Příspěvky uživatele

"Vlčat si žer kolik chceš. Pokud nejsou moje nebo z mé smečky jsou mi ukradená... Popravdě není lepší zábava, než je topit," prohodila jsem zasněně a zavzpomínala jak se mi to skoro podařilo. Jenže to bylo dávno a od té doby jsem se musela chovat... Jinak. Dřív bylo všechno jednodušší. Vzpomněla jsem si na svoje začátky, ochránce smečky, tuláctví... Tenkrát byl život jednodušší a pohodlnější. Mohla jsem se toulat, kde se mi zachtělo... Škoda že teď už to nejde.
Když Rigel promluvil trhla jsem hlavou, protože jsem byla moc ponořená v myšlenkách. Nehodlala jsem však vzbudit doje neuctivosti, takže jsem naklonila hlavu na stranu a pak na druhou, jako že si protahují krk. Vybalil něco o tom, že neměl moc možností, jak se Sunny zabavit. Vypadalo to že nebude za svou službu chtít nic. Mrskla jsem ocasem a zvedla se, že až odejde dojdu pro Sunny a vzbudím ji. Pak ovšem promluvil znovu. "Co?!" uniklo mi. Nestihla jsem svoje překvapení zakrýt v čas. "Ale ale, to je mi změna názoru," prohodila jsem se smíchem. On ovšem vypadal, že to myslí vážně. "Ahoj... No ve smečce místo máme, ale už si musíme vybírat koho do smečky vezmeme. Navíc máme rádi loajalitu, takže to musíš myslet vážně... Plus menší pohovor, než tě příjmu... Jako třeba odkud jsi? Co umíš? Co můžeš smečce nabídnout... Bla bla bla..." Zase jsem si sedla na zem. "A co tě vede k takovému rozhodnutí?"

Sledovala jsem vlka, který se choval jako nejvíc zodpovědný vlk v okolí. "Nemá co spát. Až se probere dostane takovou..." zabrucela jsem na jeho pokárání. "Tuláci... Myslí si že si upletou vlče a pak ho nechají na krku smečce," dodala jsem, abych dala jasně najevo v jakém vztahu je Sunny ke smeče. Byla tu pořád jako host. Navíc utíkala. Dám jí poslední šanci. Jestli ještě jednou zdrhne... Rigela se sesunul na zem pod jeden ze stromů a nechal Sunny, aby se svezla na zem. Něco zakňourala a spala dál. Jak otravné... Sedla jsem si kus od nich. Sunny byla pořád v blízkosti nebezpečí a stále členkou smečky. Musela jsem ji chránit, i když si to nezasloužila. Noc byla klidná, stejně jako já neklidná. Tohle se mi ani trochu nelíbilo.
Přejela jsem vlka pohledem."Tak mluv," začala jsem s klidem vyjednávat. "Co mě bude tahle donášková služba stát?" zeptala jsem se. "A neříkej že to děláš z dobroty svého srdce," dodala jsem a sledovala každý jeho pohyb. Mohla bych mu začít nadávat nebo tak, ale neměla jsem náladu. Vlčata mne vyčerpala. A navíc. Spojenci se hodili vždycky, ta proč nepodpořit tuto vzájemnou alianci. "Nečekám že by tě Sunny nějak zaujala sama o sobě, takže to musí být něco co chceš. Takže, co to bude? Kus žrádla? Kůže?" dodala jsem zvědavě.

Sledovala jsem Shireen a Nema, když se k nám přiblížila Gee. "Zdravím," pozdravila jsem naši ochranářku, která se tu objevila. Nedávno jsem její pach cítila od hranice, ale bylo to po moc dlouhé době. Chvíli už jsem si myslela, že smečku naplno opustila... Švihla jsem ocasem a posadila se. Nechala jsem vlčata, aby se sama představila. "Narodili se nedávno, ale jsou to pěkná střeštidla, takže opatrně na ocásek," prohodila jsem s úsměvem na Gee a spiklenecky mrkla na Nemesise. "Zrovna jsem chtěla Shireen ukázat něco ze svým magií a pak mě napad..." nedořekla jsem, protože mě do čenichu udeřil známý pach. Na zátylku se mi naježila srst. "Gee, postarej se o vlčata. Vem je do úkrytu nebo do údolí," prohodila jsem autoritářsky a pak obrátila pohled na Nemesise a Shireen. "Teď tu zůstanete s Gee ano? Jestli se jenom hnete... pošlu sem tátu, aby vás hlídal nebo vás pověsím za ocásek na strom," pohrozila jsem jim a doufala jsem, že to na ně bude působit. Než jsem ale odešla, olízla jsem Nemovi i Shireen čenich, aby věděli, že je mám ráda.

