Gallirea - Příspěvky uživatele

// Cením si použití poměrně těžkého písmenka, takže ti dávám drahokam navíc celkem tedy 8 safírů

// 6 safírů pro chapadláka

7 ametystů pro malého Flynna

//6 ametystů

Sledovala jsem jak Sunny s brekem odchází. Typické. Doufala jsem, že můj výprask ji alespoň trochu srovná hlavu. No uvidíme, co přinese čas. Už jsem cítila pachy, ale vlčice jsem uviděla až v momentě kdy sestoupily do údolí. Laura nesla mufloní mládě a Awnay se za ní táhla jak smrad. "Tak hádám, že lov byl úspěšný," podotkla jsem v odpovědi na jejich pozdravy a kývla jsem na ně na obě hlavou. "Vlčata jsou v lese s Gee. Musela jsem vyřešit problém se Sunny. Zase utekla," povzdechla jsem si. "Přivedl ji zpátky Rigel. Je to bratr Styx, takže vám nedoporučuji mu moc důvěřovat. Rozhodl se přidat k nám do smečky, takže jsem ho vzala na pozici Omegy. Nevěřím mu dostatečně na to, abych ho nechala lézt do úkrytu, ale jeho přítomnost by se nám mohla hodit v budoucnu," řekla jsem s klidem a zasvětila je do novinek, které se staly v lese během jejich lovu.
Pak jsem se podívala pohledem přímo na Awnay, která stála jako by zamyšleně. "Rozhodla jsem se Aw, že z tebe udělám ochránce. Všimla jsem si, že jsi se starala nedávno o hranice a popravdě řečeno Calum ani Gee nejsou úplně tak spolehlivý jak bych si přála," řekla jsem s klidem. Nepřekvapilo mě to. Ochráncem se musel jeden narodit, tím se nemohl jen tak stát jako třeba lovcem nebo pečovatelem. "Co říkáš?" zeptala jsem se jí, aby to neznělo moc jako rozkaz. Pak jsem pohlédla na Lauru. "Tebe bych se ráda na něco zeptala, pokud ti to nevadí, ale nevím zda rozebírat některé věci před Awnay," prohodila jsem obezřetně. Nerada bych něco vykecala.

//Dotaz 1.: Můžeš z obojího pohledu :)
Dotaz 2: Můžeš to poslat v jakém poměru chceš :) klidně nemusíš odpovědi posílat žádné a otázek dvacet, je to opravdu jedno :)

Sunny se pak najednou probudila a začala se hned smát jako sluníčko na hnoji. "No dobré ráno," broukla jsem na ni. Vypadalo to, že jí vůbec nedochází co udělala. Hned co se dostatečně probudila, se zvedla na všechny čtyři a vyrazila přímo ke mně. Zvedla jsem se do sedu a zaměřila pohled dolů na ni. Počkala jsem až dokráčí kousek ode mě. "Co sis myslela, že děláš?" zavrčela jsem na ni zlostně. "Už jednou jsem ti řekla, že nesmíš opouštět území smečky sama a ty hned v dalším okamžiku zdrhneš? Tohle tady, ale tolerovat nebudu," řekla jsem a bylo slyšet, že jsem opravdu nabručená. "Dovedl tě sem cizí vlk a máš štěstí, že tě cestou neroztrhal na kusy, protože i to někteří vlčatům dělají." Přejela jsem jí pohledem. "Já nikoho nikdy nevaruju dvakrát, takže za tvoje neposlechnutí přijde trest. Teď ti nařežu zadek, abys věděla, že musíš poslouchat, jinak tě to bude bolet. A až dospěješ, nezačneš jako ostatní vlčata na pozici Kappy, ale bude z tebe Omega, pokud nezlepšíš svoje chování," s těmi slovy jsem po Sunny sáhla tlapkou a přitáhla is ji k sobě a pak jsem ji praštila tlapou přes zadek. Nijak jsem se nekrotila. Dostala pět dobře mířených a tvrdých ran přímo nad ocas. Pak jsem ji pustila. " Tak doufám, že si zapamatuješ, že sama nesmíš utíkat," dodala jsem nakonec a pak ji od sebe odstrčila, jako by byla kus nepotřebné kožešiny. "Pokud budeš chtít jít příště mimo území smečky, musí s tebou jít někdo dospělí. A pokud zdrhneš i příště už tě do smečky nepustíme," řekla jsem nakonec už ledově chladným hlasem. Možná jsem na ni neměla být tak tvrdá, ale potřebovala jsem, aby pochopila že si nemůže jako malé vlče chodit kam chce. A teď se rozbrečí a uteče pryč, jako všechna blbá vlčata. Byla bych radši kdyby byla její reakce víc bojovná a odvážná, ale ona maximálně vyštěkne nějakou blbost, řekne jak mě nenávidí a pak zdrhne... Nebo je snad chytřejší než si myslím?

