Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jelikož se mi objevil dotaz, tak nebojte na kartách se pracuje Prosím o ještě chvíli času, děkuji.

//6 ametystů

// Může se jednat o něco na Gall či na Silmu to je jedno. Mohlo se to stát přímo vám nebo jsi jenom četla hru někoho jiného a utkvěla ti v paměti

//kopce

Vystoupat až sem nahoru nebylo nic extra náročného. Navíc tady na hoře už ani nepršelo. Bylo tu příjemné počasí. Dokonce mi z toho začínal schnout kožich, který jsem měla vlhký z toho deště tam dole. Byla jsem celá nějaká zmatená a zabředlá do vlastních myšlenek. Ani jsem popravdě netušila, proč se sem táhnu. Neměla jsem v úmyslu si nic pořizovat ani se na nic zeptat. Možná jsem si tu chtěla jenom odpočinout. Ono většinou to tu bylo takové příjemné, že se jednomu nechtělo ani odejít. Jen si tu tak polehávat na sluníčku a odpočívat. Život se občas zjeví, ale jeho otravnost by mi tu asi ani nepřekážela... Nebo možná překážela, ale tady by se dala v celku obstojně ignorovat. Možná by mi mohl pomoct vyřešit problémy s Arcem... Ale co by mi asi tak frigidní starý panic mohl říct, že jo? Zavrtěla jsem hlavou a mrskla ocasem z jedné strany na druhou, až se mi zvedl písek u zadní části tlapek.
Neměla jsem to tu ráda. Nechodila jsem sem ráda. Možná to bylo způsobeno tou nehorázně přitažlivou a příjemnou atmosférou, která tady panovala. Všechno bylo tak klidné a bez poskvrnky. Kráčela jsem podél potoku, který nám vždy jistě ukazoval cestu k vrcholu. Kolik tlapek tudy kráčelo přede mnou a kolik jich bude kráčet tou samou cestou až se promněním v prach a zbude ze mne jen vzpomínka, a pak už ani ta ne. Potůček se ztrácel někde za pískovcovím mostem. Nikdy jsem po tom mostu nešla, protože mne vždycky Život odchytil ještě před ním. Ale tentokrát to bylo jiné. Jako by se ani objevovat nechtěl. Možná jsem ho minule svým výstupem urazila... Dobře mu tak mohl si za to sám... Ale pořád jsem se měla krotit. Mohl by ublížit vlčatům, když je na straně Styx... Pfff.... Švihla jsem ocasem jako bičem a pomalu se vydala na druhou stranu mostu. Nikdy jsem tu nebyla, takže jsem se snažila být, co nejvíce opatrná. Našlapovala jsem s obezřetností a pod tlapkami se mi přesouval písek. Bylo to tu tak klidné, tak pohodlné...
Na konci mostu jsem uviděla jeskyni. Neměla bych... Ale když už tu jsme... Pomalu jsem nakoukla dovnitř a sledovala vnitřní prostor jeskyně. Vypadalo to tu celkem prostě. Do jeskyně svítil kousek světla a uprostřed byla tůňka, ze které vytékal ten pramen, který mne sem dovedl. Nevypadalo to tady tak velkolepě jako u Smrti, ale Život asi nic velkolepého nepotřeboval. Trochu mne to zklamalo. Vzhledem k jeho jednání jsem očekávala, že tu bude mít všude vylepené nebo načmárané obrázky Styx v různých nemravných polohách. Asi je kastrovaný... Nebo jen tupí... Kdo ví... Mrskla jsem ocasem a chtěla jsem se vrátit zpátky přes most, ale dopadla na mě únava a podivný pocit. Proč se vracet? Co na mě čeká? Vlastní partner mi nevěří. Vlčata mne nenávidí. Nemělo cenu ani smysl se vracet. Teď mi došlo, proč mne sem tlapky zanesly. Možná, že tohle bylo řešení mých problémů. Zůstat tady a už se nikdy nevrátit. O Shireen a Nemesise se postará Awnay, naposledy byla celá rozžhavená, že by Rigel mohl vlčata ohrozit... Arcanusovi už na mě stejně nezáleží. Etney si našel Lucy, která ho snad nedostane do předčsného hrobu... Sionn si určitě někoho najde. Ať už Nym nebo někoho jiného... Teď je ten nejlepší čas pro to odejít a nevracet se... Mohla bych prostě zůstat tady... KECY! Přestaň s tím!... A proč? Tobě se tu nelíbí... Lehla jsem si na zem v jeskyni. Jednu tlapku jsem svěsila k vodě. Bylo zvláštní, že se tu Život pořád neukazoval, ale ani to už mne netrápilo. Jeho přítomnost byla všudy přítomná a jeho energie vše pohlcující. Možná že mě právě teď sledoval a rozhodoval se, co se mnou.
Netušila jsem vůbec kolik uteklo času nebo jaká je denní doba. Tady to vždy vypadalo jako v pravé poledne. Vůbec nic mne netrápilo. Už jsem si ani nebyla schopná vzpomenout, proč jsem sem vůbec šla. Jediné, co jsem věděla jistě bylo, že nechci nikdy odejít zpátky. Zpátky kam?Netušila jsem už ani odkud jsem sem do té jeskyně přišla. Položila jsem si hlavu na zem a sledovala svou tlapku, jak se dotýká vodní hladiny a tvoří na ní kruhy. Rozbíhaly se ke stěnám tůňky a pak se vracely. Chaoticky do sebe narážely. Bylo to stejně zmatené, jako život. Stačilo ovšem vytáhnout tlapku z vody a všechno se zastavilo. Jako by nic nebylo. Hladina se uklidnila a nezůstalo ani stopy po konfliktech, které mezi sebou vlnky ještě před chvílí měly... Možná jsem byla já tou tlapkou, která vytvářela vlny v životech ostatních. Možná stačí jen mou tlapku vytáhnout z tůňky osudů a všechno se uklidní. Vyřeší. S touhle myšlenkou jsem pomalu začala odplouvat někam jinam. Někam pryč do říše spánku... nebo možná do jiné říše...