Obrátila jsem se směrem odkud přicházel ten pach a vyrazila jsem. Kurňa fix! Ta malá mrcha zase zdrhla! Sunny byla cítit ze stejného místa jako ten vlk. Celou dobu jsem měla za to, že běžela za Awnay na lov nebo si hrát do údolí. No teď se ukázalo, že asi utekla a přivedla sebou ne úplně vhodného hosta. S tou malou potvorou byly jenom problémy. Tohle bylo po druhé co zdrhla. Lilac měla dost rozumu, aby šla na první výlety se Sionnem a Laurou a sama se pouštěla do výprav až jako starší. Ale Sunny asi chtěla prostě zhebnout. Nedokázala jsem si vysvětlit, proč nám tohle dělala, když jsme ji v podstatě zachránili. Až mě se dostane do tlapek. Na ten výprask nezapomene.
Zaměřila jsem vlka mezi stromy a uviděla i Sunny, kterou měl položenou na zádech. Nejdříve jsem si myslela, že je vlče mrtvé, ale když jsem přiběhla blíž uviděla jsem její zvedající se hrudníček. Oddechla jsem si, že vlče jenom spí, ale pořád nebylo v bezpečí. Přešla jsem do kroku. Elegantně jsem si dávala tlapku před tlapku a švihala při tom ocasem. "Co tu chceš?" zeptala jsem se chladně, bez pozdravu. "A neneseš mi ani kůži z Noroxe ani Styx," dodala jsem se zabručením a v hlase mi rezonovalo sklamání. "Víš, co jsem ti řekla, že se stane, když sem přijdeš jen tak..."

//6 opálů

//Několik bílých a několik černých :) Dvojice se budou skládat v případě že bude o akci dále zájem :)

"Vauuuuiiii," zývla jsem si. Vlastní vlčata mne začala unavovat. "Jestli chceš můžeš běžet za tatínkem, je támhle tím směrem," řekla jsem Shireen, ale ta už se chytla něčeho jiného. Nejprve chtěla jít chytat broučky, ale pak začala vyzvídat o magiích. Ona chvíli neposedí.... Zatřepala jsem hlavou. Nejprve jsem si musela všechno promyslet, abych jí nevysvětlovala něco, co není na její úrovni chápání. Rozhodla jsem se pomlčet o Smrti a podobných. Na to měla ještě čas. "Magie je energie, která ti umožňuje dělat různé věci. Třeba můžeš tvořit květinky, nebo rozfoukat teplý větřík. Já umím vytvořit plamínky a tatínek dokáže slyšet, nad čím přemýšlíš," začala jsem pomalu. "Proto já mám červená očka a tatínek šedé. Ty máš očka zlatá, protože se u tebe ještě neprojevila tvoje hlavní magie. Někomu žlutá očka zůstanou, ale většinou se zabarví když dospěješ," vysvětlila jsem jí a doufala, že mě chápe. "A teď můžeš běžet za tátou," řekla jsem jí s klidem.

Sledovala jsem vlčata a popravdě mě to tu začínalo nudit. Měla jsem je hodit na krk Arcanusovi, když o ně tenkrát tolik stál... Zavrtěla jsem hlavou, když mne najednou kouslo něco do ocasu. Byla to Shireen. Její stisk nebyl silný, ale zoubky jako ostré jehličky mi začaly jezdit po kůži. "Shireen," houkla jsem na vlče, ale nezlobila jsem se. Tohle byla jejich přirozenost, jen co otevřou pořádně oči. Spát, žrát a kousat. Shireen pobíhala kolem a otravovala snad všechny koho mohla. Sunny i Nemo něco kutili. Nechala jsem je tedy být a začala se věnovat plně Shireen. "Táta se šel projít... potřeboval si odpočinout," a urovnat si svou hlavu, protože by mohl přijít nejen o ni. Usmála jsem se na vlče, i když jsem v hlavě měla poměrně děsivépředstavy. Byla jsem pořád nabručená z toho, co si o mě myslel a doufala jsem, že ho to brzo přejde. Nehodlala jsem před ním vlčata ospravedlňovat, když byla jeho. Navíc Nemesis za to nemohl, že byl tak tlustý, že ho nošení za kůži na krku bolelo. Asi ho to opravdu bolelo, protože je prostě jen tlusté vlče. Obrátila jsem pozornost zpět na Shireen."Ptala jsem se zrovna Nemesise a Sunny, zda by chtěli třeba lovit broučky, nebo se dozvědět něco nového o magiích nebo nějaké magie ukázat. Víš co jsou to magie vůbec?" zeptala jsem se malé vlčí slečny, která vypadala pořád rozespale a zmateně. No ona tak vypadala pořád. Možná, že se to zlepší až bude starší.