// A na závěr dnešní várky 5 safírů pro Lennie

// Hezké, hezké také6 safírů tobě

// 6 safírů tedy

//les

Pomalým krokem jsem dorazila do údolí. Ráno vstávalo poměrně chladné. Přes mraky nebylo vidět ani slunce, ale zatím nepršelo. A dokonce to ani nevypadalo, že by pršet mělo. Sešla jsem pomalu až ke skále, ze které jsme dost často svolávali smečku. Opatrně jsem si sedla a nechala tak Sunny skloznout z mých zad na zem. Pořád spala. Jenom kníkla, stočila se do klubíčka a spala. Jak může vydržet celý den spát, já to nechápu. Popošla jsem trochu dál od vlčete a lehla si na zem. Taky jsem se chtěla trochu vyspat, dokud mám klid a můžu. Zavřela jsem oči a v ten moment jsem usnula.

Probudila jsem se po prá hodinách. Slunce už na obloze o kus popolezlo. No nevěděla jsem o jak velký kus, mohla jsem přes mraky jen odhadovat. Se zívnutím jsem se nadzvedla a začala se hezky protahovat. Nejprve přední tlapky a pak ty zadní. Hezky jsem si prokřupala záda, abych se mohla zase pustit do pořádného pohybu. Pak jsem si sedla a rozhodla se vymyslet, co budu dělat dál. Mohla bych jít hledat Arca, ale .... Nechtělo se mi. Nerada jsem opouštěla vlčata na delší dobu, ale pokud se Arc brzo nevrátí budu muset. Zatím jsem je nechala v lese s Gee.

Sledovala jsem spící Sunny. Nevypadalo to, že by se k nám chtěl někdo připojit. Přece tady nebudu plýtvat časem se spícím vlčetem. Přejela jsem Sunny pohledem. Byla pořád dost maličká, za což mohla asi nepravidelná strava v jejím nejútlejším věku. "Víš co malá, půjdeme obejít hranice," řekla jsem jí s klidem a pak se k ní sehla, abych ji mohla nést v zubech. Rozhodně to pro ni nemohlo být moc pohodlné, proto jsem se pokusila si vlče hodit nějak inteligentně na záda. Povedlo semi to až na poněkolikáté. Malá ovšem spala jako zařezaná, takže jsem ji nevzbudila.