OBJEDNÁVKA
Převod na Rowenu
360 oblázků = celkem odečíst 432 oblázků (72 je 20 % daň)
180 mušliček = celkem odečíst 216 mušliček (36 je 20 % daň)
75 vlčích máků = celkem odečíst 90 (15 je 20 % daň)

//Tanebrae (nebo jak se ta řeka píše)

Rozhodla jsem se Arcanuse ignorovat. Prostě ignorovat. Neměla jsem na dohadování už náladu ani energii. Bouřka tomu nepřidávala. Naštěstí pomalu ustával déšť, takže jsem se nemusela obávat, že by Nemesis nějak extra trpěl zimou a chladem. "No teď dojdeme za Životem a pak vyrazíme asi zpátky domů?" navrhla jsem s nejistotou v hlase. Ani jsem nevěděla, jestli chci jít domů nebo ne. Našla jsem výklenek v pískovci, který vypadal celkem obstojně. Pomalu jsem snesla Nemesise ze svých zad a položila ho do písku. "Tady budeš chvilinku sám a já se hned vrátím ano?" prohodila jsem a olízla mu čumáček. Trochu mne zaráželo, že si skoro vůbec nechce povídat. Jeden z keřů, který rostl vedle výklenku jsem zapálila, aby tu měl Nemesis nějaký oheň. Normálně by voda spíše oheň dusila, ale můj oheň byl vodou živený.
Naposledy jsem se ohlédla na vlče a pak jsem vyrazila nahoru.

//Vrcholek

//Třešňový háj

"Už jsem ti to řekla jednou. Noroxe jsem potkala na Náhorní plošině při cestě k Životu. Chtěla jsem se trochu projít, protože jsem byla několik měsíců ve smečce a nikam jsem nechodila. Vpodstatě jsme se pohádali ohledně jeho stupidiní sestry a jejím zvráceném zájmu o sežrání Sionna a pak jsem ho nasměřovala, kde by tu svoji sestřičku mohl najít. Nutno podotknout, že při tom přišel o pár chlupů. Rigela, který je momentálně omegou naší smečky, jsem potkala při hledání rodičů Sunny. Taky jsem mu nakopala prdel a poslala do háje. No není úplně tak magor, jako jeho sourozenci a nemá ani jejich pošahaný apetit," zavrčela jsem a rázovala jsem si to při tom směrem ke kopcům. "Ale jelikož víc věříš Styx, než mě, která s tebou zažila první poslední a porodila ti několik děcek, tak jdi fakt do háje, protože já už natohle tvoje pošahaný žárlení nemám náladu a ani energii... Sbohem," řekla jsem ještě odhodlaně a pak jsem se vydala pryč.
Voda dopadala na moje tělo ze všech stran. Jak jsem dupala, tak od tlapek odlétaly spršky vody všude. Zároveň začínalo mrholit. "Není se čeho bát Nemesisi. Najdeme si nějaký hezký úkryt u Života a pak vymyslíme, co budeme dělat dál, co ty na to?" zeptala jsem se malého vlčka, který byl na mých zádech. "A udělám ti ohýnek, aby ses zahřál a něco dobrého ti seženu k snědku, hmmm?"

//Nárrské kopce

//Napiš do knihy dotazů a žádosti prosím nebo vzkaz někomu z AT. V článku je jasně psáno, že sem nové dotazy nepatří :)