prozkoumávat les.

SRAZ TEDY 29.8. 12:30 STANICE VYŠEHRAD! PRO PŘÍPADNÉ ZMĚNY SLEDUJTE DISCORD.

Lucy odešla s tím, že tedy lov někdy bude. Laura odešla někam za Castorem. Jen jsem nakrčila čenich. Sakra, tak si s ní promluvím jindy. Mrskla jsem ocasem a otočila se na Arcanuse. "Máš pravdu. V údolí by mohlo být u skály hezky," prohodila jsem a pomalu se zvedla do sedu. Arcanus popadl Nemesise, který byl pořádným cvaldou. Já se sklonila k malé Shireen, abych ji odnesla v zubech o kousek dál. Arcanus kráčel předemnou, tak jsem ho předběhla. Chtěla jsem být první, kdo vkročí do údolí. Shireen náhodou byla v klidu a pohodě, takže mi to ubíhalo, ale vedro bylo odporné. Nakonec jsem musela zastavit a položit vlče na zem. "Beru zpět, údolí je moc daleko," rozhodla jsem nakonec a posadila svou zádel na zem. Pokud bude chtít Arc pokračovat v pochodu musí zavelet, já osobně už bych se nikam nejraději nehla.
Shireen běhala kolem mě a očuchávala všechno co mohla. Olízla jsem jí hlavičku, na které měla trochu špíny. Měla bych je vzít k řece a vykoupat je. Když se ke mně přiblížil Arc laškovně jsem mu přejela čenichem po srsti na krku a pak ho hryzla. Maličko. Ani jsem neprokousla kůži. Odtáhla jsem se a usmála se.

Začínalo to tu být přeplněné. Shireen všechny očuchávala, ale Nemesis se stáhl ke mně. Přejela jsem mu čumákem po hlavě, abych ho trochu uklidnila. "Neboj, to je Lucy a tohle Laura," konejšivá slova že mě vyšla bez problémů. Tohle vlče na mě přímo vyselo a já si to celkem užívala. Arcanus a Lucy řešili lov. Na lovu jsem nebyla ani nepamatuju, ale nechtěla jsem to hrotit. Teď byl čas na vlčata, lovit mohu později. Laura vypadala spíše utrápená, než nadšená z vlčat jako bývala. Asi už toho má taky moc. Arc jí do všeho uvedl a představil vlčata. Jen jsem kývla hlavou. "Jména vybrala Awnay a Sionn," dodala jsem ještě. Nikdo nemusel dlouho hádat,kdo vybral které.
Vypadalo to, že je lov domluven. "Sionn šel někam mimo les. Takže bys měl jít taky," navrhla jsem Arcovi. "Možná by mohl jít Calum, Castor nebo Gee," dodala jsem. Awnay byla mimo les a Etney nebyl hrr do lovení. Podívala jsem se na Arca. Chci si s Laurou promluvit o samotě. Doufala jsem, že to zachytí a pochopí.

Vlčata se přeorientovala na Arcanuse a já si mohla vychutnat chvíli bez kousání, žužlání a škubání srsti. Spokojeně jsem se roztáhla, abych si mohla lépe a pohodlněji lehnout. "Myslím si, že výhoda byla vždycky na naší straně. Už se alespoň trochu vzpamatovali nebo jsou pořád jako chcíplý veverky?" zeptala jsem se ohledně stavu smečky, která byla našemu lesu nejblíže. Vzhledem k tomu, že Arcanus nezmínil jméno vlčice, která v Borůvkové smečce umřela, asi to nebyl nikdo důležitý. Stočila jsem si ocas vedle svého těla. Bylo zase vedro. Po dusnu a dešti to bylo snad ještě horší, než před ním. Chtělo by to konečně nějaké normální počasí. Trochu hladného větru ze severu a možná i nějaký ten mráček. Hlavně ne tyhle extrémy. Sledovala jsem vlčata a čekala, kam se bude rozhovor ubírat dál.
Kývla jsem hlavou. "Jestli jsem to dobře pochopila, dali se dohromady nedávno. Lítá v tom až po uši, tak doufám, že ho Lucy netahá za nos," prohodila jsem zamyšleně. Možná by Etneymu pomohlo, kdyby mu vlčice zlomila srdce, ale taky by to mohlo být ještě horší než teď. Mohl by pak bulet jako malé děcko nebo díky své magii rozpoutat peklo na zemi. "Jak jako Savior?" nechápala jsem Arcovu poznámku. "Já si stará nepřijdu, díky malému vylepšení od Života," pousmála jsem se.