//Dost často opakování záporů, možná příště zkusit i jiná slova na N - 5 ametystů

//7 ametystů + křišťálek je to hezky dlouhé a líbí se mi to

//6 ametystů

Fiér se rozhodl odejít, což bylo fajn. Členem smečky už byl tak co řešit dál. Arcanus ho v podstatě přijal hned, i když mu bylo jedno, co říkám já. Moje pozornost se obrátila na Nemesise, jelikož Arcanus se rozhodl odejít pryč. "Tak když je zlý, tak si ho nebudeme všímat že, až se uklidní tak bude zase milejší uvidíš," řekla jsem Nemovi a šťouchla do něj čumáčkem. Shireen spala opodál a byla ušetřena celé téhle události. Doufala jsem, že si to vlček přestane tak brát. Mohla bych jemu i Arcanusovi vymazat vzpomínky, ale nechtělo se mi. Nebudu zachraňovat každou situaci, která je jen nedorozuměním. Než však Arcanus odešel uviděla jsem Etneyho a Sunny, kteří se k nám ubírali. Příchod Sunny byl slyšet dřív než vidět, protože ječela jako by ji někdo trhal na dvě menší. "Co tak vřeštíš?" zeptala jsem se jí když k nám doběhla s "dárkem", který někde sebrala. Etney mi podal nějaké květiny, které pravděpodobně nasbíral. "Děkuji Etney, i tobě Sunny," řekla jsem jim, ale to už syn odbíhal za Arcanusem
Zůstala jsem sama s vlčaty. Sunny, Shireen a Nemesis. Byl skoro stejně staří. "Chceš tu zůstat s ními nebo půjdeš spinkat do úkrytu?" zeptala jsem se Sunny, protože já neměla v plánu jít zpět do toho tmavého místa. "Můžete si tu s Nemesisem hrát a nebo můžeme zkusit něco zajímavého s magií, nebo jít lovit broučky? Co byste chtěli?" začala jsem se vyptávat vlčat.

Ten vlk byl přesně takový jakého jsem čekala. Nafoukaný, arogantní a ukecaný. Docela mě dostal Arcanus, který vystupoval jako že je tohle jenom formalita. Jasně, jenom protože je s Awnay si z něj tady všichni sedmene na prdel... Protočila jsem oči v sloup a čekala jsem, co bude dál. Byla jsme pořád napružená z toho co na mne vychrlilil Arcanus. "No vzhledem k tomu, že jsi nebyl schopný ohlídat ani jedno vlče, bych řekla že k vlčatům tě nepřidělíme. Nebo si snad zapoměl na Sunny?" zavrčela jsem na vlka. Možná bych normálně nebyla tak přísná. Co je mi do cizího vlčete, ale byla jsem v ráži a hledala jsem cíl na kterém si to mohu vybít. No a tenhle vlk byl dokonalým příkladem profesionálního blba, kterého jsem mohla znaužít ke svému uklidnění. Když nám začal vyprávět srdcerivný příběh o své rodině, podívala jsem se na Arcanuse. Vidíš, měl kožich jako táta a máma ho za to nesnášela. Někoho mi to připomíná.. Pak jsem se pohledem vrátila k vlkovi před sebou. "Fajn můžeš ve smečce zůstat. Momentálně budeš na pozici kappy, takže koukej poslouchat ty výše nad sebou a neměl bys mít problémy. Požadujeme však, aby si odchod z území na delší dobu hlásill nám nebo naší bětě Lauře. Pokud by se náhodou stalo, že bys byl dlouho mimo smečku, mohli bychom to brát jako že si utekl neobo umřel," shrnula jsem a pak mávla tlapkou ve vzduchu. "A teď běž," řekla jsem na závěr a čekala na jeho odchod. Celou svou pozornost jsem pak obrátila na Arcanuse.
"Slyšel jsi. Taky ho nesnášeli protože se podobal jen jednomu z rodičů. A ty se divíš že tě Nemesis nemá rád. Proč by taky měl? Musí z tebe cítit, že ho nesnášíš a proto se tě bojí a když se vlče bojí, tak automaticky nemá rádo," zabručela jsem. Prosím prosím, můžeme mu nakopat prdel?... Ne... Prosííííííím! Jako tamtomu, tomu jsme taky nakopali prdel. Byla to sranda... KUŠUJ! Byla jsem vytočená na nejvyšší možnou mez, takže pokud se Arcanus nespakuje a nezmizí nedopadne to pro něj dobře."Nemo, pojď sem," houkla jsem na syna, který se celou dobu schovával za mými zády. "Proč nemáš tátu rád hm?" zeptala jsem se ho a olízla mu čenich.