Značení hranic
Nesla jsem si na svém hřbetu mládě a u toho jsem obcházela hranice. Pach byl stále pořád čerství, ale říkala jsem si, že je snazší to obejít teď když mám čas, než to řešit až ten čas mít nebudu. Ocasem jsem švihala z jedné strany na druhou a pomalu se proplétala cestou na sever. Moje putování kolem hranic se spícím vlčetem na zádech začalo u hranice s řekou Midiam na východě. Byly jsme v podstatě kousek od hranic, tak proč nezačít zde, že?
Pomalým krokem jsem se proplétala mezi stromy. Občas jsem se o něco otřela nebo se zastavila, aby můj pach byl na daném místě silnější. Obcházet hranice s vlčetem na hřbetě ovšem zabraňovalo vykonávání jiných značících technik. Budu muset doufat, že se můj pach teď smísí s pachem Gee a Awnay, které to tu procházeli nedávno. Švihla jsem ocasem a překonala kořeny, které se mi proplétaly v cestě jako mrtví hadi. Musela jsem být opravdu opatrná při každém pohybu, aby se mi Sunny nesesunula ze zad na zem, protože by to rozhodně nebylo milé probuzení a já nehodlala řešit vřeštící vlče.
Přešla jsem po úbočí hor na severu směrem k místu, kde bylo území nikoho mezi Asgaarským hvozdem a Borůvkovým lesem. Neměla jsem to tu ráda, protože to tu až moc páchlo borůvčím. Jak to v tom navoněném smradu mohou vydržet. Nebyla jsem nadšená z naší Aliance, popravdě jsem doufala, že si o tom promluvím s Arcanusem, ale ten momentálně řešil jenom své žárlivé výmysly. Rozhodla jsem se, že zde hranice obnovým opravdu hodně. Otírala jsem se o každý stromeček, který jsem našla. Dokonce jsem si párkrát odplyvla, abych tu nechala aspoň nějakou větší stopu. Nakonec jsem to vzdala a rozhodla se, že přičupnu a vyčůrám se i s vlčetem na zádech. Bylo to pravda trochu obtížnější a pochcala jsem si při tom zadní nohu, ale účel to splnilo. Aspoň to teď bude hezky vonět, když někam šlápnu. Vydala jsem se od Borůvkového lesa směrem na jihozápad, abych mohla dokončit okruh.
Sunny se trochu vrtěla na mém hřbetě, ale vypadalo to, že pořád spí. "Možná bych se měla vrátit za svými vlčaty," broukla jsem si sama pro sebe, ale rozhodla jsem se, že nejprve obejdu les. Ale nejdřív bych měla najít Arca, jenomže ten zmizel kdo ví kam... Došla jsem kolem Mahtae až na jih. U řeky se nic nedělo. Cítila jsem tam pachy vlků, ale většina se držela u řeky a nebo na druhém břehu, takže se k lesu ani nepřiblížili. Na jihu to ovšem bylo něco jiného. Šakalové se nějak moc rozmnožili za léto... Chtělo by to nějak jejich počty zredukovat, než se na nás opět vrhnou... To byla další věc, kterou jsem potřebovala Arcovi říct a nějak to s ním promyslet. Sama jsem se do akce nechtěla pouštět, navíc ne s vlčetem na zádech.
Došla jsem v podstatě zpět na východ a pak jsem se rozhodla, že se vydám do údolí, kde na Arca počkám.
Konec značení hranic

Šla jsem pomalu a snažila se Sunny nevzbudit. V údolí to bylo bezpečnější, takže bych ji tam případně mohla nechat a jít zase po svých. Měla bych vyzvednout vlčata od Gee a možná je vzít poprvé mimo les, když budou chtít.

//údolí

Jeho snaha vypadat předemnou jako ten nejlepší z nejlepších mne nedojala. "Cítíš to..." začala jsem předstírat, že se dusím. "To je tvoje ego, které tu zabírá všechen dýchatelný vzduch. Měl bys ho trochu upustit, omego," poslala jsem ho do příslušných mezí. To že si o sobě myslí, jak je nejlepší a nejdokonalejší... no myslet si to může, ale pořád je člen smečky. Pokud nebude držet tlamu tak mu ji ukousnu... Co když nám, ale řekne kde je Styx?... Mohl by, ale taky může kecat. Budeme ho sledovat... Dobře. Probodla jsem Rigela pohledem. Mohla bych použít svou magii, ale nechtěla jsem plýtvat energií na někoho, jako je on. "To jsem si dřív myslela taky. Že jsi z místa kde magie není a tak magii nemáš... nebo jsou i vlci, co se narodí a vypadá to, že se u nich magie neobjevila... ale ona jenom spí... je všude. Je v zemi po které chodíš. Ve větru, který dýcháš. Ve vodě kterou piješ..." prohodila jsem zamyšleně. "Dokonce bych řekla, že i v... ale to je jedno."
Sledovala jsem sící Sunny. Bylo mi jí trochu líto. Byla trochu poškozená, na těch nesprávných místech. Rigel vypadal, že je mu jí možná i líto... ne to se mi jenom zdálo. "Bude muset, jinak chcípne," zabručela jsem lhostejně. Osud malého vlčete mi lhostjný nebyl. Byla člen smečky ale... ale.
Rigel se pravděpodobně se svou novou pozicí zžije rychle. Vypadal na to, že je zvyklý být na pozici toho nejnižšího z nejnižších. "Vzhledem k tomu, že jsi nedonesl jejich kůže nebo alespoň uši či něco podobného, hádám že jsi spíše černá ovce rodiny... A z povrchu je chce odstranit víc vlků... silnějších než jsi ty," řekla jsem chladně. Možná byl výhodou... možná byl nebezpečím. To ukáže čas. Jeho následující slova jsem nechala bez odezvy a jen sledovala jak mizí někam pryč. Lehce nebyl, lehce pozbyl... třeba už se nevrátí a jen nechtěl, abys ho rozcupovala na místě... Nemyslím si. Na to je až moc chytrý. Nebo si to alespoň myslí... Podívala jsem se na Sunny. Nemohla jsem jí tu takhle nechat, takže jsem se rozhodla, že tu s ní zůstanu. Zvedla jsem hlavu k obloze "Auuuuuuuu!"

//Elisa zůstává se Sunny, pokud by se někdo chtěl připojit :)

Nejprve vypdal, že to bere celé jako nějaký vtípek, ale pravděpodobně si uvědomil, že já to tak neberu a tak přešel na vážnější notu. I když pořád mluvil tím opsklm tónem a slovník neměl úplně nejvybranější. "V podstatě umíš to, co každý druhý..." shrnula jsem jeho vyjmenované přednosti, které na mne dojem neudělali. "A navíc neumíš ani používat magie... nebo pardon ty vlastně žádnou nemáš, že?" prohodila jsem řečnickou otázku, přestože jsem věděla, že magii má. Každý tady ji má. Možná že ji jenom neovláda, nebo je magie v něm moc slabá, aby se projevila, ale magické sklony tu má každý... "Ale dejme tomu," řekla jsem nakonec a mlaskla. Bylo podivné přijmout do smečky někoho z nepřátelské bandy. Rozhodně jsem mu nedůvěřovala. Zatím. Když začal mluvit o retardovaných vlcích z borůvky, musela jsme se zašklebit. Neměla jsem ty vlky ráda. Byli až odporně laxní. "O jejich smečce mi ani nemluv. Máme s nimi uzavřenou alianci... i když výhodná je spíš pro ně, než pro nás," řekla jsem se znechucením. Co se dalo dělat. Arcanus se jednou rozhodnul a to bylo. Nemohla jsem to vše hodit na něj, ale rozhodně se mi více líbil plán borůvkový les zabrat než s nimi spolupracovat.
Jeho řeči o Sunny mne trochu namíchly. "Slovník," zavrčela jsem, ale jinak jsem neprojevovala agresi. "Je to jenom malé a hloupé, opuštěné vlče nez rodičů. Pravděpodobně si prošla něčím děsivým, ale ještě neřekla čím... Nesnáší vlky, co jsem tak z jejího chování pochopila, takýe jí pravděpodobně nějaký blbeček s klackem mezi nohama něco udělal... No a jestli mi někdy poví, kdo to byl... řekněme, že to nebude mít v životě jednoduché," broukla jsem a olízla si při tom packu.
"Fajn vítej ve smečce, ale na pozici omegy... než se vypracuješ nahoru," řekla jsem klidně. "To znamená, že nesmíš do úkrytu.... ten ti ani neukážu... Jo a žereš jako poslední," dodala jsem ještě pár informací, aby věděl. "Nejdřív se prostě musíš ukázat jako někdo loajální, jinak máš smůlu." Mrskla jsem ocasem.
Když řekl, že si s ním můžu dělat co se mi zlíbí jen jsem se zasmála. "To by se ti líbilo co?" zasmála jsem se. "Teď jsem tvoje Alfa, takže od teď děláš, co se mi zlíbí stejně..." prohodila jsem a pomalu se postavila. "Cos tím vůbec myslel? Jako že ti zase nakopu prdel?"